Kenneth J. Gergen (* 1935) je americký psycholog a profesor na Swarthmore College. Bakalářský titul z umění získal na Yaleově univerzitě (1957) a titul Ph.D. na Dukeově univerzitě (1962).
Gergen, syn Johna Jaye Gergena, předsedy katedry matematiky na Dukeově univerzitě, a Aubigne Mungerové (rozené Lermondové), vyrůstal v Durhamu v Severní Karolíně. Měl tři bratry, jedním z nich je David Gergen, prominentní politický analytik. Po ukončení veřejné školní docházky navštěvoval Yaleovu univerzitu. Absolvoval v roce 1957, následně se stal důstojníkem amerického námořnictva. Poté se vrátil na postgraduální studium na Dukeově univerzitě, kde v roce 1963 získal doktorát z psychologie. Jeho poradcem pro disertační práci byl Edward E. Jones. Gergen se dále stal asistentem profesora na katedře sociálních vztahů na Harvardově univerzitě, kde se také stal předsedou rady lektorů a poradců pro katedru a zástupcem univerzitní rady pro vzdělávací politiku.
V roce 1967 Gergen zaujal pozici předsedy katedry psychologie na Swarthmore College, tuto pozici zastával deset let. V různých intervalech působil jako hostující profesor na univerzitě v Heidelbergu, na univerzitě v Marburgu, Sorbonně, na univerzitě v Římě, na Kjótské univerzitě a na univerzitě Adolfa Ibaneze. Na Swarthmore stál v čele rozvoje akademického soustředění v oblasti teorie interpretace. Ve snaze propojit svou akademickou práci se společenskými postupy spolupracoval s kolegy na vytvoření institutu Taos v roce 1996. V současnosti je vedoucím výzkumným profesorem na Swarthmore, předsedou správní rady institutu Taos a pomocným profesorem na univerzitě v Tilburgu.
Gergenová je vdaná za Mary M. Gergenovou, emeritní profesorku na Penn State University, a významnou přispěvatelku do feministické psychologie a performance inquiry. Je autorkou více než 50 článků a je spoluautorkou (spolu s Kenem Gergenem) knihy „Sociální konstrukce“. Vydávají časopis Positive Aging Newsletter se čteností nejméně 12 000.[citace nutná]
Po absolvování postgraduálního studia experimentální sociální psychologie měl Gergen vliv na obor svým článkem z roku 1973 „Sociální psychologie jako historie“. V článku tvrdí, že zákony a principy sociální interakce jsou v čase proměnlivé a že vědecké poznatky vytvářené sociálními psychology ve skutečnosti ovlivňují jevy, které mají pasivně popisovat. Článek se ukázal jako sporný a obdržel kritiku např. od Barryho R. Schlenkera. Rozvíjející se spor vešel ve známost jako „Gergenova-Schlenkerova debata“ a dotýkal se témat kolem metateorie sociální psychologie. Karl E. Weick později převzal příspěvek Warrena Thorngatea k tomuto sporu, aby zformuloval Thorngateův postulát souměřitelné složitosti – větu točící se kolem výzkumné metodologie v sociálních vědách.
Gergenovo dílo je spojováno se sociálním konstruktivismem. Zabýval se zejména podporou „vztahového“ pohledu na já – kde „tradiční důraz na individuální mysl je nahrazen zájmem na vztahových procesech, z nichž vychází racionalita a morálka.“[citace nutná] Je také známý svým komentářem „Jsem spojen, proto jsem“ jako odpověď na Descartův názor „Myslím, proto jsem“. Mezi další hlavní zájmy v jeho rozmanitých dílech patří analýza účinků technologie na společenský život, zkoumání souvislostí mezi sociální konstrukcí a teologií a prosazování optimističtějšího modelu stárnutí.
