Začínáme s psychologií

Počáteční psychologie
v. 1.0

Toto je kniha Začínající psychologie (v. 1.0).
Tato kniha je licencována pod licencí Creative Commons by-nc-sa 3.0 (http://creativecommons.org/licenses/by-nc-sa/
3.0/). Více podrobností naleznete v licenci, ale to v podstatě znamená, že můžete tuto knihu sdílet tak dlouho, dokud
autorovi připisujete zásluhy (ale viz níže), nevyděláváte na ní peníze a dáváte ji k dispozici všem ostatním za
stejných podmínek.
Tato kniha byla přístupná od 29. prosince 2012 a stáhl ji tehdy Andy Schmitz
(http://lardbucket.org) ve snaze zachovat dostupnost této knihy.
Normálně by zde byl autor a vydavatel připsán. Vydavatel však požádal o odstranění obvyklého
Creative Commons přiřazení původního vydavatele, autorů, názvu a URI knihy. Navíc
na žádost vydavatele bylo jejich jméno v některých pasážích odstraněno. Více informací je k dispozici na této
stránce přiřazení projektu (http://2012books.lardbucket.org/attribution.html?utm_source=header).
Více informací o zdroji této knihy, nebo proč je k dispozici zdarma, naleznete na domovské stránce projektu
(http://2012books.lardbucket.org/). Zde si můžete prohlížet nebo stahovat další knihy.

ii

Obsah
O autorovi ……………………………………………………………………………………………………………… 1
Poděkování……………………………………………………………………………………………………….. 2
Věnování…………………………………………………………………………………………………………. 4
Předmluva………………………………………………………………………………………………………………. 5
Kapitola 1: Zavedení psychologie…………………………………………………………………………….. 8
Psychologie jako věda…………………………………………………………………………………………………………. 10
Vývoj psychologie: Historie, přístupy a otázky ………………………………………………. 20
Kapitola Shrnutí ………………………………………………………………………………………………………………………. 48

Kapitola 2: Psychologické vědy…………………………………………………………………………. 49
Psychologové používají vědeckou metodu jako vodítko pro svůj výzkum………………………………………………… 54
Psychologové používají popisné, korelační a experimentální výzkumné vzory k pochopení
Chování ………………………………………………………………………………………………………………………………………….. 68
Můžete být informovaným spotřebitelem psychologického výzkumu………………………………………………………….. 88
Kapitola Shrnutí ………………………………………………………………………………………………………………………. 99

Kapitola 3: Mozky, těla a chování …………………………………………………………… 101
Neuron je stavebním kamenem nervového systému………………………………………………………………… 106
Naše mozky ovládají naše myšlenky, pocity a chování …………………………………………………………. 114
Psychologové studovat mozek pomocí mnoha různých metod ……………………………………………………………… 134
Dát to všechno dohromady: Nervový systém a endokrinní systém ……………………………………. 143
Kapitola Shrnutí …………………………………………………………………………………………………………………….. 152

Kapitola 4: Vnímání a vnímání………………………………………………………………………….. 154
Zažíváme náš svět prostřednictvím senzace ………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………….. 160
Vidění …………………………………………………………………………………………………………………………………………………. 169
Slyšení…………………………………………………………………………………………………………………………………….. 189
Ochutnávání, čichání a dotýkání …………………………………………………………………………………………………….. 195
Přesnost a nepřesnost ve vnímání ……………………………………………………………………………………………….. 203
Kapitola Shrnutí …………………………………………………………………………………………………………………….. 215

Kapitola 5: Stavy vědomí …………………………………………………………………………. 217
Spánek a snění Oživují nás pro akci……………………………………………………………………………………………………………… 220
Střídání vědomí pomocí psychoaktivních drog………………………………………………………………………………………………………………………. 235
Střídání vědomí bez drog ……………………………………………………………………………………………………………………… 253
Kapitola Shrnutí ………………………………………………………………………………………………………………………………………….. 264

iii

Kapitola 6: Pěstování a rozvoj ………………………………………………………………….. 267
Koncepce a prenatální vývoj ………………………………………………………………………………… 273
Kojenectví a dětství: zkoumání a učení………………………………………………………………………………………… 278
Dospívání: Rozvoj nezávislosti a identity ………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………….. 301
Předčasná a střední dospělost: budování efektivních životů………………………………………………………………… 312
Pozdní dospělost: stárnutí, odchod do důchodu a úmrtí……………………………………………………………………. 320
Kapitola Shrnutí …………………………………………………………………………………………………………………….. 329

Kapitola 7: Učení …………………………………………………………………………………………………. 330
Učení podle Asociace: Klasické kondicionování ……………………………………………………………………………… 335
Změna chování prostřednictvím posílení a trest: Operant podmiňování …………………343
Učení se vhledem a pozorováním………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………… 353
Využití principů naučení se porozumět každodennímu chování…………………………………………… 360
Kapitola Shrnutí …………………………………………………………………………………………………………………….. 372

Kapitola 8: Vzpomínání a posuzování ……………………………………………………………………. 374
Vzpomínky jako typy a fáze ……………………………………………………………………………………………………….. 382
Jak si pamatujeme: Stopy ke zlepšení paměti…………………………………………………………………………….. 398
Přesnost a nepřesnost paměti a rozpoznávání ……………………………………………………………………….. 420
Kapitola Shrnutí …………………………………………………………………………………………………………………….. 437

Kapitola 9: Inteligence a jazyk …………………………………………………………………….. 439
Definování a měření inteligence……………………………………………………………………………………………………. 442
Sociální, kulturní a politické aspekty inteligence ………………………………………………………………………….. 460
Komunikace s ostatními: Vývoj a používání jazyka ……………………………………….. 474
Kapitola Shrnutí …………………………………………………………………………………………………………………….. 491

Kapitola 10: Emoce a motivace ………………………………………………………………………… 493
Zkušenost s emocemi …………………………………………………………………………………………………………….. 499
Stres: Neviditelný vrah …………………………………………………………………………………………………………………….. 515
Pozitivní emoce: Síla štěstí ……………………………………………………………………………………. 530
Dvě základní lidské motivace: Jídlo a páření……………………………………………………………… 539
Kapitola Shrnutí …………………………………………………………………………………………………………………….. 554

Kapitola 11: Osobnost ………………………………………………………………………………… 557
Osobnost a chování: přístupy a měření …………………………………………………………. 561
Vznik osobnosti………………………………………………………………………………………………………………. 583
Je osobnost více přírodou nebo více výchovou? Behaviorální a molekulární genetika………………… 603
Kapitola Shrnutí …………………………………………………………………………………………………………………….. 613

iv

Kapitola 12: Definování psychických poruch ……………………………………………………….. 616
Psychologická porucha: Co dělá chování “abnormální”? ………………………………………………………… 620
Úzkost a disociační poruchy: Strach ze světa kolem nás …………………………………………….. 641
Poruchy nálady: Emoce jako nemoc ………………………………………………………………………………………………. 655
Schizofrenie: Hranice reality a vědomí …………………………………………………………………… 666
Poruchy osobnosti ……………………………………………………………………………………………………………….. 674
Somatoform, Factitious, and Sexual Disorders ………………………………………………………………………………… 684
Kapitola Shrnutí …………………………………………………………………………………………………………………….. 695

Kapitola 13: Léčba psychických poruch ……………………………………………………….. 698
Snižování poruch konfrontací s ní: psychoterapie ……………………………………………………………………… 703
Biologicky redukující porucha: Léková a mozková terapie………………………………………………………………… 723
Snižování poruch změnou sociální situace……………………………………………………………………….. 734
Vyhodnocení léčby a prevence: Co funguje? ……………………………………………………………………… 741
Kapitola Shrnutí …………………………………………………………………………………………………………………….. 752

Kapitola 14: Psychologie v našich sociálních životech…………………………………………………………………………….. 755
Social Cognition: Making Sense of Ourselves and Others ……………………………………………………………. 758
Interacting With Others: Helping, Hurting, and Conforming ………………………………………………… 781
Working With Others: The Costs and Benefits of Social Groups ………………………………………………………………….. 804
Kapitola Shrnutí ……………………………………………………………………………………………………………………………….. 815

v

O autorovi
Charles Stangor je profesor a docent předseda
psychologie v rámci sociální, Rozhodovací, a
Organizační vědy Speciální oblast na univerzitě
Marylandu. On také učil na Nové škole pro
Sociální výzkum, Michigan State University, a na
Univerzita v Tübingenu v Německu. Obdržel titul BA
z Beloit College v roce 1973 a jeho PhD z New Yorku
Univerzita v roce 1986. Dr. Stangor je příjemcem
výzkumné granty Národního ústavu duševního vlastnictví
Zdraví a z Národní vědecké nadace. He
vydal sedm knih a více než 70 výzkumných článků
a knižních kapitol a působil jako spolupracovník redakce
European Journal of Social Psychology. Je to charterový kolega z amerického
Psychologická společnost. Působil jako předseda výkonného výboru a je
v současné době výkonný ředitel Společnosti pro experimentální sociální psychologii. Dr.
Stangorovy výzkumné zájmy se týkají vývoje stereotypů a předsudků
a jejich vlivu na jedince, kteří jsou potenciálními oběťmi diskriminace.
Dr. Stangor pravidelně vyučuje sociální psychologii, výzkumné metody a na
postgraduální úrovni Základy sociální psychologie a skupinové procesy. Dr. Stangor
je předsedou vysokoškolského výboru katedry psychologie a získal
význačné pedagogické ocenění od University of Maryland. Dr. Stangor také
působí jako předseda výboru katedry lidských témat.

1

Poděkování
Rozvoj Úvod do psychologie byl umožněn prostřednictvím
kombinované úsilí mnoha lidí, z nichž každý přinesl speciální dovednosti do
projektu.
Jedním z důležitých zdrojů byl poradní sbor instruktorů z celé
země. Jejich promyšlená a zasvěcená zpětná vazba v průběhu vývoje byla
neocenitelné při vytváření tohoto prvního vydání. Jsem hluboce vděčný následujícím lidem
za svůj čas a úsilí:
• M. Janelle Cambron-Mellott, University of Alabama; Birmingham
Southern College
• Celeste Doerr, Florida State University
• Jerry Green, Tarrant County College–NW Campus
• Richard Hass, University of Delaware
• Adam Hutcheson, University of South Carolina
• Matthew I. Isaak, University of Louisiana at Lafayette
• Kerry Jordan, Utah State University
• Jerwen Jou, University of Texas–Pan American
• Peggy Norwood, Community College of Aurora
• Karen Rhines, Northampton Community College
• Eva Szeli, Arizona State University
• Anton Villado, Rice University
Úvod do psychologie také těžil z recenzí v různých fázích knihy
vývoj. Mnohokrát děkuji následujícím recenzentům za jejich příspěvky:











Eileen J. Achornová, Texaská univerzita v San Antoniu
Mara Aruguete, Lincolnova univerzita
David Carlston, Midwestern State University
Jenel T. Cavazos, Cameron University
Stephanie B. Ding, Del Mar College
Gaithri A. Fernando, California State University, Los Angeles
William Goggin, University of Southern Mississippi
Karla A. Lassonde, Minnesota State University, Mankato
Greg Loviscky, Pennsylvania State University
Michael A. Mangan, University of New Hampshire, Durham
Anne Moyerová, SUNY ve Stony Brook
Todd Nelson, California State University, Stanislaus

2

Poděkování




Bridgette J. Peteet, University of Cincinnati
Brad Pinter, Pennsylvania State University, Altoona
Steven V. Rouse, Pepperdine University
Glenda S. Williams, Lone Star College, North Harris

Poděkování patří také Maren Vossové, Hagerstown (MD) Community College, za její výzkum
a pomoc při psaní; Matthewovi I. Isaakovi, University of Louisiana at Lafayette, za
jeho práci na průvodních snímcích Test Item File a PowerPoint; a Chrissy
Chimiové a Stacy Claxtonové ze Scribe, Inc., kteří odborně zvládli mnoho detailů
výrobního procesu.
A zvláštní poděkování patří týmu v Unnamed Publisher. Dokončení knihy a
doplňků vyžadovalo pozornost mnoha lidí, včetně Michaela Boeziho, který
knihu podepsal a podporoval mé úsilí od začátku do konce; Pam Herspergerové,
která knihu řídila prostřednictvím vývoje; a Giny Huck Siegertové, která se mnou
úzce spolupracovala na všech aspektech projektu.

3

Věnování
Leslie

4

Předmluva
Když jsem poprvé začal učit Úvod do psychologie, zjistil jsem, že je to těžké-moc
těžší než výuka statistiky nebo výzkumných metod. Byl jsem schopen dát
přednáška o sympatickém nervovém systému, přednáška o Piaget a přednáška o
společenské poznávání, ale jak mohu tato témata pro studenta propojit? Cítil jsem
trochu jako bych prezentoval prádelna seznam výzkumných zjištění, spíše než
integrovaný soubor principů a znalostí. Samozřejmě, co bylo pro mě těžké, bylo
ještě těžší pro mé studenty. Jak by se dalo očekávat, že si zapamatují a
rozumět všem mnohým jevům psychologie? Jak mohli poznat, co je
nejdůležitější? A proč, vzhledem k množství informací, které byly svobodně
k dispozici na webu, mají se zajímat o můj přístup? Moje pedagogika
potřebovali něco, co by jejich učení strukturovalo, integrovalo a motivovalo.
Nakonec jsem našel nějaké techniky, které pomohou mým studentům pochopit a ocenit
co jsem zjistil, že je důležité. Za prvé jsem si uvědomila, že psychologie vlastně pro
mé studenty něco znamená, ale že jim musím objasnit, proč to tak je. Proto jsem
vytvořila důslednější zaměření na téma chování. Jedním z
nejzákladnějších integrujících principů disciplíny psychologie je její zaměření na
chování, a přesto to studentům často není objasněno. Postižení, poznávání a
motivace jsou kritické a zásadní, a přesto jsou často nejlépe pochopeny a
relevantní prostřednictvím jejich vazeb s chováním. Jakmile jsem na to přišla, začala jsem
vázat veškerý materiál na tento koncept: Sympatický nervový systém má význam
protože má specifické a předvídatelné vlivy na naše chování. Piagetova zjištění
mají význam, protože nám pomáhají pochopit chování dítěte (nejen jeho nebo její
myšlení). A sociální poznávání má význam, protože naše sociální myšlení nám pomáhá lépe navazovat
vztahy s ostatními lidmi v našem každodenním společenském životě. Toto integrující téma mi umožňuje
organizovat mé přednášky, mé psací úkoly a mé testování.
Druhá byla otázka empirismu: Zdůraznil jsem, že to, co se zdá být pravdivé, nemusí být
pravda, a musíme se pokusit určit, zda to pravda je. Myšlenka empirického
výzkumu testujícího falzifikovatelné hypotézy a vysvětlujícího mnoho (ale nikdy ne vše)
chování – myšlenka psychologie jako vědy – byla kritická a pomohla mi
odlišit psychologii od jiných oborů. Dalším důvodem pro zdůraznění
empirismu je, že kurz Úvod do psychologie představuje pro mnoho studentů
nejlepší příležitost dozvědět se o základech vědeckého výzkumu.
Délka existujících učebnic vytvářela skutečnou a zbytečnou překážku
studentskému učení. Zhušťoval jsem a zkracoval své pojednání, ale často bez
jasného zdůvodnění, proč jsem se rozhodl zabývat jedním tématem a vynechat jiné. Mé zaměření na

5

Předmluva

chování, spojené s důsledným zaměřením na empirismus, mi v tomto
ohledu pomohlo – zaměření na tato témata mi pomohlo identifikovat základní principy
psychologie a oddělit podstatnější témata od těch méně podstatných.

Přístup a pedagogika
Tuto knihu jsem napsal, abych studentům pomohl uspořádat jejich myšlení o psychologii na
konceptuální úrovni. Za pět nebo deset let neočekávám, že si moji studenti
zapamatují detaily většiny toho, co je učím. Nicméně doufám, že si
zapamatují, že na psychologii záleží, protože nám pomáhá porozumět chování
a že naše znalosti psychologie jsou založeny na empirickém studiu.
Tato kniha je navržena tak, aby tyto výsledky učení usnadnila. Použil jsem tři
techniky, abych studentům pomohl soustředit se na chování:
1. Otevírače kapitol. Své zaměření na chování začínám tím, že každou
kapitolu otvírám kapitolou a představuji zajímavý reálný svět
příklad lidí, kteří se zabývají otázkami chování a kteří
mohou využít psychologii, aby jim na tyto otázky pomohli odpovědět. Otevírač je
určen k tomu, aby vtáhl studenta do kapitoly a vytvořil zájem o
učení se o tématu.
2. Psychologie v každodenním životě. Každá kapitola obsahuje jednu nebo dvě
funkce, které mají propojit principy z kapitoly s reálnými
aplikacemi v oblasti podnikání, životního prostředí, zdraví, práva, učení a dalších
relevantních oblastech. Například aplikace v kapitole 6 „Růst
a rozvoj“ – „Co dělá dobrého rodiče?“ – aplikuje koncepty
rodičovských stylů v minipříručce o rodičovství a
aplikace v kapitole 3 „Mozky, těla a chování“ pojednává o
potížích, kterým čelí leváci při plnění každodenních úkolů ve
pravorukém světě.
3. Zaměření výzkumu. Také jsem v celém textu kladl důraz na empirismus, ale
aniž by odváděl pozornost od hlavní dějové linie. Každá kapitola
představuje dva detailní záběry výzkumu – dobře formulované a konkrétní
příklady výzkumu v rámci obsahové oblasti, z nichž každý obsahuje
shrnutí hypotéz, metod, výsledků a interpretací.
Tato funkce poskytuje kontinuální vlákno, které studentům připomíná
význam empirického výzkumu. Výzkumná centra také zdůrazňují
skutečnost, že zjištění nejsou vždy předem předvídatelná (rozptylují
mýtus o zpětném zkreslení) a pomáhají studentům pochopit, jak
výzkum skutečně funguje.

6

Předmluva

Mé zaměření na chování a empirismus přineslo text, který je lépe organizovaný,
má méně kapitol a je o něco kratší než mnohé z předních knih.
A konečně, stejně jako u všech textů Unnamed Publisher, i tato učebnice obsahuje učební
cíle, klíčové záběry, cvičení a aktivity kritického myšlení a okrajový
slovník klíčových pojmů.
Zkrátka si myslím, že tato kniha poskytne užitečnou a produktivní syntézu
mezi vašimi cíli a cíli vašich studentů. Snažil jsem se zaměřit spíše na
les než na stromy a přivést psychologii k životu – způsoby, na kterých
opravdu záleží – pro studenty. Zároveň kniha zachovává obsah a
koncepční přísnost, se silným zaměřením na základní principy empirismu
a vědecké metody.

7

Kapitola 1
Zavedení psychologie
Psychologie1 je vědecké studium mysli a chování. Slovo „psychologie“
pochází z řeckých slov „psyche“, což znamená život, a „logos“, což znamená
vysvětlení. Psychologie je oblíbený obor pro studenty, oblíbené téma ve veřejnosti
média a součást našeho každodenního života. Televizní pořady jako Dr. Phil
psychologové, kteří poskytují osobní poradenství osobám s osobním nebo rodinným
potíže. Kriminální dramata jako CSI, Lie to Me, a další představují práci
forenzní psychologové, kteří používají psychologické principy, aby pomohli řešit zločiny. a
mnoho lidí má přímé znalosti o psychologii, protože navštívili
psychologové, například školní poradci, rodinní terapeuti a věřící,
manželských nebo pozůstalostních poradců.
Protože jsme často vystaveni práci psychologů v naší každodenní
žije, všichni máme představu o tom, co je psychologie a co psychologové dělají. In
mnoha způsoby jsem si jist, že vaše představy jsou správné. Psychologové dělají práci v
forenzní obory, a poskytují poradenství a terapii pro lidi v tísni.
Ale existují stovky tisíc psychologů na světě, a většina
pracují na jiných místech, dělají práci, o které pravděpodobně nevíte.
Většina psychologů pracuje ve výzkumných laboratořích, nemocnicích a dalších oborových prostředích
kde studují chování lidí a zvířat. Například moji kolegové
v Katedře psychologie na University of Maryland studovat tak různorodé
témata jako úzkost u dětí, interpretace snů, účinky kofeinu na
přemýšlení, jak se ptáci poznávají, jak kudlanky nábožné slyší, jak lidé
z různých kultur reagují různě v jednání, a faktory, které vedou
lidí, aby se zapojili do terorismu. Jiní psychologové studují taková témata jako alkohol a
drogová závislost, paměť, emoce, hypnóza, láska, co dělá lidi agresivní nebo
užitečné, a psychologie politiky, předsudky, kultura, a náboženství.
Psychologové také pracují ve školách a podnicích, a používají celou řadu
metod, včetně pozorování, dotazníků, rozhovorů a laboratorních studií,
aby jim pomohli porozumět chování.

1. Vědecké studium mysli
a chování.

Tato kapitola poskytuje úvod do širokého pole psychologie a
mnoha přístupů, které psychologové používají k pochopení lidského chování. Budeme
zvažovat, jak psychologové provádějí vědecký výzkum, s přehledem
některých nejdůležitějších přístupů, které psychologové používají, a témat, která studují,

8

Kapitola 1 Zavedení psychologie

a také se zamyslet nad rozmanitostí oborů, ve kterých psychologové pracují, a kariéry,
které jsou dostupné lidem s diplomem z psychologie. Očekávám, že možná zjistíte,
že alespoň některé vaše předsudky o psychologii budou zpochybněny a
změněny, a dozvíte se, že psychologie je obor, který vám poskytne nové
způsoby myšlení o vlastních myšlenkách, pocitech a činech.
Obrázek 1.1

Psychologie je částečně studiem chování. Proč si myslíte, že se tito lidé chovají tak, jak se chovají?
Zdroje: „Robot: To není tanec, to je životní styl!“ fotografie s laskavým svolením Ally, http://www.flickr.com/photos/alla2/
2481846545/. Další fotografie © Thinkstock.

9

Kapitola 1 Zavedení psychologie

1.1 Psychologie jako věda
UČENÍ CÍLŮ
1. Vysvětlete, proč je použití naší intuice o každodenním chování nedostatečné
pro úplné pochopení příčin chování.
2. Popište rozdíl mezi hodnotami a fakty a vysvětlete, jak se používá
vědecká metoda k rozlišení těchto dvou jevů.

Navzdory rozdílům v jejich zájmech, oblastech studia a přístupech mají všichni
psychologové jedno společné: spoléhají se na vědecké metody. Výzkum
psychologové používají vědecké metody k vytváření nových poznatků o příčinách
chování, zatímco psychologové-praktici, jako jsou klinický, poradenský, průmyslově-organizační a školní psychologové, využívají stávající výzkum k posílení
každodenního života druhých. Věda o psychologii je důležitá jak pro výzkumníky
tak pro praktikující.
V jistém smyslu jsou všichni lidé vědci. Všichni máme zájem klást a odpovídat
na otázky o našem světě. Chceme vědět, proč se věci dějí, kdy a jestli
se pravděpodobně budou opakovat a jak je reprodukovat nebo měnit. Takové poznání
nám umožňuje předvídat naše vlastní chování i chování druhých. Můžeme dokonce shromažďovat
datum2 (tj. jakékoliv informace shromážděné prostřednictvím formálního pozorování nebo měření), abychom
nám v tomto úsilí pomohli. Bylo namítnuto, že lidé jsou „vědci všedního dne“, kteří
provádějí výzkumné projekty, aby odpovídali na otázky týkající se chování (Nisbett & Ross,
1980).Nisbett, R. E., & Ross, L. (1980). Lidský závěr: Strategie a nedostatky
společenského úsudku. Englewood Cliffs, NJ: Prentice Hall. Když si při
důležitém testu vedeme špatně, snažíme se pochopit, co způsobilo, že jsme si nezapamatovali nebo
nepochopili materiál a co by nám příště mohlo pomoci udělat lépe. Když se naši
dobří přátelé Monisha a Charlie rozejdou, navzdory tomu, že se zdálo, že
mají vztah vytvořený v nebi, snažíme se zjistit, co se stalo. Když
uvažujeme o vzestupu teroristických činů po celém světě, snažíme se vyšetřit
příčiny tohoto problému tím, že se podíváme na samotné teroristy, situaci kolem
nich a reakce ostatních na ně.

Problém intuice

2. Jakékoli informace shromážděné
prostřednictvím formálního pozorování nebo
měření.

Výsledky těchto „každodenních“ výzkumných projektů nás mohou naučit mnoha principům
lidského chování. Zkušeností se učíme, že když někomu sdělíme špatnou zprávu,
může nás vinit, i když ta zpráva nebyla naše chyba. Učíme se, že

10

Kapitola 1 Zavedení psychologie

lidé mohou upadnout do deprese poté, co selžou při důležitém úkolu. Vidíme, že
agresivní chování se v naší společnosti vyskytuje často, a rozvíjíme teorie, abychom
vysvětlili, proč tomu tak je. Tyto poznatky jsou součástí každodenního společenského života. Ve skutečnosti mnoho
výzkumů v psychologii zahrnuje vědecké studium každodenního chování (Heider,
1958; Kelley, 1967).Heider, F. (1958). Psychologie mezilidských vztahů. Hillsdale,
NJ: Erlbaum; Kelley, H. H. (1967). Atribuční teorie v sociální psychologii. In D.
Levine (Ed.), Nebraska symposium on motivation (Vol. 15, pp. 192–240). Lincoln:
University of Nebraska Press.
Problém se způsobem, jakým lidé sbírají a interpretují data ve svém
každodenním životě, je však v tom, že nejsou vždy zvlášť důkladní. Často, když se jedno
vysvětlení události zdá být „správné“, přijmeme toto vysvětlení jako pravdu i tehdy,
když jsou možná a potenciálně přesnější jiná vysvětlení. Například,
očití svědci násilných trestných činů jsou často mimořádně sebevědomí ve svých identifikacích
pachatelů těchto trestných činů. Výzkumy však zjišťují, že očití svědci nejsou o nic méně
sebevědomí ve svých identifikacích, když jsou nesprávní, než když jsou
korektní (Cutler & Wells, 2009; Wells & Hasel, 2008).Cutler, B. L., & Wells, G. L. (2009).
Odborné svědectví týkající se identifikace očitých svědků. In J. L. Skeem, S. O. Lilienfeld,
& K. S. Douglas (Eds.), Psychologická věda v soudní síni: Konsenzus a kontroverze
(s. 100–123). New York, NY: Guilford Press; Wells, G. L., & Hasel, L. E. (2008).
Identifikace očitých svědků: Problémy v obecném poznání a zobecnění. In E.
Borgida & S. T. Fiske (Eds.), Beyond common sense: Psychologická věda v soudní síni
(s. 159–176). Malden, NJ: Blackwell. Lidé mohou být také přesvědčeni o
existenci mimosmyslového vnímání (ESP), nebo o prediktivní hodnotě astrologie,
když pro ani pro jedno neexistuje důkaz (Gilovich, 1993).Gilovich, T. (1993). How we
vědět, co není tak: omylnost lidského rozumu v každodenním životě. New York, NY: Free
Tisk. Dále, psychologové také zjistili, že existují různé
kognitivní a motivační předsudky, které často ovlivňují naše vnímání a
vedou nás k chybným závěrům (Fiske & Taylor, 2007; Hsee & Hastie,
Dostupné online. (anglicky)  Fiske, S. T., & Taylor, S. E. Sociální poznání: Od mozku ke kultuře. Nový
Dostupné online. (anglicky)  YORK, NY: McGraw-Hill.; Hsee, C. K., & Hastie, R. Rozhodnutí a zkušenosti:
Proč si nevybereme to, co nás dělá šťastnými? Trendy v kognitivních vědách, 10(1), 31-37.
V souhrnu, přijímání vysvětlení událostí bez jejich důkladného testování
může nás vést k domněnce, že známe příčiny věcí, i když je ve skutečnosti neznáme.

1.1 Psychologie jako věda

11

Kapitola 1 Zavedení psychologie

Zaměření výzkumu: nevědomé preference písmen
našeho vlastního jména
Studie zveřejněná v časopise Journal of Consumer Research (Brendl, Chattopadhyay,
Pelham, & Carvallo, 2005)Brendl, C. M., Chattopadhyay, A., Pelham, B. W., &
Carvallo, M. (2005). Označení písmen názvu: Valence se přenáší, když produkt
specifické potřeby jsou aktivní. Journal of Consumer Research, 32(3), 405-415.
ukazuje, do jaké míry si lidé mohou být vědomi příčin svého
vlastního chování. Výzkum prokázal, že alespoň za určitých
podmínek (a i když to nevědí) lidé často preferují názvy značek
obsahující písmena jejich vlastního jména před názvy značek, které
neobsahují písmena jejich vlastního jména.
Účastníci výzkumu byli naverbováni v párech a bylo jim řečeno, že
výzkum je ochutnávkou různých druhů čaje. Pro každý pár účastníků,
vytvořil experimentátor dva čaje a pojmenoval je přidáním slova stonek
„oki“ k prvním třem písmenům křestního jména každého účastníka. Například pro
Jonathana a Elisabeth by názvy čajů byly Jonoki a
Elioki.
Účastníkům pak bylo ukázáno 20 balíčků čajů, které měly být
testovány. Osmnáct balíčků bylo označeno vymyšlenými japonskými názvy (např.
„Mataku“ nebo „Somuta“) a dva byly označeny značkami
sestavenými ze jmen účastníků. Experimentátor vysvětlil, že
každý účastník ochutná pouze dva čaje a bude si moci vybrat jeden
balíček těchto dvou, který si odnese domů.
Jeden ze dvou účastníků byl požádán, aby nakreslil proužky papíru, aby vybral dvě
značky, které budou ochutnány na tomto sezení. Kresba však byla zmanipulována tak,
aby dvě značky obsahující stonky jmen účastníků byly vždy
vybrány k ochutnávce. Poté, zatímco se čaje vařily, účastníci
dokončili úkol, který měl zvýšit jejich potřebu sebeúcty, a od kterého se očekávalo,
že zvýší jejich touhu vybrat si značku, která má písmena jejich
vlastního jména. Konkrétně všichni účastníci psali o aspektu sebe sama,
který by rádi změnili.
Poté, co byly čaje připraveny, je účastníci ochutnali a pak se rozhodli vzít si
balíček jednoho z čajů s sebou domů. Poté, co si vybrali,

1.1 Psychologie jako věda

12

Kapitola 1 Zavedení psychologie

účastníci byli dotázáni, proč si vybrali čaj, který si vybrali, a pak
jim byl vysvětlen skutečný účel studie.
Výsledky této studie zjistily, že účastníci si vybrali čaj, který zahrnoval
první tři písmena vlastního jména výrazně častěji (64% z
čas) než si vybrali čaj, který obsahoval první tři písmena jejich
jméno partnera (pouze 36% případů). Dále byla učiněna rozhodnutí
nevědomky; účastníci nevěděli, proč si vybrali čaj, který
Vybrat. Když byli dotázáni, více než 90% účastníků se domnívalo, že
vybrali na základě chuti, zatímco pouze 5% z nich uvedlo
skutečnou příčinu – že značka obsahovala písmena jejich názvu.

Jakmile se dozvíme o výsledku dané události (např., když čteme o
výsledky výzkumného projektu), často se domníváme, že bychom byli schopni
předpovídat výsledek s předstihem. Například pokud je polovině třídy studentů řečeno
že výzkum týkající se přitažlivosti mezi lidmi prokázal, že
„protiklady se přitahují“ a druhé polovině se říká, že výzkum prokázal, že
“ptáci peří hejno dohromady,” většina studentů bude hlásit věří, že
výsledek, o kterém se jen dočetli, je pravdivý, a že by předpovídali
výsledek dříve, než si o něm přečetli. Samozřejmě, že oba tyto protichůdné
výsledky nemohou být pravdivé. (Ve skutečnosti, psychologický výzkum zjistí, že „ptáci
peří hejno dohromady” je obecně případ.) Problém je, že jen čtení
popis výsledků výzkumu nás vede k přemýšlení o mnoha případech víme, že
podporují zjištění, a tak se zdají být uvěřitelné. Tendence k myšlení
že jsme mohli předpovědět něco, co se již stalo, že bychom pravděpodobně
nebyly schopny předvídat se nazývá retrospektivní zkreslení3.

Proč se psychologové spoléhají na empirické metody

3. Tendence myslet si, že jsme
mohl předvídat
něco, co již
došlo, že jsme pravděpodobně
by nebylo možné
předvídat.
4. Soubor předpokladů, pravidel,
a postupy, které vědci
použití k provádění empirických
výzkum.

1.1 Psychologie jako věda

Všichni vědci, ať už se jedná o fyziky, chemiky, biology, sociology, nebo
psychologové, používat empirické metody ke studiu témat, která je zajímají. Empirický
metody zahrnují procesy sběru a organizování dat a kreslení
závěry o těchto údajích. Empirické metody používané vědci mají
vyvíjené po mnoho let a poskytují základ pro sběr, analýzu a
interpretace dat ve společném rámci, ve kterém lze informace sdílet.
Vědeckou metodu4 můžeme označit jako soubor předpokladů, pravidel a postupů
které vědci používají k provádění empirického výzkumu.

13

Kapitola 1 Zavedení psychologie

Obrázek 1.2

Psychologové používají celou řadu technik k měření a pochopení lidského chování.
Zdroje: Fotografie z plakátu s laskavým svolením Wesleyan University, http://newsletter.blogs.wesleyan.edu/files/2009/04/
psychposter11.jpg. Fotografie z jazykové laboratoře s laskavým svolením Evansville University, http://psychology.evansville.edu/
langlab.jpg. Jiná fotografie © Thinkstock.

Ačkoli vědecký výzkum je důležitou metodou studia lidského chování,
ne všechny otázky lze zodpovědět pomocí vědeckých přístupů. Prohlášení, která
nelze objektivně změřit nebo objektivně určit, zda jsou pravdivá či nepravdivá, nejsou
v oblasti vědeckého bádání. Vědci proto rozlišují
mezi hodnotami a fakty. Hodnoty jsou osobní prohlášení jako „Potrat by neměl být v této zemi
povolen“, „Až zemřu, půjdu do nebe“ nebo „Je
důležité studovat psychologii.“ Fakta jsou objektivní prohlášení, která jsou určena jako
přesná pomocí empirického studia. Příkladem jsou „V roce 2009 bylo ve Spojených státech
spácháno více než 21 000
vražd“ nebo „Výzkum ukazuje, že jedinci,
kteří jsou po dlouhou dobu vystaveni vysoce stresujícím situacím, mají
více zdravotních problémů než ti, kteří jimi nejsou.“
Protože hodnoty nelze považovat ani za pravdivé, ani za nepravdivé, věda je nemůže dokázat ani vyvrátit.
Nicméně, jak ukazuje tabulka 1.1 „Příklady hodnot a
faktů ve vědeckém výzkumu“, výzkum může někdy poskytnout fakta, která mohou pomoci lidem rozvíjet jejich hodnoty.
Věda může být například schopna objektivně
měřit dopad nechtěných dětí na společnost nebo psychologické trauma, kterým trpí ženy po potratu.
Vliv trestu smrti na míru kriminality ve Spojených státech může být také zjistitelný. Tyto faktické informace
mohou a měly by být zpřístupněny, aby pomohly lidem formulovat jejich hodnoty ohledně
potratů a trestu smrti a také aby umožnily vládám formulovat
vhodné politiky. Hodnoty také často vstupují do hry při určování toho, jaký
výzkum je vhodné nebo důležité provádět. Například vláda USA
nedávno podpořila a poskytla finanční prostředky na výzkum HIV, AIDS a
terorismu a zároveň odmítla financovat výzkum využívající lidské kmenové buňky.

1.1 Psychologie jako věda

14

Kapitola 1 Zavedení psychologie

Tabulka 1.1 Příklady hodnot a faktů ve vědeckém výzkumu
Osobní hodnota

Vědecký fakt

Výplaty sociálních dávek by měly být
nesezdaným rodičům sníženy.

Americká vláda zaplatila v roce 2010 více než 21 miliard
dolarů na pojištění v nezaměstnanosti.

Zbraně by měly být postaveny mimo zákon.

V roce 2009 došlo ve Spojených státech k více než 30 000 úmrtí způsobených
střelnými zbraněmi.

Modrá je moje oblíbená barva.

Více než 35% vysokoškolských studentů uvádí, že modrá
je jejich oblíbená barva.

Je důležité přestat kouřit.

Kouření zvyšuje výskyt rakoviny a
srdečních chorob.

Zdroj: Stangor, C. (2011). Výzkumné metody pro behaviorální vědy (4. vyd.).
Mountain View, CA: Cengage.
Ačkoli vědci využívají výzkum k tomu, aby pomohli stanovit fakta, rozdíl mezi
hodnotami a fakty není vždy jednoznačný. Někdy se ukáže, že tvrzení, která vědci
později na základě dalšího výzkumu považují za věcná, jsou částečně
nebo dokonce zcela nesprávná. Ačkoli vědecké postupy nemusí nutně
zaručit, že odpovědi na otázky budou objektivní a nezaujaté, věda je
stále nejlepší metodou pro vyvození objektivních závěrů o světě kolem nás.
Když jsou stará fakta vyřazena, jsou nahrazena novými fakty založenými na novějších a
správnějších údajích. Ačkoli věda není dokonalá, požadavky empirismu
a objektivity mají za následek mnohem větší šanci na dosažení přesného
pochopení lidského chování, než je k dispozici prostřednictvím jiných přístupů.

Úrovně vysvětlování v psychologii
Studium psychologie zahrnuje mnoho různých témat na mnoha různých úrovních
vysvětlování5, což jsou perspektivy, které se používají k pochopení chování. Nižší
úrovně vysvětlování jsou více svázány s biologickými vlivy, jako jsou geny,
neurony, neurotransmitery a hormony, zatímco střední úrovně
vysvětlování odkazují na schopnosti a charakteristiky jednotlivých lidí a
nejvyšší úrovně vysvětlování se vztahují k sociálním skupinám, organizacím a kulturám
(Cacioppo, Berntson, Sheridan, & McClintock, 2000).Cacioppo, J. T., Berntson, G. G.,
Sheridan, J. F., & McClintock, M. K. (2000). Víceúrovňové integrační analýzy lidského
chování: Sociální neurověda a doplňující se povaha sociálních a
biologických přístupů. Psychological Bulletin, 126(6), 829-843.
5. Perspektivy, které jsou používány
k pochopení chování.

1.1 Psychologie jako věda

15

Kapitola 1 Zavedení psychologie

Stejné téma lze studovat v rámci psychologie na různých úrovních vysvětlení,
jak je znázorněno na obrázku 1.3 „Úrovně vysvětlení“. Například psychologické
porucha známá jako deprese postihuje miliony lidí na celém světě a je známo, že
jsou způsobeny biologickými, sociálními a kulturními faktory. Studium a pomoc zmírnit
deprese může být dosaženo na nízké úrovni vysvětlení tím, že zkoumá, jak
chemické látky v mozku ovlivňují prožívání deprese. Tento přístup má
povolil psychologům vyvíjet a předepisovat léky, jako je Prozac, který může
pokles deprese u mnoha jedinců (Williams, Simpson, Simpson, & Nahas,
2009).Williams, N., Simpson, A. N., Simpson, K., & Nahas, Z. (2009). Míra relapsů
s dlouhodobou antidepresivní léčbou: Metaanalýza. Human
Psychofarmakologie: klinická a experimentální, 24(5), 401-408. Na středních úrovních
vysvětlení, psychologická terapie je zaměřena na pomoc jednotlivcům vyrovnat se s
negativní životní zkušenosti, které mohou způsobovat deprese. A na nejvyšší úrovni,
psychologové studují rozdíly v prevalenci deprese mezi muži a
žen a napříč kulturami. Výskyt psychických poruch, včetně
deprese, je podstatně vyšší u žen než u mužů, a to je také vyšší
Západní kultury, například ve Spojených státech, Kanadě a Evropě, než ve východních
kultury, například v Indii, Číně a Japonsku (Chen, Wang, Polsko, & Lin, 2009; Seedat
et al., 2009).Chen, P.-Y., Wang, S.-C., Poland, R. E., & Lin, K.-M. (2009). Biologické
změny v depresi a úzkosti mezi Východem a Západem. CNS Neuroscience &
Therapeutics, 15(3), 283-294; Seedat, S., Scott, K. M., Angermeyer, M. C., Berglund, P.,
Bromet, E. J., Brugha, T. S.,…Kessler, R. C. (2009). Nadnárodní sdružení
mezi pohlavími a duševními poruchami ve světě Světové zdravotnické organizace
Průzkumy duševního zdraví. Archív všeobecné psychiatrie, 66(7), 785-795. Tyto pohlaví a
kulturní rozdíly poskytují vhled do faktorů, které způsobují depresi. The
studium deprese v psychologii nám pomáhá připomínat, že žádná jedna úroveň vysvětlení
může vše vysvětlit. Všechny úrovně vysvětlení, od biologického přes osobní až po
kulturní, jsou nezbytné pro lepší pochopení lidského chování.

1.1 Psychologie jako věda

16

Kapitola 1 Zavedení psychologie

Obrázek 1.3 Úrovně vysvětlování

Výzvy studia psychologie
Porozumět a pokusit se zmírnit náklady psychických poruch, jako je
deprese, není snadné, protože psychologické prožitky jsou extrémně
složité. Otázky, které kladou psychologové, jsou stejně obtížné jako ty, které kladou
lékaři, biologové, chemici, fyzici a další vědci, ne-li ještě složitější (Wilson,
1998).Wilson, E. O. (1998). Konzistence: Jednota poznání. New York, NY: Vintage
Knihy.
Hlavním cílem psychologie je předvídat chování tím, že porozumíme jeho příčinám.
Předpovídání je obtížné částečně proto, že lidé se liší a reagují různě
v různých situacích. Individuální rozdíly6 jsou rozdíly mezi lidmi na
fyzickém nebo psychickém rozměru. Například, ačkoli mnoho lidí zažívá
alespoň některé příznaky deprese v některých obdobích svého života, zkušenosti
se mezi lidmi dramaticky liší. Někteří lidé zažívají velké negativní události,
jako jsou těžká fyzická zranění nebo ztráta významných dalších, aniž
zažívají velkou depresi, zatímco jiní lidé zažívají těžkou depresi
bez zjevného důvodu. Mezi další důležité individuální rozdíly, které budeme rozebírat
v následujících kapitolách, patří rozdíly v extraverzi, inteligenci, selfesteem, úzkosti, agresivitě a konformitě.

6. Rozdíly mezi lidmi
na fyzickém nebo psychickém
rozměru.

1.1 Psychologie jako věda

Vzhledem k mnoha individuálním rozdílovým proměnným, které ovlivňují chování, nemůžeme
vždy předvídat, kdo se stane agresivním nebo kdo si povede nejlépe
v postgraduálním studiu nebo v zaměstnání. Předpovědi psychologů (a většina

17

Kapitola 1 Zavedení psychologie

jiných vědců) jsou pouze pravděpodobnostní. Můžeme například říci, že lidé, kteří
získají vyšší skóre v testu inteligence, si v průměru povedou lépe než lidé, kteří
získají nižší skóre ve stejném testu, ale nemůžeme dělat velmi přesné předpovědi o tom,
jak přesně si která osoba povede.
Dalším důvodem, proč je obtížné předvídat chování, je to, že téměř veškeré chování je
násobeno určováno, nebo produkováno mnoha faktory. A tyto faktory se vyskytují na
různých úrovních vysvětlení. Viděli jsme například, že deprese je způsobena
nižšími genetickými faktory, středními osobními faktory a vyššími sociálními a kulturními faktory. Vždy byste měli být skeptičtí k lidem, kteří
se snaží vysvětlit důležité lidské chování, jako je násilí, zneužívání dětí,
chudoba, úzkost nebo deprese, ve smyslu jediné příčiny.
Navíc tyto vícenásobné příčiny nejsou na sobě nezávislé; jsou
spojené takové, že když jedna příčina je přítomen jiné příčiny mají tendenci být přítomen jako
dobře. Toto překrývání ztěžuje určení příčiny nebo příčin, které působí.
Například, někteří lidé mohou být v depresi z důvodu biologické nerovnováhy v
neurotransmitery v mozku. Výsledná deprese může vést k jejich jednání
více negativně vůči ostatním lidem kolem sebe, což pak vede ty ostatní
lidé na ně budou reagovat negativněji, což pak zvýší jejich depresi.
V důsledku toho se biologické determinanty deprese prolínají s
sociální reakce jiných lidí, což ztěžuje rozplétání účinků
každou příčinu.
Dalším problémem při studiu psychologie je, že mnoho lidského chování je způsobeno
faktory, které jsou mimo naše vědomé vědomí, což je pro nás nemožné, jako
jednotlivci, aby jim opravdu rozumět. Role nevědomých procesů byla
zdůrazněno v teoretizování rakouského neurologa Sigmunda Freuda
(1856–1939), který tvrdil, že mnoho psychických poruch bylo způsobeno
vzpomínky, které jsme potlačili a zůstávají tak mimo naše vědomí.
Nevědomé procesy budou důležitou součástí našeho studia psychologie, a my
uvidí, že současný výzkum podpořil mnoho Freudových myšlenek o
význam nevědomí při vedení chování.

1.1 Psychologie jako věda

18

Kapitola 1 Zavedení psychologie

KLÍČOVÉ TAKEAWAYS
• Psychologie je vědecké studium mysli a chování.
• I když je snadné si myslet, že každodenní situace mají zdravý rozum
odpovědi, vědecké studie zjistily, že lidé nejsou vždy tak dobří
na předpovídání výsledků tak, jak si myslí, že jsou.
• Zpětná předpojatost nás vede k myšlence, že jsme mohli předpovědět události
které jsme vlastně nemohli předvídat.
• Lidé si často neuvědomují příčiny svého vlastního chování.
• Psychologové používají vědeckou metodu ke sběru, analýze a interpretaci
důkazy.
• Použití vědecké metody umožňuje vědci sbírat empirické
údaje objektivně, což přispívá k hromadění vědeckých
znalosti.
• Psychologické jevy jsou složité, a dělat předpovědi o
je obtížné, protože individuální rozdíly a protože jsou
násobí stanovené na různých úrovních vysvětlení.

EXERCIZE A KRITICKÉ MYŠLENÍ
1. Vzpomenete si na dobu, kdy jste použili svou intuici k analýze
výsledku, abyste byli později překvapeni, že vaše vysvětlení bylo
zcela nesprávné? Pomohlo vám toto překvapení pochopit, jak nás
intuice může někdy svést na scestí?
2. Popište vědeckou metodu tak, aby ji mohl pochopit někdo, kdo o vědě
nic neví.
3. Vezměte v úvahu chování, které považujete za důležité, a přemýšlejte o jeho
potenciálních příčinách na různých úrovních vysvětlení. Jak myslíte, že by psychologové
zkoumali toto chování?

1.1 Psychologie jako věda

19

Kapitola 1 Zavedení psychologie

1.2 Vývoj psychologie: Historie, přístupy a otázky
ÚVĚROVÉ CÍLE
1. Vysvětlete, jak se psychologie změnila z filozofické na vědeckou
disciplínu.
2. Uveďte některé z nejdůležitějších otázek, které se týkají psychologů.
3. Popište základní školy psychologie a jak každá škola
přispěla k psychologii.

V této části se budeme zabývat historií psychologie se zaměřením na
důležité otázky, které psychologové kladou, a hlavní přístupy (nebo školy)
psychologického bádání. Školy psychologie, které budeme zkoumat, jsou
shrnuty v tabulce 1.2 „Nejdůležitější přístupy (školy) psychologie“,
a na obrázku 1.5 „Časová osa zobrazující některé z nejvýznamnějších psychologů“
představuje časovou osu některých z nejvýznamnějších psychologů, počínaje
ranými řeckými filozofy a sahá až do současnosti. Tabulka 1.2 „Nejdůležitější
přístupy (školy) psychologie“ a na obrázku 1.5 „Časová osa zobrazující
Někteří z nejvýznamnějších psychologů“ oba představují výběr z nejvíce
důležité školy a lidé; zmínit všechny přístupy a všechny
psychologové, kteří přispěli do oboru není možné v jedné kapitole.
Přístupy, které psychologové používají k posouzení otázek, které je zajímají
se dramaticky změnily v průběhu dějin psychologie. Možná nejvíce
důležité je, že pole se pohybuje stabilně od spekulací o chování směrem k
objektivnější a vědecký přístup jako technologie dostupná pro studium lidských
chování se zlepšilo (Benjamin & Baker, 2004).Benjamin, L. T., Jr., & Baker, D. B.
(2004). Od seance k vědě: Historie profese psychologie v Americe.
1. vyd. Belmont, CA: Wadsworth/Thomson. Došlo také ke zvyšujícímu se přílivu
ženy do terénu. Ačkoli většina prvních psychologů byli muži, nyní většina
psychologové, včetně prezidentů nejdůležitějších psychologických
organizace, jsou ženy.

20

Kapitola 1 Zavedení psychologie

Tabulka 1.2 Nejdůležitější přístupy (školy) psychologie
Škola
psychologie

Popis

Důležité
přispěvatelé

Strukturalismus

Používá metodu introspekce k identifikaci základních
prvků nebo „struktur“ psychologického prožitku

Wilhelm Wundt,
Edward B.
Titchener

Funkcionalismus

Pokusy pochopit, proč si zvířata a lidé
vyvinuli konkrétní psychologické aspekty,
kterými v současnosti disponují

William James

Zaměřuje se na roli našich nevědomých myšlenek,
Psychodynamické pocity a vzpomínky a naše rané dětství
zkušenosti při určování chování

Sigmund Freud,
Carl Jung, Alfred
Adler, Erik
Erickson

Behaviorismus

Vychází z předpokladu, že není možné
objektivně studovat mysl, a proto by
psychologové měli omezit svou pozornost na studium
samotného chování

John B. Watson,
B. F. Skinner

Kognitivní

Studium mentálních procesů, včetně vnímání,
myšlení, paměti a úsudků

Hermann
Ebbinghaus, Sir
Frederic Bartlett,
Jean Piaget

Sociálně-kulturní

Studium toho, jak sociální situace a
kultury, v nichž se lidé nacházejí, ovlivňují
myšlení a chování

Fritz Heider,
Leon Festinger,
Stanley
Schachter

1.2 Vývoj psychologie: Historie, přístupy a otázky

21

Kapitola 1 Zavedení psychologie

Obrázek 1.4 Ženské psycholožky

Ačkoli většina prvních psychologů byli muži, ženy stále více přispívají k psychologii. První
ženskou prezidentkou Americké psychologické asociace byla Mary Whiton Calkinsová (1861–1930; vpravo dole).
Calkinsová významně přispěla ke studiu paměti a sebepojetí. Mahzarin Banaji (vlevo nahoře),
Marilynn Brewerová (vpravo nahoře) a Linda Bartoshuková (vlevo dole) všechny byly nedávnými prezidentkami Americké
psychologické společnosti.
Zdroje: Fotografie Bartoshukové s laskavým svolením Lindy Bartoshukové, http://www.psychologicalscience.org/?s=bartoshuk. Banaji
Fotografie s laskavým svolením Mahzarina Rustuma Banajiho, http://banaji.socialpsychology.org. Fotografie Brewerové s laskavým svolením Marilynn
Brewerové, http://brewer.socialpsychology.org. Fotografie Calkinsové s laskavým svolením Vlada Sfichiho, http://www.flickr.com/photos/
24110800@N08/2779490726.

1.2 Vývoj psychologie: Historie, přístupy a otázky

22

Kapitola 1 Zavedení psychologie

Obrázek 1.5 Časová osa zobrazující některé z nejdůležitějších psychologů

Přestože nemůže zachytit každého důležitého psychologa, tato časová osa ukazuje některé z nejdůležitějších
přispěvatelé k dějinám psychologie.

Ačkoli se psychologie během své historie dramaticky změnila, nejdůležitější je
otázky, kterými se psychologové zabývají, zůstaly neměnné. Některé z nich
otázky následují a budeme o nich diskutovat jak v této kapitole, tak v kapitolách
přijít:
• Příroda versus výchova. Jsou geny nebo prostředí nejvlivnější v
určuje chování jednotlivců a v účetnictví pro
rozdíly mezi lidmi? Většina vědců se nyní shoduje, že oba geny
a prostředí hrají zásadní role ve většině lidských chování, a přesto
stále se máme co učit o tom, jak příroda (naše biologické složení)
a živit (zkušenosti, které máme během našeho života) práce
společně (Harris, 1998; Pinker, 2002).Harris, J. (1998). Výchova
předpoklad: Proč děti dopadnou tak, jak dopadnou. New York, NY:
Touchstone Books; Pinker, S. (2002). Prázdný list: Moderní popření
lidské přirozenosti. New York, NY: Penguin Putnam. Podíl

1.2 Vývoj psychologie: Historie, přístupy a otázky

23

Kapitola 1 Zavedení psychologie

pozorované rozdíly v charakteristikách mezi lidmi (např. z hlediska jejich
výška, inteligence, nebo optimismus), který je díky genetice je známý jako
heritability7 z charakteristiky, a budeme hodně využívat tohoto
termín v následujících kapitolách. Uvidíme, například, že
dědičnost inteligence je velmi vysoká (asi 0,85 z 1,0) a že
dědičnost extraverze je asi 0,50. Ale uvidíme také, že
příroda a výchova se vzájemně ovlivňují složitými způsoby, takže otázka
„Je to příroda, nebo je to výchova?“ velmi obtížné odpovědět.
• Svobodná vůle versus determinismus. Tato otázka se týká rozsahu, v jakém
lidé mají kontrolu nad svými vlastními činy. Jsme produkty našich
prostředí, vedené silami mimo naši kontrolu, nebo jsme schopni
vybrat chování, kterému se věnujeme? Většina z nás ráda věří ve svobodu
bude, že jsme schopni dělat to, co chceme-například, že bychom mohli
vstát hned a jít na ryby. A náš právní systém je založen na
koncept svobodné vůle; trestáme zločince, protože věříme, že
mají na výběr nad svým chováním a svobodně se rozhodnou neuposlechnout
práva. Ale jak budeme diskutovat později v zaměření výzkumu v této sekci,
nedávný výzkum naznačil, že můžeme mít menší kontrolu nad naší
vlastní chování, než si myslíme (Wegner, 2002).Wegner, D. M.
(2002). Iluze vědomé vůle. Cambridge, MA: MIT Press.
• Přesnost versus nepřesnost. Do jaké míry jsou lidé dobří
zpracovatelé informací? I když se zdá, že lidé jsou „dobří
dost“ na to, aby smysl světa kolem sebe a aby slušný
rozhodnutí (Fiske, 2003),Fiske, S. T. (2003). Společenské bytosti. Hoboken, NJ:
John Wiley & Sons. mají k dokonalosti daleko. Lidský úsudek je
někdy ohrožen nepřesností v našem myšlení stylů a
naše motivace a emoce. Například náš úsudek může být
ovlivněny našimi touhami získat materiální bohatství a vidět se
pozitivně a emocionálními reakcemi na události, které se nám dějí.
Obrázek 1.6

7. Podíl pozorovaných
rozdílů v charakteristikách
mezi lidmi (např. pokud jde o
jejich výšku, inteligenci nebo
optimismus), který je dán
genetikou.

1.2 Vývoj psychologie: Historie, přístupy a otázky

24

Kapitola 1 Zavedení psychologie

Prezident Barack Obama a viceprezident Joe Biden (vlevo na fotografii) se setkávají s manažery BP, aby prodiskutovali katastrofu
ropná skvrna v Mexickém zálivu (vpravo foto). Psychologové studovat příčiny špatných úsudků, jako jsou ty, které učinil
těchto vedoucích pracovníků.
Zdroje: Obama-Hayward foto s laskavým svolením Pete Souza, http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Obamahayward.jpg. Pelikán foto s laskavým svolením International Bird Rescue Research Center,
http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Pelican_wash_from_oil_spill_Louisiana_13_Dawn_
IBRRC_2010.05.04_B6X2141.jpg.

• Vědomé versus nevědomé zpracování. Do jaké míry jsme si vědomi
o našich vlastních činech a jejich příčinách, a do jaké míry jsou naše
chování způsobené vlivy, které si neuvědomujeme? Mnoho z
hlavní teorie psychologie, od freudovské
psychodynamické teorie k současné práci v kognitivní
psychologie, tvrdí, že velká část našeho chování je určena
proměnné, které si neuvědomujeme.
• Rozdíly versus podobnosti. Do jaké míry jsme si všichni podobní a do
jaké míry jsme rozdílní? Existují například základní
psychologické a osobnostní rozdíly mezi muži a ženami, nebo
jsou si muži a ženy z velké části podobní? A co lidé z
různých etnik a kultur? Jsou lidé na celém světě
obecně stejní, nebo jsou ovlivněni svým zázemím a
prostředím různými způsoby? Osobnost, sociální a mezikulturní
psychologové se pokoušejí na tyto klasické otázky odpovědět.

Raní psychologové
Nejstarší psychologové, o kterých víme, jsou řečtí filozofové Platón
(428–347 př. n. l.) a Aristoteles (384–322 př. n. l.). Tito filozofové položili mnoho
stejných otázek, které kladou dnešní psychologové; například zpochybnili
rozdíl mezi přirozeností a výchovou a existencí svobodné vůle. Pokud jde o
první, Platón argumentoval na straně přírody a věřil, že určité druhy
poznání jsou vrozené nebo vrozené, zatímco Aristoteles byl spíše na straně výchovy,
věřil, že každé dítě se rodí jako „prázdná tabulka“ (latinsky a tabula rasa) a že
poznání se získává především učením a zkušeností.

1.2 Vývoj psychologie: dějiny, přístupy a otázky

25

Kapitola 1 Zavedení psychologie

Evropští filozofové se nadále ptali těchto
zásadní otázky během renesance. Pro
instance, francouzský filozof René Descartes
(1596–1650) uvažoval i o otázce svobodné vůle,
argumentovat ve svůj prospěch a věřit, že mysl ovládá
tělo přes šišinku v mozku (nápad
který v té době dával určitý smysl, ale později byl prokázán
nesprávné). Descartes také věřil v existenci
vrozené přirozené schopnosti. Vědec, stejně jako
filozof, Descartes pitval zvířata a byl
mezi prvními pochopit, že nervy
ovládal svaly. Zabýval se také
vztah mezi myslí (duševní aspekty života)
a tělo (fyzické aspekty života). Descartes
věřil v princip dualismu: že mysl je
zásadně odlišný od mechanického tělesa.
Další evropští filozofové, včetně Thomase Hobbese
(1588–1679), John Locke (1632–1704) a Jean-Jacques
Rousseau (1712-1778) se do těchto otázek také vložil.

Obrázek 1.7

Nejstarší psychologové byli
řeckých filozofů Platóna
(vlevo) a Aristoteles. Platón věřil
že mnoho vědomostí je vrozených,
vzhledem k tomu, že Aristoteles si myslel, že
každé dítě se narodilo jako
„prázdná břidlice“ a že
znalosti byly primárně
získané prostřednictvím učení a
zkušenosti.
Zdroje: Plato foto s laskavým svolením
http://commons.wikimedia.org/
wiki/File:Platon2.jpg. Aristoteles
foto s laskavým svolením Giovanni
Dall’Orto,
http://commons.wikimedia.org/
wiki/
Soubor:Busto_di_Aristotele_conserv
ato_a_Palazzo_Altaemps,
_Roma._Foto_di_Giovanni_Dall%
27Orto.jpg.

Základní problém, kterému tito filozofové čelili
bylo, že měli málo metod pro vypořádání svých pohledávek.
Většina filozofů neprováděla žádný výzkum těchto
otázky, částečně proto, že ještě nevěděli, jak
udělat to, a částečně proto, že nebyli jisti, že to bylo dokonce
možnost objektivně studovat lidské zkušenosti. Ale
dramatické změny přišel v průběhu 1800s s pomocí
z prvních dvou výzkumných psychologů: Němec
psycholog Wilhelm Wundt (1832–1920), který
vyvinul psychologickou laboratoř v Lipsku, Německo, a americké
psycholog William James (1842–1910), který založil psychologickou laboratoř na
Harvardova univerzita.

