Život někdy dokáže pořádně zamotat hlavu. A občas se stane, že se člověk ocitne v situaci, kdy neví, kudy kam. Dnes vám přinášíme příběh o cestě ze schizoafektivní poruchy. Cesta to nebyla jednoduchá, plná pádů a tápání, ale i naděje a síly.
Život na hraně: Moje cesta ze schizoafektivní poruchy k naději
Už jako malá holka jsem začala vnímat věci, které ostatní neviděli. Šepoty, stíny, divné postavy. Měla jsem pocit, že jsem vyvolená, že mám nějaké poslání. Ale pak přišly problémy doma. Hádky rodičů, finanční potíže, a nakonec rozvod. Bylo mi jasné, že se to všechno nějak zhoršuje a začala jsem hledat únik v akademické sféře, kde jsem se snažila být dokonalá. Ale čím víc jsem se snažila, tím hůř mi bylo. Cítila jsem se sama a prázdná.
Temnota v duši a volání o pomoc
Začala jsem se hádat s mámou, odháněla jsem od sebe přátele. V noci jsem nemohla spát, a když už, tak mě trápily noční můry. Přestala jsem jíst a hubla jsem. Nenáviděla jsem se. A pak se objevily hlasy. Říkaly mi strašné věci, nabádaly mě k šílenostem. Nechtěla jsem žít. Několikrát jsem se pokusila o sebevraždu. Naštěstí mě zachránili.
S pomocí kamarádů jsem se nakonec svěřila rodičům. Ti ale nevěděli, co si se mnou počít. Mysleli si, že jsem posedlá, nebo že za to může mobil. A tak mě vzali k psychiatrovi. Diagnóza: schizoafektivní porucha. Léky mi pomohly, ale jen na chvíli. Pak přišel relaps. A tentokrát to bylo ještě horší.
Pád do hlubin a nalezení cesty zpět
Pokusila jsem se zabít rodiče a zvířata. Zase jsem skončila v nemocnici. Léky mi sice pomáhaly, ale zároveň mi ničily život. Přibrala jsem, nemohla jsem se soustředit, zhoršily se mi známky. Cítila jsem se zbytečná. Jednou jsem se předávkovala léky. Zase mě zachránili. A tehdy jsem si uvědomila, že musím něco změnit. Že nemůžu dál ubližovat sobě ani druhým.
Naděje umírá poslední
Začala jsem chodit k psychologovi. Pomohli mi i přátelé a rodina. Postupně jsem se začala zbavovat špatných návyků a hledat nové motivace. Učím se relaxovat a užívat si života. Už půl roku jsem se nepokusila o sebevraždu ani si neublížila. A brzy snad budu moci vysadit léky.Chci pomáhat lidem, kteří se potýkají s podobnými problémy. Protože vím, jaké to je.
Nejste sami
Pokud se i vy potýkáte s psychickými problémy, nebojte se vyhledat pomoc. Neostýchejte se, nejste sami a máte právo na lepší život! A pamatujte si: i když se vám zdá, že je všechno ztracené, vždycky existuje naděje. Hledejte ji.