Model životaschopných systémů neboli VSM je model organizační struktury jakéhokoli životaschopného nebo autonomního systému. Životaschopný systém je jakýkoli systém uspořádaný tak, aby splňoval požadavky na přežití v měnícím se prostředí. Jedním z hlavních rysů systémů, které přežívají, je jejich přizpůsobivost. VSM vyjadřuje model pro životaschopný systém, což je abstraktní kybernetický popis, který je použitelný pro každou organizaci, která je životaschopným systémem a je schopna samostatnosti. Ztělesňuje omezení rizik pro rozvoj.
Model vyvinul teoretik operačního výzkumu a kybernetik Stafford Beer ve své knize Brain of the Firm (1972). Spolu s Beerovými dřívějšími pracemi o kybernetice aplikované na management tato kniha fakticky založila manažerskou kybernetiku.
První věc, kterou je třeba poznamenat o kybernetické teorii organizací zapouzdřených ve VSM je, že životaschopné systémy jsou rekurzivní; životaschopné systémy obsahují životaschopné systémy, které mohou být modelovány pomocí identického kybernetického popisu jako systémy vyšší (a nižší) úrovně v hierarchii kontejnmentu (Beer vyjadřuje tuto vlastnost životaschopných systémů jako kybernetický izomorfismus).
Součásti životaschopného systémového modelu
Zde uvádíme stručný úvod do kybernetického popisu organizace zapouzdřené do jedné úrovně VSM.
Základní funkce VSM
Životaschopný systém se skládá z pěti interagujících subsystémů, které mohou být zmapovány na aspekty organizační struktury. V širším slova smyslu se systémy 1-3 zabývají „tady a teď“ operací organizace, systém 4 se zabývá „tam a potom“ – strategickou reakcí na dopady vnějších, environmentálních a budoucích požadavků na organizaci. Systém 5 se zabývá vyvážením „tady a teď“ a „tam a potom“, aby dal politické směrnice, které udržují organizaci jako životaschopný subjekt.
Kromě subsystémů, které tvoří první úroveň rekurze, je v modelu zastoupeno i prostředí. Přítomnost prostředí v modelu je nezbytná jako oblast působení systému a bez ní není v modelu možné kontextualizovat nebo uzemnit vnitřní interakce organizace.
Model je odvozen z architektury mozku a nervového systému. Systémy 3-2-1 jsou identifikovány se starobylým mozkem nebo autonomním nervovým systémem. Systém 4 ztělesňuje poznávání a konverzaci. Systém 5, tedy vyšší mozkové funkce, zahrnuje introspekci a rozhodování.
Pravidla pro životaschopný systém
Zásady organizace
(Axiomy jsou výroky ‚hodné víry‘)
Zákon soudržnosti pro vícenásobné rekurze životaschopného systému
Tři opatření kapacity, která vytvářejí tři opatření k dosažení cílů
V „Brain…“ (str.163) Beer popisuje trojitý vektor, který charakterizuje aktivitu v Systému 1. Složky jsou:
Beer dodává: „Hodně by pomohlo, kdyby se tyto definice daly v mysli jasně opravit.“ Úkolem systému 4 je v podstatě realizovat potenciál.
On pak definuje produktivitu: je poměr aktuálnosti a schopnosti;
latence: je poměr schopností a potenciálu;
výkon: je poměr aktuálnosti a potenciality a také součin latence a produktivity.
Vezměme si řízení procesu s hotovostním výdělkem nebo úsporami pro firmu nebo vládu: potenciálně 100 000 liber, ale s cílem vydělat 60 000 liber. Ve skutečnosti se realizují tržby, úspory nebo daně ve výši 40 000 liber.
Takže potenciál = 100 000 liber; schopnost = 60 000 liber; skutečnost = 40 000 liber.
Tedy latence = 60/100 = 0,6;
produktivita = 40/60 = 0,67;
výkon = 0,6 × 0,67 = 0,4 (nebo aktuálnost/potenciál 40/100).
Tyto metody (také známé jako normalizace) mohou být podobně obecně aplikovány např. na hodiny odpracované při plnění úkolů nebo výrobků v nějakém výrobním procesu.
Když se aktuálnost odchýlí od schopnosti, protože někdo udělal něco dobře nebo něco špatně, je vedení odesláno algedonické upozornění. Pokud není včas provedena nápravná akce, přijetí dobré techniky nebo oprava chyby, je upozornění eskalováno. Protože kritéria jsou aplikována v uspořádané hierarchii, nemusí být vedení samo, ale funkce rutinní odezvy musí být seřazeny tak, aby odrážely nejlépe známou heuristickou praxi. Tyto heuristiky jsou neustále monitorovány pro zlepšení systémem 4 organizace.
