Imunodeficience

Imunodeficience (nebo imunodeficience) je v imunologii imunologická porucha, stav, ve kterém je oslabena nebo zcela chybí schopnost imunitního systému bojovat s infekčním onemocněním. Imunodeficience může také snižovat protinádorový imunodohled.

Většina případů imunodeficience je získaná („sekundární“), ale někteří lidé se narodí s poruchami imunitního systému, nebo primární imunodeficiencí. Pacienti po transplantaci užívají léky na potlačení imunitního systému jako opatření proti odmítnutí, stejně jako někteří pacienti trpící nadměrně aktivním imunitním systémem. Osoba, která má imunodeficienci jakéhokoliv druhu, je prý imunokompromitovaná. Osoba s oslabenou imunitou může být zvláště zranitelná oportunními infekcemi, kromě normálních infekcí, které mohou postihnout každého.

Ve skutečnosti imunodeficience často postihuje více složek, s významnými příklady včetně závažné kombinované imunodeficience (která je primární) a syndromu získané imunodeficience (která je sekundární).

Rozlišení mezi primárními a sekundárními imunodeficity je založeno na tom, zda příčina pochází ze samotného imunitního systému, nebo je naopak způsobena nedostatečností jeho podpůrné složky nebo jeho externím snižujícím se faktorem.

Primární imunodeficience (PID)

Řada vzácných onemocnění se vyznačuje zvýšenou náchylností k infekcím od dětství. Primární imunodeficience je také známá jako vrozená imunodeficience. Mnohé z těchto poruch jsou dědičné a jsou autosomálně recesivní nebo vázané na X. Existuje více než 80 rozpoznaných syndromů primární imunodeficience; jsou obecně seskupeny podle části imunitního systému, která má poruchu, jako jsou lymfocyty nebo granulocyty.

Léčba primárních imunodeficitů závisí na povaze defektu a může zahrnovat infuze protilátek, dlouhodobá antibiotika a (v některých případech) transplantaci kmenových buněk.

Sekundární imunodeficience

Sekundární imunodeficience, známé také jako získané imunodeficience, mohou být důsledkem různých imunosupresivních látek, například podvýživy, stárnutí a určitých léků (např. chemoterapie, chorobu modifikující antirevmatika, imunosupresivní léky po transplantaci orgánů, glukokortikoidy). U léků se termín imunosuprese obecně vztahuje na prospěšné i potenciální nežádoucí účinky snižující funkci imunitního systému, zatímco termín imunodeficience se obecně vztahuje pouze na nežádoucí účinek zvýšeného rizika infekce.

Doporučujeme:  Politika péče o duševní zdraví

Imunosupresi přímo či nepřímo způsobuje mnoho specifických onemocnění. Patří sem mnoho typů rakoviny, zejména rakoviny kostní dřeně a krevních buněk (leukémie, lymfom, mnohočetný myelom) a některé chronické infekce. Imunodeficience je také charakteristickým znakem syndromu získané imunodeficience (AIDS), který je způsoben virem lidské imunodeficience (HIV). HIV přímo infikuje malý počet pomocných T buněk a nepřímo zhoršuje i další reakce imunitního systému.