Reich byl po většinu svého života uznávaným analytikem, který se zaměřoval spíše na strukturu osobnosti než na jednotlivé neurotické symptomy. Propagoval sexualitu dospívajících, dostupnost antikoncepce a potratů a význam ekonomické nezávislosti pro psychické zdraví žen.
Byl také kontroverzní osobností, zejména v pozdějším věku, která byla psychoanalytickým establishmentem považována za „zcestnou“ nebo za osobu, která podlehla duševní chorobě.
Reich je známý především svými studiemi o vztahu mezi lidskou sexualitou a emocemi, o významu tzv. „orgastické potence“ a o objevu formy energie, která podle něj prostupuje atmosférou a veškerou živou hmotou a kterou nazval „orgon“. Sestavil krabice zvané „orgonové akumulátory“, v nichž mohli pacienti sedět a které měly podle jeho názoru využívat energii pro její zdravotní účinky. Zejména tato práce upevnila rozkol mezi Reichem a psychiatrickým zařízením.
Reich žil v Německu, když se k moci dostal Adolf Hitler. Nacisté ho označili za „komunistického Žida“ a on uprchl do Skandinávie, než se v roce 1939 uchýlil do Spojených států.
V roce 1947, po sérii kritických článků o orgonu v časopisech The New Republic a Harper’s, zahájil americký Úřad pro kontrolu potravin a léčiv (FDA) vyšetřování jeho tvrzení a v roce 1954 vyhrál soudní příkaz zakazující mezistátní prodej orgonových akumulátorů. O dva roky později byl Reich obviněn z pohrdání soudem za porušení tohoto zákazu. Trval na tom, že se bude hájit sám, což zahrnovalo i zaslání kopií všech jeho knih soudci. V červnu 1956 byl odsouzen ke dvěma letům federálního vězení; v srpnu téhož roku spálili agenti FDA několik tun jeho publikací. O něco více než rok později zemřel ve vězení na selhání srdce, několik dní předtím, než měl požádat o podmínečné propuštění.
Reich se narodil v roce 1897 Leonu Reichovi, zámožnému zemědělci, a Cecílii Ronigerové ve vesnici Dobrzanica nedaleko Peremyšlanu v Haliči, tehdy součásti Rakouska-Uherska, dnes na Ukrajině. Tři roky po jeho narození se manželům narodil druhý syn Robert.
Jeho otec byl podle všeho přísný, chladný a žárlivý. Byl Žid, ale Reich později s bolestí zdůrazňoval, že jeho otec se od judaismu odklonil a své děti nevychovával jako Židy; Reich si nesměl hrát s židovskými dětmi, které mluvily jidiš, a jako dospělý nechtěl být označován za Žida.
Krátce po jeho narození se rodina přestěhovala na jih, na statek v Jujince u Černivců v Bukovině, kde Reichův otec převzal kontrolu nad dobytčí farmou, kterou vlastnila rodina jeho matky. Svůj pozdější zájem o studium sexu a biologických základů emocí Reich přičítal výchově na farmě, kde mu, jak později řekl, „přirozené životní funkce“ nebyly nikdy skryty. Reich také hovořil o svých sexuálních setkáních s jednou služkou, kdy byl svědkem soulože mezi ní a jejím přítelem, a později se prý zeptal, zda by si mohl „zahrát“ roli milence. Řekl, že v době, kdy mu byly čtyři roky, pro něj sex nebyl žádným tajemstvím.
Učil se doma až do svých dvanácti let, kdy jeho matka spáchala sebevraždu vypitím levného čisticího prostředku poté, co byla odhalena při milostném poměru s Reichovým vychovatelem, který žil s rodinou. Podle Myrona Sharafa Reich ve zprávě údajně o pacientovi napsal, jak hluboce ho tato aféra zasáhla. Noc co noc slyšel, jak se jeho matka plíží do pokoje svého milence, sledoval ji a vyslechl milostné hrátky páru. Cítil se zahanbený, rozzlobený a žárlivý; přemýšlel, zda by ho zabili, kdyby zjistili, že o tom ví, a krátce ho napadlo, že by matku donutil, aby s ním také souložila, pod pohrůžkou, že se o poměru dozví otec. Napsal, že jeho „radost ze života [byla] zničena, rozervána z [jeho] nitra na zbytek [jeho] života!“.
