Diskriminační jednání představující obtěžování nebo narušení důstojnosti osoby na základě původu, občanství, rasy, náboženství nebo pohlaví (článek 313 trestního zákoníku). Soudy uvedly při vynášení rozsudků motivaci založenou na zaujatosti, ale v trestním zákoníku není výslovné ustanovení o zpřísnění trestu. Vláda statistiky trestné činnosti z nenávisti nesleduje, i když jsou poměrně vzácné.
Arménie má zákon o zpřísnění trestů za trestné činy s etnickými, rasovými nebo náboženskými motivy (článek 63 trestního zákoníku).
Rakousko má zákon o zpřísnění trestů za trestné činy s rasistickou nebo xenofobní motivací (trestní zákoník § 33 odst.
Ázerbájdžán má zákon o zpřísnění trestů za trestné činy motivované rasovou, národnostní nebo náboženskou nenávistí (článek 61 trestního zákoníku). Vražda a způsobení vážné újmy na zdraví motivované rasovou, náboženskou, národnostní nebo etnickou nesnášenlivostí jsou odlišné trestné činy (článek 111).
Bělorusko má zákon o zpřísnění trestů za zločiny motivované rasovou, národnostní a náboženskou nenávistí a sváry.
Belgický zákon ze dne 25. února 2003 („ „zaměřený na boj proti diskriminaci a na úpravu zákona ze dne 15. února 1993, kterým se zřizuje Centrum pro rovné příležitosti a boj proti rasismu“) zavádí zpřísnění trestů za trestné činy zahrnující diskriminaci na základě pohlaví, domnělé rasy, barvy pleti, původu, národnostního nebo etnického původu, sexuální orientace, občanského stavu, narození, majetku, věku, náboženského nebo filozofického přesvědčení, současného nebo budoucího zdravotního stavu a handicapu nebo fyzických rysů. Zákon také „stanoví občanskoprávní opravný prostředek k řešení diskriminace“. Zákon spolu se zákonem ze dne 20. ledna 2003 („o posílení právních předpisů proti rasismu“), vyžaduje, aby Centrum shromažďovalo a zveřejňovalo statistické údaje o rasismu a diskriminačních trestných činech.
Trestní zákoník Bosny a Hercegoviny (uzákoněn v roce 2003) „obsahuje ustanovení zakazující diskriminaci ze strany veřejných činitelů mimo jiné na základě rasy, barvy pleti, národnostního nebo etnického původu, náboženského vyznání a jazyka a zakazující veřejným činitelům omezovat jazyková práva občanů v jejich vztazích s úřady (článek 145/1 a 145/2).“
Bulharské trestní právo zakazuje některé trestné činy motivované rasismem a xenofobií, ale zpráva Evropské komise proti rasismu a nesnášenlivosti z roku 1999 shledala, že se nezdá, že by tato ustanovení „někdy vedla k odsouzení před soudy v Bulharsku“.
Chorvatské právo připouští zohlednění jakýchkoli polehčujících nebo přitěžujících okolností při vynášení rozsudku, ale neobsahuje žádné výslovné ustanovení o motivacích založených na předpojatosti.
„Trestní zákoník ČR definuje rasistickou motivaci jako specifickou přitěžující okolnost, kterou jsou soudci povinni zohlednit při vynášení rozsudku, a také definuje specifické rasistické jednání jako trestný čin. § 196 trestá “násilí proti skupině obyvatel a proti jednotlivcům na základě rasy, národnosti, politického přesvědčení nebo náboženského vyznání.“
Ačkoli dánské právo neobsahuje výslovná ustanovení o trestném činu z nenávisti, „paragraf 80(1) trestního zákoníku nařizuje soudům, aby při ukládání trestu zohlednily závažnost trestného činu a motiv pachatele, a proto přikládaly při stanovení trestu význam rasistickému motivu trestných činů.“ V posledních letech soudci toto ustanovení používají ke zvýšení trestů na základě rasistických motivů.