Gergenovo dílo se od samého počátku své akademické kariéry vyznačovalo katalytickým potenciálem. Jako experimentální sociální psycholog jeho raná studia zpochybňovala předpoklad jednotného nebo koherentního já. Vznášel pak otázky o hodnotě altruismu tím, že zkoumal způsoby, jimiž pomoc druhým vede k nelibosti a odcizení příjemce. Nicméně právě jeho práce z roku 1973 „Sociální psychologie jako historie“ uspíšila zásadní posun v jeho kariéře. Zde tvrdil, že většina vzorců chování, které sociální psychologové studovali, historicky podléhá zkáze. Dále, kvůli implicitním hodnotám zakotveným v psychologické teorii a popisu mělo šíření znalostí potenciál měnit vzorce společenské aktivity. Studovat například poslušnost autoritě by mohlo snížit pravděpodobnost poslušnosti. Sociální psychologie vlastně nebyla v zásadě kumulativní vědou, ale účinně se zabývala zaznamenáváním a transformací kulturního života. Tyto argumenty vyvolaly širokou polemiku a článek následně získal ocenění za objem svých citací. K tomu, co bylo nazýváno[kým?] „krizí v sociální psychologii“, přispěla také Gergenova následná publikace o generativní teorii. Zde navrhl, že vzhledem k tomu, že teoretické předpoklady nejsou ani tak záznamy společenského života jako tvůrci, neměla by být teorie posuzována ani tak podle jejich přesnosti, jako spíše podle jejich potenciálu otevírat nové prostory působení.
Kombinací těchto myšlenek s vývojem v literární a kritické teorii, spolu s historií vědy, Gergen dále rozvíjel radikální pohled na společensky konstruované poznání. Tento pohled byl navržen jako nástupnický projekt k tomu, co Gergen považoval za vnitřně chybné empirické pojetí poznání. Z Gergenova pohledu je veškerá lidská srozumitelnost (včetně nároků na poznání) generována v rámci vztahů. Právě ze vztahů lidé odvozují své představy o tom, co je skutečné, racionální a dobré. Z tohoto pohledu by vědecké teorie, stejně jako všechny ostatní předpoklady reality, neměly být posuzovány z hlediska Pravdy, ale z hlediska pragmatických výsledků. Taková hodnocení jsou nevyhnutelně spjata s hodnotami, a proto je veškerá věda morálně a politicky vážena v důsledcích. Jak to viděl on, tato stejná forma hodnocení platí i pro společenskou konstruktivistickou teorii. Otázkou není její přesnost, ale její potenciál pro lidstvo.
Tento posledně jmenovaný závěr ovlivnil většinu Gergenovy pozdější práce. V té či oné podobě se tato práce zabývá proměnou společenského života. Většinou je preferovaným směrem změny směrem ke kolaborativnějším a participativnějším vztahům. Tuto značku nesou spisy v oblasti terapie a poradenství, vzdělávání, organizačních změn, technologií, snižování konfliktů, občanské společnosti a kvalitativního bádání. Dialogy s praktikujícími usnadňuje také Gergenův populární svazek pro veřejnou spotřebu Nasycené já a jeho práce s Taos Institutem. Většina tohoto vývoje je shrnuta v knize Vztahové bytí, Za hranicí jednotlivce a Společenství. Tento svazek však otevírá nová teritoria jak teoreticky, tak prakticky. Pokouší se přepsat psychologii a demonstrovat, že to, co je považováno za duševní procesy, není ani tak „v hlavě“, jako spíše ve vztazích. Pokouší se také odpovědět na obvinění z morálního relativismu nezakládající morálkou kolaborativní praxe. Je také otevřena cesta pro spojení vědy s obavami o posvátno.
Gergen získal výzkumné granty od Národní vědecké nadace, Deutsche Forschungsgemeinschaft a Barra Foundation. Jeho práce si zaslouží ocenění od Americké psychologické asociace, Národní komunikační asociace, Konstruktivistické psychologické sítě, Univerzity v Buenos Aires a Ibanezovy univerzity v Santiagu. Získal stipendia od Guggenheimovy nadace, Fulbrightovy nadace a nadace Alexandra Humboldta. Je také držitelem čestných titulů Tilburské univerzity, Saybrook Graduate School a Aténské univerzity.