Konzervatismus je osobnostní rys spojený s osobními hodnotami zdůrazňujícími tradici, povinnost, morální standardy atd. Nemusí být nutně spojován s politickým konzervatismem.
Po druhé světové válce prováděli psychologové výzkum různých motivů a tendencí, které vysvětlují ideologické rozdíly mezi levicí a pravicí. První studie se zaměřovaly na konzervativce, počínaje knihou Autoritářská osobnost Theodora W. Adorna (1950). Tato kniha byla silně kritizována na teoretických a metodologických základech, ale některá její zjištění byla potvrzena dalším empirickým výzkumem.
V roce 1973 vydal britský psycholog Glenn Wilson vlivnou knihu poskytující důkazy, že obecným faktorem, který je základem konzervativního přesvědčení, je „strach z nejistoty“. Metaanalýza výzkumné literatury od Josta, Glasera, Kruglanského a Sullowaye v roce 2003 zjistila, že mnoho faktorů, jako je nesnášenlivost nejednoznačnosti a potřeba kognitivního uzavření, přispívá ke stupni politického konzervatismu. Studie Kathleen Maclayové uvedla, že tyto rysy „mohou být spojeny s takovými obecně ceněnými charakteristikami, jako je osobní oddanost a neochvějná loajalita“. Výzkum také naznačil, že zatímco většina lidí je vůči změnám odolná, liberálové jsou k nim tolerantnější.
Podle psychologa Boba Altemeyera mají jedinci, kteří jsou politicky konzervativní, tendenci zaujímat vysoké místo v pravicovém autoritářství na jeho stupnici RWA. Toto zjištění potvrdil i Theodor Adorno. Studie provedená na izraelských a palestinských studentech v Izraeli zjistila, že RWA skóre příznivců pravicových stran bylo výrazně vyšší než u příznivců levicových stran. Nicméně studie H. Michaela Crowsona a jeho kolegů z roku 2005 naznačila mírný rozdíl mezi RWA a ostatními konzervativními postoji. „Výsledky ukázaly, že konzervatismus není synonymem RWA.“
Psycholožka Felicia Pratto a její kolegové našli důkazy, které podporují myšlenku, že vysoká orientace na sociální dominanci (Social Dominance Orientation, SDO) silně koreluje s konzervativními politickými názory a nesouhlas se sociálním inženýrstvím na podporu rovnosti, i když zjištění Prattové byla velmi kontroverzní. Prattová a její kolegové zjistili, že vysoké skóre SDO vysoce koreluje s mírou předsudků. V tomto tvrzení je vyvrátil David J. Schneider, který napsal, že „korelace mezi předsudky a politickou konzervativností se prakticky sníží na nulu, když se zavedou kontroly pro SDO“. Kenneth Minogue kritizoval práci Prattové a řekl: „Pro konzervativní temperament je charakteristické vážit si zavedené identity, vychvalovat zvyk a respektovat předsudky, ne proto, že je to iracionální, ale proto, že takové věci ukotvují šipkovité impulsy lidských bytostí v pevnostech zvyků, kterých si často nezačneme vážit, dokud je už neztrácíme. Radikalismus často generuje mládežnická hnutí, zatímco konzervatismus je stav, který se nachází mezi dospělými, kteří zjistili, čeho si v životě nejvíce cení.“
Studie z roku 1996 o vztahu mezi rasismem a konzervatismem zjistila, že korelace byla silnější u vzdělanějších jedinců, ačkoliv konkrétně protičernošský rasismus se nezvyšoval. Zjistili také, že korelace mezi rasismem a konzervatismem mohla být zcela vysvětlena jejich vzájemným vztahem k orientaci na společenskou dominanci. Autoři došli k závěru, že odpor vůči afirmativní akci, zejména u vzdělanějších konzervativců, byl lépe vysvětlen orientací na společenskou dominanci než principiálním konzervatismem.
Výzkumná zpráva z roku 2008 zjistila, že konzervativci jsou šťastnější než liberálové a že s rostoucí příjmovou nerovností se tento rozdíl v relativním štěstí zvětšuje, protože konzervativci (více než liberálové) disponují ideologickým nárazníkem proti negativním hédonickým účinkům ekonomické nerovnosti.
Vliv konzervatismu na mezilidské chování
Vliv konzervatismu na sociální chování
Účinky konzervatismu v klinické psychologii
Dopady konzervatismu ve výchovné psychologii
Různé genové varianty vedou k hluboce odlišným společenským reakcím. Například gen D4DR vede k vyšším hladinám neurotransmiteru dopaminu, což zase souvisí s potřebou zavést ve světě řád. Tradiční osobnosti jsou proto pravděpodobně geneticky pevně svázány k tomu, aby se v jinak chaotickém světě pokoušely o řád.