Od roku 1992 zveřejňuje dánská civilní bezpečnostní služba (PET) statistiky zločinů se zjevnou rasistickou motivací.
V Anglii a Walesu mohou být trestné činy z nenávisti fyzickým útokem, slovním útokem, výhrůžkami nebo urážkami a budou považovány za trestný čin z nenávisti, pokud jsou motivovány rasou, barvou pleti, etnickým původem, národností nebo národnostním původem, náboženstvím, pohlavím nebo genderovou identitou, sexuální orientací nebo zdravotním postižením oběti.
V letech 2007-2008 policie zaznamenala 4 823 rasově nebo nábožensky motivovaných trestných činů, při kterých byl někdo zraněn, 4 320 trestných činů bez zranění a 26 495 případů obtěžování.V souvislosti s trestnými činy z nenávisti bylo zaznamenáno také 4 005 případů poškození cizí věci. [www.homeoffice.gov.uk]
Metropolitní policie v Londýně identifikovala typického pachatele nenávisti jako „mladého bělocha, který žije v místě oběti. Většina homofobních pachatelů je ve věku 16-20 let a většina rasových pachatelů nenávisti je mladší 30 let“.
V roce 2003 Francie uzákonila tresty zvyšující trestné činy z nenávisti za trestné činy motivované zaujatostí vůči skutečnému nebo domnělému etniku, národu, rase, náboženství nebo sexuální orientaci oběti. Tresty za vraždu byly zvýšeny z 30 let (za nenáviděné trestné činy) na doživotí (za trestné činy z nenávisti) a tresty za násilné útoky vedoucí k trvalé invaliditě byly zvýšeny z 10 let (za nenáviděné trestné činy) na 15 let (za trestné činy z nenávisti).
„V gruzínském právu neexistuje žádné obecné ustanovení, které by umožňovalo považovat rasistickou motivaci za přitěžující okolnost při stíhání běžných trestných činů. Některé trestné činy s rasistickou motivací jsou však v gruzínském trestním zákoníku z roku 1999 definovány jako konkrétní trestné činy, včetně vraždy motivované rasovou, náboženskou, národnostní nebo etnickou nesnášenlivostí (článek 109), způsobení vážných
zranění motivovaných rasovou, náboženskou, národnostní nebo etnickou nesnášenlivostí (článek 117) a mučení motivované rasovou, náboženskou, národnostní nebo etnickou nesnášenlivostí (článek 126). ECRI oznámila, že nemá žádné znalosti o případech, v nichž byl tento zákon prosazován. V Gruzii neexistuje žádné systematické sledování nebo sběr údajů o diskriminaci.“
Německý trestní zákoník nezná žádné zákony o přímém zpřísnění trestů v souvislosti s nenávistí nebo zaujatostí. V německém právním rámci se při zjišťování skutkové podstaty trestného činu nepřihlíží k motivaci. Soudce však může v rámci řízení o uložení trestu definovat určité zásady pro stanovení trestu. V paragrafu 46 německého trestního zákoníku se uvádí, že při stanovení trestu lze přihlédnout k „motivům a cílům pachatele; stavu mysli, který se odráží v činu, a svévole, která se podílí na jeho spáchání“. V minulosti se zde přihlíželo k nenávisti a zaujatosti.
Jediný paragraf v německém trestním zákoníku, kde by nenávist a/nebo zaujatost mohly být vzaty v úvahu (více či méně) přímo v případě násilného trestného činu z nenávisti, je 211 (Vražda). Kvalifikace vraždy (doživotní odnětí svobody) místo zabití (odnětí svobody nejméně pět let) je uvedena v odstavci 2 paragrafu 211: „Vrahem je ten, kdo zabije člověka z vražedné touhy, aby uspokojil své sexuální touhy, z chamtivosti nebo jinak podlých pohnutek, zrádně nebo krutě nebo prostředky nebezpečnými pro veřejnost nebo aby umožnil jiný trestný čin nebo aby ho zakryl.“ V minulosti soudci potvrdili rasovou nenávist a xenofobii jako „jinak podlé pohnutky“, které posilují zabití k vraždě.
