Rozdíl mezi racionalisty a empiriky byl vypracován v pozdějším období a zúčastnění filozofové by ho neuznali. Rozdíl také nebyl tak jednoznačný, jak se někdy navrhuje; například všichni tři hlavní racionalisté se věnovali významu empirické vědy a v mnoha ohledech měli empirici blíže k Descartovi ve svých metodách a metafyzických teoriích než Spinoza a Leibniz. Tudíž, i když může být užitečný při pořádání kurzů nebo psaní knih, rozdíl je méně užitečný filozoficky.
Immanuel Kant začínal jako tradiční racionalista, ale po studiu děl Davida Humea, která „probudila [jeho] dogmatické dřímoty“, si vyvinul osobitý a velmi vlivný vlastní racionalismus, který se pokusil syntetizovat tradiční racionalistické a empirické tradice.
Modernější použití termínu „racionalista“ odkazuje na přesvědčení, že lidské chování a přesvědčení by mělo být založeno na rozumu – přesvědčení sdílené kontinentálními racionalisty i empiriky (viz Racionalismus).