Srdce vám buší jako o závod, potíte se, třesete se, točí se vám hlava a nemůžete popadnout dech. Znáte to? Pak vás zřejmě přepadl záchvat paniky. Svěrák strachu, který vás uvězní v izolaci. Není to nic příjemného, ale co když vám řeknu, že i na tomhle šílenství se dá najít racionální vysvětlení? Možná vás překvapí, že za tím vším stojí… evoluce.
Záchvat paniky: Dědictví evoluce? Pochopte, proč nás mozek zrazuje
Evoluce je to, co nás jako lidský druh posouvá dál. Díky ní máme oproti jiným živočichům určité výhody. Mě samotnou přivedla až k pátrání po původu úzkostí vyčerpávající osobní zkušenost. A víte co? Funguje to! Pojďme se společně podívat na čtyři důvody, proč nám evoluce může pomoct pochopit panické ataky.
Když jde o život…
Přežít. To byla pro naše prapředky priorita číslo jedna. A v divočině plné predátorů to nebyl žádný med. Proto se vyvinula reakce, kterou známe jako „bojuj, nebo uteč“. Když pračlověk zahlédl šelmu, musel se rychle rozhodnout – pustit se do boje, nebo utéct a zachránit si holý život. Tahle reakce je vlastně takový „turbo mód“, který tělo i mysl připraví na maximální výkon. A víte co? Některé záchvaty paniky jsou spouštěny právě zdánlivým nebezpečím nebo velkým stresem. Takže vlastně fungují podobně jako v dobách našich předků. Jenže dnes nám jde málokdy o život, že?
Amygdala: Strážce vzpomínek na nebezpečí
V mozku máme takovou „centrálu emocí“, říká se jí amygdala. Ta má na starosti instinkty, emoce a paměť. Když se spustí reakce „bojuj, nebo uteč“, amygdala začne posílat do těla hormony, aby ho připravila na nebezpečí. Dřív to byla super věc, a i dnes nám to může zachránit krk. Ale problém nastává, když amygdala spustí paniku bezdůvodně. Třeba když si jen myslíme, že jsme v nebezpečí, nebo když se cítíme emočně nepříjemně a mozek to vyhodnotí jako hrozbu. Amygdala si prostě pamatuje, jak reagovali naši předkové, a spustí poplach, i když k tomu není důvod.
Co bude, když… aneb Učíme se bát dopředu
Evoluce nás naučila nejen reagovat na bezprostřední nebezpečí, ale taky ho předvídat. A to bylo pro přežití druhu taky dost důležitý. Plánování a příprava na těžké situace usnadňovaly jejich zvládnutí. Jenže v dnešní době se to často zvrhne v neustálé obavy a strach z toho, co by se mohlo stát.
Emoční guláš: Přehršel citů, se kterými se těžko srovnáváme
I naše emoce se vyvíjely postupně. Nejdřív přišel strach (viz reakce „bojuj, nebo uteč“). Pak se objevila láska a nakonec i sociální emoce jako hrdost nebo žárlivost. Někteří odborníci tvrdí, že tyhle emoce vznikly proto, aby si mozek uspořádal všechny myšlenky. Jenže čím víc emocí máme, tím hůř se nám je daří zvládat. A přiznejme si to, kdo z nás se už někdy nedostal do paniky kvůli přemíře emocí?
Technologie versus emoce: Jsme na to krátcí?
Společnost a technologie se vyvíjejí neuvěřitelně rychle. To je skvělé, posouváme se dál. Ale bohužel, technologie postupují rychleji, než jsme schopni se s nimi emočně vyrovnat. Skvělým příkladem jsou sociální sítě a jejich negativní dopad na naši psychiku. Sice se můžeme spojit s lidmi z celého světa, ale zároveň je to živná půda pro nezdravé srovnávání a závislost. Není divu, že v téhle době tolik lidí trpí panickými atakami.
A teď to nejdůležitější: Panické ataky sice můžou být děsivé, ale když pochopíte jejich evoluční kořeny, získáte nad nimi větší kontrolu. Informace jsou mocná zbraň! Začněte tím, že si budete všímat, co se děje s vaším tělem a myslí. To je první krok k tomu, abyste se naučili s těmihle nepříjemnými stavy bojovat.
Když jsem si uvědomila, že můžu panice čelit racionálně a zkusit pochopit její účel, začaly se moje příznaky zmírňovat. Věřím, že když se dozvíte víc o evoluci a panických atakách, dokážete to taky.
Důležité upozornění: Pokud vás panické ataky trápí často, možná trpíte úzkostnou poruchou. V takovém případě neváhejte vyhledat odbornou pomoc.