Filozofie materialismu zastává názor, že jediná věc, která existuje, je hmota; že všechny věci jsou složeny z hmoty a všechny jevy (včetně vědomí) jsou výsledkem materiálních interakcí. Jinými slovy, hmota je jedinou látkou. Jako teorie je materialismus formou fyzikalismu a patří do třídy monistické ontologie. Jako takový se liší od ontologických teorií založených na dualismu nebo pluralismu. Pro singulární vysvětlení fenomenální reality by byl materialismus v protikladu k idealismu a spiritualismu.
Názor lze asi nejlépe pochopit v jeho opozici k doktrínám o nehmotné substanci aplikovaným na mysl historicky, jak proslul René Descartes. Nicméně materialismus sám o sobě neříká nic o tom, jak by měla být hmotná substance charakterizována. V praxi je často asimilována s tou či onou odrůdou fyzikalismu.
Materialismus je často spojován s redukcionismem, podle něhož objekty nebo jevy individuované na jedné úrovni popisu, jsou-li pravé, musí být vysvětlitelné z hlediska objektů nebo jevů na nějaké jiné úrovni popisu – typicky obecnější než redukovaná. Nededuktivní materialismus tento pojem výslovně odmítá, nicméně hmotnou konstituci všech náležitostí považuje za konzistentní s existencí reálných objektů, vlastností nebo jevů nevysvětlitelných v pojmech kanonicky používaných pro základní materiálové složky. Jerry Fodor tento názor vlivně obhajuje, podle něhož empirické zákony a vysvětlení ve „speciálních vědách“ jako psychologie nebo geologie jsou z pohledu základní fyziky neviditelné. Kolem vztahu mezi těmito názory vyrostla spousta energické literatury.
Moderní filozofičtí materialisté rozšiřují definici dalších vědecky pozorovatelných entit, jako jsou energie, síly a zakřivení prostoru. Nicméně filozofové jako Mary Midgleyová naznačují, že pojem „hmota“ je nepolapitelný a špatně definovaný.
Materialismus typicky kontrastuje s dualismem, fenomenalismem, idealismem, vitalismem a monismem dvojího aspektu. Jeho materialita může být v některých ohledech spojena s konceptem determinismu, jak jej hlásají osvícenští myslitelé.
Materialismus se vyvíjel, možná nezávisle, v několika geograficky oddělených oblastech Eurasie během axiálního věku.
Ve starověké indické filosofii se materialismus rozvíjel kolem roku 600 př. n. l. s pracemi Ajity Kesakambaliho, Payasiho, Kanady a zastánců Cārvākovy filosofické školy. Kanada byl jedním z prvních zastánců atomismu. Škola Nyaya-Vaisesika (600 př. n. l. – 100 př. n. l.) vyvinula jednu z prvních forem atomismu, i když jejich důkazy o Bohu a tvrzení, že vědomí není materiální, je činily materialisty. Atomová tradice byla dále rozvíjena buddhistickým atomismem a školou Jaina.
Xun Zi vyvinul konfuciánskou doktrínu orientovanou na realismus a materialismus ve starověké Číně. Mezi další významné čínské materialisty této doby patří Yang Xiong a Wang Chong.
Starověcí řečtí filozofové jako Thales, Parmenides, Anaxagoros, Démokritos, Darwin Antigua, předjímají pozdější materialisty. Báseň De Rerum Natura od Lucretia líčí mechanistickou filozofii Démokritos a Epikura. Podle tohoto názoru vše, co existuje, je hmota a prázdno a všechny jevy jsou výsledkem různých pohybů a shluků částic základního materiálu zvaných „atomy“. De Rerum Natura poskytuje mechanistická vysvětlení pro jevy jako eroze, vypařování, vítr a zvuk. Známé principy jako „nic nemůže vzejít z ničeho“ a „nic se nemůže dotknout těla než těla“ se poprvé objevily v pracích Lucretia.