Rozpolcený mezi touhou říct to otci a přáním ochránit matku před otcovou pomstou se později obviňoval z toho, co se stalo, a v noci se budil s myšlenkou, že ji zabil. Její smrt byla obzvlášť krutá kvůli způsobu, který zvolila, a který ji několik dní před smrtí zanechal ve velkých bolestech. Vychovatelka byla poslána pryč a Reich zůstal bez matky i učitelky a se silným pocitem viny.
Byl poslán na mužské gymnázium v Černovicích, kde vynikal v latině, řečtině a přírodních vědách. Zdá se, že právě v tomto období se u Reicha objevilo kožní onemocnění, které ho trápilo po zbytek života. Není jasné, kdy začala, ale byla diagnostikována jako lupénka a Sharaf spekuluje, že ji mohla vyvolat sebevražda jeho matky. Reichovi byly podávány léky, které obsahovaly arsen, o němž je dnes známo, že lupénku zhoršuje.
Reichova otce sebevražda jeho ženy „zcela zlomila“. Kolem roku 1914 uzavřel životní pojistku a pak stál hodiny ve studeném rybníku, kde zdánlivě rybařil, ale podle Reicha a jeho bratra Roberta chtěl ve skutečnosti spáchat pomalou sebevraždu. Dostal zápal plic a poté tuberkulózu a v roce 1914 na následky nemoci zemřel; navzdory pojistce žádné peníze nedostal.
Reich hospodařil na statku a pokračoval ve studiu, které ukončil v roce 1915 mit Stimmeneinhelligheit (jednomyslně).
V létě 1915 vtrhli Rusové do Bukoviny a bratři Reichové uprchli do Vídně, kde přišli o všechno. Ve své knize Vášeň mládí Reich napsal: „Už jsem nikdy neviděl ani svou vlast, ani svůj majetek. Z bohaté minulosti mi nezbylo nic.“
Sigmund Freud a Reich se setkali v roce 1919, když Reich potřeboval literaturu pro sexuologický seminář.
Po škole vstoupil Reich do rakouské armády, kde sloužil v letech 1915-18, poslední dva roky jako poručík.
Po skončení války v roce 1918 nastoupil na lékařskou fakultu vídeňské univerzity. Již během studií ho zaujalo dílo Sigmunda Freuda; oba muži se poprvé setkali v roce 1919, kdy Reich navštívil Freuda, aby získal literaturu pro sexuologický seminář. Freud na Reicha silně zapůsobil. Freud mu umožnil začít navštěvovat analytické pacienty již na přelomu let 1919 a 1920. V létě 1920 byl Reich přijat za hostujícího člena Vídeňské psychoanalytické asociace a v říjnu 1920, ve svých 23 letech, se stal jejím řádným členem.
Šestileté studium medicíny mohl dokončit za čtyři roky, protože byl válečným veteránem, a v červenci 1922 získal doktorát.
Pracoval jako internista ve vídeňské univerzitní nemocnici a v letech 1922-24 studoval neuropsychiatrii na neurologické a psychiatrické klinice u profesora Wagnera-Jauregga, který v roce 1927 získal Nobelovu cenu za medicínu.
V roce 1922 si založil soukromou psychoanalytickou praxi a stal se nejprve klinickým asistentem a později zástupcem ředitele Freudovy psychoanalytické polikliniky. V roce 1924 nastoupil na fakultu Psychoanalytického institutu ve Vídni a zabýval se výzkumem sociálních příčin neurózy. Právě ve Vídeňské psychoanalytické asociaci se Reich seznámil s Annie Pinkovou, kolegyní v analytické praxi. Vzali se a v roce 1924 se jim narodila první dcera Eva a v roce 1928 druhá dcera. V roce 1933 se manželé rozešli a děti zůstaly s matkou.
Reich vytvořil teorii, podle níž schopnost cítit sexuální lásku závisí na fyzické schopnosti milovat se, kterou nazval „orgastická potence“. Pokusil se „změřit“ mužský orgasmus a zjistil, že fyziologicky probíhají čtyři odlišné fáze: za prvé psychosexuální nárůst nebo napětí, za druhé tumescence penisu s doprovodným „nábojem“, který Reich měřil elektricky, za třetí elektrický výboj v okamžiku orgasmu a za čtvrté uvolnění penisu. Sílu, kterou měřil, považoval za zvláštní typ energie přítomné ve všech formách života a později ji nazval „orgon“.
