Leopold von Sacher-Masoch. Fotografie z roku 1860.
Během svého života byl Sacher-Masoch známý jako muž dopisů, často přirovnáván k Turgeněvovi, který byl některými považován za potenciálního Goethova nástupce. Sacher-Masoch byl utopický myslitel, který ve své beletrii i literatuře faktu vyznával socialistické a humanistické ideály. Většina jeho děl zůstává nepřeložena do angličtiny. Román Venuše v kožešinách je jeho jedinou knihou běžně dostupnou v angličtině.
Von Sacher-Masoch se narodil ve městě tehdy známém jako Lemberg, hlavní město Haličského království a Lodoměřie, v té době provincie Rakouského císařství (dnes Lvov, Ukrajina), do římskokatolické rodiny rakouského policejního ředitele španělského původu a Charlotte von Masoch, ukrajinské šlechtičny. Německy se začal učit ve 12 letech. Vystudoval práva, historii a matematiku na univerzitě ve Štýrském Hradci a po absolvování se přestěhoval zpět do Lembergu, kde se stal profesorem. Jeho rané, nefiktivní publikace se zabývaly převážně rakouskými dějinami. Ve stejné době se Masoch obrátil k folklóru a kultuře své vlasti, Galicie. Brzy zanechal přednáškové činnosti a stal se svobodným mužem dopisů. Během deseti let jeho povídky a romány zvítězily nad jeho historickými beletristickými pracemi, i když historická témata i nadále prostupovala jeho beletrii.
Masoch našel zvláštní zájem v zobrazování malebných typů různých etnik, které obývaly Galicii. Od 60. do 80. let 19. století publikoval řadu svazků židovských povídek, polských povídek, galicijských povídek, německých dvorních povídek a ruských dvorních povídek. Jeho díla byla publikována v překladu v ukrajinštině, ruštině a francouzštině. Na Ukrajině byla jeho díla široce čtena a vysoce ceněna.
V roce 1869 vymyslel Sacher-Masoch grandiózní sérii povídek pod souhrnným názvem Odkaz Kaina, které měly představovat autorovu estetickou svárlivost. Cyklus zahájil manifestem Poutník, který přinesl misogynní témata, jež se stala pro Masochovy spisy vlastní. Ze šesti plánovaných svazků byly dokončeny pouze první dva. V polovině 80. let 19. století Masoch Kainův odkaz opustil. Nicméně publikované svazky série obsahovaly Masochovy nejznámější příběhy a z nich je dnes nejznámější Venuše v kožichu (1869). Krátký román vyjadřoval fantazie a fetiše Sacher-Masocha (zejména pro dominantní ženy nosící kožešiny). Dělal, co mohl, aby žil své fantazie se svými milenkami a manželkami.
Filosemitismus a feminismus
Sacher-Masoch redigoval lipský měsíčník Auf der Höhe. Internationale Review (V Pinnacle. International Review), který vycházel od října 1881 do září 1885. Jednalo se o progresivní časopis zaměřený na toleranci a integraci Židů v Sasku, jakož i na emancipaci žen s články o vzdělání žen a volebním právu.
V pozdějších letech pracoval proti místnímu antisemitismu prostřednictvím sdružení pro vzdělávání dospělých s názvem Oberhessischer Verein für Volksbildung (OVV), které založil v roce 1893 se svou druhou ženou Huldou Meisterovou.
Dne 8. prosince 1869 Sacher-Masoch a jeho milenka baronka Fanny Pistorová podepsali smlouvu, která z něj učinila svého otroka na dobu šesti měsíců, s podmínkou, že baronka bude nosit kožešiny co nejčastěji, zvláště když bude mít krutou náladu. Sacher-Masoch přijal přezdívku „Gregor“, což je stereotypní mužské služební jméno, a přestrojil se za barončina sluhu. Oba cestovali vlakem do Itálie. Stejně jako ve Venuši v kožešinách cestoval v kupé třetí třídy, zatímco ona měla sedadlo v první třídě a přijela do Benátek (Florencie, v románu), kde nebyli známi a nevzbudili podezření.
Sacher-Masoch tlačil na svou první ženu, Auroru von Rümelin, kterou si vzal v roce 1873, aby prožila zážitek z knihy, proti jejím preferencím. Sacher-Masoch zjistil, že jeho rodinný život je nudný, a nakonec se rozvedl a oženil se se svou asistentkou.
V roce 1875 napsal Masoch Ideály naší doby, pokus o vytvoření portrétu německé společnosti v období Gründerzeit.
V pozdních padesáti letech se jeho duševní zdraví začalo zhoršovat a poslední roky života strávil v psychiatrické péči. Podle oficiálních zpráv zemřel v Lindheimu v Německu]] v roce 1895. Uvádí se také, že zemřel v ústavu v Mannheimu]] v roce 1905.
Termín masochismus vymyslel v roce 1886 rakouský psychiatr Richard Freiherr von Krafft-Ebing (1840–1902) ve své knize Psychopathia Sexualis:
…Cítím se oprávněn nazývat tuto sexuální anomálii „masochismem“, protože autor Sacher-Masoch často dělal tuto zvrhlost, která byla do jeho doby zcela neznámá vědeckému světu jako takovému, substrátem jeho spisů. Sledoval jsem tím vědecký vznik pojmu „daltonismus“ od Daltona, objevitele barvosleposti.
Během posledních let se objevila fakta, která dokazují, že Sacher-Masoch nebyl jen básníkem masochismu, ale že on sám byl anomálií postižen. Přestože mi byly tyto doklady sděleny bez omezení, zdržuji se jejich poskytování veřejnosti. I
vyvrátit obvinění, že „jsem spojil jméno ctěného autora s perverzí sexuálního pudu“, které proti mně vznesli někteří obdivovatelé autora a někteří kritici mé knihy. Jako člověk nemůže Sacher-Masoch ztratit nic v odhadu svých kultivovaných bližních jen proto, že byl postižen anomálií svých sexuálních pocitů. Jako autor utrpěl těžkou újmu, pokud jde o vliv a vnitřní zásluhy jeho díla, tak dlouho a kdykoliv eliminoval svou perverzi ze svého literárního úsilí byl nadaným spisovatelem, a jako takový by dosáhl skutečné velikosti, kdyby byl ovládán normálně sexuálními pocity. V tomto ohledu je pozoruhodným příkladem mocného vlivu, který vita sexualis vykonává, ať už v dobrém či zlém smyslu, na formování a
směřování lidské mysli.
Sacher-Masoch nebyl Kraft-Ebbingovými tvrzeními potěšen. Podrobnosti o Masochově soukromém životě byly nicméně nejasné, dokud paměti Aurory von Rümelinové, Meine Lebensbeichte (1906), nevyšly v Berlíně pod pseudonymem Wanda versus Dunajew. Následujícího roku byl v Paříži vydán francouzský překlad Confession de Ma Vie (1907) od „Wandy von Sacher-Masoch“ od Mercure de France. Anglický překlad francouzského vydání byl vydán jako The Confessions of Wanda von Sacher-Masoch (1991) vydavatelstvím RE/Search Publications.