Standardizační organizace, někdy také označovaná jako Standardizační orgán, Standardizační organizace nebo SDO (podle toho, co je odkazováno), je jakýkoli subjekt, jehož primární činností je vývoj, koordinace, vyhlašování, revize, novelizace, vydávání, interpretace nebo jiné udržování standardů, které se zabývají zájmy široké základny uživatelů mimo Standardizační organizace.
Většina normalizačních organizací je založena výhradně pro výše uvedené účely. Existuje však několik pozoruhodných příkladů organizací, které neúmyslně získaly status tvůrce norem, když se norma, kterou původně vyvinuly pro interní použití, stala široce používanou a uznávanou průmyslem jako de facto průmyslový standard. Stalo se tak s modemovým protokolem vyvinutým společností Hayes, písmovým standardem TrueType od společnosti Apple a protokolem PCL používaným společností Hewlett-Packard v jimi vyráběných počítačových tiskárnách.
Za normálních okolností termín normalizační organizace nezahrnuje strany účastnící se normalizační organizace ve funkci zakladatelů, mecenášů, zúčastněných stran, členů nebo přispěvatelů, kteří sami mohou fungovat jako normalizační organizace.
Obecně lze jakoukoliv normalizační organizaci klasifikovat podle její role, pozice a rozsahu jejího vlivu na lokální, národní, regionální a globální standardizační arénu.
Podle zeměpisného označení existují mezinárodní, regionální a národní normalizační orgány (ty se často označují jako NSB). Podle technologie nebo průmyslového označení existují normalizační organizace (SDO) a také normalizační organizace (SSO) známé také jako konsorcia. Normalizační organizace mohou být vládní, kvazivládní nebo nevládní subjekty. Kvazi- a nevládní normalizační organizace jsou často neziskové organizace.
Mezinárodní normalizační organizace
Mezinárodní normalizační organizace je mezinárodní organizace, která vyvíjí mezinárodní normy.
Existuje mnoho mezinárodních normalizačních organizací, ale tři mezinárodní organizace, které mají nejvyšší mezinárodní uznání, jsou Mezinárodní organizace pro normalizaci (ISO), Mezinárodní elektrotechnická komise (IEC) a Mezinárodní telekomunikační unie (ITU). Všechny tři tyto organizace existují již více než 50 let (byly založeny v roce 1947, 1906 a 1865) a všechny mají sídlo ve švýcarské Ženevě. Zavedly desítky tisíc norem pokrývajících téměř všechna myslitelná témata. Mnohé z nich jsou pak přijaty po celém světě a nahrazují různé neslučitelné „domácí“ normy. Mnohé z těchto norem se přirozeně vyvinuly z norem navržených interně v rámci odvětví nebo konkrétní zemí, zatímco jiné byly postaveny od nuly skupinami odborníků, kteří zasedají v různých technických komisích (TC).
ISO se skládá z národních normalizačních orgánů (National Standards Bodies, NSB), jednoho pro každé členské hospodářství. IEC se skládá z „národních výborů“, jednoho pro každé členské hospodářství. V některých případech může být národní výbor pro IEC hospodářství členem ISO z dané země nebo hospodářství.
Světová normalizační spolupráce (World Standards Cooperation, WSC) je spolupráce mezi ISO, IEC a ITU.
ISO a IEC jsou nesmluvní mezinárodní organizace. Jejich členy mohou být nevládní organizace nebo vládní agentury. ITU a Codex Alimentarius jsou dva příklady smluvních organizací (kde jsou primárními členy pouze vlády). Členy těchto organizací jsou vládní ministerstvo zahraničí a/nebo příslušný regulační orgán (telekomunikační regulační orgán, zemědělský, potravinový nebo farmaceutický regulační orgán atd.).
Kromě těchto organizací existují tisíce normalizačních organizací, které stanovují standardy v nějakém specializovanějším kontextu, jako je IETF, W3C, IEEE nebo API. Často tyto mezinárodní normalizační organizace nejsou založeny na principu jednoho člena za každou zemi. Členství v takových mezinárodních organizacích je spíše zrnitější mít buď organizační/korporátní nebo individuální technické experty z celého světa.
Regionální normalizační organizace
Existují také regionální normalizační orgány jako CEN, CENELEC, ETSI a IRMM v Evropě, Pacific Area Standards Congress (PASC), Pan American Standards Commission (COPANT), African Organization for Standardization (ARSO), Arab Industrial Development and Mining Organization (AIDMO) a další.
Existují také subregionální normalizační organizace jako MERCOSUR Standardization Association (AMN), CARICOM Regional Organisation for Standards and Quality (CROSQ) a ASEAN Consultative Committee for Standards and Quality (ACCSQ).
