Logická terapie

Logicky založená terapie (LBT) je navržená modalita filozofického poradenství vyvinutá filozofem Elliotem D. Cohenem počínaje polovinou 80. let 20. století. Jedná se o filozofickou variantu Rational emotive behavior therapy (REBT), kterou vyvinul psycholog Albert Ellis. V současnosti však neexistují nezávislé, kontrolované studie, které by měřily její terapeutickou hodnotu nebo výhody oproti klasické REBT.

Podle přívrženců LBT se lidé rozhodnou rozrušit se emocionálně a behaviorálně tím, že vyvodí sebezničující emocionální a behaviorální závěry z iracionálních předpokladů. LBT si zachovává teoretický základ kognitivně-behaviorální psychoterapie, jelikož tvrdí, že emocionální a behaviorální problémy jsou zakořeněny v maligních a maladaptivních myšlenkových procesech a vzorcích. LBT se považuje nejen za typ filozofického poradenství, ale i za formu kognitivně-behaviorální terapie. Zároveň zůstává LBT pevně zasazen do filozofie prostřednictvím využití formální logiky, fenomenologické záměrnosti a filozofických protijedů v konceptualizaci a léčbě duševních poruch a psychosociálních obtíží.

Na rozdíl od klasické REBT, LBT přepracovává REBT A-B-C-model psychologické poruchy do syllogistické logiky. Podle klasické REBT existují tři psychologické body: Bod A (Aktivační událost), Bod B (Systém víry) a Bod C (behaviorální a emocionální následek). Ellis tvrdil, že Aktivační událost sama o sobě nezpůsobuje rozrušení lidí (C); vyžadují také soubor víry, která ve spojení s událostí způsobuje sebezničující behaviorální a emocionální následek. Například depresi nezpůsobuje jen to, že jsme se nedávno rozvedli (Bod A), ale také přesvědčení, že tato událost je hrozná a nejhorší věc, která se mohla stát. Podle Ellise tak lze najít konkrétní Aktivační událost a víru a zjistit, co způsobuje depresi (C). Klienti pak mohou pracovat na změně svého systému víry a svého chování, aby depresi překonali.

LBT převádí A-B-C-model psychické poruchy do formy deduktivní logiky, zejména syllogistické logiky. Podle jeho přístupu založeného na logice není kauzální model, který Ellis pokročil, přesný. Deprese není způsobena událostmi, které se dějí uvnitř (bod B) a vně (bod A) subjektivního světa člověka. Místo toho se člověk rozhodne cítit se deprimovaný tím, že vyvodí závěr z množiny předpokladů. Například se deprimujete tím, že nastavíte tento sylogismus:

Sylogismus je deduktivní forma uvažování, která má dvě premisy a závěr. Myšlenka, že uvažování za našimi emocemi a chováním může být takto uspořádáno ve smyslu sylogismu, byla ve skutečnosti vhledem Aristotela, který tento druh sylogismu nazval „praktickým sylogismem“. Charakteristickým rysem tohoto typu deduktivního uvažování je, že závěr něco předepisuje. To znamená, že hodnotí nebo hodnotí danou věc místo pouhého popisu. Například při závěru, že je něco hrozné, to negativně hodnotíte, a proto budete jednat nebo mít tendenci jednat a cítit se k tomu negativně. Ve skutečnosti zašel Aristoteles tak daleko, že tvrdil, že závěr praktického sylogismu byl vždy akcí.

Podle LBT je sylogizací behaviorálního a emočního uvažování ve smyslu praktického sylogismu člověk v lepším postavení, aby našel své iracionální předpoklady, vyvrátil je a nezdravé uvažování nahradil zdravým „antidotalitním“ uvažováním. Například první předpoklad ve výše uvedeném sylogismu je iracionální, protože přeháníte, jak špatný je rozvod (uvažujete o něm, jako by byl na úrovni katastrofické nemoci nebo přírodní katastrofy).

Doporučujeme:  Efektorová buňka

Úmyslné objekty a jejich hodnocení

LBT také přijímá fenomenologickou tezi, že každý duševní stav, včetně emocí, má takzvaný „záměrný objekt“ nebo „objekt mysli“. To znamená, že vždy existuje objekt, na který duševní stav odkazuje nebo o který se jedná. Pokud jste tedy v depresi, pak jste v depresi kvůli něčemu. Tento záměrný objekt je zastoupen v popisné vedlejší premise emočního uvažování, například premise „Byl jsem rozvedený“ ve výše uvedeném sylogismu. Navíc sylogismy zahrnující emocionální uvažování vždy hodnotí emocionální objekt nebo nějaký jeho aspekt. Například ve výše uvedeném sylogismu hodnotíte svůj rozvod jako „hrozný“. Tento hodnotící prvek je zastoupen v následné (pak klauzuli) hlavní premise sylogismu, jako v premise „Kdybych byl rozvedený, pak to, co se mi stalo, je tak strašné, že bych mohl být klidně mrtvý.“ V souladu s tím může být sylogismus zahrnující emocionální uvažování člověka konstruován tak, že se nejprve najde záměrný objekt (O) jeho emocí a za druhé se najde hodnocení (R) jeho emocí. Platná, hypotetická struktura sylogismu zahrnující emocionální uvažování člověka může být jako taková symbolizována následovně:

