Policisté

Německý důstojník státní policie v Hamburku.

Protiteroristická jednotka polské policie natáčí shromáždění.

Zásahový vůz rumunské policie BMW 550i.

Policejní personál jsou osoby oprávněné prosazovat zákon, chránit majetek a omezovat občanské nepokoje. Mezi jejich pravomoci patří legitimizované použití síly. Termín je nejčastěji spojován s policejními službami státu, které jsou oprávněny vykonávat policejní moc tohoto státu v rámci vymezeného právního nebo územního prostoru odpovědnosti. Slovo pochází ze středověké francouzské policie, z latinského politia („civilní správa“), ze starořeckého πόλις („město“).

Prosazování práva však tvoří pouze část policejní činnosti. Policejní činnost zahrnovala celou řadu činností v různých situacích, ale ty převažující se týkají zachování pořádku. V některých společnostech se na konci 18. století a na začátku 19. století rozvíjely v souvislosti se zachováním třídního systému a ochranou soukromého vlastnictví.

Personál a organizace

Ve většině západních policejních sborů je asi nejvýznamnější rozdělení mezi preventivní (uniformovanou) policií a detektivy. Terminologie se v jednotlivých zemích liší.

Mezi funkce policie patří ochrana života a majetku, prosazování trestního práva, vyšetřování trestných činů, regulace dopravy, kontrola davu a další povinnosti v oblasti veřejné bezpečnosti.

Brazilská federální dálniční policie při práci.

Preventivní policie, také nazývaná Jednotná složka, Jednotná policie, Jednotné oddělení, Správní policie, Pořádková policie nebo Hlídka, označuje policii, která hlídkuje a reaguje na mimořádné události a jiné incidenty, na rozdíl od detektivních služeb. Jak název „uniformovaní“ napovídá, nosí uniformy a vykonávají funkce, které vyžadují okamžité uznání zákonné pravomoci policisty, jako je řízení dopravy, zastavení a zadržení motoristů a aktivnější reakce na kriminalitu a prevence.

Preventivní policie téměř vždy tvoří podstatnou část personálu policejní služby. V Austrálii a Británii je hlídkový personál také znám jako „obecná služba“. Brazilská preventivní policie je atypicky známá jako Vojenská policie.

Policisté Nového Jižního Walesu prohledávají vozidlo podezřelého pašeráka drog na hraničním přechodu. Wentworth, Nový Jižní Wales, Austrálie

Policejní detektivové jsou zodpovědní za vyšetřování a detektivní práci. Detektivové mohou být nazýváni Vyšetřovací policie, Justiční/Justiční policie a Kriminální policie. Ve Velké Británii jsou často označováni názvem svého oddělení, Criminal Investigation Department (CID). Detektivové obvykle tvoří zhruba 15-25% personálu policejní služby.

Detektivové, na rozdíl od uniformovaných policistů, obvykle nosí „služební oděv“ v byrokratických a vyšetřovacích funkcích, kde by uniformovaná přítomnost buď odváděla pozornost, nebo zastrašovala, ale potřeba ustavit policejní autoritu stále existuje. „Policisté v civilu“ se oblékají do oděvu, který odpovídá oděvu, který nosí široká veřejnost, aby splynuli s okolím.

V některých případech je policie přidělena k práci „v utajení“, kdy skrývá svou policejní identitu při vyšetřování zločinů, jako je organizovaný zločin nebo drogová kriminalita, které jsou jinak neřešitelné. V některých případech tento typ policejní práce sdílí aspekty se špionáží.

Navzdory populárním představám, které propagují filmy a televize, mnoho policejních útvarů USA raději nedrží policisty v nehlídkových úřadech a divizích po určitou dobu, jako například v detektivní kanceláři, a místo toho zachovávají politiky, které omezují službu v těchto divizích na stanovenou dobu, po jejímž uplynutí musí policisté přejít ven nebo se vrátit k hlídkovým povinnostem.[citace nutná] To se provádí částečně na základě dojmu, že nejdůležitější a nejpodstatnější policejní práce je vykonávána na hlídce, ve které se policisté seznamují se svými údery, předcházejí trestné činnosti svou přítomností, reagují na probíhající trestné činy, řídí krize a procvičují své dovednosti.[citace nutná]

Doporučujeme:  Ptačí páření

Detektivové naopak obvykle vyšetřují trestné činy poté, co k nim došlo, a poté, co hlídkující policisté reagují na danou situaci jako první. Vyšetřování často trvá týdny či měsíce, během nichž detektivové tráví většinu času mimo ulice, například při výsleších a v soudních síních. Rotující policisté také podporují křížový výcvik v širší škále dovedností a slouží k prevenci „klik“, které mohou přispět ke korupci či jinému neetickému chování.

Policie může také převzít pomocné administrativní povinnosti, jako je vydávání zbrojních průkazů. Rozsah těchto funkcí policie se v jednotlivých zemích liší, policie ve Francii, Německu a dalších zemích kontinentální Evropy tyto úkoly řeší ve větší míře než britské protějšky.

Po útocích v Bombaji v roce 2008 vytvořila bombajská policie specializované týmy rychlé reakce, které se zabývaly teroristickými hrozbami.