Byl plodným autorem psychoanalytických časopisů v Evropě a jeho kniha Analýza postav přinesla malou revoluci [Jak odkazovat a odkazovat na shrnutí nebo text] v samotné psychoanalytické praxi a dodnes se používá jako učebnice pro analyticky zaměřené předměty na lékařských fakultách. [Jak odkazovat a odkazovat na shrnutí nebo text] Původně se psychoanalýza zaměřovala na léčbu neurotických symptomů. Analýza charakteru byla významným krokem ve vývoji toho, co bychom dnes nazvali psychologií ega. Podle Reichova názoru bylo možné nahlížet na celý charakter (neboli osobnost) člověka, nejen na jednotlivé symptomy, a léčit je jako neurotický fenomén. Kniha také představila Reichovu teorii „obrnění těla“. Tvrdil, že neuvolněná psychosexuální energie může vytvářet skutečné fyzické bloky ve svalech a orgánech, které působí jako „tělesné brnění“ a brání uvolnění energie. Orgasmus byl jedním ze způsobů, jak toto brnění prolomit. Tyto myšlenky se rozvinuly do obecné teorie o významu zdravého sexuálního života pro celkovou pohodu, což je teorie slučitelná s Freudovými názory.
Reich používal neobvyklou terapeutickou metodu. Léčbu mluvením doprovázel dotekem, při sezeních se aktivně účastnil, ohmatával pacientům hrudník, aby zkontroloval jejich dýchání, měnil polohu jejich těla a někdy vyžadoval, aby se svlékli, takže muži byli léčeni v šortkách a ženy v podprsence a kalhotkách. Tyto metody způsobily rozkol mezi Reichem a zbytkem psychoanalytické komunity.
V roce 1930 přesunul svou praxi do Berlína a vstoupil do Komunistické strany Německa. V té době vyšla ve Vídni jeho nejznámější kniha Sexuální revoluce. Obhajoval bezplatnou antikoncepci a potraty na požádání, opět zakládal kliniky v dělnických oblastech a vyučoval sexuální výchovu, ale i pro komunisty se stal příliš otevřeným a nakonec byl po vydání své knihy Masová psychologie fašismu v roce 1933 ze strany vyloučen.
V této knize Reich klasifikoval fašismus jako symptom sexuální represe. Když se nacisté dostali k moci, knihu zakázali. Uvědomil si, že je v nebezpečí, a urychleně opustil Německo v přestrojení za turistu na lyžařském zájezdu do Rakouska. V roce 1934 byl Reich vyloučen z Mezinárodní psychologické asociace za politickou militantnost. Několik let strávil v Dánsku, Švédsku a Norsku, než v roce 1939 odjel do Spojených států.
V letech 1934-37, kdy většinu času pobýval v Oslu, prováděl Reich experimenty zaměřené na původ života. Zkoumal prvoky, což jsou jednobuněční tvorové s jádrem. Z trávy, plážového písku, železa a živočišných tkání vypěstoval kultivované měchýřky, které vařil, přidával do nich draslík a želatinu. Poté, co materiály zahřál pomocí žhavicího hořáku na žhavé světlo, zaznamenal jasné, modře zářící vezikuly, které podle něj bylo možné kultivovat a které vyzařovaly pozorovatelnou zářivou energii, kterou nazval orgon. Tyto měchýřky nazval „biony“ a věřil, že jsou rudimentární formou života nebo na půli cesty mezi životem a neživotem. Když vychladlou směs nalil na růstové médium, zrodily se bakterie. Na základě různých kontrolních pokusů Reich zavrhl myšlenku, že by bakterie byly přítomny již ve vzduchu nebo v jiných použitých materiálech. Reichova kniha Bionovy pokusy o vzniku života vyšla v roce 1938 v Oslu, což vedlo k útokům v tisku, že jde o „židovského pornografa“, který si dovoluje zasahovat do vzniku života.
