Bipolární porucha je psychiatrická diagnóza neboli porucha nálady, která je definována v DSM-IV-TR. Jedná se o poruchu, která se vyznačuje obdobími extrémních, často nepřiměřených a někdy i nepředvídatelných stavů nálady. V minulosti se tato porucha nazývala maniodepresivní. Termín „maniodepresivní porucha“ vznikl pro popis prožívaných vysokých emočních stavů mánie a deprese.
U bipolárních jedinců se obvykle v různých časových obdobích střídají mánie, hypománie nebo smíšené stavy s klinickou depresí a eutymickou nebo normální náladou. Existuje mnoho variant této poruchy. Osoba s bipolární poruchou má obecně tendenci prožívat extrémnější stavy nálady než ostatní lidé. Nálady se mohou měnit rychle (mnohokrát za den) nebo trvat celé měsíce. Osoby s bipolární poruchou mají tendenci k velmi „černobílému“ myšlení, kdy vše v životě má buď pozitivní, nebo negativní aspekt. Takovéto nálady jsou spojeny s trápením a poruchami a poměrně vysokým rizikem sebevraždy. Bipolární porucha je také spojena s řadou kognitivních deficitů, zejména s obtížemi při organizaci a plánování. Porucha může také zkreslovat schopnost posuzovat emoce druhých a měnit smysl pro uvědomění. Jedinci s bipolární poruchou mohou být nadměrně pozorní a analytičtí vůči svému okolí a v některých případech paranoidní vůči ostatním.
Bipolární porucha se obvykle léčí léky, které pomáhají stabilizovat náladu, a/nebo terapií a poradenstvím.
Některé studie naznačují, že zatímco bipolární porucha mění emoce, může existovat souvislost mezi kreativitou a bipolární poruchou, i když není jasné, jaký je mezi nimi vztah.
Aspekty bipolární poruchy
Bipolární porucha se běžně dělí na bipolární typ I, kdy jedinec prožívá plnou mánii, nebo na bipolární typ II, kdy hypomanické stavy nedosahují extrémních hodnot mánie. Druhý typ je mnohem obtížnější diagnostikovat, protože hypomanické epizody se mohou projevovat pouze jako období úspěšné vysoké produktivity a je hlášen méně často než tísnivá deprese. Psychózy se mohou vyskytnout zejména v manických obdobích. Existují také podtypy „rychlého cyklování“. Vzhledem k tomu, že závažnost a povaha problémů spojených s náladou se velmi liší, často se používá pojem bipolární spektrum, které zahrnuje i cyklotymii. Neexistuje shoda v tom, kolik „typů“ bipolární poruchy existuje (Akiskal a Benazzi, 2006). Mnoho lidí s bipolární poruchou zažívá silnou úzkost a v manickém stavu jsou velmi podráždění (až vzteklí), zatímco jiní jsou euforičtí a grandiózní.
Mezi příznaky depresivní fáze bipolární poruchy patří (mimo jiné): přetrvávající pocity smutku, úzkosti, viny, hněvu, izolace a/nebo beznaděje, poruchy spánku a chuti k jídlu, únava a ztráta zájmu o obvykle oblíbené činnosti, problémy se soustředěním, osamělost, sebelítost, apatie nebo lhostejnost, depersonalizace, ztráta zájmu o sexuální aktivity, plachost nebo sociální úzkost, podrážděnost, chronická bolest (se známou příčinou nebo bez ní), nedostatek motivace a chorobné/sebevražedné myšlenky].
Lidé s manickou epizodou nálady mohou být povzneseni, euforičtí, podráždění a/nebo podezřívaví. Dojde ke zvýšení tělesné a duševní rychlosti a kvality. Častá je zvýšená energie a nadměrná aktivita; řeč může být závodivá. Potřeba spánku je snížená. Pozornost je nízká a snadno se rozptýlí. Mohou být vyslovovány nerealistické, velkolepé nebo příliš optimistické myšlenky nebo se o ně může někdo pokoušet. Sociální dovednosti jsou zhoršené a nepraktické nápady mohou vést k finanční a vztahové nerozvážnosti.