Kromě toho německý trestní zákoník obsahuje paragrafy proti projevům nenávisti. Paragrafy 86, 86a byly zavedeny na obranu proti idejím nacionálního socialismu. Základním principem je, že propagandistický materiál zakázaných organizací a stran (k nimž patří NSDAP, ale i moderní nenávistné skupiny) může ovlivnit veřejný klid a bezpečnost, stejně jako Svobodný demokratický základní řád Německa, a proto může vést k násilí.
Článek zákona 927/1979 „Paragraf 1,1 trestá podněcování k diskriminaci, nenávisti nebo násilí vůči jednotlivcům nebo skupinám z důvodu
jejich rasového, národního nebo náboženského původu prostřednictvím veřejných písemných nebo ústních projevů; § 1,2 zakazuje zřizování
organizací, které organizují propagandu a činnost zaměřenou na rasovou
diskriminaci, a členství v nich; § 2 trestá veřejné vyjadřování urážlivých myšlenek; § 3 trestá jednání spočívající v odmítnutí
při výkonu povolání prodat zboží nebo poskytnout službu z rasových důvodů.“ Státní zástupce může vznést obvinění i v případě, že oběť stížnost nepodá. Od roku 2003 však nebylo podle zákona dosaženo žádného odsouzení.
Násilné jednání, krutost a nátlak pod pohrůžkou na základě skutečného nebo domnělého národního, etnického nebo náboženského postavení oběti jsou trestné podle § 174/B maďarského trestního zákoníku.
Článek 233 islandského trestního zákoníku uvádí, že „Kdo zesměšňujícím, pomlouvačným, urážlivým, výhrůžným nebo jiným způsobem veřejně napadne osobu nebo skupinu osob na základě jejich národnosti, barvy pleti, rasy, náboženského vyznání nebo sexuální orientace, bude potrestán pokutou nebo odnětím svobody až na 2 roky.“ (Slovo „napadení“ v tomto kontextu neodkazuje na fyzické násilí, pouze na projevy nenávisti.)
Islandský trestní zákoník (v islandštině)
Navzdory tomu je v celém mezinárodním společenství dobře známo, že v Íránu dochází a nadále dochází ke státem sponzorovanému mučení a popravám homosexuálů, protože sexuální orientace není v rámci státu uznávána jako chráněná třída a homosexualita je považována za porušení islámského práva.
Zákon o zákazu podněcování k nenávisti z roku 1989 (The Prohibition of Incitement to Hatred Act 1989) považuje za trestný čin podněcování k nenávisti vůči jakékoli skupině osob z důvodu jejich rasy, barvy pleti, národnosti, náboženství, sexuální orientace, etnického nebo národního původu nebo příslušnosti ke komunitě Travellerů, domorodé menšinové skupině.
Irsko systematicky neshromažďuje údaje o trestných činech z nenávisti.
Italské trestní právo v § 3 zákona č. 205/1993 obsahuje ustanovení o zpřísnění trestu pro všechny trestné činy motivované rasovou, etnickou, národnostní nebo náboženskou předpojatostí.
V Kazachstánu existují ústavní ustanovení zakazující propagandu propagující rasovou nebo etnickou nadřazenost.
V Kyrgyzstánu „Ústava státu zakazuje jakoukoli diskriminaci na základě původu, pohlaví, rasy, národnosti, jazyka, víry, politického nebo náboženského přesvědčení nebo jakýchkoli jiných osobních nebo sociálních rysů nebo okolností a že zákaz rasové diskriminace je obsažen i v jiných právních předpisech, jako je občanský, trestní a pracovní zákoník“.
Článek 299 trestního zákoníku definuje podněcování k národnostní, rasistické nebo náboženské nenávisti jako specifický trestný čin. Tento článek byl použit v politických procesech s podezřelými členy zakázané organizace Hizb-ut-Tahrir.
