Mezi homosexuální rodiče patří lesby, gayové, bisexuálové a transsexuálové, kteří jsou rodiči. Například při sčítání lidu v USA v roce 2000 uvedlo 33 procent domácností ženských párů stejného pohlaví a 22 procent domácností mužských párů stejného pohlaví, že v domácnosti žije alespoň jedno dítě mladší 18 let. K roku 2005 žilo ve Spojených státech v domácnostech vedených páry stejného pohlaví odhadem 270 313 dětí.
Běžnými metodami LGBT rodičovství jsou adopce, dárcovské oplodnění, pěstounské rodičovství a náhradní mateřství, stejně jako rodičovství matky nebo otce, kteří byli dříve v heterosexuálním vztahu.
Rodičovství gayů a leseb se těší široké podpoře lékařských odborníků. Mezi organizace, které oficiálně podpořily adopce homosexuálními páry, patří Americká psychologická asociace, Americká liga na ochranu dětí, Americká advokátní komora, Americká psychiatrická asociace, Národní asociace sociálních pracovníků, Severoamerická rada pro adoptivní děti, Americká akademie pediatrie, Americká psychoanalytická asociace a Americká akademie rodinných lékařů.
Americká psychologická asociace (American Psychological Association)
ve svém usnesení o sexuální orientaci, rodičích a dětech (přijatém v červenci 2004) uvádí:
neexistuje žádný vědecký důkaz, že účinnost rodičovství souvisí s sexuální orientací rodičů: u lesbických a homosexuálních rodičů je stejně pravděpodobné jako u heterosexuálních rodičů, že svým dětem poskytnou podpůrné a zdravé prostředí“; a „výzkum ukázal, že přizpůsobení, vývoj a psychická pohoda dětí nesouvisí s sexuální orientací rodičů a že děti lesbických a homosexuálních rodičů mají stejnou pravděpodobnost rozkvětu jako děti heterosexuálních rodičů“.
Podobně dospěl Dětský rozvoj sociální kompetence napříč typy rodin k tomuto závěru ve významné zprávě vypracované ministerstvem spravedlnosti (Kanada) v červenci 2006, kterou však vláda nezveřejnila, dokud ji k tomu nedonutila žádost podle zákona o přístupu k informacím z května 2007:
Nejsilnějším závěrem, který lze z empirické literatury vyvodit, je, že naprostá většina studií ukazuje, že děti žijící se dvěma matkami a dětmi žijícími s matkou a otcem mají stejnou úroveň sociální kompetence. Několik studií naznačuje, že děti se dvěma lesbickými matkami mohou mít nepatrně lepší sociální kompetence než děti v tradičních jaderných rodinách, ještě méně studií ukazuje opak a většina studií neshledává žádné rozdíly. Velmi omezený soubor výzkumů na dětech se dvěma homosexuálními otci podporuje tentýž závěr.
Mnoho LGBT lidí vychovává děti s manželem opačného pohlaví. Mohou mít celou řadu důvodů pro výchovu dětí v manželství smíšené orientace, včetně všeho od diskriminace a zbožných přání až po skutečnou náklonnost, sexuální lásku, touhu po rodině a duchovní důvody. Často cizinci a dokonce ani členové rodiny nevědí, že jeden z rodičů není heterosexuální. Vyjít vstříc členům rodiny je pro některé LGBT rodiče nesmírně obtížné a manželé a děti se musí naučit vyrovnat se s novými informacemi a postoji proti homosexuálům.
Podpora rodičovství a adopce
V lednu 2008 Evropský soud pro lidská práva rozhodl, že homosexuálové mají právo adoptovat dítě.
Šedesát procent amerických adopčních agentur přijímá žádosti homosexuálních párů a čtyřicet procent amerických agentur už umístilo děti do domácností s homosexuálními nebo lesbickými rodiči.
Homosexuálové a lesby si mohou individuálně osvojit adopci jako svobodní lidé téměř v každém státě. Florida je jediný stát, který výslovně zakazuje adopci homosexuálními a lesbickými jedinci stejně jako párům stejného pohlaví. Utah zakazuje adopci jakékoli osobě žijící ve společné domácnosti v nemanželském vztahu. Mississippi zakazuje párům stejného pohlaví společnou adopci.
Vzhledem k tomu, že adopce jsou většinou řešeny místními soudy ve Spojených státech, někteří soudci a úředníci přijímají nebo odmítají žádosti o adopci na základě kritérií, která se liší od jiných soudců a úředníků ve stejném státě.
