Syndrom neklidných nohou

Syndrom neklidných nohou (RLS) známý také jako Willis-Ekbomova choroba (WED) nebo Wittmaack-Ekbomův syndrom, je neurologická porucha charakterizovaná neodolatelným nutkáním hýbat tělem, aby se zastavily nepříjemné nebo zvláštní pocity. Nejčastěji postihuje nohy, ale může postihnout paže, trup, hlavu, a dokonce i fantomové končetiny. Pohyb postižené části těla moduluje pocity, poskytuje dočasnou úlevu.

Pocity WED/RLS se pohybují od bolesti nebo bolesti ve svalech, až po „svědění, které nemůžete poškrábat“, nepříjemné „lechtání, které nepřestane“, nebo dokonce „pocit plazení“. Pocity obvykle začínají nebo zesilují během klidného bdění, například při relaxaci, čtení, studiu nebo při pokusu o spánek. Navíc většina jedinců s WED/RLS trpí periodickou poruchou pohybu končetin (trhání končetin během spánku), která je objektivním fyziologickým ukazatelem poruchy a je spojena s narušením spánku.

Určité kontroverze provázejí uvádění léků na trh pro léčbu WED/RLS. Jedná se o „spektrální“ onemocnění, kdy někteří lidé zažívají jen lehké obtěžování a jiní trpí velkým narušením spánku a výrazným zhoršením kvality života.

Pocity – a potřeba pohybu – se mohou vrátit okamžitě po zastavení pohybu nebo později. WED/RLS může začít v jakémkoli věku, včetně dětství, a pro některé je to progresivní onemocnění, zatímco příznaky mohou ustoupit u jiných. V průzkumu mezi členy nadace Willis-Ekbom Disease Foundation bylo zjištěno, že až 45% pacientů mělo první příznaky před dosažením věku 20 let.

V roce 2003 panel amerického Národního ústavu zdraví (NIH) upravil jejich kritéria tak, aby zahrnovala následující:

Primární a sekundární WED/RLS

WED/RLS je kategorizováno buď jako primární nebo sekundární.

Výzkum příčin a přispívajících faktorů

Většina výzkumů týkajících se mechanismu onemocnění Willis-Ekbomovy choroby/syndromu neklidných nohou se zaměřila na dopaminový a železný systém. Tyto hypotézy jsou založeny na pozorování, že železo a levodopa, proléčivo dopaminu, které může procházet hematoencefalickou bariérou a je metabolizováno v mozku na dopamin (stejně jako další monoaminové neurotransmitery ze skupiny katecholaminů), mohou být použity k léčbě RLS, levodopa je lék k léčbě hypodopaminergních (nízký dopamin) stavů, jako je Parkinsonova choroba, a také na nálezech z funkčního zobrazování mozku (jako je pozitronová emisní tomografie a funkční zobrazování pomocí magnetické rezonance), pitevních sérií a experimentů na zvířatech. Rozdíly v markerech dopaminu a železa byly také prokázány v mozkomíšním moku jedinců s RLS. Souvislost mezi těmito dvěma systémy je prokázána nálezem nízkých hladin železa v substantia nigra pacientů s RLS, i když mohou být zapojeny i další oblasti.

Související zdravotní stav, léky a faktory životního stylu

Nejčastěji spojovaným zdravotním stavem je nedostatek železa (konkrétně feritin v krvi pod 50 µg/l), který tvoří 20 % všech případů onemocnění WED/RLS. Studie zveřejněná v roce 2007 konstatovala, že rysy onemocnění WED/RLS byly pozorovány u 34 % pacientů s nedostatkem železa oproti 6 % kontrolních pacientů. Naopak 75 % jedinců s příznaky RLS může mít zvýšené zásoby železa. Mezi další přidružené stavy patří křečové žíly nebo žilní reflux, nedostatek folátů, nedostatek hořčíku, fibromyalgie, spánková apnoe, uremie, diabetes, onemocnění štítné žlázy, periferní neuropatie, Parkinsonova choroba a POTS a některé autoimunitní poruchy, jako je Sjögrenův syndrom, celiakie a revmatoidní artritida. RLS se může také zhoršit v těhotenství. Ve studii z roku 2007 byl RLS zjištěn u 36 % pacientů, kteří navštěvovali flebologickou kliniku (onemocnění žil), oproti 18 % v kontrolní skupině.