Dále lze podle LBT všechny emoce jednoznačně identifikovat podle jejich konkrétního předmětu (O) a hodnotících (R) prvků. Například O vzteku je vždy skutek; a hodnocení je silné negativní hodnocení samotného skutku nebo jedince, který skutek provádí. V depresi je O událost nebo stav věcí; a R je silné negativní hodnocení zmíněné události nebo stavu věcí, na základě kterého člověk silně negativně hodnotí vlastní existenci. Tak můžete hodnotit rozvod jako hrozný, na základě kterého silně negativně hodnotíte vlastní existenci (jako byste si přáli být mrtví).

LBT umožňuje klientům vysledovat jejich závěry k předpokladům vyššího řádu, které by mohly být příčinou emocionální poruchy a poruchy chování. Například otázkou, proč je rozvod tak špatný, lze odkrýt další sylogismus vyšší úrovně:

Dokonce i prostory vyššího řádu, které jsou kořenem poruchy chování a emocí, mohou být odhaleny například tím, že se zeptáte, proč z vás rozvod dělá bezcenného ztroskotance. Například tento sylogismus vyššího řádu může být odhalen:

Tímto způsobem lze depresi vysledovat zpět k požadavku dokonalosti, z něhož si člověk vyvozuje vlastní bezcennost, z níž zase vyvozuje hrůznost toho, co se stalo.
Na rozdíl od klasického REBT, LBT uznává pozitivní ctnosti, které mohou být použity jako vodítko pro člověka při překonávání jeho iracionálního přesvědčení. Podle LBT všechny základní iracionální přesvědčení („kardinální bludy“) identifikované teoretiky a filozofy REBT souvisí s „transcendentními ctnostmi“, které je mohou překonat. Následující graf zobrazuje každou takovou iracionální víru a její příslušnou trumfující ctnost:

Doporučujeme:  Dominikánská republika

LBT tak vedle klasického důrazu REBT na vyvracení iracionálních přesvědčení zahrnuje i „pozitivní psychologii“. Jako filozofický poradenský přístup uplatňuje LBT také filozofické protijedy odvozené z antických filozofií, aby klientům pomohla usilovat o jejich transcendentní ctnosti. Například Kantův kategorický imperativ, který říká „zacházet se sebou a s druhými jako se samoúčelnými cíli, a ne jako s pouhými prostředky“, lze použít jako protijed k zatracení sebe či druhých, a tedy jako jakýsi recept na dosažení transcendentní ctnosti v podobě úcty k sobě a druhým. Podobně lze Nietzscheho teorii o lidském utrpení, která říká, že utrpení vás může učinit silnějším a ušlechtilejším, použít jako protijed ke katastrofickému myšlení („Awfulizing“) o osobní ztrátě, čímž se buduje odvaha v konfrontaci se ztrátou a jejím využitím k vytváření nových pozitivních významů a hodnot ve své existenci.

LBT také klade důraz na sílu vůle při změně a přesměrování přesvědčení a činů. I když se nijak nezavazuje k existenci svobodné vůle v jakémkoli metafyzickém smyslu, uznává praktickou hodnotu budování „svalové síly vůle“ jako prostředku k překonání kognitivní disonance a práci na svých transcendentních ctnostech. LBT zdůrazňuje a podporuje sílu, kterou má člověk ke změně způsobu, jakým je událost nebo situace interpretována změnou svých myšlenkových vzorců.

Logická terapie a psychoterapie

Zatímco LBT je formou filozofického poradenství, protože se zabývá emocionálními problémy klienta a poskytuje systematické způsoby jejich řešení, lze ji také považovat za formu psychoterapie. Přesněji řečeno, vzhledem k tomu, že se zaměřuje na klientovy kognice a chování ve vztahu k emocionálnímu fungování a vztahu k REBT, je také druhem kognitivní behaviorální terapie. LBT se však odlišuje od jiných forem kognitivní behaviorální terapie, protože nemá příčinnou pozici. To znamená, že emoční reakce nejsou způsobeny vnějšími událostmi zprostředkovanými prostřednictvím systémů víry. Místo toho jsou předpoklady o emocích vyvozovány a odvozovány ze zkušeností ve světě. Tento postoj naznačuje, že všechny emoční reakce mají logickou strukturu. Skutečnost, že emoce obsahují logické struktury, které mohou být předmětem zkoumání a revize, byla podpořena také v kognitivní teorii emocí zesnulého filozofa Roberta C.