Specializované preventivní a detektivní skupiny existují v rámci mnoha organizací činných v trestním řízení buď pro řešení konkrétních typů trestné činnosti, jako je vymáhání dopravního práva a vyšetřování nehod, vražd nebo podvodů, nebo pro situace vyžadující specializované dovednosti, jako je podmořské pátrání, letectví, likvidace výbušných zařízení („pyrotechnici“) a počítačová kriminalita.

Většina větších jurisdikcí také zaměstnává speciálně vybrané a vycvičené kvazivojenské jednotky vyzbrojené vojenskými zbraněmi pro účely řešení zvlášť násilných situací, které přesahují možnosti reakce hlídkového důstojníka, včetně vysoce rizikových zatykačů a zabarikádovaných podezřelých. Ve Spojených státech tyto jednotky vystupují pod různými názvy, ale jsou běžně známé jako týmy SWAT (Special Weapons And Tactics).

V protipovstaleckých kampaních byly vybrané a speciálně vycvičené jednotky policie vyzbrojené a vybavené jako lehká pěchota určeny jako policejní polní síly, které provádějí polovojenské typové hlídky a přepady a zároveň si zachovávají své policejní pravomoci v oblastech, které byly vysoce nebezpečné.

Protože se jejich situační mandát obvykle zaměřuje na odstraňování nevinných kolemjdoucích z nebezpečných lidí a nebezpečných situací, nikoli na násilné řešení, jsou často vybaveni nesmrtícími taktickými nástroji, jako jsou chemické látky, „bleskový granát“ a otřesové granáty a gumové projektily. Specialist Firearms Command (CO19) londýnské metropolitní policie je skupina ozbrojených policistů používaná v nebezpečných situacích, včetně braní rukojmích, ozbrojených loupeží/napadení a terorismu.

Vojenská policie může odkazovat na:

Některé islámské společnosti mají náboženskou policii, která vynucuje uplatňování islámského práva šaría. Jejich pravomoc může zahrnovat pravomoc zatýkat nepříbuzné muže a ženy přistižené při socializaci, kohokoli, kdo se zabývá homosexuálním chováním nebo prostitucí; vynucovat islámské kodexy oblékání a uzavírat sklady během islámské modlitební doby.

Prosazují muslimské dietetické zákony, zakazují konzumaci nebo prodej alkoholických nápojů a vepřového masa a zabavují zakázané spotřební výrobky a média považovaná za neislámská, jako jsou CD/DVD různých západních hudebních skupin, televizní pořady a film. V Saúdské Arábii náboženská policie aktivně brání praktikování nebo proselytizaci neislámských náboženství v Saúdské Arábii, kde jsou zakázána.

Policejní sbory jsou obvykle organizovány a financovány na určité úrovni státní správy. Úroveň státní správy odpovědná za policejní práci se liší místo od místa a může být na celostátní, regionální nebo místní úrovni. Na některých místech může ve stejné oblasti působit více policejních sborů, přičemž různé mají pravomoc podle druhu trestného činu nebo jiných okolností.

Doporučujeme:  Monismus

Například ve Velké Británii je policejní práce primárně v kompetenci regionálních policejních sborů, nicméně specializované jednotky existují na národní úrovni. V USA je policejní práce typicky státní policie, ale zločiny jsou obvykle řešeny místními policejními sbory, které obvykle pokrývají jen několik obcí. Národní agentury, jako je FBI, mají jurisdikci pouze nad federálními zločiny nebo těmi, které mají mezistátní složku.

Kromě konvenčních městských nebo regionálních policejních sborů existují další policejní sbory se specializovanými funkcemi nebo jurisdikcí. Ve Spojených státech má federální vláda řadu policejních sborů s vlastními specializovanými jurisdikcemi.

Příkladem může být Federální ochranná služba, která hlídkuje a chrání vládní budovy; poštovní policie, která chrání poštovní budovy, vozidla a předměty; Park Police, která chrání národní parky, nebo Amtrak Police, která hlídkuje na nádražích a vlacích společnosti Amtrak.

Existují také některé vládní agentury, které kromě jiných funkcí vykonávají i policejní funkce. Americká pobřežní stráž vykonává mnoho policejních funkcí pro vodáky.

Ve velkých městech může existovat samostatná policejní agentura pro systémy veřejné dopravy, jako je New York City Port Authority Police nebo policie MTA, nebo pro hlavní vládní funkce, jako je hygiena, nebo ekologické funkce.

Policejní služba Severního Irska/kasárna Královského Ulsteru v Severním Irsku. Vysoké zdi mají chránit před útoky minometnými bombami.

Policejní práce hraje při udržování míru v OSN stále důležitější roli a zdá se, že tato role bude v příštích letech narůstat, zejména s tím, jak se mezinárodní společenství snaží rozvíjet právní stát a reformovat bezpečnostní instituce ve státech, které se vzpamatovávají z konfliktu.

