Katastrofa (ze středofrancouzského désastre, ze staroitalského disastro, z řeckého pejorativního prefixu dis- bad + hvězda) je dopad přírodního nebo člověkem způsobeného nebezpečí, které negativně ovlivňuje společnost nebo životní prostředí. Kořen slova katastrofa je z astrologie: z toho vyplývá, že když jsou hvězdy ve špatné pozici, stane se špatná událost.
V současné akademické obci jsou katastrofy považovány za důsledek nevhodně řízeného rizika. Tato rizika jsou produktem nebezpečí a zranitelnosti. Nebezpečí, která udeří v oblastech s nízkou zranitelností, nejsou považována za katastrofu, jak je tomu v neobydlených regionech.
Největší náklady při dopadu katastrofy nesou rozvojové země – k více než 95 procentům všech úmrtí způsobených katastrofami dochází v rozvojových zemích a ztráty způsobené přírodními katastrofami jsou v rozvojových zemích dvacetkrát vyšší (v procentech HDP) než v průmyslových zemích. Světová banka vyvinula interaktivní, internetový mapovací systém kritických míst přírodních katastrof, který ukazuje expozici přírodním katastrofám, jako jsou povodně, sucha, zemětřesení, cyklóny a sesuvy půdy, a rizika z nich pro každou zemi na světě i pro regiony v rámci jednotlivých zemí.
Wisner a spol. vyjadřují společný názor, když tvrdí, že všechny katastrofy lze považovat za katastrofy způsobené člověkem, přičemž jejich argumentace je taková, že lidské činy před zásahem nebezpečí mohou zabránit tomu, aby se vyvinuly v katastrofu. Všechny katastrofy jsou proto důsledkem toho, že člověk nezavedl vhodná opatření pro zvládání katastrof.
Nebezpečí se běžně dělí na přírodní nebo člověkem způsobená, i když složité katastrofy, kde neexistuje jedna hlavní příčina, jsou častější v rozvojových zemích. Konkrétní katastrofa může zplodit sekundární katastrofu, která její dopad zvyšuje. Klasickým příkladem je zemětřesení, které způsobí tsunami a vyústí v pobřežní záplavy.
Přírodní katastrofa je důsledkem, když přírodní nebezpečí (např. sopečná erupce nebo zemětřesení) zasáhne člověka. Zranitelnost člověka způsobená nedostatečným řízením mimořádných situací vede k finančním, environmentálním nebo lidským dopadům. Výsledná ztráta závisí na schopnosti obyvatelstva katastrofu podpořit nebo jí odolat: na jeho odolnosti. Toto chápání se soustřeďuje ve formulaci: „ke katastrofám dochází, když se nebezpečí střetává se zranitelností“. Přírodní nebezpečí proto nikdy nepovede k přírodní katastrofě v oblastech bez zranitelnosti, např. při silných zemětřeseních v neobydlených oblastech. Termín přírodní byl následně zpochybněn, protože události jednoduše nejsou nebezpečím nebo katastrofou bez účasti člověka.
Katastrofy, které mají prvek lidských zájmů, nedbalosti, omylu nebo zahrnují selhání systému, se nazývají člověkem způsobené katastrofy. Člověkem způsobené katastrofy se zase řadí do kategorie technologických nebo sociologických katastrof. Technologické katastrofy jsou důsledkem selhání technologií, jako jsou technické poruchy, dopravní katastrofy nebo ekologické katastrofy. Sociologické katastrofy mají silný lidský motiv, jako jsou trestné činy, úprky, nepokoje a války.
Podobně jako v případě přírodních katastrof jsou člověkem způsobené katastrofy způsobené nebezpečím člověka.