Články týkající se zneužívání
Abstraktní pojmy
Ohlašování zneužívání /Antisociální chování
Nátlak / Krutost
Zneužití moci
Pronásledování / Rituální zneužívání / Násilí
Fyzické týrání
Týrání / zneužívání dětí
Přísné tělesné tresty
Domácí násilí
Psychické týrání
zanedbávání dětí
Ponižování / zastrašování
Mobbing / šikana
Nenávistné projevy / manipulace
Stalking / vztahová agrese
Odcizení rodičů
Psychické mučení
Ovládání mysli / vyhýbání se
Popelčin efekt / Nátlakové přesvědčování
Slovní zneužívání
Sexuální zneužívání
Incest / Sexuální zneužívání dětí
Znásilnění / Sexuální obtěžování
Týrané ženy / týrání dětí
Týrání starších osob / Násilí v rodině
Týrání vězňů / Týrání zvířat
Týrání partnerů / Týrání pacientů
Týrání manželů/šikana na pracovišti
Za antisociální chování (může být psáno s pomlčkou nebo bez ní) (neboli deviantní chování) je často považováno takové sociální chování, které porušuje společenské normy, postrádá soudnost a ohleduplnost k ostatním a může jim nebo jejich majetku způsobit škodu. Může být úmyslné, jako je tomu u týrání, šikany nebo vandalismu, nebo může být důsledkem nedbalosti. V sociologii je teoreticky považováno za součást deviace.
Přetrvávající asociální chování může být projevem antisociální poruchy osobnosti. Opakem antisociálního chování je prosociální chování, tedy jakékoli chování, jehož cílem je pomoci nebo prospět jiné osobě, skupině nebo společnosti.
V běžné mluvě má slovo antisociální často výrazně odlišný význam a používá se pro označení těch, kteří jsou vnímáni jako nadměrně introvertní. Ačkoli se technicky jedná o nesprávnou definici asociálního chování, toto použití se stává stále častějším.
U prosociálního i antisociálního chování je rozhodujícím faktorem úmysl; například kojenci se mohou chovat zdánlivě antisociálně, ale obecně se má za to, že jsou příliš malí na to, aby si vytvořili dostatečnou teorii mysli, která by jim umožnila poznat rozdíl. Ve věku 4 až 5 let by však děti měly být dostatečně vyvinuté na to, aby dokázaly rozlišit mezi těmito dvěma projevy.
Typy antisociálního chování
Antisociální chování je charakterizováno jako zneužívání a v míře, v jaké je v chování obsažen veřejný prvek, lze za příklady antisociálního chování považovat následující:
Jiné chování porušující společenské normy
Jiné chování může mít negativní sociální dopady:
U dětí předškolního věku je zvýšená agresivita normální, ale rodiče by měli své děti správně poučit. Nedostatek takových změn v chování je důvodem k obavám, protože to může vést k depresím a úzkostem v pozdějším věku; pokračující agrese však může naznačovat závažnější problémy. Jak tyrani, tak jejich oběti mají nedostatečnou emoční regulaci. V konečném důsledku by si rodiče měli uvědomit, že „emoce je třeba regulovat, nikoliv potlačovat“.
Obecně lze říci, že protispolečenské chování je jakékoliv jednání, které má negativní vliv na růst nebo pokračování společnosti. Chování osoby může mít za následek ohrožení, což je negativní účinek, nebo zlepšení, což je pozitivní účinek, společenského řádu. IE. Důkaz: Pokud je matematickým vzorkem nějaké sociální skupiny 100 % společnosti a v tomto vzorku se všichni (100 %) chovají stejně, roste společnost (pozitivně), nebo se zmenšuje, (negativně)? Pokud je efekt chování všech členů společnosti negativní, je stejné chování u jednoho člena negativní, neboli „asociální“.
Zákon o kriminalitě a narušování veřejného pořádku z roku 1998 definuje protispolečenské chování jako jednání, které „způsobilo nebo mohlo způsobit obtěžování, znepokojení nebo úzkost jedné nebo více osobám, které nejsou ve stejné domácnosti“ jako pachatel.
V roce 2003 britská vláda ve snaze omezit protispolečenské chování zavedla zákon o protispolečenském chování. Ten zavedl příkaz k nápravě protispolečenského chování („Asbo“), což je občanskoprávní příkaz, za jehož porušení může být uložen trest odnětí svobody až na pět let.
V průzkumu, který v květnu 2006 provedla University College London, považovali respondenti Spojené království za nejhorší evropskou zemi z hlediska protispolečenského chování, přičemž 76 % respondentů se domnívalo, že Británie má „velký nebo střední problém“.