Sociálně-kognitivní se může vztahovat k systémům, procesům, funkcím, modelům, stejně jako může označovat odvětví vědy, techniky nebo technologie, jako je sociálně-kognitivní výzkum, sociálně-kognitivní interakce. Tento termín se používá v případech, kdy jsou komplexní kognitivní a sociální vlastnosti vzájemně propojeny a jsou pro daný problém zásadní.
Specifičnost sociálně-kognitivních přístupů (navržených Adamem M. Gadomskim v metateorii TOGA, 1993) spočívá v předpokladu, že každá identifikace a řešení problému vždy zahrnuje model znalostí, mentálních možností a motivací člověka řešitele (např. projektanta, rozhodovatele, lidské organizace), jakož i mentálních ergonomických vlastností a sociálních omezení všech lidí, kteří jsou buď prvky problému, nebo jsou uživateli řešení problému.
Zpočátku termín sociálně-kognitivní inženýrství (SCE) označoval soubor teoretických rámců, metodik, metod a softwarových nástrojů pro návrh technologií zaměřených na člověka.
Nově se objevující systémový přístup k SCE se týká sociálně-technologických systémů založených na člověku a inteligenci. Zabývá se modelováním zranitelnosti lidské organizace, krizí organizace a jejich vzájemných závislostí s využitím obecných inženýrských paradigmat.
Oba výše uvedené přístupy jsou použitelné pro identifikaci a návrh počítačových polointeligentních systémů podpory rozhodování (IDSS) pro provozovatele a manažery rozsáhlých společensky kritických systémů, pro vysoce rizikové úkoly, jako jsou různé typy řízení mimořádných událostí a katastrof, kde lidské chyby a nedostatečná účinnost mohou být příčinou vážných ztrát.