Ronald Melzack (narozen 19. července 1929, Montreal, Quebec) je kanadský neurofyziolog.
Poté, co v roce 1954 získal doktorát u D. O. Hebba na McGillově univerzitě v Montrealu, začal pracovat s pacienty, kteří trpěli bolestí „fantomových končetin“ – lidmi, kteří pociťovali bolest v ruce nebo noze, jež jim byly odňaty. Zjistil, že bolest má často jen malou hodnotu pro přežití a některé bolesti jsou zcela neúměrné stupni poškození tkáně a někdy přetrvávají ještě dlouho po zhojení poraněných tkání. Ještě jako postdoktorand začal Melzack sbírat „slova bolesti“ a řadit je do tříd, které k sobě patří, jako například „horký“, „pálivý“, „spalující“ a „pálivý“.
V roce 1975 vedla tato snaha k vytvoření McGillova dotazníku bolesti, který se nyní používá na klinikách bolesti a v hospicích pro pacienty s rakovinou po celém světě. V roce 1965 na MIT Melzack se svým kolegou Patrickem Wallem vytvořili teorii kontroly bolesti, která říká, že bolest je „brána“ nebo modulována minulými zkušenostmi. Teorie kontroly brány vedla k cennému objevu endorfinů a enkefalinů, přirozených opiátů v těle.
Melzackův nedávný výzkum na McGillově univerzitě ukazuje, že existují dva typy bolesti, které se v centrální nervové soustavě přenášejí dvěma odlišnými sadami signálních drah bolesti. Náhlá, krátkodobá bolest, jako je například bolest při říznutí do prstu, je přenášena skupinou drah, které Melzack nazývá „laterální“ systém, protože procházejí mozkovým kmenem na jedné straně jeho centrálního jádra. Dlouhodobá bolest, jako je například chronická bolest zad, je naopak přenášena „mediálním“ systémem, jehož neurony procházejí centrálním jádrem mozkového kmene.
Melzack je autorem několika učebnic o bolesti a spolueditorem knihy Handbook of Pain Assessment (Příručka hodnocení bolesti, 1992). Vydal také knihy inuitských příběhů a v roce 1985 získal Molsonovu cenu Kanadské rady. V roce 1995 byl jmenován důstojníkem Řádu Kanady. V roce 2000 byl jmenován důstojníkem Národního řádu Quebecu.