Pozdější indický materialista Jayaraashi Bhatta (6. století n. l.) ve svém díle Tattvopaplavasimha („Pozastavení všech principů“) vyvrátil epistemologii Nyaya Sutra. Zdá se, že materialistická filosofie Cārvāka vymřela někdy po roce 1400 n. l.
Na počátku 12. století al-Andalus arabský filozof Ibn Tufail (Abubacer) psal diskuse o materialismu ve svém filozofickém románu Hayy ibn Yaqdhan (Filosofie Autodidactus), zatímco mlhavě předznamenával myšlenku historického materialismu.
Později Thomas Hobbes a Pierre Gassendi reprezentují materialistickou tradici, v opozici k pokusům Reného Descarta poskytnout přírodním vědám dualistické základy. Později jsou materialista a ateista Jean Meslier, Julien Offroy de La Mettrie, Paul-Henri Thiry Baron d’Holbach, Denis Diderot a další menší francouzští osvícenští myslitelé, stejně jako Ludwig Feuerbach a v Anglii pěší cestovatel John „Walking“ Stewart, jehož trvání na tom, že veškerá hmota je obdařena morálním rozměrem, mělo zásadní vliv na filozofickou poezii Williama Wordswortha.
Schopenhauer napsal, že „…materialismus je filozofie subjektu, který zapomíná brát ohled na sebe sama.“ Tvrdil, že pozorující subjekt může poznávat hmotné předměty pouze prostřednictvím mozku a jeho určité organizace. Způsob, jakým mozek poznává, určuje způsob, jakým jsou hmotné předměty prožívány. „Všechno objektivní, rozšířené, aktivní, a tedy i všechno hmotné, je materialismem považováno za tak pevný základ pro svá vysvětlení, že redukce na toto (zejména pokud by měla v konečném důsledku vyústit v tah a protitah) nemůže zanechat nic žádoucího. Ale to vše je něco, co je dáno jen velmi nepřímo a podmíněně, a je tedy jen relativně přítomno, neboť prošlo strojním zařízením a konstrukcí mozku, a vstoupilo tedy do forem času, prostoru a kauzality, díky čemuž je především prezentováno jako rozšířené v prostoru a fungující v čase.“
Karel Marx a Friedrich Engels obrátili idealistickou dialektiku Georga Hegela vzhůru nohama a přišli s dialektickým materialismem a materialistickým popisem průběhu dějin známým jako historický materialismus. Pro Marxe jsou základním materiálem světa společenské vztahy (a hlavně vztahy třídní, např. mezi nevolníky a pánem nebo dnes mezi zaměstnanci a zaměstnavatelem). Jako výraz těchto základních společenských vztahů se formují všechny ostatní ideologie, včetně ideologií vědy, ekonomie, práva, morálky atd.
Karel Marx a Friedrich Engels tento termín používali k odkazu na teoretickou perspektivu, podle níž je uspokojení každodenních ekonomických potřeb primární realitou v každé epoše dějin. Na rozdíl od německé idealistické filozofie zastává materialismus názor, že společnost a realita vycházejí ze souboru jednoduchých ekonomických činů, které lidské bytosti provádějí za účelem zajištění materiálních potřeb potravin, přístřeší a oblečení. Materialismus bere jako východisko, že především musí lidské bytosti produkovat své každodenní ekonomické potřeby prostřednictvím své fyzické práce a praktické výrobní činnosti. Marx věřil, že tento jediný hospodářský akt dává vzniknout systému sociálních vztahů, které zahrnují politické, právní a náboženské struktury společnosti.
Tento článek je označen od srpna 2009.
Mnoho současných i současných filozofů ve škole vědeckého materialismu – např. Daniel Dennett, Willard Van Orman Quine, Donald Davidson, John Rogers Searle, Jerry Fodor a Richard Dawkins – působí v široce fyzikálním nebo materialistickém rámci a produkují konkurenční výklady, jak nejlépe pojmout mysl – funkcionalismus, anomální monismus, teorie identity a tak dále.