Byla pozorována souvislost mezi ADHD a WED/RLS nebo periodickou poruchou hybnosti končetin. Zdá se, že obě onemocnění mají spojitost s dysfunkcemi souvisejícími s neurotransmiterem dopaminem a běžné léky na obě onemocnění mezi jinými systémy ovlivňují hladinu dopaminu v mozku. Studie z roku 2005 naznačila, že až 44% nemocných s ADHD mělo komorbidní (tj. koexistující) RLS a až 26% nemocných s RLS mělo potvrzenou ADHD nebo příznaky tohoto stavu. Studie z roku 2009 tuto informaci aktualizovala a uvedla, že 39% nemocných s RLS mohlo mít také ADHD ve srovnání se 14% kontrolních pacientů a že ti, kteří vykazovali známky obou onemocnění, měli závažnější RLS, což naznačuje, že možná buď potíže s WED/RLS a nízká kvalita spánku způsobily ADHD podobné rozptýlení nebo že dopamin byl možným společným faktorem a jeho zlepšení pomohlo oběma, a že nemocní s RLS by mohli chtít zvážit také vyšetření na ADHD, ale upozornila, že ani jeden z těchto stavů nebyl prokázán jako příčina druhého.

Některé léky mohou způsobit nebo zhoršit WED / RLS, nebo způsobit ji sekundárně, včetně:

Doporučujeme:  Léčebné protokoly

Primární i sekundární WED/RLS může být zhoršena chirurgickým zákrokem jakéhokoliv druhu; nicméně chirurgický zákrok nebo poranění zad může být spojeno s vyvoláním RLS.

Příčina vs. vliv některých stavů a chování pozorovaných u některých pacientů (např. nadváha, nedostatek pohybu, deprese nebo jiné duševní nemoci) není dobře stanovena. Ztráta spánku v důsledku WED/RLS může způsobit stavy, nebo léky používané k léčbě stavu může způsobit WED/RLS.

Více než 60% případů WED/RLS je familiární a dědí se autozomálně dominantním způsobem s variabilní penetrancí.

Nikdo nezná přesnou příčinu WED/RLS. Výzkum a pitvy mozku prokázaly jak dopaminergní systém, tak nedostatek železa v substantia nigra (studie publikovaná v Neurology, 2003). Železo je základním kofaktorem pro tvorbu L-dopy, prekurzoru dopaminu.

Šest genetických lokusů nalezených spojením je známo a uvedeno níže. Kromě prvního byl zbytek spojeného lokusů objeven pomocí autozomálně dominantního modelu dědičnosti.

Bylo zjištěno, že tři geny, MEIS1, BTBD9 a MAP2K5, jsou spojeny s WED/RLS.
Jejich role v patogenezi RLS je stále nejasná. Nedávno bylo zjištěno, že čtvrtý gen, PTPRD, je spojen s RLS

Existují také určité důkazy, že pravidelné pohyby končetin ve spánku (PLMS) jsou spojeny s BTBD9 na chromozomu 6p21.2. Přítomnost pozitivní rodinné anamnézy naznačuje, že v etiologii RLS může být genetické postižení.

Neexistují žádné specifické testy na WED / RLS, ale nespecifické laboratorní testy se používají k vyloučení jiných příčin, jako je nedostatek vitamínů. Podle Národního institutu pro neurologické poruchy a cévní mozkové příhody (National Institutes of Health’s National Institute of Neurological Disorders and Stroke) se k potvrzení diagnózy používají čtyři symptomy:

Jiné než prevence základních příčin, obecně žádná metoda prevence WED / RLS byla stanovena nebo zkoumána. Je-li WED / RLS je kvůli specifické léčitelné příčiny (specifické léky nebo léčitelné podmínky), pak léčba těchto příčin může také odstranit nebo snížit RLS. Jinak lékařské odpovědi se zaměřují na léčbu stavu, a to buď symptomaticky, nebo zaměřením na změny životního stylu a tělesné procesy schopné měnit jeho projev nebo závažnost.[citace nutná]

Léčba Willis-Ekbomovy choroby/syndromu neklidných nohou zahrnuje zjištění příčiny příznaků, pokud je to možné. Léčebný proces je navržen tak, aby snížil příznaky, včetně snížení počtu nocí s příznaky WED/RLS, závažnosti příznaků RLS a nočních probuzení. Zlepšení kvality života je dalším cílem léčby. To znamená zlepšení celkové kvality života, snížení denní somnolence a zlepšení kvality spánku. Farmakologická léčba zahrnuje agonisty dopaminu nebo gabapentin enacarbil jako léky první volby pro každodenní syndrom neklidných nohou a opioidy pro léčbu rezistentních případů.

