Stanislav Grof (* 1931 Praha, Československo) je jedním ze zakladatelů oboru transpersonální psychologie a průkopníkem výzkumu využití změněných stavů vědomí pro účely léčení, růstu a vhledu.
Grof je známý zejména svými ranými studiemi LSD a jejích účinků na psychiku – obor psychedelické psychoterapie. Vytvořil teoretický rámec pro pre- a perinatální psychologii a transpersonální psychologii, ve kterém byly LSD zážitky a další silně emocionální zážitky zmapovány na rané fetální a neonatální zážitky. Postupem času se tato teorie rozvinula do hloubkové kartografie hluboké lidské psychiky. Po legálním potlačení užívání LSD koncem šedesátých let Grof dále zjistil, že mnohé z těchto stavů mysli lze prozkoumat bez drog a místo toho pomocí určitých dýchacích technik v podpůrném prostředí. V této práci pokračuje dodnes pod názvem „Holotropní dechová práce“.
Doktorát získal Grof na Univerzitě Karlově v Praze v roce 1957, doktorát z medicíny získal na Československé akademii věd v roce 1965, v té době se vyučil freudovským psychoanalytikem. V roce 1967 byl pozván jako odborný asistent psychiatrie na lékařskou fakultu Johns Hopkins University v Baltimoru v USA a stal se vedoucím psychiatrického výzkumu v Marylandském psychiatrickém výzkumném centru, kde pracoval mimo jiné s Walterem Pahnkem a Billem Richardsem. V roce 1973 byl Dr. Grof pozván do Esalenova institutu v Big Sur v Kalifornii, kde žil až do roku 1987 jako stážista a rozvíjel své myšlenky.
Jako zakládající prezident Mezinárodní transpersonální asociace (ITA) (založené v roce 1977) se stal význačným adjunktem fakulty Katedry filozofie, kosmologie a vědomí na Kalifornském institutu integrálních studií, což je pozice, ve které zůstává dodnes.