Platové struktury odrážejí tato omezení výkonnosti, když jsou schopnosti nebo potenciál realizovány například pomocí bonusů za produktivitu, dohod se zúčastněnými stranami a práv duševního vlastnictví.
Řešení nerozhodnutelnosti zvýšením metalanguage
Při vzestupné rekurzi životaschopného systému se kontext každého autonomního metasystému 5-4-3-2 zvětšuje a získává větší rozmanitost.
To definuje metalanguage zásobník zvyšující se schopnosti řešit nerozhodnutelnost v autonomních nižších úrovních. Pokud někdo poblíž procesní úrovně potřebuje inovovat, aby dosáhl potenciálu, nebo obnovit schopnosti, pomoc může být zajištěna z řízení vyšší odrůdy.
Algedonická výstraha, odeslaná v případě, že se aktuálnost odchyluje o nějaké statisticky významné množství od schopnosti, činí tento proces automatickým.
Pojem přidání další odrůdy nebo stavů k vyřešení nejednoznačnosti nebo nerozhodnutelnosti (také známý jako rozhodovací problém) je předmětem Chaitinovy metamatmatické teorie algoritmických domněnek a poskytuje potenciálně rigorózní teoretický základ pro obecnou manažerskou heuristiku. Pokud proces nepřináší dohodnutý produkt, více informací, pokud je to relevantní, to napraví, vyřeší nejednoznačnost, konflikt nebo nerozhodnutelnost.
V „Platformě pro změnu“ (Pivo 1975) je teze rozvíjena prostřednictvím sbírky prací učeným subjektům, včetně britské policie a nemocnic, za účelem vytvoření vizualizace „Celkového systému“. Zde se „Relevantní etika“ vyvíjí z „Experimentální etiky“ a „Etika s rozbitým střevem“ za účelem vytvoření udržitelné země s reformovanými „starými institucemi“, které se stávají „novými institucemi“ řízenými souhlasem (eudémonická kritéria „Otázky metriky“ v Platformě… pp 163- 179) ze „softwarového prostředí“, zatímco kultura přejímá systémový přístup a „Homo Faber“ (člověk tvůrce) se stává „Homo Gubernator“ (samořízení).
Při aplikaci různých opatření VSM se používají k přiřazování lidí, strojů a peněz k pracovním místům, která produkují produkty nebo služby. V souboru procesů některé práce vykonává jedna osoba. Některé vykonává mnoho a často mnoho procesů vykonává jedna osoba. Během pracovního dne může účastník při plnění úkolu najít přesuny pozornosti mezi vnitřními a vnějšími systémy 1, 2, 3, 4 a 5 z okamžiku na okamžik.
Systém 3 je schopen provést audit (přes 3*) minulých výkonů, takže „špatné časy“ pro výrobu lze přirovnat k „dobrým časům“. Pokud se něco pokazí a úroveň rizika se zvýší, požádá Systém 3 o pomoc nebo ji předá kolegům k nápravě. To je bolest algedonického poplachu, který může být automatický, když výkon nedosáhne cílů schopností. Problém autonomní 3-2-1 homeostatické smyčky je absorbován pro řešení v rámci autonomie svého metasystému. Vývoj (role Systému 4 pro výzkum a marketing) je žádán o doporučení.
V malém podniku mohou být všechny tyto funkce vykonávány jednou osobou nebo sdíleny mezi účastníky. Ve větších podnicích se role mohou diferencovat a stát se specializovanějšími s důrazem na jeden nebo více aspektů VSM. Místní podmínky, prostředí a povaha služby nebo produktu určují, kde do tohoto obrazu zapadá skladování, prodej, reklama, propagace, expedice, zdanění, finance, platy atd. Ne všechny podniky si za své transakce účtují (např. některé školy a lékařské služby, policejní práce) a dobrovolní zaměstnanci nemusí být placeni. Reklama nebo doprava nemusí být součástí podnikání nebo mohou být hlavní činností. Ať jsou okolnosti jakékoliv, všechny podniky musí být užitečné pro své uživatele, pokud mají zůstat životaschopné. Pro všechny účastníky zůstává ústřední otázka: „Dělám to, co dělám pro tuto transakci vždy, nebo inovuji?“ Je vtělena do výzev v systému 4. VSM popisuje omezení: znalost minulých výkonů a jak je lze zlepšit.
Beer věnoval „Mozek firmy“ svým kolegům minulým i současným se slovy „Absolutum Obsoletum“, které přeložil „Pokud to funguje, je to zastaralé“.