Algoritmus vytvořený výzkumníky Mayo Clinic a schválený nadací Willis-Eckbom Disease Foundation poskytuje pokyny pro ošetřujícího lékaře a pacienta, včetně nefarmakologické a farmakologické léčby. Léčba primární RLS by neměla být zvažována, dokud nejsou vyloučeny možné urychlující zdravotní stavy, zejména žilní poruchy. Léčebná terapie RLS není léčivá a má vedlejší účinky, jako je nevolnost, závratě, halucinace, ortostatická hypotenze nebo záchvaty spánku během dne.

Sekundární WED/RLS lze vyléčit, pokud jsou účinně zvládnuty urychlující se zdravotní stavy (anémie, žilní porucha). Sekundární stavy způsobující WED/RLS zahrnují nedostatek železa, křečové žíly a problémy se štítnou žlázou. Karl-Axel Ekbom ve své doktorské práci z roku 1945 o RLS podezření na žilní onemocnění v asi 12,5% případů. Ale kvůli nedostupnosti technologie Dopplerova ultrazvukového zobrazování (diagnostický nástroj, který detekuje abnormální průtok krve v žilách – „žilní reflux“ – patologický základ pro křečové žíly) v té době mohl Ekbom podcenit roli žilního onemocnění. V nekontrolovaných prospektivních sériích bylo dosaženo zlepšení RLS u vysokého procenta pacientů prezentujících se kombinací RLS a žilního onemocnění a podstoupili skleroterapii nebo jinou léčbu pro korekci žilní nedostatečnosti.

Nefarmakologická léčba může také snížit příznaky nebo jejich závažnost. Například, protože únava může zhoršit příznaky, pak relaxační techniky, namáčení v teplé koupeli nebo masáž nohou mohou pomoci při relaxaci a úlevě od příznaků WED / RLS. Některé další techniky jsou vyhnout se kofeinu, alkoholu a tabáku; cvičení každý den; dodržování plánu relaxace; a vyhnout se těžké jídlo před spaním. Tyto techniky mohou být použity s léky nebo sami pro ty, kteří nechtějí léky. U příznaků, které se vyskytují ve večerních hodinách, pacienti mohou zjistit, že činnosti, které upozorní mysl, jako křížovky a videohry, mohou snížit příznaky. Mnoho pacientů může také těžit z WED / RLS podpůrné skupiny.

Doporučujeme:  Klinické

Protažení, protřepání nohou a další způsoby úlevy

Protahování svalů na nohou může přinést dočasnou úlevu.
Chůze a pohyb nohou, jak napovídá název „Neklidné nohy“, přináší dočasnou úlevu. Ve skutečnosti, ti, kteří trpí WED / RLS často mají téměř nekontrolovatelnou potřebu chodit, a proto zmírnit příznaky při pohybu. Bohužel příznaky se obvykle vrátí ihned poté, co pohyb a chůze přestane. Horké nebo studené sprchy nebo koupele jsou také známé pro zlepšení příznaků, jak se ležel na přední straně na podlaze přibližně půl hodiny.

Bylo rovněž prokázáno, že monochromatická léčba blízkým infračerveným světlem snižuje příznaky spojené s WED/RLS. Studie ukázala, že v průběhu čtyř týdnů docházelo v léčebné skupině k ustálenému poklesu příznaků a po čtyřech týdnech léčby došlo v léčebné skupině k významně většímu zlepšení příznaků RLS než v kontrolní skupině.

Podle některých pokynů by všem lidem s WED/RLS měla být testována hladina feritinu v séru. Hladina feritinu, měřítko zásob železa v těle, by měla být alespoň 50 µg/l (nebo ng/ml, ekvivalentní jednotka) u osob s WED/RLS. Perorální doplňky železa, užívané pod dohledem lékaře, mohou zvýšit hladinu feritinu. U některých lidí zvýšení hladiny feritinu vyloučí nebo sníží příznaky RLS; hladina feritinu 50 µg/l není pro některé nemocné dostatečná a zvýšení hladiny na 80 µg/l může dále snížit příznaky. Nicméně nejméně 40% lidí si nevšimne žádného zlepšení. Léčba i.v. železem je testována na americké Mayo Clinic a Johns Hopkins Hospital. Nedoporučuje se užívat perorální doplňky železa bez toho, aby byla nejprve testována hladina feritinu, protože mnoho lidí s WED/RLS nemá nízkou hladinu feritinu a užívání železa, když není vyžadováno, pravděpodobně nenabídne žádný terapeutický přínos, zatímco je stále schopno způsobit nežádoucí příhody. Veškerá parenterální léčba železem vyžaduje diagnózu s laboratorními testy, aby se zabránilo přetížení železem

