Dunningův–Krugerův efekt

Dunningův–Krugerův efekt je kognitivní zkreslení, při kterém nekvalifikovaní lidé dělají špatná rozhodnutí a dosahují chybných závěrů, ale jejich neschopnost jim upírá metakognitivní schopnost rozpoznat své chyby.
Nekvalifikovaní proto trpí iluzorní nadřazeností, hodnotí své schopnosti jako nadprůměrné, mnohem vyšší, než ve skutečnosti jsou, zatímco vysoce kvalifikovaní podceňují své vlastní schopnosti, trpí iluzorní méněcenností.

Skutečná schopnost může oslabit sebevědomí, neboť kompetentní jedinci mohou falešně předpokládat, že ostatní mají rovnocenné chápání. Jak Kruger a Dunning uzavírají, „špatná kalibrace nekompetentních pramení z omylu o sobě, zatímco špatná kalibrace vysoce kompetentních pramení z omylu o druhých“ (str. 1127). Efekt se týká paradoxních vad kognitivních schopností, a to jak v sobě, tak v tom, že se člověk porovnává s ostatními.

Ačkoli Dunningův–Krugerův efekt byl předložen v roce 1999, David Dunning a Justin Kruger citovali Charlese Darwina („Nevědomost častěji plodí sebedůvěru než poznání“) a Bertranda Russella („Jedna z bolestných věcí naší doby je, že ti, kteří cítí jistotu, jsou hloupí, a ti, kteří mají jakoukoliv představivost a porozumění, jsou naplněni pochybnostmi a nerozhodností“) jako autory, kteří tento jev rozpoznali.

Hypotézovaný jev byl testován v sérii experimentů, které prováděli Justin Kruger a David Dunning, oba tehdy z Cornellovy univerzity. Kruger a Dunning zaznamenali dřívější studie, které naznačují, že za velkou nekompetentností stojí neznalost standardů výkonnosti. Tento vzorec byl pozorován ve studiích dovedností tak různorodých, jako je porozumění čtení, ovládání motorového vozidla a hraní šachů nebo tenisu.

Kruger a Dunning navrhli, že pro danou dovednost budou neschopní lidé:

Dunning od té doby vyvodil analogii („anosognozie každodenního života“) se stavem, kdy osoba, která trpí tělesným postižením kvůli poranění mozku, si zřejmě není vědoma nebo popírá existenci tohoto postižení, a to i v případě dramatických postižení, jako je slepota nebo ochrnutí.

Doporučujeme:  Dehumanizace

Kruger a Dunning se pustili do testování těchto hypotéz na Cornellových vysokoškolácích v různých psychologických kurzech. V sérii studií zkoumali sebehodnocení subjektů, pokud jde o schopnosti logického uvažování, gramatické dovednosti a humor. Poté, co jim byly ukázány výsledky jejich testů, byli subjekty znovu požádáni, aby odhadli vlastní hodnost, načež kompetentní skupina přesně odhadla jejich hodnost, zatímco nekompetentní skupina stále přeceňovala jejich vlastní hodnost. Jak Dunning a Kruger poznamenali,

Lidé se skutečnými schopnostmi přitom měli tendenci podceňovat své relativní schopnosti. Zhruba účastníci, kteří považovali úkoly za relativně snadné, do jisté míry mylně předpokládali, že úkoly musí být snadné i pro ostatní.

Následná studie, popsaná ve stejném článku, naznačuje, že hrubě nekompetentní studenti zlepšili svou schopnost odhadnout svou hodnost po minimálním doučování dovedností, které dříve postrádali – bez ohledu na zanedbatelné zlepšení skutečných dovedností.

V roce 2003 Dunning a Joyce Ehrlingerovi, rovněž z Cornellovy univerzity, zveřejnili studii, která podrobně popsala posun v názorech lidí na sebe sama, když jsou ovlivněni vnějšími podněty. Účastníci studie (absolventi Cornellovy univerzity) dostali testy svých znalostí geografie, někteří měli v úmyslu pozitivně ovlivnit své vlastní názory, někteří je měli v úmyslu negativně ovlivnit. Poté byli požádáni, aby ohodnotili své výkony, a ti, kteří dostali pozitivní testy, vykázali výrazně lepší výkony než ti, kteří dostali negativní.

Daniel Ames a Lara Kammrathová rozšířili tuto práci na citlivost vůči ostatním a vnímání subjektů, jak jsou citlivé.
Jiný výzkum naznačil, že účinek není tak zřejmý a může být způsoben úrovní šumu a zkreslení.

Dunningova, Krugerova a Couthorsova nejnovější práce na toto téma dospívá ke kvalitativně podobným závěrům jako jejich původní práce poté, co se pokusili otestovat alternativní vysvětlení. Dospívají k závěru, že hlavní příčinou je to, že na rozdíl od vysoce výkonných umělců se „slabí umělci nepoučí ze zpětné vazby naznačující potřebu zlepšení“.

Doporučujeme:  Dopaminové dráhy v mozku

Dunning a Kruger obdrželi v roce 2000 Ig Nobelovu cenu za psychologii za jejich zprávu „Unskilled and Unaware of It: How Difficulties in Recognizing One’s Own Incompetence Lead to Inflated Self-Assessments“.