V posledních letech Paul a Patricia Churchlandovi obhajují extrémnější postoj, eliminivistický materialismus, který zastává názor, že duševní jevy prostě vůbec neexistují – že řeči o duševním odráží naprosto falešnou „lidovou psychologii“, která prostě nemá žádný základ ve skutečnosti, něco jako způsob, jakým lidová věda hovoří o nemoci způsobené démony.
Povaha a definice hmoty byly předmětem mnoha debat, stejně jako další klíčové pojmy ve vědě a filosofii. Existuje jediný druh hmoty, ze které je vše tvořeno (hyle), nebo více druhů? Je hmota spojitá látka schopná vyjádřit více forem (hylomorfismus), nebo množství diskrétních neměnných složek (atomismus)?
Má vnitřní vlastnosti (teorie látek), nebo je postrádá (prima materia)?
Bezesporu věda učinila nečekané objevy týkající se hmoty. Někteří parafrázují odchylky od tradičního nebo zdravého rozumu pojetí hmoty jako „vyvrácení existence hmoty“.
Nicméně většina fyzikálních vědců zastává názor, že pojetí hmoty se pouze změnilo, místo aby bylo odstraněno.[citace nutná]
Jednou z výzev tradičnímu pojetí hmoty jako hmotné „hmoty“ je vzestup fyziky pole v 19. století. Závěr, že materialismus je falešný, však může být předčasný. Relativita ukazuje, že hmota a energie (včetně prostorově rozložené energie polí) jsou zaměnitelné. To umožňuje ontologický názor, že energie je prima materia a hmota je jednou z jejích forem. Na druhé straně kvantová teorie pole modeluje pole jako výměny částic – fotonů pro elektromagnetická pole a tak dále. Z tohoto pohledu by se dalo říci, že pole jsou „opravdová hmota“. [citace nutná]
Všechny známé pevné, kapalné a plynné látky se skládají z protonů, neutronů a elektronů. Všechny tři jsou fermiony nebo částice s poloměrem spinu, zatímco částice, které zprostředkovávají pole v kvantové teorii pole, jsou bosony. Lze tedy říci, že hmota se dělí na hmotnější fermionový druh a méně hmotný bosonový druh. Nicméně dnes se všeobecně věří, že méně než 5% fyzikálního složení vesmíru je tvořeno takovou „hmotou“ a většina vesmíru je složena z temné hmoty a temné energie – aniž by se vědci shodli na tom, z čeho jsou tyto látky tvořeny. To zjevně vyvrací tradiční materialismus, který tvrdil, že jediné věci, které existují, jsou věci složené z druhu hmoty, s nímž jsme široce obeznámeni („tradiční hmota“) – která byla beztak pod velkým tlakem, jak je uvedeno výše z Relativity a kvantové teorie pole. Pokud je však definice „hmoty“ rozšířena na „cokoli, jehož existenci lze odvodit z pozorovaného chování tradiční hmoty“, pak v zásadě neexistuje žádný důvod, proč by entity, jejichž existenci materialisté běžně popírají, neměly být považovány za „hmotu“.
Někteří filozofové mají pocit, že tyto dichotomie vyžadují přechod od materialismu k fyzikalismu. Jiní používají materialismus a fyzikalismus zaměnitelně.
Kritika a alternativy
Profesor filozofie na univerzitě Notre Dame Alvin Plantinga to kritizuje a Emiritus Regius profesor božství Keith Ward naznačuje, že materialismus je mezi současnými britskými filozofy vzácný: „Když se rozhlédnu kolem svých filosofických kolegů v Británii, z nichž prakticky všechny znám alespoň z jejich publikovaných prací, řekl bych, že jen velmi málo z nich jsou materialisté.“.
Náboženské a duchovní námitky
Podle katolické encyklopedie materialismus popírá existenci Boha i duše. Proto je neslučitelný s většinou světových náboženství včetně islámu, křesťanství, judaismu a buddhismu.
