Protestantská etika a duch kapitalismu je kniha napsaná Maxem Weberem, německým ekonomem a sociologem v letech 1904 a 1905, která začala jako série esejů. Původní vydání bylo v němčině a mělo název: Die protestantische Ethik und der ‚Geist‘ des Kapitalismus. Anglický překlad byl vyhotoven v roce 1930 a vyšlo několik vydání.
Weber napsal, že kapitalismus se vyvinul, když protestantská (zejména kalvinistická) etika ovlivnila velké množství lidí, aby se zapojili do práce v sekulárním světě, rozvíjeli své vlastní podniky a zabývali se obchodem a hromaděním bohatství pro investice. Jinými slovy, protestantská etika byla silou stojící za neplánovanou a nekoordinovanou masovou akcí, která vedla k rozvoji kapitalismu. Tato myšlenka je také známá jako „Weberova teze“.
Obálka jednoho z mnoha vydání Weberova díla.
Tvrdí se, že kniha by neměla být vnímána jako podrobná studie protestantismu, ale spíše jako úvod do Weberových pozdějších prací, zejména jeho studií interakce mezi různými náboženskými myšlenkami a ekonomií.
V knize Protestantská etika a duch kapitalismu Weber předkládá tezi, že puritánská etika a myšlenky ovlivnily rozvoj kapitalismu. Nicméně náboženská oddanost byla obvykle doprovázena odmítáním světských záležitostí, včetně honby za bohatstvím a majetkem. Proč tomu tak nebylo v případě protestantismu? Weber se tímto zdánlivým paradoxem zabývá v knize.
Ducha kapitalismu definuje jako ideje a zvyky, které podporují racionální honbu za ekonomickým ziskem. Weber poukazuje na to, že takový duch se neomezuje jen na západní kulturu, pokud jej člověk považuje za postoj jednotlivců, ale že takoví jednotlivci – hrdinní podnikatelé, jak je nazývá – by sami o sobě nedokázali nastolit nový ekonomický řád (kapitalismus). Nejčastějšími tendencemi byla lačnost po zisku s minimálním úsilím a představa, že práce je prokletím a břemenem, kterému je třeba se vyhnout, zvláště když přesahuje to, co stačí na skromný život. Jak napsal ve svých esejích:
Po definování „ducha kapitalismu“ Weber tvrdí, že existuje mnoho důvodů, proč hledat jeho původ v náboženských myšlenkách reformace. Mnoho pozorovatelů jako William Petty, Montesquieu, Henry Thomas Buckle, John Keats a další se vyjádřili k příbuznosti mezi protestantismem a rozvojem komercialismu.
Weber ukazuje, že určité typy protestantismu upřednostňovaly racionální honbu za ekonomickým ziskem a že světské činnosti dostaly pozitivní duchovní a morální význam. Nebyl to cíl těchto náboženských myšlenek, ale spíše vedlejší produkt – inherentní logika těchto doktrín a rady na nich založené přímo i nepřímo podporovaly plánování a sebezapření při honbě za ekonomickým ziskem.
Weber vystopoval počátky protestantské etiky až k reformaci. Podle jeho názoru mohl být za římskokatolické církve jednotlivec ujištěn o spáse vírou v církevní svátosti a autoritu její hierarchie. Reformace však v podstatě odstranila taková ujištění pro průměrného člověka, i když Weber připustil, že „náboženský génius“ jako Martin Luther by si mohl taková ujištění uchovat.
Vzhledem k neexistenci takového ujištění ze strany náboženské autority Weber argumentoval, že protestanti začali hledat jiná „znamení“, že jsou spaseni. Světský úspěch se stal jedním z měřítek spasení. Luther předpokládal Adama Smithe (ale použil zcela jiný argument) a brzy podpořil dělbu práce, která se v Evropě začínala rozvíjet. Proto se podle Weberova čtení Luthera „povolání“ od Boha již neomezovalo na duchovenstvo nebo církev, ale vztahovalo se na jakékoliv povolání nebo obchod.
Weber však neviděl naplnění protestantské etiky v luteránství, které zavrhoval jako spíše servilní náboženství, ale v kalvinistických formách křesťanství.
Na „paradox“ Weber našel byl, zjednodušeně řečeno:
Způsobem, jakým byl tento paradox vyřešen, argumentoval Weber, byla investice těchto peněz, která dala extrémní impuls rodícímu se kapitalismu.
V době, kdy psal tuto esej, Weber věřil, že náboženské základy protestantské etiky ze společnosti do značné míry zmizely. Citoval zejména psaní Benjamina Franklina, které zdůrazňovalo šetrnost, tvrdou práci a šetrnost, ale většinou bylo bez duchovního obsahu.
Weber také přičítal úspěch masové výroby částečně protestantské etice. Teprve poté, co bylo pohrdáno drahým luxusem, mohli jednotlivci přijmout uniformní výrobky, jako je oblečení a nábytek, které industrializace nabízela.
Je třeba poznamenat, že Weber tvrdil, že zatímco puritánské náboženské myšlenky měly zásadní vliv na rozvoj ekonomického řádu v Evropě a ve Spojených státech, nebyly jediným faktorem (další zahrnovaly racionalismus ve vědecké činnosti, slučování pozorování s matematikou, vědu o vzdělanosti a právní vědy, racionální systematizaci státní správy a ekonomické podnikání). Nakonec studium protestantské etiky podle Webera pouze zkoumalo jednu fázi emancipace od magie, to rozčarování ze světa, které považoval za rozlišovací zvláštnost západní kultury.
Weber v poslední z vysvětlivek uvedl, že upustil od výzkumu protestantismu, protože jeho kolega Ernst Troeltsch, profesionální teolog, inicioval práci na knize Sociální učení křesťanských církví a sekt. Dalším důvodem pro Weberovo rozhodnutí bylo, že tato esej poskytla perspektivu pro široké srovnání náboženství a společnosti, v čemž pokračoval ve svých pozdějších pracích (studium náboženství v Číně, Indii, judaismu).
Tato kniha je také Weberovým prvním střetem s konceptem racionalizace. Jeho představa moderního kapitalismu, jak vyrůstá z náboženského honu za bohatstvím, znamenala změnu na racionální prostředek existence, bohatství. V určitém okamžiku tento racionální konec přerostl a stal se nereliantním na základním náboženském hnutí, které za ním stojí, a zůstal jen racionální kapitalismus. V podstatě je tedy Weberův „duch kapitalismu“ fakticky a obecněji duchem racionalizace.
Esej lze také interpretovat jako jednu z Weberových kritik Karla Marxe a jeho teorií. Zatímco Marx zastával, obecně řečeno, názor, že všechny lidské instituce – včetně náboženství – jsou založeny na ekonomických základech, The Protestant Ethic tuto teorii staví na hlavu tím, že naznačuje, že náboženské hnutí podporuje kapitalismus, nikoli naopak.
Část 2. Praktická etika asketických větví protestantismu
Ephraim Fischoff – The Protestant Ethic and the Spirit of Capitalism, Social Research, Vol.XI, 1944, pp.62-68