Johan Galtung (narozen 24. října 1930) je norský sociolog, matematik a hlavní zakladatel disciplíny mírových a konfliktních studií. V roce 1959 založil Peace Research Institute Oslo, kde působil jako jeho ředitel do roku 1970, a v roce 1964 založil Journal of Peace Research. V roce 1969 byl jmenován prvním světovým profesorem mírových a konfliktních studií na univerzitě v Oslu. Na svou profesuru rezignoval v roce 1977 a od té doby působil jako profesor na několika dalších univerzitách; od roku 1993 je uznávaným profesorem mírových studií na Havajské univerzitě. V roce 1987 mu byla udělena cena Right Livelihood Award.
Galtung je známý svými příspěvky k matematice a sociologii v 50. letech, politologii v 60. letech, ekonomii a historii v 70. letech, makrohistorii, antropologii a teologii v 80. letech. Vytvořil několik vlivných teorií, jako je rozdíl mezi pozitivním a negativním mírem, strukturální násilí, teorie o řešení konfliktů a konfliktů, koncept budování míru, strukturální teorie imperialismu a teorie Spojených států jako republiky a impéria současně.
Galtung přednáší na Monterrey Institute of Technology and Higher Education, Mexico City.
Galtung se narodil v Oslu. Získal titul cand. real. (Ph.D.) v oboru matematika na univerzitě v Oslu v roce 1956 a o rok později dokončil titul mag. art. (Ph.D.) v oboru sociologie na stejné univerzitě. Galtung získal první z devíti čestných doktorátů v roce 1975.[citace nutná]
Galtungův otec a dědeček z otcovy strany byli oba lékaři. Jméno Galtung má svůj původ v Hordalandu, kde se narodil jeho dědeček z otcovy strany. Nicméně jeho matka Helga Holmboe se narodila ve středním Norsku v Trøndelagu, zatímco jeho otec se narodil v Østfoldu na jihu. Galtung byl dvakrát ženatý a má dvě děti se svou první ženou Ingrid Eide, Haraldem Galtungem a Andreasem Galtungem a dvě se svou druhou ženou Fumiko Nishimura, Irene Galtung a Fredrikem Galtungem. ref>Genealogické údaje pro Johana Galtunga
Po získání titulu mag.art. se Galtung přestěhoval na Columbia University v New Yorku, kde pět semestrů učil jako odborný asistent na katedře sociologie. V roce 1959 se Galtung vrátil do Osla, kde založil Peace Research Institute Oslo (PRIO). Do roku 1969 působil jako ředitel institutu a viděl, jak se institut vyvinul z oddělení v rámci Norského institutu sociálního výzkumu v nezávislý výzkumný institut s finančními prostředky od norského ministerstva školství.
Poté působil jako generální ředitel Mezinárodního univerzitního centra v Dubrovníku, působil také jako prezident World Future Studies Federation. Zastával také hostující pozice na dalších univerzitách, včetně Santiaga v Chile, Univerzity OSN v Ženevě, a na Kolumbijské, Princetonské a Havajské univerzitě. Působil na tolika univerzitách, že „pravděpodobně učil více studentů na více kampusech po celém světě než kterýkoli jiný současný sociolog“. Galtung v současnosti vyučuje kurzy na oddělení lidských věd na Saybrookské univerzitě.
V prosinci 2010 měl Galtung přednášku s názvem „Breaking the Cycle of Violent Conflict“ na University of San Diego Joan B. Kroc Institute for Peace & Justice Distinguished Lecture Series.
Galtung je plodný badatel, který přispěl do mnoha oblastí sociologie. Publikoval více než 1000 článků a přes 100 knih. Ekonom a kolega mírový badatel Kenneth Boulding o Galtungovi řekl, že jeho „výstup je tak velký a tak rozmanitý, že je těžké uvěřit, že pochází od člověka“. Je členem Norské akademie věd a dopisů.
Galtung zažil druhou světovou válku v německy okupovaném Norsku a jako dvanáctiletý viděl svého otce zatčeného nacisty. V roce 1951 již byl angažovaným mírovým prostředníkem a zvolen na 18 měsíců sociální služby místo povinné vojenské služby. Po 12 měsících Galtung trval na tom, aby zbytek jeho sociální služby byl vynaložen na činnosti důležité pro mír, na což norské úřady reagovaly tím, že ho poslaly do vězení, kde si odseděl šest měsíců.