Hypománie je obecně méně destruktivní stav než mánie a lidé v hypomanické fázi obvykle pociťují méně příznaků mánie než lidé v plné manické epizodě. Doba trvání je také obvykle kratší než u mánie. Často se jedná o velmi „umělecký“ stav poruchy, kdy dochází k rozletu nápadů, mimořádně chytrému myšlení a nárůstu energie.
V kontextu bipolární poruchy je smíšený stav stavem, při kterém se současně objevují příznaky mánie a klinické deprese (například agitovanost, úzkost, agresivita nebo bojovnost, zmatenost, únava, impulzivita, nespavost, podrážděnost, chorobné a/nebo sebevražedné myšlenky, panika, paranoia, pronásledovatelské bludy, nátlaková řeč, závodění myšlenek, neklid a vztek).
Smíšené epizody mohou být z bipolárních stavů nejvíce nestálé, protože se u nich snadno a rychle vyvolávají nebo mění nálady. Během tohoto stavu může docházet k pokusům o sebevraždu, zneužívání návykových látek a sebepoškozování.
Rychlé cyklování, definované jako čtyři nebo více epizod za rok, se vyskytuje u významné části pacientů s bipolární poruchou. Je spojena s větším postižením nebo horší prognózou, a to kvůli matoucí proměnlivosti a obtížím při nastolování stabilního stavu. Rychlé cyklování může být vyvoláno nebo zhoršeno antidepresivy.
Četné studie ukazují, že bipolární porucha zahrnuje určité kognitivní deficity nebo poruchy, a to i ve stavu remise. Deborah Yurgelun-Toddová z McLean Hospital v Belmontu ve státě Massachusetts tvrdí, že tyto deficity by měly být zahrnuty mezi základní znaky bipolární poruchy. Podle McIntyra et al. (2006) „výsledky studií nyní naléhavě poukazují na to, že neurokognitivní deficity jsou primárním rysem BD; jsou vysoce prevalentní a přetrvávají i při absenci zjevné symptomatologie. Ačkoli byly hlášeny rozdílné neurokognitivní abnormality, nejčastěji se objevují poruchy pozornosti, vizuální paměti a exekutivních funkcí“.
Řada nedávných studií zjistila souvislost mezi kreativitou a bipolární poruchou, i když není jasné, v jakém směru je příčina, nebo zda jsou oba stavy způsobeny nějakým třetím, neznámým faktorem.
Předpokládá se, že jedním z těchto faktorů může být temperament.
Děti s bipolární poruchou nemusí splňovat definici DSM-IV. V dětských případech může docházet k velmi rychlému cyklování (viz výše část o rychlém cyklování).
Děti s bipolární poruchou mají tendenci k rychlým nebo smíšeným cyklům . Rychlé cyklování nastává, když se cykly mezi depresí a mánií objevují rychle, někdy během jednoho dne nebo jedné hodiny. Když se příznaky mánie i deprese objevují současně, dochází ke smíšenému cyklování.
U bipolárních dětí jsou často diagnostikovány i jiné psychiatrické poruchy. Tyto další diagnózy mohou být souběžné nebo mohou být chybně diagnostikovány jako bipolární porucha. Mezi běžné komorbidní stavy patří deprese, ADHD, ODD, schizofrenie a Tourettův syndrom. Kromě toho mohou mít bipolární poruchu I některé děti, které byly v minulosti zneužívány nebo zanedbávány. Mezi reaktivní poruchou attachmentu a bipolární poruchou I je vysoká komorbidita, přičemž přibližně 50 % dětí v systému péče o děti, které mají reaktivní poruchu attachmentu, má také bipolární poruchu I.
Chybná diagnóza může vést k nesprávné medikaci.
V září 2007 odborníci (z New Yorku, Marylandu a Madridu) zjistili, že počet amerických dětí a dospívajících léčených pro bipolární poruchu se od roku 1994 do roku 2003 zvýšil 40krát a od té doby stále roste. Nárůst byl však způsoben tím, že lékaři agresivněji uplatňovali tuto diagnózu u dětí, a nikoli tím, že by se zvýšil výskyt této poruchy. Studie vypočítala počet návštěv, který se zvýšil, z 20 000 v roce 1994 na 800 000 v roce 2003, což představuje 1 % populace mladší 20 let.
