Edward Vaughan Evarts (1926–1985) byl neurovědec, který byl průkopníkem jednojednotkových nahrávek z mozků probuzených, chovajících se opic. Evarts získal bakalářský titul na Harvard College a titul M.D. na Harvard Medical School v roce 1948. Evarts absolvoval stáž v bostonské nemocnici Petera Benta Brighama, pracoval s Karlem Lashleym v Yerkes Laboratories of Primate Biology v Orange Parku na Floridě a v National Hospital for Nervous Diseases v Londýně. Po stáži na psychiatrii v Payne Whitney Institute v New Yorku nastoupil Evarts do NIMH v Bethesdě v Marylandu, kde byl jmenován vedoucím Sekce fyziologie v Laboratoři klinických věd a v roce 1970 se stal šéfem Laboratoře neurofyziologie.
Evarts zahájil svůj neurofyziologický výzkum prováděním ablačních studií zrakové a sluchové kůry u opic. Studoval také účinky LSD a posttetanické potenciace v kočičím zrakovém systému. Evarts významně přispěl do oblasti neurovědy a motorické kontroly průkopnickými elektrofyziologickými záznamy z jednotlivých kortikálních neuronů u probuzených opic. Ve svých raných studiích s použitím této techniky porovnával stav spánku a bdění. Poté prováděl experimenty, které zahrnovaly jednojednotkové záznamy ze senzoricko-motorické kůry u opic provádějících operačně podmíněné pohyby. Pozoroval modulace v aktivitě jednotlivých neuronů, které odrážely parametry pohybu.
Na základě těchto pozorování rozvinul pojmy „psychomotorická sada“ a „transkortikální reflex“. „Psychomotorická sada“ popisuje nervovou aktivitu, ke které dochází, když je připravována motorická akce v reakci na podnět („go-cue“). „Transkortikální reflex“ popisuje činnost motorické kůry mozkové způsobem podobným míšním reflexům, které ovlivňují spinální střelbu motoneuronu.
Práce Evartse dala vzniknout zcela novému oboru v neurovědě. Jeho následovníci používají jednoduché elektrody a pole elektrod dočasně vložené nebo implantované do mozku k zaznamenávání mozkových signálů během různých typů behaviorálních a mentálních aktivit a prostřednictvím získávání poznatků o tom, jak mozek pracuje. Poznatky nashromážděné v tomto výzkumu nedávno vyústily ve vytvoření rozhraní mozek-počítač – elektronických zařízení, která vzorkují neuronální aktivitu v mozku, dekódují její význam a využívají dekódované informace k ovládání externích zařízení, jako jsou roboti.