Ztracena a znovu nalezena: Anonymní cesta z temnoty k naději

Život umí napsat příběhy, které se vymykat i těm nejdivočejším románům. A tenhle je jeden z nich. Příběh o ztrátě a znovunalezení, o temnotě a naději. Příběh, který nám ukazuje, že i když se zdá všechno ztracené, světlo se dá najít. Ale popořadě…

Ztracena a znovu nalezena: Anonymní cesta z temnoty k naději

Představte si, že jste člověk plný života, sny se vám třpytí v očích a máte pocit, že můžete dobýt svět. A pak, jednoho dne, se to všechno změní. Právě tohle se stalo naší Anonymní. Dívka z Kanady, milovnice hudby a přírody, vášnivá čtenářka, se jednoho dne ocitla v zajetí vlastního nitra. Z nezávislé bytosti se stala osobou závislou na pomoci druhých. Ale nevzdala se. A tohle je její příběh.

Temné diagnózy a realita všedních dnů

Klinická deprese, chronická úzkostná porucha, posttraumatická stresová porucha (PTSD), panická porucha a poruchy spánku. Koktejl, který by srazil na kolena i silnější jedince. A ona? Ona s tím bojuje každý den. Dochází na kognitivně behaviorální terapii (CBT), dialektickou behaviorální terapii (DBT) a pravidelně navštěvuje lékaře. Učí se, jak zvládat těžké chvíle, hledá strategie, které jí pomáhají přežít den.

„PTSD je důsledkem zneužívání a napadení, zbytek je způsoben genetikou nebo neznámými důvody,“ svěřuje se Anonymní. A ty projevy? Fyzické i psychické: stres bez příčiny, beznaděj, smutek, ztráta motivace, myšlenky na smrt, flashbacky, noční můry, hypervigilance, třes, pocení, zrychlený tep, problémy s břichem, migrény, neschopnost soustředit se, podrážděnost, pláč, panické ataky… Znáte to, když vám je prostě blbě a nevíte proč?

Život obrácený naruby

Nemoc jí ztížila život víc, než si dokážeme představit. Práce na částečný úvazek, ale i tam se jí nedaří vždy dorazit. Základní hygienické návyky, vaření, jídlo – všechno šlo stranou. Suicidální myšlenky, sebepoškozování, izolace. A nakonec i přerušení střední školy. Známá písnička, že?

Cesta zpět: Světlo na konci tunelu

Zlom nastal ve chvíli, kdy musela opustit školu. „Rozhodla jsem se zastavit a soustředit se na uzdravení,“ říká. Začala se učit, jak sama sebe ovládat a zvládat. Rozhodla jsem se vzít život do vlastních rukou, to mi vždycky říkala babička.

Pes, přítel člověka a terapeut v jednom

A co jí pomáhá? Především sdílení. Mluví o svých myšlenkách s lidmi, kterým důvěřuje. A pak je tu pes. Cvičí si psychiatrického asistenčního psa. „Pouze 0,01 % Kanaďanů s asistenčními zvířaty si je vycvičí sami. Je to nejtěžší věc, kterou jsem kdy dělala, ale zároveň ta nejvděčnější. Dává mi to důvod vstát z postele a naději do budoucna, že budu zase nezávislá.“ Pes ji dokáže vytáhnout z panických atak, upozorní ji na změny nálad, vyvede ji z nočních můr a pomůže jí vstát, když je na dně. Navíc se věnuje Tae Kwon Do, aby si zvýšila sebevědomí a měla konstruktivní fyzickou aktivitu. Obklopuje se rodinou, nejlepším přítelem a přítelem, kteří ji podporují a radí jí.

Co si z toho vzít?

Život se jí změnil od základů. Dřív premiantka, teď mimo školu. Veselá a optimistická, teď závislá na druhých. Ale změnila svůj pohled na svět. Dřív byla nejdůležitější škola, teď jsou to vztahy s lidmi, které miluje. Zní to možná jako klišé, ale tak to prostě je.

„Život není fér. Nikdy nebude. Ale to neznamená, že se vzdáte. Někteří se narodí zdraví, jiní s nevyléčitelnou nemocí a někteří s něčím mezi tím. Nemůžeme si vybrat, jak začneme, ale můžeme si vybrat, jak budeme pokračovat. Všichni dělají chyby a všichni čelí zlu. Všichni mají své problémy, někteří horší než jiní, ale problémy. A já se naučila, jak moc bych se měla spoléhat na Boha. Našla jsem Krista a je to to nejlepší, co se mi kdy stalo.“

Rada na závěr?

„Nejdřív bych doporučila vyhledat odbornou pomoc. Je to důvěrné, bezpečné a je to první krok k lepší budoucnosti. Vím, že je to děsivé. Ale stojí to za to. Další věc je najít komunitní podporu od lidí, které znáte. V kostele, u člena rodiny nebo u kamaráda. Sdílejte svůj příběh a budujte si sebevědomí. A taky bych doporučila najít Krista. Změnil mi život k lepšímu, doporučuju to všem.“

Anonymní si prošla peklem a jsem moc ráda, že se vydala na cestu uzdravení. Pomozte mi změnit svět sdílením svého příběhu. A pokud potřebujete bezpečné místo, kde se můžete vypovídat a získat radu, staňte se členem Mental Illness Recovery Series Group na Facebooku.

Diskuze