Harald Høffding (11. března 1843 – 2. července 1931) byl dánský filozof.
Narodil se a studoval v Kodani, stal se učitelem a nakonec v roce 1883 profesorem na Kodaňské univerzitě. Byl silně ovlivněn Sørenem Kierkegaardem v jeho raném vývoji, ale později se stal pozitivistou, zachovávajícím a kombinujícím s ním ducha a metodu praktické psychologie a kritické školy. Fyzik Niels Bohr studoval filozofii od Høffdinga a stal se jeho přítelem.
Jeho nejznámějším dílem je snad Den nyere Filosofis Historie (1894), přeložené do angličtiny z německého vydání (1895) B.E. Meyera jako Dějiny moderní filozofie (2 vols., 1900), dílo jím zamýšlené k doplnění a opravě díla Hanse Brøchnera, jemuž je věnováno. Jeho Psychologie, problémy filozofie (1905) a Filosofie náboženství (1906) se objevily i v angličtině.
Mezi další Høffdingovy spisy, které byly prakticky všechny přeloženy do němčiny, patří: Den engelske Filosofi i vor Tid (1874); Etik (1876); Psychi Omrids paa Grundlag of Erfaring (vyd. 1892); Psykologiske Undersøgelser (1889); Charles Darwin (1889); Kontinuiteten i Kants filosofiske Udviklingsgang (1893); Det psykologiske Grundlag for logiske Domme (1899); Rousseau und seine Philosophie (1901); Mindre Arbejder (1899).
Tento článek obsahuje text z Encyclopædia Britannica, Eleventh Edition, publikace nyní ve veřejné doméně.