Antigen nebo imunogen je molekula, která stimuluje imunitní reakci. Slovo vzniklo z představy, že mohou stimulovat tvorbu protilátek. Dnes už víme, že imunitní systém se neskládá pouze z protilátek. Moderní definice zahrnuje všechny látky, které adaptivní imunitní systém dokáže rozpoznat.
Antigeny jsou obvykle bílkoviny nebo polysacharidy. Patří sem části (obaly, tobolky, buněčné stěny, flagella, fimbrae a toxiny) bakterií, virů a dalších mikroorganismů. Lipidy a nukleové kyseliny jsou antigenní pouze v kombinaci s bílkovinami a polysacharidy. Nemikrobiální exogenní (ne-já) antigeny mohou zahrnovat pyl, vaječný bílek a bílkoviny z transplantovaných tkání a orgánů nebo na povrchu transfúzovaných krvinek.
Buňky prezentují své antigeny imunitnímu systému prostřednictvím molekuly histokompatibility. V závislosti na přítomném antigenu a typu molekuly histokompatibility se může aktivovat několik typů imunitních buněk.
Antigeny lze klasifikovat podle jejich původu.
Endogenní antigeny jsou antigeny, které byly vytvořeny uvnitř buňky v důsledku normálního buněčného metabolismu nebo v důsledku virové nebo intracelulární bakteriální infekce. Fragmenty jsou pak prezentovány na povrchu buňky v komplexu s molekulami MHC třídy I. Pokud je aktivované cytotoxické CD8+ T buňky rozpoznají, začnou T buňky vylučovat různé toxiny, které způsobují rozpad nebo apoptózu infikované buňky. Aby cytotoxické buňky nezabíjely buňky jen kvůli prezentaci vlastních proteinů, jsou v důsledku tolerance (známé také jako negativní selekce, ke které dochází v brzlíku) vymazány z repertoáru samoreaktivní T buňky. Do krevního oběhu smějí vstoupit pouze ty T buňky, které nereagují na samopeptidy, které jsou prezentovány v brzlíku v souvislosti s molekulami MHC I.
Existuje výjimka z paradigmatu exogenních/endogenních antigenů, tzv. cross-prezentace.
Autoantigen je obvykle normální bílkovina nebo komplex bílkovin (a někdy i DNA nebo RNA), který je rozpoznán imunitním systémem pacientů trpících specifickým autoimunitním onemocněním. Tyto antigeny by za normálních podmínek neměly být cílem imunitního systému, ale hlavně díky genetickým a environmentálním faktorům se u těchto pacientů ztratila normální imunologická tolerance k takovému antigenu.
Nádorové antigeny nebo Neoantigeny jsou ty antigeny, které jsou prezentovány molekulami MHC I nebo MHC II na povrchu nádorových buněk. Tyto antigeny mohou být někdy prezentovány nádorovými buňkami a nikdy těmi normálními. V tomto případě se nazývají tumor-specific antigeny (TSA) a typicky jsou výsledkem mutace specifické pro nádor. Častější jsou antigeny, které jsou prezentovány nádorovými buňkami a normálními buňkami a nazývají se tumor-associated antigeny (TAA). Cytotoxické T lymfocyty, které rozpoznaly tyto antigeny, mohou být schopny zničit nádorové buňky dříve, než se proliferují nebo metastazují.
Nádorové antigeny mohou být na povrchu nádoru také například ve formě mutovaného receptoru, v takovém případě je poznají B buňky.
MHC – MHC třída I (HLA-A, HLA-B, HLA-C, HLA-E)
MHC třída II (HLA-DP, HLA-DQ, HLA-DR) – malý antigen histokompatibility
Arrestin – kalgranulin – antigeny krevních skupin – molekuly buněčné adheze – diferenciační antigeny
MHC (MHC třída I a MHC třída II)