Nenávist k sobě samému, sebenenávist, někdy také autofobie, znamená extrémní odpor k sobě samému nebo hněv na sebe sama. Termín se používá také pro označení nechuti nebo nenávisti ke skupině, ke které člověk patří. Například „etnická sebenenávist“ je extrémní odpor k vlastní etnické skupině. Obvinění ze sebenenávisti se často používá jako útok ad hominem.
Termín „nenávist k sobě samému“ používají psychologové a psychiatři jen zřídka, obvykle označují lidi, kteří se nenávidí, jako „osoby s nízkým sebevědomím“. Někteří lidé se domnívají, že sebenenávist a stud jsou důležitými faktory některých nebo mnoha duševních poruch, zejména poruch, které se týkají vnímání vlastního defektu (např. tělesná dysmorfická porucha). „Etnickou sebenenávist“ někteří lidé považují za kulturní záležitost, pro kterou mají psychologické teorie jen omezený význam.
Neofreudistická analytička Karen Horneyová identifikovala šest hlavních způsobů, jak mohou lidé vyjadřovat svou nenávist k sobě samým.
Termín sebenenávist může označovat buď silný odpor k sobě samému, ke svým činům, nebo silný odpor či nenávist k vlastní rase, pohlaví či sexuální orientaci. Pokud se používá v druhém kontextu, je obecně definován jako nenávist k vlastní identitě založené na daném demografickém ukazateli a také jako touha distancovat se od této identity.
Nenávist k sobě samému zaměřená na otázky rasové nebo etnické identity.
Stejně jako jiné formy etnické sebenenávisti, i sebenenávist vůči bílým definuje bělochy, kteří vyjadřují odpor nebo vinu vůči bělošské kultuře a západní civilizaci. Označení bělošské sebenenávisti je kontroverzní, protože je často spojováno s rasismem a nadřazeností bílé rasy. Někteří však tvrdí, že bělošská vina a politická korektnost představují pro bělochy formy etnické sebenenávisti.
Hlavní článek: Sebenenávistný Žid
Stejně jako v případě židovské sebenenávisti panují neshody ohledně toho, co znamená být černochem. Někteří černoši se domnívají, že ti, kdo dávají přednost stylům oblékání, hudbě atd., které jsou převážně spojovány s bělošskou kulturou, se nenávidí. Být černochem pro ně tedy znamená spíše jen barvu pleti. Někteří, například novinář John Carlson, naznačují, že gangsta rap je formou černošské sebenenávisti. Podle něj, když černošští rappeři zobrazují černošské ženy jako „děvky“ a „děvky“ a černošské muže jako „hodné úcty pouze ve vztahu k jejich schopnosti zabíjet nebo mrzačit ostatní“ nebo k jejich mužnosti a sexuální zdatnosti, vyjadřují v podstatě formu sebenenávisti s tím, že v podstatě kupují a prostřednictvím své hudby šíří rasistické stereotypy o černoších.
Stejně jako u jiných etnických skupin se může sebenenávist projevit v podobě rozpaků nebo studu za věci, které jsou s danou skupinou kulturně ztotožňovány. Tyto pocity jsou nenápadně zakořeněny již od dětství. Někteří černoši se mohou zdráhat sdílet nebo udržovat činnosti či tradice, které v nich v minulosti vyvolávaly úzkost. Mohou začít tyto věci nenávidět, a tím i sami sebe. Dalšími projevy nenávisti k sobě samým u černochů je užívání přípravků nebo léků na zesvětlení pleti, úprava vlasů, rinoplastika nebo jiné kosmetické operace s cílem dosáhnout kavkazoidnějšího vzhledu.
Další variantou sebenenávisti černochů je kolorismus, který se týká vnitrokulturního konfliktu mezi černochy světlé pleti (a někdy i rovnovlasými) a černochy tmavé pleti. Tento jev je připisován důsledkům otroctví a segregace, protože běloši nebo obecně bělošská společnost často zacházela s černochy světlé pleti podstatně lépe než s jejich plnokrevnějšími bratry. Takovéto rasové barevné preference jsou stále přítomné jak v černošské, tak v bělošské společnosti a rozšiřují se i na další etnické skupiny. Předsudky týkající se barvy pleti, které znevýhodňují a diskriminují lidi tmavší pleti, jsou patrné v mezinárodním měřítku, včetně Indie, celé Latinské Ameriky, Afriky a Číny. V mnoha případech jsou tyto předsudky vůči tmavé pleti a dalším nebělošským fyzickým charakteristikám důsledkem internalizace bělošských supremacistických hodnot, které se rozšířily v důsledku evropské kolonizace a nadvlády.
Stejně jako u jiných rasových označení i zde existují neshody ohledně toho, co znamená být Asiatem. Někteří Američané asijského původu pocházejí z pouhých dvou nebo tří generací svých asijských přistěhovaleckých předků, a proto si svou asijskou identitu velmi dobře uvědomují. Dále jim ostatní neustále připomínají jejich nebo jinou etnickou skupinu, bez ohledu na to, zda toto připomínání nabývá negativních nebo pozitivních konotací. Většina Američanů asijského původu byla někdy dotázána, ze které země pocházejí, a to i v případě, že se narodili v USA, a dokonce i v případě, že jejich rodiny zde žijí již několik generací.