Národní normalizační orgány (NSB)
Obecně má každá země nebo ekonomika jeden uznaný orgán pro standardizaci (NSB). Příkladem jsou ABNT, ANSI, BSI, DGN, DIN, IRAM, JISC, KATS, SABS, SAC, SCC, SIS, SNZ. NSB je pravděpodobně jediným členem z této ekonomiky v ISO.
NSB mohou být organizace veřejného nebo soukromého sektoru nebo jejich kombinace. Například tři NSB Kanady, Mexika a Spojených států jsou Standards Council of Canada (SCC), General Bureau of Standards (Dirección General de Normas, DGN) a American National Standards Institute (ANSI). SCC je Canadian Crown Corporation, DGN je vládní agentura v rámci mexického ministerstva hospodářství a ANSI je nezisková organizace s 501(c)(3) členy ze soukromého i veřejného sektoru. Určuje, zda je NSB pro konkrétní ekonomiku subjektem veřejného nebo soukromého sektoru, může zahrnovat historické a tradiční role, které soukromý sektor plní ve veřejných záležitostech v této ekonomice nebo ve fázi rozvoje této ekonomiky.
Organizace vyvíjející standardy (Standards Developing Organizations, SDO)
Zatímco termín národní normalizační orgán (NSB) se obecně používá pro označení normalizační organizace jedné země, která je členem této země podle ISO, termín Standards Developing Organization (SDO) obecně označuje tisíce průmyslových nebo odvětvových normalizačních organizací, které vyvíjejí a zveřejňují normy specifické pro dané odvětví. Některé ekonomiky mají pouze NSB bez jiných SDO. Velké ekonomiky jako Spojené státy a Japonsko mají několik stovek SDO, které jsou koordinovány ústředními NSB každé země (v tomto případě ANSI a JISC). SDO se liší od Standards Setting Organizations (SSO) (viz Trendy níže) v tom, že SDO mohou být akreditovány pro vývoj norem pomocí otevřených a transparentních procesů.
Tvůrci technických norem se obecně zabývají standardy rozhraní, které podrobně popisují vzájemné propojení výrobků, a bezpečnostními normami, které stanovují vlastnosti požadované pro výrobek nebo postup, aby byly bezpečné pro člověka, zvířata a životní prostředí. Předmět jejich práce může být úzký nebo široký.
Překrývající se nebo vzájemně si konkurující normalizační orgány mají tendenci účelně spolupracovat, a to tak, že se snaží vymezit hranice mezi rozsahem své práce a působí hierarchicky, pokud jde o národní, regionální a mezinárodní rozsah; mezinárodní organizace mívají za členy národní organizace; a normy vznikající na národní úrovni (jako BS 5750) mohou být přijaty na regionální úrovni (BS 5750 byla přijata jako EN 29000) a na mezinárodní úrovni (BS 5750 byla přijata jako ISO 9000).
Proces vývoje norem
Ačkoli to může být zdlouhavý a zdlouhavý proces, formální stanovování norem je pro vývoj nových technologií nezbytné. Například telekomunikační průmysl je od roku 1865 závislý na ITU, pokud jde o stanovení telekomunikačních norem, které byly přijaty po celém světě. ITU vytvořila četné telekomunikační normy včetně telegrafních specifikací, přidělování telefonních čísel, ochrany proti rušení a protokolů pro celou řadu komunikačních technologií. Normy, které jsou vytvářeny prostřednictvím normalizačních organizací, vedou ke zlepšení kvality výrobků, zajištění interoperability výrobků konkurentů a poskytují technologický základ pro budoucí výzkum a vývoj výrobků. Formální stanovování norem prostřednictvím normalizačních organizací má pro spotřebitele četné výhody včetně větších inovací, většího počtu účastníků trhu, nižších výrobních nákladů a efektů efektivity zaměnitelnosti výrobků.
Někteří uživatelé norem mylně předpokládají, že všechny normy jsou díla ve veřejném vlastnictví. Tento předpoklad je správný pouze pro normy vytvořené ústředními vládami, jejichž publikace nepodléhají autorskému právu. Jakékoli normy vytvořené nevládními subjekty zůstávají duševním vlastnictvím jejich tvůrců a jsou chráněny, stejně jako jakékoli jiné publikace, autorskými zákony a mezinárodními smlouvami.
Stále rychlejší tempo vývoje technologií dnes více než kdy jindy ovlivňuje způsob, jakým jsou nové normy navrhovány, vyvíjeny a zaváděny.
Některé snahy o vývoj standardů řízené průmyslem nemají ani formální organizační strukturu. Jsou to projekty financované velkými korporacemi. Mezi nimi je kancelář Open, mezinárodní komunita dobrovolníků sponzorovaná firmou Sun Microsystems, kteří pracují na softwaru s otevřeným standardem, jehož cílem je konkurovat Microsoft Office, a dvě komerční skupiny, které mezi sebou tvrdě soupeří o vývoj celoodvětvového standardu pro optická úložiště s vysokou hustotou.