V roce 1936 v knize Beyond Psychology Reich napsal, že „jelikož je vše antiteticky uspořádáno, musí existovat dva různé typy jednobuněčných organismů: (a) organismy ničící život nebo organismy, které vznikají organickým rozkladem, (b) organismy podporující život, které vznikají z anorganického materiálu, který vzniká.“
Tato myšlenka spontánního vzniku ho přivedla k přesvědčení, že našel příčinu rakoviny. Život ničící organismy nazval „T-bacily“, přičemž T znamená Tod, německy smrt. V knize The Cancer Biopathy popsal, jak je objevil v kultuře hnijící rakovinné tkáně získané z místní nemocnice. Napsal, že T-bacily vznikají rozpadem bílkovin; jsou dlouhé 0,2 až 0,5 mikrometru, mají tvar lancety a po injekčním podání myším způsobují záněty a rakovinu. Dospěl k závěru, že když v buňkách stárnutím nebo poraněním ubývá orgonová energie, buňky procházejí „bionickou degenerací“ neboli odumírají. V určitém okamžiku se v buňkách začnou tvořit smrtící T-bacily. Domníval se, že smrt v důsledku rakoviny je způsobena ohromným nárůstem T-bacilů.
Orgonové akumulátory a lapače mraků
Reich sestrojil „orgonové akumulátory“, aby mohl využívat orgon, který podle jeho názoru odpovídá za emoce a sexualitu. Šířily se divoké zvěsti, že jeho „sexuální krabičky“ způsobují nekontrolovatelnou erekci.
Zkonstruoval „mrakoměr“, který podle něj dokázal manipulovat s proudy orgonové energie a vytvářet déšť.
V březnu 1938 Hitler anektoval Rakousko. Reichova bývalá manželka a dcery již odjely do USA a v srpnu 1939 Reich odplul z Norska na poslední lodi, která odplouvala před začátkem války. Usadil se ve Forest Hills na Long Islandu a v roce 1946 se oženil s Ilse Ollendorfovou, s níž měl syna Petera.
Podle některých badatelů se v tomto období Reich zřejmě zhroutil. Říkají, že se stal paranoidním a revidoval části svých dřívějších prací, aby z nich odstranil odkazy na marxistickou teorii. Reichovi obhájci tvrdí, že Reichovy revize byly drobné, omezovaly se pouze na anglicky mluvící americké období jeho práce a měly především sexuologický, klinický nebo vědecký charakter. Reich byl jedním z prvních evropských socialistů, kteří se zcela rozešli s komunistickou stranou; například ve své knize Masová psychologie fašismu, kterou napsal po cestě do Ruska, označil komunismus za „rudý fašismus“. Jeho obhájci tvrdí, že obvinění z paranoie má zdiskreditovat Reichovu kritiku marxismu. Americký spisovatel Jim Martin tvrdí, že mnozí z těch, kdo napadají Reichův biofyzikální výzkum, například v oblasti orgonového akumulátoru, jsou sami levicoví a marxističtí.
V roce 1940 postavil Reich krabice zvané orgonové akumulátory, které koncentrovaly atmosférickou orgonovou energii; některé byly určeny pro laboratorní zvířata a některé byly dostatečně velké, aby se do nich vešel člověk. Reich tvrdil, že orgon je „prvotní kosmická energie“ modré barvy, která je podle něj všudypřítomná a zodpovídá za takové věci, jako je počasí, barva oblohy, gravitace, vznik galaxií a biologické projevy emocí a sexuality. Jeho orgonové akumulátory, složené ze střídajících se vrstev železných kovů a izolantů s vysokou dielektrickou konstantou, měly podobu velkého dutého kondenzátoru. Věřil, že posezení uvnitř krabice by mohlo poskytnout léčbu rakoviny a dalších nemocí. Právě konstrukce těchto krabiček upoutala pozornost tisku, což vedlo k divokým fámám, že se jedná o „sexuální krabičky“, které způsobují nekontrolovatelnou erekci.