Ve skotském zvykovém právu mohou soudy při vynášení rozsudku nad někým, kdo byl shledán vinným z trestného činu, vzít v úvahu jakoukoli přitěžující okolnost. Existují zvláštní právní předpisy, které se zabývají trestnými činy podněcování k rasové nenávisti, rasově motivovaného obtěžování a trestnými činy zostřenými náboženskými předsudky. Skotská výkonná pracovní skupina se zabývala otázkou trestných činů z nenávisti a způsoby boje proti trestné činnosti motivované společenskými předsudky a podala zprávu v roce 2004. Její hlavní doporučení nebyla realizována, ale ve svých programových prohlášeních pro volby do skotského parlamentu v roce 2007 několik politických stran zahrnulo závazky k tvorbě právních předpisů v této oblasti, včetně Skotské národní strany, která nyní tvoří skotskou vládu. Návrh zákona o trestných činech (agresivita předsudky) (Skotsko) byl předložen 19. května 2008 Patrickem Harviem z poslaneckého klubu MSP, který byl připraven s podporou skotské vlády, a schválen jednomyslně parlamentem dne 3. června 2009.
Článek 22 odst. 4 španělského trestního zákoníku obsahuje ustanovení o zpřísnění trestu za trestné činy motivované zaujatostí vůči ideologii, víře, náboženství, etnické příslušnosti, rase, národnosti, pohlaví, sexuální orientaci, nemoci nebo postižení oběti.
Článek 29 švédského trestního zákoníku obsahuje ustanovení o zpřísnění trestu za trestné činy motivované zaujatostí vůči rase, barvě pleti, národnosti, etnické příslušnosti, sexuální orientaci, náboženství nebo „jiné okolnosti“ oběti.
Euroasijské země bez zákonů o zločinu z nenávisti
Albánie, Kypr, Estonsko, San Marino a Slovinsko nemají zákony proti zločinu z nenávisti.
Ústavní vědec Joseph Magnet tvrdí, že Kanada má více zákonů proti zločinům z nenávisti, které zakazují určité myšlenky, než kterákoli jiná země na světě. Od roku 1966 kanadský trestní zákoník zahrnuje ustanovení o zvýšení trestu za zločiny „motivované zaujatostí, předsudky nebo nenávistí na základě rasové skupiny, národnostního nebo etnického původu, jazyka, barvy pleti, náboženství, pohlaví, věku, mentálního nebo fyzického postižení, sexuální orientace nebo jiného podobného faktoru“. V paragrafu 319 kodex trestá každého, kdo „obhajuje nebo podporuje genocidu“ genocidou definovanou tak, že vyžaduje, aby činy byly spáchány „s úmyslem zničit zcela nebo částečně jakoukoli identifikovatelnou skupinu“. „Identifikovatelná skupina“ je definována jako „jakákoli část veřejnosti odlišená barvou pleti, rasovou skupinou, náboženstvím, etnickým původem nebo sexuální orientací“. V Kanadě jsou také dostupné civilní opravné prostředky proti diskriminačním činům.
Podle National Crime Victim Survey z roku 1999 je trestný čin z nenávisti trestným činem. Ve Spojených státech je federální trestní stíhání možné za zločiny z nenávisti spáchané na základě rasy, náboženství nebo původu osoby při provozování federálně chráněné činnosti.“ V roce 2009 přidal Matthew Shepard Act do federální definice vnímané pohlaví, genderovou identitu, sexuální orientaci a postižení a vypustil podmínku, že oběť provozuje federálně chráněnou činnost.
