J. Richard Hackman je profesorem Cahners-Rabb sociální a organizační psychologie na Harvardově univerzitě. Doktorát ze sociální psychologie získal na University of Illinois a poté dvacet let vyučoval na Yale. V roce 1986 se přesunul na svou současnou pozici na Harvardu. Hackman provádí výzkum na nejrůznější témata v sociální a organizační psychologii, včetně týmové dynamiky a výkonnosti a vedení sebeřídících skupin a organizací.
Je autorem řady článků a sedmi knih, z nichž poslední je „Leading Teams: Setting the Stage for Great Performances“. Hackman obdržel Cenu za významný vědecký přínos divize Americké psychologické asociace pro průmyslovou a organizační psychologii a jak Cenu za významného pedagoga, tak Cenu za významný vědecký přínos Akademie managementu.
Výzkum potvrzuje, že přítomnost pěti podmínek – reálného týmu, přesvědčivého směru, podpůrné struktury, podpůrného kontextu a kompetentního koučování – zvyšuje výkonnostní efektivitu týmu. Ve studii 64 analytických týmů v americké zpravodajské komunitě například Hackman a O’Connor (2004) zjistili, že 74 procent rozptylu u spolehlivého výkonnostního kritéria bylo řízeno těmito podmínkami.
Výzkum také ukázal, že pořadí podmínek je důležité. Ve studii o týmech poskytujících terénní služby, které samy řídí, získal Wageman (2001) nezávislá hodnocení designu každého týmu, trenérského chování jeho vedoucího, úrovně sebeřízení týmu a jeho objektivně měřené výkonnosti. Design týmu byl čtyřikrát silnější než koučování vedoucího v ovlivnění úrovně sebeřízení týmu a téměř čtyřicetkrát silnější v ovlivnění týmové výkonnosti. Wageman navíc zjistil, že „dobré“ koučování (například pomoc týmu při vypracování strategie výkonnosti odpovídající úkolům) výrazně pomohlo dobře navrženým týmům využít jejich příznivých podmínek, ale u špatně navržených týmů téměř nic nezměnilo. „Špatné“ koučování (například identifikace problémů týmu a přesná instruktáž členů, co by měli udělat, aby je napravili) naproti tomu výrazně ohrozilo schopnost špatně sestavených týmů zvládnout sami sebe, což zhoršilo již tak složitou situaci – ale nijak výrazně neovlivnilo týmy, které byly dobře sestaveny. Tato zjištění potvrzují, že ani vysoce kompetentní koučování nedokáže zvrátit dopad chybného sestavení týmu (Hackman & Wageman, v tisku).
Farris, G. F., & Lim, F. G., Jr. (1969). Vliv výkonnosti na vedení, soudržnost, vliv, spokojenost a následnou výkonnost. Journal of Applied Psychology, 53, 490-497.
Hackman, J. R. (1987). Návrh pracovních týmů. In J. Lorsch (Ed.), Handbook of organizational behavior (pp. 315-342). Englewood Cliffs, NJ: Prentice-Hall.
Hackman, J. R. (2002). Vedoucí týmy: připravují půdu pro skvělé výkony. Boston: Harvard Business School Press.
Hackman, J. R., & O’Connor, M. (2004). Co dělá skvělý analytický tým? Individuální vs. týmové přístupy k analýze zpravodajských služeb. Washington, DC: Intelligence Science Board, Office of the Director of Central Intelligence.
Hackman, J. R., & Wageman, R. (v tisku). Teorie koučování týmů. Academy of Management Review.
Hackman, J. R., & Walton, R. E. (1986). Vedoucí skupiny v organizacích. In P. S. Goodman (Ed.), Designing effective work groups (pp. 72-119). San Francisco: Jossey-Bass.
Lowin, B., & Craig, J. R. (1968). Vliv úrovně výkonnosti na manažerský styl: Experimentální objekt-lekce v nejednoznačnosti korelačních dat. Organizational Behavior and Human Performance, 3, 440-458.
McGrath, J. E. (1962). Chování ve vedení: Některé požadavky na výcvik ve vedení. Washington, DC: Komise pro státní službu USA.
Meindl, J. R. (1990). O vůdcovství: Alternativa ke konvenčnímu názoru. Výzkum organizačního chování, 12, 159-203.
Pichanick, J. S., & Rohrer, L. H. (2002). Odměny a oběti v elitních i neelitních organizacích: Účast na oceňovaných aktivitách a spokojenost s prací ve dvou symfonických orchestrech. In A. Sagie & M. Stasiak (Eds.), Work values and behavior in an era of transformation (pp. 347-353). Polsko: Academy of Humanities and Economics.
Sims, H. P., & Manz, C. C. (1984). Pozorování vůdcovského verbálního chování: Směrem k recipročnímu determinismu v teorii vůdcovství. Journal of Applied Psychology, 69, 222-232.
Staw, B. M. (1975). Přičtení „příčin“ výkonnosti: Obecná alternativní interpretace průřezového výzkumu organizací. Organizační chování a lidská výkonnost, 13, 414-432.
Wageman, R. (2001). Jak lídři podporují samořídící týmovou efektivitu: Volby designu versus praktický koučink. Organization Science, 12, 559-577.
Wageman, R., Hackman, J. R., & Lehman, E. V. (2004). The Team Diagnostic Survey: Development of an instrument. Rukopis předán k publikaci.