„Rukopis“ přesměruje sem. Skripty pro psaní poznámek rukou viz „Cursive“.
Psaní rukou nebo rukopisem je umění psaní rukou a psacím nástrojem, například perem nebo tužkou. Stylům rukopisu se také říká ruce nebo písmo.
Rukopis je historicky nejširší vyučovanou motorickou dovedností. Je také jednou z prvních a často jedinou motorickou dovedností, kterou se děti naučí na základní škole. Obvykle začínají tiskem, než přejdou ke psaní kurzívou.Trvá roky praxe a zrání, než si člověk osvojí dovednost psaní rukopisem pro dospělé. Rukopis je nejen považován za jediný pohyb, který zanechává viditelnou stopu inkoustu na papíře (výrobku), ale může být také považován za pohyb (proces). Pochopení výrobku psaní rukopisem nebude úplné, dokud nebude pochopen proces psaní rukopisem. Proto byl pohyb psaní rukopisem zkoumán od doby, kdy byly dostupné měřicí techniky.
Rukopis vyžaduje motorickou koordinaci více kloubů v ruce, zápěstí, lokti a rameni, aby mohl tvořit písmena a uspořádat je na stránce. Držení pera a jeho vedení po papíře závisí většinou na smyslových informacích z kůže, kloubů a svalů ruky a to přizpůsobuje pohyb změnám tření mezi perem a papírem. S praxí a obeznámeností se rukopis stává vysoce automatizovaným pomocí motorických programů uložených v motorické paměti. Ve srovnání s jinými složitými motorickými dovednostmi je rukopis mnohem méně závislý na okamžitém vizuálním vedení.
Výzkum u jedinců s úplnou periferní deafferentací s a bez vidění jejich rukou při psaní zjišťuje zvýšení počtu dotyků pera, zvýšení počtu inverzí v rychlosti, snížení průměrné frekvence zdvihů a delší dobu psaní. Změny ukazují, že kožní a proprioceptivní zpětná vazba hraje rozhodující roli při aktualizaci motorických pamětí a interních modelů, které tvoří základ rukopisu. Oproti tomu zrak poskytuje pouze sekundární roli při úpravě motorických povelů.