Překlad musí brát v úvahu řadu omezení, včetně kontextu, gramatických pravidel obou jazyků, jejich spisovatelských konvencí, jejich idiomů a podobně. V důsledku toho, jak se uznává přinejmenším od dob překladatele Martina Luthera, se nejlépe překládá do jazyka, který člověk zná nejlépe.
Překlady byly tradičně lidskou činností, i když byly učiněny pokusy o počítačové zpracování nebo jiné automatizaci překladu textů v přirozeném jazyce (strojový překlad) nebo o použití počítačů jako pomůcky pro překlad (počítačový překlad).
Snad nejčastější mylnou představou o překladu je, že existuje jednoduchý vztah „slovo od slova“ mezi kterýmikoliv dvěma jazyky, a že překlad je tedy přímočarý a mechanický proces. Naopak, překlad je vždy plný nejistot a s možností nechtěného „přelévání“ idiomů a užití z jednoho jazyka do druhého, čímž vznikají jazykové hybridy, například „Franglais“ (francouzsko-anglický), „španělština“ (španělsko-anglický) a „Poglish“ (polsko-anglický).
Etymologicky „překlad“ znamená „přenášení přes“ nebo „přenášení přes“. Latinské „translatio“ je odvozeno z minulé participy, „translatus“, z „transferre“ („přenést“ – z „trans“, „přes“ + „ferre“, „přenést“ nebo „přenést“). Moderní románské, germánské a slovanské evropské jazyky si obecně vytvořily vlastní ekvivalentní termíny pro tento pojem podle latinského vzoru – po „přenést“ nebo po příbuzném „traducere“ („přenést přes“ nebo „vést přes“).
Navíc řecký výraz pro „překlad“, „metaphrasis“ („mluvící napříč“), dodal angličtině „metafrázi“ – „doslovný překlad“ nebo „slovo od slova“ překlad – v kontrastu s „parafrází“ („rčení jinými slovy“, z řeckého „paraphrasis“).
Mnoho nováčků v překladu mylně věří, že jde o exaktní vědu, a mylně předpokládají, že mezi slovy a frázemi v různých jazycích existují pevně definované korelace jedna ku jedné, takže překlady jsou neměnné a identicky reprodukovatelné, podobně jako v kryptografii. Předpokládají, že k překladu textu stačí zakódovat a dekódovat mezi jazyky pomocí překladového slovníku jako kódovacího seznamu.
Naopak, takový pevný vztah by existoval pouze tehdy, pokud by byl nový jazyk syntetizován a neustále synchronizován s jiným, existujícím jazykem takovým způsobem, že každé slovo by navždy mělo přesně stejný rozsah a odstíny významu, přičemž by byla věnována pečlivá pozornost zachování etymologických kořenů a lexikálních „ekologických výklenků“, za předpokladu, že by byly známy s jistotou.
Pokud by pak nový jazyk začal žít vlastním životem, kromě takového kryptografického použití, každé slovo by přirozeně začalo nabývat nových odstínů významu a odvrhovalo by předchozí asociace, čímž by kazilo jakoukoli podobnou syntetickou synchronizaci. Od nynějška by překlad vyžadoval disciplíny popsané v tomto článku.
Diskutovalo se o tom, zda je překlad uměním nebo řemeslem. Literární překladatelé, jako například Gregory Rabassa v knize If This Be Treason, tvrdí, že překlad je uměním, i když naučným. Jiní překladatelé, většinou ti, kteří pracují na technických, obchodních nebo právních dokumentech, považují své métier za řemeslo – takové, které lze nejen vyučovat, ale které podléhá jazykové analýze a které těží z akademického studia.
Většina překladatelů se shodne na tom, že situace závisí na povaze překládaného textu. Jednoduchý dokument, např. produktová brožura, může být často přeložen rychle, za použití technik známých pokročilým studentům jazyků. Naproti tomu novinový úvodník, politický projev nebo kniha o téměř jakémkoli tématu budou vyžadovat nejen řemeslo dobré jazykové znalosti a výzkumnou techniku, ale i podstatnou znalost předmětu, kulturní citlivost a zvládnutí umění dobrého psaní. Překlad skutečně sloužil jako škola psaní pro mnoho uznávaných spisovatelů.
Rozlišuje se mezi překládáním – přenášením myšlenek, které jsou vyjádřeny písemně, mezi jazyky – a tlumočením, což je přenášení myšlenek vyjádřených ústně nebo (jako ve znakovém jazyce) gestem.
Přestože tlumočení lze považovat za podkategorii překladu, pokud jde o analýzu příslušných procesů (překladatelské studie), v praxi jsou dovednosti požadované pro tyto dvě činnosti zcela odlišné. Překladatelé a tlumočníci jsou školeni ve zcela odlišných způsobech. Překladatelé získávají rozsáhlou praxi s reprezentativními texty v různých oborových oblastech, učí se sestavovat a spravovat glosáře příslušné terminologie a ovládají používání jak současného softwaru souvisejícího s dokumenty (například textové procesory, desktopové publikační systémy a grafický nebo prezentační software), tak počítačových překladatelských (CAT) softwarových nástrojů.