Reich také zkonstruoval „mrakoměr“, kterým prý mohl manipulovat s proudy orgonové energie v atmosféře a vyvolat tak déšť tím, že donutil mraky, aby se vytvořily a rozptýlily. Na základě experimentů s orgonovým akumulátorem tvrdil, že orgonová energie je v přírodě negativně entropickou silou, která je zodpovědná za koncentraci a organizaci hmoty. Během jedné expedice za zmírněním sucha v Arizoně tvrdil, že pozoroval UFO, stejně jako v Orgononu ve státě Maine, a spekuloval, že orgon by mohl být využíván k pohonu UFO. Protože Reich a jeho spolupracovníci tvrdili, že viděli, jak se s UFO objevují mraky, nazvali je DOR (Deadly Orgone). [Jak odkazovat a odkazovat na shrnutí nebo text]
Podle Reichovy teorie byla nemoc způsobena především vyčerpáním nebo zablokováním orgonové energie v těle. Prováděl klinické testy orgonového akumulátoru na lidech trpících různými nemocemi. Pacient seděl v akumulátoru a vstřebával „koncentrovanou orgonovou energii“. Sestrojil menší, přenosnější akumulátory-blany stejné vrstvené konstrukce pro aplikaci na části těla. Pozorované účinky údajně posilovaly imunitní systém, a to dokonce do té míry, že ničily některé typy nádorů, ačkoli Reich váhal, zda to považovat za „vyléčení“. Orgonový akumulátor byl také testován na myších s rakovinou a na růstu rostlin, přičemž výsledky Reicha přesvědčily, že přínosy orgonové terapie nelze přičítat placebo efektu. Domníval se, že vyvinul velkou jednotnou teorii fyzického a duševního zdraví.
Orgonový experiment s Einsteinem
Reich v roce 1941 diskutoval o orgonových akumulátorech s Albertem Einsteinem.
Reich Einsteinovi při jejich druhém setkání poskytl malý akumulátor a Einstein provedl ve svém sklepě experiment, při kterém měřil teplotu nahoře, uvnitř a v blízkosti zařízení. Zařízení také rozebral až na Faradayovu klec, aby mohl porovnat teploty. V průběhu týdne Einstein v obou případech pozoroval nárůst teploty a potvrdil Reichovo zjištění. Reich dospěl k závěru, že teplo je výsledkem nové formy energie – orgonální energie – která se nahromadila uvnitř Faradayovy klece. Jeden z Einsteinových kolegů z Princetonu však tento jev interpretoval jako důsledek tepelných konvekčních proudů. Einstein souhlasil, že experiment lze vysvětlit konvekcí.
Podle Reichova životopisce Myrona Sharafa Reich odpověděl Einsteinovi 25stránkovým dopisem, v němž vyjádřil obavu, že „konvekce ze stropu“ se připojí k „zárodkům vzduchu“ a „Brownův pohyb“, aby vysvětlila nové poznatky. Sharaf píše, že Einstein provedl několik dalších pokusů, ale pak považoval záležitost za „zcela vyřešenou“.
Korespondenci mezi Reichem a Einsteinem vydal Reichův tisk v roce 1953 pod názvem The Einstein Affair, pravděpodobně bez Einsteinova svolení.
Článek Brady a FDA
Reicha po příjezdu do USA vyšetřovala FBI, protože byl imigrant s komunistickou minulostí. FBI v roce 2000 zveřejnila 789 stran svých spisů o Reichovi; v tiskové zprávě ministerstva zahraničí se uvádí:
Tento německý imigrant se označil za docenta lékařské psychologie, ředitele Orgonového institutu, prezidenta a výzkumného lékaře Nadace Wilhelma Reicha a objevitele biologické neboli životní energie. V roce 1940 bylo zahájeno bezpečnostní vyšetřování, jehož cílem bylo zjistit rozsah Reichových komunistických závazků. Komise pro slyšení cizího nepřítele usoudila, že Dr. Reich nepředstavuje hrozbu pro bezpečnost USA. V roce 1947 dospělo bezpečnostní vyšetřování k závěru, že Orgonový projekt ani nikdo z jeho pracovníků se nepodílel na podvratné činnosti ani neporušoval žádný zákon v působnosti FBI.
Myron Sharaf píše, že Reichův život v Americe byl až do roku 1947 relativně klidný. Objevilo se několik, jak Sharaf říká, uštěpačných článků a fám o Reichově příčetnosti, ale žádná organizovaná opozice. Pak se 26. května 1947 objevil v The New Republic článek s názvem „Podivný případ Wilhelma Reicha“ od nezávislé spisovatelky Mildred Edie Bradyové. Podtitulek zněl: „Muže, který neurózy i rakovinu svádí na neuspokojivé sexuální aktivity, odmítl pouze jeden vědecký časopis.“ Článek byl v angličtině.
Sharaf píše, že článek se skládal z kombinací pravd, polopravd a lží. Brady napsal:
Orgon, pojmenovaný podle sexuálního orgasmu, je podle Reicha kosmická energie. Ve skutečnosti je to kosmická energie. Reich ji nejen objevil; viděl ji, demonstroval ji a pojmenoval po ní město – Orgonon ve státě Maine. Zde staví její akumulátory, které pronajímá pacientům, kteří z nich pravděpodobně čerpají „orgastickou potenci“.
