Diskuse o nezamýšlených důsledcích obvykle odkazují na třetí situaci zvrácených výsledků. Tato situace často vzniká proto, že politika má zvrácenou motivaci a způsobuje akce, které jsou v rozporu s tím, co je žádoucí.
Zákon nezamýšlených následků
Zákon nezamýšlených následků má chabý lingvistický nárok na termín „zákon“. Těžko se jedná o vědecký zákon; i Murphyho zákon a přírodní zákon si s jistou jistotou nárokují konkrétní výsledky. Tento termín však přetrvává jako slavnostní varování před určitým nepořádkem, že téměř všechny lidské činy mají alespoň jeden nezamýšlený důsledek: „Dojde k nějakému neočekávanému výsledku“. Jinými slovy, každá příčina má více než jeden účinek a bude zahrnovat i nepředvídané účinky. Méně zákon nebo pravidlo samo o sobě, je to spíše výzva těm, kdo rozhodují, aby se měli na pozoru.
Myšlenka se datuje do období skotského osvícenství a konsekvencialismu, neboli soudě podle výsledků.
Ve dvacátém století sociolog Robert K. Merton opět zpopularizoval pojem, někdy označovaný jako Zákon nepředvídaných následků. Merton (1936) hovořil o „neočekávaných důsledcích“ „účelového společenského jednání“ a zdůraznil, že jeho termín „účelové jednání… [se] týká výlučně „jednání“ odlišného od „chování“. Tedy jednání, které zahrnuje motivy a následně volbu mezi různými alternativami“ (str.895).
Mezi možné příčiny nezamýšlených následků patří vrozená složitost světa (části systému reagující na změny prostředí), zvrácené podněty, lidská hloupost, sebeklam nebo jiné kognitivní nebo emocionální předsudky.
Robert K. Merton vyjmenoval pět příčin neočekávaných následků:
Merton prý také prohlásil, že „žádné paušální prohlášení kategoricky potvrzující či popírající praktickou proveditelnost veškerého sociálního plánování není opodstatněné“.
Samozřejmě, nezamýšlené důsledky jsou běžné v každodenním životě, ale mnohé mají dopad na větší společnost.
Příklady neočekávaných přínosů:
Příklady zvrácených výsledků:
Analýza poruchového režimu a efektů
Failure mode and effects analysis (FMEA) je metoda stromu chyb (poprvé vyvinutá pro systémové inženýrství), která zkoumá potenciální selhání produktů nebo procesů. Může být použita k vyhodnocení priorit řízení rizik pro zmírnění známých zranitelností hrozeb.
FMEA pomáhá vybírat nápravná opatření, která snižují kumulativní dopady následků životního cyklu (rizik) ze selhání (závady) systému.
Účelné hraní her k dosažení nezamýšlených následků
Další restriktivnější použití pojmu nezamýšlený důsledek spočívá v tom, že k němu dochází, když je mechanismus, který byl instalován ve světě s úmyslem vytvořit jeden výsledek, použit k vytvoření jiného (a často protichůdného) výsledku. „Hraní systému“ ilustruje tento typ nezamýšleného důsledku. Jeden „hraje systém“ (například daňový zákoník), když jedná tak, že získává daňové výhody využitím daňového pravidla, které jeho tvůrci zamýšleli k nějakému jinému účelu. Podobně počítačové viry, červi a další podobné nákazy jsou nezamýšlenými důsledky způsobu, jakým jsou některé počítačové systémy navrženy. Spam je nezamýšlený důsledek způsobu, jakým e-mailový systém funguje. Předchozí počítačové příklady ilustrují tento pocit nezamýšleného důsledku v tom, že spammeři se zmocní mechanismu, např. e-mailu, určeného pro mezilidskou komunikaci, pro reklamu.
Tento pocit nezamýšleného následku vylučuje například množení králíků v Austrálii jako nezamýšlený důsledek jejich zavlečení. Šíření králíků bylo skutečně neočekávaným (a nezamýšleným) následkem jejich zavlečení, ale nevyplynulo z využití mechanismu k nějakému jinému účelu. Byl to jen důsledek historické události. Mnoho historických událostí má takové neočekávané (a nezamýšlené) následky, ale nepovažuje se za příklad tohoto užití termínu. Záměr „hrát systém“ odlišuje tento výklad nezamýšleného následku od takového širšího výkladu nezamýšleného následku v důsledku prosté historické nahodilosti. Více příkladů najdete v Muzeu nezamýšlených následků.
Řešení nebo zmírňující opatření
Koncepce vzájemně propojeného výzkumu a skupiny pro směrování informací byly navrženy tak, aby překonaly účinky tohoto zákona tím, že zajistí, aby spontánně se formující síť odborníků poskytovala iniciátorům každé navrhované akce nebo politiky zpětnou vazbu o důsledcích, které by odborníci mohli předvídat.
Souvisejícím konceptem byl koncept Relevance Paradox, kdy aktér vyhledává informace, které jsou samozřejmě relevantní, ale které nepovažuje za relevantní, i když by klidně mohly být.