Lidé s diagnózou bipolární poruchy jsou vystaveni vyššímu riziku sebevraždy. Odhaduje se, že 10 až 15 % lidí hospitalizovaných s touto diagnózou nakonec zemře sebevraždou. {cn}.
Přestože mnoho lidí s bipolární poruchou, kteří se pokusí o sebevraždu, ji nikdy nedokončí, průměrná roční míra sebevražd u mužů a žen s diagnostikovanou bipolární poruchou (0,4 %) je desetkrát až více než dvacetkrát vyšší než v běžné populaci.
Jedinci s bipolární poruchou mají tendenci k sebevražednosti, zejména během smíšených stavů, jako je dysforická mánie a agitovaná deprese. Osoby trpící bipolární poruchou II mají ve srovnání s osobami trpícími jinými duševními chorobami, včetně velké deprese, vysokou míru sebevražd. Epizody velké deprese jsou součástí zkušeností s bipolární poruchou II a někteří spekulují, že osoby trpící touto poruchou stráví většinu svého života v depresivní fázi nemoci.
Podle časopisu Psychology Today je míra rozvodovosti pro
je 90 % párů, kde je alespoň jeden z manželů bipolární. Pro srovnání, obecně se má za to, že rozvodovost je přibližně o polovinu nižší (kolem 50 %), z čehož vyplývá, že toto onemocnění způsobuje značnou dodatečnou zátěž v manželském životě.
Základní podstatou bipolární poruchy je flux. Mezi neustále se měnící biologické ukazatele poruchy patří energie, nálada, myšlení, spánek a aktivita, a to jak v rámci jednotlivých jedinců s touto poruchou, tak i mezi nimi. Diagnostické podtypy bipolární poruchy jsou tedy statickými popisy – snad snímky – nemoci, která se neustále mění, s velkou rozmanitostí příznaků a různým stupněm závažnosti. Jedinci mohou v průběhu nemoci zůstat v jednom podtypu nebo se změnit v jiný. DSM V, který bude zveřejněn v roce 2011, bude pravděpodobně obsahovat další a přesnější podtypy (Akiskal a Ghaemi, 2006).
V současné době existují čtyři typy bipolárního onemocnění. Diagnostický a statistický manuál duševních poruch IV-TR (DSM-IV-TR) uvádí čtyři kategorie bipolární poruchy: bipolární porucha I, bipolární porucha II, cyklotymie a bipolární porucha NOS (jinak nespecifikovaná).
Pro diagnózu bipolární poruchy I podle DSM-IV-TR je nutná jedna nebo více manických nebo smíšených epizod. Depresivní epizoda není pro diagnózu bipolární poruchy I nutná, ale často se vyskytuje.
Bipolární porucha II, která se vyskytuje častěji, je obvykle charakterizována alespoň jednou epizodou hypomanie a alespoň jednou depresí.
Diagnóza cyklotymické poruchy vyžaduje přítomnost četných hypomanických epizod, které se prolínají s depresivními epizodami, které nesplňují všechna kritéria pro velké depresivní epizody. Hlavní myšlenkou je, že zde dochází k nízkému stupni cyklování nálad, které se pozorovateli jeví jako osobnostní rys, ale zasahuje do fungování.
Pokud se zdá, že jedinec trpí některým typem bipolární poruchy, ale nesplňuje kritéria pro jeden z výše uvedených podtypů, je mu stanovena diagnóza bipolární porucha NOS (jinak nespecifikovaná).
Přestože pacient bude při prvním vyhledání pomoci s největší pravděpodobností v depresi, je velmi důležité zjistit od pacienta nebo jeho rodiny či přátel, zda se u něj někdy vyskytla manická nebo hypomanická epizoda, a to pomocí pečlivého dotazování. Předejdete tak chybné diagnóze depresivní poruchy a vyhnete se použití antidepresiva, které může vyvolat „přepnutí“ do hypománie nebo mánie nebo vyvolat rychlé cyklování. Nedávno byly vyvinuty screeningové nástroje, jako je dotazník Hypomanic Check List Questionnaire (HCL-32), které pomáhají při poměrně často obtížném odhalování bipolární poruchy II.
