Hypersenzitivita je imunitní reakce, která poškozuje vlastní tkáně organismu. I když příčiny tohoto stavu jsou často fyzické, existují určité náznaky, že se na něm mohou podílet psychologické faktory nebo že tyto stavy jsou psychosomatického původu.
Často jsou popsány čtyři nebo pět typů přecitlivělosti. Klasifikaci čtyř skupin vyložili P. H. G. Gell a Robin Coombs v roce 1968.
Typ 1 – okamžitá (nebo atopická, nebo anafylaktická)
Hypersenzitivita 1. typu je alergická reakce vyvolaná reexposurem na specifický antigen. K expozici může dojít požitím, vdechnutím, injekcí nebo přímým kontaktem. Reakce je zprostředkována IgE protilátkami a vzniká okamžitým uvolněním histaminu, tryptázy, arachidonátu a jeho derivátů basofily a žírnými buňkami. To způsobuje zánětlivou reakci vedoucí k okamžité (během sekund až minut) reakci.
Reakce může být buď lokální nebo systémová. Příznaky se liší od mírného podráždění až po náhlou smrt v důsledku anafylaktického šoku. Léčba obvykle zahrnuje epinefrin, antihistaminika a kortikosteroidy.
Typ 2 – závislý na protilátkách (nebo cytotoxický)
V případě přecitlivělosti typu 2 se protilátky vytvářené imunitní odpovědí vážou na antigeny na povrchu vlastních buněk pacienta. Takto rozpoznané antigeny mohou být buď vnitřní („self“ antigen, který je vrozenou součástí buněk pacienta), nebo vnější (absorbované do buněk během expozice nějakému cizímu antigenu, případně jako součást infekce patogenem). IgG a IgM protilátky se vážou na tyto antigeny a vytvářejí komplexy, které aktivují klasickou cestu aktivace komplementu pro eliminaci buněk prezentujících cizí antigeny (což jsou obvykle, ale ne v tomto případě, patogeny). To znamená, že v místě se generují mediátory akutního zánětu a membránové útočné komplexy způsobují rozpad a smrt buněk. Reakce trvá hodiny až den.
Další forma přecitlivělosti typu 2 se nazývá cytotoxicita závislá na protilátce (Antibody Dependent Cell Mediated Cytotoxicity, ADCC). Zde jsou buňky vykazující cizí antigen označeny protilátkami (IgG nebo IgM). Tyto označené buňky jsou pak rozpoznány buňkami přirozeného zabijáka (NK) a makrofágy (prostřednictvím připojených protilátek), které následně tyto označené buňky zabíjejí.
Při přecitlivělosti typu 3 se v krvi tvoří rozpustné imunitní komplexy (agregace antigenů a IgG a IgM protilátek), které se ukládají v různých tkáních (typicky v kůži, ledvinách a kloubech), kde mohou vyvolat imunitní odpověď podle klasické cesty aktivace komplementu (viz výše). Reakce se vyvíjí několik hodin až dní.
Typ 4 – buňkami zprostředkovaný (nebo zpožděný)
Hypersenzitivita 4. typu se často nazývá opožděný typ, protože reakce se vyvíjí dva až tři dny. Na rozdíl od ostatních typů není zprostředkována protilátkami, ale je to typ buněčné reakce.
CD8 cytotoxické T lymfocyty a CD4 pomocné T lymfocyty rozpoznávají antigen v komplexu buď s hlavním histokompatibilním komplexem typu 1 nebo 2. Antigen prezentující buňky jsou v tomto případě makrofágy a uvolňují interleukin 1, který stimuluje proliferaci dalších CD4 buněk. Tyto buňky uvolňují interleukin 2 a interferon gama, které společně regulují imunitní reakci. Aktivované CD8 buňky ničí cílové buňky při kontaktu, zatímco aktivované makrofágy produkují hydrolytické enzymy a při kontaktu s určitými intracelulárními patogeny se transformují na multinukleární obří buňky.
Jedná se o doplňkový typ, který je někdy (často v Británii) používán jako odlišení od typu 2.
Místo vazby na povrchové složky buněk, takže buňky jsou zničeny, protilátky rozpoznají a navážou se na povrchové receptory buněk, což buď zabrání zamýšlené vazbě ligandu s receptorem, nebo napodobí účinky ligandu, a tím naruší buněčnou signalizaci.