Strukturalismus: Introspekce a povědomí o subjektivitě
Zkušenosti

8. Škola psychologie, jejíž
cílem bylo identifikovat základní
prvky (nebo „struktury“)
psychologická zkušenost.

Wundtův výzkum v jeho laboratoři v Lipsku se zaměřil na povahu
vědomí samo. Wundt a jeho studenti věřili, že je možné analyzovat
základní prvky mysli a klasifikovat naše vědomé prožitky
vědecky. Wundt začal obor známý jako strukturalismus8, škola psychologie
jehož cílem bylo identifikovat základní prvky či „struktury“ psychologické zkušenosti. Jeho
cílem bylo vytvořit „periodickou tabulku“ z „prvků vjemů“, podobnou
periodická tabulka prvků, které byly nedávno vytvořeny v chemii.

1.2 Vývoj psychologie: Historie, přístupy a otázky

26

Kapitola 1 Zavedení psychologie

Strukturálové použili metodu introspekce a pokusili se vytvořit mapu
prvků vědomí. Introspektion9 zahrnuje požádání účastníků výzkumu, aby
popsali přesně to, co zažívají při práci na duševních úkolech, jako je prohlížení
barev, čtení stránky v knize nebo provádění matematického problému. Účastník, který
čte knihu, může například uvést, že viděl nějaké černé a barevné
rovné a zakřivené značky na bílém pozadí. V jiných studiích
strukturalisté používali nově vynalezené nástroje reakčního času, aby systematicky
posoudili nejen to, co si účastníci mysleli, ale i to, jak dlouho jim trvalo
tak. Wundt zjistil, že lidem trvalo déle, než oznámili, jaký zvuk právě
slyšeli, než prostě odpověděli, že ten zvuk slyšeli. Tyto studie označily
poprvé, kdy si výzkumníci uvědomili, že existuje rozdíl mezi pocitem
podnětu a vnímáním tohoto podnětu, a myšlenka využití reakční doby
ke studiu duševních událostí se nyní stala oporou kognitivní psychologie.
Snad nejznámějším ze strukturalistů byl
Edward Bradford Titchener (1867–1927). Titchener byl
Wundtův student, který přišel do Spojených států
koncem 19. století a založil laboratoř na Cornellově
univerzitě. Ve svém výzkumu pomocí introspekce
Titchener a jeho studenti tvrdili, že identifikovali
více než 40 000 pocitů, včetně těch, které se týkají
zraku, sluchu a chuti.

9. Metoda učení se o
psychologických procesech v
kterých se po účastnících výzkumu
žádá, aby přesně popsali,
co prožívají, když
pracují na duševních úkolech.

Důležitým aspektem strukturalistického přístupu bylo,
že byl přísný a vědecký. Výzkum označil
počátek psychologie jako vědy, protože
prokázal, že duševní události lze kvantifikovat.
Ale strukturalisté také objevili omezení
introspekce. Dokonce i vysoce vyškolení účastníci výzkumu
často nebyli schopni podat zprávu o svých subjektivních
zkušenostech. Když byli účastníci požádáni, aby udělali
jednoduché matematické problémy, mohli je snadno udělat, ale
nemohli snadno odpovědět, jak to udělali. Tudíž
strukturalisté byli první, kdo si uvědomil
důležitost nevědomých procesů – že mnoho
důležitých aspektů lidské psychologie se vyskytuje mimo
naše vědomé vědomí a že psychologové nemohou
očekávat, že účastníci výzkumu budou schopni přesně
podat zprávu o všech svých zkušenostech.

1.2 Vývoj psychologie: Historie, přístupy a otázky

Obrázek 1.8

Wilhelm Wundt (sedící vlevo)
a Edward Titchener (vpravo)
pomohli vytvořit strukturalistickou
psychologickou školu. Jejich cílem
bylo klasifikovat prvky
pocitu pomocí introspekce.
Zdroje: Wundtova fotografie s laskavým svolením
Kenosise,
http://commons.wikimedia.org/
wiki/File:Wundt-researchgroup.jpg. Titchenerova fotografie
s laskavým svolením Amaro Studios,
http://www.flickr.com/photos/
39584782@N08/4197763373.

27

Kapitola 1 Zavedení psychologie

Funkcionalismus a evoluční psychologie
Na rozdíl od Wundta, který se pokoušel porozumět povaze vědomí,
cílem Williama Jamese a ostatních členů školy funkcionalismu10
bylo porozumět tomu, proč si zvířata a lidé vyvinuli konkrétní psychologické
aspekty, které v současnosti mají (Hunt, 1993).Hunt, M. (1993). Příběh psychologie.
New York, NY: Anchor Books. Pro Jamese bylo myšlení člověka relevantní pouze pro jeho
chování. Jak uvedl ve své učebnici psychologie, „Mé myšlení je první a poslední a
vždy pro mé konání“ (James, 1890).James, W. (1890). Principy
psychologie. New York, NY: Dover.
James a ostatní členové funkcionalistické školy byli ovlivněni teorií přírodního výběru Charlese
Darwina (1809–1882), která navrhovala, že se fyzické
vlastnosti zvířat a lidí vyvíjely, protože byly užitečné, nebo
funkční. Funkcionalisté věřili, že Darwinova teorie se vztahuje i na
také psychologické charakteristiky. Stejně jako některá zvířata vyvinuly silné
svaly, které jim umožní běžet rychle, lidský mozek, tak funkcionalisté mysleli, musí
se přizpůsobili tak, aby plnili určitou funkci v lidské zkušenosti.

10. Škola psychologie, jejíž
cílem bylo pochopit, proč
zvířata a lidé mají
vyvinul zejména
psychologické aspekty, které
aktuálně vlastnit.
11. Odvětví psychologie, které
uplatňuje Darwinovskou teorii
přirozený výběr na člověka a
chování zvířat.

Ačkoli funkcionalismus již neexistuje jako škola
psychologie, její základní principy byly absorbovány do
psychologie a nadále ji ovlivňovat v mnoha ohledech.
Práce funkcionalistů se rozvinula do
obor evoluční psychologie11, obor
psychologie, která aplikuje darwinovskou teorii přirozenosti
výběr podle chování lidí a zvířat (Dennett, 1995;
Tooby & Cosmides, 1992).Dennett, D. (1995). Darwinova
nebezpečná myšlenka: Evoluce a smysl života. Nový
York, NY: Simon and Schuster; Tooby, J., & Cosmides, L.
(1992). Psychologické základy kultury. In J. H.
Barkow & L. Cosmides (Eds.), The adapted mind:
Evolutionary psychology and the generation of culture (p.
666). New York, NY: Oxford University Press.
Evoluční psychologie přijímá
základní předpoklad funkcionalistů, totiž že mnoho lidských
psychologických systémů, včetně paměti, emocí a
osobnosti, slouží klíčovým adaptivním funkcím. Jak uvidíme
v následujících kapitolách, evoluční psychologové používají
evoluční teorii k pochopení mnoha různých
chování včetně romantické přitažlivosti, stereotypů
a předsudků, a dokonce i příčin mnoha
psychických poruch.

1.2 The Evolution of Psychology: History, Approaches, and Questions

Figure 1.9

Funkcionalistická škola
psychologie, založená
americkým psychologem Williamem
Jamesem (vlevo), byla ovlivněna
dílem Charlese Darwina.
Zdroj: James photo courtesy of
http://commons.wikimedia.org/
wiki/
File:William_James,_philosopher.
jpg. Darwinův portrét courtesy of
George Richmond,
http://commons.wikimedia.org/
wiki/

28

Kapitola 1 Úvod do psychologie

Klíčovou složkou myšlenek evoluční
psychologie je zdatnost. Fitness12 odkazuje na rozsah
Soubor:Charles_Darwin_by_G._Rich
mond.jpg.
který má danou vlastnost a pomáhá jedinci
organismus přežít a rozmnožovat se ve vyšší míře než
ostatní příslušníci druhu, kteří
vlastnost nemají. Měřící organismy předávají své geny více
úspěšně dalším generacím, takže vlastnosti, které vytvářejí zdatnost
se stávají spíše součástí přirozenosti organismu než vlastnosti, které
zdatnost neprodukují. Například se tvrdí, že emoce žárlivosti
u mužů přetrvala v průběhu času, protože muži, kteří žárlivost zažívají, jsou zdatnější
než muži, kteří ji nepociťují. Podle této myšlenky vede zkušenost žárlivosti muže
k tomu, že častěji chrání své druhy a střeží se před soupeři, což zvyšuje
jejich reprodukční úspěch (Buss, 2000).Buss, D. M. (2000). Nebezpečná vášeň: Proč
žárlivost je stejně nutná jako láska a sex. New York, NY: Free Press.
I přes svůj význam v psychologickém teoretizování má evoluční psychologie
určitá omezení. Jedním z problémů je, že mnohé z jejích předpovědí jsou extrémně
obtížně ověřitelné. Na rozdíl od zkamenělin, které jsou používány k učení se o fyzickém vývoji
druhů, nemůžeme vědět, které psychologické vlastnosti naši předkové
měli nebo neměli; o tom můžeme pouze hádat. Protože je
obtížné přímo testovat evoluční teorie, je vždy možné, že
vysvětlení, která aplikujeme, jsou vymyšlena až po faktu, aby se zohlednila pozorovaná data
(Gould & Lewontin, 1979).Gould, S. J., & Lewontin, R. C. (1979). The spandrels of San
Marco and the Panglossian paradigm: A critique of the adaptationist programme. In
Proceedings of the Royal Society of London (Series B, Vol. 205, pp. 581-598).
Nicméně evoluční přístup je pro psychologii důležitý, protože
poskytuje logická vysvětlení, proč máme mnoho psychologických vlastností.

Psychodynamic Psychology

12. Rozsah, v jakém má
daná genetická charakteristika
pomáhá jednotlivému organismu
přežít a rozmnožovat se ve
vyšší míře než ostatní
příslušníci druhu, kteří
tuto charakteristiku nemají.

Snad nejvíce známou psychologickou školou široké veřejnosti je
psychodynamický přístup k chápání chování, který prosazoval
Sigmund Freud (1856-1939) a jeho následovníci. Psychodynamická psychologie13 je
přístup k chápání lidského chování, který se zaměřuje na roli nevědomých
myšlenek, pocitů a vzpomínek. Freud rozvinul své teorie o chování
prostřednictvím rozsáhlé analýzy pacientů, které léčil ve své soukromé klinické
praxi. Freud věřil, že mnoho problémů, které jeho pacienti zažívali,
včetně úzkosti, deprese a sexuální dysfunkce, byly výsledkem
bolestivých zážitků z dětství, které si daná osoba již nemohla pamatovat.

13. Přístup k chápání
lidského chování, který se zaměřuje
na roli nevědomých
myšlenek, pocitů a
vzpomínek.

1.2 Vývoj psychologie: Historie, přístupy a otázky

29

Kapitola 1 Zavedení psychologie

Freudovy myšlenky rozšířili další psychologové
kterého ovlivnil, včetně Carla Junga (1875–1961),
Alfred Adler (1870–1937), Karen Horney (1855–1952),
a Erika Eriksona (1902–1994). Tyto a další, kteří
sledovat psychodynamický přístup věřit, že je
možnost pomoci pacientovi, pokud podvědomí řídí
lze si vzpomenout, zejména prostřednictvím hluboké a
důkladné zkoumání osoby rané sexuální
zážitky a aktuální sexuální touhy. Tyto
průzkumy jsou odhaleny prostřednictvím talk terapie a
analýza snů, v procesu zvaném psychoanalýza.
Zakladatelé školy psychodynamiky byli
především praktici, kteří pracovali s jednotlivci, aby
pomoci jim pochopit a konfrontovat jejich psychologické
příznaky. I když toho moc neprovedli
výzkum jejich nápadů, a i když později, více
sofistikované testy svých teorií ne vždy
podpořila jejich návrhy, psychodynamika má
nicméně měl podstatný dopad na oblast
psychologie, a vlastně na myšlení o lidském
chování obecněji (Moore & Fine, 1995).Moore, B.
E., & Fine, B. D. (1995). Psychoanalýza: Hlavní pojmy.
New Haven, CT: Yale University Press. Význam
nevědomí v lidském chování, myšlenka, že
rané dětské zkušenosti jsou kritické, a
koncept terapie jako způsobu zlepšení lidského života
jsou všechno myšlenky, které jsou odvozeny z psychodynamického
přístupu a které zůstávají ústředním tématem psychologie.

Obrázek 1.10

Sigmund Freud a další
psychodynamičtí psychologové
věřili, že mnoho našich
myšlenek a emocí je
nevědomých. Psychoterapie byla
navržena tak, aby pomohla pacientům zotavit se
a konfrontovat jejich „ztracené“
vzpomínky.
Zdroj: Foto s laskavým svolením Maxe
Halberstadta,
http://commons.wikimedia.org/
wiki/
Soubor:Sigmund_Freud_LIFE.jpg.

Behaviorismus a otázka svobodné vůle

14. Škola psychologie, která je
založena na předpokladu, že
není možné objektivně
studovat mysl, a proto
by psychologové měli omezit
svou pozornost na studium
samotného chování.

Ačkoli se lišili v přístupu, jak strukturalismus, tak funkcionalismus byly
v podstatě studiem mysli. Psychologové spojení se školou
behaviorismu naopak částečně reagovali na obtíže
se kterými se psychologové setkali, když se snažili využít introspekci k pochopení
chování. Behaviorism14 je škola psychologie, která je založena na předpokladu, že je
nemožné objektivně studovat mysl, a proto by psychologové měli omezit svou
pozornost na studium samotného chování. Behavioristé věří, že lidská mysl je
„černá skříňka“, do které jsou posílány podněty a ze které jsou přijímány odpovědi.
Tvrdí, že nemá smysl pokoušet se určit, co se v té skříňce děje,
protože můžeme úspěšně předpovídat chování, aniž bychom věděli, co se děje uvnitř

1.2 Vývoj psychologie: Historie, přístupy a otázky

30

Kapitola 1 Zavedení psychologie

mysl. Dále behavioristé věří, že je možné rozvíjet zákony
učení, které může vysvětlit všechny chování.
Prvním behavioristou byl americký psycholog John B.
Watson byl z velké části ovlivněn prací ruského fyziologa Ivana
Pavlova (1849–1936), který zjistil, že psům se sbíhají sliny při zvuku
tón, který byl dříve spojován s prezentací potravin. Watson a
ostatní behavioristé začali používat tyto myšlenky vysvětlit, jak události, které lidé
a další organismy zkušené ve svém prostředí (podněty) by mohly produkovat
specifické chování (odpovědi). Například v Pavlovově výzkumu podnět (buď
jídlo nebo, po učení, tón) by vyvolal reakci slinění v
psů.
Ve svém výzkumu Watson zjistil, že systematické vystavování dítěte děsivým podnětům
v přítomnosti předmětů, které samy nevyvolaly strach mohl vést dítě k
reagovat ustrašeným chováním na přítomnost podnětu (Watson & Rayner,
1920; Beck, Levinson, & Irons, 2009).Watson, J. B., Rayner, R. (1920). Podmíněné
emocionální reakce. Journal of Experimental Psychology, 3(1), 1-14; Beck, H. P.,
Levinson, S., & Irons, G. (2009). Hledání malého Alberta: Cesta k Johnu B. Watsonovi
kojenecká laboratoř. Americký psycholog, 64(7), s. 605–614. V nejznámější z jeho
studie, 8-měsíční chlapec jménem Little Albert byl použit jako předmět. Zde je
shrnutí zjištění:
Chlapec byl umístěn doprostřed místnosti; bílá laboratorní krysa byla umístěna poblíž
a bylo mu dovoleno si s ním hrát. Na dítěti nebylo vidět, že by se krysy bálo. In later
pokusy, výzkumníci udělali hlasitý zvuk za Albertovými zády úderem do oceli
bar kladivem vždy, když se dítě dotklo krysy. Dítě plakalo, když
slyšel hluk. Po několika takových spárování obou podnětů, dítě bylo opět
ukázala krysa. Teď však vykřikl a snažil se od krysy odtáhnout.
V souladu s behavioristickým přístupem se chlapec naučil spojovat bílou krysu
s hlasitým zvukem, který vyústil v pláč.

1.2 Vývoj psychologie: Historie, přístupy a otázky

31

Kapitola 1 Zavedení psychologie

Nejznámějším behavioristou byl Burrhus Frederick (B.
F.) Skinner (1904–1990), který rozšířil principy
behaviorismu a také na ně upozornil
širokou veřejnost. Skinner používal myšlenky stimulace
a odezvy spolu s aplikací odměn nebo
posil k výcviku holubů a dalších zvířat. A
používal obecné principy behaviorismu k
rozvíjení teorií o tom, jak nejlépe učit děti a
jak vytvářet společnosti, které jsou mírumilovné a
produktivní. Skinner dokonce vyvinul metodu pro
studium myšlenek a pocitů pomocí behavioristického
přístupu (Skinner, 1957, 1968, 1972).Skinner, B. (1957).
Slovní chování. Acton, MA: Copley; Skinner, B. (1968).
Technologie výuky. New York, NY: AppletonCentury-Crofts; Skinner, B. (1972). Za svobodou a
důstojností. New York, NY: Vintage Books.

Obrázek 1.11

B. F. Skinner byl členem
behavioristické školy
psychologie. Tvrdil, že svobodná
vůle je iluze a že veškeré
chování je určováno
faktory prostředí.
Zdroj: Foto se svolením
http://commons.wikimedia.org/
wiki/
File:B.F._Skinner_at_Harvard_cir
ca _1950.jpg.

1.2 Vývoj psychologie: Historie, přístupy a otázky

32

Kapitola 1 Zavedení psychologie

Výzkumné zaměření: Máme svobodnou vůli?
Výzkumný program behavioristů měl důležité důsledky pro
zásadní otázky o přírodě a výchově a o svobodné vůli. V termínech
debaty o výchově v přírodě, souhlasili behavioristé s výchovou
přístup, přesvědčení, že nás utváří výhradně naše prostředí. They
také tvrdil, že neexistuje žádná svobodná vůle, ale spíše, že naše chování jsou
určuje události, které jsme zažili v naší minulosti. Stručně řečeno, toto
přístup tvrdí, že organismy, včetně lidí, jsou hodně jako loutky v
ukázat, kteří si neuvědomují, že je ovládají jiní lidé. Dále
i když nezpůsobujeme své vlastní činy, přesto věříme, že děláme
protože si neuvědomujeme všechny vlivy působící na naše chování.
Nedávný výzkum v psychologii naznačil, že Skinner a behavioristé
mohl mít docela dobře pravdu, alespoň v tom smyslu, že přeceňujeme své vlastní
svobodnou vůli v reakci na události kolem nás (Libet, 1985; Matsuhashi &
Hallett, 2008; Wegner, 2002).Libet, B. (1985). Nevědomá mozková iniciativa a
role vědomé vůle v dobrovolné činnosti. Behavioral and Brain Sciences, 8(4),
529-566; Matsuhashi, M., & Hallett, M. (2008). Načasování vědomého
záměru se pohybovat. European Journal of Neuroscience, 28(11), 2344-2351; Wegner,
D. M. (2002). Iluze vědomé vůle. Cambridge, MA: MIT Press. V jedné
ukázce chybného vnímání vlastní svobodné vůle neurovědci Soon,
Brass, Heinze, and Haynes (2008)Soon, C. S., Brass, M., Heinze, H.-J., & Haynes,
J.-D. (2008). Nevědomé determinanty svobodných rozhodnutí v lidském mozku.
Nature Neuroscience, 11(5), 543-545. umístili své výzkumné účastníky do
funkčního skeneru mozku pro magnetickou rezonanci (fMRI), zatímco jim předkládali
sérii písmen na obrazovce počítače. Písmeno na obrazovce
se měnilo každou půlsekundu. Účastníci byli požádáni, kdykoli se rozhodli
stisknout jedno ze dvou tlačítek. Pak byli požádáni, aby uvedli,
které písmeno se na obrazovce zobrazovalo, když se rozhodli stisknout tlačítko.
Výzkumníci analyzovali snímky mozku, aby zjistili, zda mohou předpovědět, které
ze dvou tlačítek se účastník chystá stisknout, ještě před písmenem na
které naznačil rozhodnutí stisknout tlačítko. Vědci naznačili, že
úmysl jednat se v mozku objevil dříve, než si ho účastníci výzkumu
uvědomili, a zjistili, že prefrontální oblast
mozkové kůry mozku vykazovala aktivaci, kterou lze použít k předpovědi stisku tlačítka jako
dlouhé 10 sekund před tím, než účastníci řekli, že se rozhodli, které tlačítko
stisknou.

1.2 Vývoj psychologie: Historie, přístupy a otázky

33

Kapitola 1 Zavedení psychologie

Výzkum zjistil, že si s větší pravděpodobností myslíme, že své
chování ovládáme, když se touha jednat projeví bezprostředně před výsledkem, když
je myšlenka v souladu s výsledkem a když neexistují žádné jiné
zjevné příčiny chování. Aarts, Custers, and Wegner (2005)Aarts, H.,
Custers, R., & Wegner, D. M. (2005). O vyvození osobního autorství:
Posílení zkušené agentury pomocí prvotních informací o efektech. Vědomí a
Kognice: An International Journal, 14(3), 439–458. požádal své
účastníky výzkumu, aby ovládali rychle se pohybující čtverec spolu s počítačem, který
také ovládal čtverec nezávisle. Účastníci stiskli tlačítko, aby
pohyb zastavili. Když byli účastníci vystaveni slovům vztahujícím se k
umístění čtverce těsně před tím, než zastavili jeho pohyb, stali se
pravděpodobnějšími, že si budou myslet, že ovládají pohyb, i když to ve skutečnosti byl
počítač, který ho zastavil. And Dijksterhuis, Preston, Wegner, and Aarts
(2008)Dijksterhuis, A., Preston, J., Wegner, D. M., & Aarts, H. (2008). Vliv
podprahového primingu sebe sama a Boha na vlastní autorství událostí.
Journal of Experimental Social Psychology, 44(1), 2-9. zjistil, že účastníci, kteří
byli právě vystaveni singulárním zájmenům v první osobě, jako „já“ a „já“,
byli pravděpodobnější, že budou věřit, že ovládají své činy, než lidé,
kteří viděli slova „počítač“ nebo „Bůh“.
Myšlenka, že v některých
případech je pravděpodobnější, že přijmeme své činy za vlastní, než v jiných, je také vidět v našem přisuzování úspěchu a neúspěchu.
Protože běžně očekáváme, že se naše chování setká s úspěchem, když
jsme úspěšní, snadno uvěříme, že úspěch je výsledkem naší vlastní svobodné
vůle. Když se jednání setká s neúspěchem, na druhou stranu je méně pravděpodobné, že
budeme tento výsledek vnímat jako výsledek naší svobodné vůle, a je pravděpodobnější, že
budeme výsledek svádět na štěstí nebo na našeho učitele (Wegner, 2003).Wegner, D. M. (2003).
Nejlepší trik mysli: Jak prožíváme vědomou vůli. Trendy v kognitivních
vědách, 7(2), 65-69.

Behavioristé významně přispěli k psychologii tím, že identifikovali
principy učení. Ačkoli behavioristé byli nesprávní ve svém přesvědčení, že
není možné měřit myšlenky a pocity, jejich myšlenky poskytly nové nápady,
které pomohly dále našemu chápání týkající se debaty o výchově přírody i
jako otázky svobodné vůle. Myšlenky behaviorismu jsou pro psychologii zásadní
a byly vyvinuty, aby nám pomohly lépe pochopit roli předchozích zkušeností
v různých oblastech psychologie.

1.2 Vývoj psychologie: Historie, přístupy a otázky

34

Kapitola 1 Zavedení psychologie

Kognitivní přístup a kognitivní neurověda
Věda je vždy ovlivněna technologií, která ji obklopuje, a psychologie je
bez výjimky. Proto není divu, že počínaje v šedesátých letech, rostoucí počet
psychologové začali přemýšlet o mozku a o lidském chování z hlediska
počítač, který byl vyvíjen a stává se veřejně přístupným
čas. Analogie mezi mozkem a počítačem, i když v žádném případě
perfektní, za předpokladu, že část impulsu pro novou školu psychologie s názvem kognitivní
psychologie. Kognitivní psychologie15 je obor psychologie, který studuje duševní procesy,
včetně vnímání, myšlení, paměti a úsudku. Tyto akce dobře odpovídají
procesy, které počítače provádějí.
Ačkoli kognitivní psychologie začala vážně v šedesátých letech, dřívější psychologové
měl také kognitivní orientaci. Některé z důležitých přispěvatelů k
kognitivní psychologie patří německý psycholog Hermann Ebbinghaus
(1850–1909), který studoval schopnost lidí zapamatovat si seznamy slov za
různých podmínek, a anglický psycholog Sir Frederic Bartlett (1886–1969),
který studoval kognitivní a sociální procesy zapamatování. Bartlett vytvořil
krátké příběhy, které byly v některých ohledech logické, ale také obsahovaly některé velmi neobvyklé
a neočekávané události. Bartlett zjistil, že pro lidi je velmi obtížné
si příběhy přesně vybavit, i poté, co jim bylo dovoleno je opakovaně studovat, a
předpokládal, že příběhy jsou obtížně zapamatovatelné, protože nezapadají
do očekávání účastníků o tom, jak by měly příběhy probíhat. Myšlenka, že naše
paměť je ovlivněna tím, co již známe, byla také hlavní myšlenkou za
kognitivně-vývojovým modelem švýcarského psychologa Jeana Piageta (1896–1980).
Mezi další významné kognitivní psychology patří Donald E. Broadbent (1926–1993),
Daniel Kahneman (1934–), George Miller (1920–), Eleanor Rosch (1938–) a Amos
Tversky (1937–1996).

15. Obor psychologie, který
studuje mentální procesy,
včetně vnímání, myšlení,
paměti a úsudku.

1.2 Vývoj psychologie: Historie, přístupy a otázky

35

KAPITOLA 1 Úvod do psychologie

Válka duchů
Válka duchů byl příběh, který použil sir Frederic Bartlett, aby vyzkoušel
vliv předchozích očekávání na paměť. Bartlett zjistil, že i když jeho
britští účastníci výzkumu směli příběh mnohokrát číst,
stále si ho nemohli dobře zapamatovat, a domníval se, že to bylo proto, že se nehodil
k jejich předchozím znalostem.
Jednou v noci se dva mladíci z Egulacu vydali k řece lovit tuleně a
když tam byli, byla mlha a klid. Pak uslyšeli válečný pokřik,
a pomysleli si: „Možná je to válečná výprava.“ Utekli na břeh a
schovali se za kládu. Pak se vynořily kánoe, uslyšeli hluk pádel a
uviděli, jak se k nim jedna kánoe blíží. V kánoi bylo pět mužů a ti
řekli:
„Co si myslíš? Chceme tě vzít s sebou. Jedeme proti proudu řeky, abychom
válčili s lidmi.“
Jeden z mladíků řekl: „Nemám šípy.“
„Šípy jsou v kánoi,“ řekli.
„Nepůjdu s nimi. Mohli by mě zabít. Moji příbuzní nevědí, kam jsem
zmizel. Ale ty,“ obrátil se k druhému, „můžeš jít s nimi.“
Jeden z mladíků tedy jel, ale druhý se vrátil domů.
A válečníci pokračovali proti proudu řeky do města na druhé straně Kalámy.
Lidé sešli k vodě a začali bojovat a mnozí byli
zabiti. Ale vzápětí zaslechl mladý muž jednoho z válečníků, jak říká: „Rychle, pojďme
domů: ten Indián byl zasažen.“ Teď si pomyslel: „Ach, to jsou duchové.“
Necítil se nemocný, ale říkali, že byl zastřelen.
A tak se kánoe vrátily do Egulacu a mladík vystoupil na břeh do svého domu
a rozdělal oheň. A všem to řekl a řekl: „Hle, já doprovázel
duchy a šli jsme bojovat. Mnoho našich druhů bylo zabito a mnoho
těch, kteří nás napadli, bylo zabito. Řekli, že jsem byl zasažen a že mi nebylo špatně.“

1.2 Vývoj psychologie: Historie, přístupy a otázky

36

Kapitola 1 Zavedení psychologie

Vyprávěl všechno a pak se odmlčel. Když vyšlo slunce, upadl.
Z úst mu vyšlo něco černého. Obličej se mu zkřivil. Lidé
vyskočili a plakali.
Byl mrtvý. (Bartlett, 1932)Bartlett, F. C. (1932). Vzpomínání. Cambridge:
Cambridge University Press.

Obrázek 1.12

Kognitivní psychologové, jako (zleva doprava) Jean Piaget, George Miller a Eleanor Rosch pracují na tom,
aby pochopili, jak se lidé učí, pamatují a soudí svět kolem sebe.
Zdroje: Fotografie Piageta s laskavým svolením Davida Kauppiho, http://www.flickr.com/photos/vansterpsykologerna/3407151541/
in/photostream. Fotografie Millera s laskavým svolením Asociace pro psychologické vědy
http://www.psychologicalscience.org/anniversary/timeline.cfm. Fotografie Rosche s laskavým svolením Univerzity
Pittsburgh, http://www.sis.pitt.edu/~mbsclass/hall_of_fame/rosch.html.

Ve svém argumentu, že naše myšlení má silný vliv na chování, poskytl
kognitivní přístup odlišnou alternativu k behaviorismu. Podle
kognitivních psychologů nebude ignorování mysli samotné nikdy dostačující, protože
lidé interpretují podněty, které prožívají. Například když se chlapec na rande otočí
k dívce a řekne: „Jsi tak krásná,“ behaviorista by to pravděpodobně viděl
jako posilující (pozitivní) podnět. A přesto by se dívka nemusela nechat tak snadno
oklamat. Mohla by se pokusit pochopit, proč chlapec právě v tuto dobu činí toto
prohlášení a přemýšlet, jestli se ji nepokouší ovlivnit
prostřednictvím komentáře. Kognitivní psychologové tvrdí, že když vezmeme v úvahu
způsob hodnocení a interpretace podnětů, pochopíme chování
hlouběji.

1.2 Vývoj psychologie: Historie, přístupy a otázky

37

Kapitola 1 Zavedení psychologie

Kognitivní psychologie zůstává nesmírně vlivný dnes, a to vedlo
výzkum v tak různorodých oblastech, jako je jazyk, řešení problémů, paměť, inteligence,
vzdělávání, lidský rozvoj, sociální psychologie a psychoterapie. The
kognitivní revoluce byla dána ještě více života v posledních deseti letech jako
výsledek nedávného pokroku v naší schopnosti vidět mozek v akci pomocí neuroimaging
technik. Neuroimaging16 je použití různých technik, které poskytují obrázky
struktura a funkce živého mozku (Ilardi & Feldman, 2001).Ilardi, S. S., &
Feldman, D. (2001). Paradigma kognitivní neurovědy: sjednocující
metateoretický rámec pro vědu a praxi klinické psychologie.
Journal of Clinical Psychology, 57(9), s. 1067-1088. Tyto obrázky se používají k diagnostice
onemocnění a poranění mozku, ale také umožňují výzkumníkům prohlížet si informace
zpracování tak, jak se vyskytuje v mozku, protože zpracování způsobuje dotčené oblasti
mozku zvýšit metabolismus a ukázat se na skenu. Již jsme
Diskutovala o využití jedné neurozobrazovací techniky, funkční magnetické rezonance
zobrazování (fMRI), ve výzkumu zaměření dříve v této části, a budeme diskutovat o
využití neurozobrazovacích technik v mnoha oblastech psychologie v kapitolách
sledujte.

Sociálně-kulturní psychologie

16. Použití různých technik
poskytnout fotografie
struktura a funkce
živý mozek.
17. Obor psychologie, který
se zaměřuje na to, jak sociální
situace a kultury v
které se lidé nacházejí
ovlivňovat myšlení a
chování.
18. Způsoby myšlení, cítění,
nebo chování, které jsou sdíleny
členové skupiny a jsou
jimi vnímané jako
vhodné.
19. společný soubor společenských norem,
včetně náboženských a rodinných
hodnoty a další morální přesvědčení,
sdílené lidmi, kteří žijí
v zeměpisné oblasti.

Závěrečná škola, která bere vyšší úroveň analýzy a která má zásadní
dopad na psychologii, lze obecně označit jako sociálně-kulturní přístup. The
obor sociálně-kulturní psychologie17 je studium toho, jak sociální situace a
kultury, ve kterých se lidé nacházejí, ovlivňují myšlení a chování. Sociálně-kulturní
psychologové se zabývají zejména tím, jak lidé vnímají sami sebe a
ostatní, a jak lidé ovlivňují chování druhých. Například sociální
psychologové zjistili, že nás přitahují jiní, kteří jsou nám podobní
pojmy postojů a zájmů (Byrne, 1969),Byrne, D. (1969). Postoje a
přitažlivost. In L. Berkowitz (Ed.), Pokroky v experimentální sociální psychologii (Vol. 4, str.
35-89). New York, NY: Academic Press. že rozvíjíme vlastní přesvědčení a
postoje porovnáním našich názorů s názory druhých (Festinger, 1954),Festinger,
(1954). Teorie procesů sociálního srovnávání. Lidské vztahy, 7, 117-140. a
že často měníme své přesvědčení a chování tak, aby byly podobné
lidé, na kterých nám záleží – proces známý jako konformita.
Důležitým aspektem sociálně-kulturní psychologie jsou sociální normy18 – způsoby
myšlení, cítění nebo chování, které členové skupiny sdílejí a vnímají jako
vhodné (Asch, 1952; Cialdini, 1993).Asch, S. E. (1952). Sociální psychologie. Englewood
Cliffs, NJ: Prentice Hall; Cialdini, R. B. (1993). Vliv: Věda a praxe (3. vyd.).
New York, NY: Harper Collins College. Normy zahrnují zvyky, tradice,
normy a pravidla, stejně jako obecné hodnoty skupiny. Mnoho z nejvíce
důležité společenské normy jsou určovány kulturou, ve které žijeme, a tyto
kultury jsou studovány mezikulturními psychology. Kultura19 představuje společné

1.2 Vývoj psychologie: dějiny, přístupy a otázky

38

Kapitola 1 Zavedení psychologie

soubor společenských norem, včetně náboženských a rodinných hodnot a jiných morálních přesvědčení, které sdílí
lidé, kteří žijí v zeměpisné oblasti (Fiske, Kitayama, Markus, & Nisbett, 1998;
Markus, Kitayama, & Heiman, 1996; Matsumoto, 2001).Fiske, A., Kitayama, S.,
Dostupné online. (anglicky)  Markus, H., & Nisbett, R. Kulturní matrix sociální psychologie. V D.
Gilbert, S. Fiske, & G. Lindzey (Eds.), Příručka sociální psychologie (4. vyd., str.
915 – 981). New York, NY: McGraw-Hill; Markus, H. R., Kitayama, S., & Heiman, R. J.
(1996). Kultura a „základní“ psychologické principy. In E. T. Higgins & A. W.
Kruglanski (Eds.), Sociální psychologie: Příručka základních principů (s. 857-913). Nový
1. vyd. York, NY: Guilford Press; Matsumoto, D. (vyd.). (2001). Příručka kultury a
psychologie. New York, NY: Oxford University Press. Kultury ovlivňují každý aspekt
o našich životech, a není nevhodné říci, že naše kultura definuje naše životy právě
stejně jako naše evoluční zkušenost (Mesoudi, 2009).Mesoudi, A. (2009).
How cultural evolutionary theory can inform social psychology and vice versa.
Psychological Review, 116(4), 929-952.
Psychologové zjistili, že existuje zásadní rozdíl ve společenských normách
mezi západními kulturami (včetně těch ve Spojených státech, Kanadě, západní
Evropě, Austrálii a na Novém Zélandu) a východoasijskými kulturami (včetně těch v
Číně, Japonsku, Tchaj-wanu, Koreji, Indii a jihovýchodní Asii). Normy v západních kulturách
jsou primárně orientovány na individualismus, který je o ocenění sebe sama a
nezávislosti na druhých. Děti v západních kulturách se učí rozvíjet
a vážit si pocitu svého osobního já a vidět se z velké části jako
oddělené od ostatních lidí kolem sebe. Děti v západních kulturách se cítí
výjimečné samy sebou; užívají si získávání zlatých hvězd na svých projektech a
nejlepší známku ve třídě. Dospělí v západních kulturách jsou orientováni na podporu
vlastního individuálního úspěchu, často ve srovnání s ostatními (nebo dokonce na úkor
ostatních.
Normy ve východoasijské kultuře se naopak orientují na
vzájemnou závislost nebo kolektivismus. V těchto kulturách se děti učí soustředit se na
rozvíjení harmonických sociálních vztahů s ostatními. Převažující normy
se týkají skupinové pospolitosti a propojenosti a povinnosti a odpovědnosti vůči
rodině a jiným skupinám. Když se členové
východoasijských kultur mají popsat, častěji než členové západních kultur dávají najevo,
že jim jde zejména o zájmy druhých, včetně jejich
blízkých přátel a kolegů.

1.2 Vývoj psychologie: dějiny, přístupy a otázky

39

Kapitola 1 Zavedení psychologie

Dalším důležitým kulturním rozdílem je míra, do jaké
jsou lidé v různých kulturách vázáni společenskými
normami a zvyky, místo aby mohli svobodně vyjadřovat
svou vlastní individualitu bez ohledu na společenské
normy (Chan, Gelfand, Triandis, & Tzeng, 1996).Chan, D.
K. S., Gelfand, M. J., Triandis, H. C., & Tzeng, O. (1996).
Znovu přehodnocena těsnost-uvolněnost: Některé předběžné
analýzy v Japonsku a ve Spojených státech. International
Journal of Psychology, 31, 1–12. Kultury se také liší
pokud jde o osobní prostor, například jak blízko si jednotlivci
stojí při rozhovoru, stejně jako
komunikační styly, které používají.

Obrázek 1.13

V západních kulturách sociální normy
podporují zaměření na sebe
(individualismus), zatímco ve
východních kulturách je důraz kladen
spíše na rodiny a sociální
skupiny (kolektivismus).

Je důležité mít povědomí o kulturách a kulturních
© Thinkstock
rozdílech, protože lidé s odlišným
kulturním zázemím stále více přicházejí do kontaktu
vzájemného kontaktu v důsledku zvýšeného cestování a imigrace
a rozvoje internetu a dalších forem
komunikace. Například ve Spojených státech existuje mnoho různých etnických
skupin a podíl populace, která pochází z menšinových (nebělošských)
skupin, rok od roku roste. Sociálně-kulturní přístup k
chápání chování nám znovu připomíná, jak obtížné je široce
zobecňovat lidskou povahu. Různí lidé vnímají věci odlišně,
a v různých kulturách je prožívají odlišně.

Mnoho disciplín psychologie
Psychologie není jedna disciplína, ale spíše soubor mnoha subdisciplín, které
všechny sdílejí alespoň některé společné přístupy a které spolupracují a vyměňují si
znalosti, aby vytvořily ucelenou disciplínu (Yang & Chiu, 2009).Yang, Y.-J., & Chiu, C.Y. (2009). Mapování struktury a dynamiky psychologických znalostí: Čtyřicet
let citací časopisů APA (1970–2009). Recenze obecné psychologie, 13(4),
349–356. Vzhledem k tomu, že obor psychologie je tak široký, studenti se mohou ptát, které
oblasti jsou nejvhodnější pro jejich zájmy a které typy kariér by pro ně mohly být
dostupné. Tabulka 1.3 „Některé kariérní cesty v psychologii“ vám pomůže
zvážit odpovědi na tyto otázky. Více o těchto různých
oborech psychologie a kariérách s nimi spojených se můžete dozvědět na http://www.apa.org/
careers/psyccareers/.

1.2 Vývoj psychologie: Historie, přístupy a otázky

40

Kapitola 1 Zavedení psychologie

Tabulka 1.3 Některé profesní dráhy v psychologii
Psychologie
pole

Popis

Kariérní příležitosti

Biopsychologie
a
neurověda

Toto pole zkoumá
fyziologické báze
chování u zvířat a
lidé studiem
fungování různých
oblasti mozku a
účinky hormonů a
neurotransmitery na
chování.

Většina biopsychologů pracuje ve výzkumu
nastavení – například na univerzitách, pro
federální vláda a v soukromém výzkumu
laboratoře.

Klinické a
poradenství
psychologie

Jedná se o největší
obory psychologie. The
zaměření je na
hodnocení, diagnóza,
příčiny, a léčba
duševní poruchy.

Klinické a poradenství psychologové poskytují
terapie pacientů s cílem zlepšení
jejich životní zkušenosti. Pracují v nemocnicích,
školy, sociální agentury a v soukromí
cvičit. Protože poptávka po této kariéře je
vysoká, vstup do akademických programů je vysoce
konkurenční.

Kognitivní
psychologie

Toto pole používá
sofistikovaný výzkum
metody, včetně
reakční doba a mozek
zobrazování ke studiu
paměti, jazyka a
myšlení lidí.

Kognitivní psychologové pracují především v
výzkumném prostředí, i když někteří (například
ti, kteří se specializují na interakce člověka s počítačem
konzultují pro podniky.

Tito psychologové
provádějí výzkum
vývojové
kognitivní, emoční a
psychologie
společenských změn, které se objevují
v průběhu života.

Mnoho z nich pracuje ve výzkumném prostředí, i když
jiní pracují ve školách a komunitách
agenturách, které pomáhají zlepšovat a hodnotit
účinnost intervenčních programů, jako je
Head Start.

Forenzní
psychologie

Forenzní psychologové
uplatňují psychologické
principy k pochopení
chování soudců,
advokátů, soudních síní
porot a dalších v
systému trestního soudnictví.

Forenzní psychologové pracují v systému trestního
soudnictví. Mohou svědčit u soudu a
mohou poskytovat informace o spolehlivosti
výpovědí očitých svědků a výběru poroty.

Zdraví
psychologie

Zdravotní psychologové se
zabývají
porozuměním tomu, jak
biologie, chování a
sociální situace

Zdravotní psychologové spolupracují s lékařskými
odborníky v klinickém prostředí s cílem
podpořit lepší zdraví, provádět výzkum a vyučovat na
univerzitách.

1.2 Vývoj psychologie: dějiny, přístupy a otázky

41

Kapitola 1 Zavedení psychologie

Psychologie
pole

Popis

Kariérní příležitosti

ovlivňovat zdraví a
onemocnění.
Průmyslově-organizační
Průmyslová psychologie platí
organizační psychologie na
a
pracoviště s cílem
životní prostředí zlepšení
psychologie
výkon a pohoda zaměstnanců.

Existuje široká škála kariéry
příležitosti v těchto oborech, obecně
práce v podnicích. Tito psychologové
pomůže vybrat zaměstnance, vyhodnotit zaměstnance
výkon, a zkoumat účinky
různé pracovní podmínky na chování.
Mohou také pracovat na návrhu zařízení a
prostředí, která zlepšují zaměstnance
výkon a snížení nehodovosti.

Osobnost
psychologie

Tito psychologové
studijní lidé a
rozdíly mezi nimi.
Cílem je rozvíjet
teorie, které vysvětlují
psychologické procesy
jednotlivců a
zaměření na jednotlivce
rozdíly.

Většina pracuje v akademickém prostředí, ale dovednosti
osobnostních psychologů jsou také v
poptávka v podnikání – například v
reklama a marketing. PhD programy v
psychologie osobnosti jsou často spojeny
s programy v sociální psychologii.

Škola a
vzdělávací
psychologie

Tento obor zkoumá, jak
lidé se učí ve škole,
účinnost
školní programy a
psychologie výuky.

Školní psychologové pracují v základních a
střední školy nebo okresní úřady škol
se studenty, učiteli, rodiči a
administrátorů. Mohou hodnotit dětskou
psychické a studijní problémy a
vývoj programů pro minimalizaci dopadu
tyto problémy.

Sociální a
mezikulturní
psychologie

Tento obor zkoumá
interakce lidí
s jinými lidmi. Témata
Mnoho sociálních psychologů pracuje v marketingu,
studie zahrnují
reklamní, organizační, návrh systémů,
shoda, skupina
a dalších aplikovaných oborech psychologie.
chování, vedení,
postoje a osoba
vnímání.

Sport
psychologie

Tento obor studuje
psychologické aspekty
sportovní chování. Cíl
Sportovní psychologové pracují v tělocvičnách, školách,
je pochopit
profesionální sportovní týmy a další oblasti
psychologické faktory,
kde se sporty provozují.
které ovlivňují
výkon ve sportu,
včetně role

1.2 Vývoj psychologie: Historie, přístupy a otázky

42

Kapitola 1 Představujeme psychologii

Psychologie
obor

Popis

Kariérní příležitosti

cvičení a týmové
interakce.

1.2 Vývoj psychologie: Historie, přístupy a otázky

43

Kapitola 1 Zavedení psychologie

Psychologie v každodenním životě: Jak se efektivně učit
a pamatovat si
Jedním ze způsobů, jak vám mohou být poznatky psychologického výzkumu obzvlášť užitečné,
je zlepšení vašich studijních a studijních dovedností. Psychologický
výzkum poskytl podstatné množství poznatků o principech
učení a paměti. Tyto informace vám mohou pomoci lépe si vést v tomto a
dalších kurzech a mohou vám také pomoci lépe se učit novým konceptům a technikám
v jiných oblastech vašeho života.
Nejdůležitější věc, kterou se můžete naučit na vysoké škole, je, jak lépe studovat, učit se,
a pamatovat si. Tyto dovednosti vám pomohou po celý váš život, jak se budete učit novým
zaměstnáním a přebírat další povinnosti. Existují podstatné individuální
rozdíly v učení a paměti, takové, že někteří lidé se učí rychleji než
ostatní. Ale i když vám učení trvá déle, než si myslíte, že by mělo, čas
navíc, který věnujete studiu, stojí za tu námahu. A můžete se naučit
učit se – učit se efektivně studovat a zapamatovat si informace je stejné jako
učit se jakoukoliv jinou dovednost, jako je hraní sportu nebo videohry.
Abyste se dobře učili, musíte být připraveni se učit. Nemůžete se dobře učit, když jste
unavení, ve stresu nebo když zneužíváte alkohol nebo drogy. Snažte se
dodržovat důslednou rutinu spánku a jídla. Jezte střídmě a
výživně a vyhýbejte se drogám, které mohou poškodit paměť, zejména alkoholu.
Neexistuje žádný důkaz, že stimulanty jako kofein, amfetaminy nebo některé z mnoha
léků zvyšujících paměť, které jsou na trhu, vám pomohou se učit (Gold,
Cahill, & Wenk, 2002; McDaniel, Maier, & Einstein, 2002).Gold, P. E., Cahill, L., &
Wenk, G. L. (2002). Ginkgo biloba: Kognitivní posilovač? Psychologická věda v
veřejném zájmu, 3(1), 2-11; McDaniel, M. A., Maier, S. F., & Einstein, G. O.
(2002). „Mozkově specifické“ živiny: Léčba paměti? Psychologická věda v
veřejném zájmu, 3(1), 12-38. Doplňky paměti obvykle nejsou o nic účinnější
než pít plechovku slazené limonády, která také uvolňuje glukózu a tím pádem
mírně zlepšuje paměť.
Psychologové studovali způsoby, které nejlépe umožňují lidem získat nové
informace, uchovávat je v čase a získávat informace, které byly
uložené v našich vzpomínkách. Jedním z důležitých zjištění je, že učení je aktivní
proces. Abychom získali informace co nejefektivněji, musíme s nimi aktivně manipulovat
to. Jedním z aktivních přístupů je nácvik – opakování informací, které mají být
učil znovu a znovu. Ačkoli jednoduché opakování nám pomáhá učit se,

1.2 Vývoj psychologie: dějiny, přístupy a otázky

44

Kapitola 1 Zavedení psychologie

psychologický výzkum zjistil, že informace získáváme nejefektivněji,
když aktivně přemýšlíme o jejich významu nebo je rozvádíme a
materiál propojujeme s něčím jiným.
Když studujete, snažte se je rozvádět propojením informací s jinými věcmi,
které už znáte. Pokud si chcete vzpomenout na různé školy
psychologie, zkuste se zamyslet nad tím, jak je každý z přístupů
odlišný od ostatních. Při porovnávání jednotlivých přístupů
určete, co je na každém z nich nejdůležitější, a pak je propojte s
rysy ostatních přístupů. V důležité studii ukazující
účinnost elaborativního kódování Rogers, Kuiper a Kirker (1977)Rogers,
T. B., Kuiper, N. A., & Kirker, W. S. (1977). Vlastní odkaz a kódování
osobních informací. Journal of Personality & Social Psychology, 35(9), 677-688.
zjistil, že studenti se informace nejlépe naučí, když je vztáhnou k aspektům
samy o sobě (jev známý jako efekt sebereference). Tento výzkum
naznačuje, že si představit, jak materiál souvisí s vlastními zájmy a
cíle vám pomůže naučit se to.
Přístup známý jako metoda loci zahrnuje propojení každý z kusů
informace, které si musíte zapamatovat na místech, která znáte.
Možná si vzpomenete na dům, ve kterém jste vyrůstali, a na pokoje v něm. Pak
mohli byste dát behavioristy do ložnice, strukturalisty do života
pokoj, a funkcionalisté v kuchyni. Pak když si potřebujete vzpomenout
informace, získáte duševní obraz vašeho domu a měla by být
schopen „vidět“ každého z lidí v každé z oblastí.
Jeden z nejzákladnějších principů učení je známý jako rozestup
účinek. Lidé i zvířata si snadněji zapamatují nebo se naučí materiál, když
studují materiál v několika kratších studijních obdobích po delší dobu
čas, spíše než studovat to jen jednou za dlouhou dobu. Cramming pro
zkoušku je obzvláště neúčinný způsob učení.
Psychologové také zjistili, že výkon se zlepšuje, když si lidé sami
stanoví obtížné, ale realistické cíle (Locke & Latham, 2006).Locke, E. A., &
Latham, G. P. (2006). Nové směry v teorii stanovování cílů. Současné směry v
Psychologické vědě, 15(5), 265–268 Tyto znalosti můžete použít, aby vám pomohly
se učit. Stanovte si realistické cíle pro čas, který strávíte studiem a co
se budete učit, a snažte se těchto cílů držet. Každý
den učiňte malé množství a do konce týdne toho dosáhnete hodně.

1.2 Vývoj psychologie: Historie, přístupy a otázky

45

Kapitola 1 Zavedení psychologie

Naše schopnost adekvátně hodnotit vlastní znalosti je známá jako metapoznání.
Výzkum naznačuje, že naše metakognice může dělat nás příliš sebevědomý, vedoucí
abychom věřili, že jsme se naučili materiál, i když jsme ho nenaučili. Komu
neutralizovat tento problém, ne jen procházet své poznámky znovu a znovu. Místo toho,
vytvořit seznam otázek a pak se uvidí, jestli můžete na ně odpovědět. Studie
informace znovu a pak vyzkoušet znovu po několika minutách. Jestliže jste
případné chyby, studovat znovu. Pak půl hodiny počkejte a znovu se otestujte.
Poté znovu testujte po 1 dni a po 2 dnech. Testování sami pokusem
získávat informace aktivním způsobem je lepší než prostudovat
materiál, protože vám pomůže určit, jestli ho opravdu znáte.
Shrnuto, každý se může naučit učit lépe. Učení je důležitá dovednost,
a dodržování výše uvedených pokynů vám pravděpodobně pomůže se učit
lepší.

KLÍČOVÉ TAKEAWAYS
• První psychologové byli filozofové, ale obor se stal více
empirické a objektivní jako sofistikovanější vědecké přístupy
byly vyvinuty a zaměstnány.
• Některé základní otázky psychologů patří ty o přírodě
versus výchova, svobodná vůle versus determinismus, přesnost versus
nepřesnost, a vědomé versus nevědomé zpracování.
• Strukturálové se pokusili analyzovat povahu vědomí
pomocí introspekce.
• Funkcionalisté založili své myšlenky na práci Darwina, a jejich
přístupy vedly k oblasti evoluční psychologie.
• behavioristé vysvětlili chování z hlediska podnětů, odezvy a
posílení a zároveň popření přítomnosti svobodné vůle.
• Kognitivní psychologové studují, jak lidé vnímají, zpracovávají a
informace si zapamatujte.
• Psychodynamická psychologie se zaměřuje na podvědomé pudy a
potenciál ke zlepšení života prostřednictvím psychoanalýzy a psychoterapie.
• Sociálně-kulturní přístup se zaměřuje na sociální situaci, včetně
jak kultury a sociální normy ovlivňují naše chování.

1.2 Vývoj psychologie: Historie, přístupy a otázky

46

Kapitola 1 Zavedení psychologie

EXERCIZE A KRITICKÉ MYŠLENÍ
1. Na jaký typ otázek mohou psychologové odpovědět, že filozofové
nemusí být schopni odpovědět tak úplně nebo tak přesně? Vysvětlete, proč
si myslíte, že psychologové mohou na tyto otázky odpovědět lépe než
filozofové.
2. Vyberte si jednu z hlavních otázek psychologie a poskytněte některé
důkazy z vlastní zkušenosti, které podporují jednu nebo druhou stranu.
3. Vyberte si dva z oborů psychologie diskutovaných v této části a
vysvětlete, jak se liší ve svých přístupech k pochopení chování
a úrovni vysvětlení, na kterou jsou zaměřeny.

1.2 Vývoj psychologie: Historie, přístupy a otázky

47

Kapitola 1 Zavedení psychologie

1.3 Shrnutí kapitoly
Psychologie je vědecké studium mysli a chování. Většina psychologů pracuje ve
výzkumných laboratořích, nemocnicích a dalších terénních prostředích, kde studují
chování lidí a zvířat. Někteří psychologové jsou výzkumníci a jiní
praktikují, ale všichni psychologové používají vědecké metody, aby informovali svou práci.
Ačkoli je snadné si myslet, že každodenní situace mají rozumné odpovědi,
vědecké studie zjistily, že lidé nejsou vždy tak dobří v předpovídání
výsledků, jak si často myslí. Zpětná předpojatost nás vede k myšlence, že
jsme mohli předpovídat události, které jsme ve skutečnosti nemohli předpovídat.
Použití vědecké metody umožňuje psychologům objektivně a
systematicky chápat lidské chování.
Psychologové studují chování na různých úrovních vysvětlení, od nižších
biologických úrovní až po vyšší sociální a kulturní úrovně. Stejné chování lze
studovat a vysvětlovat v rámci psychologie na různých úrovních vysvětlení.
První psychologové byli filozofové, ale obor se stal objektivnějším, jak
byly vyvíjeny a používány sofistikovanější vědecké přístupy. Některé z
nejdůležitějších historických škol psychologie zahrnují strukturalismus,
funkcionalismus, behaviorismus a psychodynamickou psychologii. Kognitivní psychologie,
evoluční psychologie a sociálně-kulturní psychologie jsou některé důležité
současné přístupy.
Některé ze základních otázek, které si psychologové kladou, jak historicky, tak v současnosti,
zahrnují otázky týkající se relativních rolí přírody versus výchova v chování, svobodné vůle
versus determinismus, přesnosti versus nepřesnosti a vědomého versus nevědomého
zpracování.
Psychologické jevy jsou složité a dělat o nich předpovědi je
obtížné, protože jsou mnohonásobně určovány na různých úrovních vysvětlení.
Výzkum zjistil, že lidé si často neuvědomují příčiny svého vlastního
chování.
V rámci psychologie existuje celá řada dostupných profesních možností, které poskytují
zaměstnání v mnoha různých oblastech zájmu.

48

Kapitola 2
Psychologická věda
Psychologové studují chování lidí i zvířat a hlavním
účelem tohoto výzkumu je pomoci nám porozumět lidem a zlepšit kvalitu
lidských životů. Výsledky psychologického výzkumu jsou relevantní pro problémy jako
učení a paměť, bezdomovectví, psychické poruchy, rodinná nestabilita,
a agresivní chování a násilí. Psychologický výzkum se používá v řadě
důležitých oblastí, od veřejné politiky po bezpečnost řidičů. Řídí soudní rozhodnutí s
respektem k rasismu a sexismu (Brown v. Board of Education, 1954; Fiske, Bersoff,
Borgida, Deaux, & Heilman, 1991),Brown v. Board of Education, 347 U.S. 483 (1954);
Fiske, S. T., Bersoff, D. N., Borgida, E., Deaux, K., & Heilman, M. E. (1991). Sociální
vědecký výzkum na zkoušku: Využití výzkumu sexuálních stereotypů v Price Waterhouse v.
Hopkins. American Psychologist, 46(10), 1049–1060. stejně jako soudní řízení, v
použití detektorů lži při trestních procesech, například (Saxe, Dougherty, & Cross,
1985).Saxe, L., Dougherty, D., & Cross, T. (1985). Platnost testování na detektoru lži:
Vědecká analýza a veřejná polemika. American Psychologist, 40, 355-366.
Psychologický výzkum nám pomáhá pochopit, jak chování řidičů ovlivňuje bezpečnost
(Fajen & Warren, 2003),Fajen, B. R., & Warren, W. H. (2003). Behaviorální dynamika
řízení, vyhýbání se překážkám a výběr trasy. Journal of Experimental Psychology:
Human Perception and Performance, 29(2), 343-362. které metody vzdělávání
dětí jsou nejúčinnější (Alexander & Winne, 2006; Woolfolk-Hoy,
2005),Alexander, P. A., & Winne, P. H. (Eds.). (2006). Příručka vzdělávání
psychologie (2. vyd.). Mahwah, NJ: Lawrence Erlbaum Associates; Woolfolk-Hoy, A. E.
(2005). Pedagogická psychologie (9. vyd.). Boston, MA: Allyn & Bacon. how to best
detect deception (DePaulo et al., 2003),DePaulo, B. M., Lindsay, J. J. J., Malone, B. E.,
Muhlenbruck, L., Charlton, K., & Cooper, H. (2003). Cues to deception. Psychological
Bulletin, 129(1), 74–118. and the causes of terrorism (Borum, 2004).Borum, R. (2004).
Psychologie terorismu. Tampa: University of South Florida.

1. Research that answers
fundamental questions about
behavior.
2. Research that investigates
issues that have implications
for everyday life and provides
solutions to everyday
problems.

Some psychological research is basic research. Basic research1 is research that
answers fundamental questions about behavior. Například biopsychologové studují
jak nervy vedou impulsy z receptorů v kůži do mozku, a
kognitivní psychologové zkoumají jak různé typy studia ovlivňují
paměť pro obrázky a slova. Neexistuje žádný zvláštní důvod zkoumat takové
věci kromě získání lepší znalosti o tom, jak tyto procesy probíhají. Applied
research2 is research that investigates that investigates that have implications for everyday life and
poskytuje řešení každodenních problémů. Aplikovaný výzkum byl proveden ke studiu,
mimo jiné, nejúčinnějších metod pro snížení deprese,

49

Kapitola 2 Psychologická věda

typy reklamních kampaní, které slouží ke snížení zneužívání drog a alkoholu, klíčové
prediktory manažerských úspěchů v podnikání a indikátory efektivních
vládních programů, jako je Head Start.
Základní výzkum a aplikovaný výzkum se vzájemně informují a pokroky ve vědě
se objevují rychleji, když se provádí každý typ výzkumu (Lewin, 1999).
Lewin, K. (1999). Kompletní společenský vědec: Čtenář Kurta Lewina (M. Gold, Ed.).
Washington, DC: Americká psychologická asociace.
Například, ačkoli výzkum týkající se
úlohy praxe v paměti pro seznamy slov je základní v orientaci, výsledky by mohly být potenciálně aplikovány tak, aby pomohly dětem naučit se číst.
Obdobně
psychologové-praktici, kteří si přejí omezit šíření AIDS nebo podporovat dobrovolnictví, často zakládají své programy na výsledcích základního výzkumu.
Tento
základní výzkum v oblasti AIDS nebo dobrovolnictví je pak aplikován tak, aby pomohl změnit postoje a chování lidí.
Výsledky psychologického výzkumu jsou uváděny především ve výzkumných článcích
publikovaných ve vědeckých časopisech a váš instruktor může požadovat, abyste si některé
z nich přečetli. Výzkum uváděný ve vědeckých časopisech byl hodnocen, kritizován,
a zlepšován vědci v terénu prostřednictvím procesu vzájemného hodnocení. V této
knize je mnoho citací k původním výzkumným článkům a doporučuji vám, abyste si tyto zprávy
přečetli, když shledáte téma zajímavým. Většina těchto prací je
snadno dostupná online prostřednictvím vaší vysoké školy nebo univerzitní knihovny. Teprve
přečtením původních zpráv skutečně uvidíte, jak výzkumný proces funguje.
Některé z nejdůležitějších časopisů v psychologii jsou uvedeny zde pro vaše
informace.

