V demografii dochází ke stárnutí nebo stárnutí populace (viz rozdíly v pravopisu v angličtině) tehdy, když se zvyšuje střední věk země nebo regionu. S výjimkou 18 zemí, které Organizace spojených národů označuje jako „demografické odlehlé země“ (viz zpráva o lidském rozvoji z Ud 2005), probíhá tento proces ve všech zemích a regionech po celém světě.
Stárnutí obyvatelstva představuje posun v rozložení obyvatelstva dané země směrem k vyššímu věku. Nárůst průměrného nebo středního věku obyvatelstva, pokles podílu obyvatelstva složeného z dětí nebo nárůst podílu starších osob jsou tedy všechny aspekty stárnutí obyvatelstva.
Stárnutí populace je vysoce generalizovaný proces, nejpokročilejší je v nejvyspělejších zemích. Mezi zeměmi, které jsou v současnosti Organizací spojených národů klasifikovány jako rozvinutější
(s populací 1,2 miliardy v roce 2005), vzrostl medián věku populace z 29,0
v roce 1950 na 37,3 v roce 2000 a předpokládá se, že do roku 2050 vzroste na 45,5 Odpovídající čísla pro
svět jako celek jsou 23,9 pro rok 1950, 26,8 pro rok 2000 a 37,8 pro rok 2050. V Japonsku, jedné z
nejrychleji stárnoucích zemí na světě, bylo v roce 1950 9,3 lidí mladších 20 let na každou osobu starší 65 let. Do roku 2025 se předpokládá, že tento poměr bude 0,59 lidí mladších 20 let na každou osobu starší 65 let (Organizace spojených národů, 2004).
Konkrétněji je to velký pokles celkové míry porodnosti
za poslední půlstoletí, který je primárně zodpovědný za stárnutí populace, které se
odehrává v nejrozvinutějších zemích světa. Protože mnohé rozvojové země procházejí
rychlejšími změnami porodnosti, budou v budoucnu zažívat ještě rychlejší stárnutí populace než
v současnosti vyspělé země.
Asie a Evropa jsou dva regiony, kde se značný počet zemí bude v blízké budoucnosti potýkat s vážným stárnutím populace. V těchto regionech bude během dvaceti let mnoho zemí čelit situaci, kdy největší populační kohorta bude osob starších 65 let a průměrný věk se bude blížit 50.
Většina vyspělého světa (s významnou výjimkou Spojených států) má dnes úroveň porodnosti nižší než substituční a populační růst nyní do značné míry závisí na imigraci spolu s populační dynamikou, která vyplývá z předchozích velkých generací, které se nyní těší delší průměrné délce života.
Dopady stárnutí populace jsou značné. Ekonomicky starší lidé spíše šetří peníze a méně je utrácejí za spotřební zboží. To vede k nižším úrokovým sazbám a dezinflačnímu nebo dokonce deflačnímu tlaku. Někteří ekonomové (Japonsko) vidí v tomto vývoji výhody, zejména možnost jít dále v automatizaci a technologickém rozvoji bez zátěže sociálních dopadů snižování mzdové pracovní síly a nezaměstnanosti. Zdůrazňují posun od HDP k osobnímu blahobytu. Je to také začátek, jak zvrátit vývoj k přelidnění světa.
Problémy začaly mít i systémy sociálního zabezpečení. Dřívější průběžné důchodové systémy jsou nyní téměř zcela neudržitelné kvůli stárnutí populace a historické skutečnosti, že v některých regionech, jako je Evropa, jsou stále z velké části financovány z daní z práce. Největší oblastí výdajů v mnoha zemích je nyní zdravotní péče a náklady na zdravotní systémy dramaticky vzrostou s tím, jak bude obyvatelstvo stárnout, což je situace, která bude pro mnoho vlád znamenat obtížnou volbu mezi vyššími daněmi, změnou daňových systémů (např. z práce na spotřebu) nebo sníženou úlohou vlády při poskytování zdravotní péče.
Druhým největším výdajem většiny vlád je vzdělávání a tyto výdaje budou mít tendenci klesat se stárnutím populace, i když to může být částečně kompenzováno rostoucím podílem mladé populace, která pokračuje v terciárním vzdělávání.