Biomonitoring je v biochemii měření tělesné zátěže toxických chemických sloučenin, prvků nebo jejich metabolitů v biologických látkách, z nichž mnohé mohou mít psychologické účinky. Často se tato měření provádějí v krvi a moči.
V roce 2001 začala americká Střediska pro kontrolu a prevenci nemocí zveřejňovat svou dvouletou Národní zprávu o expozici člověka chemickým látkám v životním prostředí, která uvádí statisticky reprezentativní vzorek americké populace. Pracovní skupina pro životní prostředí také provedla studie biomonitoringu.
V roce 2006 zveřejnila americká Národní rada pro výzkum zprávu Human Biomonitoring for Environmental Chemicals (Biomonitoring člověka pro chemické látky v životním prostředí). Zpráva uznala hodnotu biomonitoringu pro lepší pochopení expozice chemickým látkám v životním prostředí a obsahovala několik zjištění a doporučení pro zlepšení využitelnosti údajů z biomonitoringu pro hodnocení zdravotních rizik. V souhrnu zpráva požadovala přísnější kritéria založená na zdraví pro výběr chemických látek, která by byla zahrnuta do studií biomonitoringu; vývoj nástrojů a technik pro zlepšení interpretace založené na riziku a sdělování údajů z biomonitoringu; začlenění biomonitoringu do hodnocení expozice a epidemiologického výzkumu; a zkoumání bioetických otázek kolem biomonitoringu, včetně informovaného souhlasu, důvěrnosti výsledků a dalších.
Problematika expozice chemickým látkám v životním prostředí si získala pozornost v důsledku televizních reportáží Billa Moyerse pro PBS a Andersona Coopera pro seriál stanice CNN „Planeta v ohrožení“. Kniha Naše ukradená budoucnost s předstihem bývalého viceprezidenta Ala Gora také zvýšila povědomí tím, že se zaměřila na narušení činnosti žláz s vnitřní sekrecí.
Národní zpráva o expozici člověka chemickým látkám v životním prostředí
Oddělení laboratorních věd CDC v rámci Národního centra pro environmentální zdraví vypracovalo Národní program pro biomonitoring a zveřejňuje dvouletou Národní zprávu o expozici člověka chemickým látkám v životním prostředí. Vzhledem k tomu, že výběr chemických látek je kontroverzní, stanovilo CDC vlivná kritéria:
CDC také stanovila tři kritéria pro odstraňování chemických látek z budoucích vydání Národní zprávy:
Ve spolupráci s Národním institutem pro zdraví a rozvoj dětí (NICHD), Národním institutem environmentálních zdravotních věd a americkou Agenturou pro ochranu životního prostředí oznámila laboratoř pro zdraví a životní prostředí CDC, že bude hrát klíčovou roli v biomonitoringu probíhající Národní dětské studie, která plánuje sledovat 100 000 dětí po celých Spojených státech od narození až do věku 21 let. Studie byla schválena jako součást Zákona o zdraví dětí z roku 2000 a je největším úsilím vynaloženým na řešení dopadů sociálních, ekonomických a environmentálních faktorů na zdraví dítěte.
Chemické látky a jejich metabolity mohou být detekovány v různých biologických látkách, jako je krev, moč, vlasy, sperma, mateřské mléko nebo sliny. Mateřské mléko je oblíbená matrice (látka) pro měření lipofilních (tuky milujících) perzistentních, bioakumulativních a toxických (PBT) sloučenin během kojení; tato expoziční cesta je dominantní pro kojené děti. V krvi může být detekována také lipofilní sloučenina, zatímco hydrofilní (vodu milující) sloučenina může být detekována v moči. Analytické metody používané CDC zahrnují hmotnostní spektrometrii pro ředění izotopů, hmotnostní spektrometrii s indukčně vázaným plazmatem nebo atomovou absorpční spektrometrii v grafitové peci.
Přítomnost chemické látky v životním prostředí v těle nemusí nutně znamenat poškození. Toxicita chemické látky je určena řadou faktorů, včetně její koncentrace a individuální citlivosti člověka. Malé množství chemické látky nemusí mít žádné účinky na zdraví, zatímco větší množství může mít dopad.
Přítomnost chemických látek v těle pokročila rychleji než schopnost interpretovat možné zdravotní důsledky expozice. Vědecká hodnocení zdravotních rizik chemických látek obvykle zahrnují studie toxicity na laboratorních zvířatech a následnou extrapolaci na člověka. Tyto studie byly použity ke stanovení regulačních expozičních standardů, ale jejich vztah k hladinám naměřeným ve studiích biomonitoringu není vždy znám.
Účastníci biomonitorovacích studií obvykle chtějí vědět, zda chemické složení naměřené v jejich těle naznačuje, že jsou zdraví (nebo ne); nicméně biomonitorovací studie nejsou navrženy tak, aby na tuto konkrétní otázku odpověděly. Biomonitoring je sice užitečný pro posouzení expozice, ale bez dalších informací není sám o sobě užitečný pro stanovení zdravotního stavu člověka nebo pravděpodobnosti rozvoje škodlivých účinků. Podle Národní rady pro výzkum je přesné sdělování výsledků nezbytné pro správné využívání biomonitorovacích průzkumů, ale uvádí se, že „neexistuje žádná uznávaná norma pro dobrou biomonitorovací komunikaci“.
Normy a pokyny, které mohou zdravotničtí pracovníci používat ke sdělování informací z biomonitoringu, se stále vyvíjejí. Foster a Agzarian píší: „Vzhledem k neexistenci jasných referenčních rozsahů a standardů je však nepravděpodobné, že by poskytnutí individuálních výsledků expozice hodnoceným subjektům při neexistenci informací o zdravotní významnosti výsledků vyvolalo mezi hodnocenými subjekty úzkost a hněv.“ Odborný panel pro biomonitoring Equivalents zveřejnil pokyny pro sdělování informací široké veřejnosti a poskytovatelům zdravotní péče.
Dr. Charles McKay z Connecticut Poison Control Center poskytuje perspektivu pomoci lékařským toxikologům s pochopením údajů lidského biomonitoringu je vyzpovídán ve videu s názvem „A Medical Doctor’s Perspective on Biomonitoring“, které je zaměřeno na pomoc široké veřejnosti lépe porozumět biomonitoringu.
V roce 2007 Bostonská univerzitní škola veřejného zdraví uspořádala panel, Boston Consensus Conference on Biomonitoring, za účelem vzdělávání obyvatel o vědeckých, právních a etických otázkách biomonitoringu a dosažení porozumění prioritám a obavám laického panelu souvisejícím s měřením expozice člověka chemickým látkám v životním prostředí. Na konferenci vznikla zpráva pro tvůrce politiky veřejného zdraví a vědce, kteří se zabývají nebo studují danou problematiku.