Studie Williamsova institutu právnické fakulty UCLA zjistila, že gayové a lesby častěji adoptují starší, zdravotně postižené nebo HIV+ děti, které heterosexuální páry často neberou v úvahu. Studie tvrdí, že zabránění adopce kvalifikovanými gayi a lesbami by mohlo stát USA 87 až 130 milionů dolarů ročně.
Neutralita této sekce je sporná. Prosím, prohlédněte si sekci diskusní stránky článku.
Vozík s plakátem na zádech na akci gay pride
Spolu se stejnopohlavními sňatky a adopcemi homosexuálními páry je rodičovství homosexuálních párů hlavním tématem práv leseb a gayů v mnoha zemích světa. Spory se obecně týkají toho, zda to bude mít důsledky pro vývoj dětí vychovávaných stejnopohlavními páry. Konkrétní otázky zahrnují možnost zmatků v pohlaví, předpojatou sexuální orientaci nebo celkovou pohodu takových dětí.
Například křesťanská pravice Family Research Council tvrdí, že jejich průzkum ukazuje, že existuje korelace mezi homosexualitou a pohlavním zneužíváním dětí páchaným muži a že opatrnost ohledně vhodnosti homosexuálních rodičů je obecně oprávněná.
Přesto jako webové stránky PBS na filmu Daddy & Papa (2007) hlásí,
Každá studie o sexuálním zneužívání prováděná různými organizacemi, od Connecticutského nápravného ústavu až po Americkou ligu na ochranu dětí, uvádí, že neexistuje žádná spojitost mezi násilníky dětí a sexuální orientací.
Zpráva Amerického svazu pro občanské svobody o rodičovství párů stejného pohlaví navíc odporuje závěrům Rady pro výzkum rodiny, když uvádí, že drtivá většina recenzovaných sociologických studií uvádí, že děti vychovávané v domácnostech osob stejného pohlaví jsou „relativně normální“. Při srovnávání takových dětí s dětmi rodičů opačného pohlaví obvykle nedochází k rozdílům „v měřítcích popularity, sociálního přizpůsobení, chování genderových rolí, genderové identity, inteligence, sebepojetí, emocionálních problémů, zájmu o manželství a rodičovství, lokusu kontroly, morálního vývoje, nezávislosti, ego funkcí, objektových vztahů nebo sebeúcty“.
Studie vydaná v květnu 2007 kanadským ministerstvem spravedlnosti s názvem Children’s Development of Social Competence Across Family Types (Rozvoj sociální kompetence dětí napříč typy rodin) poukazuje na to, že „několik studií naznačuje, že děti se dvěma lesbickými matkami mohou mít nepatrně lepší sociální kompetence než děti v ‚tradičních nukleárních‘ rodinách, ještě méně studií ukazuje opak a většina studií neshledává žádné rozdíly“.
Americká psychologická asociace podporuje adopce a rodičovství párů stejného pohlaví ve svém politickém prohlášení z 28. července a 30. července 2004. Americká lékařská asociace vydala podobné stanovisko podporující adopce párů stejného pohlaví a vyzývá své členy, aby bojovali za snížení zdravotních rozdílů u dětí rodičů stejného pohlaví.
Podle ACLU a APA značný počet recenzovaných studií podporuje závěr, že za podobných socioekonomických podmínek jsou děti vychovávané páry stejného pohlaví co do duševního a fyzického zdraví srovnatelné s dětmi vychovávanými páry opačného pohlaví.
Někteří odpůrci adopcí homosexuálními páry tvrdí, že gayové a lesby jsou náchylnější k duševním poruchám než heterosexuální osoby, a proto by adopce homosexuálními páry neměla být povolena. Citují recenzi literatury od Dr. George A. Rekerse z University of South Carolina School of Medicine:
Podle zjištění 12měsíční prevalence mělo psychiatrickou poruchu 36,8% mužů majících sex s muži, oproti 28,2% mužů majících sex se ženami. A psychiatrickou poruchu mělo 55,5% žen majících sex se ženami oproti 31,8% žen majících sex s muži.
Rekersův list na základě těchto statistik tvrdí, že homosexuální páry častěji vystavují dítě negativním vlivům a takové děti častěji trpí vývojovými problémy, proto domácnosti sezdaných heterosexuálních párů poskytují nejstabilnější prostředí pro děti a žádný homosexuální pár by neměl mít povoleno adoptovat děti.
Kritici tohoto argumentu poznamenávají, že je založen na zobecnění a nemusí se nutně vztahovat na konkrétní páry stejného pohlaví. Rozsáhlé hodnocení jednotlivých budoucích rodičů je standardním předpokladem pro adopci dětí bez ohledu na pohlaví a/nebo sexuální orientaci budoucích rodičů. Rozšíření psychiatrických poruch v obecné skupině má proto malý vliv na způsobilost jednotlivých budoucích rodičů.