Pojem nadnárodní policejní práce se začal používat v polovině 90. let 20. století jako popis forem policejní práce, které přesahují hranice suverénního národního státu (Sheptycki, 1995). Je odlišován od pojmů „mezinárodní policejní práce“ a „globální policejní práce“. Zdá se, že první termín označuje pouze ty druhy policejní práce, které jsou formálně řízeny institucemi obvykle odpovědnými za mezinárodní záležitosti (například ministerstvem zahraničí v USA, ministerstvem zahraničí ve Spojeném království atd.). Poslední termín by zřejmě označoval pouze ty formy policejní práce, které jsou svým rozsahem plně globální.

Nadnárodní policejní práce se týká všech forem policejní práce, které v určitém smyslu překračují státní hranice. Patří sem celá řada praktik, ale přeshraniční policejní spolupráce, výměna zpravodajských informací o trestné činnosti mezi policejními agenturami působícími v různých národních státech a policejní rozvojová pomoc slabým, neúspěšným nebo selhávajícím státům jsou tři typy, kterým se dostalo největší odborné pozornosti.

Historické studie odhalují, že policejní agenti podnikali řadu přeshraničních policejních misí po mnoho let (Deflem, 2004).Například v 19. století podnikla řada evropských policejních agentur přeshraniční sledování kvůli obavám z anarchistických agitátorů a dalších politických radikálů. Pozoruhodným příkladem toho bylo občasné sledování Karla Marxe pruskou policií během let, kdy zůstal v Londýně. Zájmy veřejných policejních agentur na přeshraniční spolupráci při kontrole politického radikalismu a kriminality podle obecného práva byly iniciovány především v Evropě, což nakonec vedlo k založení Interpolu před druhou světovou válkou. Existuje také mnoho zajímavých příkladů přeshraniční policejní práce pod soukromou záštitou a městských policejních sborů, které se datují až do 19. století (Nadelmann, 1993). Bylo zjištěno, že moderní policejní práce čas od času překračuje státní hranice téměř od svého vzniku. Všeobecně se také shoduje, že v období po studené válce se tento typ praxe stal významnějším a častějším (Sheptycki, 2000).

Doporučujeme:  AIDS (postoje k)

Nebylo vykonáno mnoho empirických prací o praktikách nadnárodního sdílení informací a zpravodajských informací. Významnou výjimkou je studie Jamese Sheptyckiho o policejní spolupráci v oblasti Lamanšského průlivu (2002), která poskytuje systematickou analýzu obsahu souborů pro výměnu informací a popis toho, jak se tyto nadnárodní výměny informací a zpravodajských informací proměňují v policejní případ-práci. Studie ukázala, že nadnárodní sdílení policejních informací bylo od roku 1968 v oblasti Lamanšského průlivu řízeno na základě dohod přímo mezi policejními agenturami a bez jakékoli formální dohody mezi dotčenými zeměmi. Do roku 1992, kdy byla podepsána Schengenská smlouva, která formalizovala aspekty výměny policejních informací na celém území Evropské unie, se objevily obavy, že velká část, ne-li všechna, tohoto sdílení informací byla neprůhledná, což vyvolalo otázky ohledně účinnosti mechanismů odpovědnosti, jimiž se řídí sdílení policejních informací v Evropě (Joubert a Bevers, 1996).

Studie tohoto druhu mimo Evropu jsou ještě vzácnější, takže je obtížné zobecňovat, ale jedna studie malého rozsahu, která porovnávala nadnárodní policejní postupy sdílení informací a zpravodajských informací na konkrétních přeshraničních místech v Severní Americe a Evropě, potvrdila, že nízká viditelnost policejních informací a sdílení zpravodajských informací je společným rysem (Alain, 2001). Policejní práce vedená zpravodajskými službami je dnes běžnou praxí ve většině vyspělých zemí (Ratcliffe, 2007) a je pravděpodobné, že sdílení policejních informací a výměna informací má po celém světě společnou morfologii (Ratcliffe, 2007). James Sheptycki analyzoval účinky nových informačních technologií na organizaci policejního zpravodajství a naznačuje, že vznikla řada „organizačních patologií“, které činí fungování procesů bezpečnostního zpravodajství v nadnárodním policejním vyšetřování hluboce problematickým. Tvrdí, že nadnárodní policejní informační okruhy pomáhají „skládat panické scény společnosti bezpečnostní kontroly“ (str. 70). Paradoxní efekt je ten, že čím usilovněji policejní agentury pracují na zajištění bezpečnosti, tím větší jsou pocity nejistoty.

Policejní rozvojová pomoc slabým, neúspěšným nebo selhávajícím státům je další formou nadnárodní policejní práce, která si získala pozornost. Tato forma nadnárodní policejní práce hraje stále důležitější roli v mírových operacích Organizace spojených národů a zdá se, že v příštích letech poroste, zejména proto, že mezinárodní společenství usiluje o rozvoj právního státu a reformu bezpečnostních institucí ve státech zotavujících se z konfliktu (Goldsmith a Sheptycki, 2007) S nadnárodní policejní rozvojovou pomocí je nerovnováha moci mezi dárci a příjemci neúprosná a vyvstávají otázky ohledně použitelnosti a přenositelnosti policejních modelů mezi jurisdikcemi (Hills, 2009).