Podobně jako nenávist k sobě samému u černochů se nenávist k sobě samému u Asiatů může projevovat v podobě rozpaků nebo studu za věci spojené s asijským dědictvím. Epikantoplastika, zesvětlování kůže nebo odbarvování vlasů – všechny tyto postupy jsou u některých Asiatů, kteří si je mohou dovolit, poměrně běžné – jsou některými považovány za projevy nenávisti k sobě samým.
198.30.74.92 18:50, 7. února 2007 (UTC)===Bělošská sebenenávist===
Méně častým příkladem fenoménu sebenenávisti je sebenenávist bělochů. Tento termín používají bělošské supremacistické skupiny, podobně jako jejich černošské protějšky, k obhajobě rasismu a tvrdí, že tato sebenenávist je důsledkem snahy o soužití s černochy.
Lidé se často stydí za zvěrstva, která v minulosti spáchali jejich předkové. Patří sem kolonialismus, otroctví, globalizace, vyhánění původních obyvatel Ameriky a segregační konflikt ve 20. století. Nenávist k bílým často souvisí s pocity nespokojenosti se současnou kapitalistickou povahou společnosti a sociálními problémy, jako je příjmová nerovnost a znečištění. Často se tvrdí, že o rozšířené sebenenávisti bělochů svědčí ochrana, kterou politická korektnost nabízí všem v akademických kruzích, s výjimkou „obyčejných“ bílých mužů hlavního proudu.
Mírnější verze tohoto typu sebenenávisti bělochů se označuje jako bělošská liberální vina. Bělošská liberální vina může způsobit, že se člověk začne nadměrně zabývat odčiněním křivd z minulosti, což ovlivňuje jeho rozhodnutí a činy. Například osoba, která hlasuje mezi dvěma kandidáty na veřejnou funkci, z nichž jeden je běloch a druhý příslušník menšiny, se může rozhodnout, že i když má pocit, že bělošský kandidát je pro zvolení kvalifikovanější, bude se cítit provinile, pokud nebude hlasovat pro menšinového kandidáta, protože tím pomůže odčinit minulou diskriminaci.
Nenávist vůči bílým se netýká jen prošívaných dek. Obvykle se projevuje extrémní nenávistí k ostatním. V případech sterotypizace nebo rozvíjení a komplexu nadřazenosti, čímž si namlouvají, že jsou lepší než ostatní. Jedním z jasných příkladů jsou média, v nichž převládají běloši, a ta nadále vykreslují ostatní etnické skupiny jako méněcenné. Největším cílem jsou obvykle Afroameričané, protože jsou považováni za ekonomickou a politickou hrozbu.
Vzhledem k tomu, že homosexualita není snadno rozpoznatelným tělesným znakem, mnoho homosexuálních lidí svou sexuální orientaci skrývá ze strachu, že by se jim ostatní mohli vysmívat, zneužívat je nebo je pronásledovat. Ačkoli je homosexualita v některých zemích trestným činem, nenávist vůči homosexuálům je běžná i v zemích s relativně vysokou mírou tolerance vůči homosexualitě. I homosexuální jedinec vychovaný v tolerantním prostředí může své vlastní sexuální cítění vnímat jako nemorální, nezdravé nebo hanebné.
Někteří tvrdí, že potlačované latentní homosexuální sklony často vedou k homofobnímu jednání. Sebenenávidějící homosexuál může aktivně podporovat snahy o omezení občanských práv homosexuálů, otevřeně kritizovat homosexualitu nebo se otevřeně chovat homofobně. Známými příklady jsou Roy Cohn a starosta města Spokane ve státě Washington Jim West. Přelomový film Kluci z kapely z roku 1970 zobrazoval homosexuální postavy, které se zabývají sebenenávistí a reagují na ni. Někteří gayové pouze „nenávidí“ ostatní, kteří ztělesňují homofobní stereotypy. Mohou si dokonce „přát“, aby byli heterosexuálové, nebo propadat hlubokým depresím.
Sebepoškozování jako sebenenávist
Sebepoškozování je psychická porucha, která může zahrnovat nenávist k sobě samému, kdy se dotyčný cítí nucen se fyzicky zranit.
Spory o definici a používání označení sebenenávist
Obvinění ze sebenenávisti se někdy údajně používá jako útok ad hominem, aby se obviněný pokusil zdiskreditovat osobu, s níž nesouhlasí. Příkladem, kdy k tomuto zneužití údajně došlo, byl případ Warda Connerlyho, afroamerického podnikatele a regenta Kalifornské univerzity. Connerly energicky vedl kampaň proti afirmativní akci v Kalifornii a později v celé zemi. Někteří zastánci afirmativní akce tvrdí, že on a další černoši, kteří se staví proti afirmativní akci, popírají pozitivní výhody, které prostřednictvím afirmativní akce získali, a jsou tedy sebenenávistnými černochy. Connerlyho příznivci tvrdí, že afirmativní akce jsou formou obráceného rasismu, který je v konečném důsledku pro černochy špatný a brání tomu, aby se společnost stala skutečně barevně slepou, což je podle nich ideální cíl.