Osoba, která je náchylná k záchvatům deprese vyvolaným drobnými nezdary, je prý méně „emocionálně zajištěná“. Osoba, jejíž obecné štěstí není příliš otřeseno ani velkými poruchami ve struktuře nebo struktuře jejího života, by se dala označit za mimořádně emocionálně zajištěnou.
Emocionální jistota je do jisté míry funkcí chemie mozku: někteří lidé mají přirozenou predispozici cítit se méně šťastní a být více nepříznivě ovlivněni přírodními událostmi, například v případě hypotyreózy. Některé léky, například SSRI nebo dokonce stimulanty, jsou často předepisovány k řešení těchto přírodních nedostatků. Vedlejší účinky těchto léků však mohou v mnoha případech negovat jejich pozitivní účinky, například když některá antidepresiva ztěžují nebo znemožňují prožívání orgasmu tím, že mozek není schopen přerušit tok určitých hormonů obvykle spojených s pozitivními emocemi, ale nutných k náhlému zablokování na krátkou dobu, aby mohl orgasmus nastat. Říká se také, že takové léky otupují jak „vzestupy, tak pády“, a vysávají tak pro některé lidi cennou, inspirující energii ze života. Nicméně zvažování kladů proti záporům takových situací je pro každého jedince něco jiného a v mnoha případech může být nebezpečí přirozeně nízkého citového zabezpečení horší než vedlejší účinky vhodných léků, zejména když má člověk sebevražedné sklony.
Existuje mnoho filozofií, které chápou emocionální bezpečnost jako produkt náhledu. Takové ideologie by obhajovaly, že existují bezpečnější kroky než medicína, které lze podniknout, aby se zvýšila emoční bezpečnost. Tyto možnosti se mohou pohybovat od svépomocných programů, programů léčby závislosti na návykových látkách a psychoterapie až po tělesné cvičení a duchovní nebo náboženskou oddanost. Zatímco emocionálně nejistí lidé se mohou cítit letargičtí, někdy je jejich nejlepší možností zvýšit si endorfiny cvičením; zatímco se mohou bát odmítnutí, může to vést k nezdravé osamělosti, kterou lze překonat jen tak, že se pokusíte o seznámení. Praxe jako jóga a buddhismus obhajují abstinenci od látek ovlivňujících mysl; jóga je rozsáhlá věda o dosažení jasnosti mysli a jistoty postoje prostřednictvím tréninku a ukáznění těla, zatímco buddhismus je v podstatě praxe určená k řešení utrpení.