Cytosol (srov. cytoplazma, která zahrnuje i organely) je vnitřní tekutina buňky a dochází zde k části buněčného metabolismu. Proteiny uvnitř cytosolu hrají důležitou roli v signálních transdukčních drahách a glykolýze. Působí také jako intracelulární receptory a tvoří součást ribozomů, což umožňuje syntézu proteinů.
U prokaryot probíhají všechny chemické reakce v cytosolu. U eukaryot cytosol obsahuje buněčné organely; souhrnně se tomu říká cytoplazma. V rostlinách může být množství cytosolu sníženo díky velké tonoplastě (centrální vakuole), která zabírá většinu vnitřního objemu buňky.
Cytosol také obklopuje cytoskelet, který je tvořen vláknitými proteiny (např. mikrovlákny, mikrotubuly a mezivlákny). V mnoha organismech cytoskelet udržuje tvar buňky, ukotvuje organely a řídí vnitřní pohyb struktur (např. transportní váčky).
Cytosol není „polévka“ s volně plovoucími částicemi, ale je vysoce organizovaný na molekulární úrovni. Jak se koncentrace rozpustných molekul v cytosolu zvyšuje, osmotický gradient se hromadí směrem ven z buňky. Do buňky proudí voda, která buňku zvětšuje. Aby se buňka nerozpadla, používají se molekulární pumpy v plazmatické membráně, cytoskelet, tonoplast nebo buněčná stěna (pokud je přítomna), které působí proti osmotickému tlaku.
Cytosol se většinou skládá z vody, rozpuštěných iontů, malých molekul a velkých molekul rozpustných ve vodě (například bílkoviny). Obsahuje asi 20 až 30% bílkovin.
Normální lidské cytosolové pH je (zhruba) 7,0 (tj. neutrální), zatímco pH extracelulární tekutiny je 7,4.
Life: Biologická věda. Purves, Sadava, Orians, Heller. Sunderland, MA. Sinauer Associates, Inc. 2004. ISBN 0716798565