50

Kapitola 2 Psychologická věda

Psychologické časopisy
Níže je uveden seznam některých z nejdůležitějších časopisů v různých
subdisciplíny psychologie. Výzkumné články v těchto časopisech jsou pravděpodobné
k dispozici ve vaší univerzitní knihovně. Měli byste se pokusit přečíst primární
zdrojový materiál v těchto časopisech, pokud můžete.
Obecná psychologie






American Journal of Psychology
Americký psycholog
Behaviorální vědy a vědy o mozku
Psychologický bulletin
Psychologické metody
Psychologický posudek
Psychologická věda

Biopsychologie a neurovědy
• Behaviorální neurověda
• Časopis srovnávací psychologie
• Psychofyziologie
Klinická a poradenská psychologie
• Časopis abnormální psychologie
• Journal of Consulting and Clinical Psychology
• Časopis psychologie poraden
Kognitivní psychologie




Kognice
Kognitivní psychologie
Časopis experimentální psychologie
Journal of Memory and Language
Vnímání a psychofyziologie

51

Kapitola 2 Psychologická věda

Mezikulturní, osobnostní a sociální psychologie




Časopis mezikulturní psychologie
Časopis experimentální sociální psychologie
Journal of Personality
Journal of Personality and Social Psychology
Věstník osobnostní a sociální psychologie

Vývojová psychologie
• Vývoj dítěte
• Vývojová psychologie
Vzdělávací a školní psychologie
• Vzdělávací psycholog
• Časopis pedagogické psychologie
• Přezkum vzdělávacího výzkumu
Environmentální, průmyslová a organizační psychologie




Časopis aplikované psychologie
Organizační chování a lidské rozhodovací procesy
Organizační psychologie
Metody organizačního výzkumu
Personální psychologie

V této kapitole se dozvíte, jak psychologové rozvíjejí a testují svůj výzkum
myšlenky; jak měří myšlenky, pocity a chování jednotlivců; a
jak analyzují a interpretují data, která shromažďují. Opravdu pochopit
psychologie, musíte také pochopit, jak a proč výzkum čtete
prováděn a co shromážděná data znamenají. Učení se o
principech a postupech psychologického výzkumu vám umožní kriticky číst,
interpretovat a hodnotit výzkum.
Kromě toho, že vám pomůže naučit se materiál v tomto kurzu, je schopnost interpretovat
a provádět výzkum také užitečná v mnoha kariérách, které si možná vyberete.

52

Kapitola 2 Psychologická věda

Výzkumní pracovníci v oblasti reklamy a marketingu například studují, jak zefektivnit
reklamu, výzkumní pracovníci v oblasti zdravotnictví a medicíny studují dopad chování, jako je
užívání drog a kouření na nemoci, a počítačoví vědci studují, jak lidé
komunikují s počítači. Kromě toho, i když neplánujete kariéru výzkumného pracovníka,
zaměstnání téměř v jakékoli oblasti vědy o sociálním, lékařském nebo duševním zdraví
vyžadují, aby byl pracovník informován o psychologickém výzkumu.

53

Kapitola 2 Psychologická věda

2.1 Psychologové používají vědeckou metodu jako vodítko pro svůj výzkum
ÚČELOVÉ CÍLE
1. Popište principy vědecké metody a vysvětlete její
význam při provádění a interpretaci výzkumu.
2. Odlište zákony od teorií a vysvětlete, jak výzkumné hypotézy
jsou vyvíjeny a testovány.
3. Diskutujte o postupech, které výzkumníci používají, aby zajistili, že jejich
výzkum s lidmi a se zvířaty je etický.

Psychologové nejsou jediní lidé, kteří se snaží pochopit lidské chování a
řešit sociální problémy. Filozofové, náboženští vůdci a politici, mezi
jiní, také usilovat o poskytnutí vysvětlení pro lidské chování. Ale psychologové
věří, že výzkum je nejlepším nástrojem pro pochopení lidských bytostí a jejich
vztahy s ostatními. Spíše než přijetí tvrzení filozofa, že
lidé mají (nebo nemají) svobodnou vůli, psycholog by sbírat data empiricky
otestovat, zda jsou lidé schopni aktivně kontrolovat své vlastní chování. Spíše
než akceptovat tvrzení politika, že vytvoření (nebo opuštění) nového centra
pro duševní zdraví zlepší život jednotlivců ve vnitřním městě, a
psycholog by empiricky zhodnotil účinky příjmu duševního zdraví
zacházení s kvalitou života příjemců. Prohlášení učiněná
psychologové jsou empiričtí 3, což znamená, že jsou založeni na systematickém sběru a
analýza dat.

Vědecká metoda
Všichni vědci (ať už se jedná o fyziky, chemiky, biology, sociology nebo
psychologové) se zabývají základními procesy sběru dat a kreslení
závěry o těchto údajích. Metody používané vědci vyvinuli přes
mnoho let a poskytnout společný rámec pro rozvoj, organizování, a
sdílení informací. Vědecká metoda4 je soubor předpokladů, pravidel a
postupy, které vědci používají k provádění výzkumu.
3. Na základě systematického sběru
a analýzu dat.
4. Soubor předpokladů, pravidel,
a postupy, které vědci používají
k provádění výzkumu.
5. Osvobozené od osobní zaujatosti nebo
emocí vědce.

Kromě požadavku, aby věda byla empirická, vědecká metoda vyžaduje,
aby použité postupy byly objektivně5, nebo osvobozené od osobní zaujatosti nebo emocí
vědce. Vědecká metoda zakazuje, jak vědci shromažďují a analyzují údaje,
jak vyvozují závěry z údajů a jak sdílejí údaje s ostatními. Tato
pravidla zvyšují objektivitu tím, že data podrobují zkoumání jiných vědců a

54

Kapitola 2 Psychologická věda

i široké veřejnosti. Vzhledem k tomu, údaje jsou hlášeny objektivně, jiní vědci
přesně vědět, jak vědec sbíral a analyzoval data. To znamená, že
nemusí se spoléhat pouze na vlastní interpretaci údajů vědcem; oni
mohou vyvodit vlastní, potenciálně odlišné závěry.
Většina nových výzkumů je navržena tak, aby se replikovala – tedy aby se opakovala, přidávala nebo
modifikace – předchozí výzkumná zjištění. Výsledkem vědecké metody je tedy
shromažďování vědeckých poznatků prostřednictvím podávání zpráv o výzkumu a
doplnění a úpravy těchto hlášených zjištění jinými vědci.

Zákony a teorie jako organizační principy
Jedním z cílů výzkumu je uspořádat informace do smysluplných prohlášení, které mohou
aplikovat v mnoha situacích. Zásady, které jsou tak obecné, že se vztahují na všechny situace v
dané oblasti šetření se nazývají práva6. Tam jsou dobře známé zákony v
fyzikálních vědách existují dobře známé zákony, jako je gravitační zákon a zákony termodynamiky, a
v psychologii existují některé všeobecně uznávané zákony, jako je zákon účinku
a Weberův zákon. Ale protože zákony jsou velmi obecné principy a jejich platnost již byla
dobře zavedena, jsou samy jen zřídka přímo podrobeny
vědeckému testu.
Dalším krokem dolů ze zákonů v hierarchii organizačních principů je teorie. A
theory7 je integrovaný soubor principů, který vysvětluje a předpovídá mnoho, ale ne všechny,
pozorované vztahy v dané oblasti bádání. Jedním z příkladů důležité
teorie v psychologii je teorie stádia kognitivního vývoje navržená
švýcarským psychologem Jeanem Piagetem. Teorie uvádí, že děti procházejí řadou
kognitivních stádií, jak rostou, z nichž každé musí být zvládnuto za sebou
předtím, než může dojít k posunu do dalšího kognitivního stádia. To je nesmírně užitečná
teorie v lidském vývoji, protože může být aplikována na mnoho různých obsahových
oblastí a může být testována mnoha různými způsoby.

6. Principy, které jsou tak obecné,
že se vztahují na všechny situace v
dané oblasti bádání.
7. Integrovaný soubor principů,
který vysvětluje a předpovídá
mnoho, ale ne všechny, pozorovaných
vztahů v rámci dané
oblasti bádání.

Dobré teorie mají čtyři důležité charakteristiky. Za prvé, dobré teorie jsou obecné,
což znamená, že shrnují mnoho různých výsledků. Za druhé, jsou parciózní,
což znamená, že poskytují nejjednodušší možný popis těchto výsledků. Etapa
teorie kognitivního vývoje splňuje oba tyto požadavky. Může počítat
s vývojovými změnami v chování napříč širokou škálou oblastí, a přesto
tak činí parciózně – tím, že předpokládá jednoduchou sadu kognitivních stádií. Za třetí,
dobré teorie poskytují nápady pro budoucí výzkum. Etapa teorie kognitivního
vývoje byla aplikována nejen na učení se o kognitivních dovednostech, ale také
na studium dětské morálky (Kohlberg, 1966)Kohlberg, L. (1966). Kognitivněvývojová analýza konceptů a postojů sexuálních rolí dětí. In E. E.
Maccoby (Ed.), The development of sex differences. Stanford, CA: Stanford University

2.1 Psychologové používají vědeckou metodu k vedení svého výzkumu

55

Kapitola 2 Psychologická věda

Tisk. a pohlaví (Ruble & Martin, 1998)Ruble, D., & Martin, C. (1998). Pohlaví
vývoj. Damon (Ed.), Příručka dětské psychologie (5. vyd., s. 933–1016).
New York, NY: John Wiley & Sons. vývoj.
Konečně, dobré teorie jsou zfalšovatelné8 (Popper, 1959),Popper, K.R. (1959). Logika
vědecký objev. New York, NY: Základní knihy. což znamená proměnné zájmu
lze přiměřeně měřit a vztahy mezi proměnnými, které jsou předpovězeny
podle teorie může být prokázáno prostřednictvím výzkumu být nesprávné. Etapa teorie
kognitivní vývoj je falzifikovatelný, protože stadia kognitivního uvažování mohou být
měřeno a protože pokud výzkum zjistí, například, že děti se učí nové
úkoly před tím, než dosáhnou kognitivního stádia, o němž se předpokládá, že bude vyžadováno
že úkol, pak teorie bude prokázáno, že je nesprávné.
Žádná jediná teorie není schopna zohlednit veškeré chování ve všech případech. Spíše, teorie jsou
omezeny v tom, že v některých situacích nebo pro některé
lidi vytvářejí přesné předpovědi, ale ne v jiných situacích nebo pro jiné lidi. V důsledku toho dochází k
neustálé výměně mezi teorií a daty: Existující teorie jsou modifikovány na
základě shromážděných dat a nové modifikované teorie pak vytvářejí nové předpovědi,
které jsou testovány novými daty a tak dále. Když se najde lepší teorie, nahradí
tu starou. To je součástí hromadění vědeckých poznatků.

Výzkumná hypotéza

8. Charakteristika teorie nebo
výzkumné hypotézy, ve které
mohou být zajímavé proměnné
přiměřeně měřeny a
předpovídané vztahy mezi
proměnnými lze ukázat
prostřednictvím výzkumu jako
nesprávné.
9. Specifická a falzifikovatelná
předpověď o
vztahu mezi
dvěma nebo více proměnnými nebo mezi nimi.
10. Jakýkoli atribut, který může předpokládat
různé hodnoty mezi
různými lidmi nebo napříč
různými časy nebo místy.
11. Abstraktní myšlenky, které tvoří
základ výzkumných hypotéz.

Teorie jsou obvykle formulovány příliš široce na to, aby mohly být testovány v jediném experimentu.
Proto vědci používají přesnější vyjádření předpokládaného vztahu
mezi konkrétními částmi teorie – výzkumné hypotézy – jako základ pro svůj
výzkum. Výzkumná hypotéza9 je specifická a falzifikovatelná předpověď o
vztahu mezi dvěma nebo více proměnnými nebo mezi nimi, kde proměnná10 je jakýkoli atribut
který může předpokládat různé hodnoty mezi různými lidmi nebo napříč různými časy nebo místy.
Výzkumná hypotéza uvádí existenci vztahu mezi proměnnými
zájmu a specifickým směrem tohoto vztahu. Například výzkumná
hypotéza „Použití marihuany omezí učení“ předpovídá, že existuje
vztah mezi proměnnou „použití marihuany“ a jinou proměnnou zvanou
„učení“. Podobně ve výzkumné hypotéze „Účast na psychoterapii
sníží úzkost“ jsou proměnné, u kterých se očekává, že budou souviset, „účast
na psychoterapii“ a „úroveň úzkosti“.
Když jsou myšlenky, které tvoří základ výzkumné
hypotézy, vyjádřeny abstraktně, jsou známé jako koncepční proměnné. Koncepční proměnné11 jsou abstraktní
myšlenky, které tvoří základ výzkumných hypotéz. Někdy jsou koncepční proměnné
poměrně jednoduché – například „věk“, „pohlaví“ nebo „váha“. V jiných případech

2.1 Psychologové používají vědeckou metodu k vedení svého výzkumu

56

Kapitola 2 Psychologická věda

koncepční proměnné představují složitější myšlenky, například „úzkost“, „kognitivní
rozvoj“, „učení se“, sebeúcta“ nebo „sexismus“.
Prvním krokem při testování výzkumné hypotézy je otočení konceptuálního
proměnné do měřených proměnných12, což jsou proměnné skládající se z čísel, které
reprezentují koncepční proměnné. Například koncepční proměnná „účastnící se
v psychoterapii“ by mohla být reprezentována jako měřená proměnná „počet
psychoterapeutické hodiny, které pacient nashromáždil“ a koncepční proměnná „pomocí
marihuana“ by mohla být hodnocena tak, že účastníci výzkumu budou ohodnoceni, na stupnici
od 1 do 10, jak často užívají marihuanu nebo podáním krevního testu, který
měří přítomnost chemických látek v marihuaně.
Psychologové používají termín operativní definice13 k označení přesného prohlášení
jak se koncepční veličina mění v měřenou veličinu. Vztah mezi
koncepčními a měřenými veličinami ve výzkumné hypotéze je znázorněn v
Obrázek 2.1 „Diagram výzkumné hypotézy“. Koncepční veličiny jsou
zastoupeny v kruzích v horní části obrázku a měřené veličiny jsou
zastoupeny v čtvercích v dolní části. Dvě svislé šipky, které vedou od
koncepčních veličin k měřeným veličinám, představují operativní
definice obou veličin. Šipky označují očekávání, že změny
v koncepčních veličinách (v tomto příkladu psychoterapie a úzkost) způsobí
změny v odpovídajících měřených veličinách. Měřené veličiny se pak
používají k vyvozování závěrů o koncepčních veličinách.

12. Proměnné skládající se z
čísel, které představují
koncepční veličiny.
13. Přesné vyjádření toho, jak se
koncepční veličina mění
v měřenou veličinu.

2.1 Psychologové používají vědeckou metodu k vedení svého výzkumu

57

Kapitola 2 Psychologická věda

Obrázek 2.1 Schéma výzkumné hypotézy

V této výzkumné hypotéze je koncepční proměnná účasti na psychoterapii operacionalizována pomocí počtu
hodin psychoterapie, kterou klient absolvoval, a koncepční proměnná úzkosti je operacionalizována pomocí
sebe-vykazovaných úrovní úzkosti. Výzkumná hypotéza je, že více psychoterapie bude souviset s méně
vykazovanou úzkostí.

Tabulka 2.1 „Příklady operačních definic koncepčních proměnných, které
byly použity v psychologickém výzkumu“ uvádí některé potenciální operační
definice koncepčních proměnných, které byly použity v psychologickém výzkumu.
Při pročítání tohoto seznamu si všimněte, že na rozdíl od abstraktních koncepčních
proměnných jsou měřené proměnné velmi specifické. Tato specifičnost je důležitá
ze dvou důvodů. Za prvé, konkrétnější definice znamenají, že je menší nebezpečí, že
shromážděná data budou ostatními špatně pochopena. Za druhé, konkrétní definice
umožnit budoucím výzkumníkům replikovat výzkum.

2.1 Psychologové používají vědeckou metodu jako vodítko pro svůj výzkum

58

Kapitola 2 Psychologická věda

Tabulka 2.1 Příklady operačních definic koncepčních veličin, které
byly použity v psychologickém výzkumu
Koncepční
veličina

Operační definice

Agrese

• Počet stisků tlačítka, které způsobí šok
jinému studentovi
• Počet sekund, které zabere troubení klaksonu na autě
před sebou po rozsvícení semaforu na zelenou
Mezilidské
přitažlivost

Zaměstnanec
spokojenost

Rozhodovací schopnosti

• Počet palců, které jednotlivec umístí svou
židli od jiné osoby
• Počet milimetrů dilatace zornic, když se
osoba podívá na jinou

• Počet dní v měsíci, kdy se zaměstnanec
dostaví do práce včas
• Hodnocení spokojenosti s prací od 1 (vůbec není spokojen) do
9 (extrémně spokojen)

• Počet skupin schopných správně vyřešit skupinu
výkonnostní úkol
• Počet sekund, během kterých člověk řeší
problém

Deprese

• Počet negativních slov použitých v tvůrčím příběhu
• Počet schůzek s
psychoterapeutem

Provádění etického výzkumu
Jedna z otázek, kterou musí řešit všichni vědci, se týká etiky jejich
výzkumu. Fyzici jsou znepokojeni potenciálně škodlivými výsledky jejich

2.1 Psychologové používají vědeckou metodu k vedení svého výzkumu

59

Kapitola 2 Psychologická věda

experimenty s jadernými materiály. Biologové se obávají možných výsledků
vytváření geneticky upravených lidských dětí. Lékařští výzkumníci se trápí
etika zadržování potenciálně prospěšných léků kontrolním skupinám v
klinické studie. Stejně tak psychologové neustále zvažují etiku svých
výzkum.
Výzkum v psychologii může způsobit nějaký stres, poškození, nebo nepříjemnosti pro
lidí, kteří se na tomto výzkumu podílejí. Výzkumní pracovníci mohou například požadovat
úvodní studenti psychologie k účasti na výzkumných projektech a pak
klamat tyto studenty, alespoň dočasně, o povaze výzkumu.
Psychologové mohou vyvolat stres, úzkost, nebo negativní nálady u svých účastníků,
vystavit je slabým elektrickým šokům nebo je přesvědčit, aby se chovali způsobem, který
porušují své morální normy. A výzkumníci mohou někdy použít zvířata ve svých
výzkum, potenciálně je přitom poškodit.
Rozhodnutí o tom, zda je výzkum etický, se činí pomocí zavedených etických
kodexů vyvinutých vědeckými organizacemi, jako je Americká psychologická
asociace, a federální vlády. Ve Spojených státech poskytuje pokyny pro etické standardy ve
výzkumu ministerstvo
zdravotnictví a lidských služeb. Některé výzkumy, jako je výzkum prováděný nacisty na vězních
během druhé světové války, jsou téměř všemi vnímány jako nemorální. Jiné
postupy, jako je používání zvířat ve výzkumu testující účinnost
drog, jsou kontroverznější.
Vědecký výzkum poskytl informace, které zlepšily životy mnoha
lidí. Proto je nesmyslné tvrdit, že protože vědecký výzkum má
náklady, neměl by se provádět žádný výzkum. Tento argument nebere v úvahu skutečnost,
že neprovádění výzkumu přináší značné náklady a že tyto náklady mohou být
vyšší než potenciální náklady na provádění výzkumu (Rosenthal,
1994).Rosenthal, R. (1994). Věda a etika při provádění, analýze a
vykazování psychologického výzkumu. Psychologická věda, 5, 127–134. V každém případě
před zahájením výzkumu se vědci pokusili určit
možná rizika a přínosy výzkumu a dospěli k závěru,
že potenciální přínosy provádění výzkumu převažují nad potenciálními náklady
pro účastníky výzkumu.

2.1 Psychologové používají vědeckou metodu k vedení svého výzkumu

60

Kapitola 2 Psychologická věda

Charakteristika etického výzkumného projektu využívajícího
lidské účastníky
• Vzniká důvěra a pozitivní vztah mezi výzkumníkem a
účastníkem.
• Práva experimentátora i účastníka jsou
brána v potaz a vztah mezi nimi je vzájemně
přínosný.
• Experimentátor se k účastníkovi chová s obavami a respektem
a snaží se, aby výzkumný zážitek byl příjemný a
poučný.
• Před zahájením výzkumu je účastníkovi poskytnuty veškeré informace
relevantní pro jeho rozhodnutí o účasti, včetně
možností fyzického nebezpečí nebo psychického stresu.
• Účastník dostane šanci na zodpovězení otázek týkajících se
postupu, čímž je zaručeno jeho svobodné rozhodnutí
o účasti.
• Po skončení experimentu je každý použitý podvod
zveřejněn a je vysvětlena jeho nezbytnost.
• Experimentátor účastníka pečlivě vyslechne, podrobně vysvětlí
základní výzkumnou hypotézu a účel
experimentálního postupu a odpoví na všechny otázky.
• Experimentátor poskytne informace o tom, jak může být
kontaktován, a nabídne, že poskytne informace o výsledcích
výzkumu, pokud má účastník zájem je obdržet.
(Stangor, 2011)Stangor, C. (2011). Výzkumné metody pro behaviorální
vědy (4. vyd.). Mountain View, CA: Cengage.

Tento seznam představuje některé z nejdůležitějších faktorů, které psychologové berou
v úvahu při navrhování svého výzkumu. Nejpřímějším etickým zájmem
vědce je zabránit poškozování účastníků výzkumu. Jedním z příkladů je dobře známý výzkum Stanleyho Milgrama (1974)Milgrama, S. (1974). Poslušnost autoritě:
Experimentální pohled. New York, NY: Harper and Row. zkoumání poslušnosti
autoritě. V těchto studiích byli účastníci experimentátorem navedeni, aby
aplikovali elektrický šok jiné osobě, aby Milgram mohl studovat
míru, do jaké by poslouchali požadavky autority. Většina
účastníků vykazovala vysokou úroveň stresu vyplývající z psychologického
konfliktu, který zažívali mezi zapojením do agresivního a nebezpečného chování
a dodržováním pokynů experimentátora. Studie jako ty od
Milgrama se již neprovádějí, protože vědecká komunita je nyní mnohem

2.1 Psychologové používají vědeckou metodu k vedení svého výzkumu

61

Kapitola 2 Psychologická věda

citlivější na potenciál takových postupů vytvářet emocionální nepohodlí
nebo újmu.
Dalším cílem etického výzkumu je zaručit, aby účastníci měli svobodnou volbu
ohledně toho, zda se chtějí výzkumu zúčastnit. Studentům psychologie
může být účast na výzkumu povolena, nebo dokonce požadována, ale je jim
také vždy dána možnost zvolit si jinou studii, které se zúčastní, nebo místo toho vykonávat jiné
činnosti. A jakmile experiment začne, účastník výzkumu
má vždy možnost experiment opustit, pokud si to přeje. Obavy ze svobodné
volby se objevují také v institucionálním prostředí, například ve školách, nemocnicích,
korporacích a věznicích, když instituce po jednotlivcích požadují, aby podstoupili
určité testy, nebo když je zaměstnancům řečeno nebo požádáno, aby se na výzkumu podíleli.
Výzkumníci musí také chránit soukromí účastníků výzkumu. V některých
případech mohou být údaje udržovány v anonymitě tím, že respondenti do svých dotazníků neuvedou
neuvedou žádné identifikační informace. V jiných případech nemohou být data
anonymní, protože výzkumník musí mít přehled o tom, který respondent
data přispěl. V tomto případě jednou z technik je, aby každý účastník použil
jedinečné kódové číslo k identifikaci svých dat, například poslední čtyři číslice
identifikačního čísla studenta. Tímto způsobem může výzkumník mít přehled o tom, která osoba
vyplnila který dotazník, ale nikdo nebude schopen spojit data s
jednotlivcem, který je přispěl.
Snad nejrozšířenějším etickým zájmem účastníků behaviorálního
výzkumu je, do jaké míry výzkumníci používají podvod. K podvodu14 dochází
vždy, když účastníci výzkumu nejsou zcela a plně informováni o povaze
výzkumného projektu před jeho účastí. K podvodu může dojít aktivním způsobem,
například když výzkumník účastníkům řekne, že studuje
učení, když se ve skutečnosti experiment týká poslušnosti autoritě. V jiných
jiných případech je klamání pasivnější, například když účastníkům není
sděleno, jaká hypotéza je zkoumána nebo jaké je potenciální využití shromážděných dat.

14. Situace, která nastane
kdykoliv výzkum
účastníci nejsou zcela
a plně informováni o
povaze výzkumného projektu
před tím, než se ho zúčastní.

Někteří výzkumníci argumentují, že v žádném
výzkumu by nikdy neměl být použit žádný klam (Baumrind, 1985).Baumrind, D. (1985). Výzkum s použitím úmyslného
klamání: Znovu zkoumány etické otázky. American Psychologist, 40, 165–174. Tvrdí,
že účastníkům by měla být vždy sdělena úplná pravda o povaze
výzkumu, ve kterém se nacházejí, a že pokud jsou účastníci klamáni, dojde k negativním
důsledkům, například k možnosti, že účastníci mohou dospět k jiným studiím,
které již očekávají, že budou klamáni. Jiní psychologové použití klamání obhajují
tím, že je třeba přimět účastníky, aby jednali přirozeně a umožnili
studium psychologických jevů, které by jinak nemusely být zkoumány.
Tvrdí, že by bylo nemožné studovat témata jako altruismus, agresivita,

2.1 Psychologové používají vědeckou metodu k vedení svého výzkumu

62

Kapitola 2 Psychologická věda

poslušnost, a stereotypizace bez použití podvodu, protože pokud účastníci byli
předem informováni o tom, co studie zahrnuje, tyto poznatky by jistě
změnit jejich chování. Etické kodexy americké psychologie
Asociace a další organizace umožňují výzkumníkům používat podvod, ale tyto
kódy také vyžadují, aby výslovně zvážit, jak by jejich výzkum mohl být
prováděné bez použití podvodu.

Jak zajistit, aby byl výzkum etický
Rozhodování o etice výzkumu zahrnuje zvážení nákladů a
výhody provedení versus neprovedení daného výzkumného projektu. Náklady
znamenají potenciální újmu pro účastníky výzkumu a pro danou oblast, zatímco
mezi přínosy patří potenciál pro rozvoj znalostí o lidském chování a
nabízet jednotlivým účastníkům různé výhody, některé vzdělávací. Most
obecně se etika daného výzkumného projektu určuje na základě analýzy nákladů a přínosů, v níž se náklady porovnávají s přínosy. Pokud potenciál
náklady na výzkum zřejmě převažují nad možnými přínosy, které by mohly vzniknout
z něj, pak by výzkum neměl pokračovat.
Dosáhnout poměru nákladů a přínosů není jednoduché. Za prvé, není žádný způsob, jak vědět
dopředu, jaké budou účinky daného postupu na každou osobu nebo
zvířete, které se účastní nebo jaký přínos pro společnost výzkum pravděpodobně přinese.
Navíc to, co je etické, je definováno současným stavem myšlení uvnitř
společnosti, a tedy vnímané náklady a přínosy se v průběhu času mění. USA.
Předpisy ministerstva zdravotnictví a lidských služeb vyžadují, aby všechny univerzity
příjem finančních prostředků z útvaru zřídit institucionální kontrolní komise (IRB) na
určit, zda navržený výzkum splňuje předpisy oddělení. The
Institucionální kontrolní komise (IRB)15 je výbor složený nejméně z pěti členů, jehož cílem je
určuje poměr nákladů a přínosů výzkumu prováděného v rámci instituce. IRB
schvaluje postupy všech výzkumů prováděných v instituci před
výzkum může začít. Komise může navrhovat úpravy postupů, nebo
vzácných případech) může informovat vědce, že výzkum porušuje Ústav
Zdravotnictví a lidské služby pokyny, a proto nemohou být prováděny vůbec.
15. nejméně pětičlenný výbor
členové, jejichž cílem je
určit poměr nákladů a přínosů
výzkum prováděný v rámci
instituce.
16. Postup, prováděný před
účastník zahájí výzkum
sezení, určené k vysvětlení
výzkumné postupy a
informovat účastníka o své nebo
její práva během
vyšetřování.

Jedním z důležitých nástrojů pro zajištění toho, aby byl výzkum etický, je využívání informovaných
souhlas. Vzorek informovaného souhlasu je znázorněn na obrázku 2.2 „Vzorek souhlasu
Forma“. Informovaný souhlas16, provedený předtím, než účastník zahájí výzkumné sezení, je
určené k vysvětlení postupů výzkumu a informování účastníka o jeho právech
během vyšetřování. Informovaný souhlas vysvětluje co nejvíce o
skutečný charakter studie, zejména vše, co by se dalo očekávat, že
ovlivnit ochotu k účasti, ale v některých případech může některé
informace, které umožňují studii pracovat.

2.1 Psychologové používají vědeckou metodu jako vodítko pro svůj výzkum

63

Kapitola 2 Psychologická věda

Obrázek 2.2 Ukázkový formulář souhlasu

Formulář informovaného souhlasu vysvětluje výzkumné postupy a informuje účastníka o jeho právech během
vyšetřování.
Zdroj: Převzato ze Stangor, C. (2011). Výzkumné metody pro behaviorální vědy (4. vyd.). Mountain View, CA:
Cengage.

Protože účast na výzkumu má potenciál vyvolat dlouhodobé
změny u účastníků výzkumu, měli by být všichni účastníci plně
informováni ihned po své účasti. Debriefing17 je postup navržený tak, aby plně
vysvětlil účely a postupy výzkumu a odstranil veškeré škodlivé
následné účinky účasti.

Výzkum se zvířaty
17. Postup navržený tak, aby plně
vysvětlil účely a
postupy výzkumu a
odstranil veškeré škodlivé
následné účinky účasti.

Protože zvířata tvoří důležitou část přírodního světa a protože některé
výzkumy nelze provádět s využitím člověka, jsou zvířata také účastníky
psychologického výzkumu. Většina psychologického výzkumu se zvířaty je nyní
prováděna s krysami, myšmi a ptáky a využití jiných zvířat ve výzkumu je

2.1 Psychologové používají vědeckou metodu k vedení svého výzkumu

64

Kapitola 2 Psychologická věda

klesající (Thomas & Blackman, 1992).Thomas, G., & Blackman, D. (1992). Budoucnost
studií na zvířatech v psychologii. American Psychologist, 47, 1678. Stejně jako u etických
rozhodnutí zahrnujících lidské účastníky, byl vyvinut soubor základních principů,
který pomáhá výzkumníkům činit informovaná rozhodnutí o takovém výzkumu; shrnutí je
uvedeno níže.

Pokyny APA o humánní péči a použití zvířat v
výzkumu
Níže jsou uvedeny některé z nejdůležitějších etických principů z pokynů
American Psychological Association o výzkumu se zvířaty.
• Psychologové získávají, pečují, používají a likvidují zvířata v
souladu s aktuálními federálními, státními a místními zákony a
předpisy a s profesionálními standardy.
• Psychologové vyškolení ve výzkumných metodách a zkušení v
péči o laboratorní zvířata dohlížejí na všechny postupy zahrnující
zvířata a odpovídají za zajištění vhodného
zvážení jejich pohodlí, zdraví a humánního zacházení.
• Psychologové zajišťují, aby všichni jedinci pod jejich dohledem,
kteří používají zvířata, dostali instrukce ve výzkumných
metodách a v péči, údržbě a zacházení s používaným druhem
v rozsahu odpovídajícím jejich úloze.
• Psychologové vynakládají přiměřené úsilí, aby minimalizovali nepohodlí,
infekci, nemoc a bolest zvířecích subjektů.
• Psychologové používají postup vystavující zvířata bolesti, stresu nebo
strádání pouze tehdy, když není k dispozici alternativní postup a
cíl je odůvodněn jeho perspektivní vědeckou, vzdělávací nebo
aplikovanou hodnotou.
• Psychologové provádějí chirurgické postupy za vhodné
anestezie a dodržují techniky, aby zabránili infekci a minimalizovali
bolest během operace a po ní.
• Když je vhodné, aby byl život zvířete ukončen,
psychologové postupují rychle, se snahou minimalizovat bolest a
v souladu s přijatými postupy. (American Psychological
Association, 2002)American Psychological Association. (2002).
Etické principy psychologů. American Psychologist, 57,
1060-1073.

2.1 Psychologové používají vědeckou metodu k vedení svého výzkumu

65

Kapitola 2 Psychologická věda

Vzhledem k tomu, že využívání zvířat ve výzkumu zahrnuje
osobní hodnotu, lidé s tím přirozeně nesouhlasí
Obrázek 2.3
praxe. Ačkoli mnoho lidí akceptuje hodnotu takového
výzkumu (Plous, 1996),Plous, S. (1996). Postoje k
využívání zvířat v psychologickém výzkumu a
vzdělávání. Psychologická věda, 7, 352–358. menšina
lidí, včetně aktivistů za práva zvířat, se domnívá, že
je eticky nesprávné provádět výzkum na zvířatech. Tento
argument je založen na předpokladu, že protože
zvířata jsou živí tvorové stejně jako lidé, ne
Psychologové mohou využívat zvířata k tomu,
aby jim někdy někdo ublížil.
jejich výzkumu, ale vyvíjejí
rozumné úsilí, aby minimalizovali
nepohodlí, které zvířata
zažívají.

Většina vědců však tento názor odmítá. Tvrdí,
že takové přesvědčení ignoruje potenciální přínos, který
a nadále vychází z výzkumu na zvířatech. Pro
© Thinkstock
například léky, které mohou snížit výskyt rakoviny
nebo AIDS, mohou být nejprve testovány na zvířatech a chirurgické zákroky, které
mohou zachránit lidské životy, mohou být nejprve prováděny na zvířatech.
Výzkum na zvířatech také vedl k lepšímu
pochopení fyziologických příčin deprese, fobií a stresu, mezi
jinými nemocemi. Na rozdíl od aktivistů za práva zvířat se tedy vědci domnívají, že
protože existuje mnoho výhod, které plynou z výzkumu na zvířatech, takový výzkum
může a měl by pokračovat tak dlouho, dokud bude zaručeno humánní zacházení se zvířaty používanými v
výzkumu.

2.1 Psychologové používají vědeckou metodu jako vodítko pro svůj výzkum

66

Kapitola 2 Psychologická věda

KLÍČOVÉ VZTAHY
• Psychologové používají vědeckou metodu k vytváření, hromadění a
vykazování vědeckých poznatků.
• Základní výzkum, který odpovídá na otázky týkající se chování, a aplikovaný
výzkum, který hledá řešení každodenních problémů, se vzájemně informují
a spolupracují na pokroku ve vědě.
• Zprávy o výzkumu popisující vědecké studie jsou zveřejňovány ve vědeckých
časopisech, aby ostatní vědci a laici mohli přezkoumat
empirické poznatky.
• Organizační principy, včetně zákonů, teorií a výzkumných hypotéz,
dávají vědeckým metodám strukturu a jednotnost.
• Prvořadé jsou obavy o provádění etického výzkumu. Výzkumníci
zajišťují, aby účastníci měli možnost svobodné volby k účasti a aby
bylo chráněno jejich soukromí. Informovaný souhlas a debriefing pomáhají zajistit
humánní zacházení s účastníky.
• Analýza nákladů a přínosů se používá k určení toho, jaký výzkum by měl a
by neměl být povolen.

VÝKONNOSTI A KRITICKÉ PŘEDMĚTVÍ
1. Uveďte příklad z osobní zkušenosti, jak jste vy nebo někdo, koho
znáte, těžili z výsledků vědeckého výzkumu.
2. Najděte a prodiskutujte výzkumný projekt, který má podle vašeho názoru etické
obavy. Vysvětlete, proč vás tyto obavy znepokojují.
3. Uveďte své osobní pocity ohledně využívání zvířat ve výzkumu.
Kdy by se měla a neměla používat zvířata? Jaké zásady jste
použili, abyste dospěli k těmto závěrům?

2.1 Psychologové používají vědeckou metodu k vedení svého výzkumu

67

Kapitola 2 Psychologická věda

2.2 Psychologové používají popisné, korelační a experimentální
Výzkumné vzory k pochopení chování
ÚČELOVÉ CÍLE
1. Rozlišují cíle popisných, korelačních a experimentálních
výzkumných vzorů a vysvětlují výhody a nevýhody každého z nich.
2. Vysvětlují cíle popisného výzkumu a statistické techniky
používané k jeho interpretaci.
3. Shrnují využití korelačního výzkumu a popisují, proč
korelační výzkum nemůže být použit k vyvození kauzality.
4. Přezkoumají postupy experimentálního výzkumu a vysvětlují, jak může být
použit k vyvození kauzálních závěrů.

18. Přístup používaný ke sběru,
analýze a interpretaci dat.
19. Výzkum navržený tak, aby poskytoval
snímek současného stavu
událostí.
20. Výzkum navržený tak, aby objevoval
vztahy mezi proměnnými
a umožňoval předpovídat
budoucí události ze současných
poznatků.

Psychologové se shodují, že mají-li být jejich myšlenky a teorie o lidském chování
brány vážně, musí být podloženy daty. Výzkum různých
psychologů je však navržen s ohledem na různé cíle a různé cíle
vyžadují různé přístupy. Tyto různé přístupy, shrnuté v tabulce 2.2
„Charakteristika tří výzkumných vzorů“, jsou známé jako výzkumné vzory. Výzkumný vzor
18 je specifická metoda, kterou výzkumník používá ke sběru, analýze a
interpretaci dat. Psychologové používají ve svém
výzkumu tři hlavní typy výzkumných vzorů a každý z nich poskytuje základní cestu pro vědecké zkoumání.
Popisný výzkum19 je výzkum určený k poskytnutí momentálního stavu
událostí. Korelační výzkum20 je výzkum určený k objevení vztahů mezi
proměnnými a k umožnění predikce budoucích událostí ze současných poznatků.
Experimentální výzkum21 je výzkum, ve kterém je vytvořena počáteční ekvivalence mezi výzkumnými
účastníky ve více než jedné skupině, následuje manipulace s danou
zkušeností pro tyto skupiny a měření vlivu manipulace. Každý
ze tří výzkumných návrhů se liší podle svých silných a omezených stránek a
je důležité pochopit, jak se každý liší.

21. Výzkum, ve kterém je vytvořena počáteční
ekvivalence mezi výzkumnými
účastníky ve více než jedné
skupině, následuje
manipulace s danou
zkušeností pro tyto skupiny
a měření
vlivu manipulace.

68

Kapitola 2 Psychologická věda

Tabulka 2.2 Charakteristika tří výzkumných vzorů
Výzkum
návrh
Popisný

Cíl
Vytvoření
snímku
současného stavu
událostí

Výhody

Nevýhody

Poskytuje relativně úplný
obraz o tom, co se děje v
daném čase. Umožňuje
rozvoj otázek pro
další studium.

Nehodnotí
vztahy mezi
proměnnými. Může být
neetické, pokud
účastníci
nevědí, že jsou
pozorováni.

Korelační Pro posouzení
vztahů
mezi a
mezi dvěma nebo
více proměnnými

Umožňuje testování očekávaných
vztahů mezi a
mezi proměnnými a
vytváření předpovědí. Může
tyto vztahy hodnotit v
každodenních životních událostech.

Nelze použít k
vyvození závěrů o
kauzálních
vztazích mezi
a mezi
proměnnými.

Experimentální Pro posouzení
kauzálního dopadu
jedné nebo více
experimentálních
manipulací na
závislé
proměnné

Umožňuje vyvození závěrů
o kauzálních vztazích
mezi proměnnými.

Nelze
experimentálně
manipulovat s mnoha
důležitými proměnnými.
Může být drahý a
časově náročný.

Existují tři hlavní výzkumné návrhy, které používají psychologové, a každý má své
výhody a nevýhody.

Zdroj: Stangor, C. (2011). Výzkumné metody pro behaviorální vědy (4. vyd.).
Mountain View, CA: Cengage.

Popisný výzkum: Hodnocení současného stavu věcí
Popisný výzkum je určen k vytvoření momentu současných myšlenek,
pocitů nebo chování jednotlivců. Tato část shrnuje tři typy popisného
výzkumu: případové studie, průzkumy a naturalistické pozorování.

22. Popisný záznam zážitků jednoho nebo
více jedinců
a chování.

Někdy jsou data v projektu popisného výzkumu založena pouze na malé množině
jedinců, často pouze na jedné osobě nebo na jedné malé skupině. Tyto výzkumné návrhy
jsou známé jako případové studie22 – popisné záznamy zážitků jednoho nebo více jedinců
a chování. Někdy se případové studie týkají obyčejných jedinců, jako když
vývojový psycholog Jean Piaget využil svého pozorování vlastních dětí k
rozvoji své etapové teorie kognitivního vývoje. Častěji případové studie

2.2 Psychologové používají deskriptivní, korelační a experimentální návrhy výzkumu k pochopení chování

69

Kapitola 2 Psychologické vědy

jsou prováděny na jedincích, kteří mají neobvyklé nebo abnormální zážitky nebo
charakteristiky nebo kteří se nacházejí ve zvlášť obtížných nebo stresujících
situacích. Předpokladem je, že pečlivým studiem jedinců, kteří jsou sociálně
okrajoví, kteří zažívají neobvyklé situace nebo procházejí
obtížnou fází svého života, se můžeme dozvědět něco o lidské povaze.
Sigmund Freud byl mistrem ve využívání psychologických obtíží jedinců k
vyvození závěrů o základních psychologických procesech. Freud psal případové studie
některých ze svých nejzajímavějších pacientů a využíval tato pečlivá vyšetření k
rozvíjení svých důležitých teorií osobnosti. Jedním z klasických příkladů je Freudův
popis „Malého Hanse“, dítěte, jehož strach z koní psychoanalytik
interpretoval ve smyslu potlačených sexuálních impulzů a Oidipova komplexu (Freud
(1909/1964).Freud, S. (1964). Analýza fobie u pětiletého chlapce. In E. A.
Southwell & M. Merbaum (Eds.), Osobnost: Čtení v teorii a výzkumu (pp. 3–32).
Belmont, CA: Wadsworth. (Původní práce publikována 1909)

23. Opatření prováděné buď
prostřednictvím rozhovorů nebo písemných
dotazníků, aby získal obraz
o víře nebo chování
vzorku zájmových osob.
24. Lidé, kteří se rozhodli
účastnit se výzkumného
projektu.

Další známou případovou studií je Phineas Gage, muž,
jehož myšlenky a emoce byly rozsáhle studovány
kognitivními psychology poté, co mu byl
při nehodě prostřelen lebkou železniční špička. Ačkoli
je otázka o interpretaci této případové studie
(Kotowicz, 2007),Kotowicz, Z. (2007). Podivný případ
Phinease Gage. History of the Human Sciences, 20(1),
115–131. poskytl časný důkaz, že mozkový
čelní lalok je zapojen do emocí a morálky
(Damasio et al., 2005).Damasio, H., Grabowski, T., Frank,
R., Galaburda, A. M., Damasio, A. R., Cacioppo, J. T., &
Berntson, G. G. (2005). Návrat Phinease Gage: Stopy
o mozku z lebky slavného pacienta. In
Social neuroscience: Klíčová čtení (pp. 21-28). New York,
NY: Psychology Press. Zajímavý příklad případu
studie klinické psychologie je popsán Rokeachem
(1964),Rokeachem, M. (1964). The three Christs of Ypsilanti: A
psychological study. New York, NY: Knopf. který
podrobně zkoumal názory a interakce mezi
třemi pacienty se schizofrenií, z nichž všichni byli
přesvědčeni, že jsou Ježíšem Kristem.

Obrázek 2.4

Politické průzkumy zveřejněné v
novinách a na internetu
jsou popisnými výzkumnými návrhy
které poskytují snímky
pravděpodobného volebního chování
populace.
© Thinkstock

V ostatních případech přicházejí údaje z popisných výzkumných projektů ve formě
průzkumu23 – opatření prováděného buď prostřednictvím rozhovoru nebo písemného dotazníku
pro získání obrazu o názorech nebo chování vzorku zájmových osob. Lidé vybraní
k účasti na výzkumu (známém jako vzork24) jsou vybráni, aby byli
zástupci všech lidí, o kterých si výzkumník přeje vědět (tzv.

2.2 Psychologové používají popisné, korelační a experimentální výzkumné vzory k pochopení chování

70

Kapitola 2 Psychologická věda

populace25). Například ve volebních průzkumech se odebírá vzorek z populace
všech „pravděpodobných voličů“ v nadcházejících volbách.
Výsledky průzkumů mohou být někdy spíše všední, například „Devět z deseti
lékaři dávají přednost Tymenocin,” nebo “Medián příjmu v Montgomery County je
36 712 dolarů.“ Přesto jindy (zejména v diskusích o společenském chování), výsledky
může být šokující: „Střelba ve Spojených státech zabila více než 40 000 lidí
každý rok“ nebo „Více než 60% žen ve věku 50 až 60 let trpí
deprese.“ Popisný výzkum je často používán psychology získat
odhad prevalence (nebo výskytu) psychických poruch.
Konečný typ deskriptivního výzkumu – známý jako naturalistické pozorování26 – je
výzkum založený na pozorování každodenních událostí. Například vývojový
psycholog, který sleduje děti na hřišti a popisuje, co říkají
navzájem, zatímco oni hrají provádí deskriptivní výzkum, jak je
biopsycholog, který pozoruje zvířata v jejich přirozeném prostředí. Jeden příklad
pozorovací výzkum zahrnuje systematický postup známý jako podivný
situace, slouží k získání obrazu o tom, jak dospělí a malé děti komunikují. Údaje
které jsou shromažďovány v podivné situaci jsou systematicky kódovány v kódovacím listu
jako je uvedeno v tabulce 2.3 „Formulář vzorového kódování používaný k posouzení potomka a
Matčino chování v podivné situaci.
Tabulka 2.3 Ukázkový kódovací formulář používaný k posouzení chování dětí a matek
Podivná situace
Název kodéru: Olive
Kategorie kódování
Epizoda

25. V deskriptivním výzkumu
design, lidé, kteří
výzkumník chce vědět
o.
26. Výzkum založený na
pozorování každodennosti
události.

Blízkost

Kontakt

Rezistence

Vyhýbání se

Matka a dítě si hrají samy

1

1

1

1

Matka odložila dítě

4

1

1

1

Cizinec vstupuje do místnosti

1

2

3

1

Tato tabulka představuje ukázkový kódovací list z epizody „podivné“
situace“, ve které je kojenec (obvykle asi 1 rok starý) pozorován, jak si hraje v místnosti
se dvěma dospělými – matkou dítěte a cizincem. Každou ze čtyř kategorií kódování
kodér ohodnotí od 1 (dítě se nesnaží zapojit do
chování) do 7 (dítě se významně snaží zapojit do chování). Více
Informace o významu kódování lze nalézt v Ainsworthu, Bleharu,
Watersovi a Wallovi (1978).Ainsworth, M. S., Blehar, M. C., Waters, E., & Wall, S. (1978).
Vzory vazby: Psychologická studie podivné situace. Hillsdale, NJ:
Lawrence Erlbaum Associates.

2.2 Psychologové používají popisné, korelační a experimentální výzkumné vzory k pochopení chování

71

Kapitola 2 Psychologická věda

Název kodéru: Olive
Matka opouští pokoj; cizí hry
s dítětem

1

3

1

1

Matka reenters, pozdravy a může
pohodlí dítě, pak zase odejde

4

2

1

2

Cizinec se snaží hrát s dítětem

1

3

1

1

Matka reenters a zvedne dítě

6

6

1

2

Vysvětlené kategorie kódování
Blízkost

Dítě se pohybuje směrem, uchopí, nebo leze na
dospělého.

Udržování kontaktu

Dítě se brání, že ho dospělý položí
plakat nebo se snažit vyšplhat zpátky nahoru.

Rezistence

Dítě tlačí, bije, nebo se kroutí, aby bylo odloženo
z rukou dospělého.

Vyhýbání se

Dítě se odvrátí nebo se vzdálí od
dospělého.

Tato tabulka představuje ukázkový kódovací list z epizody „podivné“
situace,“ ve které je kojenec (obvykle kolem 1 roku) pozorován, jak si hraje v pokoji
se dvěma dospělými – matkou dítěte a cizincem. Každý ze čtyř kódování
kategorie boduje kodér od 1 (dítě se nesnaží zapojit do
chování) na 7 (dítě vynakládá značné úsilí, aby se do chování zapojilo). Více
informací o významu kódování lze nalézt v Ainsworthu, Bleharu,
Watersovi a Wallovi (1978).Ainsworth, M. S., Blehar, M. C., Waters, E., & Wall, S. (1978).
Vzory vazby: Psychologická studie podivné situace. Hillsdale, NJ:
Lawrence Erlbaum Associates.

Zdroj: Stangor, C. (2011). Výzkumné metody pro behaviorální vědy (4. vyd.).
Mountain View, CA: Cengage.
Výsledky popisných výzkumných projektů jsou analyzovány pomocí popisné
statistics27 – čísla, která shrnují rozdělení skóre na měřenou proměnnou.
Většina proměnných má rozdělení podobné tomu, které je znázorněno na obrázku 2.5 „Výška
distribuce“, kde se většina skóre nachází poblíž středu
rozdělení a rozdělení je symetrické a zvonovitého tvaru. Distribuce dat
která má tvar zvonku je známa jako normální distribuce28.
27. Čísla, která shrnují
rozdělení skóre na
měřenou proměnnou.
28. Distribuce dat, která má
tvar zvonku.

2.2 Psychologové používají popisné, korelační a experimentální výzkumné vzory k pochopení chování

72

Kapitola 2 Psychologické vědy

Tabulka 2.4 Výška a rodinný příjem pro 25 studentů
Studentské jméno Výška v palcích Rodinný příjem v dolarech
Lauren

62

48 000

Courtnie

62

57 000

Leslie

63

93 000

Renee

64

107 000

Katherine

64

110 000

Jordan

65

93 000

Rabiah

66

46 000

Alina

66

84 000

Young Su

67

68 000

Martin

67

49 000

Hanzhu

67

73 000

Caitlin

67

3 800 000

Steven

67

107 000

Emily

67

64 000

Amy

68

67 000

Jonathan

68

51 000

Julian

68

48 000

Alissa

68

93 000

Christine

69

93 000

Candace

69

111 000

Xiaohua

69

56 000

Charlie

70

94 000

Timothy

71

73 000

Ariane

72

70 000

Logan

72

44 000

2.2 Psychologové používají popisné, korelační a experimentální výzkumné vzory k pochopení chování

73

Kapitola 2 Psychologická věda

Obrázek 2.5 Rozdělení výšek

Rozdělení výšek studentů ve třídě bude tvořit normální rozdělení. V tomto vzorku je průměr
(M) = 67,12 a směrodatná odchylka (s) = 2,74.

Rozdělení lze popsat z hlediska jeho centrální tendence – tedy bodu v
rozdělení, kolem kterého jsou data vycentrována – a jeho rozptylu nebo rozprostření.
Aritmetický průměr, neboli aritmetický význam29, je nejčastěji používaným měřítkem
centrální tendence. Vypočítá se tak, že se vypočítá součet všech
skóre proměnné a tento součet se vydělí počtem účastníků rozdělení
(označených písmenem N). V datech uvedených na obrázku 2.5 „Rozdělení výšek“
je průměrná výška studentů 67,12 palce. Průměr výběru je obvykle
označen písmenem M.
V některých případech však rozdělení dat není symetrické. K tomu dochází, když
na jednom konci
rozdělení je jedno nebo více extrémních skóre (známých jako odlehlé hodnoty). Vezměme si například proměnnou rodinného příjmu (viz obrázek 2.6
„Rozdělení rodinného příjmu“), která zahrnuje odlehlou hodnotu (hodnota 3 800 000 dolarů). V
tomto případě není průměr dobrým měřítkem centrální tendence. Ačkoli se zdá
z obrázku 2.6 „Rozdělení rodinného příjmu“, že centrální tendence proměnné
rodinného příjmu by měla být kolem 70 000 dolarů, průměrný rodinný příjem je
ve skutečnosti 223 960 dolarů. Jednotlivý velmi extrémní příjem má nepřiměřený dopad na
průměr, což vede k hodnotě, která dobře nereprezentuje centrální tendenci.
29. Symbolizováno písmenem M,
nejčastěji používaným měřítkem
centrální tendence.
30. Skóre ve středu
rozdělení, což znamená, že 50 %
skóre je větší než
medián a 50 %
skóre je menší než
medián.

Medián se používá jako alternativní měřítko centrální tendence, když
rozdělení není symetrické. Medián30 je skóre ve středu
rozdělení, což znamená, že 50% skóre je větší než medián a 50% skóre
je menší než medián. V našem případě je medián příjmu domácnosti (73 000 dolarů)
mnohem lepší známkou centrální tendence, než je průměrný příjem domácnosti
(223 960 dolarů).

2.2 Psychologové používají popisné, korelační a experimentální výzkumné vzory k pochopení chování

74

Kapitola 2 Psychologická věda

Obrázek 2.6 Rozdělení rodinných příjmů

Rozdělení rodinných příjmů bude pravděpodobně nesymetrické, protože některé příjmy mohou být velmi velké
srovnání s většinou příjmů. V tomto případě medián nebo režim je lepším indikátorem centrální tendence, než je
střední.

Konečná míra centrální tendence, známá jako mode31, představuje hodnotu, která
se vyskytuje nejčastěji v distribuci. Můžete vidět z obrázku 2.6 „Rodinný příjem
Distribuce“, že režim pro proměnnou rodinného příjmu je $ 93,000 (vyskytuje se čtyři
krát).
Kromě shrnutí centrální tendence distribuce, deskriptivní
statistiky zprostředkovávají informace o tom, jak jsou rozloženy skóre dané proměnné
kolem centrální tendence. Disperze se týká rozsahu, v jakém jsou skóre
všechny těsně sevřené kolem středové tendence, takto:

31. Hodnota nebo hodnoty, které se vyskytují
nejčastěji v proměnné
distribuce.

2.2 Psychologové používají popisné, korelační a experimentální výzkumné vzory k pochopení chování

75

Kapitola 2 Psychologická věda

Obrázek 2.7

Nebo mohou být od ní více rozprostřené, takto:
Obrázek 2.8

Jednoduchým měřítkem rozptylu je nalezení největších (maximálních) a
nejmenších (minimálních) pozorovaných hodnot proměnné a výpočet rozsahu
proměnné jako maximálního pozorovaného skóre minus minimální pozorované skóre.
Ověření rozsahu výškové proměnné na obrázku 2.5 „Výška
Rozložení“ je 72 – 62 = 10. Směrodatná odchylka32, symbolizovaná jako s, je nejvíce
běžně používaným měřítkem rozptylu. Rozložení s větší směrodatnou odchylkou
mají větší rozptyl. Směrodatná odchylka výškové proměnné je s = 2,74 a
směrodatná odchylka rodinné příjmové proměnné je s = $745,337.
32. Symbolizovaná písmenem s, tedy
nejčastěji používaným měřítkem
rozptylu
rozdělení proměnné.

Výhodou deskriptivního výzkumu je, že se pokouší zachytit složitost
každodenního chování. Případové studie poskytují podrobné informace o jedné
osoba nebo malá skupina lidí, průzkumy zachytit myšlenky nebo hlášeny

2.2 Psychologové používají popisné, korelační a experimentální výzkumné vzory k pochopení chování

76

Kapitola 2 Psychologická věda

chování velké populace lidí, a naturalistické pozorování objektivně
zaznamenává chování lidí nebo zvířat, jak se vyskytuje přirozeně. Tedy popisný
výzkum slouží k relativně úplnému pochopení toho, co je v současné době
děje.
Navzdory těmto výhodám má deskriptivní výzkum výraznou nevýhodu v tom, že
i když nám to umožňuje získat představu o tom, co se v současné době děje, je to obvykle
omezeno na statické obrázky. Ačkoli popisy konkrétních zkušeností mohou být
zajímavé, nejsou vždy přenosné na jiné osoby v jiných
situace, ani nám přesně neřeknou, proč ke konkrétnímu chování nebo událostem došlo. Pro
instance, popisy jedinců, kteří utrpěli stresující událost, jako je
války nebo zemětřesení, lze použít k pochopení reakce jednotlivců na
událost ale nám nemůže říct nic o dlouhodobých účincích stresu. a
protože neexistuje žádná srovnávací skupina, která nezažila stresující
situaci, nemůžeme vědět, co by tito jedinci byli, kdyby neměli
stresující zážitek.

Korelační výzkum: Hledání vztahů mezi proměnnými
Na rozdíl od deskriptivního výzkumu, který je určen především k poskytování statického
obrázky, korelační výzkum zahrnuje měření dvou nebo více relevantních
proměnné a posouzení vztahu mezi těmito proměnnými nebo mezi nimi.
Například proměnné výšky a hmotnosti jsou systematicky propojeny
(koreluje), protože vyšší lidé obecně váží více než lidé menší. In the
stejným způsobem, studium čas a chyby paměti jsou také související, protože čím více času
osoba má prostudovat seznam slov, tím méně chyb udělá. Kdy
v designu výzkumu jsou dvě proměnné, jedna z nich se nazývá prediktor
proměnná a druhá proměnná výsledek. Návrh výzkumu lze vizualizovat
takto, kde zakřivená šipka představuje očekávanou korelaci mezi
dvě proměnné:
Obrázek 2.2.2

33. Vizuální obraz
vztah mezi dvěma
proměnných.

Jedním ze způsobů uspořádání dat z korelační studie se dvěma proměnnými je
znázorní hodnoty každé z naměřených veličin pomocí bodového grafu. Jak můžete
viz obrázek 2.10 „Příklady zákresů rozptylu“, zákres body33 je vizuální obrázek

2.2 Psychologové používají popisné, korelační a experimentální výzkumné vzory k pochopení chování

77

Kapitola 2 Psychologická věda

vztah mezi dvěma proměnnými. Bod je vynesen pro každého jedince v průsečíku
jeho skóre pro obě proměnné. Když asociaci
mezi proměnnými na grafu Scatter lze snadno aproximovat přímkou
jako v částech (a) a (b) obrázku 2.10 „Příklady grafů Scatter“, říká se, že proměnné
mají lineární vztah.
Když přímka označuje, že jedinci, kteří mají nadprůměrné hodnoty pro
jednu proměnnou, mají také tendenci mít nadprůměrné hodnoty pro druhou proměnnou, jako v
části (a), říká se, že vztah je kladný lineární. Příklady kladných lineárních
vztahů zahrnují vztahy mezi výškou a váhou, mezi vzděláním a
příjmem a mezi věkem a matematickými schopnostmi u dětí. V každém případě
lidé, kteří mají vyšší skóre u jedné z proměnných, mají také tendenci mít vyšší skóre u
druhé proměnné. Záporné lineární vztahy, na rozdíl od toho, jak je znázorněno v části (b), nastávají
tehdy, když nadprůměrné hodnoty u jedné proměnné mají tendenci být spojeny s podprůměrnými hodnotami u druhé proměnné. Příklady záporných lineárních vztahů
zahrnují vztahy mezi věkem dítěte a počtem plenek, které dítě používá,
a mezi cvičením a chybami při učení. V těchto případech lidé
kteří mají vyšší skóre u jedné z proměnných, mají tendenci mít nižší skóre u druhé proměnné.
Vztahy mezi proměnnými, které nelze popsat přímkou, jsou
známé jako nelineární vztahy. Část c) obrázku 2.10 „Příklady bodových grafů“
ukazuje společný vzorec, ve kterém je rozdělení bodů v podstatě
náhodné. V tomto případě neexistuje vůbec žádný vztah mezi oběma proměnnými a
jsou prý nezávislé. Části d) a e) obrázku 2.10 „Příklady bodových grafů
Ukazují vzorce asociace, ve kterých, i když existuje asociace, nejsou
body dobře popsány jedinou přímkou. Například část d) ukazuje
typ vztahu, který se často vyskytuje mezi úzkostí a výkonem.
Nárůst úzkosti z nízké na střední úroveň je spojen s výkonem
nárůstem, zatímco nárůst úzkosti ze střední na vysokou úroveň je spojen
se snížením výkonu. Vztahy, které se mění ve směru a nejsou tedy
popsány jedinou rovnou čárou, se nazývají křivočaré vztahy.