Galtung nejprve pojal budování míru tak, že požadoval systémy, které by vytvořily udržitelný mír. Struktury budování míru potřebovaly řešit základní příčiny konfliktů a podporovat místní kapacity pro řízení míru a řešení konfliktů.
Galtung zastával několik významných funkcí v mezinárodních výzkumných radách a byl poradcem několika mezinárodních organizací. Od roku 2004 je členem Poradního výboru pro demokratickou OSN.
Napsal také mnoho empirických a teoretických článků, které se nejčastěji zabývají otázkami míru a výzkumu konfliktů. Jeho práce se vyznačuje jedinečnou perspektivou a také významem, který připisuje inovacím a interdisciplinaritě.
Je jedním z autorů vlivného popisu zpravodajských hodnot, které jsou faktory, které určují, jaké zpravodajství je věnováno jakým zprávám. Galtung také vytvořil koncept Peace Journalism, který má stále větší vliv v oblasti komunikace a mediálních studií.
Galtung je silně spojen s následujícími pojmy:
Vyznamenal se také ve veřejných debatách týkajících se mimo jiné méně rozvinutých zemí, otázek obrany a norské debaty o EU. V roce 1987 mu byla udělena cena Right Livelihood Award. Vyvinul výše popsanou metodu TRANSCEND. Ekonom a kolega mírový badatel Kenneth Boulding o Galtungovi řekl, že jeho „výstup je tak velký a tak různorodý, že je těžké uvěřit, že pochází od člověka“.
V průběhu své kariéry některé Galtungovy výroky a názory vyvolaly kritiku. Článek Bruce Bawera z roku 2007 publikovaný v časopise City Journal a následný článek Barbary Kayové v National Post z února 2009 kritizovaly některé Galtungovy výroky. Oba autoři kritizovali Galtungův názor, že zatímco komunistická Čína byla „represivní v jistém liberálním smyslu“, Mao Ce-tung byl „nekonečně osvobozující, když se na to podíváme z mnoha jiných perspektiv, které liberální teorie nikdy nepochopila“, protože Čína ukázala, že „celá teorie o tom, co je to ‚otevřená společnost‘, musí být přepsána, pravděpodobně také teorie ‚demokracie‘ – a bude trvat dlouho, než bude Západ ochoten pohlížet na Čínu jako na mistrovského učitele v takových předmětech.“ Autoři také kritizovali Galtungův odpor proti maďarskému odporu proti sovětské invazi v roce 1956 a jeho popis Alexandra Solženicyna a Andreje Sacharova v roce 1974 jako „pronásledovaných elitních osobností“. Oba výše uvedené články tvrdily, že naznačil, že vyhlazení Washingtonu D.C. by bylo spravedlivým trestem za arogantní pohled Ameriky na sebe sama jako „vzor pro všechny ostatní“. Bawer navíc tvrdil, že Galtung byl nejlépe popsán jako „celoživotní nepřítel svobody“. Nicméně Galtung označil útoky z 11. září za „zločinné politické násilí“.
V dubnu 2012 někteří norští komentátoři obvinili Galtunga z antisemitismu poté, co uveřejnil sloupek v časopise Humanist. Galtung tato obvinění popřel. Izraelský deník Haaretz vznesl podobná obvinění proti Galtungovi v květnu 2012 kvůli: (1) domněnce o možném spojení mezi útoky v Norsku v roce 2011 a izraelskou zpravodajskou službou Mossad; (2) tvrzení, že „šest židovských společností“ z velké části kontroluje americká média; (3) identifikaci toho, co tvrdí, jsou ironické podobnosti mezi bankovní firmou Goldman Sachs a konspiračním antisemitským padělkem Elders of Zion; a (4) teorii, že ačkoliv není opodstatněný, antisemitismus v Německu po první světové válce byl předvídatelným důsledkem toho, že němečtí Židé zastávali vlivné pozice. V důsledku takových prohlášení vydala v květnu 2012 organizace TRANSCEND International, kterou spoluzaložil Galtung, prohlášení, ve kterém se pokusila objasnit jeho názory. 8. srpna 2012 Světová mírová akademie ve švýcarské Basileji oznámila, že Galtungovi pozastavuje členství ve své organizaci, přičemž uvedla, co považuje za jeho „bezohledné a urážlivé výroky k otázkám, které jsou zvlášť citlivé pro Židy“.
Vybraná ocenění a uznání
–
VIAF: 64090791 –
–
–
HND: 118537415 –
–
–
–
–
–
–
–
–
–
–