Sharaf píše, že důsledek byl jasný: akumulátory dodávaly orgastickou potenci, jejíž nedostatek způsobuje rakovinu. Proto se o akumulátorech tvrdilo, že léčí rakovinu. Brady tvrdil, že je třeba se vypořádat s „rostoucím říšským kultem“.
O dva měsíce později, 23. července, napsal Dr. J. J. Durrett, ředitel lékařského poradního oddělení Federální obchodní komise, FDA, aby prověřil Reichova tvrzení o zdravotních účincích orgonu. FDA k případu přidělila vyšetřovatele jménem Wood, který se dozvěděl, že Reich sestrojil 250 akumulátorů; FDA dospěla k závěru, že má co do činění s „podvodem první velikosti“. Sharaf píše, že FDA měla podezření na jakýsi „sexuální raketový obchod“; byly kladeny otázky na ženy spojené s orgonitem a na to, „co se s nimi dělo“.
V listopadu Reich napsal v časopise Conspiracy. Emocionální řetězová reakce: „Rád bych se přimluvil za své právo zkoumat přírodní jevy, aniž by na mě někdo mířil zbraněmi. Prosím také o právo mýlit se, aniž by mě za to věšeli … Zlobím se, protože očerňování může způsobit cokoli a pravda může tak málo zvítězit, jak se v současné době zdá.“ Sharaf píše, že Reich dospěl k přesvědčení, že Mildred Bradyová je stalinistka jednající na příkaz komunistické strany, „komunistická odstřelovačka“, jak ji Reich nazval.
Dne 10. února 1954 podal státní zástupce státu Maine jménem FDA stížnost, v níž žádal o vydání trvalého soudního příkazu podle článků 301 a 302 Federálního zákona o potravinách, lécích a kosmetice, aby zabránil mezistátní přepravě zařízení a literatury pro orgonovou terapii. Reich se odmítl dostavit k soudu, zřejmě v domnění, že žádný soud není schopen posoudit jeho práci. V průvodním dopise k odpovědi, kterou předložil soudu, napsal soudci Cliffordovi:
Můj faktický postoj k případu, stejně jako k dnešnímu světu vědy, mi nedovoluje vstoupit do případu proti Úřadu pro kontrolu potravin a léčiv, protože takový postup by podle mého názoru znamenal uznání pravomoci této zvláštní složky vlády vynášet soudy o prapůvodní, předatomové kosmické orgonové energii.
Svěřuji proto případ s plnou důvěrou do vašich rukou.
Protože se Reich nedostavil, soudce Clifford vydal dne 19. března 1954 soudní příkaz. Jeho rozhodnutí nařizovalo zničit všechny písemné materiály, které se zmiňovaly o „orgonové energii“ – včetně dokumentů a brožur a deseti Reichových knih. Dále uvedl, že další výtisky jeho knih, včetně revidovaných klasických děl, jako je Masová psychologie fašismu, nesmějí být vydány, pokud nebudou vymazány všechny zmínky o „orgonové energii“.
V květnu 1956 byl Reich zatčen za technické porušení soudního zákazu, když jeho spolupracovník převezl přes státní hranici zařízení pro orgonoterapii, a Reich byl obviněn z pohrdání soudem. Opět si odmítl zajistit právní obhajobu. V řetězech byl přiveden do soudní budovy v Portlandu ve státě Maine. Zastupoval se sám, přiznal, že porušil soudní zákaz, a zařídil, aby soudci byly zaslány kopie jeho knih. Byl odsouzen ke dvěma letům odnětí svobody.