Ve většině hinduismu a transcendentismu je veškerá hmota považována za iluzi zvanou Maya, která nás zaslepuje od poznání pravdy. Maya je omezená, čistě fyzická a mentální realita, do které se zapletlo naše každodenní vědomí. Maya je pro člověka zničena, když vnímá Brahmana s transcendentálním poznáním.
Kant argumentoval proti všem třem formám materialismu, subjektivnímu idealismu (který kontrastuje s jeho „transcendentálním idealismem“) a dualismu. Kant však také argumentuje, že změna a čas vyžadují trvalý substrát., a činí tak v souvislosti s jeho Refutací idealismu.
Postmoderní/poststrukturalističtí myslitelé také vyjadřují skepsi vůči jakémukoli všeobjímajícímu metafyzickému schématu.
Filozofka Mary Midgleyová mimo jiné tvrdí, že materialismus je sebevyvracející myšlenkou, přinejmenším ve své eliminační formě.
Tento článek je označen od srpna 2009.
Teorie svazků. Lze tvrdit, že jsou to vlastnosti hmotných těles, jako je velikost a tvar, které jsou vnímány, a ne samotný materiálový substrát. Locke řekl, že „nevíme, co“ je základní látka. Jak napsal Berkeley „Uznávám, že je možné, že bychom mohli vnímat všechny věci stejně jako nyní, i když na světě nebyla žádná Hmota; ani si nedovedu představit, pokud existuje Hmota, jak by měla v našich myslích produkovat nějakou myšlenku“. Pokud jsou vlastnosti nezávislé na mysli (správně řečeno vlastnosti-instance nebo tropy) považovány za existující
ve spojení mezi sebou, ale bez materiálového substrátu, výsledkem je teorie svazků. Pokud se ukáže, že teorie svazků je nelogická nebo nepředstavitelná, existence substrátu je tím koncepčně demonstrována, i přes neprověřitelnost hmoty jako takové.
Idealismus. Argument pro idealismus, jako jsou ty Hegelovy a Berkeleyovy, je ipso facto argumentem proti materialismu. Hmota může být argumentována jako nadbytečná, jako v teorii svazků, a vlastnosti nezávislé na mysli mohou být zase redukovány na subjektivní vnímání.
Dualismus. Je-li hmota považována za nezbytnou k vysvětlení fyzického světa, ale neschopnou vysvětlit mysl, výsledkem je dualismus.
Emergence, holismus a filosofie procesů jsou některé z přístupů, které se snaží zmírnit vnímané nedostatky tradičního (zejména mechanistického) materialismu, aniž by se úplně vzdaly materialismu.
Materialismus jako metodika
Někteří kritici se ohrazují proti materialismu jako součásti příliš skeptického, úzkého nebo reduktivistického přístupu k teoretizování, spíše než proti ontologickému tvrzení, že hmota je jediná látka.
Částicový fyzik a teolog John Polkinghorne se ohrazuje proti tomu, co nazývá prominentním materialismem – tvrdí, že materialistická věda bude nakonec schopna vysvětlit jevy, které dosud nebyla schopna vysvětlit. Dává přednost monismu dvou aspektů před materialismem.
Psycholog Imants Barušs naznačuje, že „materialisté mají tendenci bez rozdílu aplikovat schéma ‚kamínků v krabici‘ na vysvětlení reality, i když je známo, že takové schéma je obecně pro fyzikální jevy nesprávné. Materialismus tedy nedokáže vysvětlit hmotu, natož anomální jevy nebo subjektivní zkušenost , ale zůstává zakořeněný v akademické sféře převážně z politických důvodů.“ (Srovnej s Karlem Fortem)
Čtyřrozměrnost je nejčastěji přijímanou teorií času mezi členy vědecké obce.[citace nutná] Kritici materialismu by mohli tvrdit, že je nemožné, aby náš subjektivní smysl pro čas vznikl ze statického, čtyřrozměrného vesmíru. Je třeba poznamenat, že tok času není stejný jako šíp času.
Najít tuto stránku na Wiktionary:
Materialismus