Zjištění agentury Rekers jsou v rozporu s obecnými zjištěními výzkumu o rodičovství gayů a leseb. Jak uvedla Americká psychologická asociace,
Za prvé, homosexualita není psychická porucha (Conger, 1975). Přestože vystavení předsudkům a diskriminaci na základě sexuální orientace může způsobit akutní tíseň (Mays & Cochran, 2001; Meyer, 2003), neexistuje žádný spolehlivý důkaz, že homosexuální orientace sama o sobě zhoršuje psychické fungování. Za druhé, přesvědčení, že dospělé lesby a gayové nejsou vhodnými rodiči, nemá empirický základ (Patterson, 2000, 2004a; Perrin, 2002). Nebylo zjištěno, že by se lesbické a heterosexuální ženy výrazně lišily ve svých přístupech k výchově dětí (Patterson, 2000; Tasker, 1999). Bylo zjištěno, že si příslušníci homosexuálních a lesbických párů s dětmi rozdělují práci spojenou s péčí o děti rovnoměrně a jsou spokojeni se svými vztahy se svými partnery (Patterson, 2000, 2004a). Výsledky některých studií naznačují, že rodičovské schopnosti lesbických matek a homosexuálních otců mohou být lepší než rodičovské schopnosti párových heterosexuálních rodičů. Neexistuje žádný vědecký základ pro závěr, že lesbické matky nebo homosexuální otcové jsou nevhodnými rodiči na základě své sexuální orientace (Armesto, 2002; Patterson, 2000; Tasker & Golombok, 1997). Naopak, výsledky výzkumu naznačují, že lesbické a homosexuální rodiče jsou stejně pravděpodobní jako heterosexuální rodiče, že poskytnou svým dětem podpůrné a zdravé prostředí.
Někteří odpůrci sňatků osob stejného pohlaví tvrdí, že dítě by mělo být vychováváno jak otcem, tak matkou. David Popenoe řekl, že „genderově diferencované rodičovství je důležité pro lidský vývoj a že přínos otců k výchově dětí je jedinečný a nenahraditelný“ a že „otcové vyjadřují větší starost o dlouhodobější vývoj dítěte, zatímco matky se zaměřují na okamžité blaho dítěte“. Zaměření na rodinu poukazuje na akademické studie, které uvádějí, že přítomnost otce v domácnosti zvyšuje kognitivní a verbální schopnosti dětí, akademické výsledky, zapojení se do vysoce rizikového chování a kriminality nebo vyhýbání se mu a emocionální a psychické zdraví než děti bez otce. Mezi rodinami v čele s lesbickými a svobodnými heterosexuálními matkami nejsou velké rozdíly v rodičovství ani ve vývoji dítěte. Stejně jako děti vychovávané svobodnými matkami, i děti vychovávané lesbickým párem vnímaly samy sebe jako méně kognitivně a fyzicky kompetentní než jejich vrstevníci z otcovských rodin. Matky hlásily vážnější spory se svým dítětem. Jejich synové nevykazovali o nic méně mužské, ale více ženské charakteristiky chování v rámci role pohlaví. Ve srovnání s mladými dospělými, kteří měli heterosexuální matky, se muži a ženy, kteří měli lesbické matky, v podobném poměru identifikovali jako homosexuálové, ale o něco častěji zvažovali možnost mít partnera stejného pohlaví a více z nich bylo zapojeno alespoň do krátkého vztahu mezi osobami stejného pohlaví.
Odpůrci stejnopohlavního manželství[potřebné přisouzení] také poukazují na výzkumy, které konstatují sílu a důležitost vazby mezi matkou a dítětem v porovnání s dětmi bez matky. David Blankenhorn argumentuje, že výchova dětí v manželství stejného pohlaví porušuje Úmluvu OSN o právech dítěte z roku 1989, která zaručuje dětem právo znát a pečovat o dva rodiče, kteří je přivedli na tento svět.
Někteří odpůrci adopce homosexuálními páry zpochybňují, zda domácnosti stejného pohlaví poskytují dětem odpovídající genderové role. Základní myšlenkou je, že bez mužských i ženských vzorů se děti mohou vyvíjet tak, že nebudou schopny plnit tradiční genderové role v budoucích heterosexuálních vztazích.