Tlumočníci jsou naproti tomu školeni v přesných poslechových dovednostech za taxativních podmínek, v paměťových a notových technikách pro konsekutivní tlumočení (při němž tlumočník naslouchá a dělá si poznámky, zatímco mluvčí hovoří, a po několika minutách pak poskytuje verzi v jiném jazyce) a v rozdělení pozornosti pro simultánní tlumočení (při němž tlumočník, obvykle v kabině se sluchátky a mikrofonem, naslouchá a mluví současně, přičemž obvykle vytváří tlumočenou verzi jen několik sekund poté, co mluvčí poskytne originál).
Průmysl očekává, že tlumočníci budou přibližně ze 70% přesní; to znamená, že tlumočení je přibližnou verzí originálu. Překlady by naproti tomu měly být z více než 99% přesné.
Proces překladu, ať už jde o překlad nebo tlumočení, lze popsat takto:
Kromě toho je nezbytná znalost probírané problematiky.
V posledních letech přinesly studie kognitivní lingvistiky cenné poznatky o kognitivním procesu překladu.
Překlad splňující první kritérium je prý „věrným překladem“; překlad splňující druhé kritérium je prý „idiomatickým překladem“. Obě se nutně vzájemně nevylučují.
Kritéria použitá k posouzení věrnosti překladu se liší podle předmětu, přesnosti původního obsahu, typu, funkce a použití textu, jeho literárních kvalit, sociálního nebo historického kontextu a tak dále.
Kritéria pro posouzení průhlednosti překladu by se zdála přímočařejší: unidiomatický překlad „zní špatně“ a v extrémním případě doslovných překladů vytvořených mnoha strojovými překladovými systémy často vede k patentovému nesmyslu s pouze humornou hodnotou (viz „zpáteční překlad“).
Mezi nejvýznamnější zastánce netransparentních způsobů překladu patří v posledních desetiletích francouzský překladatelský odborník Antoine Berman, který identifikoval dvanáct deformačních tendencí, které jsou vlastní většině překladů prózy (L’épreuve de l’étranger, 1984), a americký teoretik Lawrence Venuti, který vyzval překladatele, aby uplatňovali „cizinecké“ překladatelské strategie namísto domestikačních (viz například jeho „Výzva k akci“ v Překladatelově neviditelnosti, 1994).
Pojmy „věrnost“ a „transparentnost“ však v západních tradicích zůstávají silné. V nezápadních tradicích nejsou nutně tak rozšířené. Například indický epos Rámájána má četné verze v mnoha indických jazycích a příběhy v každém z nich se od sebe liší. Podíváme-li se do slov používaných pro překlad do indických (ať už árijských nebo drávidských) jazyků, je patrná svoboda daná překladatelům. Tento přístup může souviset se sklonem k přílišné slávě prorokování pasáží týkajících se pochopitelné hluboké náboženské spřízněnosti nebo pocitů emocionálního pohybu poslání skutečně učit nevěřící. Podobné příklady lze nalézt ve středověké křesťanské literatuře, která upravuje text podle odhadovaných zvyků a hodnot publika.
Otázka věrnosti vs. transparentnosti byla formulována také ve smyslu, respektive, „formální ekvivalence“ a „dynamické ekvivalence“.
Naproti tomu „formální ekvivalence“ (hledaná prostřednictvím „doslovného“ překladu) se pokouší vykreslit text „doslovně“ nebo „slovo od slova“ (posledně jmenovaný výraz je sám o sobě doslovným ztvárněním klasického latinského „verbum pro verbo“) – v případě potřeby na úkor vlastností přirozených cílovému jazyku.
Neexistuje však žádná ostrá hranice mezi dynamickou a formální rovnocenností. Naopak, představují spektrum překladatelských přístupů. Každý z nich je používán v různých časech a v různých kontextech stejným překladatelem a na různých místech v rámci téhož textu – někdy současně. Kompetentní překlad skutečně zahrnuje uvážlivé prolínání dynamických a formálních rovnocenných přístupů. A v některých případech může být překlad dynamicky i formálně rovnocenný původnímu textu.
Překlad obchodních (obchodních) textů. Tato kategorie může zahrnovat marketingové a propagační materiály určené spotřebitelům nebo překlad administrativních textů.
Překlad počítačových programů a souvisejících dokumentů (návody, soubory nápovědy, webové stránky.)
Pojem lokalizace, tedy přizpůsobení překladu cílovému jazyku a kultuře, nabývá v této oblasti specializace na významu.
(Všimněte si, že termín „počítačový překlad“ se někdy používá k odkazu na praxi strojového překladu, pomocí počítačů automaticky překládat texty.)
Překlad videoher je v rámci překladatelských studií velmi čerstvou a specializovanou oblastí.
Překlad „obecných“ textů. V praxi je jen málo textů skutečně „obecných“; většina spadá do určité specializace, ale není tak vnímána.
