Zpověď instalatéra: Jak hudba, trubky a léky pomáhají porazit démony v hlavě

Hudba duní. Trubky se lesknou. Léky… ty jsou sice hořké, ale nutné. Dneska vám nepovím nic o nejnovějších trendech v bydlení, ale o tom, jak se jeden instalatér pere s démony, co mu skáčou v hlavě.

Zpověď instalatéra: Jak hudba, trubky a léky pomáhají porazit démony v hlavě

Charles Owens z Michiganu, chlapík od fochu, co se nebojí špinavý práce. Jenže to, co ho trápí nejvíc, se nedá opravit hasákem. Charles bojuje s psychickými problémy a závislostí. A víte co? Není na to sám.

Hudba jako únik (a občas i lék)

Charles miluje muziku, říká se tomu eklektický vkus. Od rockových klasik, přes alternativu až po rap. Hlavně, aby to mělo hloubku, něco, s čím se dokáže ztotožnit. Čtení ho baví taky, ale s tím už je to horší. Nemá energii, chuť… Známý, ne?

Trubky, spoje a nový začátek

Na konci léta se Charles pouští do rekvalifikace. Instalatér! Práce rukama, žádná monotónnost. Jeho cíl? Dostat se mezi ty nejlepší, pracovat s inženýry na složitých projektech. Držme mu palce!

Diagnóza: Hlavně se z toho nezbláznit

Bipolární porucha 1. typu s psychotickými rysy, schizoafektivní porucha, antisociální porucha osobnosti, k tomu ještě závislost na všem možném. Charlie už viděl tolik doktorů, že by mohl založit odborovou organizaci. Léky střídá už deset let, terapie zkoušel, ale moc u nich nevydržel.

A co teď? Charles bojuje dál. Bipolární porucha nezmizela, s čistotou je to jak na houpačce. Ale momentálně je měsíc a půl „čistý“. Tak to je výhra.

Myšlenky na útěk a démoni v hlavě

Celý život se pere s hroznýma příznakama. Už několikrát chtěl skoncovat se životem. Útěk? Kvůli bipolární poruše zažívá stavy, kdy je relativně v pohodě, ale pak přijde mánie. Nespavost, přemíra energie, rychlá mluva. A když je ve stresu? Sluchové a zrakové halucinace. Nic moc, co?

Práce, vztahy a izolace

Dostat se ráno do práce? Pro Charlese to byl vždycky nadlidský úkol. Deprese ho zavřela doma, nezvedal telefony, s přáteli se nevídal. Sebepoškozování, pokusy o sebevraždu. Na druhou stranu, když ho ovládla mánie, kamarádi se drželi zpátky. Příliš energie, agresivita. Mnozí nevěděli, jak se k němu chovat. Volání o pomoc? Lítost? Obojí Charlese ještě víc izolovalo.

Cesta k rovnováze: Léky, terapie a podpora

Ale nevzdal to! Dneska bere troje léky, aby zvládal příznaky. Na terapiích se učí, jak se vyrovnávat se stresem. A chodí na setkání anonymních narkomanů. Má sponzora, jehož otec taky trpí psychickou nemocí.

„Můj sponzor mi pomohl aplikovat principy programu Anonymních narkomanů na život s psychickou nemocí. Pochopil jsem, že musím brát léky. Bylo by šílené je vysadit a nechat tu nemoc řádit,“ říká Charles.

Ponaučení: Síla a odvaha mluvit

Jeho trápení ho naučilo, že je silnější, než si myslel. Naučil se pouštět věci, které ho dřív trápily. Charles se rozhodl, že bude mluvit, brát léky a chodit do NA. Jeho rada pro ostatní?

„Berte svoje léky, ať se děje cokoliv. A pokud bojujete se závislostí, vyhledejte pomoc. Stojíte za to a můžeme žít čistý život a užívat si ho.“

Doufám, že Charlesův příběh pomůže i vám. Není to jednoduché, ale krok za krokem se dá bojovat. Máte podobnou zkušenost? Co vám pomohlo? Napište mi do komentářů!

P.S.: Další příběhy brzy! Pokud se chcete podělit o svůj příběh uzdravení, napište mi na mlgaston1@gmail.com.

Diskuze