2.2 Psychologové používají popisné, korelační a experimentální výzkumné vzory k pochopení chování

78

Kapitola 2 Psychologická věda

Obrázek 2.10 Příklady zákresů rozptylu

Některé příklady vztahů mezi dvěma proměnnými, jak je znázorněno v zákresech rozptylu. Všimněte si, že Pearsonův korelační
koeficient (r) mezi proměnnými, které mají zakřivené vztahy, se bude pravděpodobně blížit nule.
Zdroj: Převzato ze Stangoru, C. (2011). Výzkumné metody pro behaviorální vědy (4. vyd.). Mountain View, CA:
Cengage.

34. Symbolizováno písmenem r, což je
statistika udávající sílu
a směr lineárního
vztahu. Hodnota rozmezí
korelačního koeficientu
od r = –1,00 do r = +1,00.

Nejčastějším statistickým měřítkem síly lineárních vztahů mezi proměnnými
je Pearsonův korelační koeficient 34, který je symbolizován písmenem r. Hodnota
korelačního koeficientu se pohybuje od r = –1,00 do r = +1,00. Směr
lineárního vztahu je označen znaménkem korelačního koeficientu.
Kladné hodnoty r (například r = .54 nebo r = .67) značí, že vztah je
kladný lineární (tj. vzor teček na grafu rozptylu běží od dolního
levého k hornímu pravému), zatímco záporné hodnoty r (například r = –30 nebo r = –72)
značí záporné lineární vztahy (tj. tečky běží od levého horního k pravému dolnímu
pravému dolnímu). Síla lineárního vztahu je indexována vzdáleností
korelačního koeficientu od nuly (jeho absolutní hodnota). Například r = –54 je
silnější vztah než r = .30 a r = .72 je silnější vztah než r = –57.
Protože Pearsonův korelační koeficient měří pouze lineární vztahy,
proměnné, které mají zakřivené vztahy, nejsou dobře popsány pomocí r a
pozorovaná korelace se bude blížit nule.

2.2 Psychologové používají popisné, korelační a experimentální výzkumné vzory k pochopení chování

79

Kapitola 2 Psychologická věda

Je také možné studovat vztahy mezi více než dvěma měřeními ve stejném
čase. Návrh výzkumu, ve kterém je více než jedna proměnná prediktoru použita k predikci
jedné výsledné proměnné je analyzována pomocí vícenásobné regrese (Aiken & West,
1991).Aiken, L., & West, S. (1991). Vícenásobná regrese: Testování a interpretace
interakcí. Newbury Park, CA: Sage. Vícenásobná regrese35 je statistická technika,
založená na korelačních koeficientech mezi proměnnými, která umožňuje predikovat jednu výslednou
proměnnou z více než jedné proměnné prediktoru. Například obrázek 2.11 „Predikce
výkonu práce ze tří proměnných prediktoru“ ukazuje vícenásobnou regresní
analýzu, ve které jsou tři proměnné prediktoru použity k predikci jednoho výsledku.
Použití vícenásobné regresní analýzy ukazuje důležitou výhodu
návrhů korelačního výzkumu – mohou být použity k predikci pravděpodobného skóre
osoby na základě
znalosti jiných proměnných.
Obrázek 2.11 Predikce pracovního výkonu ze tří proměnných prediktoru

Vícenásobná regrese umožňuje vědcům predikovat skóre na jedné proměnné výsledku pomocí více než jedné
proměnné prediktoru.

35. Statistická technika založená
na korelačních koeficientech
mezi proměnnými, která umožňuje
predikci jednoho výsledku
proměnné z více než jedné
proměnné prediktoru.

Důležitým omezením návrhů korelačního výzkumu je, že nemohou být
použity k vyvození závěrů o kauzálních vztazích mezi měřenými
proměnnými. Vezměme si například výzkumníka, který vyslovil hypotézu, že prohlížení
násilného chování způsobí zvýšenou agresivní hru u dětí. Shromáždil,

2.2 Psychologové používají popisné, korelační a experimentální výzkumné návrhy k pochopení chování

80

Kapitola 2 Psychologická věda

ze vzorku dětí čtvrtých tříd, míra, kolik násilných televize
ukazuje pohledy každého dítěte během týdne, stejně jako měřítko toho, jak agresivně
každé dítě si hraje na školním hřišti. Z jeho shromážděných dat, výzkumník
objeví pozitivní korelaci mezi dvěma měřenými veličinami.
I když se zdá, že tato pozitivní korelace podporuje výzkumníkovu hypotézu, je
nelze mít za to, že sledování násilného televizního vysílání způsobuje agresivitu
chování. I když výzkumník je v pokušení předpokládat, že prohlížení násilné
televize způsobuje agresivní hru,
Obrázek 2.2.2

existují i jiné možnosti. Jedna alternativní možnost je, že kauzální směr je
přesně opačně, než se předpokládalo. Možná děti, které mají
choval agresivně ve škole rozvíjet zbytkové vzrušení, které vede je chtít
sledovat doma násilné televizní pořady:
Obrázek 2.2.2

I když se tato možnost může zdát méně pravděpodobná, neexistuje žádný způsob, jak vyloučit
možnost takové obrácené kauzality. Je
také možné, že oba příčinné směry fungují a že tyto dvě proměnné
se navzájem způsobují:

2.2 Psychologové používají popisné, korelační a experimentální výzkumné vzory k pochopení chování

81

Kapitola 2 Psychologická věda

Obrázek 2.2.2

Ještě dalším možným vysvětlením pozorované korelace je, že byla
produkovaná přítomností proměnné s běžnou příčinnou souvislostí (známá také jako třetí proměnná).
Proměnná typu common-causal 36 je proměnná, která není součástí výzkumné hypotézy, ale
který způsobí jak prediktor a výsledek proměnné a tím produkuje pozorované
korelace mezi nimi. V našem příkladu potenciální společný-příčinná proměnná je
disciplína styl rodičů dětí. Rodiče, kteří používají tvrdý a kárný
disciplína styl může produkovat děti, které oba rádi sledují násilnou televizi a
kteří se chovají agresivně ve srovnání s dětmi, jejichž rodiče používají méně tvrdé
disciplína:
Obrázek 2.2.2

36. Proměnná, která není součástí
výzkumná hypotéza, ale
který způsobuje jak prediktor
a výstupní proměnná a
tak produkuje pozorované
korelace mezi nimi.
37. Vztah mezi dvěma
proměnné, ve kterých běžná kauzální proměnná produkuje a
“vysvětluje pryč” the
vztah.

V tomto případě by sledování televize a agresivní hra pozitivně korelovaly
(jak ukazuje zakřivená šipka mezi nimi), i když ani jeden způsobil
druhý, ale oba byly způsobeny disciplíny styl rodičů (the
rovné šipky). Když prediktor i výsledné proměnné jsou způsobeny
častá-kauzální proměnná, pozorovaný vztah mezi nimi je prý
falešné. Falešný vztah37 je vztah mezi dvěma proměnnými, ve kterém
proměnná common-causal vytváří a „vysvětluje“ vztah. Jestliže účinky
společné-příčinné proměnné byly odebrány, nebo kontrolovány pro, vztah
mezi prediktorem a výslednými proměnnými by zmizely. V příkladu

2.2 Psychologové používají popisné, korelační a experimentální výzkumné vzory k pochopení chování

82

Kapitola 2 Psychologická věda

vztah mezi agresivitou a sledováním televize může být falešný, protože
kontrolou efektu disciplinárního stylu rodičů může vztah
mezi sledováním televize a agresivním chováním vymizet.
Proměnné s běžnou kauzalitou v modelech korelačního výzkumu mohou být považovány za
„záhadné“ proměnné, protože vzhledem k tomu, že nebyly změřeny, jejich přítomnost a
identita jsou výzkumníkovi obvykle neznámé. Vzhledem k tomu, že není možné změřit
každou proměnnou, která by mohla způsobit prediktor i výsledné proměnné, je
existence neznámé proměnné s běžnou kauzalitou vždy jednou z možností. Z tohoto
důvodu nám zůstává základní omezení korelačního výzkumu: Korelace
neprokazuje kauzalitu. Je důležité, abyste při čtení o
projektech korelačního výzkumu měli na paměti možnost falešných
vztahů a nezapomínali zjištění správně interpretovat. Ačkoli
korelační výzkum je někdy uváděn jako prokazování kauzality, aniž by
byla učiněna jakákoli zmínka o možnosti obrácené kauzality nebo proměnných s běžnou příčinnou souvislostí,
informovaní spotřebitelé výzkumu, jako jste vy, jsou si těchto
interpretačních problémů vědomi.
Souhrnně řečeno, korelační výzkumné návrhy mají jak silné stránky, tak i omezení. Jednou
silnou stránkou je, že mohou být použity v případech, kdy experimentální výzkum není možný
protože s predikčními proměnnými nelze manipulovat. Korelační návrhy mají také
tu výhodu, že umožňují výzkumníkovi studovat chování, jaké se vyskytuje v
každodenním životě. A můžeme také použít korelační návrhy k vytváření předpovědí – například
předpovědět z výsledků na jejich baterii testů úspěšnost pracovních
stážistů během tréninku. Nemůžeme však použít takové korelační
informace k určení, zda trénink způsobil lepší pracovní výkon. Pro
to se výzkumníci spoléhají na experimenty.

Experimentální výzkum: Pochopení příčin chování

38. V a experiment, způsobuje
proměnná, která je vytvořena
(manipulováno) ze strany
experimentátor.
39. V experimentu, že
měřená proměnná, která je
Očekává se, že bude ovlivněn
experimentální
manipulace.

Cílem návrhu experimentálního výzkumu je přinést definitivnější závěry
o příčinných vztazích mezi proměnnými ve výzkumné hypotéze, než
je k dispozici z korelačních návrhů. V experimentálním výzkumném projektu
proměnné zájmu se nazývají nezávislá proměnná (nebo proměnné) a
závislá proměnná. Nezávislá proměnná38 v experimentu je příčinou
proměnná, která je vytvořena (manipulována) experimentátorem. Závislá proměnný39 v
experiment je měřená veličina, u které se očekává, že bude ovlivněna experimentálním
manipulace. Hypotéza výzkumu naznačuje, že zmanipulované nezávislé
proměnná nebo proměnné způsobí změny v měřených závislých proměnných. We
nakreslit výzkumnou hypotézu pomocí šipky, která ukazuje jedním směrem.
To demonstruje očekávaný směr kauzality:

2.2 Psychologové používají popisné, korelační a experimentální výzkumné vzory k pochopení chování

83

Kapitola 2 Psychologická věda

Obrázek 2.2.3

2.2 Psychologové používají popisné, korelační a experimentální výzkumné vzory k pochopení chování

84

Kapitola 2 Psychologická věda

Zaměření výzkumu: Videohry a agrese
Vezměme si experiment, který provedli Anderson a Dill (2000).Anderson, C. A.,
& Dill, K. E. (2000). Videohry a agresivní myšlenky, pocity a chování
v laboratoři i v životě. Journal of Personality and Social Psychology, 78(4),
772 – 790. Studie byla navržena tak, aby otestovala hypotézu, že prohlížení násilné
videohry by zvýšily agresivní chování. V tomto výzkumu, muž a
vysokoškolačky z Iowa State University dostaly šanci hrát
s násilnou videohrou (Wolfenstein 3D) nebo nenásilnou videohrou
(Myst). Během experimentálního sezení hráli účastníci své přidělené
videohry po dobu 15 minut. Poté, po hře, každý účastník hrál
soutěžní hra s protivníkem, ve které by účastník mohl dodat
výbuchy bílého šumu přes sluchátka soupeře. Provozní
definice závislé proměnné (agresivní chování) byla úroveň a
trvání hluku dodaného oponentovi. Návrh experimentu je
na obrázku 2.17 „Experimentální výzkumný návrh“.
Obrázek 2.17
Experimentální výzkumný design

Dvě výhody návrhu experimentálního výzkumu jsou (1) ujištění, že nezávislá proměnná (také
známý jako experimentální manipulace) nastane před měřenou závislou proměnnou, a (2)
vytvoření počáteční ekvivalence mezi podmínkami experimentu (v tomto případě pomocí náhodného
přiřazení k podmínkám).

Experimentální designy mají dvě velmi pěkné funkce. Za prvé, zaručují, že
nezávislá proměnná nastane před měřením závislé
proměnná. Tím se eliminuje možnost reverzní kauzality. Druhý, the
vliv společných kauzálních proměnných je kontrolován, a tím eliminován
vytvoření počáteční rovnocennosti mezi účastníky v každém z experimentálních
podmínky před tím, než dojde k manipulaci.

2.2 Psychologové používají popisné, korelační a experimentální výzkumné vzory k pochopení chování

85

Kapitola 2 Psychologická věda

Nejběžnější metodou vytváření ekvivalence mezi experimentálními
podmínkami je náhodné přiřazení ke podmínkám40, což je postup, při kterém
je podmínka, ke které je každý účastník přiřazen, určena náhodným
procesem, například vylosováním čísel z obálky nebo použitím tabulky náhodných čísel.
Anderson a Dill nejprve náhodně přiřadili asi 100 účastníků ke každé ze
svých dvou skupin (skupina A a skupina B). Protože použili náhodné přiřazení
k podmínkám, mohli si být jisti, že před experimentální
manipulací byli studenti ve skupině A v průměru rovnocenní
studentům ve skupině B u všech možných proměnných, včetně proměnných, které
pravděpodobně souvisejí s agresivitou, jako je styl rodičovské disciplíny, vztahy
vrstevníků, hladiny hormonů, strava – a vlastně všechno ostatní.
Poté, co vytvořili počáteční ekvivalenci, vytvořili Anderson a Dill
experimentální manipulaci – nechali účastníky ve skupině A hrát
násilnou hru a účastníky ve skupině B hrát nenásilnou hru. Poté
porovnali závislou proměnnou (výbuchy bílého šumu) mezi oběma
skupinami a zjistili, že studenti, kteří zhlédli násilnou videohru, vydávali
výrazně delší výbuchy šumu než studenti, kteří hráli
nenásilnou hru.
Anderson a Dill od počátku vytvářeli počáteční ekvivalenci mezi
skupinami. Tato počáteční ekvivalence jim umožnila pozorovat rozdíly v
hladinách bílého šumu mezi oběma skupinami po experimentální
manipulaci, což vedlo k závěru, že tyto rozdíly způsobila nezávislá proměnná
(a ne nějaká jiná proměnná). Myšlenka je taková, že
jediná věc, která se mezi studenty v obou skupinách lišila, byla
videohra, kterou hráli.

40. Postup použitý v
experimentálních návrzích výzkumu
ve kterém je podmínka, ke které je
každý účastník přiřazen,
určována
náhodný proces.

Navzdory výhodě určení příčinné souvislosti mají experimenty svá omezení.
Jedním z nich je, že jsou často prováděny v laboratorních situacích, spíše než v
každodenní život lidí. Proto nevíme, zda výsledky, které najdeme v
laboratorní prostředí nutně obstojí v každodenním životě. Druhý, a další
důležité je, že některé z nejzajímavějších a klíčových sociálních proměnných nemohou být
experimentálně zmanipulované. Pokud chceme studovat vliv velikosti davu
o destruktivitě jeho chování, nebo porovnat osobnostní charakteristiky
lidí, kteří se připojují k sebevražedným sektám, s lidmi, kteří se k takovým sektám nepřipojují,
tyto vztahy musí být hodnoceny pomocí korelačních vzorů, protože je
jednoduše není možné experimentálně manipulovat s těmito proměnnými.

2.2 Psychologové používají popisné, korelační a experimentální výzkumné vzory k pochopení chování

86

Kapitola 2 Psychologická věda

KLÍČOVÉ TAKEAWAYS
• jsou použity popisné, korelační a experimentální návrhy výzkumu
shromažďovat a analyzovat data.
• Popisné návrhy zahrnují případové studie, průzkumy a naturalistické
pozorování. Cílem těchto návrhů je získat představu o současné
myšlenky, pocity nebo chování v dané skupině lidí. Popisný
výzkum je shrnut pomocí popisné statistiky.
• Návrhy korelačního výzkumu měří dvě nebo více relevantních proměnných
a posoudit vztah mezi nimi nebo mezi nimi. Proměnné mohou být
prezentovány na rozptyl spiknutí vizuálně ukázat vztahy. The
Pearsonův korelační koeficient (r) je měřítkem síly lineárního
vztah mezi dvěma proměnnými.
• Proměnné běžné kauzální příčiny mohou způsobit prediktor i výsledek
proměnná v korelačním uspořádání, což vytváří falešný vztah.
Možnost společných kauzálních proměnných znemožňuje kreslení
kauzální závěry z korelačních výzkumných návrhů.
• Experimentální výzkum zahrnuje manipulaci s nezávislým
proměnné a měření závislé proměnné. Náhodné
přiřazení k podmínkám se běžně používá k vytvoření počáteční ekvivalence
mezi skupinami, což umožňuje výzkumníkům vyvodit kauzální závěry.

EXERCIZE A KRITICKÉ MYŠLENÍ
1. Existuje negativní korelace mezi řádkem, ve kterém student sedí
velkou třídu (když jsou řady očíslovány zepředu dozadu) a jeho
nebo její poslední známka ve třídě. Myslíte si, že to představuje kauzální
vztah nebo falešný vztah, a proč?
2. Myslete na dvě proměnné (jiné než ty, které jsou uvedeny v této knize), že
jsou pravděpodobně korelované, ale ve kterém korelace je pravděpodobně
falešné. Jaká je pravděpodobná proměnná s běžnou příčinnou souvislostí, která produkuje
vztah?
3. Představte si, že výzkumník chce otestovat hypotézu, že účast v
psychoterapie způsobí pokles hlášené úzkosti. Popište
typ návrhu výzkumu, který může výzkumný pracovník použít k nakreslení tohoto
závěr. Jaké by byly nezávislé a závislé proměnné ve
výzkumu?

2.2 Psychologové používají popisné, korelační a experimentální výzkumné záměry k pochopení chování

87

Kapitola 2 Psychologická věda

2.3 Můžete být informovaným spotřebitelem psychologického výzkumu
UČENÍ CÍLŮ
1. Nastínit čtyři potenciální hrozby pro platnost výzkumu a diskutovat o tom,
jak mohou ztížit přesnou interpretaci výsledků výzkumu.
2. Popsat, jak může matoucí snížit vnitřní platnost
experimentu.
3. Vysvětlit, jak se využívá zobecnění, replikace a meta-analýzy k
posouzení vnější platnosti výsledků výzkumu.

Dobrý výzkum je platný výzkum. Když je výzkum platný, závěry, které
výzkumník vyvodí, jsou legitimní. Například pokud výzkumník dojde k závěru, že
účast na psychoterapii snižuje úzkost, nebo že vyšší lidé jsou chytřejší
než lidé menší, je výzkum platný pouze tehdy, pokud terapie opravdu funguje nebo pokud vyšší
lidé jsou opravdu chytřejší. Bohužel existuje mnoho hrozeb pro platnost
výzkumu a tyto hrozby mohou někdy vést k neopodstatněným závěrům. Často
a navzdory nejlepším úmyslům výzkumníků jsou některé výzkumy uváděné na webových stránkách
stejně jako v novinách, časopisech, a dokonce i vědeckých časopisech neplatné. Platnost
není tvrzení „všechno nebo nic“, což znamená, že některé výzkumy jsou platnější
než jiné výzkumy. Pouze díky pochopení potenciálních hrozeb pro platnost
budete schopni učinit informovaná rozhodnutí o závěrech, které lze nebo
nelze vyvodit z výzkumného projektu. Existují čtyři hlavní typy hrozeb pro
platnost výzkumu a informovaní spotřebitelé výzkumu jsou obeznámeni s každým
typem.

88

Kapitola 2 Psychologická věda

Hrozby pro platnost výzkumu
1. Hrozby pro konstrukci platnosti. Ačkoli se tvrdí, že
měřené proměnné měří koncepční proměnné zájmu,
ve skutečnosti tomu tak být nemusí.
2. Hrozby pro platnost statistických závěrů. Závěry týkající se
výzkumu mohou být nesprávné, protože nebyly provedeny žádné statistické testy
nebo protože statistické testy byly nesprávně interpretovány.
3. Hrozby pro vnitřní platnost. Ačkoli se tvrdí, že
nezávislá proměnná způsobila závislou proměnnou, závislá proměnná
ve skutečnosti mohla být způsobena
matoucí proměnnou.
4. Hrozby pro vnější platnost. Ačkoli se tvrdí, že výsledky
jsou obecnější, pozorované účinky mohou být ve skutečnosti zjištěny pouze
za omezených podmínek nebo pro specifické skupiny lidí. (Stangor,
2011)Stangor, C. (2011). Výzkumné metody pro behaviorální vědy
(4. vyd.). Mountain View, CA: Cengage.

K jedné hrozbě pro platný výzkum dochází, když je ohrožena konstrukce platnosti.
Konstrukční validity41 se týká míry, do jaké proměnné použité ve výzkumu
adekvátně hodnotí koncepční proměnné, k jejichž měření byly navrženy. Jedním
požadavkem pro konstrukci validity je, aby měření bylo spolehlivé, kde
spolehlivost42 se týká konzistence měřené proměnné. Koupelnová váha je
obvykle spolehlivá, protože když na ni několikrát šlápneme a zase z ní odejdeme, bude váha
shodně měřit pokaždé stejnou váhu. Jiná opatření, včetně některých
psychologických testů, mohou být méně spolehlivá, a tedy méně užitečná.

41. Do jaké míry
proměnné použité ve výzkumu
adekvátně hodnotí
koncepční proměnné, k jejichž měření byly
navrženy.

Normálně můžeme předpokládat, že výzkumníci udělali vše pro to, aby
zajistili konstrukci validity svých opatření, ale není nevhodné, abyste to vy, jako
informovaný spotřebitel výzkumu, zpochybňovali. Vždy je důležité
mít na paměti, že schopnost dozvědět se o vztahu mezi koncepčními
proměnnými ve výzkumné hypotéze je závislá na operačních definicích
měřených proměnných. Pokud měření skutečně neměří koncepční proměnné,
které jsou navrženy k hodnocení (např. pokud předpokládaný IQ test skutečně neměří
inteligenci), pak nemohou být použity k vyvození závěrů o vztahu
mezi koncepčními proměnnými (Nunnally, 1978).Nunnally, J. C. (1978).
Pyschometrická teorie. New York, NY: McGraw-Hill.

42. Konzistence měřené
proměnné.

2.3 Můžete být informovaným spotřebitelem psychologického výzkumu

89

Kapitola 2 Psychologická věda

Statistické metody, které vědci používají k testování svých výzkumných hypotéz, jsou
založeny na odhadech pravděpodobnosti. Uvidíte prohlášení ve výzkumných zprávách
naznačující, že výsledky byly „statisticky významné“ nebo „statisticky
nevýznamné“. Tato prohlášení budou doprovázena statistickými testy, často
včetně prohlášení jako „p < 0,05“ nebo o intervalech spolehlivosti. Tato
prohlášení popisují statistickou významnost dat, která byla shromážděna.
Statistický význam43 se týká spolehlivosti, s níž může vědec dojít k závěru,
že data nejsou způsobena náhodou nebo náhodnou chybou. Když výzkumník dojde k závěru, že výsledek je statisticky významný,
určil, že pozorovaná data
velmi pravděpodobně nebyla způsobena pouze náhodnými faktory. Tudíž existuje
pravděpodobný reálný vztah mezi proměnnými v designu výzkumu nebo mezi nimi.
V opačném případě výzkumník dojde k závěru, že výsledky nebyly statisticky
významné.
Platnost statistického závěru44 se týká míry, do jaké si můžeme být jisti, že
výzkumník vyvodil přesné závěry o statistické významnosti
výzkumu. Výzkum bude neplatný, pokud závěry učiněné o výzkumné
hypotéze jsou nesprávné, protože statistické závěry o shromážděných datech jsou
chybné. K těmto chybám může dojít buď proto, že vědec nesprávně vyvozuje,
že data podporují výzkumnou hypotézu, když ve skutečnosti jsou způsobena
náhodou, nebo když se výzkumníkovi omylem nepodaří najít podporu pro výzkumnou
hypotézu. Normálně můžeme předpokládat, že výzkumníci udělali vše pro to,
aby zajistili statistickou platnost designu výzkumu, ale vždy musíme
mít na paměti, že závěry o datech jsou pravděpodobnostní a nikdy jisté – to je
důvod, proč výzkum nikdy „nedokazuje“ teorii.
43. Důvěra, se kterou
můžeme dojít k závěru, že data nejsou
způsobena náhodou nebo náhodnou chybou.
44. Míra, do jaké si můžeme být
jistota, že výzkumník má
vyvozené přesné závěry
o statistických
význam výzkumu.
45. Do jaké míry můžeme
důvěřovat závěrům, které mají
byl vypracován o kauzální
vztah mezi
nezávislé a závislé
proměnných.
46. Jiná proměnná než
nezávislá proměnná, na které
účastníci v jednom
experimentální stav se liší
systematicky od těch v
jiné podmínky.

Interní platnost45 odkazuje na míru, do jaké můžeme důvěřovat závěrům, které mají
byl vypracován o kauzálním vztahu mezi nezávislými a závislými proměnnými
(Campbell & Stanley, 1963).Campbell, D. T., & Stanley, J. C. (1963). Experimentální a
kvazi-experimentální návrhy pro výzkum. Chicago: Rand McNally. Vnitřní platnost
platí především pro návrhy experimentálního výzkumu, v něž výzkumník doufá
k závěru, že nezávislá proměnná způsobila závislou proměnnou.
Vnitřní platnost je maximalizována, pokud je výzkum bez přítomnosti
matoucích proměnný46—proměnných jiných než nezávislá proměnná, na které se
účastníci jednoho experimentálního stavu systematicky liší od těch v jiných
podmínkách.
Vezměme si experiment, ve kterém výzkumník testoval hypotézu, že pití
alkoholu činí příslušníky opačného pohlaví atraktivnějšími. Účastníci starší
než 21 let byli náhodně přiřazeni buď k pití pomerančového džusu smíchaného
s vodkou, nebo k pití pomerančového džusu samotného. Aby se eliminovala potřeba klamání, bylo
účastníkům řečeno, zda jejich nápoje obsahují vodku. Poté, co uplynulo dost
času, aby se alkohol projevil, byli účastníci požádáni o hodnocení

2.3 Můžete být informovaným spotřebitelem psychologického výzkumu

90

Kapitola 2 Psychologická věda

přitažlivost obrázků příslušníků opačného pohlaví. Výsledky
experiment ukázal, že podle předpovědi hodnotili účastníci, kteří vypili vodku
fotografie jako výrazně atraktivnější.
Pokud se nad tímto experimentem zamyslíte na minutu, může vás napadnout, že i když
výzkumník chtěl vyvodit závěr, že alkohol způsobil
rozdíly ve vnímané atraktivitě, očekávání konzumace alkoholu
je zaměňována s přítomností alkoholu. Tedy lidé, kteří pili alkohol
také věděli, že pili alkohol, a ti, kteří nepili alkohol věděli, že
ne. Je možné, že prostě vědět, že oni pili alkohol, spíše než
vliv samotného alkoholu, mohl způsobit rozdíly (viz obrázek 2.18 „An
Příklad zmatení“). Jedno řešení problému potenciální očekávané délky
účinky je říct oběma skupinám, že pijí pomerančový džus a vodku, ale opravdu
dávají alkohol jen polovině účastníků (je to možné, protože vodka
má velmi malý zápach nebo chuť). Pokud se najdou rozdíly ve vnímané atraktivitě,
experimentátor by je pak mohl s jistotou přisoudit alkoholu, a ne
očekávání ohledně konzumace alkoholu.
Obrázek 2.18 Příklad matoucího

2.3 Můžete být informovaným spotřebitelem psychologického výzkumu

91

Kapitola 2 Psychologická věda

Matoucí nastane, když se proměnná, která není součástí výzkumné hypotézy, „smíchá“ nebo zamění s,
proměnnou ve výzkumné hypotéze. Ve spodním panelu konzumovaný alkohol a délka alkoholu jsou
sice zmatené, ale v horním panelu jsou oddělené (nezávislé). Matoucí je nemožné si být jistý, že
nezávislá proměnná (spíše než matoucí proměnná) způsobila závislou proměnnou.

47. Situace, kdy
experimentátor jemně léčí
účastníci výzkumu v
různé experimentální
rozdílné podmínky,
výsledkem je neplatný
potvrzení výzkumu
hypotéza.
48. Experimentální design v
které jak výzkumník a
účastníci výzkumu jsou
slepý ke stavu.
49. Rozsah, v jakém výsledky
z výzkumného návrhu může být
zobecněné nad konkrétní
způsob, jak původní experiment
byla provedena.
50. Tendence reagovat na
podněty, které se podobají
originální podmíněný stimul.

Další ohrožení vnitřní platnosti může nastat, když experimentátor zná
výzkumná hypotéza a také ví, které experimentální stav účastníci
jsou v. Výsledkem je potenciál pro zaujatost47 experimentátora, což je situace, ve které
experimentátor jemně zachází s účastníky výzkumu v různých experimentálních podmínkách
jinak, což vede k neplatnému potvrzení výzkumné hypotézy. V jedné studii
demonstrující zaujatost experimentátora, Rosenthal and Fode (1963)Rosenthal, R., & Fode,
K. L. (1963). Vliv zaujatosti experimentátora na výkon albínské krysy.
Behavioral Science, 8, 183-189. poslal dvanáct studentů, aby otestovali výzkumnou hypotézu
týkající se učení v bludišti u potkanů. I když to nebylo původně odhalil
studenti, byli vlastně účastníky experimentu. Šest studentů
bylo náhodně řečeno, že krysy, které budou testovat, byly vyšlechtěny tak, aby byly vysoce
inteligentní, zatímco ostatních šest studentů bylo vedeno k přesvědčení, že krysy
byly vyšlechtěny tak, aby byly neinteligentní. Ve skutečnosti nebyly mezi krysami
podávanými oběma skupinám studentů žádné rozdíly. Když se studenti vrátili se svými daty, objevil se
překvapivý výsledek. Krysy běhané studenty, kteří očekávali, že budou
inteligentní, vykazovaly výrazně lepší učení bludištěm než krysy běhané studenty
kteří očekávali, že budou neinteligentní. Nějak ovlivnila očekávání studentů
jejich data. Při testování
krys evidentně dělali něco jiného, možná nenápadně měnili, jak běh bludiště načasovali nebo jak
s krysami zacházeli. A k tomuto experimentátorskému zkreslení pravděpodobně došlo zcela mimo jejich
vědomí.
Aby se vyhnuli experimentátorskému zkreslení, provádějí výzkumníci často experimenty, v nichž jsou
výzkumníci slepí ke stavu. To znamená, že ačkoli experimentátoři znají
výzkumné hypotézy, nevědí, ke kterým podmínkám jsou účastníci
přiřazeni. Ke zkreslení experimentátora nemůže dojít, pokud je výzkumník slepý ke stavu.
Při dvojitě zaslepeném experimentu48 jsou jak výzkumník, tak účastníci výzkumu
slepí ke stavu. Například při dvojitě zaslepeném pokusu s lékem výzkumník
neví, zda je podávaný lék skutečným lékem, nebo neúčinným placebem,
a pacienti také nevědí, který dostávají. Dvojitě zaslepené experimenty
eliminují potenciál experimentátorských účinků a současně eliminují
účinky očekávané délky účastníků.
Zatímco interní platnost se vztahuje k závěrům vyvozeným o událostech, k nimž došlo
v rámci experimentu, externí validity49 se vztahuje k míře, do jaké lze výsledky
výzkumného záměru zobecnit nad rámec konkrétního způsobu, jakým byl původní experiment
proveden. Generalization50 se vztahuje k míře, do jaké vztahy mezi koncepčními

2.3 Můžete být informovaným spotřebitelem psychologického výzkumu

92

Kapitola 2 Psychologická věda

proměnné mohou být demonstrovány u široké škály lidí a široké škály manipulovaných
nebo měřených proměnných.
Psychologové, kteří používají vysokoškolské studenty jako účastníky svého výzkumu, mohou mít
obavy z generalizace a přemýšlet, zda se jejich výzkum nezvšeobecní na
lidi, kteří nejsou vysokoškoláky. A výzkumníci, kteří studují chování
zaměstnanců v jedné společnosti, se mohou ptát, zda by se stejná zjištění přenesla
i do dalších společností. Kdykoli existuje důvod k podezření, že výsledek nalezený u jednoho
vzorku účastníků by neobstál u jiného vzorku, pak může být výzkum
prováděn s těmito dalšími populacemi, aby se otestovala generalizace.
V poslední době se mnoho psychologů zajímá o testování hypotéz o tom, do jaké
míry se bude výsledek replikovat mezi lidmi z různých kultur (Heine,
2010).Heine, S. J. (2010). Kulturní psychologie. In S. T. Fiske, D. T. Gilbert, & G.
Lindzey (Eds.), Příručka sociální psychologie (5. vyd., sv. 2, s. 1423–1464). Hoboken,
NJ: John Wiley & Sons. Výzkumník by například mohl vyzkoušet, zda účinky na
agresi při sledování násilných videoher jsou pro japonské děti stejné jako
jsou pro americké děti tím, že ukazují násilné a nenásilné filmy na vzorku
japonských i amerických školáků. Pokud jsou výsledky stejné v obou
kulturách, pak říkáme, že výsledky zobecnily, ale pokud jsou odlišné,
pak jsme se naučili omezující podmínku účinku (viz obrázek 2.19 „Křížová kulturní replikace“).

2.3 Můžete být informovaným konzumentem psychologického výzkumu

93

Kapitola 2 Psychologická věda

Obrázek 2.19 Mezikulturní replikace

V mezikulturní replikaci je vnější validita pozorována, pokud jsou stejné účinky, které byly zjištěny v jedné kultuře.
jsou replikovány v jiné kultuře. Pokud nejsou replikovány v nové kultuře, pak omezující podmínkou
původní výsledky byly nalezeny.

Pokud výzkumník nemá konkrétní důvod se domnívat, že zobecnění nebude
hold, je vhodné předpokládat, že výsledek zjištěný v jedné populaci (i když to
populace je vysokoškoláci) bude zobecňovat na ostatní populace. Protože
řešitel nikdy nemůže prokázat, že výsledky výzkumu zobecňují na všechny
populace, neočekává se, že se o to výzkumník pokusí. Spíše
Důkazní břemeno leží na těch, kteří tvrdí, že výsledek nebude zobecňovat.

51. Proces opakování
předchozí výzkum.

Protože každý jednotlivý test výzkumné hypotézy bude vždy omezen z hlediska
co to může ukázat, důležité pokroky ve vědě nejsou nikdy výsledkem jediného
výzkumný projekt. Pokroky se vyskytují prostřednictvím akumulace znalostí, které
pochází z mnoha různých testů stejné teorie nebo výzkumné hypotézy. Tyto
testy provádějí různí výzkumníci s využitím různých výzkumných vzorů,
účastníků a fungování nezávislých a závislých proměnných.
Proces opakování předchozího výzkumu, který tvoří základ veškerého vědeckého bádání, je
známé jako replikace51.

2.3 Můžete být informovaným spotřebitelem psychologického výzkumu

94

Kapitola 2 Psychologická věda

Vědci často používají postup známý jako meta-analýza pro shrnutí replikací
výsledků výzkumu. Metaanalýza52 je statistická technika, která využívá výsledky
stávající studie, které tyto studie integrují a vyvodí z nich závěry. Vzhledem k tomu, metaanalýzy poskytují tolik informací, jsou velmi populární a užitečné způsoby
shrnutí výzkumné literatury.
Metaanalýza poskytuje relativně objektivní metodu hodnocení výzkumu
zjištění, protože (1) specifikuje zařazovací kritéria, která přesně určují, které studie
bude nebo nebude zahrnuta do analýzy, (2) systematicky vyhledává všechny studie
které splňují kritéria pro zařazení, a (3) poskytuje objektivní měřítko
síla pozorovaných vztahů. Často, výzkumníci také patří-li
je možné najít – studie, které nebyly publikovány v časopisech.

52. Statistická technika, která
používá výsledky stávajících
studie integrovat a čerpat
závěry o
studie.

2.3 Můžete být informovaným spotřebitelem psychologického výzkumu

95

Kapitola 2 Psychologická věda

Psychologie v každodenním životě: kritické vyhodnocení
platnosti webových stránek
Platnost výzkumných zpráv publikovaných ve vědeckých časopisech bude pravděpodobně
vysoká, protože hypotézy, metody, výsledky a závěry výzkumu
byly přísně vyhodnoceny jinými vědci, prostřednictvím odborného posudku, ještě před tím, než
byl výzkum publikován. Z tohoto důvodu budete chtít použít odborný posudek
časopiseckých článků jako hlavní zdroj informací o psychologickém
výzkumu.
Ačkoli jsou výzkumné články zlatým standardem pro platnost, můžete také potřebovat
a chtít získat alespoň některé informace z jiných zdrojů. Internet je
rozsáhlý zdroj informací, ze kterého se můžete dozvědět téměř o čemkoli,
včetně psychologie. Vyhledávače – jako Google nebo Yahoo! – přinášejí
stovky nebo tisíce návštěv na určité téma a internetové encyklopedie, jako
Wikipedia, poskytují články o relevantních tématech.
Ačkoli budete přirozeně používat web, aby vám pomohl najít informace o
oborech, jako je psychologie, musíte si také uvědomit, že je důležité pečlivě
vyhodnotit platnost informací, které získáte z webu. Musíte se pokusit
odlišit informace, které jsou založeny na empirickém výzkumu, od informací,
které jsou založeny na názoru, a mezi platnými a neplatnými údaji. Následující
materiál vám může být nápomocen při učení se dělat tyto rozdíly.
Techniky hodnocení platnosti webových stránek jsou podobné těm, které
se používají při hodnocení jakéhokoli jiného zdroje informací. Nejprve se zeptejte na
zdroj informací. Je doména „.com“ (business), „.gov“
(government), nebo „.org“ (nezisková) entita? Tyto informace vám mohou pomoci
určit účel autora (nebo organizace) při publikování webových stránek.
Pokuste se určit, odkud informace přicházejí. Jsou data
shrnuta z objektivních zdrojů, jako jsou články v časopisech nebo akademické nebo
vládní agentury? Zdá se, že autor interpretuje
informace co nejobjektivněji, nebo jsou data interpretována tak, aby
podporovala určitý úhel pohledu? Zvažte, jaké skupiny, jednotlivci a
politické nebo komerční zájmy mohou z webu získat. Je webová stránka
potenciálně součástí advokacie, jejíž webové stránky odrážejí konkrétní
postoje skupiny? Materiály z webových stránek jakékoli skupiny mohou být užitečné, ale snažte se
si být vědomi účelů a možných předsudků skupiny.

2.3 Můžete být informovaným spotřebitelem psychologického výzkumu

96

Kapitola 2 Psychologická věda

Zeptejte se také, zda sami autoři vypadají jako důvěryhodný
zdroj informací. Zastávají funkce v akademické instituci? Mají
ve vědeckých časopisech recenzované publikace? Mnoho užitečných webových
stránek se objevuje jako součást organizačních webů a odráží práci dané
organizace. Platností informací si můžete být více jisti, pokud jsou
sponzorovány profesní organizací, jako je Americká psychologická
asociace nebo Americká psychologická společnost.
Pokuste se ověřit správnost materiálu a rozeznat, zda se zdroje
informací zdají aktuální. Jsou citované informace takové, že si je můžete přečíst v
původní podobě? Renomované weby budou pravděpodobně odkazovat na jiné renomované
zdroje, jako jsou články v časopisech a odborné knihy. Pokuste se ověřit správnost
informací tak, že si alespoň některé z těchto zdrojů přečtete sami.
Je spravedlivé říci, že všichni autoři, výzkumníci a organizace mají alespoň
určitou předpojatost a že informace z jakéhokoli webu mohou být neplatné. Ale dobrý
materiál se snaží být spravedlivý tím, že uznává další možné postoje,
interpretace nebo závěry. Kritické zkoumání povahy
webových stránek, na kterých vyhledáváte informace, vám pomůže určit, zda jsou informace
platné a dá vám větší důvěru v informace, které z nich získáváte.

2.3 Můžete být informovaným spotřebitelem psychologického výzkumu

97

Kapitola 2 Psychologická věda

KLÍČOVÉ TAKEAWAYS
• Výzkum je prý platný, pokud jsou závěry, ke kterým dospěl
výzkumník, legitimní. Protože veškerý výzkum má potenciál být
neplatný, žádný výzkum nikdy „nedokazuje“ teorii nebo výzkumnou hypotézu.
• Konstrukční platnost, statistická platnost závěru, interní platnost a
externí platnost jsou všechny typy platnosti, o kterých si lidé, kteří čtou a
interpretují výzkum, musí být vědomi.
• Konstrukční platnost se vztahuje k ujištění, že měřené proměnné
přiměřeně měří koncepční proměnné
• Statistická platnost závěru se vztahuje k ujištění, že závěry
o statistické významnosti jsou přiměřené.
• Interní platnost se vztahuje k ujištění, že nezávislá proměnná
způsobila závislou proměnnou. Interní platnost je větší, když
matoucí proměnné jsou sníženy nebo odstraněny.
• Externí platnost je větší, když lze účinky replikovat napříč
různými manipulacemi, měřeními a populacemi. Vědci používají metaanalýzy k lepšímu pochopení externí validity výzkumu.

VÝKONNOSTI A KRITICKÉ MYSLENÍ
1. Společnost Pepsi Cola Corporation, nyní PepsiCo Inc., provedla „Pepsi
Challenge“ náhodným přiřazením jedinců, aby ochutnali buď Pepsi, nebo
kolu. Výzkumníci označili sklenice pouze „M“ (pro Pepsi) nebo
Q (pro kolu) a požádali účastníky, aby ohodnotili, jak moc mají rádi
nápoj. Výzkum ukázal, že subjekty v drtivé většině
dávaly přednost sklu „M“ před sklem „Q“ a výzkumníci dospěli k závěru, že
Pepsi byla preferována před colou. Můžete říct, jaká matoucí proměnná je
přítomna v tomto návrhu výzkumu? Jak byste přepracovali výzkum tak, aby
eliminoval matoucí?
2. Vyhledejte výzkumnou zprávu o metaanalýze. Určete kritéria, která
byla použita pro výběr studií a zprávu o zjištěních
výzkumu.

Doporučujeme:  David Wechsler

2.3 Můžete být informovaným spotřebitelem psychologického výzkumu

98

Kapitola 2 Psychologická věda

2.4 Shrnutí kapitoly
Psychologové studují chování lidí i zvířat s cílem
porozumět a zlepšit kvalitu lidských životů.
Psychologický výzkum může být buď základní, nebo aplikovaný v orientaci. Základní výzkum
a aplikovaný výzkum se vzájemně informují a pokroky ve vědě se objevují
rychleji, když jsou prováděny oba typy výzkumu.
Výsledky psychologického výzkumu jsou uváděny především ve výzkumných zprávách ve
vědeckých časopisech. Tyto výzkumné zprávy byly hodnoceny, kritizovány a
vylepšovány jinými vědci prostřednictvím procesu vzájemného hodnocení.
Metody používané vědci se vyvíjely po mnoho let a poskytují
společný rámec, jehož prostřednictvím mohou být informace shromažďovány, organizovány a
sdíleny.
Vědecká metoda je soubor předpokladů, pravidel a postupů, které
vědci používají k provádění výzkumu. Kromě požadavku, aby věda byla
empirická, vědecká metoda vyžaduje, aby použité postupy byly objektivní, nebo
bez osobní předpojatosti.
Vědecké poznatky jsou organizovány teoriemi, které se používají k shrnutí a
vytváření nových předpovědí, ale teorie jsou obvykle formulovány příliš široce, než aby mohly být testovány v
jediném experimentu. Proto vědci obvykle používají výzkumnou hypotézu jako
základ pro svůj výzkum.
Vědci používají operační definice, aby myšlenky zájmu – koncepční
proměnné – přeměnili v měřené proměnné.
Rozhodnutí o tom, zda je psychologický výzkum s využitím lidí a zvířat etický,
se činí s využitím zavedených etických kodexů vyvinutých vědeckými organizacemi a
na základě úsudků místní komise pro přezkum institucí. Tato
rozhodnutí se činí prostřednictvím analýzy nákladů a přínosů, v níž se náklady porovnávají
s přínosy. Pokud se zdá, že potenciální náklady na výzkum převažují nad
potenciálními přínosy, které by z něj mohly plynout, pak by výzkum neměl pokračovat.

99

Kapitola 2 Psychologická věda

Popisný výzkum je navržen tak, aby poskytoval snímek současného stavu
záležitostí. Popisný výzkum umožňuje vypracování otázek pro další studium
ale neposuzuje vztahy mezi proměnnými. Výsledky deskriptivní
výzkumné projekty jsou analyzovány pomocí deskriptivní statistiky.
Korelační výzkum hodnotí vztahy mezi dvěma a více
proměnných. To umožňuje dělat předpovědi, ale nemůže být použit k vyvozování závěrů o
příčinné vztahy mezi proměnnými a mezi nimi. Lineární vztahy
mezi proměnnými se běžně analyzují pomocí Pearsonova korelačního koeficientu.
Cílem experimentálního výzkumu je posoudit kauzální dopad jednoho nebo více
experimentální manipulace na závislé proměnné. Protože experimentální
výzkum vytváří počáteční rovnocennost mezi účastníky v různých
experimentální podmínky, umožňuje vyvozovat závěry o kauzální
vztahy mezi proměnnými. Experimentální návrhy nejsou vždy možné
protože s mnoha důležitými proměnnými nelze experimentálně manipulovat.
Vzhledem k tomu, že všechny výzkumy mají potenciál pro invaliditu, výzkum nikdy „dokazuje“ a
teorie nebo hypotéza.
Hrozby pro konstrukci platnosti zahrnují potenciální nepřesnosti při měření
koncepční proměnné.
Hrozby platnosti statistických závěrů zahrnují možné nepřesnosti
statistické testování vztahů mezi proměnnými.
Ohrožení vnitřní platnosti zahrnuje potenciální nepřesnosti v předpokladech o
kauzální role nezávislé proměnné na závislé proměnné.
Ohrožení vnější platnosti zahrnuje potenciální nepřesnost, pokud jde o obecnost
pozorovaných nálezů.
Informovaní spotřebitelé výzkumu jsou si vědomi silných stránek výzkumu, ale jsou také
vědoma si svých potenciálních omezení.

2.4 Shrnutí kapitoly

100

Kapitola 3 Mozky, těla a chování

Kapitola 3
Mozky, těla a chování

102

Kapitola 3 Mozky, těla a chování

Způsobila neurologická porucha hudebníkovi skládání Boléra a umělci
Paint It 66 Years Later?
V roce 1986 pracovala Anne Adamsová jako buněčná bioložka na univerzitě v Torontu v kanadském Ontariu. Vzala si
pracovní volno na péči o nemocné dítě, a když byla pryč, úplně ji změnila
zájem, zcela upustit od biologie a obrátit svou pozornost k umění. V roce 1994 dokončila malbu
Rozplést Boléro, překlad slavné orchestrální skladby Maurice Ravela na plátno. Jak můžete vidět na obrázku
3.1, toto umělecké dílo je plné témat opakování. Každý takt hudby je reprezentován krajkovým vertikálním obrazcem,
s výškou reprezentující hlasitost, tvarem reprezentujícím kvalitu noty a barvou reprezentující
hudební hřiště. Jako Ravelova hudba (viz video níže), která je hypnotickou melodií skládající se ze dvou melodií
témata se opakují osmkrát přes 340 hudebních barů, téma v obraze se opakuje a staví, což vede k
dramatická změna barvy z modré na oranžovou a růžovou, znázornění Bolérova náhlého a dramatického vyvrcholení.

Obrázek 3.1
Unravelling Boléro

Adamsovo zobrazení Ravelovy
orchestrální skladba Boléro byla
maloval během velmi raného
fáze nemoci v roce 1994.
Zdroj: Foto s laskavým svolením New
vědec,
http://www.newscientist.com/
data/images/ns/cms/dn13599/
dn13599-1_567.jpg.

Složení Maurice Ravela Boléro (1928)
(klikněte pro zobrazení videa)
Toto je videoklip k Boléru Maurice Ravela, který složil v roce 1928 během raných fází své nemoci.

103

Kapitola 3 Mozky, těla a chování

Krátce po dokončení obrazu začal Adams pociťovat problémy s chováním, včetně zvýšeného
potíže s mluvením. Neuroobrázky Adamsova mozku pořízené během této doby ukazují, že oblasti v přední části
její mozek, které jsou obvykle spojeny s jazykovým zpracováním, se začal zhoršovat, zatímco zároveň
čas, oblasti mozku zodpovědné za integraci informací z pěti smyslů byly neobvykle
dobře vyvinutý (Seeley et al., 2008).Seeley, W. W., Matthews, B. R., Crawford, R. K., Gorno-Tempini, M. L., Foti, D.,
Mackenzie, I. R., & Miller, B. L. (2008). “Unravelling Boléro”: Progresivní afázie, transmodální kreativita, a
pravý zadní neokortex. Brain, 131(1), s. 39–49. Zhoršení frontální kůry mozkové je příznakem
frontotemporální demence, onemocnění, které je spojeno se změnami uměleckého a hudebního vkusu a dovedností (Miller,
Boone, Cummings, Read, & Mishkin, 2000),Miller, B. L., Boone, K., Cummings, J. L., Read, S. L., & Mishkin, F.
(2000). Funkční koreláty hudebních a vizuálních schopností u frontotemporální demence. British Journal of
Psychiatrie, 176, 458–463. i s nárůstem opakujícího se chování (Aldhous, 2008).Aldhous, P. (2008,
7. dubna). „Boléro“: Krásný příznak hrozné nemoci. Nový vědec. Získáno z
http://www.newscientist.com/article/dn13599-bolero-beautiful-symptom-of-a-terrible-disease.html
Co Adams nevěděl v té době bylo, že její mozek mohl být prochází stejnými změnami, které
Ravel to podstoupil o 66 let dříve. Ve skutečnosti se zdá, že Ravel mohl trpět stejnou
neurologická porucha. Ravel složil Boléro ve věku 53 let, kdy sám začínal projevovat chování
příznaky, které narušovaly jeho schopnost pohybu a řeči. Vědci došli k závěru, na základě
analýza jeho písemných poznámek a dopisů, že Ravel také pociťuje účinky frontotemporální demence
(Amaducci, Grassi, & Boller, 2002).Amaducci, L., Grassi, E., & Boller, F. (2002). Maurice Ravel a pravá hemisféra hudební tvořivosti: Vliv nemoci na jeho poslední hudební díla? European Journal of Neurology, 9(1),
75 – 82. Pokud Adams a Ravel byli oba postiženi stejnou nemocí, to by mohlo vysvětlit, proč se oba
fascinováni opakujícími se aspekty svého umění, a to by představovalo pozoruhodný příklad vlivu
našeho mozku na chování.

1. Sbírka stovek
miliardy specializovaných buněk, které
předávat informace mezi
různé části těla.
2. Mozek a mícha.
3. Nervy, které spojují CNS s
kůži, svaly a žlázy.
4. Chemický regulátor
tělo složené ze žláz
které vylučují hormony.

Každé chování začíná biologií. Naše chování, stejně jako naše myšlenky a
pocity, jsou produkovány činností našeho mozku, nervů, svalů a žláz. In
tuto kapitolu začneme naši cestu do světa psychologie zvážením
biologické složení lidské bytosti, včetně nejpozoruhodnějších
lidské orgány – mozek. Zvážíme strukturu mozku a také
metody, které psychologové používají ke studiu mozku a k pochopení toho, jak funguje.
Uvidíme, zda je tělo řízeno informační dálnicí známou jako
nervový systém1, sbírka stovek miliard specializovaných a propojených
buňky, jejichž prostřednictvím jsou předávány zprávy mezi mozkem a zbytkem těla. The
nervový systém se skládá z centrálního nervového systému (CNS)2, tvořeného mozkem
a míchy a periferního nervového systému (PNS)3, neuronů, které spojují
CNS na kůži, svaly a žlázy. A uvidíme, že naše chování je také
ovlivněn z velké části endokrinním systémem4, chemickým regulátorem organismu
který se skládá ze žláz vylučujících hormony.

104

Kapitola 3 Mozky, těla a chování

I když tato kapitola začíná na velmi nízké úrovni vysvětlení, a i když se
téma studia může zpočátku zdát daleko od každodenního chování, kterému se
všichni věnujeme, plné pochopení biologie, z níž vycházejí psychologické procesy, je
důležitým základním kamenem vašeho nového chápání psychologie. Budeme
v celé kapitole zvažovat, jak naše biologie ovlivňuje důležité lidské
chování, včetně našeho duševního a fyzického zdraví, našich reakcí na drogy, stejně jako
naše agresivní reakce a naše vnímání jiných lidí. Tato kapitola je
zvláště důležitá pro současnou psychologii, protože schopnost měřit
biologické aspekty chování, včetně struktury a funkce lidského
mozku, rychle postupuje a pochopení biologických základů
chování je stále důležitější linií psychologického studia.

105

Kapitola 3 Mozky, těla a chování

3.1 Neuron je stavební blok nervového systému
HLEDÁNÍ CÍLŮ
1. Popište strukturu a funkce neuronu.
2. Nakreslete schéma cest komunikace uvnitř
neuronů a mezi nimi.
3. Uveďte tři hlavní neurotransmitery a popište jejich funkce.

Nervový systém se skládá z více než 100 miliard buněk známých jako neurony. A
neuron5 je buňka v nervovém systému, jejíž funkcí je přijímat a předávat
informace. Jak můžete vidět na obrázku 3.2 „Složky neuronu“, neurony jsou
tvořeny třemi hlavními částmi: buněčným tělem neboli soma6, které obsahuje jádro
buňky a udržuje buňku při životě; rozvětveným vláknem podobným stromu známým jako dendrite7, které
sbírá informace z jiných buněk a posílá informace do somy; a dlouhým
segmentovaným vláknem známým jako axon8, které přenáší informace z buňky
těla směrem k jiným neuronům nebo do svalů a žláz.
Obrázek 3.2 Složky neuronu

5. Jedna z více než 100
miliard buněk v nervovém
systému.
6. Část neuronu, která
obsahuje jádro buňky
a která udržuje buňku při životě.
7. Část neuronu, která
sbírá informace z
jiných buněk a posílá
informace do somy.
8. Část neuronu, která
přenáší informace pryč
z těla buňky směrem
k jiným neuronům.

106

Kapitola 3 Mozky, těla a chování

Některé neurony mají stovky nebo dokonce tisíce
dendritů a tyto dendrity mohou být samy o sobě
rozvětvené, aby buňka mohla přijímat informace od
tisíců dalších buněk. Specializované jsou také axony
a některé, například ty, které posílají zprávy z
míchy do svalů v rukou nebo nohou, mohou být
velmi dlouhé – dokonce až několik desítek centimetrů dlouhé. Aby se zlepšila
rychlost jejich komunikace a zabránilo se zkratu jejich
elektrických nábojů s jinými neurony,
jsou axony často obklopeny myelinovou pochvou. Myelinová pochva
9 je vrstva tukové tkáně obklopující
axon neuronu, která funguje jako izolátor a umožňuje
rychlejší přenos elektrického signálu. Axony se větví
směrem k jejich koncům a na špičce každé větve je
koncové tlačítko.

Neurony komunikují pomocí elektřiny a
chemikálií

Obrázek 3.3

Nervový systém, včetně
mozku, je tvořen miliardami
vzájemně propojených neuronů. Tato obrovská
propojená síť je zodpovědná
za veškeré lidské myšlení, cítění,
a chování.
Zdroj: Foto s laskavým svolením GE
Healthcare,
http://www.flickr.com/photos/
gehealthcare/4253587827/.

Nervový systém pracuje pomocí elektrochemického
procesu (viz poznámka 3.12 „Videoklip: Elektrochemická
akce neuronu“). Elektrický náboj se pohybuje
samotným neuronem a chemikálie se používají k
přenosu informací mezi neurony. Uvnitř neuronu, když je signál
přijímán dendrity, je přenášen do somy ve formě elektrického
signálu, a pokud je signál dostatečně silný, může být následně přenesen na axon a
pak na koncová tlačítka. Pokud se signál dostane k koncovým tlačítkům, jsou
signalizována k vyzařování chemikálií známých jako neurotransmitery, které komunikují s
jinými neurony napříč prostorem mezi buňkami, známými jako synapse.

Videoklip: Elektrochemická akce neuronu
(kliknutím zobrazíte video)
9. Vrstva tukové tkáně
obklopující axon
neuronu, který působí jako
izolátor a umožňuje rychlejší
přenos elektrického
signálu.
10. Stav, kdy vnitřek
neuronu obsahuje větší
počet záporně nabitých
iontů než oblast mimo
buňku.

Tento videoklip ukazuje model elektrochemického působení neuronu a neurotransmiterů.

Elektrický signál se pohybuje neuronem v důsledku změn v
elektrickém náboji axonu. Za normálních okolností zůstává axon v klidovém
potenciálu10, což je stav, kdy vnitřek neuronu obsahuje větší počet
záporně nabitých iontů než oblast mimo buňku. Když je segment
axonu, který je nejblíže k tělu buňky, stimulován elektrickým signálem z
dendritů a pokud je tento elektrický signál dostatečně silný, aby prošel určitou úrovní

3.1 Neuron je stavebním blokem nervového systému

107

Kapitola 3 Mozky, těla a chování

nebo prahu, buněčná membrána v tomto prvním segmentu otevírá své brány, což umožňuje
kladně nabité sodíkové ionty, které byly dříve drženy mimo vstup. Tato změna
v elektrickém náboji, ke kterému dochází v neuronu při přenosu nervového impulsu, je známo
jako akční potenciál11. Jakmile dojde k akčnímu potenciálu, počet pozitivních
ionty převyšuje počet záporných iontů v tomto segmentu, a segment
dočasně se stává kladně nabitým.
Jak můžete vidět na obrázku 3.4 „Myelinová pochva a uzly Ranvier“, tak
axon je segmentován řadou přestávek mezi klobásou-jako segmenty myelinu
pochva. Každá z těchto mezer je uzlem Ranvier12. Elektrický náboj se pohybuje dolů
axon od segmentu k segmentu, v sadě malých skoků, přesun z uzlu do
uzel. Když se akční potenciál vyskytuje v prvním segmentu axonu, rychle
vytvoří podobnou změnu v dalším segmentu, který pak stimuluje další
segment, a tak dále, jak pozitivní elektrický impuls pokračuje celou cestu dolů
až na konec axonu. Jak každý nový segment se stává pozitivní, membrána v
předchozí segment se opět uzavře a segment se vrátí do záporného klidového stavu
potenciální. Tímto způsobem je akční potenciál přenášen podél axonu, směrem k
tlačítka terminálu. Celá odezva po celé délce axonu je velmi rychlá – to
se může stát až 1000 krát za sekundu.
Obrázek 3.4 Myelinová pochva a Ranvierovy uzliny

Myelinová pochva se obtáčí kolem axonu, ale zanechává také malé mezery zvané Ranvierovy uzliny. Akce
potenciál přeskakuje z uzlu na uzel, jak putuje po axonu.

