Představte si… Třeba zasněženou krajinu, vůni babiččiny buchty nebo ten pocit, když se vám po dlouhé době ozve kamarádka. Všichni si v hlavě promítáme filmy, hrajeme divadlo jednoho herce. A věděli jste, že tahle vnitřní kinematografie se dá využít i jinak než jen pro snění a vzpomínání? Třeba v terapii?
Imaginace jako klíč k podvědomí
Možná si teď říkáte, co má takové snění společného s psychoterapií. Odpověď je jednoduchá: hodně. Imaginace je totiž mocný nástroj, který nám otevírá dveře do našeho podvědomí. Je to cesta, jak se dostat k pocitům a vzpomínkám, které jsou někde hluboko uložené a na které bychom se jinak jen těžko rozpomenuli.
Jak to funguje?
Během imaginace si v hlavě vytváříme obrazy, které mohou být inspirované skutečnými událostmi, ale i čistě fantazijní. Důležité je, že tyto obrazy vyvolávají emoce. A právě s těmito emocemi se pak v terapii pracuje. Terapeut vás může provést imaginací určité situace, abyste se podívali na ni z jiného úhlu, nebo vám pomůže zpracovat trauma tím, že si ho v bezpečí terapeutické místnosti přehrajete v představách.
Vizualizace: Malování budoucnosti
Vizualizace je taková sestra imaginace. Taky pracuje s obrazy, ale na rozdíl od ní se zaměřuje spíše na budoucnost. Je to technika, kdy si představujete, jak dosahujete svých cílů, jak se cítíte, když jste úspěšní. A víte co? Funguje to!
Proč to funguje?
Mozek nerozlišuje mezi představou a realitou tak, jak si myslíme. Když si opakovaně představujete, jak se vám něco daří, mozek začne vytvářet nové neuronové spoje, které vám pomáhají dosáhnout vašeho cíle i ve skutečnosti. Zní to jako magie? Možná trochu ano, ale je to věda.
Tak co, zkusíte si dneska trochu zasnít? Třeba to bude začátek něčeho velkého.