Projekt MRC eMonitoring, další výzkumná studie založená na Institutu psychiatrie a univerzitách v Newcastlu, provádí nový výzkum metodik elektronického monitorování (elektronické deníky nálady a aktigrafie) pro sledování výkyvů bipolárních symptomů u osob s bipolární poruchou, které mají zájem o vlastní řízení svého stavu.
Vědci využívají pokročilé techniky zobrazování mozku ke zkoumání jeho funkce a struktury u lidí s bipolární poruchou, zejména pomocí funkční magnetické rezonance a pozitronové emisní tomografie. Důležitá oblast neurozobrazovacího výzkumu se zaměřuje na identifikaci a charakterizaci sítí vzájemně propojených nervových buněk v mozku, jejichž interakce tvoří základ normálního i abnormálního chování. Vědci předpokládají, že abnormality ve struktuře a/nebo funkci určitých mozkových okruhů by mohly být příčinou bipolárních a jiných poruch nálady, a studie zjistily anatomické rozdíly v oblastech, jako je prefrontální kůra a hipokampus.
Lepší pochopení nervových obvodů, které se podílejí na regulaci stavů nálady, a genetických faktorů, jako je gen kadherinu FAT spojený s bipolární poruchou, může ovlivnit vývoj nových a lepších léčebných postupů a v konečném důsledku napomoci včasné diagnostice a dokonce i vyléčení.
Koncem roku 2003 vědci z McLean Hospital zjistili předběžné důkazy o zlepšení nálady při echo-planární magnetické rezonanci (EP-MRSI) a pokoušejí se ji rozvinout do podoby, kterou by bylo možné vyhodnotit jako možnou léčbu.
NIMH zahájila rozsáhlou studii na 20 pracovištích ve Spojených státech, jejímž cílem je určit nejúčinnější strategie léčby lidí s bipolární poruchou. Tato studie, Systematic Treatment Enhancement Program for Bipolar Disorder (STEP-BD), bude sledovat pacienty a dokumentovat výsledky jejich léčby po dobu 5-8 let. Další informace naleznete na stránce Klinické studie na webových stránkách NIMH.
Další poměrně novou zkoumanou technikou je transkraniální magnetická stimulace.
Farmaceutický výzkum je rozsáhlý a probíhá, jak je vidět na webu clinicaltrials.gov.
„Mortalitní studie prokázaly zvýšení úmrtnosti ze všech příčin u pacientů s BD. Nově vytvořená a rychle rostoucí databáze ukazuje, že úmrtnost v důsledku chronických zdravotních poruch (např. kardiovaskulárních onemocnění) je největší příčinou předčasných a nadměrných úmrtí u BD. Standardizovaný poměr úmrtnosti na sebevraždy u BD se odhaduje přibližně na 18 až 25, což dále zdůrazňuje smrtelnost této poruchy.“.
Současné výpovědi první osoby na toto téma zahrnují.
Praktického průvodce životem s bipolární poruchou z pohledu nemocného naleznete zde.
Kritika genetických vysvětlení bipolární poruchy viz.
Informace o bipolární poruše u dětí naleznete v:
Mezi klasická díla na toto téma patří
Bipolární porucha na Open Directory Project
Emil Kraepelin – Karl Leonhard – John Cade – Mogens Schou – Frederick K. Goodwin – Kay Redfield Jamison
Halucinace – Bludy – Emoční dysregulace (anhedonie, dysforie, sebevražedné myšlenky) – Poruchy spánku (hypersomnie, nespavost) – Psychóza – Závodivé myšlenky
Karbamazepin – Gabapentin – Lamotrigin – Oxkarbazepin – Topiramát – Kyselina valproová (valproát sodný, valproát polosodný)
Farmakologie lithia (uhličitan lithný, citrát lithný, síran lithný) – Antipsychotika
Klinická psychologie – Elektrokonvulzivní terapie – Nedobrovolný závazek – Světelná terapie – Psychoterapie – Transkraniální magnetická stimulace – Kognitivně behaviorální terapie
Afektivní spektrum – Seznam osob postižených bipolární poruchou – Bipolární porucha u dětí -Kniha:Bipolární porucha
dsrd (o, p, m, p, a, d, s), sysi/epon, spvo
proc (eval/thrp), drug (N5A/5B/5C/6A/6B/6D)
„Černobílé myšlení“: Jak vybalancovat tyto kognitivní extrémy