Spojení (psychodynamika)

Spojenost je termín (1991) v psychoanalýze a psychodynamické teorii, popisující nový pohled na normální objektový vztah, který se odehrává od počátku života. Do dnešní doby je symbióza (navržená Margaret Mahlerovou 1968, 1975) běžným termínem pro normální objektový vztah, zatímco Ronnie Solan zdůrazňuje, že symbióza představuje zhoršení v objektovém vztahu.

Spojenost je definována jako dynamický proces představující emocionální systém pro vazbu a pro komunikaci mezi oddělenými jedinci, kteří se k sobě společně přibližují ve třetím, společném, virtuálním prostoru. Spojenost představuje setkání mezi matkou a dítětem, psychoterapeutem a pacientem nebo jakýmikoli partnery, kteří současně zažívají vzájemnou intimitu, přičemž současně zachovávají oddělenost.

Novorozenec, velmi brzy v životě, vnímá druhého, dokonce i svou matku, jako „ne-já“ (naznačuje to psychický proces k zabezpečení vlastního já) a je k „ne-já matce“ připoután intimním seznámením se s ní prostřednictvím svých smyslů. Když se oba, matka i dítě, věnují intimitě, která dočasně stírá hranice mezi nimi, může být oddělenost zachována. Výsledkem může být, že dítě postupně rozvíjí své vlastní hranice a uznává hranice svého objektu a může investovat své vlastní vrozené schopnosti, aby se účastnilo lidských interakcí a užívalo si vztahů („motivační systémy“, Emde, 1988).

Rozvoj tohoto základního procesu spojení dítěte a matky závisí na schopnosti matky snášet odloučení. Je to matka, kdo vtiskne kvalitu a intenzitu procesu vyrovnávání sblížení a odloučení do jejich vztahu, zatímco oba jsou plně investováni do sebe navzájem.

Jedinečná spojitost a jedinečná komunikace v jedinečném psychickém virtuálním prostoru jsou vytvářeny sdílením zájmů (emocionálních nebo kognitivních) a vzájemnou investicí partnerů do společného jevu, objektu nebo myšlenky, které mají význam pro oba. Veškerá životně důležitá lidská komunikace představuje jak oddělitelnost obou (nebo více) jedinců, tak jejich spojení ve třetím virtuálním prostoru. Tudíž „spojitost“ vyvolává triadické (triangulační) objektové vztahy (mateřský prostor – „virtuální přechodový prostor“ – dětský prostor).

Doporučujeme:  Arthur H. Auerbach

V tomto typu přechodného prostoru dítě a matka, milenci nebo partneři společného úkolu společně určují rozsah sblížení mezi sebou, rozsah zabezpečení odloučení a také okamžik odloučení. Každý z nich je smyslově pozorný k cizosti a odloučenosti „ne-já“, které pro něj představuje ten druhý. Takový dynamický proces Spojenosti, představuje zdravý vývoj od narození, dláždí cestu k pocitu individuace a vrcholí navázáním cenné komunikace s ostatními týkající se jejich jinakosti při zachování odloučenosti a sebeintegrity.

Je důležité rozlišovat mezi spojitostí a symbiózou. Obojí může začít se začátkem života; může se zdát, že jsou si podobné, a přesto se jedná o velmi odlišné zkušenosti. V symbióze se dítě a matka chovají a fungují, jako by byly „všemocným systémem – dvojí jednotou v rámci jedné společné hranice“ (Margaret Mahler, 1968, s. 201). Partneři symbiózy mohou být plně spokojeni, pokud neexistuje žádný náznak oddělitelnosti. Spojitost naproti tomu představuje jak oddělitelnost obou (nebo více) jedinců, tak jejich spojení ve třetím virtuálním prostoru.

Rozvoj tohoto základního procesu (mezi dítětem a matkou) v symbióze závisí na neschopnosti matky snášet odloučení, zatímco oba jsou plně zainteresováni jeden do druhého. Je to matka, která vtiskne jejich setkání svou potřebu udržet se se svým dítětem v jednom celku a zabránit povzbuzování odloučení ve prospěch hranic jejich jednoty. Oba partneři budou motivováni, prostřednictvím života, silnou potřebou splynutí a zůstanou téměř závislí na hledání jiného předmětu, se kterým by splynuli a spojili své symbiotické potřeby, a to i za cenu obětování své individuace, svého pravého já a svého sebevědomí. Takové setkání podporuje pouze dyadický vztah, kde mezi nimi chybí „přechodný virtuální prostor“.

Symbióza je tedy dyadický patologický proces již od počátku života, který má za následek sebekřehkost, narcistické poruchy a nezralou osobnost; zatímco Spojenost představuje triadický zdravý vývoj, který závisí na zdravém narcismu a generuje separaci-individuaci, komunikaci a vztah.