Překlad právních dokumentů (zákonů, smluv, smluv apod.).
Kvalifikovaný právní překladatel je zpravidla stejně zběhlý v právu (často s důkladným právním vzděláním) jako v překladu, protože nepřesnosti v právních překladech mohou mít závažné výsledky.
(Příkladem problematického překladu je Smlouva z Waitangi, kde se anglická a maorská verze v některých důležitých oblastech liší.)
Někdy, aby se předešlo takovým problémům, bude jeden jazyk prohlášen za směrodatný, přičemž překlady nebudou považovány za právně závazné, i když v mnoha případech to není možné, protože jedna strana nechce být považována za podřízenou druhé straně.
Překlad děl lékařského charakteru.
Stejně jako farmaceutický překlad, medicínský překlad je specializace, kde chybný překlad může mít vážné následky.
Pedagogický překlad je překlad praktikovaný jako prostředek k učení druhého jazyka.
Používá se k obohacení (a vyhodnocení) slovní zásoby studenta ve druhém jazyce, pomáhá asimilovat nové syntaktické struktury a ověřuje porozumění studenta.
Na rozdíl od jiných typů překladů probíhá pedagogický překlad v rodném (nebo dominantním) jazyce studenta a také v druhém jazyce. To znamená, že student bude překládat jak do druhého jazyka, tak z druhého jazyka.
Dalším rozdílem mezi tímto a jinými způsoby překladu je, že cílem je často doslovný překlad frází vytržených z kontextu a textových fragmentů, které mohou být zcela vymyšlené pro účely cvičení.
Pedagogický překlad by neměl být zaměňován s odborným překladem.
Překládání vědeckých výzkumných prací, abstraktů, sborníků z konferencí a dalších publikací z jednoho jazyka do druhého. Specializovaná odborná slovní zásoba používaná výzkumníky v jednotlivých oborech vyžaduje, aby překladatel vědeckých textů měl odborné i jazykové znalosti.
Překlad odborných textů napsaných v akademickém prostředí.
Odborný překlad by neměl být zaměňován s překladem pedagogickým.
Překlad odborných textů (manuálů, návodů atd.). Přesněji texty, které obsahují velké množství terminologie, tedy slova nebo výrazy, které se používají (téměř) jen v rámci určitého oboru, nebo které tento obor popisují velmi podrobně.
Dialogy a vyprávění celovečerních filmů a zahraničních televizních programů je třeba přeložit pro místní diváky. V tomto případě překlad pro dabing a překlad filmových titulků vyžadují pro dosažení co nejlepšího efektu různé verze. Na rozdíl od původního jazyka tak titulky přeloženého jazyka často nejsou doslovně s dialogem.
Ve skutečnosti však většina strojového překladu zahrnuje lidský zásah: přededitaci a posteditaci. Ve strojovém překladu lidský překladač stroj podporuje.
Dosud se strojový překlad – hlavní cíl zpracování přirozeného jazyka – setkal s omezeným úspěchem.
Nicméně, pokud jde o texty (např. zprávy o počasí) s omezeným rozsahem slovní zásoby a jednoduchou větnou strukturou, strojový překlad může přinést užitečné výsledky. Alternativně, použití řízeného jazyka v kombinaci s nástrojem strojového překladu obvykle vytvoří do značné míry srozumitelné překlady, jak je ukázáno na webových stránkách Uweho Mueggea.
Inženýr a futurista Raymond Kurzweil předpověděl, že do roku 2012 bude strojový překlad natolik silný, že ovládne oblast překladu. Stejně tak v roce 2004 uvedl časopis Technology Review MIT univerzální překlad a tlumočení jako pravděpodobné, že budou k dispozici „během deseti let“. Taková tvrzení se však objevují od prvních vážných výpadů do strojového překladu, v 50. letech.
Chybou v nevybíravém spoléhání se na strojový překlad je, že lidský jazyk je zasazen do kontextu a že k adekvátnímu pochopení lidského kontextu je nevyhnutelně zapotřebí lidské bytosti. A i čistě člověkem vytvořené překlady jsou náchylné k chybám.
Počítačem podporovaný překlad (CAT), také nazývaný počítačem podporovaný překlad, je forma překladu, kdy lidský překladatel vytvoří cílový text za pomoci počítačového programu. Všimněte si, že v počítačem podporovaném překladu stroj podporuje skutečného lidského překladatele. Počítačem podporovaný překlad může zahrnovat standardní slovníkový a gramatický software; tento termín se však běžně používá pro označení řady specializovaných programů dostupných pro překladatele, včetně překladatelské paměti, správy terminologie a zarovnávacích programů.
Jedná se o novou oblast zájmu v oblasti překladatelských studií. Kulturní překlad je pojem používaný v kulturních studiích k označení procesu transformace, jazykové či jiné, v dané kultuře. Tento pojem používá jazykový překlad jako nástroj nebo metaforu při analýze povahy transformace v kulturách. Například etnografie je považována za přeložené vyprávění abstraktní živé kultury.