{{SocPsy}
Smír je proces alternativního řešení sporu, kdy se strany sporu (včetně budoucích sporů o zájmy) dohodnou na využití služeb smírce, který se pak se stranami schází odděleně ve snaze vyřešit jejich spory. Smír se od rozhodčího řízení liší v tom, že smírčí řízení samo o sobě nemá právní subjektivitu a smírce obvykle nemá pravomoc hledat důkazy nebo předvolávat svědky, obvykle nenapíše žádné rozhodnutí a neučiní žádný rozhodčí nález. Smír se od mediace liší v tom, že hlavním cílem je smír, většinou hledáním ústupků. V mediaci se mediátor snaží vést diskusi způsobem, který optimalizuje potřeby stran, bere v úvahu pocity a mění rámec vyjádření.
Ve smírčím řízení se strany zřídkakdy, pokud vůbec, střetnou tváří v tvář v přítomnosti smírce. (Tento posledně uvedený rozdíl lze považovat za rozdíl druhu od rodu. Většina praktikujících mediátorů označuje praxi, kdy se strany setkávají odděleně, jako „kauzu“ a považovala by smír za specifický druh nebo formu mediační praxe – „kyvadlovou diplomacii“ –, která se spoléhá výhradně na kauzu. Všechny ostatní rysy smíru lze nalézt také v mediaci.)
Je-li smírce úspěšný ve sjednání dohody mezi stranami, je tato dohoda téměř vždy závazná písemně (obvykle za pomoci právního zástupce) a podepsaná stranami, kdy se stává právně závaznou smlouvou a spadá pod smluvní právo.
Nedávné studie v procesech vyjednávání naznačily účinnost techniky, která si zde zaslouží zmínku. Smírce pomáhá každé ze stran nezávisle vypracovat seznam všech svých cílů (výsledků, které si přejí získat ze smírčího řízení). Smírce pak nechá každou ze stran samostatně stanovit priority svého vlastního seznamu od nejdůležitějších po nejméně důležité. Poté přechází mezi stranami tam a zpět a vybízí je, aby „dávaly“ na cíle jeden po druhém, počínaje těmi nejméně důležitými a postupně směřovaly k těm nejdůležitějším pro každou stranu. Strany zřídkakdy kladou na všechny cíle stejné priority a obvykle mají některé cíle, které nejsou na seznamu sestaveném stranami na druhé straně. Smírce tak může rychle vybudovat řadu úspěchů a pomoci stranám vytvořit atmosféru důvěry, kterou smírce může dále rozvíjet.
Většina úspěšných dohodovatelů jsou vysoce kvalifikovaní vyjednavači. Někteří dohodovatelé působí pod záštitou kteréhokoli z několika nevládních subjektů a pro vládní agentury, jako je Federální mediační a smírčí služba.