11. Změna elektrického náboje
který se vyskytuje v neuronu, když
je přenášen nervový impuls.
12. Zlom v myelinové pochvě
z nervového vlákna.

Důležitým aspektem akčního potenciálu je to, že funguje ve všech nebo v ničem
způsobu. Co to znamená, že neuron buď zcela vystřelí, tak, že
akční potenciál se pohybuje po celé délce axonu, nebo nevystřelí vůbec. Tudíž
neurony mohou poskytnout více energie neuronům po linii tím, že vystřelí rychleji, ale
ne tím, že vystřelí silněji. Navíc je neuronu zabráněno v opakovaném
vystřelení přítomností refrakterní periody – krátce po vystřelení axonu

3.1 Neuron je stavební blok nervového systému

108

Kapitola 3 Mozky, těla a chování

ve kterém axon nemůže znovu vystřelit, protože neuron se ještě nevrátil do svého
klidový potenciál.

Neurotransmitery: Chemické posly těla
Nejen, že nervové signály cestují prostřednictvím elektrických nábojů uvnitř neuronu, ale
cestují také chemickým přenosem mezi neurony. Neurony jsou
odděleny křižovatkami oblasti známé jako synapses13, oblasti, kde terminál tlačítka na
konec axonu jednoho neuronu téměř, ale ne úplně, dotknout dendrity jiného.
Synapse poskytují pozoruhodnou funkci, protože umožňují, aby každý axon
komunikovat s mnoha dendrity v sousedních buňkách. Protože neuron může mít
synaptické spojení s tisíci dalších neuronů, komunikační spojení
mezi neurony v nervovém systému umožňují vysoce sofistikovaný
komunikační systém.
Když elektrický impuls z akčního potenciálu dosáhne konce axonu,
signalizuje koncovým tlačítkům uvolnění neurotransmiterů do synapse. A
neurotransmiter14 je chemická látka, která přenáší signály přes synapse mezi
neuronů. Neurotransmitery putují synaptickým prostorem mezi terminálem
tlačítko jednoho neuronu a dendrity ostatních neuronů, kde se vážou na
dendrity v sousedních neuronech. Dále různá tlačítka svorek
uvolňují různé neurotransmitery, a různé dendrity jsou zejména
citlivé na různé neurotransmitery. Dendrity budou připouštět
neurotransmitery pouze pokud jsou ve správném tvaru, aby se vešly do receptorových míst na
neuron. Z tohoto důvodu jsou receptorová místa a neurotransmitery
často ve srovnání se zámkem a klíčem (Obrázek 3.5 „Synapse“).

13. Malá mezera mezi neurony
přes které nervové impulzy
jsou přenášeny.
14. Chemická látka, která přenáší signály
přes synapse mezi
neuronů.

3.1 Neuron je stavebním kamenem nervového systému

109

Kapitola 3 Mozky, těla a chování

Obrázek 3.5 Synapse

Když nervový impuls dosáhne terminálního tlačítka, spustí uvolnění neurotransmiterů do synapse.
Neurotransmitery zapadají do receptorů na přijímajících dendritech způsobem zámku a klíče.

Když jsou neurotransmitery přijímány receptory na přijímajících neuronech
jejich účinek může být buď excitační (tzn., že buňka je díky nim náchylnější k požáru) nebo
inhibici (tj. snižují pravděpodobnost vzniku buňky). Dále, pokud přijímající
neuron je schopen přijmout více než jeden neurotransmiter, pak bude ovlivněn
excitačními a inhibičními procesy každého z nich. Pokud excitační účinky
neurotransmitery jsou větší než inhibiční vlivy
neurotransmitery, neuron se pohybuje blíže k jeho prahu palby, a pokud dosáhne
prahovou hodnotu, akční potenciál a proces předávání informací
přes neuron začíná.

15. Proces, ve kterém
neurotransmitery v krvi
synapse jsou reabsorbovány do
vysílací terminál
tlačítka.

Neurotransmitery, které nejsou přijímány receptorovými místy, musí být odstraněny
ze synapse za účelem další potenciální stimulace neuronu
stát. K tomuto procesu dochází částečně prostřednictvím rozpadu
neurotransmitery podle enzymů a částečně prostřednictvím zpětného vychytávání15, což je proces, při kterém

3.1 Neuron je stavebním kamenem nervového systému

110

Kapitola 3 Mozky, těla a chování

neurotransmitery, které jsou v synapsi, jsou reabsorbovány do vysílacího terminálu
tlačítka, připravena k opětovnému uvolnění po zapnutí neuronu.
Více než 100 chemických látek produkovaných v těle bylo identifikováno jako
neurotransmitery, a tyto látky mají široký a hluboký vliv na
emoce, poznání a chování. Neurotransmitery regulují naši chuť k jídlu, náš
paměť, naše emoce, stejně jako naše svalové akce a pohyb. A jak můžete
viz Tabulka 3.1 „Hlavní neurotransmitery a jejich funkce“, některé
neurotransmitery jsou také spojovány s psychickými a fyzickými onemocněními.
Drogy, které bychom mohli požít – buď ze zdravotních důvodů, nebo rekreačně – mohou působit
jako neurotransmitery, které ovlivňují naše myšlenky, pocity a chování. An
agonista16 je lék, který má chemické vlastnosti podobné konkrétnímu neurotransmiteru
a tím napodobuje účinky neurotransmiteru. Když je agonista požití, to
na receptorová místa v dendritech za účelem excitace neuronu a působí tak, jako by byl
neurotransmiter přítomen více. Jako příklad lze uvést kokain, který je agonistou
neurotransmiteru dopaminu. Protože dopamin vyvolává pocity rozkoše, když
je uvolněn neurony, kokain vyvolává podobné pocity, když je požit. Antagonista
17 je léčivo, které snižuje nebo zastavuje normální účinky neurotransmiteru.
Když je antagonista požit, váže se na receptorová místa v dendritu,
a tím blokuje neurotransmiter. Jako příklad lze uvést jed curare, který je
antagonistou neurotransmiteru acetylcholinu. Když jed vstoupí do
mozku, váže se na dendrity, zastavuje komunikaci mezi neurony a
obvykle způsobuje smrt. Ještě další léky působí tak, že blokují zpětné vychytávání samotného
neurotransmiteru – když je zpětné vychytávání tímto léčivem sníženo, zůstává v synapsi více
neurotransmiteru, což zvyšuje jeho účinek.
Tabulka 3.1 Hlavní neurotransmitery a jejich funkce
Neurotransmiter

Poznámky

Acetylcholin
(ACh)

Častý
Alzheimerova choroba je spojována s
neurotransmiterem používaným v nedostatečné zásobě acetylcholinu. Nikotin je
mícha a
agonista, který působí jako acetylcholin.
motorické neurony ke
stimulaci svalových
stahů. Také se
používá v mozku k
regulaci paměti,
spánku a snění.

Dopamin

Podílí se na pohybu,
Schizofrenie je spojena se zvýšením
motivace a emocí, dopaminu, zatímco Parkinsonova choroba je

16. Lék, který má chemické
vlastnosti podobné
konkrétnímu neurotransmiteru
a napodobuje tak účinky
neurotransmiteru.
17. Lék, který snižuje nebo zastavuje
normální účinky
neurotransmiteru.

Popis a
funkce

3.1 Neuron je stavební blok nervového systému

111

Kapitola 3 Mozky, těla a chování

Neurotransmitter

Popis a
funkce

Poznámky

Dopamin produkuje
v souvislosti se snížením dopaminu (a
pocity potěšení, když mohou být agonisté dopaminu použiti k léčbě
uvolněných mozkovým
it).
systémem odměn, a je
také zapojen do učení.
Endorfiny

Uvolněné v reakci na
chování, jako je
intenzivní cvičení,
orgasmus a konzumace kořeněných
jídel.

Endorfiny jsou přirozené léky proti bolesti.
Souvisí se sloučeninami, které se nacházejí
v lécích, jako je opium, morfin a
heroin. Uvolnění endorfinů vytváří
běžecké maximum, které je prožíváno po
intenzivní fyzické námaze.

GABA (gammaHlavní inhibiční
kyselina aminomáselná) neurotransmiter v
mozku.

Nedostatek GABA může vést k nedobrovolným
motorickým akcím, včetně třesu a
záchvatů. Alkohol stimuluje uvolňování
GABA, která inhibuje nervový systém
a způsobuje, že se cítíme opilí. Nízká hladina
GABA může vyvolat úzkost a GABA
agonisté (sedativa) se používají ke snížení
úzkosti.

Glutamát

Nejčastější
neurotransmiter, je
uvolněn ve více než
90% mozkových
synapsí. Glutamát se
nachází v potravě
aditivní MSG
(monosodný
glutamát).

Nadbytek glutamátu může způsobit
nadměrnou stimulaci, migrény a záchvaty.

Serotonin

Podílí se na mnoha
funkcích, včetně
nálady, chuti k jídlu, spánku,
a agrese.

Nízká hladina serotoninu je spojována s
depresí a některé léky určené k
léčbě deprese (známé jako selektivní
inhibitory zpětného vychytávání serotoninu, nebo SSRI)
slouží k prevenci jejich zpětného vychytávání.

3.1 Neuron je stavební blok nervového systému

112

Kapitola 3 Mozky, těla a chování

KLÍČOVÉ TAKEAWAYS
• Centrální nervový systém (CNS) je kolekce neuronů, které tvoří
mozek a míchu.
• Periferní nervový systém (PNS) je kolekce neuronů, které
spojují CNS s naší kůží, svaly a žlázami.
• Neurony jsou specializované buňky nacházející se v nervovém systému, které
přenášejí informace. Neurony obsahují dendrit, somu a axon.
• Některé axony jsou pokryty tukovou látkou známou jako myelinová
pochva, která obklopuje axon, působí jako izolátor a umožňuje
rychlejší přenos elektrického signálu
• Dendrit je stromovité rozšíření, které přijímá informace od
jiných neuronů a přenáší elektrickou stimulaci do somy.
• axon je podlouhlé vlákno, které přenáší informace z somy
do koncových tlačítek.
• Neurotransmitery přenášejí informace chemicky z koncových
tlačítek a přes synapse do přijímajících dendritů pomocí typu
zámku a klíčového systému.
• Mnoho různých neurotransmiterů spolupracuje a ovlivňuje
poznávání, paměť a chování.
• Agonisté jsou léky, které napodobují působení neurotransmiterů, zatímco
antagonisté jsou léky, které blokují působení neurotransmiterů.

EXERCIZY A KRITICKÉ VĚDOMÍ
1. Nakreslete obrázek neuronu a označte jeho hlavní části.
2. Představte si akci, které se věnujete každý den, a vysvětlete, jak
neurony a neurotransmitery mohou spolupracovat a pomoci vám zapojit se
do této akce.

3.1 Neuron je stavební blok nervového systému

113

Kapitola 3 Mozky, těla a chování

3.2 Naše mozky ovládají naše myšlenky, pocity a chování
ÚČINNÉ CÍLE
1. Popište struktury a funkce „starého mozku“ a jeho vliv
na chování.
2. Vysvětlete strukturu mozkové kůry (její hemisféry a laloky)
a funkci každé oblasti mozkové kůry.
3. Definujte pojmy plasticita mozku, neurogeneze a mozková
lateralizace.

Kdybyste byli někým, kdo rozumí anatomii mozku a měli se podívat na mozek
zvířete, které jste nikdy předtím neviděli, byli byste přesto schopni
odvodit pravděpodobné kapacity zvířete. Je to proto, že mozky všech zvířat
jsou v celkové formě velmi podobné. U každého zvířete je mozek vrstven a základní
struktury mozku jsou podobné (viz obrázek 3.6 „Hlavní struktury v
lidském mozku“). Nejvnitřnější struktury mozku – části nejblíže míše
jsou nejstarší částí mozku a tyto oblasti vykonávají stejné
funkce, které dělali pro naše vzdálené předky. „Starý mozek“ reguluje základní přežití
funkce, jako je dýchání, pohyb, odpočinek, a krmení, a vytváří naše
prožívání emocí. Savci, včetně lidí, vyvinuli další mozek
vrstvy, které poskytují pokročilejší funkce – například lepší paměť, více
sofistikované sociální interakce a schopnost prožívat emoce. Lidé
mají velmi velkou a vysoce vyvinutou vnější vrstvu známou jako mozková kůra (viz
Obrázek 3.7 „Mozková kůra“), díky čemuž jsme v těchto procesech obzvláště zběhlí.

114

Kapitola 3 Mozky, těla a chování

Obrázek 3.6 Hlavní struktury v lidském mozku

Hlavní části mozku jsou barevné a označené.
Zdroj: Převzato z Camazine, S. (n.d.). Obrazy mozku. Lékařské, vědecké a přírodní věci: Fotografie a
digitální snímky od Scotta Camazina. Převzato z http://www.scottcamazine.com/photos/brain/pages/
09MRIBrain_jpg.htm.

3.2 Naše mozky kontrolují naše myšlenky, pocity a chování

115

Kapitola 3 Mozky, těla a chování

Obrázek 3.7 Mozková kůra

Lidé mají velmi velkou a vysoce vyvinutou vnější mozkovou vrstvu známou jako mozková kůra. Kortex poskytuje
lidé s vynikající pamětí, vynikajícími kognitivními schopnostmi a schopností prožívat složité emoce.
Zdroj: Upraveno z Wikia Education. (n.d.). Mozková kůra. Převzato z http://psychology.wikia.com/wiki/
Cerebral_cortex.

18. Nejstarší a nejvnitřnější
oblast mozku, slouží k
ovládat nejzákladnější
funkce života, včetně
dýchání, pozornost a
motorické reakce.
19. Oblast mozkového kmene, který
kontroluje srdeční frekvenci a
dýchání.
20. Struktura v mozkovém kmeni
který pomáhá kontrolovat
pohyby těla,
hraje zejména
důležitou roli v rovnováze a
chůze.

Starý mozek: dráty pro přežití
Mozkový kmen18 je nejstarší a nejvnitřnější oblast mozku. Je určen k ovládání
nejzákladnější funkce života, včetně dýchání, pozornosti a motorických reakcí
(Obrázek 3.8 „Mozkový kmen a Thalamus“). Mozkový kmen začíná tam, kde
mícha vstupuje do lebky a tvoří medulla19, oblast mozkového kmene, který
kontroluje srdeční frekvenci a dýchání. V mnoha případech stačí samotná medula
udržují život – zvířata, která mají zbytek mozku nad míchou
utržené jsou stále schopny jíst, dýchat a dokonce se i hýbat. Kulovitý tvar nad
medulla je pons20, struktura v mozkovém kmeni, která pomáhá kontrolovat pohyby
tělo, hraje zvláště důležitou roli v rovnováze a chůzi.

3.2 Naše mozky kontrolují naše myšlenky, pocity a chování

116

Kapitola 3 Mozky, těla a chování

Běh přes dřeň a pony je dlouhá, úzká síť neuronů známých jako
retikulární formace21. Úkolem retikulární formace je odfiltrovat některé
podněty, které přicházejí do mozku z míchy a předávat
zbytek signálů do jiných oblastí mozku. Retikulární tvorba také
hraje důležitou roli v chůzi, jídle, sexuální aktivitě a spánku. Kdy
elektrická stimulace se aplikuje na retikulární tvorbu zvířete, to
okamžitě se plně probudí a při přerušení retikulární formace
z vyšších mozkových oblastí, zvíře upadne do hlubokého kómatu.
Obrázek 3.8 Mozkový kmen a Thalamus

Mozkový kmen je prodloužení míchy, včetně míchy, pony, thalamus, a retikulární
formace.

21. Dlouhá, úzká síť
neurony, které procházejí
Medulla a pony.
22. Vajíčkovitá struktura
nad mozkovým kmenem, že
filtruje senzorické informace
vycházející z míchy
a přenáší signály na vyšší
hladiny v mozku.

Nad mozkovým kmenem jsou další části starého mozku, které jsou také zapojeny do
zpracování chování a emocí (viz Obrázek 3.9 „Limbický systém“). The
thalamus22 je vejcovitá struktura nad mozkovým kmenem, která platí ještě více
filtrování na smyslové informace, které přicházejí z míchy a přes
retikulární formace, a předává některé z těchto zbývajících signálů do vyšších mozkových hladin
(Guillery & Sherman, 2002).Sherman, S. M., & Guillery, R. W. (2006). Průzkum
thalamus a jeho role v kortikální funkci (2. vyd.). Cambridge, MA: MIT Press. The
thalamus také přijímá některé odpovědi vyššího mozku, přeposílá je na
medulla a mozeček. Thalamus je také důležité ve spánku, protože to
Vypíná příchozí signály ze smyslů a umožňuje nám odpočívat.

3.2 Naše mozky kontrolují naše myšlenky, pocity a chování

117

Kapitola 3 Mozky, těla a chování

Obrázek 3.9 Limbický systém

Tento diagram znázorňuje hlavní části limbického systému a také podvěsek mozkový, který je jím řízen.

Mozeček23 (doslova „malý mozek“) se skládá ze dvou vrásčitých oválů za
mozkový kmen. Slouží ke koordinaci dobrovolného pohybu. Lidé, kteří mají škodu na
mozeček mají potíže s chůzí, udržují rovnováhu a drží své
Pevné ruce. Konzumace alkoholu ovlivňuje mozeček, proto lidé
kteří jsou opilí mají větší potíže s chůzí v přímce. Také mozeček
přispívá k emocionálním reakcím, pomáhá nám rozlišovat mezi různými zvuky
a textur, a je důležité v učení (Bower & Parsons, 2003).Bower, J. M., &
Parsons, J. M. (2003). Přehodnocení menšího mozku. Scientific American, 289, s. 50–57.

23. Dva vrásčité ovály se nachází
za mozkovým kmenem, že
funkce pro koordinaci
dobrovolný pohyb.
24. Mozková oblast umístěná mezi
mozkový kmen a dva
mozkové hemisféry, které
vládne emocím a paměti.

Zatímco primární funkcí mozkového kmene je regulovat nejzákladnější
aspekty života, včetně motorických funkcí, limbický systém je do značné míry zodpovědný za
paměť a emoce, včetně našich odpovědí na odměnu a trest. The
limbický systém24 je oblast mozku, která se nachází mezi mozkovým kmenem a dvěma mozkovými
hemisféry, které řídí emoce a paměť. Zahrnuje amygdalu,
hypothalamus a hipokampus.

3.2 Naše mozky kontrolují naše myšlenky, pocity a chování

118

Kapitola 3 Mozky, těla a chování

Amygdala25 se skládá ze dvou „mandlových“ shluků (amygdala pochází z latinského
slova pro „mandle“) a je primárně zodpovědná za regulaci našeho vnímání a
reakcí na agresi a strach. Amygdala má spojení s dalšími tělesnými
systémy souvisejícími se strachem, včetně sympatického nervového systému (který
uvidíme později, je důležitý v reakcích na strach), obličejových reakcí (které vnímají a
vyjadřují emoce), zpracování pachů a uvolňování neurotransmiterů
souvisejících se stresem a agresí (Best, 2009).Best, B. (2009). Amygdala a
emoce. In Anatomy of the mind (chap. 9). Retrieved from Welcome to the World of
Ben Best website: http://www.benbest.com/science/anatmind/anatmd9.html In
one early study, Klüver and Bucy (1939)Klüver, H., & Bucy, P. C. (1939). Preliminary
analysis of functions of the temporal lobes in monkeys. Archives of Neurology &
Psychiatry (Chicago), 42, 979-1000. damaged the amygdala of an aggressive rhesus
monkey. Zjistili, že kdysi rozzlobené zvíře se okamžitě stalo pasivním a
již nereagovalo na ustrašené situace agresivním chováním. Elektrická
stimulace amygdaly u jiných zvířat také ovlivňuje agresivitu. Kromě toho
nám amygdala pomáhá prožívat strach, také nám pomáhá učit se ze situací, které
vyvolávají strach. Když prožíváme události, které jsou nebezpečné, amygdala
stimuluje mozek, aby si pamatoval detaily situace, abychom se naučili
se jí v budoucnu vyhýbat (Sigurdsson, Doyère, Cain, & LeDoux, 2007).Sigurdsson, T.,
Doyère, V., Cain, C. K., & LeDoux, J. E. (2007). Long-term potentiation in the
amygdala: Buněčný mechanismus učení se strachu a paměti. Neuropharmacology,
52(1), 215-227.

25. Oblast starého mozku
primárně zodpovědná za
regulaci našeho vnímání,
a reakcí na agresi
a strach.
26. Struktura mozku, která
vykonává celou řadu
funkcí, včetně
regulace hladu a
sexuálního chování, jakož i
propojení nervového systému s
endokrinním systémem prostřednictvím
hypofýzy.

Hypotalamus se nachází těsně pod thalamem (odtud jeho název) a je to struktura mozku
obsahující řadu malých oblastí, které vykonávají celou řadu funkcí,
včetně důležité role propojení nervového systému s endokrinním systémem prostřednictvím
hypofýzy. Díky mnoha interakcím s ostatními částmi mozku pomáhá
hypotalamus regulovat tělesnou teplotu, hlad, žízeň a sex a
reaguje na uspokojování těchto potřeb vytvářením pocitů rozkoše. Olds a
Milner (1954)Olds, J., & Milner, P. (1954). Pozitivní výztuž vyvolaná
elektrickou stimulací septální oblasti a dalších oblastí mozku potkana. Journal of
Comparative and Physiological Psychology, 47, 419–427. objevil tato odměnová
centra náhodně poté, co na okamžik stimulovala hypotalamus
potkana. Výzkumníci si všimli, že po stimulaci se potkan dál pohyboval
přesně k místu ve své kleci, kde ke stimulaci došlo, jako by se snažil
znovu vytvořit okolnosti svého původního zážitku. Při dalším
výzkumu těchto center odměny, Olds (1958)Olds, J. (1958). Sebestimulace
mozku: Jeho využití ke studiu lokálních účinků hladu, sexu a drog. Science, 127, 315–324.
objevil, že zvířata udělají téměř cokoliv, aby znovu vytvořili příjemnou
stimulaci, včetně překročení bolestivé elektrifikované mřížky, aby ji přijali. V jednom
experimentu dostal potkan příležitost elektricky stimulovat svůj vlastní
hypotalamus stlačením pedálu. Krysa si tento zážitek užila natolik, že
sešlápla pedál více než 7000 krát za hodinu, dokud se nezhroutila z čirého
vyčerpání.

3.2 Our Brains Control Our Thoughts, Feelings, and Behavior

119

Kapitola 3 Mozky, těla a chování

Hipokampus27 se skládá ze dvou „rohů“, které se zakřivují zpět od amygdaly. Hipokampus
je důležitý při ukládání informací do dlouhodobé paměti. Je-li poškozen
hippokampus, člověk si nemůže vybudovat nové vzpomínky, žije místo toho v
podivném světě, kde vše, co prožije, jen mizí, i když
starší vzpomínky z doby před poškozením zůstávají nedotčeny.

Mozková kůra vytváří vědomí a myšlení
Všechna zvířata se přizpůsobila svému prostředí rozvojem schopností, které jim pomáhají
přežít. Některá zvířata mají tvrdé krunýře, jiná běhají extrémně rychle a některá
mají akutní sluch. Lidské bytosti nemají žádnou z těchto specifických
charakteristik, ale oproti jiným zvířatům máme jednu velkou výhodu – jsme velmi,
velmi chytří.
Možná si myslíte, že bychom měli být schopni určit inteligenci zvířete
pohledem na poměr hmotnosti mozku zvířete k hmotnosti celého jeho těla.
To ale ve skutečnosti nefunguje. Sloní mozek má jednu tisícinu jeho hmotnosti,
ale velrybí mozek má jen jednu desetitisícinu jeho tělesné hmotnosti. Na druhou stranu
i když lidský mozek má jednu šedesátinu jeho tělesné hmotnosti, myší mozek
představuje jednu čtyřicetinu jeho tělesné hmotnosti. Navzdory těmto srovnáním se sloni
nezdají desetkrát chytřejší než velryby a lidé se rozhodně zdají chytřejší než
myši.

27. Struktura mozku limbického systému
důležitá při ukládání
informací do dlouhodobé
paměti.
28. Vnější kůrovitá vrstva
mozku, která nám umožňuje tak
úspěšně používat jazyk,
získávat složité dovednosti, vytvářet
nástroje a žít v sociálních skupinách.
29. Buňky, které obklopují a spojují
neurony, chrání je,
poskytují jim živiny,
a absorbují nevyužité
neurotransmitery.

Klíč k pokročilé inteligenci člověka nenajdeme ve velikosti našeho
mozku. Co odlišuje člověka od ostatních zvířat, je naše větší mozková
kůrovitá vrstva našeho mozku, která nám umožňuje tak úspěšně používat
jazyk, získat komplexní dovednosti, vytvářet nástroje a žít v sociálních skupinách (Gibson,
2002) Gibson, K. R. (2002). Vývoj lidské inteligence: Role velikosti mozku
a mentální konstrukce. Brain Behavior and Evolution 59, 10-20. U lidí
mozková kůra je vrásčitý a skládaný, spíše než hladké, jak je ve většině jiných
zvířat. To vytváří mnohem větší plochu a velikost, a umožňuje zvýšení
schopnosti učit se, pamatovat si a myslet. Skládání mozku
kortex je označován jako kortikalizace.
Přestože mozková kůra je jen asi jedna desetina palce tlustý, to tvoří více než
80% hmotnosti mozku. Kortex obsahuje asi 20 miliard nervových buněk a 300
bilion synaptických spojení (de Courten-Myers, 1999).de Courten-Myers, G. M.
(1999). Lidská mozková kůra: Rozdíly mezi pohlavími ve struktuře a funkci.
Časopis Neuropatologie a experimentální neurologie, 58, 217-226. Podpora všech těchto
neuronů jsou miliardy dalších gliových buněk (glia)29, buněk, které obklopují a spojují se s
neurony, chrání je, poskytují jim živiny a absorbují nevyužité
neurotransmitery. Glia se vyskytují v různých formách a mají různé funkce. For

3.2 Our Brains Control Our Thoughts, Feelings, and Behavior

120

Kapitola 3 Mozky, těla a chování

instance, myelinová pochva obklopující axon mnoha neuronů je typem gliové
buňky. Glia jsou základními partnery neuronů, bez kterých by neurony
nemohly přežít nebo fungovat (Miller, 2005).Miller, G. (2005). Neuroscience: Temná strana
glie. Science, 308(5723), 778-781.
Mozková kůra je rozdělena na dvě hemisféry a každá hemisféra je rozdělena
do čtyř laloků, každý oddělený záhyby známými jako trhliny. Podíváme-li se na mozkovou kůru
začínající v přední části mozku a pohybující se přes vršek (viz obrázek 3.10 „Dvě
hemisféry“), vidíme nejprve čelní lalok30 (za čelem), který je
zodpovědný především za myšlení, plánování, paměť a úsudek. Po
čelním laloku následuje parietální lalok31, který sahá od středu k zadní části lebky
a který je zodpovědný především za zpracování informací o doteku. Pak přichází
týlní lalok32, na samém zadní části lebky, který zpracovává vizuální informace.
A konečně, před týlním lalokem (v podstatě mezi ušima) je
spánkový lalok33, zodpovědný především za sluch a jazyk.
Obrázek 3.10 Dvě hemisféry

30. Jeden ze čtyř mozkových laloků,
zodpovědný především za
myšlení, plánování, paměť,
a úsudek.
31. Jeden ze čtyř mozkových laloků,
zodpovědný především za
zpracování informací o
dotyku.
32. Jeden ze čtyř mozkových laloků,
zodpovědný především za
zpracování vizuálních informací.
33. Jeden ze čtyř mozkových laloků,
zodpovědný především za
sluch a jazyk.

Mozek je rozdělen na dvě hemisféry (levá a pravá), z nichž každá má čtyři laloky (spánkový, čelní, týlní,
a parietální). Dále existují specifické kortikální oblasti, které řídí různé procesy.

Funkce kůry
Když němečtí fyzici Gustav Fritsch a Eduard Hitzig (1870/2009)Fritsch,
G., & Hitzig, E. (2009). Elektrická dráždivost mozku (Über die Elektrische
erregbarkeit des Grosshirns). Epilepsie & Behavior, 15(2), 123–130. (Původní práce
publikovaná 1870) aplikovala mírnou elektrickou stimulaci na různé části psí kůry,
objevili, že mohou rozpohybovat různé části psího těla.

3.2 Naše mozky řídí naše myšlenky, pocity a chování

121

Kapitola 3 Mozky, těla a chování

Dále objevili důležitý a nečekaný princip mozku
aktivity. Zjistili, že stimulace pravé strany mozku produkuje
pohyb v levé části těla psa a naopak. Toto zjištění následuje
z obecného principu o tom, jak je mozek strukturován, tzv. kontralaterální
ovládání. Mozek je zapojen tak, že ve většině případů levá hemisféra přijímá
pocity z a ovládá pravou stranu těla, a naopak.
Fritsch a Hitzig také zjistili, že pohyb, který následuje mozek
ke stimulaci došlo pouze tehdy, když stimulovali specifickou oblast ve tvaru oblouku, která
probíhá přes horní část mozku od ucha k uchu, jen v přední části parietálního laloku
(viz obrázek 3.11 „Smyslová kůra a motorická kůra“). Fritsch a Hitzig měli
objevil motor kortex34, část mozkové kůry, která ovládá a vykonává
pohyby těla vysíláním signálů do mozečku a míchy. Více
nedávný výzkum zmapoval motorickou kůru ještě úplněji, tím, že poskytuje mírné
elektronická stimulace různých oblastí motorické kůry při plném vědomí
pacienti při pozorování jejich tělesných reakcí (protože mozek nemá smyslové vjemy
receptorů, tito pacienti necítí žádnou bolest). Jak můžete vidět na obrázku 3.11 „Smyslové
Kortex a motorická kůra“, tento výzkum odhalil, že motorická kůra je
specializované pro poskytování kontroly nad tělem, v tom smyslu, že části těla
tělo, které vyžadují přesnější a jemnější pohyby, jako je obličej a
ruce, také jsou přiděleny největší množství kortikálního prostoru.
Obrázek 3.11 Smyslová kůra a motorická kůra

34. Část mozkové kůry, která
ovládací prvky a spouštění
pohyby těla
zasílání signálů
mozečku a míchy.

3.2 Naše mozky kontrolují naše myšlenky, pocity a chování

122

Kapitola 3 Mozky, těla a chování

Část smyslové a motorické kůry věnované přijímání zpráv, které ovládají specifické oblasti těla
je určena množstvím jemného pohybu, který je tato oblast schopna provádět. Tedy ruka a prsty mají
stejně velkou plochu v mozkové kůře jako celý trup těla.

Stejně jako motorická mozková kůra vysílá zprávy do konkrétních částí těla,
somatosenzorická kůrax35, oblast těsně za a rovnoběžná s motorickou kůrou mozkovou vzadu
čelního laloku, přijímá informace z kožních senzorických receptorů a
pohyby různých částí těla. Opět platí, že čím citlivější oblast těla, tím
větší plocha je mu věnována ve smyslové kůře mozkové. Například naše citlivé rty,
zabírají velkou plochu ve smyslové kůře, stejně jako naše prsty a genitálie.
Jiné oblasti mozkové kůry zpracovávají jiné typy senzorických informací. Vizuální
kortex36 je oblast nacházející se v týlním laloku (na samém zadní části mozku), která
zpracovává vizuální informace. Pokud byste byl stimulován ve vizuální kůře mozkové, byste
vidět záblesky světla nebo barev, a možná si pamatujete, že měl zážitek
z „vidění hvězd“, když jste byli zasaženi nebo spadli na zátylek. The
spánkový lalok, umístěný na spodní straně každé hemisféry, obsahuje sluch
cortex37, která je zodpovědná za sluch a jazyk. Spánkový lalok také
zpracovává některé vizuální informace, poskytuje nám možnost pojmenovat objekty
kolem nás (Martin, 2007).Martin, A. (2007). Zastoupení objektových konceptů v
mozek. Výroční zpráva o psychologii, 58, 25-45.

35. Oblast těsně za a
paralelně s motorickou kůrou mozkovou v
zadní část čelního laloku
který přijímá informace od
senzorické receptory kůže
a pohyby
různé části těla.
36. Oblast se nachází v
týlní lalok, který zpracovává
vizuální informace.
37. Oblast se nachází v
spánkový lalok, který je
odpovědný za slyšení a
jazyk.
38. Mozkové oblasti, v nichž smyslové
a motorické informace
kombinovány a spojeny s
uloženými znalostmi.

Jak můžete vidět na obrázku 3.11 „Smyslová kůra a motorická kůra“, motorické
a smyslové oblasti kůry tvoří relativně malou část celkové
kůry. Zbytek kůry tvoří asociační areas38, ve kterém jsou
smyslové a motorické informace kombinovány a spojeny s našimi uloženými znalostmi.
Tyto asociační oblasti jsou místa v mozku, která jsou zodpovědná za většinu
věcí, díky kterým se lidské bytosti zdají být lidmi. Asociační oblasti jsou zapojeny
do vyšších mentálních funkcí, jako je učení, myšlení, plánování, posuzování, morální
reflexe, figurování a prostorové uvažování.

Mozek je flexibilní: Neuroplastika
Kontrola některých specifických tělesných funkcí, jako je pohyb, vidění a
sluch, se provádí v určených oblastech kůry, a pokud jsou tyto oblasti
poškozeny, jedinec pravděpodobně ztratí schopnost vykonávat odpovídající
funkci. Pokud například kojenec utrpí poškození oblastí rozpoznávání obličeje v
spánkovém laloku, je pravděpodobné, že nikdy nebude schopen rozpoznat obličeje (Farah,
Rabinowitz, Quinn, & Liu, 2000).Farah, M. J., Rabinowitz, C., Quinn, G. E., & Liu, G. T.
(2000). Brzké nasazení nervových substrátů pro rozpoznávání obličeje. Kognitivní
Neuropsychologie, 17(1-3), 117-123. Na druhou stranu, mozek není rozdělen v

3.2 Naše mozky kontrolují naše myšlenky, pocity a chování

123

Kapitola 3 Mozky, těla a chování

zcela rigidním způsobem. Mozkové neurony mají pozoruhodnou schopnost reorganizace
a rozšíření se tak, aby vykonávaly určité funkce v reakci na potřeby
organismu a napravovaly poškození. Výsledkem je, že mozek neustále vytváří nové
nervové komunikační cesty a přepíná ty stávající. Neuroplasticity39 odkazuje na
schopnost mozku měnit svou strukturu a funkci v reakci na prožitek nebo poškození.
Neuroplasticita nám umožňuje učit se a pamatovat si nové věci a přizpůsobovat se novým
zážitkům.
Náš mozek je nejvíce „plastický“, když jsme malými dětmi, protože právě v této
době se dozvídáme nejvíce o našem prostředí. Na druhou stranu,
neuroplasticita je nadále pozorována i u dospělých (Kolb & Fantie, 1989).Kolb,
B., & Fantie, B. (1989). Vývoj dětského mozku a chování. In C. R.
Reynolds & E. Fletcher-Janzen (Eds.), Handbook of clinical child neuropsychology (pp.
17–39). New York, NY: Plenum Press. Principy neuroplasticity nám pomáhají
pochopit, jak se náš mozek vyvíjí, aby odrážel naše zkušenosti. Například,
uznávaní hudebníci mají větší sluchovou kůru v porovnání s obecnou
populací (Bengtsson et al., 2005)Bengtsson, S. L., Nagy, Z., Skare, S., Forsman, L.,
Forssberg, H., & Ullén, F. (2005). Rozsáhlé cvičení na klavír má regionálně specifické
účinky na vývoj bílé hmoty. Nature Neuroscience, 8(9), 1148–1150. a také
vyžadují menší nervovou aktivitu, aby pohybovali prsty nad klávesami, než nováčci
(Münte, Altenmüller, & Jäncke, 2002).Münte, T. F., Altenmüller, E., & Jäncke, L.
(2002). Hudebníkův mozek jako model neuroplasticity. Nature Reviews
Neuroscience, 3(6), 473–478. Tato pozorování odrážejí změny v mozku, které
sledují naše zkušenosti.
Plasticita je také pozorována, když dojde k poškození mozku nebo částí těla,
které jsou zastoupeny v motorické a smyslové kůře. Když nádor v levé
hemisféře mozku naruší jazyk, začne pravá hemisféra
kompenzovat, aby pomohla osobě obnovit schopnost mluvit (Thiel a kol., 2006).Thiel,
A., Habedank, B., Herholz, K., Kessler, J., Winhuisen, L., Haupt, W. F., & Heiss, W. D.
(2006). Zleva doprava: Jak mozek kompenzuje progresivní ztrátu
jazykových funkcí. Brain and Language, 98(1), 57-65. A když člověk přijde o prst,
začne oblast smyslové kůry, která dříve obdržela informace z
chybějícího prstu, přijímat vstupy z přilehlých prstů, což způsobí, že
zbývající prsty se stanou citlivějšími na dotek (Fox, 1984).Fox, J. L. (1984). Dynamický způsob
mozku, jak zůstat v kontaktu. Science, 225(4664), 820-821.

39. Schopnost mozku měnit svou
strukturu a funkci v
reakci na prožitek nebo
poškození.
40. Tvorba nových neuronů

Neurony se sice nemohou samy opravit nebo regenerovat jako kůže nebo cévy
může, nové důkazy naznačují, že mozek se může zapojit do neurogenesis40, tvořící
nových neuronů (Van Praag, Zhao, Gage, & Gazzaniga, 2004).Van Praag, H., Zhao, X.,
Gage, F. H., & Gazzaniga, M. Neurogeneze v mozku dospělých savců.
In The cognitive neurosciences (3. vyd., s. 127-137). Cambridge, MA: MIT Press.
Tyto nové neurony vznikají hluboko v mozku a pak mohou migrovat do jiného mozku

3.2 Naše mozky kontrolují naše myšlenky, pocity a chování

124

Kapitola 3 Mozky, těla a chování

oblasti, kde tvoří nová spojení s jinými neurony (Gould, 2007).Gould, E.
(2007). Jak rozšířená je neurogeneze u dospělých savců? Recenze přírody
Neuroscience 8, 481–488. doi:10.1038/nrn2147 To ponechává otevřenou možnost, že
jednoho dne by vědci mohli být schopni „obnovit“ poškozené mozky vytvořením léků
které pomáhají růst neuronů.

3.2 Naše mozky kontrolují naše myšlenky, pocity a chování

125

Kapitola 3 Mozky, těla a chování

Zaměření výzkumu: Identifikace jedinečných funkcí
Levá a pravá hemisféra při použití pacientů s rozděleným mozkem
Viděli jsme, že levá hemisféra mozku primárně vnímá a
řídí pohyby motoru na pravé straně těla a naopak.
Tato skutečnost poskytuje zajímavý způsob studia lateralizace41 mozku – myšlenka
že levá a pravá hemisféra mozku se specializují na různé výkony
funkce. Gazzaniga, Bogen, and Sperry (1965)Gazzaniga, M. S., Bogen, J. E., &
1. vyd. Sperry, R. W. (1965). Pozorování zrakového vnímání po odpojení
mozkové hemisféry u člověka. Brain, 88(2), 221–236. studoval pacienta, známý
jako W. J., který podstoupil operaci k úlevě od těžkých záchvatů. V tomto
chirurgie oblast, která normálně spojuje dvě poloviny mozku a podporuje
komunikace mezi hemisférami, známé jako corpus callosum42, je
přerušeno. V důsledku toho se pacient v podstatě stává osobou se dvěma samostatnými
mozky. Protože levá a pravá hemisféra jsou odděleny, každá hemisféra
rozvíjí vlastní mysl s vlastními vjemy, koncepty a motivacemi
(Gazzaniga, 2005).Gazzaniga, M. S. (2005). Pětačtyřicet let rozděleného mozku
výzkum a stále silný. Nature Reviews Neuroscience, 6(8), 653-659.
Gazzaniga a jeho kolegové ve svém výzkumu testovali schopnost W. J.
rozpoznat a reagovat na objekty a písemné pasáže, které byly prezentovány
pouze levé nebo pouze pravé mozkové hemisféry (viz Obrázek 3.12 „Vizuální a
Verbální zpracování u pacienta s rozděleným mozkem“). Výzkumníci měli W. J. look
přímo před sebou a pak blikal, na zlomek sekundy, obrázek
geometrický tvar vlevo od místa, kam se díval. Tím, ujistili
že – protože obě polokoule byly odděleny – obraz tvaru
byl prožíván pouze v pravé mozkové hemisféře (pamatujte, že smyslové
vstupy z levé strany těla jsou posílány na pravou stranu mozku).
Gazzaniga a jeho kolegové zjistili, že W. J. byl schopen identifikovat, co mu bylo
ukázáno, když byl požádán, aby vybral objekt z řady tvarů, pomocí
levé ruky, ale že to nemohl udělat, když byl objekt ukázán v
pravém zorném poli. Na druhou stranu, W. J. mohl snadno číst psaný materiál
prezentovaný v pravém zorném poli (a tedy prožívaný v levé hemisféře)
ale ne, když byl prezentován v levém zorném poli.
41. Myšlenka, že levá a
pravá hemisféra mozku
jsou specializovány na vykonávání
různých funkcí.
42. Oblast, která spojuje
dvě poloviny mozku a
podporuje komunikaci
mezi hemisférami.

3.2 Naše mozky řídí naše myšlenky, pocity a chování

126

Kapitola 3 Mozky, těla a chování

Obrázek 3.12
Vizuální a verbální zpracování u pacienta s rozděleným mozkem

Informace, které jsou prezentovány na levé straně našeho zorného pole, jsou přenášeny do pravé mozkové
hemisféry a naopak. U pacientů s rozděleným mozkem neumožňuje oddělený corpus callosum přenášet informace
mezi hemisférami, což výzkumníkům umožňuje dozvědět se o funkcích každé
hemisféry. Ve vzorku na levé straně si pacient s rozděleným mozkem nemohl vybrat, který obraz byl
prezentován, protože levá hemisféra nedokáže zpracovat vizuální informaci. Ve vzorku na pravé straně si pacient
nemohl přečíst pasáž, protože pravá mozková hemisféra nedokáže zpracovat jazyk.

Tento výzkum a mnoho dalších po něm následujících studií prokázaly, že
dvě mozkové hemisféry se specializují na různé schopnosti. U většiny lidí se
schopnost mluvit, psát a rozumět jazyku nachází v levé
hemisféře. To je důvod, proč W. J. uměl číst pasáže, které byly prezentovány na
pravé straně a tedy přeneseny do levé hemisféry, ale nedokázal přečíst
pasáže, které byly prožity pouze v pravé mozkové hemisféře. Levá
hemisféra je také lepší v matematice a v posuzování času a rytmu. Je také
nadřazená v koordinaci pořadí složitých pohybů – například rtů
pohybů potřebných pro řeč. Pravá hemisféra má naopak
jen velmi omezené verbální schopnosti, a přesto vyniká v percepčních schopnostech. Pravá
hemisféra je schopna rozpoznat objekty, včetně tváří, vzorů a melodií,
a dokáže poskládat puzzle nebo nakreslit obrázek. To je důvod, proč W. J. dokázal vybrat
obraz, když ho viděl na levém, ale ne na pravém, vizuálním poli.
Ačkoliv Gazzanigův výzkum prokázal, že mozek je ve skutečnosti
lateralizovaný, takže se obě hemisféry specializují na různé činnosti, neznamená to
že když se lidé chovají určitým způsobem nebo vykonávají určitou
činnost, používají vždy jen jednu hemisféru svého mozku. To by
bylo drastické zjednodušení konceptu mozkových rozdílů. My
běžně používáme obě hemisféry současně a rozdíl mezi
schopnostmi obou hemisfér není absolutní (Soroker a kol.,

3.2 Our Brains Control Our Thoughts, Feelings, and Behavior

127

Kapitola 3 Mozky, těla a chování

2005).Soroker, N., Kasher, A., Giora, R., Batori, G., Corn, C., Gil, M., & Zaidel, E.
(2005). Zpracování základních řečových úkonů po lokalizovaném poškození mozku: Nové
světlo na neuroanatomii jazyka. Brain and Cognition, 57(2), 214–217.

3.2 Our Brains Control Our Thoughts, Feelings, and Behavior

128

Kapitola 3 Mozky, těla a chování

Psychologie v každodenním životě: Proč jsou někteří lidé levorucí?
Napříč kulturami a etnickými skupinami je asi 90% lidí převážně praváků, zatímco pouze 10% je primárně leváků (Peters, Reimers, &
Manning, 2006).Peters, M., Reimers, S., & Manning, J. T. (2006). Preference ruky
pro psaní a asociace s vybranými demografickými a behaviorálními
proměnnými v 255 100 subjektech: Internetová studie BBC. Brain and Cognition, 62(2),
177–189. Tato skutečnost je záhadná, částečně proto, že počet leváků je tak
nízký, a částečně proto, že ostatní zvířata, včetně našich nejbližších příbuzných primátů,
nevykazují žádný typ rukověti. Existence praváků a leváků poskytuje zajímavý příklad vztahu mezi evolucí,
biologií a sociálními faktory a toho, jak lze stejný jev chápat na
různých úrovních analýzy (Harris, 1990; McManus, 2002).Harris, L. J. (1990).
Kulturní vlivy na handedness: Historická a současná teorie a
důkazy. In S. Coren (Ed.), Levorukost: Behaviorální implikace a anomálie.
New York, NY: Elsevier; McManus, I. C. (2002). Pravá ruka, levá ruka: Počátky
asymetrie v mozku, tělech, atomech a kulturách. Cambridge, MA: Harvard
University Press.
Alespoň část handedness je určena genetikou. Ultrazvukové snímky ukazují,
že 9 z 10 plodů si cucá palec pravé ruky, což naznačuje, že
preference je určena před narozením (Hepper, Wells, & Lynch, 2005),Hepper, P.
G., Wells, D. L., & Lynch, C. (2005). Prenatální cucání palce souvisí s
postnatální handedness. Neuropsychologia, 43, 313–315.a mechanismus
přenosu byl spojen s genem na chromozomu X (Jones & Martin,
2000).Jones, G. V., & Martin, M. (2000). Poznámka o Corballisovi (1997) a
genetice a evoluci handedness: Vývoj jednotného distribučního
modelu z genové hypotézy pohlavních chromozomů. Psychological Review, 107(1),
213–218. Bylo také pozorováno, že leváci mají pravděpodobně
méně dětí, a to částečně proto, že matky leváků jsou
náchylnější k potratům a jiným prenatálním problémům (McKeever, Cerone,
Suter, & Wu, 2000).McKeever, W. F., Cerone, L. J., Suter, P. J., & Wu, S. M. (2000).
Velikost rodiny, náchylnost k potratům a handedness: Testy hypotéz
vývojové nestability teorie handedness. Laterality: Asymmetries of Body,
Brain, and Cognition, 5(2), 111–120.
Roli však hraje i kultura. V minulosti byly leváci děti v mnoha zemích nuceni
psát pravou rukou a tato praxe pokračuje,

3.2 Our Brains Control Our Thoughts, Feelings, and Behavior

129

Kapitola 3 Mozky, těla a chování

zejména v kolektivistických kulturách, jako je Indie a Japonsko, kde je levicovost vnímána negativně ve srovnání s individualistickými společnostmi,
jako například Spojené státy. Například Indie má asi o polovinu méně leváků než Spojené státy (Ida & Mandal, 2003).Ida, Y., & Mandal, M. K.
(2003). Kulturní rozdíly v boční zaujatosti: Důkazy z Japonska a Indie.
Lateralita: Asymetrie těla, mozku a poznávání, 8(2), 121-133.
Být levákem ve světě má své výhody i nevýhody
kde většina lidí jsou praváci. Jeden problém pro levičáky je, že svět
je určen pro praváky. Automatické pokladní stroje (bankomaty), učebna
stoly, nůžky, mikroskopy, vrtačky a stolní pily jsou jen některé
příklady každodenních strojů, které jsou navrženy s tím nejdůležitějším
ovládacích prvků na pravé straně. To může částečně vysvětlit, proč leváci trpí
o něco více nehod než praváků (Dutta & Mandal, 2006).Dutta,
T., & Mandal, M. K. (2006). Přednost rukou a úrazy v Indii. Lateralita:
Asymetrie těla, mozku a poznávání, 11, 368–372.
I přes potenciální obtíže žít a pracovat ve světě určeném pro
praváky, zdá se, že být levákem má určité výhody.
V průběhu dějin byla řada významných umělců leváky,
včetně Leonarda da Vinciho, Michelangela, Pabla Picassa a Maxe Eschera.
Protože pravá hemisféra je lepší v zobrazovacích a vizuálních schopnostech, může být
výhodou používat levou ruku pro kreslení nebo malování (Springer
& Deutsch, 1998).Springer, S. P., & Deutsch, G. (1998). Levý mozek, pravý mozek:
Perspektivy z kognitivní neurovědy (5. vyd.). Série knih z psychologie.
New York, NY: W. H. Freeman/Times Books/Henry Holt & Co. Levák
lidé jsou také lepší v představách trojrozměrných objektů, což může
vysvětlovat, proč je tak vysoký počet leváků architektů, umělců a
šachistů v poměru k jejich počtu (Coren, 1992).Coren, S. (1992). The
left-hander syndrome: The causes and consequences of left-handedness. New York, NY:
Free Press. Nicméně, je také více leváků mezi těmi, kteří mají
poruchy čtení, alergie a migrény (Geschwind & Behan,
2007),Geschwind, N., & Behan, P. (2007). Levorukost: asociace s imunitní
nemocí, migrénou a poruchou vývojového učení. Cambridge, MA: MIT Press.
možná kvůli tomu, že malá menšina leváků vděčí za svou
handednnost porodnímu traumatu, jako je předčasný porod (Betancur,
Vélez, Cabanieu, & le Moal, 1990).Betancur, C., Vélez, A., Cabanieu, G., & le
Moal, M. (1990). Association between left-handedness and allergy: A
reappraisal. Neuropsychologia, 28(2), 223-227.

3.2 Our Brains Control Our Thoughts, Feelings, and Behavior

130

Kapitola 3 Mozky, těla a chování

Ve sportech, ve kterých může záležet na šikovnosti, jako je tenis, box, šerm nebo
judo, mohou mít leváci výhodu. Hrají mnoho zápasů proti pravákům a učí se, jak nejlépe zacházet se svými styly. Praváci však
hrají jen velmi málo zápasů proti levákům, což je může učinit
zranitelnějšími. To vysvětluje, proč se neúměrně vysoký počet leváků
vyskytuje ve sportech, kde převažuje přímá akce jeden na jednoho. V jiných
sportech, jako je golf, je méně leváků, protože
šikovnost jednoho hráče nemá na soutěž žádný vliv.
Skutečnost, že leváci v některých sportech vynikají, naznačuje možnost, že
mohli mít také evoluční výhodu, protože jejich předkové mohli být
úspěšnější v důležitých dovednostech, jako je boj zblízka (Bodmer
& McKie, 1994).Bodmer, W., & McKie, R. (1994). Kniha člověka: Cesta za
objevením našeho genetického dědictví. Londýn, Anglie: Little, Brown and Company. V
tomto bodě však tato myšlenka zůstává pouze hypotézou a determinanty
lidské rukodělnosti ještě nejsou plně pochopeny.

3.2 Our Brains Control Our Thoughts, Feelings, and Behavior

131

Kapitola 3 Mozky, těla a chování

KLÍČOVÉ TAKEAWAYS
• Starý mozek – včetně mozkového kmene, míchy, ponsů, retikulární
formace, thalamu, mozečku, amygdaly, hypotalamu a
hipokampu – reguluje základní funkce přežití, jako je dýchání,
pohyb, odpočinek, krmení, emoce a paměť.
• Mozková kůra, tvořená miliardami neuronů a gliálních buněk, je
rozdělena na pravou a levou hemisféru a na čtyři laloky.
• Čelní lalok je primárně zodpovědný za myšlení, plánování,
paměť a úsudek. Paretální lalok je primárně zodpovědný za
tělesné vjemy a dotek. Spánkový lalok je primárně zodpovědný
za sluch a jazyk. Okcipitální lalok je primárně zodpovědný za
vidění. Ostatní oblasti mozkové kůry působí jako asociační oblasti, zodpovědné za
integraci informací.
• Mozek se mění jako funkce zkušenosti a potenciálního poškození v
procesu známém jako plasticita. Mozek může vytvářet nové neurony
prostřednictvím neurogeneze.
• Motorická kůra ovládá dobrovolné pohyby. Části těla vyžadující
největší kontrolu a obratnost zabírají nejvíce místa v motorické
kůře.
• Smyslová kůra přijímá a zpracovává tělesné vjemy. Části těla
které jsou nejcitlivější, zabírají největší prostor ve
smyslové kůře.
• Levá mozková hemisféra je primárně zodpovědná za jazyk a
řeč u většiny lidí, zatímco pravá hemisféra se specializuje na
prostorové a percepční dovednosti, vizualizaci a rozpoznávání
vzorů, tváří a melodií.
• Přerušení corpus callosum, které spojuje dvě
hemisféry, vytváří „pacienta s rozděleným mozkem“, což má za následek vytvoření
dvou oddělených myslí operujících v jedné osobě.
• Studie s pacienty s rozděleným mozkem jako účastníky výzkumu byly použity
ke studiu mozkové lateralizace.
• Neuroplastika umožňuje mozku přizpůsobit se a měnit jako funkce
prožitku nebo poškození.

3.2 Naše mozky ovládají naše myšlenky, pocity a chování

132

Kapitola 3 Mozky, těla a chování

EXERCIZE A KRITICKÉ MYŠLENÍ
1. Myslíte si, že zvířata prožívají emoce? Jaké aspekty struktury mozku
vás mohou vést k domněnce, že ano nebo ne?
2. Zvažte své vlastní zkušenosti a spekulujte, které části vašeho
mozku by mohly být v důsledku těchto
zkušeností obzvlášť dobře vyvinuté.
3. Kterou mozkovou hemisféru budete pravděpodobně používat, když budete hledat
vidličku v zásuvce na stříbro? Kterou mozkovou hemisféru budete nejvíce
pravděpodobně používat, když budete mít potíže vzpomenout si na jméno starého
přítele?
4. Myslíte si, že povzbuzovat levoruké děti, aby používaly své pravé
ruce, je dobrý nápad? Proč nebo proč ne?

3.2 Naše mozky kontrolují naše myšlenky, pocity a chování

133

Kapitola 3 Mozky, těla a chování

3.3 Psychologové studují mozek pomocí mnoha různých metod
UČENÍ CÍLE
1. Porovnejte a porovnejte techniky, které vědci používají k prohlížení a
pochopení mozkových struktur a funkcí.

Jedním z problémů při pochopení mozku je, že je obtížné získat dobrý obraz o tom,
co se v něm děje. Existuje však celá řada empirických metod, které umožňují
vědcům dívat se na mozky v akci a počet možností se v posledních letech dramaticky zvýšil
zavedením nových neurozobrazovacích technik.
V této části se budeme zabývat různými technikami, které psychologové používají k
poznání mozku. Každá z různých technik má své výhody a
když je dáme dohromady, začneme získávat poměrně dobrý obraz o tom, jak
mozek funguje a které mozkové struktury řídí které činnosti.
Snad nejbezprostřednějším přístupem k vizualizaci a pochopení
struktura mozku je přímo analyzovat mozky lidských mrtvol. Kdy
Albert Einstein zemřel v roce 1955, jeho mozek byl odstraněn a uložen pro pozdější analýzu.
Výzkumník Marian Diamond (1999) Diamond, M. C. (1999). Proč Einsteinův mozek? Nový
Horizonty pro učení. Převzato z http://www.newhorizons.org/neuro/
diamond_einstein.htm později analyzoval část Einsteinovy kůry na
zkoumat jeho vlastnosti. Diamantová se zajímala o roli glie a
hypotéza, že poměr gliových buněk k neuronům byl důležitým determinantem
inteligence. Chcete-li otestovat tuto hypotézu, srovnávala poměr glia k neuronům v
Einsteinův mozek s poměrem v dochovaných mozcích 11 dalších „obyčejných“
mužů. Nicméně, Diamond byl schopen najít podporu pouze pro část svého výzkumu
hypotéza. I když zjistila, že Einsteinův mozek má relativně více glií ve všech
oblasti, které studovala než kontrolní skupina, rozdíl byl pouze
statisticky významný v jedné z oblastí, které testovala. Diamond připouští omezení
ve své studii je, že měla jen jednoho Einsteina, kterého mohla porovnat s 11 obyčejnými muži.

Léze poskytují obraz toho, co chybí
Výhodou přístupu mrtvoly je, že mozek lze plně studovat, ale
zjevnou nevýhodou je, že mozek již není aktivní. V jiných případech
však můžeme studovat živé mozky. Mozky živých lidských bytostí mohou být
poškozeny, například v důsledku mrtvice, pádů, automobilových nehod, střelby
nebo nádorů. Těmto poškozením se říká léze. Ve vzácných případech mohou být léze na mozku

134

Kapitola 3 Mozky, těla a chování

vytvořené úmyslně chirurgickým zákrokem, například tím, který má odstranit mozek
nádory nebo (jako u pacientů s rozděleným mozkem) ke snížení účinků epilepsie. Psychologové
také někdy záměrně vytvořit léze u zvířat studovat účinky na jejich
chování. Přitom doufají, že budou schopni vyvodit závěry o pravděpodobných
funkce lidského mozku z účinků lézí u zvířat.
Léze umožňují vědci pozorovat jakoukoli ztrátu mozkových funkcí, ke které může dojít. Pro
případ, kdy jedinec utrpí mozkovou mrtvici, krevní sraženina připraví část mozku
kyslíku, který zabíjí neurony v oblasti a způsobuje, že tato oblast není schopna zpracovat
informace. V některých případech je důsledkem mrtvice specifický nedostatek schopností. Pro
instance, pokud mrtvice ovlivňuje týlní lalok, pak zrak může trpět, a pokud
mrtvice ovlivňuje oblasti spojené s jazykem nebo řečí, tyto funkce
bude trpět. Ve skutečnosti naše nejranější chápání specifických oblastí zapojených do
řeči a jazyka bylo získáno studiem pacientů, kteří prodělali
mrtvici.
Nyní je známo, že značná část našich morálních úvah
schopnosti jsou umístěny ve čelním laloku, a alespoň
část tohoto chápání pochází ze studií lézí.
Vezměme si například známý případ Phinease
Gageho, 25letého železničáře, který v důsledku
výbuchu měl do tváře zaraženou železnou tyč a
proraženou horní částí lebky, která způsobila velké poškození
jeho čelního laloku (Macmillan, 2000).Macmillan, M.
(2000). Podivný druh slávy: Příběhy Phinease Gageho.
Cambridge, MA: MIT Press. Ačkoli se pozoruhodně Gage
mohl vrátit do práce poté, co se rány zahojily, zdálo se
že už není tou samou osobou pro ty, kteří ho
znali. Přívětivý, měkký Gage se stal
podrážděným, hrubým, nezodpovědným a nečestným. I když
existují otázky o interpretaci tohoto případu
studie (Kotowicz, 2007),Kotowicz, Z. (2007). The strange
případ Phineas Gage. Historie věd o člověku, 20(1),
115-131. poskytl první důkazy, že frontální
lalok se podílí na emocích a morálce (Damasio et al.,
2005).Damasio, H., Grabowski, T., Frank, R., Galaburda,
M., Damasio, A. R., Cacioppo, J. T., & Berntson, G.
(2005). Návrat Phineas Gage: Stopy o
mozek z lebky slavného pacienta. In Social
neurověda: Klíčové údaje (s. 21–28). New York, NY:
Psychologické nakladatelství.