Existují však problémy s užíváním agonistů dopaminu. Agonisté dopaminu způsobili augmentaci. Jedná se o zdravotní stav, kdy samotný lék způsobuje zvýšení závažnosti příznaků a/nebo se objevují dříve během dne. Agonisté dopaminu mohou také způsobit rebound, kdy se symptomy zvyšují s odezníváním léku. V mnoha případech platí, že čím déle jsou agonisté dopaminu užíváni, tím vyšší je riziko augmentace a rebound, stejně jako závažnost příznaků. Nedávná studie také ukázala, že agonisté dopaminu používaní u pacientů se syndromem Willis-Ekbom/neklidných nohou mohou vést ke zvýšení nutkavého hráčství. Agonisté dopaminu se používají jako léčba, protože příznaky WED/RLS se shodují s příznaky dopaminových hladin, přičemž většina příznaků se objevuje pozdě v noci, kdy jsou hladiny dopaminu na nejnižší úrovni.[citace nutná]

V poslední době se uvádí, že několik velkých farmaceutických společností uvádí na trh léky bez výslovného schválení pro WED/RLS, což jsou „off-label“ aplikace pro léky schválené pro jiná onemocnění. Nadace syndromu neklidných nohou obdržela 44% ze svých 1,4 milionu dolarů na financování od těchto farmaceutických skupin.

Konopí může pomoci lidem, kteří zažívají pocity WED/RLS, usnout mnohem rychleji, než je obvyklé, odstranit nevolnost způsobenou léky a zmírnit bolest. I když je stále omezena některými vládami, mnoho států považuje WED/RLS za zdravotní stav pro lékařskou marihuanu.  (Forma pilulky, prodávaná pod názvem Marinol a Sativex, obsahuje kanabinoid Tetrahydrocannabinol eliminuje primární zdravotní rizika spojená s užíváním marihuany, jako je kouření. Je však třeba poznamenat, že medicínsky prospěšné farmakologické účinky kanabinoidů nalezených v konopí jsou ve většině způsobeny jedinečným kombinatorickým účinkem četných kanabinoidů, nikoli pouze THC nebo CBD. )[citace nutná]

Chinin se často používá mimo schválené indikace k léčbě WED/RLS, ale není doporučen FDA kvůli jeho riziku závažných hematologických nežádoucích účinků.

Ropinirol vs. pramipexol

Vitamíny C a E a jejich kombinace

V randomizované dvojitě zaslepené placebem kontrolované studii Sagheb a kol. bylo zjištěno, že vitaminy C, E a jejich kombinace jsou v léčbě WED/RLS u hemodialyzovaných pacientů ve srovnání s placebem účinné. Navíc bylo zjištěno, že tyto léky jsou bezpečné a bez větších nežádoucích účinků.

Tento článek je označen od dubna 2013.

Příznaky WED/RLS se mohou s věkem postupně zhoršovat, i když u pacientů s idiopatickou formou WED/RLS pomaleji než u pacientů, kteří zároveň trpí přidruženým zdravotním stavem. Současné terapie nicméně mohou poruchu kontrolovat, minimalizovat příznaky a prodlužovat období klidného spánku. U některých pacientů navíc dochází k remisi, tedy obdobím, kdy příznaky na dny, týdny nebo měsíce ustupují nebo mizí, i když příznaky se obvykle nakonec znovu objeví. Diagnóza RLS neznamená ani nepředpovídá jiné neurologické onemocnění.

Doporučujeme:  Slovní plynulost

Tvrzení o prevalenci Willis-Ekbomovy choroby/syndromu neklidných nohou mohou být matoucí, protože jeho závažnost a frekvence se mezi jednotlivými nemocnými značně liší. WED/RLS postihuje odhadem 7 až 10% celkové populace v Severní Americe a Evropě. Menšina nemocných (kolem 2,7% populace) zažívá denní nebo těžké příznaky. RLS je dvakrát častější u žen než u mužů a běloši jsou náchylnější k WED/RLS než lidé afrického původu. WED/RLS se vyskytuje u 3% jedinců z oblasti Středomoří nebo Středního východu a u 1-5% jedinců z Dálného východu, což naznačuje, že různé genetické nebo environmentální faktory, včetně stravy, mohou hrát roli v prevalenci tohoto syndromu. S věkem se RLS stává častější a RLS diagnostikovaná ve vyšším věku má závažnější průběh.