Studie soustavně ukazují, že děti vychovávané lesbickými matkami se většinou chovají v rámci normálních sexuálních stereotypů. Výzkumníci pozorovali mírně uvolněné hranice v sexuálně typovaných hrátkách (panenky versus náklaďáky) a v genderově stereotypních kariérních aspiracích mezi takovými dětmi.
Ačkoli „mnoho rodin s jedním rodičem funguje dobře“, existují určité důkazy, že děti vychovávané v domácnostech s jedním rodičem „jsou pravděpodobně méně sociálně způsobilé“ než děti vychovávané v domácnostech s dvěma rodiči kvůli ekonomickým potížím a nedostatku emocionální podpory pro jednoho rodiče ze strany partnera nebo sociální podpory ze strany dospělých mimo rodinu. Toto zobecnění bylo použito mnoha skupinami[potřebné přisuzování] k odporu proti adopci páry stejného pohlaví.
Odpovídající argument, že rodiče stejného pohlaví jsou nevhodní, vychází z předpokladu, že děti z domácností s jedním rodičem trpí nedostatkem genderových vzorů, zatímco příčinou může být spíše nedostatečná rodičovská péče a dohled spojený s domácnostmi s jedním rodičem. Není tedy jasné, zda studium rodičů samoživitelů jakkoliv negativně odráží kvalitu rodičovství poskytovanou páry stejného pohlaví, která, jak uvádí zpráva Ministerstva spravedlnosti (Kanada) z roku 2006, je „nezávislá na sexuální orientaci rodičů“.
Sexuální orientace dětí
Související obava se týká toho, zda děti vychovávané v domácnostech osob stejného pohlaví jsou či nejsou spíše samy homosexuální v dospělosti nebo zažívají pohlavní zmatek. Důkazy ze studií dvojčat naznačují, že směs biologických a environmentálních faktorů ovlivňuje sexuální orientaci, ačkoli v současné době neexistuje vědecká shoda na tom, jaké specifické environmentální faktory přispívají k sexuální orientaci. Řada recenzovaných studií srovnávajících děti vychovávané dvěma matkami a děti vychovávané matkou a otcem nezjistila žádný vztah mezi rodičovstvím osob stejného pohlaví a větší pravděpodobností identifikace později v životě jako gayů nebo leseb.
Plození osob stejného pohlaví: věda o minulosti a budoucnosti
V posledních desetiletích se objevila nová možnost LGBT rodičovství, plození párů stejného pohlaví (kde by dvě ženy mohly mít dceru se stejným genetickým příspěvkem od obou žen, nebo kde by dva muži mohli mít syna nebo dceru se stejným genetickým příspěvkem od obou mužů), a to prostřednictvím vytvoření buď ženských spermií, nebo mužských vajíček z buněk dospělých žen a mužů. U ženských spermií a mužských vajíček by se lesbické a homosexuální páry, které by se chtěly stát rodiči, nemusely spoléhat na dárce spermií nebo vajíček třetí stranou.
K prvnímu významnému vývoji došlo v roce 1991 v patentové přihlášce podané v roce 1991 vědci z U.Penn. na opravu mužských spermií extrakcí některých spermií, opravou genetické vady in vitro a vstříknutím spermií zpět do mužských varlat. Zatímco drtivá většina patentové přihlášky se týkala mužských spermií, jedna věta naznačovala, že postup by fungoval s XX buňkami, tj. buňkami z dospělé ženy na tvorbu ženských spermií.
V následujících dvou desetiletích se myšlenka samičích spermií stala více realitou. V roce 1997 vědci částečně potvrdili tyto techniky tím, že podobným způsobem vytvořili slepičí samičí spermie. Učinili tak vstříknutím krevních kmenových buněk z dospělé samice kuřete do varlat samce kuřete. O několik let později jiní japonští vědci vytvořili samičí potomky zkombinováním vajíček dvou dospělých myší, i když za použití postupu, který by u lidí nebyl povolen.
V roce 2008 záplava oznámení odhalila další vývoj v oblasti lidské reprodukce osob stejného pohlaví, a to patentovou přihláškou podanou americkým výzkumníkem speciálně na metody vytváření lidských ženských spermií pomocí umělých nebo přirozených Y chromozomů a transplantací varlat. Skupina se sídlem v Británii v rozhovoru předpověděla, že bude schopna vytvořit lidské ženské spermie do pěti let. Další skupina v Butantanově institutu v Brazílii pracuje na vytváření mužských vajíček z embryonálních kmenových buněk a v případě úspěchu i z dospělých kožních buněk, ačkoli jejich současné experimenty jsou s myšmi. Všechny tyto vývojové trendy a další jsou uvedeny v Timelime of Research in Human Same-sex Procreation.