3.3 Psychologové studují mozek pomocí mnoha různých metod

Obrázek 3.13

Oblasti v čelním laloku
Phineas Gage byly poškozeny
když kovová tyč tryskala
skrz něj. Přestože Gage žil
díky nehodě, jeho
osobnost, emoce a morálka
byly ovlivněny úvahy. The
nehoda pomohla vědcům
pochopit roli frontálu
lobe v těchto procesech.

135

Kapitola 3 Mozky, těla a chování

Novější a kontrolovanější výzkum také využil
pacienty s lézemi ke zkoumání zdroje morálního Zdroj: Foto s laskavým svolením Johna M.
uvažování. Michael Koenigs a jeho kolegové (Koenigs Harlow, http://en.wikipedia.org/
wiki/File:Phineas_gage_et al., 2007)Koenigs, M., Young, L., Adolphs, R., Tranel,
_1868_skull_diagram.jpg.
D., Cushman, F., Hauser, M., & Damasio, A. (2007).
Poškození prefontální kůry zvyšuje utilitární
morální úsudky. Nature, 446(7138), 908-911. dotázán
skupin normálních osob, jedinců s lézemi
v čelních lalokech a jedinců s lézemi na jiných místech v mozku, aby
reagovali na scénáře, které zahrnovaly ublížení osobě, i když ublížení
nakonec zachránilo životy jiných lidí (Miller, 2008).Miller, G. (2008). Kořeny
morálky. Science, 320, 734-737.
V jednom ze scénářů byli účastníci dotázáni, zda by byli ochotni zabít
jednu osobu s cílem zabránit zabití dalších pěti lidí. Jak můžete vidět v
Obrázek 3.14 „Čelní lom a morální soud“, zjistili, že jednotlivci
s lézemi ve frontálním laloku bylo významně pravděpodobnější, že budou souhlasit s provedením
škodu, než byli jednotlivci ze dvou dalších skupin.
Obrázek 3.14 Čelní lom a morální soud

Königs a jeho kolegové (2007)Königs, M., Young, L., Adolphs, R., Tranel, D., Cushman, F., Hauser, M., & Damasio,
A. (2007). Poškození prefontální kůry zvyšuje utilitární morální úsudky. Nature, 446(7138), 908-911. nalezeno
že frontální lalok je důležitý v morálním úsudku. U osob s lézemi ve frontálním laloku byla vyšší pravděpodobnost
ochotni ublížit jedné osobě, aby zachránili životy pěti dalších, než byli kontrolní účastníci nebo ti, kteří
léze v jiných částech mozku.

Záznam elektrické aktivity v mozku
Kromě přístupů k lézím je možné se o mozku dozvědět také pomocí
studiem elektrické aktivity vytvořené vypálením jeho neuronů. Jeden přístup,

3.3 Psychologové studují mozek pomocí mnoha různých metod

136

Kapitola 3 Mozky, těla a chování

primárně používané u zvířat, je umísťování detektorů do mozku ke studiu
reakcí specifických neuronů. Výzkum pomocí těchto technik zjistil, například, že
ve vizuální
kůře jsou specifické neurony, známé jako detektory rysů, které detekují pohyb, linie a hrany, a dokonce i obličeje (Kanwisher,
2000).Kanwisher, N. (2000). Specifičnost domény ve vnímání obličeje. Příroda
Neurověda, 3(8), 759–763.
Obrázek 3.15

Účastník studie EEG má kolem hlavy umístěno množství elektrod, které výzkumníkovi umožňují
studovat aktivitu mozku dané osoby. Vzorce elektrické aktivity se liší v závislosti na
aktuálním stavu účastníka (např. zda spí nebo bdí) a na úkolech, které daná osoba vykonává.
Zdroj: Foto s laskavým svolením Centra pro děti a rodinu Oregonské univerzity, http://www.uoregon.edu/~cfc/projectsbbl.htm.

43. Technika, která zaznamenává
elektrickou aktivitu produkovanou
neurony mozku pomocí
použití umístěných elektrod
kolem výzkumu
hlava účastníka.

Méně invazivní přístup, a ten, který může být použit na živých lidí, je
elektroencefalografie (EEG)43. EEG je technika, která zaznamenává elektrické
činnost produkovaná neurony mozku pomocí elektrod, které jsou umístěny
kolem hlavy účastníka výzkumu. EEG může ukázat, zda člověk spí, je vzhůru, nebo
anestezie, protože mozkové vlny vzory jsou známy, že se liší během každého stavu.
EEG mohou také sledovat vlny, které vznikají, když člověk čte, píše,
a mluvení, a jsou užitečné pro pochopení mozkových abnormalit, jako je
epilepsie. Zvláštní výhodou EEG je, že se účastník může pohybovat
při pořizování záznamů, což je užitečné při měření mozkové aktivity
u dětí, které mají často potíže udržet se v klidu. Dále tím, že:
elektrické impulzy po povrchu mozku, výzkumníci mohou pozorovat změny
ve velmi rychlých časových obdobích.

3.3 Psychologové studují mozek pomocí mnoha různých metod

137

Kapitola 3 Mozky, těla a chování

Peeking Inside the Brain: Neuroimaging
Přestože EEG může poskytnout informace o obecných vzorcích elektrických
aktivity v mozku, a ačkoli EEG umožňuje výzkumník vidět tyto
změny rychle, jak se vyskytují v reálném čase, elektrody musí být umístěny na
povrch lebky a každá elektroda měří mozkové vlny z velkých ploch
mozek. V důsledku toho neposkytují EEG příliš jasný obraz o struktuře
mozek.
Existují však techniky, které poskytují konkrétnější mozkové obrazy. Funkční magnetické
rezonanční zobrazování (fMRI)44 je typ snímání mozku, který využívá magnetické pole k vytvoření
zobrazení mozkové aktivity v každé oblasti mozku. Pacient leží na lůžku ve velkém
válcová struktura obsahující velmi silný magnet. Neurony, které jsou střelba použití
více kyslíku, a potřeba kyslíku zvyšuje průtok krve do oblasti. FMRI
detekuje množství průtoku krve v každé oblasti mozku, a tak je ukazatelem
nervové aktivity.
Velmi jasné a detailní snímky mozkových struktur (viz např. obr. 3.16 „fMRI
snímek“) lze vytvořit pomocí fMRI. Snímky mají často podobu průřezových „plátků“, které jsou získány při průchodu magnetického pole mozkem.
Snímky těchto plátků jsou pořizovány opakovaně a překrývají se snímky
samotné struktury mozku, aby ukázaly, jak se aktivita mění v různých strukturách mozku
v průběhu času. Když je účastník výzkumu požádán, aby se zapojil do úkolů během
skenování (např. hraním hry s jinou osobou), snímky mohou ukázat, které
části mozku jsou spojeny s jakými typy úkolů. Další výhodou
fMRI je, že je neinvazivní. Účastník výzkumu jednoduše vstoupí do
přístroje a snímky začnou.
I když jsou samotné skenery drahé, výhody fMRI jsou
značné a jsou nyní dostupné v mnoha univerzitních a nemocničních zařízeních.
fMRI je nyní nejčastěji používanou metodou učení se o struktuře mozku.

44. Technika neurozobrazování, která
využívá magnetické pole k vytvoření
snímků struktury mozku a
funkce.

3.3 Psychologové studují mozek pomocí mnoha různých metod

138

Kapitola 3 Mozky, těla a chování

Obrázek 3.16 fMRI Obrázek

FMRI vytváří mozkové obrazy struktury a činnosti mozku. V tomto obrázku červené a žluté plochy představují
zvýšený průtok krve a tím i zvýšená aktivita. Ze své znalosti struktury mozku, můžete hádat, co to
osoba dělá?
Zdroj: Foto se svolením National Institutes of Health, http://commons.wikimedia.org/wiki/
Soubor:Face_recognition.jpg.

45. Postup, při kterém magnetické
pulzy jsou aplikovány na mozek
žijících osob s cílem
dočasně a bezpečně
deaktivace malého mozku
regionu.

Stále existuje ještě jeden přístup, který je častěji prováděn s cílem
pochopit funkci mozku, a i když je to nové, může se ukázat, že je nejvíce
užitečné ze všech. Transkraniální magnetická stimulace (TMS)45 je postup, při kterém
magnetické pulzy jsou aplikovány do mozku žijících osob s cílem dočasně a
bezpečně deaktivuje malou oblast mozku. Ve studiích TMS je účastník výzkumu první
skenován v přístroji fMRI, aby se určilo přesné umístění oblasti mozku, která má být
testována. Pak je elektrická stimulace mozku poskytnuta před nebo v době, kdy
účastník pracuje na kognitivním úkolu, a hodnotí se účinky stimulace na
výkon. Pokud je schopnost účastníka provést úkol
ovlivněna přítomností stimulace, pak mohou výzkumníci dojít k závěru,
že právě tato oblast mozku je důležitá pro provedení úkolu.

3.3 Psychologové Studovat mozek pomocí mnoha různých metod

139

Kapitola 3 Mozky, těla a chování

Primární výhodou TMS je, že umožňuje výzkumníkovi vyvodit kauzální
závěry o vlivu mozkových struktur na myšlenky, pocity a
chování. Při aplikaci pulzů TMS se mozková oblast stává méně aktivní,
a očekává se, že tato deaktivace ovlivní reakce výzkumníka.
Současný výzkum využil TMS ke studiu mozkových oblastí zodpovědných za emoce
a poznávání a jejich role v tom, jak lidé vnímají záměr a přistupují k morálnímu
uvažování (Kalbe et al., 2010; Van den Eynde et al., 2010; Young, Camprodon,
Hauser, Pascual-Leone, & Saxe, 2010).Kalbe, E., Schlegel, M., Sack, A. T., Nowak, D.
A., Dafotakis, M., Bangard, C.,…Kessler, J. (2010). Disociating cognitive from
affective theory of mind: A TMS study. Cortex: A Journal Devoted to the Study of the
Nervous System and Behavior, 46(6), 769-780; Van den Eynde, F., Claudino, A. M.,
Mogg, A., Horrell, L., Stahl, D.,…Schmidt, U. (2010). Repetitivní transkraniální magnetická
stimulace snižuje u bulimických poruch nutkání k jídlu. Biologické
Psychiatrie, 67(8), 793-795; Young, L., Camprodon, J. A., Hauser, M., Pascual-Leone, A.,
& Saxe, R. (2010). Narušení pravého temporoparietálního spojení s transkraniální
magnetickou stimulací se snižuje role přesvědčení v morálních úsudcích. PNAS
Proceedings of the National Academy of Sciences of the United States of America, 107(15),
6753-6758. TMS se také používá jako léčba pro celou řadu psychických stavů,
včetně migrény, Parkinsonovy choroby a depresivní poruchy.

3.3 Psychologové Study mozku pomocí mnoha různých metod

140

Kapitola 3 Mozky, těla a chování

Zaměření výzkumu: Kyberostracismus
Neurozobrazovací techniky mají důležité důsledky pro pochopení našeho
chování, včetně našich reakcí na lidi kolem nás. Naomi Eisenbergerová a
její kolegové (2003)Eisenbergerová, N. I., Lieberman, M. D., & Williams, K. D.
(2003). Bolí odmítnutí? Studie fMRI o sociálním vyloučení. Science, 302(5643),
290-292. testovala hypotézu, že lidé, kteří byli ostatními vyloučeni,
nahlásí emoční úzkost a že snímky jejich mozků ukážou, že
pociťují bolest ve stejné části mozku, kde je fyzická bolest běžně
pociťována. V experimentu bylo 13 účastníků umístěno do fMRI
přístroje na snímkování mozku. Účastníkům bylo řečeno, že budou hrát
počítačovou „Cyberball“ hru se dvěma dalšími hráči, kteří byli také ve fMRI
přístrojích (oba protivníci ve skutečnosti neexistovali a jejich odpovědi byly
řízeny počítačem).
Každý z účastníků byl měřen za tří různých podmínek. V
první části experimentu bylo účastníkům řečeno, že v důsledku
technických obtíží ještě nelze navázat spojení s dalšími dvěma skenery,
a tak se zpočátku nemohli zapojit do hry, ale jen ji sledovat. To
umožnilo výzkumníkům pořídit si základní záznam fMRI. Pak během druhého
inkluzivního skenu hráli účastníci hru, údajně se dvěma dalšími
hráči. Během této doby hodili ostatní hráči účastníkům míč.
Ve třetím, vyloučení, skenu však účastníci nejprve obdrželi sedm
hodů od dalších dvou hráčů, ale pak byli ze hry vyloučeni,
protože oba hráči přestali házet účastníkům míč pro
zbytek skenu (45 hodů).
Výsledky analýz ukázaly, že aktivita ve dvou oblastech čelního laloku
byla během vyloučení skenu výrazně vyšší než během zařazení
skenu. Protože tyto mozkové oblasti jsou známy z předchozího výzkumu být aktivní
u jedinců, kteří pociťují fyzickou bolest, autoři dospěli k závěru, že
tyto výsledky ukazují, že fyziologické reakce mozku spojené s bytí
sociálně vyloučeni ostatními jsou podobné mozkové reakce prožívané po
tělesným poraněním.
Další výzkum (Chen, Williams, Fitness, & Newton, 2008; Wesselmann, Bagg,
& Williams, 2009)Chen, Z., Williams, K. D., Fitness, J., & Newton, N. C. (2008).
Když se bolest nezahojí: Zkoumání schopnosti znovu prožít sociální a fyzické
bolest. Psychological Science, 19(8), 789-795; Wesselmann, E. D., Bagg, D., &

3.3 Psychologové studují mozek pomocí mnoha různých metod

141

Kapitola 3 Mozky, těla a chování

Williams, K. D. (2009). „Cítím tvou bolest“: Účinky pozorování ostracismu na
systém detekce ostracismu. Journal of Experimental Social Psychology, 45(6),
1308-1311. zdokumentoval, že lidé reagují na vyloučení v různých
situacích s různými emocemi a chováním. Lidé, kteří mají pocit, že
jsou vyloučeni, nebo dokonce ti, kteří pozorují jiné lidi, jak jsou vyloučeni, nejenže
pociťují bolest, ale cítí se hůře o sobě a svých vztazích s
lidmi obecněji a mohou více pracovat na tom, aby se pokusili obnovit
spojení s ostatními.

KLÍČOVÉ TAKEAWAYE
• Studium mozků mrtvol může vést k objevům o struktuře mozku
ale tyto studie jsou omezené kvůli skutečnosti, že mozek
již není aktivní.
• Studie lézí jsou informativní o účincích lézí na různé
oblasti mozku.
• Elektrofyziologické záznamy mohou být použity u zvířat k přímému
měření mozkové aktivity.
• Měření elektrické aktivity v mozku, jako je
elektroencefalografie (EEG), se používají k hodnocení vzorců mozkových vln
a aktivity.
• Funkční magnetická rezonance (fMRI) měří průtok krve v
mozku během různých aktivit, poskytuje informace o
aktivitě neuronů a tím i o funkcích oblastí mozku.
• Transkraniální magnetická stimulace (TMS) se používá k dočasné a
bezpečné deaktivaci malé oblasti mozku s cílem otestovat kauzální
účinky deaktivace na chování.

EXERCIZE A KRITICKÉ MYSLENÍ
1. Zvažte různé způsoby, kterými psychologové studují mozek, a
vymyslete psychologické charakteristiky nebo chování, které by mohly být studovány
pomocí každé z různých technik.

3.3 Psychologové studují mozek pomocí mnoha různých metod

142

Kapitola 3 Mozky, těla a chování

3.4 Spojit vše dohromady: Nervový systém a endokrin
Systém
ÚČELOVÉ CÍLE
1. Shrnout primární funkce CNS a subsystémů
PNS.
2. Vysvětlete, jak elektrické složky nervového systému a
chemické složky endokrinního systému spolupracují, aby
ovlivňovat chování.

Nyní, když jsme zvážili, jak fungují jednotlivé neurony a role
různé oblasti mozku, je čas se zeptat, jak se tělu daří „dát to všechno dohromady“.
Jak se složité činnosti v různých částech mozku, jednoduché all-ornothing palby miliard propojených neuronů, a různé chemické
systémy v těle, spolupracovat, aby tělo reagovat na sociální
prostředí a zapojit se do každodenního chování? V této části uvidíme, že
složitosti lidského chování je dosaženo prostřednictvím společných akcí
elektrické a chemické procesy v nervovém systému a endokrinním systému.

Elektrické ovládání chování: nervový systém
Nervový systém (viz obr. 3.17 „Funkční divize nervového systému“
Systém“), elektrická informační dálnice těla, se skládá z
nervy46 – svazky vzájemně propojených neuronů, které synchronně střílejí, aby přenášely zprávy. The
centrální nervový systém (CNS), složený z mozku a míchy, je hlavní
kontrolor tělesných funkcí, pověřený interpretací smyslových informací
a reagovat na ni vlastními směrnicemi. CNS interpretuje informace
přicházející od smyslů, formuluje vhodnou reakci a posílá odpovědi
příslušnému systému odpovídajícím způsobem reagovat. Vše, co vidíme, slyšíme,
čich, dotek a chuť je nám zprostředkována z našich smyslových orgánů jako nervové
impulsy, a každý z příkazů, které mozek posílá do těla, a to jak
vědomě a nevědomě cestuje i tímto systémem.

46. Svazek propojených
neurony, které hoří synchronně
přenášet zprávy.

143

Kapitola 3 Mozky, těla a chování

Obrázek 3.17 Funkční divize nervového systému

Nervy se rozlišují podle své funkce. Senzorický (nebo aferentní)
neuron47 přenáší informace ze smyslových receptorů, zatímco motorický (nebo eferentní)
neuron48 přenáší informace do svalů a žláz. Intereuron49, což je
zdaleka nejběžnější typ neuronu, se nachází primárně v CNS a je
zodpovědný za komunikaci mezi neurony. Interneurony umožňují mozku
kombinovat více zdrojů dostupných informací a vytvořit tak ucelený obraz
předávané smyslové informace.
47. Neuron, který přenáší
informace ze smyslových
receptorů.
48. Neuron, který přenáší
informace do svalů a
žláz.
49. Nejčastější typ
neuronu, zodpovědný za
komunikaci mezi
neurony.
50. Dlouhý, tenký, tubulární svazek
nervů a podpůrných buněk
který se rozprostírá z
mozku dolů.
51. Nedobrovolný a téměř
okamžitý pohyb v
reakci na podnět.

Míšní mícha50 je dlouhý, tenký, tubulární svazek nervů a podpůrných buněk, který
se táhne dolů z mozku. Je to centrální tok informací pro tělo.
V rámci míchy předávají vzestupné úseky smyslových neuronů smyslové
informace ze smyslových orgánů do mozku, zatímco sestupují úseky motorických
neuronů předávají motorické povely zpět do těla. Když je nutná rychlejší než obvyklá
reakce, může mícha provést vlastní zpracování a obejít mozek
úplně. Reflex 51 je nedobrovolný a téměř okamžitý pohyb v reakci
na podnět. Reflexy se spouští, když je smyslová informace natolik silná, že
dosáhne daného prahu a interneurony v míše jednají tak, aby poslaly
zprávu zpět přes motorické neurony, aniž by předaly informaci
mozku (viz obr. 3.18 „Reflex“). Když se dotknete sporáku a okamžitě
odtáhnete ruku, nebo když zatápete mobilním telefonem a instinktivně sáhnete
k jeho chycení dříve, než spadne, reflexy v míše nařídí odpovídající reakce
dříve, než si váš mozek vůbec uvědomí, co se děje.

3.4 Spojit vše dohromady: Nervový systém a endokrinní systém

144

Kapitola 3 Mozky, těla a chování

Obrázek 3.18 Reflex

Centrální nervový systém může interpretovat signály ze smyslových neuronů a reagovat na ně extrémně rychle prostřednictvím
motorických neuronů, aniž by mozek musel být zapojen. Tyto rychlé reakce, známé jako reflexy, mohou
snížit poškození, které můžeme zažít například v důsledku dotyku s horkým sporákem.

Pokud je centrální nervový systém řídícím centrem těla, periferní
nervový systém (PNS) představuje přední linii. PNS propojuje CNS s tělesnými
smyslovými receptory, svaly a žlázami. Jak můžete vidět na obrázku 3.19 „Autonomický
nervový systém“, periferní nervový systém je sám rozdělen na dva
subsystémy, jeden kontroluje vnitřní reakce a jeden kontroluje vnější
reakce.

52. Rozdělení PNS, které
řídí vnitřní činnosti
lidského těla, včetně
srdeční frekvence, dýchání,
trávení, slinění,
pocení, močení a
sexuálního vzrušení.
53. Rozdělení PNS, které
řídí vnější aspekty
těla, včetně kosterních
svalů, kůže a smyslových
orgánů.

Autonomní nervový systém (ANS)52 je rozdělení PNS, které řídí
vnitřní činnosti lidského těla, včetně srdečního tepu, dýchání, trávení, slinění,
pocení, močení a sexuálního vzrušení. Mnoho činností ANS, jako je
srdeční tep a trávení, je automatických a mimo naši vědomou kontrolu, ale jiné,
jako je dýchání a sexuální aktivita, mohou být řízeny a ovlivňovány vědomými
procesy.
Somatický nervový systém (SNS)53 je rozdělení PNS, které řídí
vnější aspekty těla, včetně kosterních svalů, kůže a smyslových orgánů.
Somatický nervový systém se skládá především z motorických nervů zodpovědných za
vysílání mozkových signálů pro stahy svalů.

3.4 Dát to všechno dohromady: Nervový systém a endokrinní systém

145

Kapitola 3 Mozky, těla a chování

Samotný autonomní nervový systém lze dále rozdělit na sympatický
a parasympatické systémy (viz Obrázek 3.19 „Autonomní nervový systém“).
Sympatická divize ANS54 se podílí na přípravě těla na chování,
zejména v reakci na stres, aktivací orgánů a žláz v endokrinním
systému. parasympatické dělení ANS55 má tendenci zklidňovat tělo zpomalováním
srdce a dýchání a tím, že umožní tělu zotavit se z činností, které
sympatický systém příčiny. Sympatické a parasympatické rozdělení
normálně fungovat v opozici proti sobě, tak, že sympatické rozdělení
chová se trochu jako plynový pedál na autě a parasympatické dělení se chová
Jako brzda.
Obrázek 3.19 Autonomní nervový systém

54. Zapojeni do přípravy těla
pro chování, zejména v
reakce na stres, podle
aktivaci orgánů a
žlázy v endokrinní oblasti
systému.
55. Tenduje ke zklidnění těla
zpomalení srdce a
dýchání a umožněním
tělo k zotavení z
aktivity, které sympatický
systémových příčin.

Autonomní nervový systém má dvě divize: Sympatická divize působí na povzbuzení těla, připravuje ho
k akci. Parazitické dělení působí na zklidnění těla, umožňuje mu odpočívat.

Naše každodenní aktivity jsou řízeny interakcí mezi sympatickými
a parasympatické nervové systémy. Například, když se dostaneme z postele v
dopoledne bychom zažili prudký pokles krevního tlaku, kdyby nebylo
působení sympatického systému, který automaticky zvyšuje průtok krve

3.4 Spojit vše dohromady: nervový systém a endokrinní systém

146

Kapitola 3 Mozky, těla a chování

těla. Podobně, poté, co sníme velké jídlo, parasympatický systém
automaticky posílá více krve do žaludku a střev, což nám umožňuje
efektivně trávit potravu. A možná máte zkušenost, že nejste
všichni hladoví před stresující událostí, jako je sportovní hra nebo zkouška (kdy
sympatické oddělení bylo primárně v akci), ale najednou zjistíte, že hladovíte
poté, co parasympatický systém převezme vládu. Oba systémy spolupracují, aby
udržely životně důležité tělesné funkce, což vede k homeostázě56, přirozené rovnováze v
tělesných systémech.

Chemické látky těla pomáhají kontrolovat chování: endokrin
systém
Nervový systém je navržen tak, aby nás chránil před nebezpečím prostřednictvím
interpretace podnětů a reakcí na ně. Primární funkcí
sympatických a parasympatických nervových systémů je však interakce s endokrinním
systémem za účelem vyvolání chemických látek, které poskytují jiný systém pro ovlivňování našich pocitů
a chování.
Žláza57 v endokrinním systému se skládá ze skupin buněk, které fungují za účelem vylučování
hormonů. Hormon 58 je chemická látka, která se pohybuje po celém těle a pomáhá regulovat
emoce a chování. Když se hormony uvolněné jednou žlázou dostanou do receptorových
tkání nebo jiných žláz, mohou tyto přijímající receptory vyvolat uvolnění dalších
hormonů, což vede k řadě složitých chemických řetězových reakcí. Endokrinní
systém spolupracuje s nervovým systémem a ovlivňuje mnoho aspektů
lidského chování, včetně růstu, reprodukce a metabolismu. A
endokrinní systém hraje v emocích zásadní roli. Protože žlázy u mužů a
žen se liší, hormony také pomáhají vysvětlit některé pozorované behaviorální
rozdíly mezi muži a ženami. Hlavní žlázy v endokrinním systému jsou
znázorněny na obrázku 3.20 „Hlavní žlázy endokrinního systému“.

56. Přirozená rovnováha v
tělesných systémech.
57. Skupiny buněk, které fungují
za účelem vylučování hormonů.
58. Chemická látka, která se pohybuje
po celém těle, aby pomohla
regulovat emoce a
chování.

3.4 Dát to všechno dohromady: Nervový systém a endokrinní systém

147

Kapitola 3 Mozky, těla a chování

Obrázek 3.20 Hlavní žlázy endokrinního systému

Muž je zobrazen vlevo a žena vpravo.

Hypofýza (hypofýza)59, malá žláza velikosti hrášku, která se nachází v blízkosti středu mozku, je
zodpovědná za řízení tělesného růstu, ale má také mnoho dalších vlivů, které
z ní činí primární faktor pro regulaci chování. Hypofýza vylučuje
hormony, které ovlivňují naše reakce na bolest, stejně jako hormony, které signalizují, že
vaječníky a varlata vytvářejí pohlavní hormony. Hypofýza také řídí
ovulaci a menstruační cyklus u žen. Protože hypofýza má tak
důležitý vliv na ostatní žlázy, je někdy známá jako „hlavní žláza“.

59. Malá žláza velikosti hrášku, která se nachází
v blízkosti středu mozku,
která je zodpovědná za
řízení tělesného růstu.

Mezi další žlázy endokrinního systému patří slinivka břišní, která vylučuje
hormony určené k tomu, aby tělo bylo zásobováno palivem pro výrobu a udržování
zásob energie; šišinka, umístěná uprostřed mozku, která vylučuje
melatonin, hormon, který pomáhá regulovat cyklus bdění a spánku; a štítná žláza a
příštítná tělíska, které jsou zodpovědné za stanovení toho, jak rychle tělo využívá
energii a hormony, a za kontrolu množství vápníku v krvi a
kostech.

3.4 Spojit to všechno dohromady: Nervový systém a endokrinní systém

148

Kapitola 3 Mozky, těla a chování

Tělo má dvě trojúhelníkové nadledvinky, jednu na každé ledvině. Nadledviny
žlázy60 produkují hormony, které regulují rovnováhu soli a vody v těle, a jsou
podílí se na metabolismu, imunitním systému a sexuálním vývoji a funkci. The
nejdůležitější funkcí nadledvin je vylučování hormonů
epinefrin (také známý jako adrenalin) a norepinefrin (také známý jako
noradrenalin), když jsme vzrušení, ohroženi, nebo ve stresu. Epinefrin a
norepinefrin stimuluje sympatické dělení ANS, což způsobuje zvýšení
činnost srdce a plic, rozšíření zornic a zvýšení hladiny cukru v krvi, což
dát tělu příval energie reagovat na hrozbu. Činnost a úloha
nadledvinky v reakci na stres poskytuje vynikající příklad blízkého
vztah a vzájemná závislost nervového a endokrinního systému. Rychle působící nervový systém je nezbytný pro okamžitou aktivaci nadledvinek,
zatímco endokrinní systém mobilizuje tělo k akci.
Mužské pohlavní žlázy, známé jako testes61, vylučují řadu hormonů, z nichž nejdůležitější
je testosteron62, mužský pohlavní hormon. Testosteron reguluje
tělesné změny spojené se sexuálním vývojem, včetně zvětšení
penisu, prohloubení hlasu, růstu vousů a ochlupení a zvýšení
svalového růstu a síly. Vaječníky63, ženské pohlavní žlázy, se nacházejí v
pánvi. Produkují vajíčka a vylučují ženské hormony estrogen a
progesteron. Estrogen se podílí na vývoji ženských pohlavních znaků,
včetně růstu prsou, hromadění tělesného tuku kolem boků a stehen,
a růstového spurtu, ke kterému dochází během puberty. Jak estrogen, tak progesteron
se také podílejí na těhotenství a regulaci menstruačního cyklu.

60. Produkují hormony, které
regulují rovnováhu soli a vody
v těle a podílejí se
na metabolismu, imunitním
systému a sexuálním
vývoji a funkci.
61. Mužské pohlavní žlázy.
62. Mužský pohlavní hormon.
63. Ženské pohlavní žlázy.

Nedávný výzkum určil některé důležité role pohlavních hormonů v
společenském chování. Dabbs, Hargrove a Heusel (1996)Dabbs, J. M., Jr., Hargrove, M. F.,
& Heusel, C. (1996). Rozdíly mezi testosterony mezi vysokoškolskými bratrstvy: Dobře vychovaný vs. rozverný. Osobnost a individuální rozdíly, 20(2), 157–161.
měřily hladiny testosteronu u 240 mužů, kteří byli členy 12 bratrstev
na dvou univerzitách. Získaly také popisy bratrstev od
univerzitních funkcionářů, členů bratrstev, ročenek a fotografií z kapitulních domů,
a poznámek výzkumníků z terénu. Výzkumníci srovnávali hladiny testosteronu a
popisy jednotlivých bratrstev. Zjistili, že bratrstva s
nejvyššími průměrnými hladinami testosteronu byla také více divoká a neukázněná a jedno z
těchto bratrstev bylo známo napříč kampusem pro hrubost svého chování. Na
druhé straně, bratrstva s nejnižšími průměrnými hladinami testosteronu byla
lépe vychovaná, přátelská a příjemná, akademicky úspěšná a společensky
zodpovědná. Banks and Dabbs (1996)Banks, T., & Dabbs, J. M., Jr. (1996). Salivary
testosteron a kortizol v delikventní a násilné městské subkultuře. Journal of
Social Psychology, 136(1), 49-56. zjistil, že mladiství delikventi a vězni, kteří
měli vysoké hladiny testosteronu se také chovali násilněji a Tremblay et al. (1998)
Tremblay, R. E., Schaal, B., Boulerice, B., Arseneault, L., Soussignan, R. G., Paquette,

3.4 Putting It All Together: The Nervous System and the Endocrine System

149

Kapitola 3 Mozky, těla a chování

D., & Laurent, D. (1998). Testosteron, fyzická agrese, dominance a fyzický
vývoj v rané adolescenci. International Journal of Behavioral Development,
22(4), 753-777. zjistil, že testosteron souvisí s houževnatostí a vůdčím
chováním dospívajících chlapců. I když jsou hladiny testosteronu vyšší u mužů než
u žen, vztah mezi testosteronem a agresí není omezen na
muže. Studie také prokázaly pozitivní vztah mezi testosteronem a
agresí a souvisejícím chováním (jako je soutěživost) u žen (Cashdan,
2003).Cashdan, E. (2003). Hormony a soutěživá agrese u žen.
Agresivní chování, 29(2), 107-115.
Je třeba mít na paměti, že pozorované vztahy mezi hladinami testosteronu
a agresivním chováním, které byly nalezeny v těchto studiích, nedokazují, že
testosteron způsobuje agresi – vztahy jsou pouze korelační. Ve skutečnosti
existují důkazy, že vztah mezi násilím a testosteronem jde také
opačným směrem: hraní agresivní hry, jako je tenis nebo dokonce šachy,
zvyšuje hladinu testosteronu vítězů a snižuje
hladinu testosteronu poražených (Gladue, Boechler, & McCaul, 1989; Mazur, Booth, & Dabbs,
1992),Gladue, B. A., Boechler, M., & McCaul, K. D. (1989). Hormonální reakce na
kompetici u lidských mužů. Agresivní chování, 15(6), 409-422; Mazur, A., Booth,
A., & Dabbs, J. M. (1992). Testosteron a šachová soutěž. Sociální psychologie
Čtvrtletně, 55(1), 70-77. a možná právě proto se vzrušení fotbaloví fanoušci někdy bouří
když jejich tým vyhraje.
Nedávný výzkum také začal dokumentovat roli, kterou mohou ženské pohlavní hormony
hrát v reakcích na ostatní. Studie o hormonálních vlivech na sociálně-kognitivní
fungování (Macrae, Alnwick, Milne, & Schloerscheidt, 2002)Macrae, C. N., Alnwick,
K. A., Milne, A. B., & Schloerscheidt, A. M. (2002). Vnímání osob v celém
menstruačním cyklu: Hormonální vlivy na sociálně-kognitivní fungování. Psychologické
Věda, 13(6), 532-536. zjistila, že ženy jsou snáze schopné vnímat a
kategorizovat mužské obličeje během plodnějších fází jejich menstruačního cyklu.
Ačkoli výzkumníci neměřili přímo přítomnost hormonů, je pravděpodobné,
že fázově specifické hormonální rozdíly ovlivnily vnímání žen.
V tomto bodě můžete začít vidět, jak důležitou roli hrají hormony v
chování. Ale hormony, které jsme v této sekci přezkoumali, představují pouze
podmnožinu mnoha vlivů, které hormony mají na naše chování. V následujících kapitolách
se budeme zabývat důležitými rolemi, které hormony hrají v mnoha dalších
chováních, včetně spánku, sexuální aktivity a pomáhání a ubližování druhým.

3.4 Spojování všeho dohromady: Nervový systém a endokrinní systém

150

Kapitola 3 Mozky, těla a chování

KLÍČOVÉ TAKEAWAYS
• Tělo využívá elektrické i chemické systémy k vytvoření
homeostáza.
• CNS se skládá ze svazků nervů, které nesou zprávy do a
z PNS
• Periferní nervový systém se skládá z autonomní nervové
systém (ANS) a periferní nervový systém (PNS). ANS je
dále rozděleny na sympatické (aktivující) a parasympatické
(zklidňující) nervové systémy. Tato dělení jsou aktivována žlázami a
orgány v endokrinním systému.
• Specifické nervy, včetně smyslových neuronů, motorické neurony a
interneurony, každý má specifické funkce.
• Mícha může obejít mozek tím, že reaguje rychle pomocí
reflexy.
• Hypofýza je hlavní žláza, ovlivňující mnoho dalších žláz.
• Hormony produkované hypofýzy a nadledvinek regulovat
růst, stres, sexuální funkce a chemická rovnováha v těle.
• Nadledvinky produkují adrenalin a noradrenalin,
zodpovědné za naše reakce na stres.
• Pohlavní hormony, testosteron, estrogen a progesteron, hrají
důležitou roli v pohlavních rozdílech.

EXERCIZE A KRITICKÉ MYSLENÍ
1. Vzpomeňte si na dobu, kdy jste byli ohroženi nebo ve stresu. Jaké fyziologické
reakce jste v dané situaci zažili a jaké aspekty
endokrinního systému podle vás tyto reakce vyvolaly?
2. Vezměte v úvahu emoce, které jste zažili v posledních několika
týdnech. Jaké hormony se podle vás mohly podílet na
vytváření těchto emocí?

3.4 Spojit to všechno dohromady: Nervový systém a endokrinní systém

151

Kapitola 3 Mozky, těla a chování

3.5 Shrnutí kapitoly
Veškeré lidské chování, myšlenky a pocity jsou produkovány činy našich
mozky, nervy, svaly a žlázy.
Tělo je řízeno nervovým systémem, který se skládá z centrální nervové
systém (CNS) a periferní nervový systém (PNS) a endokrinní systém,
který se skládá ze žláz, které vytvářejí a ovládají hormony.
Neurony jsou buňky nervového systému. Neurony jsou složeny z soma, které
obsahuje jádro buňky; dendrit, který sbírá informace od jiných
buňky a posílá informace do soma; a dlouhé segmentované vlákno, známý jako
axon, který přenáší informace z buněčného těla na jiné
neuronů a svalů a žláz.
Nervový systém pracuje pomocí elektrochemického procesu. Elektrický náboj
se pohybuje samotným neuronem a k přenosu informací se používají chemické látky
mezi neurony. Uvnitř neuronu dochází k elektrickému náboji ve formě
akční potenciál. Akční potenciál funguje ve stylu vše nebo nic.
Neurony jsou odděleny spojovacími oblastmi známými jako synapse. Neurotransmitery
cestování synaptickým prostorem mezi koncovým tlačítkem jednoho neuronu a
dendrity jiných neuronů, kde se vážou na dendrity v sousedním
neuronů. Více než 100 chemických látek produkovaných v těle byly
identifikovány jako neurotransmitery, a tyto látky mají široký a hluboký
vliv na emoce, poznávání a chování.
Léky, které můžeme požít, mohou buď napodobovat (agonisté) nebo blokovat (antagonisté)
operace neurotransmiterů.
Mozky všech zvířat jsou vrstevnaté a celkově jsou si dost podobné.
Mozkový kmen je nejstarší a nejvnitřnější oblast mozku. Ovládá nejvíce
základní funkce života, včetně dýchání, pozornosti a motorických reakcí. The
mozkový kmen zahrnuje dřeň, pony a retikulární formaci.
Nad mozkovým kmenem jsou další části starého mozku podílející se na zpracování
chování a emocí, včetně talamu, mozečku a limbického

152

Kapitola 3 Mozky, těla a chování

systému. Limbický systém zahrnuje amygdalu, hypothalamus a
hippocampus.
Mozková kůra obsahuje asi 20 miliard nervových buněk a 300 bilionů synaptických
spojení a je podporována miliardami dalších gliových buněk, které obklopují
neurony a navazují na ně. Mozková kůra je rozdělena na dvě hemisféry a každá
hemisféra je rozdělena na čtyři laloky, každý oddělený záhyby známými jako trhliny.
Čelní lalok je primárně zodpovědný za myšlení, plánování, paměť a
úsudek. Paretový lalok je zodpovědný za zpracování informací o dotyku.
Okcipitální lalok zpracovává vizuální informace a temporální lalok je
zodpovědný za sluch a jazyk. Kortex také zahrnuje motorickou kůru,
somatosenzorickou kůru, vizuální kůru, sluchovou kůru a
asociační oblasti.
Mozek může rozvíjet nové neurony, proces známý jako neurogeneze, stejně jako
nové cesty pro nervovou komunikaci (neuroplasticita).
Psychologové studovat mozek pomocí mrtvoly a léze přístupy, stejně jako
pomocí neurozobrazovacích technik, které zahrnují elektroencefalografii (EEG),
funkční magnetická rezonance (fMRI), a transkraniální magnetické
stimulace (TMS).
Senzorické (aferentní) neurony nesou informace ze senzorických receptorů, zatímco
motorické (efferentní) neurony přenášejí informace do svalů a žláz.
Interneurony, zdaleka nejčastější z neuronů, jsou umístěny především uvnitř
CNS a zodpovědný za komunikaci mezi neurony.
Periferní nervový systém je sám rozdělen do dvou subsystémů, z nichž jeden ovládá
vnitřní reakce (autonomní nervový systém, ANS) a jedna kontrolní
vnější reakce (somatický nervový systém). Sympatické rozdělení
ANS se podílí na přípravě těla pro chování aktivací orgánů a
žlázy v endokrinním systému. Parazitické rozdělení ANS má tendenci
zklidnění těla zpomalením srdce a dýchání a umožněním tělu
zotavit se z činností, které sympatický systém způsobuje.
Žlázy v endokrinním systému patří hypofýzy, slinivky břišní,
nadledvinky a mužské a ženské pohlavní žlázy. Mužský pohlavní hormon
testosteron a ženské pohlavní hormony estrogen a progesteron hrát
důležité role v chování a přispívají k rozdílům mezi pohlavími.

3.5 Shrnutí kapitoly

153

Kapitola 4 Vnímání a vnímání

Kapitola 4
Vnímání a vnímání

155

Kapitola 4 Vnímání a vnímání

Nesprávné vnímání ze strany těch, kteří byli vycvičeni k přesnému vnímání hrozby
6. září 2007 se konal summit vedoucích představitelů Asijsko-pacifické hospodářské spolupráce (APEC)
v centru Sydney, Austrálie. Světoví lídři, včetně tehdejšího amerického prezidenta George W. Bushe, byli
účast na summitu. Mnoho silnic v oblasti bylo z bezpečnostních důvodů uzavřeno a přítomnost policie byla vysoká.
Osm členů australské televizní satiry The Chaser’s War on Everything sestavilo jako žert falešnou
kolona složená ze dvou černých vozidel s pohonem všech čtyř kol, černého sedanu, dvou motocyklů, karoserií a
řidiči (viz video níže). Člen skupiny Chas Licciardello byl v jednom z aut převlečený za Usámu bin
Láďa. Kolona projížděla centrální obchodní čtvrtí Sydney a vjela do bezpečnostní zóny
schůze. Kolona byla mávnuta policií, přes dvě kontrolní stanoviště, dokud skupina Chaser nerozhodla
vzala roubík dostatečně daleko a zastavila se před hotelem InterContinental, kde
pobýval bývalý prezident Bush. Licciardello vyšel na ulici a stěžoval si, v postavě bin Ládina, že nebyl
pozván na summit APEC. Až v té době policie opožděně prověřila totožnost členů skupiny,
až je nakonec zatkla.

Kousek motorkářské kolony APEC
(klikněte pro zobrazení videa)
Kousek motorkářské kolony provedený vtipálky z Chaseru v roce 2007.

Poté skupina vypověděla, že se příliš nesnažila zamaskovat svůj pokus jako něco víc než
žert. Jediným reálným pokusem skupiny oklamat policii byla její vozidla označená kanadskou vlajkou. Jinak
skupina používala očividně falešné průkazy a její bezpečnostní průkazy byly potištěny nápisy „JOKE“, „Insecurity“ a
„Je celkem jasné, že to není skutečný průkaz,“ to vše jasně viditelné každému policistovi, který by se mohl obtěžovat
podívat se zblízka, jak kolona projíždí. Na požadovaných nálepkách oficiálního vozidla APEC 2007 byl vytištěn název show
skupiny a tento text: „Tenhle frajer má rád stromy a poezii a některé druhy masožravých
rostlin ho vzrušují.“ Kromě toho několik „bodyguardů“ neslo kamery a jeden z
motocyklistů byl oblečen do džínů, což byly oba detaily, které měly upozornit policii, že něco není v pořádku.
Šprýmaři z Chaseru později vysvětlili hlavní důvod tohoto kousku. Chtěli učinit prohlášení o
skutečnosti, že bin Ládin, světový lídr, nebyl pozván na summit APEC, kde se
projednávaly otázky teroru. Druhým motivem bylo otestovat bezpečnost akce. Právníci pořadu schválili kousek,
za předpokladu, že kolona bude zastavena na setkání APEC.

156

Kapitola 4 Vnímání a vnímání

Schopnost detekovat a interpretovat události, které se kolem nás dějí, nám umožňuje
na tyto podněty vhodně reagovat (Gibson & Pick, 2000).Gibson, E. J., & Pick,
A. D. (2000). Ekologický přístup k percepčnímu učení a rozvoji. New York,
NY: Oxford University Press. Ve většině případů je systém úspěšný, ale jak můžete
vidět z výše uvedeného příkladu, není dokonalý. V této kapitole se budeme zabývat
silnými stránkami a omezeními těchto schopností a zaměříme se jak na
vjem1 – uvědomění si vyplývající ze stimulace smyslového orgánu, tak na
vjem2 – organizaci a interpretaci vjemů. Vnímání a
vnímání spolu bezproblémově pracují, aby nám umožnily prožívat svět skrze
naše oči, uši, nos, jazyk a kůži, ale také kombinovat to, co se v současnosti
učíme z prostředí s tím, co o něm již víme, abychom mohli
činit úsudky a volit vhodné chování.
Studium vjemů a vnímání je pro náš každodenní
život nesmírně důležité, protože poznatky vytvořené psychology jsou využívány mnoha způsoby, jak
pomoci tolika lidem. Psychologové úzce spolupracují s mechanickými a elektrickými
inženýry, s odborníky na obranné a vojenské dodavatele a s klinickými,
zdravotními a sportovními psychology, aby jim pomohli aplikovat tyto poznatky do jejich
každodenní praxe. Výzkum je využíván k tomu, aby nám pomohl pochopit a lépe připravit
lidi na zvládání tak rozmanitých událostí, jako je řízení aut, létání letadel, vytváření
robotů a zvládání bolesti (Fajen & Warren, 2003).Fajen, B. R., & Warren, W. H.
(2003). Behaviorální dynamika řízení, vyhýbání se překážkám a výběr trasy.
Journal of Experimental Psychology: Human Perception and Performance, 29(2), 343–362.

1. Uvědomění vyplývající ze
stimulace smyslového orgánu.
2. Organizace a
interpretace vjemů.

157

Kapitola 4 Vnímání a vnímání

Obrázek 4.1

Strojní inženýři, průmysloví psychologové, sportovní psychologové a designéři videoher využívají znalosti o
pocit a vnímání vytvářet a zlepšovat každodenní předměty a chování.
© Thinkstock

Začneme kapitolu se zaměřením na šest smyslů vidění, sluchu, čichu,
dotýkání se, ochutnávání a sledování polohy těla (propriocepce). Uvidíme, že
pocit je někdy relativně přímý, v tom smyslu, že široká škála podnětů
kolem nás informovat a řídit naše chování rychle a přesně, ale přesto
je vždy výsledkem alespoň nějakého výkladu. Nemáme přímou zkušenost
podněty, ale spíše tyto podněty prožíváme tak, jak jsou vytvářeny našimi smysly.
Každý smysl dokoná základní proces transdukce3—konverze podnětů
detekovány receptorovými buňkami na elektrické impulsy, které jsou pak transportovány do mozku—
různé, ale související, způsoby.

3. Přeměna podnětů
detekovány receptorovými buňkami na
elektrické impulzy, které jsou
poté transportován do mozku.

Poté, co jsme zrevidovali základní procesy vjemů, přejdeme k tématu
vnímání, se zaměřením na to, jak mozek zpracování smyslové zkušenosti nemůže
jen nám pomáhají dělat rychlé a přesné úsudky, ale také nás uvádějí v omyl, aby se

158

Kapitola 4 Vnímání a vnímání

percepčních a odsuzujících chyb, například těch, které umožnily skupině Chaser
narušit bezpečnost na zasedání APEC.

159

Kapitola 4 Vnímání a vnímání

4.1 Zažíváme svůj svět prostřednictvím senzace
ÚČELOVÉ CÍLE
1. Přezkoumat a shrnout kapacity a omezení lidských
pocit.
2. Vysvětlete rozdíl mezi vjemem a vnímáním a popište
jak psychologové měří smyslové a rozdílové prahy.

Smyslové prahy: Co můžeme zažít?
Lidé disponují silnými smyslovými schopnostmi, které nám umožňují vnímat kaleidoskop
památek, zvuků, vůní a chutí, které nás obklopují. Naše oči detekují světelnou energii
a naše uši zachytí zvukové vlny. Naše pokožka vnímá dotek, tlak, teplo a chlad.
Naše jazyky reagují na molekuly potravin, které jíme, a naše nosy detekují vůně
ve vzduchu. Lidský percepční systém je drátován pro přesnost, a lidé jsou
mimořádně dobře využít širokou škálu informací, které mají k dispozici
(Stoffregen & Bardy, 2001).Stoffregen, T. A., & Bardy, B. G. (2001). Zapnuto
specifikace a smysly. Behaviorální a mozkové vědy, 24(2), 195-261.
V mnoha ohledech jsou naše smysly docela pozoruhodné. Lidské oko dokáže detekovat
ekvivalent jediného plamene svíčky hořícího 30 mil daleko a dokáže rozlišit
mezi více než 300 000 různými barvami. Lidské ucho dokáže detekovat zvuky tak nízké
jako 20 hertzů (vibrace za sekundu) a až 20 000 hertzů a slyší
tikot hodin asi 20 stop daleko v tiché místnosti. Můžeme ochutnat čajovou lžičku cukru
rozpuštěnou ve 2 galonech vody a jsme schopni ucítit jednu kapku parfému
rozptýleného v třípokojovém bytě. Můžeme cítit křídlo včely na naší tváři
spadlé z výšky 1 centimetru (Galanter, 1962).Galanter, E. (1962). Současné
Psychofyzika. In R. Brown, E. Galanter, E. H. Hess, & G. Mandler (Eds.), New directions
in psychology. New York, NY: Holt, Rinehart and Winston.

160

Kapitola 4 Vnímání a vnímání

Odkaz
Chcete-li získat představu o rozsahu zvuků, které lidské ucho může cítit, zkuste testování
vaše slyšení zde:
http://test-my-hearing.com

I když tam je hodně, co děláme smysl, tam je dokonce
více, než nemáme. Psi, netopýři, velryby, a někteří
hlodavci všichni mají mnohem lepší sluch než my, a
mnoho zvířat má daleko bohatší čich. Ptáci jsou
schopen vidět ultrafialové světlo, které nemůžeme (viz
Obrázek 4.3 „Ultrafialové světlo a vidění ptáků“) a plechovka
také cítit tah zemského magnetického pole. Kočky
mají extrémně citlivý a sofistikovaný smysl pro
dotykem, a jsou schopni navigovat v kompletní
tma pomocí jejich vousy. Skutečnost, že různé
organismy mají různé pocity je součástí jejich
evoluční adaptace. Každý druh je přizpůsoben
vnímat věci, které jsou pro ně nejdůležitější,
zatímco si blaženě neuvědomují věci, které nemají
hmoty.
Obrázek 4.3 Ultrafialové světlo a vidění ptáků

Obrázek 4.2

Velmi citlivý smysl psa
se hodí při
pátrání po pohřešovaných osobách,
výbušninách, potravinách a drogách.
Zdroj: Foto s laskavým svolením Haralda
Dettenborn,
http://commons.wikimedia.org/
wiki/File:Msc2010_dett_0036.jpg.

Protože ptáci vidí ultrafialové světlo, ale lidé ne, to, co nám připadá jako obyčejný černý pták, vypadá hodně
jinak než pták.

4.1 Zažíváme náš svět prostřednictvím vjemů

161

Kapitola 4 Sensing and Perceiving

Source: Adapted from Fatal Light Awareness Program. (2008). Náš výzkumný program. Retrieved from
http://www.flap.org/research.htm.

Measuring Sensation
Psychofysics4 je obor psychologie, který studuje účinky fyzických podnětů na
smyslové vnímání a duševní stavy. Obor psychofyziky založil
německý psycholog Gustav Fechner (1801–1887), který jako první studoval
vztah mezi silou podnětu a schopností člověka rozpoznat
podnět.
Měřicí techniky vyvinuté Fechnerem a jeho kolegy jsou navrženy
částečně tak, aby pomohly určit hranice lidského vnímání. Jedním z důležitých kritérií je
schopnost detekovat velmi slabé podněty. Absolutní prahové5 pocitu je
definováno jako intenzita podnětu, který umožňuje organismu ho jen stěží detekovat.
V typickém psychofyzikálním experimentu je jedinci prezentována řada
pokusů, ve kterých je signál někdy prezentován a někdy ne, nebo ve kterých jsou prezentovány dva
podněty, které jsou buď stejné, nebo odlišné. Představte si například,
že jste byli požádáni, abyste podstoupili zkoušku sluchu. Při každé ze zkoušek je vaším úkolem
uvést buď „ano“, pokud jste slyšeli zvuk, nebo „ne“, pokud jste ho neslyšeli. Signály jsou
záměrně vytvořeny tak, aby byly velmi slabé, což ztěžuje přesné úsudky.
Problémem pro vás je, že velmi slabé signály vytvářejí nejistotu. Protože naše
uši neustále vysílají do mozku informace o pozadí, budete si
někdy myslet, že jste slyšeli zvuk, když tam žádný nebyl, a
někdy se vám nepodaří detekovat zvuk, který tam je. Vaším úkolem je určit, zda
nervová aktivita, kterou prožíváte, je způsobena pouze šumem pozadí
nebo je výsledkem signálu uvnitř šumu.

4. Je obor psychologie,
který studuje účinky
fyzických podnětů na smyslové
vnímání a duševní stavy.
5. Intenzita podnětu, který
umožňuje organismu jej jen
stěží detekovat.
6. Technika používaná k určení
schopnosti vnímatele
oddělit skutečné signály od
šumu pozadí.

Odpovědi, které podáváte při testu sluchu, lze analyzovat pomocí signálové
detekční analýzy. Signálová detekční analýza6 je technika používaná k určení
schopnosti vnímatele oddělit skutečné signály od šumu pozadí (Macmillan &
Creelman, 2005; Wickens, 2002).Macmillan, N. A., & Creelman, C. D. (2005). Detekce
teorie: Uživatelská příručka (2. vyd.). Mahwah, NJ: Lawrence Erlbaum Associates; Wickens,
T. D. (2002). Elementární teorie detekce signálu. New York, NY: Oxford University
Press. Jak můžete vidět na obrázku 4.4 „Výstupy analýzy detekce signálu“, každý
soudní proces vytváří čtyři možné výsledky: K zásahu dojde, když vy, jako
posluchač, správně řeknete „ano“, když se ozval zvuk. K falešnému poplachu dojde, když
odpovíte „ano“ na žádný signál. V dalších dvou případech odpovíte „ne“ – buď minete

4.1 We Experience Our World Through Sensation

162

Kapitola 4 Vnímání a vnímání

(vyslovení „ne“, když byl signál) nebo správné odmítnutí (vyslovení „ne“, když
ve skutečnosti nebyl signál).
Obrázek 4.4 Výstupy analýzy detekce signálu

Naše schopnost přesně detekovat podněty se měří pomocí analýzy detekce signálu. Dvě z možných rozhodnutí
(shoda a správné odmítnutí) jsou přesná; další dvě (zmeškání a falešné poplachy) jsou chyby.

Analýza dat z psychofyzikálního experimentu vytváří dvě měřítka.
Jedno měřítko, známé jako citlivost, odkazuje na skutečnou schopnost jedince
detekovat přítomnost nebo nepřítomnost signálů. Lidé, kteří mají lepší sluch, budou mít
vyšší citlivost než lidé s horším sluchem. Druhé měřítko, odezva
zkreslení, odkazuje na tendenci chování odpovídat „ano“ na pokusy, která je
nezávislá na citlivosti.
Představte si například, že místo zkoušky sluchu jste voják ve
strážní službě a vaším úkolem je detekovat velmi slabý zvuk lámání
větve, který signalizuje, že nepřítel je blízko. Můžete vidět, že v tomto případě dělat
falešný poplach upozorněním ostatních vojáků na zvuk nemusí být tak nákladné jako
minout (nehlásit zvuk), což může být smrtelné. Proto byste mohli

4.1 Zažíváme náš svět prostřednictvím senzace

163

Kapitola 4 Vnímání a vnímání

dobře přijměte velmi mírné zkreslení odezvy, při kterém kdykoli si nejste vůbec jisti,
vyšlete varovný signál. V tomto případě nemusí být vaše odezvy příliš přesné
(vaše citlivost může být nízká, protože vydáváte mnoho falešných poplachů) a přesto
extrémní zkreslení odezvy může zachránit životy.
Další aplikace detekce signálu nastává, když medicínští technici studují
snímky těla na přítomnost rakovinných nádorů. Opět platí, že zmeškání (při kterém
technik nesprávně určí, že nádor neexistuje) může být velmi nákladné, ale
falešné poplachy (odkazující pacienty, kteří nádory nemají, k dalšímu testování) také
mají své náklady. Konečná rozhodnutí, která technici činí, jsou založena na
kvalitě signálu (jasnost obrazu), jejich zkušenostech a tréninku (schopnosti
rozpoznat určité tvary a textury nádorů) a jejich nejlepších odhadech o
relativních nákladech zmeškání oproti falešným poplachům.
Ačkoli jsme se na tento bod zaměřili na absolutní práh, druhé
důležité kritérium se týká schopnosti posoudit rozdíly mezi podněty. Prah
rozdílu (nebo jen znatelný rozdíl [JND])7 odkazuje na změnu
podnětu, který může organismus jen stěží detekovat. Německý fyziolog
Ernst Weber (1795–1878) učinil důležitý objev o JND – konkrétně, že
schopnost detekovat rozdíly nezávisí ani tak na velikosti rozdílu
ale na velikosti rozdílu ve vztahu k absolutní velikosti podnětu.
Weberův zákon8 tvrdí, že právě znatelný rozdíl podnětu je konstantní
podíl původní intenzity podnětu. Například, pokud máte šálek
kávy, ve kterém je jen velmi málo cukru (řekněme 1 čajová lžička), přidání další
čajové lžičky cukru udělá velký rozdíl v chuti. Ale pokud byste přidali stejnou
čajovou lžičku do šálku kávy, ve kterém už bylo 5 čajových lžiček cukru, pak byste
asi by ten rozdíl tolik neochutnal (ve skutečnosti, podle Weberova zákona,
budete muset přidat ještě 5 čajových lžiček, aby se stejný rozdíl v chuti).

7. Změna podnětu, který
může jen stěží být detekován
organismus.

Jedna zajímavá aplikace Weberova zákona je v našem každodenním nákupním chování.
Naše tendence vnímat rozdíly v nákladech mezi produkty je závislá nejen na
na množství peněz, které utratíme nebo ušetříme, ale také na množství peněz
uloženo v poměru k ceně nákupu. Odvážil bych se říci, že pokud byste byli
o koupi limonády nebo tyčinky v samoobsluze a ceně zboží
v rozmezí od $1 do $3, byste si mysleli, že $3 položka stojí „mnohem více“ než $1
bod. Ale teď si představte, že byste porovnávali dva hudební systémy, jeden
který stál 397 dolarů a jeden, který stál 399 dolarů. Pravděpodobně byste si mysleli, že náklady na
dva systémy byly „přibližně stejné“, i když nákup levnějšího by stále
ušetří vám 2 dolary.

8. Jen znatelný rozdíl
stimulu je konstantní
podíl původní
intenzity stimulu.

4.1 Zažíváme náš svět prostřednictvím senzace

164

Kapitola 4 Vnímání a vnímání

Zaměření výzkumu: Vliv bez uvědomění
Pokud studujete obrázek 4.5 „Absolutní práh“, uvidíte, že absolutní
práh je bod, kdy si uvědomíme slabý podnět. Po tomto
bodu říkáme, že podnět je vědomý, protože můžeme přesně informovat o
jeho existenci (nebo jeho neexistenci) lépe než v 50% případů. Mohou však
podprahové podněty9 (události, které se vyskytují pod absolutním prahem a o nichž
nevíme) mít vliv na naše chování?
Obrázek 4.5
Absolutní práh

Jak se intenzita podnětu zvyšuje, je pravděpodobnější, že ho vnímáme. Stimuli pod absolutním prahem
na nás stále může mít alespoň nějaký vliv, i když je nemůžeme vědomě detekovat.

9. Stimuli, které jsou pod
absolutním prahem a
které si neuvědomujeme.

Různé výzkumné programy zjistily, že podprahové podněty mohou
ovlivnit naše úsudky a chování, alespoň krátkodobě (Dijksterhuis,
2010).Dijksterhuis, A. (2010). Automaticita a nevědomí. In S. T. Fiske, D.
T. Gilbert, & G. Lindzey (Eds.), Handbook of social psychology (5th ed., Vol. 1, pp.