WED/RLS je ještě častější u jedinců s nedostatkem železa, v těhotenství a v konečném stádiu onemocnění ledvin. Neurologické stavy spojené s RLS zahrnují Parkinsonovu chorobu, spinální cerebelární atrofii, spinální stenózu,[specifikujte]

Průzkum organizace National Sleep Foundation z roku 1998 Sleep in America ukázal, že až u 25 procent těhotných žen se během třetího trimestru rozvinul syndrom WED/RLS.

První známý lékařský popis WED/RLS byl sirem Thomasem Willisem v roce 1672. Willis (1621–1675) je považován za zakladatele klinické neurovědy a je nejznámější svým popisem Willisova kruhu, arteriálního kruhu u báze mozku. Jeho příspěvky k pochopení lidského mozku a lékařské vědy byly rozsáhlé a revoluční v té době. Willis, známý jako bystrý pozorovatel příznaků svých pacientů, zdůrazňoval poruchy spánku a pohyby končetin, které zažívají nemocní RLS. Zpočátku publikovaný latinsky (De Anima Brutorum, 1672), ale později přeložený do angličtiny (The London Practice of Physick, 1685), Willis napsal:

Následně byly publikovány další popisy WED/RLS, včetně těch od Francoise Boissiera de Sauvages (1763), Magnuse Husse (1849), Theodura Wittmaacka (1861), George Millera Bearda (1880), Georgese Gillese de la Tourette (1898), Hermanna Oppenheima (1923) a Fredericka Gerarda Allisona (1943). Nicméně až téměř tři století po Willisovi, v roce 1945, poskytl Karl-Axel Ekbom (1907-1977) podrobnou a obsáhlou zprávu o tomto stavu ve své doktorské práci Neklidné nohy: klinické studium dosud přehlížené nemoci.[80] Ekbom zavedl termín „neklidné nohy“ a pokračoval v práci na této poruše po celou svou kariéru. Popsal základní diagnostické symptomy, diferenciální diagnózu oproti jiným onemocněním, prevalenci, vztah k anémii a běžný výskyt během těhotenství.[81][82]

Ekbomova práce byla do značné míry ignorována, dokud ji v 80. letech znovu neobjevili Arthur S. Walters a Wayne A. Hening. Následné přelomové publikace zahrnují dokumenty z let 1995 a 2003, které revidovaly a aktualizovaly diagnostická kritéria.[83] Journal of Parkinsonism and RLS je první recenzovaný, online, otevřený přístup časopis věnovaný publikování výzkumu o Parkinsonově nemoci a byl založen kanadským neurologem Dr. Abdulem Qayyumem Ranou.

Stejně jako u mnoha nemocí s difuzními příznaky se mezi lékaři vedou spory o to, zda je WED/RLS odlišný syndrom. Americký Národní institut neurologických poruch a cévních mozkových příhod zveřejňuje informační list[84], který syndrom charakterizuje, ale uznává jej jako obtížnou diagnózu. Někteří lékaři jej považují za skutečnou entitu, která má specifická diagnostická kritéria.[85]

Mnozí lékaři vyjadřují názor, že výskyt Willis-Ekbomovy nemoci/syndromu neklidných nohou je zveličován výrobci léků používaných k jeho léčbě.[86] Jiní se domnívají, že se jedná o málo uznávanou a nedostatečně léčenou poruchu. Některé kontroverze vyplývají ze skutečnosti, že některé farmaceutické společnosti využívaly lékařské zástupce (tj. prodavače) k provádění šetření léčby WED/RLS, přestože tyto společnosti neměly licencovanou léčbu tohoto stavu. Dále GlaxoSmithKline zveřejnila inzeráty, které sice nepropagovaly užívání svého léku (ropinirolu) mimo licenční řízení pro léčbu WED/RLS, ale odkazovaly na webové stránky Ekbom Support Group. Tyto webové stránky obsahovaly prohlášení obhajující užívání ropinirolu pro léčbu WED/RLS. ABPI v tomto případě rozhodla v neprospěch GSK.[87]

Dalším nejasným bodem je, že Willis-Ekbomova choroba/RLS a bludná parazitóza jsou zcela odlišné podmínky, které sdílejí část eponymu Wittmaack-Ekbomova syndromu, protože oba syndromy popsala stejná osoba, Karl-Axel Ekbom.[88]