LBT se dále liší od jiných forem psychoterapie. Například psychoanalytické nebo psychodynamické tradice budou hledat podtržené příčiny emocionálních problémů. Tyto přístupy budou zkoumat rané vztahy klienta s významnými ostatními (např. rodičovské postavy) a jejich vliv na současné vztahy a výsledné emocionální a behaviorální poruchy. Interpretace je využita k tomu, aby klient získal vhled do své psychické organizace. Naopak LBT neklade žádný zvláštní důraz na minulé vztahy nebo příčiny problémů a ještě méně se zabývá interpretací. Namísto toho zůstává LBT filosofická, pokud zkoumá argumentaci a logické struktury vytvořené klientem. Důraz není kladen na „proč“ problému, ale na „jak“; to znamená, jak si člověk odvodí svou emocionální pozici a způsoby, jak ji změnit pro adaptivnější myšlení a fungování.

Důraz LBT na „sval síly vůle“ naznačuje schopnost děje a volby s ohledem na terapeutickou změnu. Na základě odmítnutí kauzálního rámce ve prospěch nedeterministické perspektivy zachovává LBT kompatibilitu s existencialismem a existenciální psychoterapií. Tento postoj volby je ústředním bodem myšlenky existencialisty Jeana-Paula Sartra o lidské svobodě a zodpovědnosti, která je jedním z „existenciálních darů“ existenciálního psychoterapeuta Irvina Yaloma. Zde jsou klienti vedeni ke konfrontaci se svou vrozenou svobodou cestou volby, jak interpretovat situace. Jak naznačuje Heidegger, klienti se mohou stát „pánem nad náladami“ tím, že převezmou odpovědnost za své nálady a emoce a následně je revidují. Dále to může vést k různým způsobům myšlení o světě a jeho prožívání s doprovodným vytvářením nových životních významů.

Doporučujeme:  Profesionální terapeuti

Kritiky a omezení

Tento článek je označen od srpna 2012.

LBT zdůrazňuje klientovo použití deduktivní logiky v jeho emocionálním uvažování, které klade důraz na kognitivní aspekt emocí. Jako takový ignoruje význam fyziologických stavů a tělesných vjemů pro emoční život a může být příliš kognitivním přístupem a způsobem, jak „ovládat“ emoce. Emoce se také skládají z fyziologických složek: nakonec existuje kauzální rámec, který se odehrává na neuronální úrovni. LBT však tvrdí, že je to celý zážitek, který přispívá k emočnímu uvažování osoby. To zahrnuje prožitou událost, veškeré myšlenky nebo přesvědčení související s událostí i fyziologické reakce.

Se znalostí deduktivní logiky poradce při malém pohraničním styku může být vytvořen mocenský rozdíl mezi poradcem a klientem. To by mohlo vést k tomu, že by klient hledal „správný“ způsob dedukce předpokladů a vyvinul nadměrné spoléhání se na poradce při malém pohraničním styku. Cílem je však vytvořit pružnější a otevřenější způsoby interpretace světa a uhasit „absolutistické“ myšlení nebo nereálná očekávání v důsledku terapeutického vztahu založeného na spolupráci. Pochopení a změna závěrů a logických struktur však vyžaduje určitou úroveň intelektuálních schopností, a v důsledku toho může použití omezit.

Ačkoliv aktivační událost, jako je rozvod nebo ztráta zaměstnání, objektivně není na stejné úrovni jako katastrofická událost, spěchat k závěru, že je iracionální, aby klient takto uvažoval, potenciálně znehodnocuje intenzitu subjektivního emočního prožitku klienta. Bez ohledu na to je empatické chápání a budování terapeutického vztahu důležitou složkou všech psychoterapií a poradenských metod a v LBT je neméně důležité.

Zatímco LBT může být koncepčně správná a mít pevné teoretické kořeny, velká část psychoterapeutického a poradenského výzkumu zdůrazňuje význam praxe založené na důkazech, tedy intervencí a terapeutických přístupů, které mají vědecké důkazy o své účinnosti. Vzhledem k tomu musí k prokázání účinnosti a efektivity LBT dojít k empirické validaci prostřednictvím psychoterapeutické výzkumné metodiky, má-li být považována za platnou psychoterapeutickou nebo poradenskou komunitou. Ačkoli žádný takový důkaz není k dispozici, neoficiální důkazy o účinnosti LBT i o jejím úzkém vztahu k CBT ji prezentují jako možnou terapeutickou modalitu.