4.1 We Experience Our World Through Sensation

165

Kapitola 4 Vnímání a vnímání

228 – 267). Hoboken, NJ: John Wiley & Sons. Ale zda prezentace
podprahové podněty mohou ovlivnit produkty, které kupujeme byl více
kontroverzní téma v psychologii. V jednom relevantním experimentu, Karremans,
Stroebe, a Claus (2006)Karremans, J. C., Stroebe, W., & Claus, J. (2006). Beyond
Vikářovy fantazie: Dopad podprahového primingu a výběr značky. Deník
z experimentální sociální psychologie, 42(6), 792-798. měli nizozemští vysokoškoláci pohled
série počítačových zkoušek, v nichž řetězec písmen, jako BBBBBBB nebo
BBBbBBB byly prezentovány na obrazovce. Aby se ujistili, že věnovali pozornost
displej, studenti byli požádáni, aby si všimli, zda struny obsahovaly malý
b. Nicméně, bezprostředně před každým z písmen řetězce, výzkumníci
prezentovány buď název nápoje, který je populární v Holandsku (Lipton Ice) nebo
řídící řetězec obsahující stejná písmena jako Lipton Ice (NpeicTol). Tato slova
byly prezentovány tak rychle (jen asi jednu padesátinu sekundy), že
účastníci je nemohli vidět.
Pak byli studenti požádáni, aby uvedli svůj záměr pít Lipton Ice tím, že
odpovídání na otázky typu „Kdybyste teď seděli na terase, jak je to pravděpodobné
že byste si objednali Lipton Ice,“ a také aby naznačili, jak žízniví byli na
čas. Výzkumníci zjistili, že studenti, kteří byli vystaveni
„Lipton Ice“ slova (a zejména ta, která uváděla, že
již žízniví) výrazně častěji tvrdili, že budou pít
Lipton Ice než ti, kteří byli vystaveni kontrolním slovům.
Pokud by to bylo efektivní, postupy, jako je tento (můžeme volat techniku
„podprahová reklama“, protože propaguje produkt mimo povědomí)
by mělo některé významné výhody pro inzerenty, protože by to umožnilo
aby propagovali své výrobky, aniž by přímo přerušovali spotřebitelskou
činnosti a aniž by spotřebitelé věděli, že jsou přesvědčováni. Lidé
nemůže protiargumentovat, ani se pokoušet nenechat se ovlivnit zprávami
obdržel mimo povědomí. Vzhledem k obavám, že lidé mohou být ovlivněny bez
jejich vědomá, podprahová reklama byla v mnoha zemích právně zakázána
země, včetně Austrálie, Velké Británie a Spojených států.
Ačkoli bylo prokázáno, že práce v některých výzkumů, podprahová reklama je
účinnost je stále nejistá. Charles Trappey (1996) Trappey, C. (1996). A
meta-analýza spotřebitelského výběru a podprahové reklamy. Psychologie a
Marketing, 13, 517-530. provedl meta-analýzu, ve které kombinoval 23
vedoucí výzkumné studie, které testovaly vliv podprahové reklamy
o výběru pro spotřebitele. Výsledky jeho meta-analýzy ukázaly, že podprahové
reklama měla na výběr spotřebitele zanedbatelný vliv. A Saegert (1987, str.

4.1 Zažíváme svůj svět prostřednictvím senzace

166

Kapitola 4 Vnímání a vnímání

107)Saegert, J. (1987). Proč by měl marketing přestat dávat podprahové reklamě
prospěch z pochybností. Psychologie a marketing, 4(2), 107-120. dospěl k závěru, že
„marketing by měl přestat dávat podprahové reklamě prospěch z pochybností“,
argumentoval, že vlivy podprahových podnětů jsou obvykle tak slabé, že
jsou obvykle zastíněny vlastním rozhodováním dané osoby o
chování.
Dohromady jsou tedy důkazy o účinnosti podprahové
reklamy slabé a její účinky mohou být omezeny pouze na některé lidi a
pouze za určitých podmínek. Pravděpodobně se nemusíte příliš obávat, že budete
podprahově přesvědčováni ve svém každodenním životě, i když jsou podprahové reklamy povoleny
ve vaší zemi. Ale i když podprahová reklama sama o sobě není až tak účinná,
existuje spousta jiných nepřímých reklamních technik, které jsou používány a
fungují. Například mnoho reklam na automobily a alkoholické nápoje je
jemně sexualizováno, což spotřebitele povzbuzuje k tomu, aby si tyto produkty nepřímo (i když ne
podprahově) spojoval se sexualitou. A existují stále častější
techniky „product placementu“, kdy jsou obrázky značek (auta,
limonády, elektronika a tak dále) umístěny na webových stránkách a v populárních
televizních pořadech a filmech. Harris, Bargh, & Brownell (2009)Harris, J. L.,
Bargh, J. A., & Brownell, K. D. (2009). Priming effects of television food
advertising on eating behavior. Health Psychology, 28(4), 404–413. zjistil, že
vystavení reklamě na potraviny v televizi výrazně zvýšilo chování dětí
a dospělých při svačině, což opět naznačuje, že účinky vnímaných
obrázků, i když jsou prezentovány nad absolutní hranicí, mohou být přesto
velmi jemné.

10. Stav vyvolaný
poškozením zrakové kůry, v
které lidé nejsou schopni
vědomě nahlásit vizuální
podněty, ale přesto jsou
schopni přesně odpovědět
na otázky o tom, co
vidí.

Jiný příklad zpracování, ke kterému dochází mimo naše vědomí, vidíme, když
určité oblasti zrakové kůry jsou poškozeny, což způsobuje zaslepení10, stav,
ve kterém lidé nejsou schopni vědomě nahlásit vizuální podněty, ale přesto jsou schopni
přesně odpovědět na otázky o tom, co vidí. Když jsou lidé se zaslepením
přímo tázáni, jak podněty vypadají, nebo aby určili, zda jsou tyto podněty
vůbec přítomny, nemohou tak učinit v lepší než náhodné úrovni. Hlásí, že
nic nevidí. Když jsou jim však kladeny nepřímé otázky, jsou
schopni dát správné odpovědi. Například lidé se zaslepením jsou schopni
správně určit polohu a směr pohybu objektu, stejně jako
identifikovat jednoduché geometrické tvary a vzory (Weiskrantz, 1997).Weiskrantz, L.
(1997). Vědomí ztraceno a nalezeno: neuropsychologický průzkum. New York, NY:
Oxford University Press. Zdá se, že i když vědomé zprávy o vizuálních
zkušenosti nejsou možné, v práci stále probíhá paralelní a implicitní proces,
umožnit lidem vnímat určité aspekty podnětů.

4.1 Zažíváme svůj svět prostřednictvím senzace

167

Kapitola 4 Vnímání a vnímání

KLÍČOVÉ VZTAHY
• Vnímání je proces přijímání informací z okolí
prostřednictvím našich smyslových orgánů. Vnímání je proces interpretace
a organizování přicházejících informací tak, abychom jim mohli
porozumět a podle toho reagovat.
• Transdukce je konverze podnětů detekovaných receptorovými buňkami na
elektrické impulsy, které jsou přenášeny do mozku.
• Přestože jsou naše zkušenosti ze světa bohaté a složité,
lidé – stejně jako všechny druhy – mají své vlastní přizpůsobené smyslové síly a
smyslová omezení.
• Vnímání a vnímání pracují společně v plynulém, kontinuálním procesu.
• Naše úsudky v detekčních úkolech jsou ovlivněny jak absolutním
prahem signálu, tak i našimi současnými motivacemi a
zkušenostmi. Analýza detekce signálu se používá k odlišení citlivosti
od zkreslení odezvy.
• Prahem rozdílu, nebo jen znatelným rozdílem, je schopnost
detekovat nejmenší změnu podnětu asi v 50% případů.
Podle Weberova zákona se právě znatelná odchylka zvyšuje v
poměru k celkové intenzitě podnětu.
• Výzkum zjistil, že podněty mohou ovlivnit chování, i když
jsou prezentovány pod absolutní prahovou hodnotou (tj. podprahově). Nebylo však prokázáno, že by
efektivita podprahové reklamy měla
velký rozsah.

EXERCIZE A KRITICKÉ MYSLENÍ
1. K náhodné střelbě na vlastní vojáky (střelbě do vlastních řad) často
dochází ve válkách. Na základě toho, co jste se dozvěděli o pocitech,
vnímání a psychofyzice, proč si myslíte, že vojáci mohou
omylem střílet na vlastní vojáky?
2. Když vezmeme do ruky dvě písmena, jedno, které váží 1 unci a druhé, které váží 2
unce, můžeme si všimnout rozdílu. Ale když vezmeme do ruky dva balíčky,
jeden, který váží 3 libry 1 unci a druhý, který váží 3 libry 2
unce, nemůžeme poznat rozdíl. Proč?
3. Udělejte si chvilku a klidně si lehněte do ložnice. Všimněte si rozmanitosti
a úrovně toho, co můžete vidět, slyšet a cítit. Pomáhá vám tento zážitek
rozumíte myšlence absolutního prahu?

4.1 Zažíváme náš svět prostřednictvím senzace

168

Kapitola 4 Vnímání a vnímání

4.2 Vnímání
HLEDÁNÍ CÍLŮ
1. Identifikujte klíčové struktury oka a roli, kterou hrají ve vidění.
2. Shrňte, jak oko a zraková kůra spolupracují, aby vnímaly
a vnímaly vizuální podněty v prostředí, včetně zpracování
barev, tvaru, hloubky a pohybu.

Zatímco ostatní zvířata se spoléhají primárně na sluch, čich nebo hmat, aby pochopila
svět kolem sebe, lidské bytosti se spoléhají z velké části na zrak. Velká část naší
mozkové kůry se věnuje vidění a máme značné vizuální schopnosti. Vidění
začíná, když na oči dopadá světlo, a zahajuje proces transdukce. Jakmile se tato
vizuální informace dostane do zrakové kůry, je zpracována různými neurony
které detekují barvy, tvary a pohyb a které vytvářejí smysluplné vnímání
přicházejících podnětů.
Vzduch kolem nás je naplněn mořem elektromagnetické energie; pulzy energie
vln, které mohou přenášet informace z místa na místo. Jak můžete vidět na obrázku 4.6
„Elektromagnetické spektrum“, elektromagnetické vlny se liší svou
vlnovou délkou11 – vzdálenost mezi vrcholem jedné vlny a vrcholem další vlny, přičemž
nejkratší gama vlny mají délku jen zlomek milimetru a
nejdelší rádiové vlny jsou dlouhé stovky kilometrů. Lidé jsou slepí k téměř
veškeré této energii – naše oči detekují pouze rozsah od asi 400 do 700 miliardtin
metru, části elektromagnetického spektra známé jako viditelné spektrum.

11. Vzdálenost mezi vrcholem jedné vlny
a vrcholem další vlny.

169

Kapitola 4 Vnímání a vnímání

Obrázek 4.6 Elektromagnetické spektrum

Pouze malý zlomek elektromagnetické energie, která nás obklopuje (viditelné spektrum), je detekovatelný
lidské oko.

Vnímavé oko a vnímající zraková kůra

12. Jasný obal, který chrání
oko a začne zaostřovat
přicházející světlo.
13. Malý otvor v
střed oka, který umožňuje
světlo pro vstup.
14. Barevná část oka
který řídí velikost
žák zúžením nebo
dilatace v reakci na světlo
intenzitu.
15. Struktura, která se zaměřuje na
příchozí světlo na sítnici.
16. Vrstva tkáně na zadní straně
oka, které obsahuje
fotoreceptorové buňky.
17. Proces změny
zakřivení objektivu k udržení
světlo vstupující do oka
zaměřeno na sítnici.

4.2 Vidění

Jak můžete vidět na obrázku 4.7 „Anatomie lidského oka“, světlo vstupuje do oka
přes rohovku12, průhledný kryt, který chrání oko a začíná zaostřovat
přicházející světlo. Světlo pak prochází zornicí13, malým otvorem ve středu
oka. Zornice je obklopena duhovkou 14, barevnou částí oka, která ovládá
velikost zornice zúžením nebo rozšířením v reakci na intenzitu světla. Když
například za slunečného dne vstoupíme do tmavého kina, svaly v duhovce otevřou
zornici a umožní proniknout více světla. Úplná adaptace na tmu může trvat až
20 minut.
Za zornicí je čočka15, struktura, která zaostřuje přicházející světlo na
sítnici16, vrstvu tkáně v zadní části oka, která obsahuje fotoreceptorové buňky. Jak se naše
oči pohybují od blízkých objektů ke vzdáleným objektům, dochází k procesu známému jako vizuální
usazení. Vizuální usazení17 je proces změny
zakřivení čočky, aby světlo vstupující do oka zůstalo soustředěno na sítnici. Paprsky z
horní části obrazu dopadají na spodní část sítnice a naopak a paprsky z
levé strany obrazu dopadají na pravou část sítnice a naopak, což způsobuje, že
obraz na sítnici je vzhůru nohama a dozadu. Dále je obraz
promítaný na sítnici plochý, a přesto bude naše konečné vnímání obrazu
trojrozměrné.

170

Kapitola 4 Vnímání a vnímání

Obrázek 4.7 Anatomie lidského oka

Světlo vstupuje do oka přes průhlednou rohovku, prochází zornicí ve středu duhovky. Čočka
se nastaví tak, aby světlo zaostřilo na sítnici, kde se objevuje vzhůru nohama a dozadu. Receptorové buňky na sítnici
posílají informace přes optický nerv do zrakové kůry.

Ubytování není vždy dokonalé a v některých případech je světlo, které dopadá na
sítnici, trochu rozostřené. Jak můžete vidět na obrázku 4.8 „Normální, krátkozraké a
dalekozraké oči“, je-li ohnisko před sítnicí, říkáme, že osoba je
krátkozraká, a je-li ohnisko za sítnicí, říkáme, že osoba je
dalekozraká. Oční brýle a kontaktní čočky tento problém napravují přidáním další
čočky před oko a laserová operace oka problém napravuje přetvořením
vlastní čočky oka.

4.2 Vidění

171

Kapitola 4 Vnímání a vnímání

Obrázek 4.8 Normální, krátkozraké a dalekozraké oči

U lidí s normálním viděním (vlevo) objektiv správně zaostřuje přicházející světlo na sítnici. U lidí
krátkozrakých (uprostřed) se obrazy vzdálených objektů zaostřují příliš daleko před sítnici, zatímco u lidí
dalekozrakých (vpravo) se obrazy blízkých objektů zaostřují příliš daleko za sítnici. Oční brýle řeší problém přidáním
sekundární, korektivní čočky.

Sítnice obsahuje vrstvy neuronů specializovaných na reakci na světlo (viz Obrázek 4.9
„Sítnice se svými specializovanými buňkami“). Jak světlo dopadá na sítnici, aktivuje nejprve
receptorové buňky známé jako tyčinky a kužely. Aktivace těchto buněk se pak šíří do
bipolárních buněk a pak do gangliových buněk, které se shlukují a sbíhají,
jako vlákna lana, tvořící optický nerv. Optický nerv18 je sbírka
milionů gangliových neuronů, které posílají obrovské množství vizuální informace, prostřednictvím
thalamu, do mozku. Protože sítnice a optický nerv jsou aktivní procesory
a analyzátory vizuálních informací, není nevhodné považovat tyto
struktury za rozšíření mozku samotného.

18. Sbírka milionů
gangliových neuronů, které posílají
obrovské množství vizuálních
informací přes thalamus
do mozku.

4.2 Vidění

172

Kapitola 4 Vnímání a vnímání

Obrázek 4.9 Sítnice se svými specializovanými buňkami

Když světlo dopadne na sítnici, vytvoří fotochemickou reakci v tyčinkách a čípcích v zadní části sítnice.
Reakce pak pokračují do bipolárních buněk, gangliových buněk a nakonec do optického nervu.

Tyčinky19 jsou zrakové neurony, které se specializují na detekci černých, bílých a šedých barev. V každém oku
je asi 120 milionů tyčinek. Tyčinky neposkytují mnoho detailů o
snímcích, které vidíme, ale protože jsou vysoce citlivé na kratší vlnění (tmavší)
a slabé světlo, pomáhají nám vidět v tlumeném světle, například v noci. Protože tyčinky
jsou umístěny primárně kolem okrajů sítnice, jsou aktivní zejména v
periferním vidění (když potřebujete v noci něco vidět, zkuste se podívat jinam
než to, co chcete vidět). Kónice20 jsou zrakové neurony, které se specializují na detekci jemných
detailů a barev. Asi 5 milionů čípků v každém oku nám umožňuje vidět v barvě, ale
nejlépe fungují za jasného světla. Kóny jsou umístěny primárně v a kolem
fovea21, což je centrální bod sítnice.
19. Vizuální neurony, které se specializují
na detekci černých, bílých a
šedých barev.
20. Vizuální neurony, které se
specializují na detekci jemných
detailů a barev.

Chcete-li demonstrovat rozdíl mezi tyčinkami a čípky v pozornosti k detailu, zvolte
slovo v tomto textu a zaměřte se na něj. Všimli jste si, že slova pár centimetrů od
strany vypadají rozmazaněji? Je to proto, že slovo, na které se zaměřujete, udeří do
detailně orientovaných čípků, zatímco slova kolem něj udeří do méně detailně orientovaných
tyčinek, které jsou umístěny na periferii.

21. Centrální bod sítnice.

4.2 Vidění

173

Kapitola 4 Vnímání a vnímání

Obrázek 4.10 Úsměv Mony Lisy

Margaret Livingstoneová (2002)Livingstoneová M. S. (2000). Je to teplé? Je to skutečné? Nebo jen nízká prostorová frekvence? Věda,
290, 1299. našla zajímavý efekt, který demonstruje různé zpracovatelské kapacity očních tyčinek a
čípků – konkrétně to, že úsměv Mony Lisy, který je všeobecně označován jako „nepolapitelný“, je vnímán odlišně
podle toho, jak se člověk na obraz dívá. Protože Leonardo da Vinci namaloval úsměv malými tahy štětcem
s malými detaily, jsou tyto detaily lépe vnímány naším periferním viděním (tyčinkami) než čípky. Livingstoneová zjistila,
že lidé hodnotili Monu Lisu jako veselejší, když dostali pokyn, aby se soustředili na její oči, než když
byli požádáni, aby se dívali přímo na její ústa. Jak to Livingstoneová vyjádřila: „Usmívá se, dokud se jí nepodíváte na ústa, a
pak se vytrácí, jako matná hvězda, která zmizí, když se na ni podíváte přímo.“
Zdroj: Foto s laskavým svolením muzea Louvre, http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Mona_Lisa_detail_face.jpg.

Jak můžete vidět na obrázku 4.11 „Cesta vizuálních obrazů přes Thalamus a
do vizuální kůry“, smyslové informace, které přijímá sítnice, jsou předávány
přes thalamus do odpovídajících oblastí ve vizuální kůře, která se nachází
v týlním laloku v zadní části mozku. Ačkoli princip kontralaterální
kontroly může vést k očekávání, že levé oko bude posílat informace do
pravé mozkové hemisféry a naopak, příroda je chytřejší. Ve skutečnosti levé
a pravé oko posílají informace do levé i pravé hemisféry a
vizuální kůra zpracovává každý z podnětů samostatně a paralelně. Jedná se o

4.2 Vidění

174

Kapitola 4 Vnímání a vnímání

adaptační výhoda pro organismus, který ztrácí zrak na jedno oko, protože i když
funkční je pouze jedno oko, obě hemisféry od něj budou stále dostávat vstupní informace.
Obrázek 4.11 Cesta vizuálních obrazů skrz Thalamus a do vizuální kůry

Levé a pravé oko vysílají informace do levé i pravé mozkové hemisféry.

Vizuální kůra se skládá ze specializovaných neuronů, které otáčejí pocity, které
přijímat z optického nervu do smysluplných obrazů. Protože neexistují žádné
fotoreceptorové buňky v místě, kde optický nerv opouští sítnici, otvor nebo
Vytvoří se slepé místo v našem vidění (viz obr. 4.12 „Ukázka slepého místa“).
Když jsou obě naše oči otevřené, nezažíváme problém, protože naše oči
jsou neustále v pohybu, a jedno oko dohání to, co druhé oko chybí. Ale
vizuální systém je také navržen tak, aby se s tímto problémem vypořádal, pokud je otevřené jen jedno oko-
vizuální kůra jednoduše vyplní malou dírku v našem vidění podobnými vzory z
okolních oblastí a my si rozdílu nikdy nevšimneme. Schopnost vizuálního
systému vypořádat se se slepou skvrnou je dalším příkladem toho, jak vjemy a
vnímání společně vytvářejí smysluplný zážitek.

4.2 Vidění

175

Kapitola 4 Vnímání a vnímání

Obrázek 4.12 Ukázka slepé skvrny

Zkušeností této
ukázky si můžete udělat představu o rozsahu Vaší slepé skvrny (místa, kde optický nerv opouští sítnici). Zavřete levé oko a hledejte pravým okem na kříž v diagramu. Měli byste být schopni
vidět obrázek slona vpravo (nedívejte se na něj, jen si všimněte, že tam je). Pokud slona nevidíte, přibližte se
blíž nebo dál, dokud to nebude možné. Nyní se pomalu pohybujte tak, abyste byli blíže obrázku, zatímco se budete stále dívat
na kříž. Na jednu vzdálenost (pravděpodobně asi stopu nebo tak) slon zcela zmizí z dohledu, protože jeho
obraz spadl na slepý bod.

Vnímání je vytvářeno částečně současným působením tisíců
neuronů detektorů rysů22 – specializovaných neuronů, umístěných ve zrakové kůře, které
reagují na sílu, úhly, tvary, hrany a pohyby vizuálního podnětu (Kelsey,
1997; Livingstone & Hubel, 1988).Kelsey, C.A. (1997). Detekce vizuální informace.
In W. R. Hendee & P. N. T. Wells (Eds.), Vnímání vizuální informace (2. vyd.).
New York, NY: Springer Verlag; Livingstone, M., & Hubel, D. (1998). Segregace
formy, barvy, pohybu a hloubky: Anatomie, fyziologie a vnímání. Věda,
240, 740-749. Detektory rysů pracují paralelně, každý vykonává specializovanou
funkci. Při střetu s červeným čtvercem se například aktivují detektory rysů rovnoběžných čar,
detektory rysů vodorovných čar a detektory rysů červených barev
všechny. Tato aktivace se pak přenáší do dalších částí zrakové
kůry, kde ostatní neurony porovnávají informace, které rys poskytuje
detektorům, s obrazy uloženými v paměti. Najednou v záblesku poznání
mnoho neuronů vzplane a vytvoří jediný obraz červeného čtverce, který
zažíváme (Rodriguez et al., 1999).Rodriguez, E., George, N., Lachaux, J.-P.,
Martinerie, J., Renault, B., & Varela, F. J. (1999). Stín vnímání: Dálková
synchronizace činnosti lidského mozku. Nature, 397(6718), 430-433.

22. Specializované neurony, umístěné v
zrakové kůře, které reagují
na sílu, úhly, tvary,
hrany a pohyby
zrakového podnětu.

4.2 Vidění

176

Kapitola 4 Vnímání a vnímání

Obrázek 4.13 Neckerova kostka

Neckerova kostka je příkladem toho, jak vizuální systém vytváří vjemy. Nevidíme řadu
čar, ale spíše kostku. Kterou kostku vidíme, se liší v závislosti na momentálním výsledku percepčních procesů
ve vizuální kůře mozkové.

Některé detektory funkcí jsou vyladěny tak, aby selektivně reagovaly na zvláště důležité
objekty, například na obličeje, úsměvy a další části těla (Downing, Jiang,
Shuman, & Kanwisher, 2001; Haxby a kol., 2001).Downing, P. E., Jiang, Y., Shuman,
M., & Kanwisher, N. (2001). Kortikální oblast selektivní pro vizuální zpracování
lidského těla. Science, 293(5539), 2470–2473; Haxby, J. V., Gobbini, M. I., Furey, M. L.,
Ishai, A., Schouten, J. L., & Pietrini, P. (2001). Distribuované a překrývající se
reprezentace obličejů a objektů ve ventrální temporální kůře mozkové. Science, 293(5539),
2425–2430. Když výzkumníci narušili oblasti rozpoznávání obličejů v kůře mozkové pomocí
magnetických pulzů transkraniální magnetické stimulace (TMS), lidé byli
dočasně neschopni rozpoznat obličeje, a přesto byli schopni rozpoznat
domy (McKone, Kanwisher, & Duchaine, 2007; Pitcher, Walsh, Yovel, & Duchaine,
2007).McKone, E., Kanwisher, N., & Duchaine, B. C. (2007). Mohou obecné odborné znalosti
vysvětlit speciální zpracování obličejů? Trends in Cognitive Sciences, 11, 8-15; Pitcher, D.,
Walsh, V., Yovel, G., & Duchaine, B. (2007). Důkaz TMS o zapojení
pravé týlní oblasti obličeje do raného zpracování obličeje. Current Biology, 17, 1568-1573.

4.2 Seeing

177

Kapitola 4 Vnímání a vnímání

Vnímání barev
Odhaduje se, že lidský zrakový systém dokáže detekovat a rozlišovat
mezi 7 miliony barevných variací (Geldard, 1972),Geldard, F. A. (1972). Člověk
Smysly (2. vyd.). New York, NY: John Wiley & Sons. ale tyto variace jsou všechny
vytvořené kombinací tří základních barev: červené, zelené a modré. The
odstín barvy, známý jako odstín23, je zprostředkován vlnovou délkou světla, které
vstupuje do oka (vidíme kratší vlnové délky jako více modré a delší vlnové délky jako
více červené), a detekujeme jas z intenzity nebo výšky vlny (větší
nebo intenzivnější vlny jsou vnímány jako jasnější).
Obrázek 4.14 Sinusové vlny s nízkou a vysokou frekvencí a sinusové vlny s nízkou a vysokou intenzitou a jejich
Odpovídající barvy

Světelné vlny s kratší frekvencí jsou vnímány jako více modré než červené; světelné vlny s vyšší intenzitou jsou vidět
jako jasnější.

23. Barva dopravené
vlnová délka světla, které
do oka.

4.2 Vidění

Ve svém důležitém výzkumu barevného vidění Hermann von Helmholtz (1821–1894)
teoretizoval, že barva je vnímána, protože kužely v sítnici se vyskytují ve třech
typech. Jeden typ kužele reaguje primárně na modré světlo (krátké vlnové délky), jiný
reaguje primárně na zelené světlo (střední vlnové délky) a třetí reaguje primárně

178

Kapitola 4 Vnímání a vnímání

k červenému světlu (dlouhé vlnové délky). Vizuální kůra pak detekuje a porovnává
sílu signálů z každého ze tří typů kuželů, čímž vytváří
zážitek z barev. Podle této Young-Helmholtzovy trojbarevné
věty24 závisí to, jakou barvu vidíme, na směsi signálů ze tří typů kuželů.
Pokud mozek přijímá primárně červené a modré signály, například, vnímá
fialovou; pokud přijímá primárně červené a zelené signály, vnímá žlutou; a
pokud přijímá zprávy ze všech tří typů kuželů, vnímá bílou.
Různé funkce tří typů kuželů jsou patrné u lidí, kteří
zažívají barevnou slepotu25 – neschopnost detekovat buď zelené a/nebo červené barvy.
Přibližně 1 z 50 lidí, většinou mužů, nefunguje v červených nebo zeleně citlivých
kuželech, takže mohou zažít pouze jednu nebo dvě barvy (obrázek 4.15).
Obrázek 4.15

Lidé s normálním barevným viděním mohou vidět číslo 42 na prvním obrázku a číslo 12 na druhém (jsou
nejasné, ale zjevné). Avšak lidé, kteří jsou barvoslepí, nemohou vidět čísla vůbec.

24. Teorie vnímání barev
která navrhuje, že to, jakou barvu
vidíme, závisí na směsi
signálů ze tří
typů kuželů.

Zdroj: Se svolením http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Ishihara_11.PNG a http://commons.wikimedia.org/
wiki/File:Ishihara_23.PNG.

25. Neschopnost detekovat buď
zelenou a/nebo červenou barvu.

Trichromatická teorie barev však nedokáže vysvětlit celé lidské vidění. Za prvé,
ačkoliv se nám fialová barva jeví jako směs červené a modré, žlutá se
nezdá být směsí červené a zelené. A lidé s barevnou slepotou, kteří
nevidí ani zelenou, ani červenou, přesto vidí žlutou. Alternativní
přístup k teorii Young-Helmholtze, známé jako barva oponentního procesu
26, navrhuje, abychom senzorické informace neanalyzovali ve smyslu tří barev, ale
spíše ve třech sadách „oponentních barev“: červeno-zelená, žluto-modrá a bílo-černá. Důkaz

26. Teorie vnímání barev
která navrhuje, abychom analyzovali
senzorické informace ve třech
sadách „oponentních barev“: červenozelená, žluto-modrá a bílo-černá.

4.2 Vidění

179

Kapitola 4 Vnímání a vnímání

pro teorii oponentního procesu vychází ze skutečnosti, že některé neurony v
sítnici a ve zrakové kůře jsou vzrušeny jednou barvou (např. červenou), ale jsou
inhibovány jinou barvou (např. zelenou).
Jeden příklad zpracování oponenta nastává při zážitku následného obrazu. Pokud
zíráte na vlajku na levé straně obrázku 4.16 „U.S. Flag“ asi 30 sekund
(čím déle se díváte, tím lepší je efekt) a pak přesunete oči do prázdné
oblasti napravo od ní, uvidíte následný obraz. Když zíráme na zelené
pruhy, naše zelené receptory se zvyknou a začnou zpracovávat méně silně, zatímco
červené receptory zůstávají v plné síle. Když přepneme pohled, vidíme
především červenou část procesu oponenta. Podobné procesy vytvářejí modrou po
žluté a bílou po černé.
Obrázek 4.16 U.S. Flag

Přítomnost následného obrazu je nejlépe vysvětlena teorií vnímání barev v rámci oponentního procesu. Zírejte na vlajku
několik sekund a pak přesuňte svůj pohled na prázdné místo vedle ní. Vidíte dozvuk?
Zdroj: Fotografie s laskavým svolením Mika Swansona, http://en.wikipedia.org/wiki/File:US_flag(inverted).svg.

Trikolóra a mechanismy oponentova procesu pracují společně a vytvářejí
barevné vidění. Když světelné paprsky vstoupí do oka, červené, modré a zelené kužely na sítnici
reagují v různých stupních a vysílají optickým nervem různé silové signály červené, modré a
zelené. Barevné signály jsou pak zpracovány jak
gangliovými buňkami, tak neurony ve zrakové kůře (Gegenfurtner & Kiper,
2003).Gegenfurtner, K. R., & Kiper, D. C. (2003). Barevné vidění. Výroční přehled
Neuroscience, 26, 181–206.

Vnímání formy
Jedním z důležitých procesů, které jsou vyžadovány při vidění, je vnímání formy. Němečtí
psychologové ve 30. a 40. letech, včetně Maxe Wertheimera (1880–1943), Kurta
Koffky (1886–1941) a Wolfganga Köhlera (1887–1967), tvrdili, že vytváříme formy

4.2 Vidění

180

Kapitola 4 Vnímání a vnímání

ze svých dílčích vjemů založených na myšlence gestaltu27, smysluplně
uspořádaného celku. Myšlenka gestaltu je taková, že „celek je více než součet jeho
částí.“ Některé příklady toho, jak principy gestaltu vedou k tomu, že vidíme více než to, co je
ve skutečnosti, jsou shrnuty v tabulce 4.1 „Shrnutí principů gestaltu
vnímání tvaru“.
Tabulka 4.1 Shrnutí principů gestaltu vnímání tvaru
Princip

Popis

Příklad

Obrázek

Obrázek
Obrázek
a

zem
Strukturujeme
vstup takový,
že
vždy vidíme
obrázek
(obrázek)
proti
zemi

(pozadí).
Vpravo můžete vidět vázu
nebo můžete vidět dvě tváře, ale
v obou případech
uspořádáte obrázek jako obrázek

proti zemi.

Obrázek 4.1

Podobnost
Stimuly, které
jsou si podobné
mají tendenci být
seskupeny
dohromady.

Pravděpodobnější je, že uvidíte
tři podobné sloupce mezi
znaky XYX vpravo
než že uvidíte čtyři řádky.

Obrázek 4.1

27. Smysluplný uspořádaný celek.

4.2 Vidění

181

Kapitola 4 Vnímání a vnímání

4.2 Vidění

Princip

Popis

Příklad

Blízkost

Máme tendenci
skupina poblíž
čísla
společně.

Vidíte čtyři nebo osm
obrázky vpravo? Zásady
blízkost naznačují, že jste
mohou vidět jen čtyři.

Kontinuita Máme tendenci
vnímat
stimuly v
hladký,
souvislý
způsoby spíše
než ve více
diskontinuální
způsoby.

Na právo, většina lidí vidí
linie teček, které se pohybuje od
levá dolní k horní
právo, spíše než řádek, který
se pohybuje zleva a pak
najednou odmítne. The
princip kontinuity vede
nám vidět většinu řádků jako
po nejhladší
možnou cestu.

Uzavření

Uzavření nás vede k vidět
jediný kulový objekt v
právo spíše než soubor
nesouvisející kužely.

Máme tendenci
vyplnit mezery v
an
nekompletní
image to
vytvořit
kompletní,
celý objekt.

Obrázek

Obrázek 4.1

Obrázek 4.1

Obrázek 4.1

182

Kapitola 4 Vnímání a vnímání

Vnímání hloubky
Vnímání hloubky28 je schopnost vnímat trojrozměrný prostor a přesně
posoudit vzdálenost. Bez vnímání hloubky bychom nebyli schopni řídit auto, závit
jehlu, nebo jednoduše navigovat naši cestu po supermarketu (Howard & Rogers,
Dostupné online. (anglicky)  Howard, I. P., & Rogers, B. J. (2001). Pohled do hloubky: Základní mechanismy (Vol. 1).
Toronto, Ontario, Kanada: Porteous. Výzkum zjistil, že vnímání hloubky je v
část založená na vrozených schopnostech a částečně naučená zkušenostmi
(Witherington, 2005).Witherington, D.C. (2005). Vývoj prospektivního
kontrola uchopení mezi 5 a 7 měsíci: longitudinální studie. Kojenec, 7(2),
143 – 161.

28. Schopnost vnímat trojrozměrný prostor a
přesně odhadnout vzdálenost.
29. Mechanismus, který dává
vnímání nebezpečného
drop-off, ve kterém mohou kojenci
být bezpečně testovány na jejich
vnímání hloubky.
30. Poselství z našich těl a
vnější prostředí, které
dodávají nám informace
o prostoru a vzdálenosti.
31. Hloubkové podněty, které jsou vytvářeny
retinálním nepoměrem – tedy
prostorem mezi našima očima, a
tak vyžadují koordinaci
obou očí.

4.2 Vidění

Psychologové Eleanor Gibson a Richard Walk (1960)Gibson, E. J., & Walk, R. D.
(1960). Vizuální sráz. Scientific American, 202(4), 64-71. testoval schopnost
vnímat hloubku u kojenců ve věku 6 až 14 měsíců jejich umístěním na vizuální sráz29, což je
mechanismus, který dává vnímání nebezpečného srázu, ve kterém mohou být kojenci bezpečně
testováni na své vnímání hloubky (obr. 4.22 „Vizuální sráz“). Kojenci byli umístěni
na jednu stranu „srázu“, zatímco jejich matky na ně volaly z druhé strany.
Gibson a Walk zjistili, že většina kojenců se buď odplazila od srázu, nebo
zůstala na prkně a plakala, protože chtěla jít ke svým matkám, ale
kojenci vnímali propast, kterou instinktivně nemohli překročit. Další
výzkum zjistil, že i velmi malé děti, které ještě nemohou lézt, se bojí
z výšek (Campos, Langer, & Krowitz, 1970).Campos, J. J., Langer, A., & Krowitz, A.
(1970). Srdeční odezvy na vizuálním útesu u prelokomotorních lidských kojenců. věda,
170 (3954), s. 196–197. Na druhou stranu studie také zjistily, že kojenci se zlepšují
jejich koordinace ruka-oko, jak se učí lépe uchopit předměty a jak získávají
více zkušeností s plazením, což naznačuje, že se naučíte i vnímání hloubky
(Adolph, 2000).Adolph, K. E. (2000). Specifičnost učení: Proč kojenci padají přes
opravdový útes. Dostupné online. (anglicky)  Psychological Science, 11(4), 290-295.
Vnímání hloubky je výsledkem našeho využití hloubky
podněty30, zprávy z našeho těla a vnější
Obrázek 4.22 Visual Cliff
prostředí, které nás zásobují informacemi o vesmíru a
vzdálenost. Binokulární hloubkové narážky31 jsou hloubkové narážky, které jsou
vytvořené retinální obrazovou disparitou – tedy prostorem mezi
naše oči, a tedy které vyžadují koordinaci obou
oči. Jedním z výsledků retinální disparity je, že snímky
promítané na každé oko jsou mírně odlišné od každého
ostatní. Vizuální kůra automaticky sloučí dva
obrazy do jednoho, což nám umožňuje vnímat hloubku. Threedimensional filmy využít retinální disparity o
pomocí 3D brýlí, které divák nosí, aby na každém oku vytvořil jiný obraz. The
percepční systém rychle, snadno a nevědomky promění nepoměr ve 3-D.

183

Kapitola 4 Vnímání a vnímání

Důležitým binokulárním hloubkovým pokynem je konvergence32,
vnitřní otáčení našich očí, které je nutné zaměřit na objekty Děti se zdají mít vrozené
schopnost vnímat hloubku, jak je vidět
které jsou od nás vzdáleny méně než 50 stop. Vizuální
díky neochotě tohoto dítěte přejít
cortex používá velikost konvergenčního úhlu mezi
„vizuální útes“.
oči posoudit vzdálenost objektu. Budete moci
cítíte, jak se vaše oči sbíhají, když pomalu přiložíte prst
blíže k nosu a přitom se na něj stále soustřeďte.
Když zavřete jedno oko, už necítíte
tenze – konvergence je binokulární hloubková narážka, která vyžaduje práci obou očí.
Vizuální systém také využívá ubytování, které pomáhá určit hloubku. As the lens
mění své zakřivení tak, aby se soustředilo na vzdálené nebo blízké objekty, informace přenášené z
svaly připojené k čočce nám pomáhají určit vzdálenost objektu.
Ubytování je efektivní pouze na krátké pozorovací vzdálenosti, nicméně, takže zatímco
se hodí při navlékání jehly nebo vázání tkaniček, je mnohem méně efektivní
při řízení nebo sportování.
I když nejlepší podněty do hloubky se vyskytují, když obě oči pracují společně, jsme schopni
vidět hloubku i se zavřeným jedním okem. Monokulární hloubkové narážky33 jsou hloubkové narážky, které pomáhají
vnímáme hloubku jen jedním okem (Sekuler & Blake, 2006).Sekuler, R., & Blake, R.,
(2006). Vnímání (5. vyd.). 1. vyd. New York, NY: McGraw-Hill. Některé z nejdůležitějších
jsou shrnuty v tabulce 4.2 „Monokulární hloubka Cues, které nám pomáhají posuzovat hloubku v
Vzdálenost“.
Tabulka 4.2 Monokulární hloubka Cues, které nám pomáhají odhadnout hloubku na dálku
Název
Pozice

Popis

Příklad

Máme tendenci vidět
objekty výše v
naše zorné pole jako
dál.

Plotové sloupky na
vpravo objevit dál
pryč nejen
protože oni
se zmenší, ale
také proto, že
objevují se výše v
obrázek.

Obrázek

Obrázek 4.2

32. Vnitřní otáčení našich očí
které je nutné se zaměřit na
objektů, které jsou menší než asi
50 stop od nás.
33. Hloubkové nápovědy, které nám pomáhají
vnímat hloubku pomocí pouze jednoho
oka.

4.2 Vidění

184

Kapitola 4 Vnímání a vnímání

4.2 Vidění

Název

Popis

Příklad

Relativní velikost

Za předpokladu, že
objekty ve scéně
mají stejnou velikost,
menší objekty jsou
vnímány jako vzdálenější
od nás.

Vpravo se auta v
vzdálenosti jeví
menší než ta
blíže k nám.

Lineární
perspektiva

Paralelní čáry se
sbíhají v
vzdálenosti.

Víme, že
stopy vpravo jsou
rovnoběžné. Když se
objeví blíže
k sobě, určíme
že jsou
dále.

Světlo a
stín

Oko přijímá
více odraženého světla
od objektů, které
jsou nám blíže.
Normálně světlo
přichází shora,
takže tmavší obrazy jsou
ve stínu.

Vidíme obrazy
vpravo jako
rozšiřující se a
odsazené podle
jejich stínování.
Pokud obrátíme
obrázek, obrázky
se obrátí.

Obrázek

Obrázek 4.2

Obrázek 4.2

Obrázek 4.2

185

Kapitola 4 Vnímání a vnímání

Název

Popis

Příklad

Interpoloha Když jeden objekt
překrývá jiný
objekt, nahlížíme na něj jako na
bližší.

Vpravo, protože
modrá hvězda zakrývá
růžový pruh, je
vnímán jako bližší než
žlutý měsíc.

Letecká
perspektiva

Umělec, který
obrázek namaloval
vpravo, použil
vzdušnou perspektivu, aby
způsobil, že mraky
jsou více zamlžené, a tudíž
se jeví dále
od nás.

Objekty, které se jeví
zamlžené, nebo které jsou
pokryté smogem
nebo prachem, se objevují
dále od nás.

Obrázek

Obrázek 4.2

Obrázek 4.2

Zdroje fotografií: TBD

Vnímání pohybu
Mnoho zvířat, včetně lidských bytostí, má velmi sofistikované percepční schopnosti
které jim umožňují koordinovat vlastní pohyb s pohybem pohybujících se objektů
za účelem vytvoření kolize s tímto objektem. Netopýři a ptáci používají tento mechanismus k
dostižení kořisti, psi ho používají k chytání létajícího talíře a lidé ho používají k chytání
pohyblivého fotbalového míče. Mozek detekuje pohyb částečně z měnící se velikosti
obrázku na sítnici (objekty, které vypadají větší, jsou obvykle blíže k nám) a částečně
z relativní jasnosti objektů.

34. Vnímání pohybu, který
nastane, když různé obrázky
jsou prezentovány vedle každého
další v pořadí.

4.2 Vidění

Zažíváme také pohyb, když objekty blízko sebe mění svůj vzhled.
Beta efekt34 odkazuje na vnímání pohybu, který nastane, když různé obrazy jsou
prezentovány vedle sebe postupně (viz Poznámka 4.43 „Beta Effect a Phi
Fenomén“). Vizuální kůra vyplní chybějící část pohybu a vidíme

186

Kapitola 4 Vnímání a vnímání

pohybujícího se objektu. Efekt beta se používá ve filmech k vytvoření prožitku
pohybu. Souvisejícím efektem je fenomen phi35, ve kterém vnímáme pocit
pohybu způsobeného vznikem a mizením objektů, které jsou blízko sebe.
Fenomén phi vypadá jako pohybující se zóna nebo mrak barevného pozadí
obklopující blikající objekty. Efekt beta a fenomén phi jsou další
příklady důležitosti gestaltu – naší tendence „vidět více než součet
částí.“

Efekt Beta a fenomén Phi
V efektu beta naše oči detekují pohyb z řady statických obrázků, každý s
objektem na jiném místě. To je základní mechanismus pohybu
obrázků (filmů). Ve fenoménu phi je vnímání pohybu založeno na
momentálním skrytí obrázku.
Fenomén Phi: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/6/6e/
Lilac-Chaser.gif
Efekt Beta: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/0/09/
Phi_phenomenom_no_watermark.gif

35. Vnímání pohybu
způsobené vzhledem a
mizením objektů, které
jsou blízko sebe.

4.2 Vidění

187

Kapitola 4 Vnímání a vnímání

KLÍČOVÉ TAKEAWAYS
• Zrak je proces detekce elektromagnetické energie, která
nás obklopuje. Pouze malý zlomek elektromagnetického spektra je
viditelný pro člověka.
• Vizuální receptorové buňky na sítnici detekují tvar, barvu, pohyb a
hloubku.
• Světlo vstupuje do oka přes průhlednou rohovku a prochází
zornicí ve středu duhovky. Čočka se přizpůsobí tak, aby světlo zaostřilo na
sítnici, kde se objevuje vzhůru nohama a dozadu. Receptorové buňky
na sítnici jsou světlem excitovány nebo inhibovány a posílají informace
do zrakové kůry optickým nervem.
• Sítnice má dva typy fotoreceptorových buněk: tyčinky, které detekují
jas a reagují na černou a bílou barvu, a kužely, které reagují na
červenou, zelenou a modrou. Barevná slepota nastává, když lidé postrádají funkci
v kuželech citlivých na červenou nebo zelenou barvu.
• Neurony detektorů rysů ve zrakové kůře nám pomáhají rozpoznat objekty,
a některé neurony reagují selektivně na obličeje a jiné části těla.
• Young-Helmholtzova trichromatická teorie barev navrhuje, že vnímání barev
je výsledkem signálů vysílaných třemi typy čípků,
zatímco teorie barev oponentního procesu navrhuje, abychom vnímali
barvu jako tři sady oponentních barev: červeno-zelená, žluto-modrá a
bílo-černá.
• Schopnost vnímat hloubku nastává díky binokulárním a
monokulárním hloubkovým podnětům.
• Pohyb je vnímán jako funkce velikosti a jasu objektů.
Beta efekt a fenomén phi jsou příklady vnímaného
pohybu.

EXERCIZY A KRITICKÉ MYSLENÍ
1. Zvažte některé způsoby, kterými vám procesy zrakového vnímání pomáhají
zapojit se do každodenní činnosti, jako je řízení auta nebo jízda na kole.
2. Představte si na chvíli, jaký by byl váš život, kdybyste neviděli.
Myslíte, že byste byli schopni kompenzovat ztrátu zraku pomocí
jiných smyslů?

4.2 Vidění

188

Kapitola 4 Vnímání a vnímání

4.3 Slyšení
ÚČELOVÉ CÍLE
1. Nakreslete obrázek ucha a označte jeho klíčové struktury a funkce a
popsat roli, kterou hrají v slyšení.
2. Popište proces transdukce v sluchu.

Stejně jako zrak a všechny ostatní smysly, i sluch začíná transdukcí. Zvukové vlny
které jsou shromažďovány našima ušima jsou přeměněny na nervové impulsy, které jsou posílány do
mozek, kde jsou integrovány s minulou zkušeností a interpretovány jako
zvuky, které zažíváme. Lidské ucho je citlivé na širokou škálu zvuků,
od slabého tikání hodin v nedaleké místnosti až po řev rockové kapely na
noční klub, a máme schopnost detekovat velmi malé rozdíly ve zvuku. Ale
ucho je obzvláště citlivé na zvuky ve stejné frekvenci jako lidský hlas. A
matka může vybrat své dítě hlas z řady dalších, a když jsme vyzvednout
telefon rychle poznáme známý hlas. Ve zlomku sekundy, naše
sluchový systém přijímá zvukové vlny, přenáší je do sluchové kůry,
porovnává je s uloženými znalostmi jiných hlasů a identifikuje
volajícího.

Ucho
Stejně jako oko detekuje světelné vlny, ucho detekuje zvukové vlny. Vibrující objekty
(například lidské hlasivky nebo struny kytary) způsobují, že do sebe molekuly vzduchu narážejí
a vytvářejí zvukové vlny, které putují od svého zdroje jako vrcholy a
údolí podobně jako vlnky, které se rozšiřují směrem ven, když je do
rybníka vhozen kámen. Na rozdíl od světelných vln, které se mohou pohybovat ve vakuu, jsou zvukové vlny neseny
v médiích, jako je vzduch, voda nebo kov, a jsou to právě změny tlaku
spojené s těmito médii, které ucho detekuje.

36. Vlnová délka zvukové
vlny.

Stejně jako u světelných vln detekujeme vlnovou délku i amplitudu zvukových
vln. Vlnová délka zvukové vlny (známá jako frekvence36) se měří
z hlediska počtu vln, které dorazí za sekundu, a určuje naše vnímání
výšky tónu37, vnímané frekvence zvuku. Delší zvukové vlny mají nižší
frekvenci a produkují nižší výšku tónu, zatímco kratší vlny mají vyšší frekvenci
a vyšší výšku tónu.

37. Vnímaná frekvence
zvuku.

189

Kapitola 4 Vnímání a vnímání

amplituda38, neboli výška zvukové vlny, určuje, kolik energie
obsahuje a je vnímána jako hlasitost39 (stupeň hlasitosti zvuku). Větší vlny
jsou vnímány jako hlasitější. Hlasitost se měří pomocí jednotky relativní hlasitosti
známé jako decibel40. Nula decibelů představuje absolutní práh pro lidský
sluch, pod kterým neslyšíme zvuk. Každé zvýšení o 10 decibelů
představuje desetinásobné zvýšení hlasitosti zvuku (viz obrázek 4.29 „Zvuky
v každodenním životě“). Zvuk typického rozhovoru (asi 60 decibelů) je 1000
krát hlasitější než zvuk slabého šepotu (30 decibelů), zatímco zvuk
sbíječky (130 decibelů) je 10 miliardkrát hlasitější než šepot.
Obrázek 4.29 Zvuky v každodenním životě

38. Výška zvukové vlny.

Lidské ucho pohodlně slyší zvuky až do 80 decibelů. Dlouhodobé vystavení zvukům nad 80 decibelů může
způsobit ztrátu sluchu.

39. Stupeň hlasitosti zvuku.
40. Jednotka relativní hlasitosti.
41. Vnější a v isible část
ucha.
42. Membrána na konci
zvukovodu, která přenáší
vibrace do středního ucha.

4.3 Slyšení

Konkurz začíná v pinna41, vnější a viditelné části ucha, která má tvar
jako trychtýř, který vtahuje zvukové vlny a vede je do zvukovodu. Na
konci zvukovodu zvukové vlny udeří do pevně natažené, vysoce citlivé
membrány známé jako tympanní membrána (nebo ušní bubínek)42, která vibruje s
vlnami. Výsledné vibrace jsou přenášeny do středního ucha třemi

190

Kapitola 4 Vnímání a vnímání

drobné kosti, známé jako ossicles43 – kladivo (nebo malleus), kovadlina (nebo incus) a
třmínek (nebo třmínek) – do hlemýždě44, hlemýžďovitého tvaru tekuté naplněné trubice ve vnitřním uchu.
Vibrace způsobují oválné okno45, membrána zakrývající otevření
hlemýždě, vibrace, narušení tekutiny uvnitř hlemýždě.
Pohyby tekutiny v hlemýždi ohýbat vlasové buňky vnitřního ucha, hodně
podobně, jako se poryv větru ohýbá nad stébly pšenice na poli. The
pohyby vlasových buněk spouštějí nervové impulzy v připojených neuronech, které
jsou odeslány do sluchového nervu a poté do sluchové kůry mozkové. The
cochlea obsahuje asi 16.000 vlasových buněk, z nichž každá drží svazek vláken
známý jako řasinky na špičce. Řasinky jsou tak citlivé, že mohou detekovat pohyb
který je tlačí na šířku jednoho atomu. Chcete-li dát věci v perspektivě, cilia
kymácení na šířku atomu je ekvivalentní špičce kymácející se Eiffelovy věže
o půl palce (Corey et al., 2004).Corey, D. P., García-Añoveros, J., Holt, J. R., Kwan,
K. Y., Lin, S.-Y., Vollrath, M. A., Amalfitano, A.,…Zhang, D.-S. (2004). TRPA1 je
kandidátem na transdukční kanál vlasových buněk obratlovců citlivý na mechana.
Nature, 432, 723–730. Přečteno z http://www.nature.com/nature/journal/v432/
n7018/full/nature03066.html
Obrázek 4.30 Lidské ucho

43. Tři drobné kosti v uchu
(kladivo, kovadlina a třmen)
které přenášejí zvuk z
ušního bubínku do hlemýždě.
44. Kapalinou plněnou
trubicí ve vnitřním uchu ve tvaru hlemýždě, která
obsahuje řasinku.
45. Membrána zakrývající
otevření hlemýždě.

4.3 Slyšení

191

Kapitola 4 Vnímání a vnímání

Zvukové vlny vstupují do vnějšího ucha a jsou přenášeny zvukovodem do ušního bubínku. Výsledné
vibrace jsou třemi malými kostmi přesunuty do hlemýždě, kde jsou detekovány vlasovými buňkami a poslány
do sluchového nervu.

Ačkoli je hlasitost přímo určena počtem vlasových buněk, které
vibrují, k detekci výšky tónu se používají dva různé mechanismy. Frekvenční
teorie sluchu46 navrhuje, že bez ohledu na výšku tónu zvukové vlny budou do sluchového nervu vyslány nervové impulzy o
odpovídající frekvenci. Například tón
měřící 600 hertzů bude převeden na 600 nervových impulzů za sekundu. Tato
teorie má však problém s vysoko posazenými zvuky, protože neurony
nemohou střílet dostatečně rychle. Aby neurony dosáhly potřebné rychlosti, pracují společně v
jakémsi salvovém systému, ve kterém střílí různé neurony za sebou, což nám umožňuje
detekovat zvuky až do cca 4000 hertzů.
Nejen, že je důležitá frekvence, ale kritické je i umístění. Kochlea předává
informace o konkrétní oblasti, nebo místě, v kochle, která je nejvíce aktivována
přicházejícím zvukem. Teorie místa slyšení47 navrhuje, aby různé oblasti
kochley reagovaly na různé frekvence. Vyšší tóny vzrušují oblasti, které jsou nejblíže
otvoru kochley (poblíž oválného okna). Nižší tóny vzrušují oblasti v blízkosti
úzkého konce kochley, na opačném konci. Výška tónu je proto částečně určena
oblastí kochley, která střílí nejčastěji.

46. Teorie vnímání výšky tónu
která navrhuje, aby nervové
impulzy odpovídající
výšce zvuku byly vyslány do
sluchového nervu.
47. Teorie vnímání výšky tónu
která navrhuje, aby různé
oblasti kochley reagovaly na
různé frekvence zvuku.

4.3 Slyšení

Stejně jako nám skutečnost, že máme dvě oči v mírně odlišných polohách, umožňuje vnímat hloubku, tak
skutečnost, že uši jsou umístěny po obou stranách hlavy, nám umožňuje těžit
ze stereofonního, nebo trojrozměrného, sluchu. Pokud se zvuk objeví na vaší levé
straně, levé ucho přijme zvuk o něco dříve než pravé ucho a
zvuk, který přijme, bude intenzivnější, což vám umožní rychle určit
polohu zvuku. Přestože vzdálenost mezi našimi dvěma ušimi je jen asi 6
palců a zvukové vlny se pohybují rychlostí 750 mil za hodinu, časová a intenzita
rozdílů je snadno zjistitelná (Middlebrooks & Green, 1991).Middlebrooks, J. C., &
Green, D. M. (1991). Lokalizace zvuku lidskými posluchači. Výroční přehled
Psychologie, 42, 135–159. Když je zvuk stejně vzdálený od obou uší, například když
je přímo před, za, pod nebo nad hlavou, máme větší potíže
určit jeho polohu. Právě z tohoto důvodu mají psi (a také lidé) tendenci naklánět
hlavu, když se snaží určit zvuk, takže uši přijímají mírně
odlišné signály.

Ztráta sluchu
Více než 31 milionů Američanů trpí nějakým druhem poruchy sluchu
(Kočkin, 2005).Kočkin, S. (2005). MarkeTrak VII: Populace se ztrátou sluchu vrcholí 31

192

Kapitola 4 Vnímání a vnímání

milionů lidí. Recenze sluchu, 12(7) 16-29. Vodivá ztráta sluchu je způsobena
fyzickým poškozením ucha (například ušních bubínků nebo kostí), které snižuje
schopnost ucha přenášet vibrace z vnějšího ucha do vnitřního ucha.
Senzorineurální ztráta sluchu, která je způsobena poškozením řasinky nebo sluchového
nervu, je celkově méně častá, ale často se vyskytuje s věkem (Tennesen,
2007).Tennesen, M. (2007, 10. března). Odešel dnes, slyším zítra. New Scientist, 2594,
42-45. Řasinky jsou extrémně křehké a až nám bude 65 let, ztratíme
40% z nich, zejména těch, které reagují na vysoké tóny
(Chisolm, Willott, & Lister, 2003).Chisolm, T. H., Willott, J. F., & Lister, J. J. (2003).
Stárnoucí sluchový systém: Anatomické a fyziologické změny a důsledky pro
rehabilitaci. International Journal of Audiology, 42(Suppl. 2), 2S3-2S10.
Dlouhodobé vystavení hlasitým zvukům nakonec způsobí senzorineurální ztrátu sluchu
protože řasy jsou poškozeny hlukem. Lidé, kteří neustále pracují hlučně
stroje bez použití vhodné ochrany uší jsou vystaveny vysokému riziku ztráty sluchu,
stejně jako lidé, kteří ve sluchátkách poslouchají hlasitou hudbu nebo se zapojují do hlučného
koníčky, jako je lov nebo motocykl. Zvuky, které jsou 85 decibelů a více může
způsobit poškození sluchu, zejména pokud jste jim opakovaně vystaveni.
Zvuky o více než 130 decibelech jsou nebezpečné, i když jste jim vystaveni
zřídka. Lidé, kteří zažívají tinnitus (zvonění nebo bzučení) po
vystavení hlasitým zvukům velmi pravděpodobně došlo k určitému poškození jejich
cilia. Přijímání opatření při vystavení hlasitého zvuku je důležité, jako řasinky
ne dorůst zpět.
Zatímco vodivá ztráta sluchu může být často lepší prostřednictvím naslouchátek, které
zesílit zvuk, jsou málo pomoci pro senzorické sluchové ztráty. Ale pokud
sluchový nerv je stále neporušený, lze použít kochleární implantát. Kochleární implantát je
přístroj složený z řady elektrod, které jsou umístěny uvnitř kochley. Přístroj
slouží k bypassu vlasových buněk tím, že stimuluje buňky sluchového nervu
přímo. Nejnovější implantáty využívají teorii místa, což umožňuje různým místům na
implantátu reagovat na různé úrovně výšky tónu. Kochleární implantát může pomoci
dětem slyšet, kdo by byl normálně hluchý, a pokud je přístroj implantován včas
dostatečně, mohou se tyto děti často učit mluvit, často stejně jako normální
děti (Dettman, Pinder, Briggs, Dowell, & Leigh, 2007; Dorman & Wilson,
2004).Dettman, S. J., Pinder, D., Briggs, R. J. S., Dowell, R. C., & Leigh, J. R. (2007).
Vývoj komunikace u dětí, které dostávají kochleární implantát mladší
než 12 měsíců: Riziko versus přínos. Ucho a sluch, 28(2, Dodávky), 11S–18S;
Dorman, M. F., & Wilson, B. S. (2004). Konstrukce a funkce kochleárních implantátů.
American Scientist, 92, 436–445.

4.3 Slyšení

193

Kapitola 4 Vnímání a vnímání

KLÍČOVÉ TAKEAWAYS
• Zvukové vlny vibrující prostřednictvím médií, jako je vzduch, voda, nebo kov jsou
stimulační energii, kterou ucho vnímá.
• Sluchový systém je navržen tak, aby hodnotil frekvenci (výšku) a
amplituda (hlasitost).
• Zvukové vlny vstupují do vnějšího ucha (pinna) a jsou posílány do ušního bubínku
sluchovým kanálkem. Výsledné vibrace jsou přenášeny třemi
kosti, což způsobuje, že oválné okno pokrývající hlemýžď vibruje. The
vibrace jsou detekovány řasinky (vlasové buňky) a odeslány přes sluch
nerv do sluchové kůry.
• Existují dvě teorie, jak vnímáme výšku tónu: Frekvence
teorie sluchu naznačuje, že jako tón zvukové vlny změny, nerv
impulsy odpovídající frekvence vstupují do sluchového nervu. The
místo teorie sluchu naznačuje, že slyšíme různé výšky, protože
různé oblasti hlemýždě reagují na vyšší a nižší výšky.
• Vodivá ztráta sluchu je způsobena fyzickým poškozením ucha nebo
ušního bubínku a může být zlepšena pomocí naslouchadel nebo kochleárních implantátů.
Senzorineurální ztráta sluchu, způsobená poškozením vlasových buněk nebo
sluchových nervů ve vnitřním uchu, může být způsobena dlouhodobým
vystavením zvukům vyšším než 85 decibelů.