Čtyřicet pět států a District of Columbia mají stanovy kriminalizující různé druhy zločinů z nenávisti. Třicet jedna států a District of Columbia mají stanovy, které kromě trestního postihu za podobné činy vytvářejí občanskoprávní důvod žaloby. Dvacet sedm států a District of Columbia mají stanovy, které vyžadují, aby stát shromažďoval statistiky zločinů z nenávisti
Podle zprávy FBI Hate Crime Statistics za rok 2006 vzrostl počet trestných činů z nenávisti celostátně téměř o 8%, přičemž zúčastněné orgány činné v trestním řízení nahlásily celkem 7 722 incidentů a 9 080 trestných činů. Z 5 449 trestných činů proti osobám bylo 46% klasifikováno jako zastrašování a 31,9% jako prostá napadení. 81% z 3 593 trestných činů proti majetku byly činy vandalismu nebo ničení.
Podle statistik FBI Hate Crime Statistics za rok 2007 se však počet zločinů z nenávisti snížil na 7 624 incidentů hlášených zúčastněnými orgány činnými v trestním řízení. Tyto incidenty zahrnovaly 9 vražd a 2 znásilnění (z téměř 17 000 vražd a 90 000 násilných znásilnění spáchaných v USA v roce 2007).
Generální prokurátor Eric Holder v červnu 2009 řekl, že nedávné vraždy ukazují potřebu přísnějšího amerického zákona proti zločinům z nenávisti, který by zastavil „násilí maskované jako politický aktivismus“.
Úmyslné útoky na bezdomovce jako zločiny z nenávisti
Studie z roku 2007 zjistila, že počet násilných trestných činů proti bezdomovcům roste. Míra takto zdokumentovaných trestných činů byla v roce 2005 o 30% vyšší než v roce 1999. 75% všech pachatelů je mladších 25 let. Studie a průzkumy ukazují, že bezdomovci mají mnohem vyšší míru kriminální viktimizace než bezdomovci, ale že většina incidentů se nikdy neohlásí úřadům.
V posledních letech, především díky úsilí Národní koalice pro bezdomovce (NCH) a akademických výzkumníků, si problém násilí na bezdomovcích získal národní pozornost. NCH ve své zprávě Hate, Violence, and Death on Mainstreet USA (zachovají definici amerického Kongresu) označila úmyslné útoky proti zločinům z nenávisti bezdomovců.
Centrum pro studium nenávisti a extremismu na Kalifornské státní univerzitě v San Bernardinu ve spojení s NCH zjistilo, že 155 bezdomovců bylo zabito lidmi bez domova při „vraždách z nenávisti“, zatímco 76 lidí bylo zabito ve všech ostatních tradičních kategoriích vražd z nenávisti, jako je rasa a náboženství, dohromady. CSHE tvrdí, že negativní a ponižující zobrazení bezdomovců přispívá k atmosféře, kde dochází k násilí.
V Brazílii se zákony proti zločinům z nenávisti zaměřují na rasismus, rasovou újmu a další trestné činy motivované speciálními předsudky, jako jsou například vraždy eskadrami smrti a genocida na základě národnosti, etnika, rasy nebo náboženství. Vraždy eskadrami smrti a genocida jsou právně klasifikovány jako „odporné zločiny“ (zločiny hediondos v portugalštině).
Trestné činy rasismu a rasové újmy, i když jsou obdobné, jsou vymáhány mírně odlišně. Článek 140, třetí odstavec trestního zákoníku stanoví přísnější trest, od minimálně 1 roku do maximálně 3 let, za újmu způsobenou „prvky odkazujícími na rasu, barvu pleti, etnickou příslušnost, náboženství, původ nebo na podmínku, že jde o osobu ve věku nebo zdravotně postiženou“. Na druhé straně zákon 7716/1989 se vztahuje na „trestné činy vyplývající z diskriminace nebo předsudků na základě rasy, barvy pleti, etnika, náboženství nebo národního původu“.
Kromě toho brazilská ústava definuje jako „základní cíl republiky“ (článek 3, klauzule IV) „podporovat bohatství všech bez ohledu na původ, rasu, pohlaví, barvu pleti, věk a jakékoli jiné formy diskriminace“.