Teorie akčního shromáždění je teorie komunikace, která klade důraz na psychologické a sociální vlivy na lidské jednání. Cílem je zkoumat a popsat vazby mezi poznáním a chováním – jak se myšlenky jedince proměňují v činy.
Procesní záznam je v centru akčního shromáždění. Je to osobní zrnko pravdy o minulém chování nahromaděné pro budoucí použití, součást individuálního paměťového systému, ve kterém jsou uloženy informace o tom, jak provádět různé chování. Procesní záznamy obsahují informace o akci, výsledcích a situacích; například cestování nadměrnou rychlostí (akce) v zóně, která určuje nízký rychlostní limit (situace), může mít za následek vydání lístku (výsledek).
Procesní záznamy mají různou úroveň síly. Některé jsou pouhými škrábanci, které sotva zanechají stopu v mysli, zatímco jiné jsou dobře opotřebované v dlouhodobé paměti.
Ústředním aspektem teorie sestavení akce je upřesnění procesů, které spojují procedurální záznamy s behaviorálními reprezentacemi. Aktivační proces je proces používaný k výběru konkrétních procedurálních záznamů. Například pokud rodič kárně potrestá dítě za krádež, všechny procedurální záznamy relevantní pro tento cíl a situaci by byly aktivovány. Pokud by zase běžnou disciplinární taktikou bylo odebrání hraček a hracích předmětů, procedurální záznam o tom by byl aktivován rychle.
Je také důležité zvážit proces sestavení, který organizuje záznamy do behaviorální reprezentace. Například sestavení je považováno za proces shora dolů, který začíná obecnou strategií a směřuje ke konkrétnějším představám o sdělování konkrétního sdělení.
Když má situace interakce více cílů, teorie zjišťuje zvýšené nároky na schopnost jednotlivce zpracovávat informace. Sestavování cílů může být obtížné, protože určité cíle mohou být neslučitelné s chováním spojeným s ostatními cíli. Vícenásobné zprávy cílů zase zahrnují více váhání a zpoždění řeči. Využití teorie sestavení akce může poskytnout jasnou příležitost k plánování nebo sestavení cílů opatrněji, aby se zmírnil účinek.