Elizabeth Batesová

Bates získal titul B.A. na St. Louis University v roce 1968 a titul M.A. a PhD. v oblasti lidského rozvoje na University of Chicago v roce 1971, respektive 1974.

V letech 1974-1981 byla zaměstnána jako profesorka na univerzitě v Coloradu, než nastoupila na fakultu Kalifornské univerzity v San Diegu, kde pracovala až do roku 2002.[citace nutná] Batesová byla jednou ze zakladatelek katedry kognitivních věd na UCSD, první katedry svého druhu v USA. Byla také ředitelkou Centra výzkumu jazyka UCSD a spoluředitelkou společného doktorského programu pro poruchy jazyka a komunikace na San Diego State University/UCSD. Batesová také v letech 1976-1977 působila jako hostující profesorka na Kalifornské univerzitě v Berkeley a v pravidelných intervalech na National Research Council Institute of Psychology v Římě.[citace nutná]

Batesová zemřela ve věku 56 let po ročním boji s rakovinou slinivky. Přežili ji její manžel a dcera George a Julia Carnevaleovi.

The Elizabeth Bates Graduate Research Fund byl založen na UCSD v její paměti pomáhat postgraduální studenty‘ výzkum. [citace nutná]

V obecné rovině byla Batesová autoritou v tom, jak mozek zpracovává jazyk. Konkrétněji se Batesová ve svém výzkumu zaměřila na osvojování dětského jazyka, interlingvistické zpracování jazyka a afázii, zkoumala kognitivní, neurální a sociální faktory, které těmto procesům podřizují. Svým výzkumem Batesová prokázala, že nervová plasticita umožňuje dětem s traumatem v Brocově a Wernickeho oblasti učit se a používat jazyk normálně.[nutná citace]. Výzkum v její laboratoři také ukázal, že deficity dospělých pacientů s afázií nebyly specifické pro jazykové struktury, o nichž se předpokládalo, že jsou lokalizovány do specifických oblastí mozku, ani nebyly omezeny na jazykovou oblast.

Některé z Batesových dalších významných příspěvků zahrnovaly demonstraci toho, že odlišné vlastnosti různých jazyků určují způsob, jakým mozek tyto informace organizuje a začleňuje během vývoje, dospělosti a v případech nemocí, a osvětlení hlubokých a trvalých vazeb mezi jazykem a evolučně starobylejšími nelingvistickými dovednostmi. S Brianem MacWhinneym vyvinul Bates model zpracování jazyka nazvaný model soutěže, který pohlíží na osvojování jazyka jako na emergentistický jev, který vyplývá z konkurence mezi lexikálními položkami, fonologickými formami a syntaktickými vzory, započítávajícími zpracování jazyka na synchronické, ontogenetické a fylogenetické časové stupnici.[citace nutná]

Doporučujeme:  Eyeblink reflex

Batesová byla dobře známá svým přesvědčením, že lingvistické znalosti jsou distribuovány v celém mozku, spíše než v jednom centru pro rozvoj jazyka, a že jazyk je závislý na základních kognitivních procesech, jako je paměť, rozpoznávání vzorů a šíření aktivace. Tato perspektiva je v rozporu s teorií Noama Chomského, Erica Lenneberga a Stevena Pinkera, že jazyk je speciální podnět, který je zpracován specializovaným jazykovým modulem v mysli, který může být lokalizován do Brocovy a Wernickeho oblasti.[citace nutná]

Časté soupeření mezi oběma stranami, z nichž jedna sídlí v Kalifornii, druhá v Massachusetts, vedlo k aforismu, že velká část kognitivní neurovědy leží v dynamickém tahu západního a východního pólu. Jeffrey Elman, Batesův kolega, ji nazval „královnou západního pólu“.

Batesová také pracovala na konceptech jako Příroda versus výchova. Na základě toho publikovala několik spisů.

Karmiloff-Smith, A. (2004). Redakční nekrolog: Elizabeth Bates (1947–2003). Jazyk a kognitivní procesy, 19, 177–179.

Li, P., Tan, L. & Tzeng, O. J. L. (2005). Epilog: Pocta Elizabeth Bates. In P. Li, L.-H. Tan, E. Bates & O. Tzeng (eds.), Handbook of East Asia psycholinguistics, vol. 1: Chinese. Cambridge: Cambridge University Press.

Tomasello, M. & Slobin, D. I. (2004). Beyond nature-nurture: Essays in honor of Elizabeth Bates. Mahwah, NJ: Erlbaum.


VIAF: 32072998 –