Dr. Morton Herskowitz, Reichův kolega psychiatr a přítel, o procesu napsal: „Protože se považoval za historickou osobnost, chtěl vyjádřit historický názor, a aby ho vyjádřil, vedl proces tímto způsobem. Kdybych byl na jeho místě, chtěl bych utéct z vězení, chtěl bych být na svobodě atd. Vedl bych proces na přísně právním základě, protože právníci řekli: ‚My vám ten případ můžeme vyhrát. Jejich případ je tak slabý, že když nás necháte dělat naše věci, můžeme vás z toho dostat.“ A tak jsem se rozhodl, že to udělám. Ale on to nechtěl udělat.“
5. června 1956 se úředníci FDA vydali do Orgononu, Reichova sídla o rozloze 200 akrů (80 hektarů) poblíž Rangeley ve státě Maine, kde zničili akumulátory a 26. června spálili mnoho jeho knih. Dne 25. srpna 1956 a znovu 17. března 1960 bylo zbývajících šest tun jeho knih, časopisů a dokumentů spáleno ve veřejné spalovně na 25. ulici v dolní východní části New Yorku (Gansevoortova spalovna). V březnu 1957 byl poslán do federální věznice v Danbury, kde ho vyšetřil psychiatr a pořídil záznam: „Paranoia se projevuje bludy velkoleposti a pronásledování a představami o referencích.“
Reich zemřel ve spánku na selhání srdce 3. listopadu 1957 ve federální věznici v Lewisburgu v Pensylvánii, krátce předtím, než měl požádat o podmínečné propuštění. Ani jeden psychiatrický nebo vědecký časopis neotiskl nekrolog. Časopis Time 18. listopadu 1957 napsal:
Zemřel. Wilhelm Reich, 60 let, kdysi slavný psychoanalytik, spolupracovník a následovník Sigmunda Freuda, zakladatel Nadace Wilhelma Reicha, v poslední době známý spíše díky neortodoxním sexuálním a energetickým teoriím; na infarkt ve federální věznici Lewisburg, Pa; kde si odpykával dvouletý trest za šíření svého vynálezu, „akumulátoru orgonové energie“ (v rozporu se zákonem o potravinách a lécích), přístroje velikosti telefonní budky, který údajně shromažďoval energii z atmosféry a dokázal vyléčit nachlazení, rakovinu a impotenci, zatímco pacient seděl uvnitř.
Reich byl pohřben v Orgonu. Na jeho vlastní pokyn byl na žulovém náhrobku s kovovou podobiznou jeho obličeje umístěn jednoduchý nápis:
Z pohřebiště se naskýtá nezakrytý výhled na jezero Rangeley Lake. Vedle hrobu stojí replika Reichova vynálezu, „mrakoplaše“. Muzeum Wilhelma Reicha nyní sídlí v horní části Orgononu, v budově, kde se nacházela Reichova laboratoř, výuka a psychiatrická léčebna.
V 60. letech začaly vycházet nové vědecké časopisy věnované Reichově práci. Lékaři a přírodovědci se zájmem o Reicha organizovali malé studijní skupiny a instituty a byly podniknuty nové výzkumy. James DeMeo podnikl na Kansaské univerzitě výzkum Reichových teorií o atmosféře. Pozdější DeMeoova studie podrobila Reichovu sexuálně-ekonomickou teorii mezikulturnímu hodnocení. , později zařazenou do DeMeoova opus magnum Saharasia.
Reichův orgonový výzkum se nesetkal s otevřeným přijetím; většinová vědecká komunita se o jeho myšlenky do značné míry nezajímá a někdy je vůči nim nepřátelská. V Evropě, zejména v Německu, psychoterapeuti orgonovou akumulační terapii do jisté míry využívají. [Jak odkazovat a odkazovat na shrnutí nebo text] Dvojitě zaslepenou kontrolovanou studii psychologických a fyzických účinků orgonového akumulátoru provedli Stefan Müschenich a Rainer Gebauer na univerzitě v Marburgu a zdá se, že potvrdili některá Reichova tvrzení. Tuto studii později zopakoval Günter Hebenstreit na Vídeňské univerzitě. Reichovu orgonovou terapii podstoupili William Steig, Norman Mailer, William S. Burroughs, Jerome D. Salinger a Orson Bean.
Téměř všechny Reichovy publikace byly přetisknuty, kromě jeho výzkumných deníků, které jsou k dispozici jako fotokopie v Muzeu Wilhelma Reicha. První vydání nejsou k dispozici: Reich své knihy po celý život průběžně měnil a majitelé Reichova duševního vlastnictví aktivně zakazují, aby byly přetiskovány jiné než poslední revidované verze. Koncem 60. let 20. století vydalo nakladatelství Farrar, Straus & Giroux Reichova hlavní díla znovu. Reichovy starší knihy, zejména The Mass Psychology of Fascism, jsou považovány za historicky cenné.