VÝKON A KRITICKÉ MYSLENÍ
1. Vzhledem k tomu, co jste se o sluchu dozvěděli v této kapitole, podílíte se
na nějakých činnostech, které by mohly způsobit dlouhodobou ztrátu sluchu? Pokud ano,
jak byste mohli změnit své chování, abyste snížili pravděpodobnost
poškození sluchu?

4.3 Slyšení

194

Kapitola 4 Vnímání a vnímání

4.4 Ochutnávání, čichání a dotýkání
ÚČELOVÉ CÍLE
1. Shrňte, jak smysly chuti a čichu přenášejí podněty do
vnímání.
2. Popište proces transdukce ve smyslech doteku a
propriocepce.
3. Nastínit teorie ovládání brány bolesti. Vysvětlete, proč na bolesti záleží a
jak může být kontrolována.

Přestože zrak a sluch jsou zdaleka nejdůležitější, lidský pocit je
zaokrouhleno čtyřmi dalšími smysly, z nichž každý poskytuje základní cestu k
lepší pochopení a reakce na svět kolem nás. Tyto jiné smysly
jsou dotek, chuť, čich a náš smysl polohy těla a pohybu (proprioception).

Ochutnávání
Chuť je důležitá nejen proto, že nám umožňuje vychutnat si jídlo, které jíme, ale dokonce i
zásadnější, protože nás vede k potravinám, které poskytují energii (cukr, pro
a od potravin, které by mohly být škodlivé. Mnoho dětí je vybíravých
jedlíci z nějakého důvodu – jsou biologicky predisponováni k tomu, aby si dávali velký pozor na to, co
jedí. Spolu s čichem nám chuť pomáhá udržovat chuť k jídlu, zhodnotit
potenciální nebezpečí (například zápach úniku plynu nebo hořícího domu), a vyhnout se
konzumace jedovatých nebo zkažených potravin.
Naše schopnost chuti začíná u chuťových receptorů na jazyku. Jazyk detekuje
šest různých chuťových vjemů, známých jako sladké, slané, kyselé, hořké, pikantní
(pikantní) a umami (pikantní). Umami je masitá chuť spojená s masem, sýry,
sója, mořské řasy a houby, a zejména se nachází v glutamátu sodném
(MSG), oblíbený zvýrazňovač chuti (Ikeda, 1909/2002; Sugimoto & Ninomiya,
2005) Ikeda, K. (2002). [Nové koření]. Chemical Senses, 27(9), s. 847-849. Přeloženo
a zkrátil na 75% Y. Ogiwara & Y. Ninomiya z časopisu Journal of the Chemical
Tokijská společnost, 30, 820-836. (Původní dílo publikováno 1909); Sugimoto, K., &
Ninomija, Y. (2005). Úvodní poznámky k výzkumu umami: Kandidátové receptory
a signální transdukční mechanismy na umami. Chemické smysly, 30(Suppl. 1),
Pi21-i22.

195

Kapitola 4 Vnímání a vnímání

Naše jazyky jsou pokryty chuťovými pohárky, které jsou navrženy tak, aby cítít chemikálie v
ústa. Většina chuťových pohárků se nachází v horních vnějších okrajích jazyka, ale
jsou také receptory v zadní části jazyka, stejně jako na stěnách
v ústech a v zadní části hrdla. Když žvýkáme jídlo, rozpouští se a vstupuje do
chuťové pohárky, spouštějící nervové impulzy, které jsou přenášeny do mozku (Northcutt,
Dostupné online. (anglicky)  Northcutt, R. G. Chuťové pohárky: Vývoj a evoluce. Mozek, chování
a Evoluce, 64(3), 198-206. Lidské jazyky jsou pokryty 2 000 až 10 000 chutí
a každé poupě obsahuje 50 až 100 chuťových receptorů. Chuťové pohárky jsou
aktivována velmi rychle; slaná nebo sladká chuť, která se dotkne chuťové pohárky i na jeden
desetina sekundy spustí nervový impuls (Kelling & Halpern, 1983).Kelling, S.
Dostupné online. (anglicky)  T., & Halpern, B. Chuťové záblesky: Doba reakce, intenzita a kvalita.
Science, 219, s. 412–414. Věda, 219, 412–414.
Chuťové buňky žijí v průměru asi 5 dní, poté jsou vytvořeny nové chuťové buňky, které je nahradí.
S přibývajícím věkem však rychlost tvorby klesá, takže jsme méně citliví na chuť. Tato změna pomáhá vysvětlit, proč
některé potraviny, které se v dětství zdají tak nepříjemné, jsou v dospělosti příjemnější.
Oblast smyslové kůry, která reaguje na chuť, je na velmi podobném místě jako
oblast, která reaguje na vůni, což pomáhá vysvětlit, proč čich také
přispívá k našemu prožitku věcí, které jíme. Možná si pamatujete, že jste měli
potíže s ochutnáváním jídla, když jste byli nastydlí, a když si zacpete nos a ochutnáte
plátky syrových brambor, jablek a pastináku, nebudete schopni ochutnat rozdíly
mezi nimi. Naše zkušenost s texturou v potravině (způsob, jakým ji cítíme na našich
jazycích) také ovlivňuje to, jak ji ochutnáme.

Vůně
Když vdechujeme vzduch nosními dírkami, vdechujeme vzduchem šířené chemické molekuly,
které jsou detekovány 10 až 20 miliony receptorových buněk zabudovaných v
čichové membráně horního nosního průchodu. Buňky čichových receptorů jsou zakončeny
chapadlovitými výčnělky, které obsahují receptorové proteiny. Když je stimulován čichový
receptor, membrána vysílá nervové zprávy čichovým nervem
do mozku (viz obrázek 4.31 „Čichové receptory“).

4.4 Ochutnávání, čichání a doteky

196

Kapitola 4 Vnímání a vnímání

Obrázek 4.31 Čichové receptory

V čichové membráně se vyskytuje více než 1000 typů buněk pachových receptorů.

Máme přibližně 1000 typů buněk odor receptor (Bensafi et al.,
2004),Bensafi, M., Zelano, C., Johnson, B., Mainland, J., Kahn, R., & Sobel, N. (2004).
Olfaction: Od čichu k percepci. In M. S. Gazzaniga (Ed.), The cognitive neurosciences
(3. vyd.). Cambridge, MA: MIT Press. a odhaduje se, že dokážeme odhalit 10 000
různé pachy (Malnic, Hirono, Sato, & Buck, 1999).Malnic, B., Hirono, J., Sato, T., &
1. vyd. Buck, L. B. (1999). Kódy kombinatorických receptorů pro pachy. 1, s. 96, 713–723. The
receptory přicházejí v mnoha různých tvarech a reagují selektivně na různé
páchne. Stejně jako zámek a klíč, různé chemické molekuly „zapadnou“ do různých
receptorové buňky a pachy jsou detekovány podle jejich vlivu na kombinaci
receptorových buněk. Stejně jako 10 číslic od 0 do 9 se mohou kombinovat v mnoha různých
způsobech, jak vytvořit nekonečné množství telefonních čísel, pachové molekuly se vážou na
různé kombinace receptorů a tyto kombinace jsou dekódovány v
čichové kůře mozkové. Jak můžete vidět na obrázku 4.32 „Věkové rozdíly ve pachu“, ženy
mají tendenci mít ostřejší čich než muži. Čich vrcholí v
rané dospělosti a pak začíná pomalu klesat. Ve věku 60 až 70 let se čich
prudce zmenšil.

4.4 Ochutnávání, čich a dotýkání

197

Kapitola 4 Vnímání a vnímání

Obrázek 4.32 Věkové rozdíly ve vůni

Schopnost identifikovat běžné pachové látky výrazně klesá mezi 20 a 70 lety věku.
Zdroj: Adapted from Murphy, C. (1986). Chuť a vůně u starších lidí. In H. L. Meiselman & R. S. Rivlin (Eds.),
Clinical measurement of taste and smell (Vol. 1, pp. 343–371). New York, NY: Macmillan.

Touching
Pocit doteku je nezbytný pro lidský vývoj. Kojenci prospívají, když jsou
mazleni a ošetřováni, ale ne, když jsou zbaveni lidského kontaktu (Baysinger,
Plubell, & Harlow, 1973; Feldman, 2007; Haradon, Bascom, Dragomir, & Scripcaru,
1994).Baysinger, C. M., Plubell, P. E., & Harlow, H. F. (1973). Variabilní teplota
náhradní matka pro studium připoutanosti u opičích mláďat. Behavior Research
Methods & Instrumentation, 5(3), 269–272; Feldman, R. (2007). Kontakt matky s kojencem
a vývoj dítěte: Insights from the kangaroo intervention. In L. L’Abate (Ed.),
Low-cost approaches to promote physical and mental health: Theory, research, and practice
(pp. 323-351). New York, NY: Springer Science + Business Media; Haradon, G.,
Bascom, B., Dragomir, C., & Scripcaru, V. (1994). Smyslové funkce
institucionalizovaných rumunských kojenců: Pilotní studie. Occupational Therapy International,
1(4), 250-260. Dotek sděluje teplo, péči a podporu a je nezbytnou
součástí požitku, který získáváme z našich sociálních interakcí s blízkými (Field
et al., 1997; Kelter, 2009).Field, T., Lasko, D., Mundy, P., Henteleff, T., Kabat, S.,
Talpins, S., & Dowling, M. (1997). Stručná zpráva: Pozornost a
odezva autistických dětí se po terapii dotykem zlepšuje. Journal of Autism and Developmental
Disorders, 27(3), 333-338; Keltner, D. (2009). Born to be good: The science of a meaningful
life. New York, NY: Norton.
Kůže, největší orgán v těle, je smyslovým orgánem pro dotek. Kůže
obsahuje celou řadu nervových zakončení, jejichž kombinace reagují na konkrétní
typy tlaků a teplot. Když se dotknete různých částí těla,

4.4 Ochutnávání, čichání a dotýkání

198

Kapitola 4 Vnímání a vnímání

zjistíte, že některé oblasti jsou lechtivější, zatímco jiné reagují více
na bolest, chlad nebo teplo.
Tisíce nervových zakončení v kůži reagují na čtyři základní vjemy:
Tlak, horko, chlad a bolest, ale pouze vjem tlaku má své
specializované receptory. Další vjemy vznikají kombinací dalších
čtyř. Například:
• Zážitek lechtání je způsoben stimulací sousedních
receptorů tlaku.
• Zážitek tepla je způsoben stimulací
receptorů tepla a chladu.
• Zážitek svědění je způsoben opakovanou stimulací
receptorů bolesti.
• Zážitek vlhkosti je způsoben opakovanou stimulací
receptorů chladu a tlaku.
Kůže je důležitá nejen při poskytování informací o dotyku a
teplotě, ale také při proprioception48 – schopnosti vnímat polohu a
pohyb našich částí těla. Propriocepce je dosažena specializovanými neurony
umístěnými v kůži, kloubech, kostech, uších a šlachách, které vysílají zprávy o
kompresi a kontrakci svalů v celém těle. Bez této
zpětné vazby z našich kostí a svalů bychom nebyli schopni sportovat, chodit, nebo
dokonce stát vzpřímeně.
Schopnost sledovat, kde se tělo pohybuje, je také zajištěna
vestibulárním systémem49, souborem tekutinou naplněných oblastí ve vnitřním uchu, který sleduje
polohu a pohyb hlavy a udržuje rovnováhu těla. Jak můžete vidět na obrázku 4.33
„Vestibulární systém“, vestibulární systém zahrnuje půlkruhové kanály a
vestibulární váčky. Tyto váčky spojují kanály s hlemýždí. Polokruhové
kanály vnímají rotační pohyby těla a vestibulární váčky vnímají
lineární zrychlení. Vesibulární systém vysílá signály do nervových struktur,
které ovládají pohyb oka a do svalů, které drží tělo vzpřímeně.

48. Schopnost vnímat
polohu a pohyb našich
částí těla.
49. Soubor tekutinou naplněných oblastí ve
vnitřním uchu, který sleduje
polohu a pohyb hlavy,
udržuje rovnováhu těla.

4.4 Ochutnávání, čichání a dotýkání

199

Kapitola 4 Vnímání a vnímání

Obrázek 4.33 Vestibulární systém

Vestibulární systém zahrnuje půlkruhové kanály (hnědé), které přenášejí rotační pohyby
těla, a vestibulární vaky (modré), které vnímají lineární zrychlení.

Zažívání bolesti
Netěší nás to, ale prožitek bolesti je způsob, jakým nás tělo informuje o tom, že
jsme v nebezpečí. Popálení při dotyku horkého radiátoru a ostré bodnutí, když
šlápneme na hřebík, nás vedou ke změně chování a zabrání dalšímu poškození
našeho těla. Lidé, kteří nemohou prožívat bolest, jsou ve vážném nebezpečí poškození
od ran, kterých by si ostatní s bolestí rychle všimli a věnovali se jim.

50. Teorie bolesti navrhující, že
bolest je určena
působením dvou typů nervových
vláken v míše.

Teorie kontroly brány bolesti 50 navrhuje, že bolest je určena působením
dvou typů nervových vláken v míše. Jedna sada menších nervových vláken přenáší bolest
z těla do mozku, zatímco druhá sada větších vláken je určena k zastavení
nebo nastartování (jak by to udělala brána) toku bolesti (Melzack & Wall, 1996).Melzack, R., &
Wall, P. (1996). Výzva bolesti. Londýn, Anglie: Tučňák. Právě z tohoto důvodu
může masáž oblasti, kde cítíte bolest, pomoci ji zmírnit – masáž
aktivuje velká nervová vlákna, která blokují signály bolesti malých nervových vláken

4.4 Ochutnávání, čichání a dotýkání

200

Kapitola 4 Vnímání a vnímání

(Wall, 2000).Wall, P. (2000). Bolest: Věda o utrpení. New York, NY: Columbia
University Press.
Zažít bolest je však mnohem složitější než jen reagovat na
nervové zprávy. Je to také otázka vnímání. Bolest cítíme méně, když jsme
zaneprázdněni soustředěním na náročnou činnost (Bantick, Wise, Ploghaus, Clare, Smith, &
Tracey, 2002),Bantick, S. J., Wise, R. G., Ploghaus, A., Clare, S., Smith, S. M., & Tracey,
I. (2002). Představujeme si, jak pozornost moduluje bolest u lidí pomocí funkční MRI.
Brain: A Journal of Neurology, 125(2), 310–319. což může pomoci vysvětlit, proč sportovní
hráči mohou cítit svá zranění až po zápase. Také cítíme méně bolesti, když jsme
rozptylováni humorem (Zweyer, Velker, & Ruch, 2004).Zweyer, K., Velker, B., &
Ruch, W. (2004). Je veselost, nadšení a produkce humoru mírná
tolerance bolesti? Studie FACS. Humor: International Journal of Humor Research, 17(1-2),
85-119. A bolest je utišena mozkovým uvolněním endorfinů, přírodních hormonálních
léků proti bolesti. Uvolnění endorfinů může vysvětlit euforii prožívanou při
běhu maratonu (Sternberg, Bailin, Grant, & Gracely, 1998).Sternberg, W. F.,
Bailin, D., Grant, M., & Gracely, R. H. (1998). Soutěž mění vnímání
škodlivých podnětů u sportovců mužského a ženského pohlaví. Bolest, 76(1-2), 231-238.

4.4 Ochutnávání, čichání a dotýkání

201

Kapitola 4 Vnímání a vnímání

KLÍČOVÉ VLASTNOSTI
• Schopnost chuti, vůně a doteku je důležitá, protože nám pomáhá
vyhnout se poškození toxiny z prostředí.
• Mnoho chuťových pohárků na našich jazycích a uvnitř našich úst nám umožňuje
detekovat šest základních chuťových vjemů: sladký, slaný, kyselý, hořký, pikantní a
umami.
• V čichu dochází k transdukci, kdy jsou vzduchem šířené chemikálie, které jsou vdechovány
nosními dírkami, detekovány receptory v čichové
membráně. Různé chemické molekuly zapadají do různých receptorových buněk,
čímž vytvářejí různé vůně.
• Ženy mají v průměru lepší čich než muži a
schopnost čichu se s věkem snižuje.
• Máme v kůži zapuštěnou řadu různých nervových zakončení,
jejichž kombinace reagují na čtyři základní pocity tlaku,
horka, chladu a bolesti. Ale pouze pocit tlaku má své vlastní
specializované receptory.
• Propriocepce je naše schopnost vnímat polohy a pohyby
částí našeho těla. Posturální a pohybové informace jsou detekovány
speciálními neurony umístěnými v kůži, kloubech, kostech, uších a šlachách,
které zachycují zprávy z komprese a kontrakce
svalů v celém těle.
• Vestibulární systém, složený ze struktur ve vnitřním uchu,
sleduje polohu a pohyb hlavy a udržuje
rovnováhu těla.
• Teorie ovládání brány vysvětluje, jak velké a malé neurony spolupracují
při přenosu a regulaci toku bolesti do mozku.

EXERCIZE A KRITICKÉ MYSLENÍ
1. Myslete na potraviny, které jíte nejraději. Které ze šesti chuťových
pocitů mají tyto potraviny a proč si myslíte, že máte rádi tyto
konkrétní příchutě?
2. Proč si myslíte, že by ženy mohly mít lépe vyvinutý smysl pro
čich než muži?
3. Proč je prožívání bolesti přínosem pro lidské bytosti?

4.4 Ochutnávání, čichání a dotýkání

202

Kapitola 4 Vnímání a vnímání

4.5 Přesnost a nepřesnost vnímání
ÚČELOVÉ CÍLE
1. Popište, jak smyslové vjemy a vjemy spolupracují
interakce, selektivní pozornost, smyslová adaptace a percepční
stálost.
2. Uveďte příklady toho, jak naše očekávání mohou ovlivnit naše vnímání,
výsledkem jsou iluze a potenciálně nepřesné úsudky.

Oči, uši, nos, jazyk a kůže vnímají svět kolem nás a v některých případech
provádět předběžné zpracování informací o příchozích datech. Ale podle a
velké, nemáme zkušenosti pocit-prožíváme výsledek
vnímání – celkový balíček, který mozek dává dohromady z kousků, které
přijímá prostřednictvím našich smyslů a že mozek vytváří pro nás zažít. Kdy
díváme se z okna na pohled do krajiny, nebo když se podíváme do tváře
dobrý přítel, nevidíme jen změť barev a tvarů-vidíme, místo toho, an
obraz krajiny nebo obraz přítele (Goodale & Milner, 2006).Goodale, M.,
& Milner, D. (2006). Jeden mozek – Dva vizuální systémy. Psycholog, 19(11), 660–663.

Jak vnímací systém interpretuje prostředí
Tato tvorba významu zahrnuje automatickou činnost různých podstatných
percepčních procesů. Jedním z nich je smyslová interakce51 – spolupráce
různých smyslů za účelem vytvoření zážitku. Smyslová interakce je zapojena, když se chuť, vůně,
a textura spojí za účelem vytvoření chuti, kterou zažíváme v jídle. Je také zapojena,
když si vychutnáváme film kvůli způsobu, jakým obrazy a hudba pracují společně.
I když si možná myslíte, že rozumíme řeči pouze prostřednictvím našeho
sluchu, ukazuje se, že vizuální aspekt řeči je také důležitý. Jeden příklad
smyslové interakce je ukázán v McGurkově efektu – chyba ve vnímání, ke které
dochází, když nesprávně vnímáme zvuky, protože zvuková a vizuální část
řeči se neshoduje. Efekt můžete sami pozorovat, když si prohlédnete Poznámka 4.69
„Videoklip: The McGurk Effect“.

Videoklip: The McGurk Effect
51. Spolupráce
různých smyslů k vytvoření
zážitku.

(klikněte pro zobrazení videa)

203

Kapitola 4 Vnímání a vnímání

McGurkův jev je chyba ve vnímání zvuku, ke které dochází, když dochází k nesouladu mezi smysly
sluchu a zraku. Můžete to zažít zde.

Mezi další příklady smyslové interakce patří zkušenost s nevolností, ke které může
dojít, když smyslová informace přijímaná z očí a těla
neodpovídá informacím z vestibulárního systému (Flanagan, May, & Dobie,
2004)Flanagan, M. B., May, J. G., & Dobie, T. G. (2004). Role vektoru, pohybů oka
a posturální nestability v etiologii nevolnosti při pohybu. Journal of
Vestibular Research: Equilibrium and Orientation, 14(4), 335–346. and synesthesia—an
experience in which one sensation (např. hearing a sound) creates experiences in
other (např. vision). Většina lidí nepociťuje synesthesii, ale ti, kteří ji zažívají
propojují své vnímání neobvyklými způsoby, například tím, že zažívají barvu, když
ochutnávají určité jídlo nebo tím, že slyší zvuky, když vidí určité objekty
(Ramachandran, Hubbard, Robertson, & Sagiv, 2005).Ramachandran, V. S., Hubbard,
E. M., Robertson, L. C., & Sagiv, N. (2005). Vznik lidské mysli: Některé
stopy ze synestezie. In Synesthesia: Perspectives From Cognitive Neuroscience (pp.
147-190). New York, NY: Oxford University Press.
Dalším důležitým procesem vnímání je selektivní pozornost52 – schopnost soustředit se na
některé smyslové vstupy při ladění jiných. Zobrazit poznámku 4.71 „Video Clip: Selective
Attention“ a spočítat, kolikrát si lidé hrající si s míčem přihrají
navzájem. Možná zjistíte, že stejně jako mnoho jiných lidí, kteří se na něj dívají poprvé,
vám něco důležitého uniká, protože se selektivně věnujete pouze jednomu aspektu
videa (Simons & Chabris, 1999).Simons, D. J., & Chabris, C. F. (1999). Gorily v
našem středu: Trvalá nepozornost při dynamických událostech. Vnímání, 28(9),
1059-1074. Možná vám proces selektivní pozornosti pomůže pochopit, proč
ochrance naprosto uniklo, že kolona skupiny Chaser byla
podvrh – soustředili se na některé aspekty situace, jako je barva aut
a skutečnost, že tam vůbec byli, a úplně ignorovali jiné (detaily
bezpečnostních informací).

Videoklip: Selektivní pozornost
(klikněte pro zobrazení videa)
Podívejte se na toto video a pečlivě spočítejte, kolikrát si lidé navzájem přihrají míč.

52. Schopnost soustředit se na některé
smyslové vstupy při ladění
jiných.

Selektivní pozornost nám také umožňuje soustředit se na jediného mluvčího na večírku, zatímco
ignorujeme ostatní konverzace, které se kolem nás odehrávají (Broadbent, 1958;
Cherry, 1953).Broadbent, D. E. (1958). Vnímání a komunikace. New York, NY:
Pergamon; Cherry, E. C. (1953). Některé experimenty s rozpoznáváním řeči,
jedním a dvěma ušima. Journal of the Acoustical Society of America, 25, 975-979.
Bez této automatické selektivní pozornosti bychom se nemohli soustředit na singl

Doporučujeme:  Neurotoxiny

4.5 Přesnost a nepřesnost ve vnímání

204

Kapitola 4 Vnímání a vnímání

konverzace, kterou chceme slyšet. Selektivní pozornost však není úplná, my
zároveň sledujeme, co se děje v kanálech, na které se nezaměřujeme.
Možná máte zkušenost s tím, že jste na večírku a mluvíte s někým
v jedné části místnosti, když najednou slyšíte, jak vaše jméno zmiňuje
někdo v jiné části místnosti. Tento fenomén koktejlového večírku nám ukazuje, že
i když selektivní pozornost omezuje to, co zpracováváme, přesto
současně provádíme spoustu nevědomého sledování světa kolem nás – vy
jste nevěděli, že se věnujete zvukům v pozadí večírku, ale
evidentně ano.
Druhým základním procesem vnímání je smyslová adaptace53 – snížená
citlivost na podnět po delším a stálém vystavení. Když vstoupíte do
bazénu, voda vám zpočátku připadá studená, ale po chvíli si jí přestanete všímat.
Po delším vystavení stejnému podnětu se naše citlivost vůči němu snižuje
a už to nevnímáme. Schopnost přizpůsobit se věcem, které se nemění
kolem nás je zásadní pro naše přežití, protože nechává naše smyslové receptory volné
detekovat důležité a informativní změny v našem prostředí a reagovat
odpovídajícím způsobem. Ignorujeme zvuky, které naše auto dělá každý den, což nás nechává
zdarma věnovat pozornost zvukům, které jsou odlišné od normálních, a tak pravděpodobně
abychom potřebovali naši pozornost. Naše senzorické receptory jsou ostražité k novinkám a jsou unavené
po stálém vystavení stejnému podnětu.
Dojde-li k smyslové adaptaci u všech smyslů, proč obraz nevymizí poté, co
budeme na to nějakou dobu zírat? Odpověď zní, že i když si nejsme vědomi
to, naše oči jsou neustále přelétává z jednoho úhlu do druhého, takže tisíce
drobné pohyby (tzv. sackády) každou minutu. Tento neustálý pohyb očí
zaručuje, že obraz, který sledujeme, vždy dopadne na čerstvé receptorové buňky. Co
by se stalo, kdybychom mohli zastavit pohyb našich očí? Psychologové
vymysleli způsob, jak testovat smyslovou adaptaci oka připojením
přístroje, který zajišťuje, že je na vnitřním povrchu oka udržován konstantní obraz.
Účastníci jsou vybaveni kontaktní čočkou, na které je připevněn miniaturní projektor
na snímek. Protože projektor sleduje přesné pohyby oka, promítá se
vždy stejný obraz, který stimuluje stejné místo, na sítnici. Během
několika sekund se začnou dít zajímavé věci. Obraz začne mizet,
pak se znovu objeví, jen aby opět zmizel, buď po částech, nebo jako celek. Dokonce i oko
zažívá smyslovou adaptaci (Yarbus, 1967).Yarbus, A. L. (1967). Pohyby očí
a vidění. New York, NY: Plenum Press.
53. Snížená citlivost na
podnět po delší a
konstantní expozici.
54. Schopnost vnímat
podnět jako konstantní navzdory
změnám vjemů.

Jedním z hlavních problémů ve vnímání je zajistit, abychom vždy vnímali
stejný objekt stejným způsobem, navzdory skutečnosti, že vjemy, které vytváří na
našich receptorech, se dramaticky mění. Schopnost vnímat podnět jako konstantní
navzdory změnám vjemů je známa jako vjemová konstanta54. Vezměme si náš obraz
dveří, jak se houpou. Když jsou zavřené, vidíme je jako obdélníkové, ale když jsou

4.5 Přesnost a nepřesnost ve vnímání

205

Kapitola 4 Vnímání a vnímání

otevřené, vidíme jen jejich okraj a objevují se jako čára. Ale nikdy nevnímáme dveře
tak, jak se mění tvar, jak se houpou – o problém se postarají vnímací mechanismy
za nás tím, že nám umožní vidět stálý tvar.
Vizuální systém také koriguje stálost barev. Představte si, že máte na sobě
modré džíny a zářivě bílé tričko. Když jste venku, obě barvy budou
nejjasnější, ale bílé tričko budete stále vnímat jako zářivé a modré
džíny jako tmavší. Když vejdete dovnitř, světlo svítící na oblečení bude
výrazně tlumenější, ale tričko budete stále vnímat jako zářivé. Je to proto, že
dáváme barvy do souvislostí a vidíme, že ve srovnání se svým okolím bílé tričko odráží nejvíce světla (McCann, 1992).McCann, J. J. (1992). Pravidla pro barvy
stálost. Oftalmická a fyziologická optika, 12(2), 175–177. Stejně tak zelený
list za oblačného dne může odrážet stejnou vlnovou délku světla jako hnědá stromová
větev za slunečného dne. Přesto stále vnímáme list jako zelený a
větev jako hnědou.

Iluze
I když je naše vnímání velmi přesné, není dokonalé. Iluze55 nastává, když
vnímací procesy, které nám normálně pomáhají správně vnímat svět kolem nás, jsou oklamány
konkrétní situací tak, že vidíme něco, co neexistuje nebo co je nesprávné.
Obrázek 4.34 „Optické iluze jako výsledek jasu Konstantní (vlevo) a barevná
Konstantní (vpravo)“ představuje dvě situace, ve kterých bylo oklamáno naše normálně přesné
vnímání vizuální stálosti.
Obrázek 4.34 Optické iluze jako výsledek jasu Konstantní (vlevo) a barevná konstantní (vpravo)

55. Když vnímací procesy
které nám normálně pomáhají správně
vnímat svět kolem nás
jsou oklamány konkrétní
situací tak, že vidíme
něco, co neexistuje
nebo co je nesprávné.

Podívejte se pozorně na hadovitý vzor vlevo. Jsou zelené proužky opravdu jasnější než pozadí? Zakryjte
bílé křivky a uvidíte, že nejsou. Čtverec A na obrázku vpravo vypadá úplně jinak než čtverec B,
i když jsou úplně stejné.

4.5 Přesnost a nepřesnost ve vnímání

206

Kapitola 4 Vnímání a vnímání

Zdroj: Obrázek vpravo s laskavým svolením Edwarda H. Adelsona, http://commons.wikimedia.org/wiki/
Soubor:Grey_square_optical_illusion.PNG.

Další známou iluzí je Muellerova-Lyerova iluze (viz Obrázek 4.35 „Iluze
Muellerovy-Lyrovy iluze“). Čárový segment ve spodní šipce nám připadá delší
než ten nahoře, i když jsou oba ve skutečnosti stejně dlouhé. Je
pravděpodobné, že iluze je částečně důsledkem selhání monokulárních hloubkových
narážek – spodní čára vypadá jako hrana, která je normálně dál od nás,
zatímco horní vypadá jako hrana, která je normálně blíž.
Obrázek 4.35 Iluze Muellerovy-Lyrovy iluze

Díky Muellerově-Lyrově iluzi se čárový segment v horní části levého obrázku jeví kratší než ten v
spodní. Iluze je částečně způsobena monokulárním vzdálenostním narážením na hloubku – spodní čára vypadá jako hrana
která je normálně dál od nás, zatímco horní vypadá jako hrana, která je normálně blíž.

Iluze měsíce odkazuje na skutečnost, že měsíc je vnímán jako přibližně o 50% větší,
když je blízko horizontu, než když je viděn nad hlavou, a to navzdory skutečnosti, že oba
měsíce jsou stejně velké a vytvářejí stejně velký obraz sítnice. Monokulární hloubka
narážky na polohu a vzdušnou perspektivu (viz obrázek 4.36 „Iluze měsíce“) vytvářejí
iluzi, že věci, které jsou níže a více zamlžené, jsou dále. Panorama
horizontu (stromy, mraky, obrysy budov) také dává signál, že měsíc je
daleko, ve srovnání s měsícem v zenitu. Pokud se podíváme na obzorový měsíc přes
tubu srolovaného papíru, čímž odstraníme okolní narážky na horizont, bude se měsíc
okamžitě zdát menší.

4.5 Přesnost a nepřesnost ve vnímání

207

Kapitola 4 Vnímání a vnímání

Obrázek 4.36 Iluze Měsíce

Měsíc vypadá na horizontu vždy větší, než když je vysoko nad ním. Pokud však odstraníme okolní
vzdálenostní náznaky horizontu, iluze zmizí.
© Thinkstock

Ponzoova iluze funguje na stejném principu. Jak můžete vidět na obrázku 4.37 „The
Ponzo Illusion“, horní žlutý pruh se zdá delší než ten spodní, ale pokud je
změříte, uvidíte, že jsou přesně stejně dlouhé. Monokulární
hloubkový náznak lineární perspektivy nás vede k domněnce, že vzhledem ke dvěma podobným objektům
může vzdálený objekt vytvořit stejně velký obraz sítnice jako bližší objekt pouze tehdy, je-li
větší. Horní pruh se proto jeví delší.

4.5 Přesnost a nepřesnost ve vnímání

208

Kapitola 4 Vnímání a vnímání

Obrázek 4.37 Iluze Ponza

Iluze Ponza je způsobena selháním monokulární hloubkové narážky lineární perspektivy: Obě tyče mají stejnou
velikost, i když ta horní vypadá větší.

Iluze ukazují, že naše vnímání světa kolem nás může být ovlivněno
naším předchozím poznáním. Ale skutečnost, že některé iluze v některých případech existují, neznamená,
že systém vnímání je obecně nepřesný – ve skutečnosti se lidé normálně
natolik sblíží se svým okolím, že fyzické tělo a
konkrétní prostředí, které vnímáme a vnímáme, se vtělí – tedy
zabuduje do našeho poznání a propojí se s ním, takže světy kolem nás se stanou
součástí našeho mozku (Calvo & Gamila, 2008).Calvo, P., & Gomila, T. (Eds.). (2008).
Příručka kognitivní vědy: vtělený přístup. San Diego, CA: Elsevier. Blízký
vztah mezi lidmi a jejich prostředím znamená, že i když iluze
mohou být vytvářeny v laboratoři a za určitých unikátních situací, mohou být méně
společné s aktivními pozorovateli v reálném světě (Runeson, 1988).Runeson, S. (1988).
Zkreslená iluze místnosti, ekvivalentní konfigurace a specifičnost statických
optických polí. Journal of Experimental Psychology: Human Perception and Performance,
14(2), 295-304.

4.5 Přesnost a nepřesnost ve vnímání

209

Kapitola 4 Vnímání a vnímání

Důležitá role očekávání ve vnímání
Naše emoce, nastavení mysli, očekávání a kontexty, ve kterých se naše vjemy
vyskytují, to vše má hluboký vliv na vnímání. Lidé, kteří jsou varováni, že
se chystají ochutnat něco špatného, hodnotí to, co dělají, negativněji než
lidé, kterým je řečeno, že chuť nebude tak špatná (Nitschke a kol., 2006),Nitschke, J.
B., Dixon, G. E., Sarinopoulos, I., Short, S. J., Cohen, J. D., Smith, E. E.,…Davidson, R. J.
(2006). Změna očekávání tlumí nervovou reakci na averzní chuť v primární
chuťové kůře. Nature Neuroscience 9, 435–442. a lidé vnímají dítě a dospělou
dvojici jako vypadající více podobně, když jim je řečeno, že jsou rodič a dítě
(Bressan & Dal Martello, 2002).Bressan, P., & Dal Martello, M. F. (2002). Talis pater,
talis filius: Vnímaná podobnost a víra v genetickou příbuznost. Psychologická
Věda, 13, 213–218. Podobně účastníci, kteří vidí obrázky stejného dítěte, to hodnotí
jako silnější a větší, když se jim řekne, že je to chlapec, na rozdíl od toho, když se jim
řekne, že je to dívka (Stern & Karraker, 1989),Stern, M., & Karraker, K. H. (1989). Sex
stereotypizace kojenců: Přehled studií o označování pohlaví. Sex Roles, 20(9–10),
501–522. a účastníci výzkumu, kteří se dozví, že dítě je z nižších
tříd, vnímají výsledky dítěte v testu inteligence jako nižší než lidé,
kteří vidí stejný test, který podstoupilo dítě, o kterém se jim řekne, že je z vyššího
prostředí (Darley & Gross, 1983).Darley, J. M., & Gross, P. H. (1983). Hypotéza potvrzující zkreslení v efektech označování. Journal of Personality and Social Psychology, 44,
20–33. Plassmann, O’Doherty, Shiv, and Rangel (2008)Plassmann, H., O’Doherty, J.,
Shiv, B., & Rangel, A. (2008). Marketingové akce mohou zmírnit neurální
reprezentace prožitých příjemností. Proceedings of the National Academy of
Sciences, 105(3), 1050–1054. zjistil, že vína byla hodnocena pozitivněji a způsobila
větší mozkovou aktivitu v oblastech mozku spojených s rozkoší, když se o nich říkalo,
že stojí více, než když se o nich říkalo, že stojí méně. A i odborníci se dají oklamat:
Profesionální rozhodčí měli tendenci přidělit fotbalovým týmům více pokutových karet za
natočené fauly, když jim bylo řečeno, že tým má v minulosti agresivní
chování, než když takové očekávání neměl (Jones, Paull, & Erskine,
2002).Jones, M. V., Paull, G. C., & Erskine, J. (2002). Vliv agresivní
reputace týmu na rozhodnutí asociačních fotbalových rozhodčích. Journal of Sports Sciences,
20, 991–1000.
Naše vnímání je ovlivněno také našimi touhami a motivacemi. Když máme
hlad, slova související s jídlem mají tendenci upoutat naši pozornost více než slova
nesouvisející s jídlem (Mogg, Bradley, Hyare, & Lee, 1998),Mogg, K., Bradley, B. P., Hyare, H., & Lee,
S. (1998). Selektivní pozornost k podnětům souvisejícím s jídlem při hladu. Behavior Research &
Therapy, 36(2), 227–237. vnímáme objekty, na které můžeme dosáhnout, jako větší než ty,
na které nedosáhneme (Witt & Proffitt, 2005),Witt, J. K., & Proffitt, D. R. (2005). Viz
míč, odpal míč: Zdánlivá velikost míče koreluje s průměrem odpalu.
Psychologické vědy, 16(12), 937–938. a lidé, kteří upřednostňují
politiku politického kandidáta, hodnotí barvu pleti kandidáta pozitivněji než ti, kteří jsou proti
politice kandidáta (Caruso, Mead, & Balcetis, 2009).Caruso, E. M., Mead, N. L., &

4.5 Přesnost a nepřesnost ve vnímání

210

Kapitola 4 Vnímání a vnímání

Balcetis, E. (2009). Politické stranictví ovlivňuje vnímání míšeneckého
odstínu pleti kandidátů. PNAS Proceedings of the National Academy of Sciences of the United
States of America, 106(48), 20168–20173. Vnímání ovlivňuje i naše kultura.
Chua, Boland, and Nisbett (2005)Chua, H. F., Boland, J. E., & Nisbett, R. E. (2005).
Kulturní variace v pohybech očí během vnímání scény. Proceedings of the
National Academy of Sciences, 102, 12629–12633. ukazoval americkým a asijským absolventům
různé obrazy, jako je letadlo, zvíře nebo vlak, na
složitém pozadí. Zjistili, že (v souladu s jejich celkovou individualistickou
orientací) mají američtí studenti tendenci soustředit se více na obraz v popředí,
zatímco asijští studenti (v souladu s jejich vzájemnou závislou orientací) věnují více
pozornosti kontextu obrazu. Asijsko-američtí studenti se navíc zaměřili
více či méně na kontext v závislosti na tom, zda byla aktivována jejich asijská nebo americká
identita.

4.5 Přesnost a nepřesnost ve vnímání

211

Kapitola 4 Vnímání a vnímání

Psychologie v každodenním životě: Jak porozumět
Vnímání a vnímání může zachránit životy
Lidské faktory jsou oborem psychologie, který využívá psychologické znalosti,
včetně principů vjemů a vnímání, ke zlepšení
rozvoje technologií. Lidské faktory pracovaly na různých projektech,
od řídících center jaderných reaktorů a kokpitů letadel až po mobilní
telefony a webové stránky (Proctor & Van Zandt, 2008).Proctor, R. W., & Van Zandt,
T. (2008). Lidské faktory v jednoduchých a složitých systémech (2. vyd.). Boca Raton,
FL: CRC Press. Například moderní televizory a počítačové monitory byly
vyvinuty na základě trichromatické teorie barev, za použití tří barevných
prvků umístěných dostatečně blízko u sebe, aby barvy byly smíchány
okem. Znalost vizuálního systému také pomohla inženýrům vytvořit nové druhy
displejů, jako jsou ty, které se používají na noteboocích a hudebních přehrávačích, a
lépe pochopit, jak může používání mobilních telefonů za jízdy přispívat k
automobilovým nehodám (Lee & Strayer, 2004).Lee, J., & Strayer, D. (2004). Předmluva
ke speciální sekci o rozptýlení řidiče. Human Factors, 46(4), 583.
Lidské faktory také významně přispěly k bezpečnosti leteckých společností. Přibližně
dvě třetiny nehod na komerčních linkách letadel jsou způsobeny lidskou
chybou (Nickerson, 1998).Nickerson, R. S. (1998). Aplikovaná experimentální
psychologie. Aplikovaná psychologie: An International Review, 47, 155–173. Během
startu, cestování a přistání pilot současně komunikuje s
pozemní kontrolou, manévruje s letadlem, skenuje horizont pro další letadla a
ovládá řízení. Nutnost použitelného rozhraní, které snadno a
přirozeně pracuje s vizuálním vnímáním pilota je zásadní.
Psycholog Conrad Kraft (1978)Kraft, C. (1978). Psychofyzický přístup k
letecké bezpečnosti: Simulátorové studie vizuálních iluzí v nočních přístupech. In H. L. Pick,
H. W. Leibowitz, J. E. Singer, A. Steinschneider, & H. W. Steenson (Eds.),
Psychologie: Od výzkumu k praxi. New York, NY: Plenum Press. vyslovil hypotézu,
že jak letadla přistávají, bez viditelných jiných signálů na dálku, mohou být piloti vystaveni
určitému typu měsíční iluze, ve které se světla města za ranvejí objevují
mnohem větší na sítnici, než ve skutečnosti jsou, a klamou pilota k přistání
příliš brzy. Zjištění Krafta přiměla letecké společnosti zavést nová bezpečnostní
opatření, kdy kopiloti musí během
klesání postupně volat výšku, což pravděpodobně snížilo počet nehod při přistání.

4.5 Přesnost a nepřesnost ve vnímání

212

Kapitola 4 Vnímání a vnímání

Obrázek 4.38 představuje návrh přístrojové desky letadla před a
poté, co byla přepracována psychology lidských faktorů. Vlevo je iniciála
design, ve kterém byly ovládací prvky přeplněné a nepřehledné, v žádném logickém
sekvence, každý ovládací prvek vykonává jeden úkol. Kontroly byly víceméně
stejné barvy, a měřidla nebylo snadné přečíst. Přepracovaný digitál
kokpit (vpravo na obrázku 4.38) vykazuje výrazné zlepšení použitelnosti. Více
ovládací prvky jsou barevně kódované a multifunkční, takže je v nich méně nepořádku
na přístrojové desce. Obrazovky využívají LCD a 3D grafiku. Velikosti textu jsou
měnitelná – zvyšující čitelnost – a mnoho funkcí se stalo
automatizované, uvolňující pilotům soustředění na důležitější činnosti.
Obrázek 4.38

Původní návrh kokpitu letadla (vlevo); digitální návrh kokpitu letadla (vpravo), který byl
zohlednění lidských faktorů.
Zdroj: TBD.

Jeden důležitý aspekt redesignu byl založen na principech smyslové
přizpůsobení. Displeje, které jsou snadno viditelné v tmavších podmínkách se rychle stávají
nečitelné, když slunce svítí přímo na ně. To trvá pilot relativně
dlouhá doba na přizpůsobení se náhle mnohem jasnějšímu displeji. Dále
důležitý je percepční kontrast. Displej nemůže být v noci tak jasný, aby
pilot není schopen vidět cíle na obloze nebo na zemi. Lidské faktory
psychologové používali tyto principy k určení vhodného podnětu
intenzita potřebná na těchto displejích, aby je piloti byli schopni přečíst
přesně a rychle za široké škály podmínek. Psychologové
toho bylo dosaženo vývojem automatického řídicího mechanismu, který snímá
okolní světlo viditelné okny předního kokpitu a to detekuje
světlo dopadající na plochu displeje, a pak automaticky upraví
intenzita displeje pro pilota (Silverstein, Krantz, Gomer, Yeh, & Monty,
1990; Silverstein & Merrifield, 1985).Silverstein, L. D., Krantz, J. H., Gomer, F. E.,
Yeh, Y., & Monty, R. W. (1990). Vliv prostorového vzorkování a svítivosti
kvantifikace na obrazovou kvalitu barevných maticových displejů. Journal of the Optical

4.5 Přesnost a nepřesnost ve vnímání

213

Kapitola 4 Vnímání a vnímání

Society of America, část A, 7, 1955–1968; Silverstein, L. D., & Merrifield, R. M.
(1985). Vývoj a hodnocení barevných systémů pro letecké aplikace:
Fáze I Základní úvahy o vizuálních, percepčních a zobrazovacích systémech (Tech.
Report DOT/FAA/PM085019). Washington, DC: Federální letecký úřad.

KLÍČOVÉ VZTAHY
• K senzorické interakci dochází, když spolu pracují různé smysly, například
když chuť, vůně a dotek dohromady vytvářejí chuť
jídla.
• Selektivní pozornost nám umožňuje soustředit se na některé smyslové zážitky, zatímco
jiné vylaďujeme.
• Smyslová adaptace nastává, když se staneme méně citlivými na některé
aspekty našeho prostředí, což nám umožní soustředit se na důležitější
změny.
• Vnímavá stálost nám umožňuje vnímat objekt jako stejný,
navzdory změnám vjemů.
• Kognitivní iluze jsou příklady toho, jak naše očekávání mohou ovlivnit
naše vnímání.
• Naše emoce, motivace, touhy, a dokonce i naše kultura mohou ovlivnit
naše vnímání.

VÝKONNOSTI A KRITICKÉ MYSLENÍ
1. Zvažte roli bezpečnostního personálu na zasedání APEC, který nechal
vůz skupiny Chaser vjet do bezpečnostního prostoru. Uveďte některé vjemové
procesy, které mohly být ve hře.
2. Zvažte některé případy, kdy vaše očekávání ohledně toho, co si myslíte, že
možná zažijete, ovlivnilo vaše vnímání toho, co
jste skutečně zažili.

4.5 Přesnost a nepřesnost ve vnímání

214

Kapitola 4 Vnímání a vnímání

4.6 Shrnutí kapitoly
Senzace a vnímání spolu bezproblémově pracují, což nám umožňuje detekovat
přítomnost a změny podnětů kolem nás.
Studium pocitů a vnímání je nesmírně důležité pro náš každodenní život
žije, protože znalosti vytvořené psychology je používán v tolika způsoby, jak
pomoci tolika lidem.
Každý smysl dokoná základní proces transdukce-konverze
podněty detekované receptorovými buňkami do elektrických impulsů, které jsou pak transportovány
do mozku – různými, ale příbuznými způsoby.
Psychofyzika je obor psychologie, který zkoumá účinky fyzické
podněty na smyslové vnímání. Psychofyzici studují absolutní práh
pocit i práh rozdílu, nebo jen znatelný rozdíl (JND).
Weberův zákon tvrdí, že JND podnětu je konstantním podílem
původní intenzita podnětu.
Většina naší mozkové kůry je věnována vidění, a máme podstatné vizuální
dovednosti. Oko je specializovaný systém, který zahrnuje rohovku, zornice, duhovka, čočka, a
sítnice. Neurony, včetně tyčinek a kuželů, reagují na lehké přistání na sítnici a
Pošlete jej optickým nervem do zrakové kůry.
Obrazy jsou vnímány částečně působením neuronů detektorů rysů.
Odstín barvy, známý jako odstín, je zprostředkován vlnovou délkou světla, které
do oka. Young-Helmholtzova trichromatická teorie barev a oponentprocesová teorie barev jsou teorie o tom, jak mozek vnímá barvy.
Hloubka je vnímána pomocí binokulárních i monokulárních hloubkových narážek. Monokulární
hloubkové nápovědy jsou založeny na principech gestaltu. Beta efekt a fenomén phi
jsou důležité při detekci pohybu.
Ucho detekuje amplitudu (hlasitost) i frekvenci (výšku) zvuku
vlny.

215

Kapitola 4 Vnímání a vnímání

Mezi důležité struktury ucha patří ušní boltec, ušní bubínek, kosti, hlemýžď a
oválné okénko.
Teorie frekvencí sluchu navrhuje, že s rostoucí výškou tónu zvukové vlny
jsou do sluchového
nervu vysílány nervové impulzy odpovídající frekvence. Teorie místa sluchu navrhuje, aby různé oblasti hlemýždě
reagovaly na různé frekvence.
Zvuky o síle 85 decibelů a více mohou způsobit poškození sluchu, zejména
pokud jste jim vystaveni opakovaně. Zvuky o síle přesahující 130 decibelů jsou
nebezpečné, i když jste jim vystaveni zřídka.
Jazyk detekuje šest různých chuťových vjemů, známých jako sladké,
slané, kyselé, hořké, pikantní (pikantní) a umami (pikantní).
Máme přibližně 1000 typů buněk receptorů pachu a odhaduje se, že
dokážeme detekovat 10 000 různých pachů.
Tisíce nervových zakončení v kůži reagují na čtyři základní vjemy: Tlak,
horko, chlad a bolest, ale pouze vjem tlaku má své vlastní specializované
receptory. Schopnost sledovat, kde se tělo pohybuje, zajišťuje
vestibulární systém.
Vnímání zahrnuje procesy smyslové interakce, selektivní pozornost,
smyslovou adaptaci a vjemovou stálost.
I když je naše vnímání velmi přesné, není dokonalé. Naše očekávání a
emoce ovlivňují naše vnímání a mohou vyústit v iluze.

4.6 Shrnutí kapitoly

216

Kapitola 5
Stavy vědomí
Vražda v bezvědomí
V noci 23. května 1987 Kenneth Parks, 23letý Kanaďan s manželkou, malou dcerou a těžkými
dluhy z hazardu, vstal z postele, vlezl do auta a jel 15 mil do domu manželčiných rodičů na
předměstí Toronta. Tam na ně zaútočil nožem, zabil svou tchýni a těžce zranil svého
tchána. Parks pak jel na policejní stanici a doklopýtal do budovy, držel zakrvácené ruce
a říkal: „Myslím, že jsem zabil nějaké lidi…moje ruce.“ Policie ho zatkla a odvezla do nemocnice, kde mu
chirurgové opravili několik hlubokých řezných ran na rukou. Teprve pak policie zjistila, že skutečně napadl své
příbuzné.
Parks tvrdil, že si z činu nic nepamatuje. Řekl, že si pamatuje, jak šel spát
ve své posteli, pak se probudil na policejní stanici se zakrvácenýma rukama, ale nic mezi tím. Jeho obhajoba byla, že
po celou dobu incidentu spal a o svém jednání nevěděl (Martin, 2009).Martin, L. (2009).
Může být náměsíčnost obhajobou vraždy? Poruchy spánku: Pro pacienty a jejich rodiny. Získáno z
http://www.lakesidepress.com/pulmonary/Sleep/sleep-murder.htm
Není divu, že tomuto vysvětlení zprvu nikdo nevěřil. Další šetření však prokázalo, že ano.
má za sebou dlouhou historii náměsíčnosti, neměl motiv činu a i přes opakované pokusy o podražení
až v četných rozhovorech byl zcela konzistentní ve svém příběhu, který také odpovídal časové ose událostí. Parky
byl zkoumán týmem spánkových specialistů, kteří zjistili, že vzorec mozkových vln, které nastaly, když on
spánek byl velmi abnormální (Broughton, Billings, Cartwright, & Doucette, 1994).Broughton, R. J., Billings, R.,
Cartwright, R., & Doucette, D. (1994). Homicidal somnambulism: A case report. Sleep: Journal of Sleep Research &
Spánková medicína, 17(3), s. 253–264. Odborníci nakonec došli k závěru, že náměsíčnost, pravděpodobně urychlené
stres a úzkost z finančních potíží, bylo nejpravděpodobnějším vysvětlením jeho úchylného chování. They
shodli se také na tom, že taková kombinace stresorů se již pravděpodobně nebude opakovat, takže pravděpodobně nepodstoupí
další taková násilná epizoda a pravděpodobně nebyla nebezpečím pro ostatní. Vzhledem k této kombinaci důkazů
porota zprostila Parkse obvinění z vraždy a napadení. Vyšel ze soudní síně jako svobodný muž (Wilson,
1998) Wilson, C. (1998). Mamutí kniha skutečného zločinu. 1. vyd. New York, NY: Robinson Publishing.

1. Subjektivní vědomí
sebe a naše
životní prostředí.

Vědomí1 je definováno jako naše subjektivní vědomí sebe sama a našeho okolí
(Koch, 2004).Koch, C. (2004). Hledání vědomí: neurobiologický přístup.
Englewood, CO: Roberts & Co. Zkušenost vědomí je zásadní pro

217

Kapitola 5 Stavy vědomí

lidské povahy. Všichni víme, co to znamená být při vědomí, a předpokládáme
(i když si nikdy nemůžeme být jisti), že ostatní lidské bytosti prožívají své
vědomí podobně, jako my prožíváme to naše.
Studium vědomí je pro psychology již dlouho důležité a hraje
roli v mnoha důležitých psychologických teoriích. Například teorie osobnosti Sigmunda Freuda
rozlišovaly mezi nevědomými a vědomými
aspekty chování a dnešní psychologové rozlišují mezi automatickým
(nevědomým) a kontrolovaným (vědomým) chováním a mezi implicitní
(nevědomou) a explicitní (vědomou) pamětí (Petty, Wegener, Chaiken, & Trope,
1999; Shanks, 2005).Petty, R., Wegener, D., Chaiken, S., & Trope, Y. (1999). Dualprocesní teorie v sociální psychologii. New York, NY: Guilford Press; Shanks, D.
(2005). Implicitní učení. K. Lamberts (Ed.), Handbook of cognition (pp. 202–220).
Londýn, Anglie: Sage.
Někteří filozofové a náboženské praktiky tvrdí, že mysl (nebo duše) a
tělem jsou samostatné entity. Například francouzský filozof René Descartes
(1596–1650) byl zastáncem dualismu, myšlenky, že mysl, nehmotný
entita, je oddělena od fyzického těla (i když je s ním spojena). Na rozdíl od
dualisté, psychologové věří, že vědomí (a tedy i mysl) existuje v
mozek, ne oddělit od něj. Ve skutečnosti, psychologové věří, že vědomí je
výsledek činnosti mnoha nervových spojení v mozku, a že jsme
zažívat různé stavy vědomí v závislosti na tom, co je náš mozek
v současné době dělá (Dennett, 1991; Koch & Greenfield, 2007).Dennett, D. C. (1991).
Vědomí vysvětleno. Boston, MA: Little, Brown and Company; Koch, C., &
Greenfield, S. (2007). Jak probíhá vědomí? Scientific American, s. 76–83.
Studium vědomí je také důležité, aby
zásadní psychologická otázka týkající se
Obrázek 5.1
přítomnosti svobodné vůle. Ačkoli můžeme chápat a
věřit, že některé naše chování jsou způsobeny silami,
které jsou mimo naše vědomí (tj. nevědomí), my
nicméně věříme, že máme kontrolu nad většinou našeho chování a jsme si
vědomi toho, že se do něj zapojujeme.
Zjistit, že my, nebo dokonce někdo jiný, jsme se zapojili
do komplexního chování, jako je řízení v autě a
způsobení vážné újmy druhým, aniž bychom si byli
vědomi svých činů, je tak neobvyklé, že je to
šokující. A přesto jsou si psychologové stále více jisti,
že velká část našeho chování je způsobena procesy,
o kterých nevíme a nad kterými máme malou
nebo žádnou kontrolu (Libet, 1999; Wegner, 2003).Libet, B. (1999).
Máme svobodnou vůli? Journal of Consciousness Studies, 6, 8(9), 47-57; Wegner, D. M.

218

Kapitola 5 Stavy vědomí

(2003). Nejlepší trik mysli: Jak prožíváme
vědomou vůli. Trendy v kognitivních vědách, 7(2), 65-69.
Naše zkušenost vědomí je funkční, protože
ji používáme k usměrňování a kontrole našeho chování a k logickému přemýšlení
o problémech (DeWall, Baumeister, &
Masicampo, 2008).DeWall, C., Baumeister, R., &
Masicampo, E. (2008). Důkaz, že logické uvažování
závisí na vědomém zpracování. Vědomí a
Kognice, 17(3), 628. Vědomí nám umožňuje plánovat
aktivity a sledovat náš pokrok směrem k cílům,
které si sami stanovíme. A vědomí je základem
našeho smyslu pro morálku – věříme, že máme
svobodnou vůli provádět morální akce a zároveň se vyhýbat
nemorálnímu chování.

Francouzský filozof René
Descartes (1596-1650) byl
zastáncem dualismu, teorie,
že mysl a tělo jsou dvě
oddělené entity. Psychologové
tuto myšlenku odmítají, nicméně,
věří, že vědomí je
výsledkem činnosti v mozku, ne
od něj oddělené.
Zdroj: Foto s laskavým svolením André
Hatala,
http://commons.wikimedia.org/
wiki/File:Frans_Hals__Portret_van_René_Descartes.jp
g.

V některých případech se však vědomí může stát averzním,
například když si uvědomíme, že neplníme své vlastní cíle nebo
očekávání, nebo když věříme, že nás ostatní lidé vnímají negativně. V těchto
případech se můžeme zapojit do chování, které nám pomáhá uniknout z vědomí, například
užíváním alkoholu nebo jiných psychoaktivních drog (Baumeister,
1998).Baumeister, R. (1998). Já. In The handbook of social psychology (4th ed.,
Vol. 2, pp. 680-740). New York, NY: McGraw-Hill.
Protože se mozek liší svou současnou úrovní a druhem činnosti, je vědomí
přechodné. Pokud pijeme příliš mnoho kávy nebo piva, kofein nebo alkohol ovlivňuje
činnost v našem mozku a naše vědomí se může změnit. Když jsme
umrtveni před operací nebo zažijeme otřes mozku po úderu do
hlavy, můžeme ztratit vědomí úplně v důsledku změn v mozkové činnosti. My
také ztrácíme vědomí, když spíme, a právě tímto změněným stavem
vědomí začínáme naši kapitolu.

219

Kapitola 5 Stavy vědomí

5.1 Spánek a snění nás oživují k akci
ÚVĚROVÉ CÍLE
1. Nakreslete grafiku znázorňující obvyklé fáze spánku během normální noci
a zapište charakteristiky jednotlivých fází.
2. Přečtěte si poruchy, které ovlivňují spánek a náklady na nedostatek spánku.
3. Nastiňte a vysvětlete podobnosti a rozdíly mezi různými
teoriemi snění.

Životy všech organismů, včetně člověka, jsou ovlivněny pravidelně se vyskytujícími
cykly chování známými jako biologické rytmy2. Jedním z důležitých biologických rytmů
je roční cyklus, který řídí migraci ptáků a hibernaci medvědů.
Ženy také zažívají 28denní cyklus, který řídí jejich plodnost a menstruaci.
Ale možná nejsilnější a nejdůležitější biorytmus je denní cirkadiánní
rytmus 3 (z latinského circa, což znamená „přibližně“ nebo „přibližně“ a dian,
znamená „denně“), který řídí denní cyklus bdění a spánku u mnoha zvířat.
Mnoho biologických rytmů je koordinováno změnami v úrovni a trvání
okolního světla, například když se zima mění v léto a když se noc mění v
den. U některých zvířat, jako jsou ptáci, je epifýza v mozku přímo
citlivá na světlo a její aktivace ovlivňuje chování, jako je páření a roční
migrace. Světlo má také hluboký vliv na člověka. Je u nás větší pravděpodobnost, že
zažijeme depresi během temných zimních měsíců než během světlejších
letních měsíců, což je zkušenost známá jako sezónní afektivní porucha (SAD) a
vystavení jasným světlům může pomoci tuto depresi snížit (McGinnis,
2007).McGinniss, P. (2007). Sezónní afektivní porucha (SAD) – Léčba a léky.
Klinika Mayo. Přečteno z http://www.mayoclinic.com/health/seasonalaffective-disorder/DS00195/DSECTION=léčba%2Dand%2Ddrugs

2. Pravidelně se vyskytující cykly
chování způsobené biologickými
faktory.

Spánek je také ovlivněn okolním světlem. Gaglionové buňky v sítnici vysílají
signály do oblasti mozku nad thalamem zvané suprachiasmatické jádro, které
je primárním cirkadiánním „kardiostimulátorem“ těla. Suprachiasmatické jádro analyzuje
sílu a trvání světelného stimulu a vysílá signály do šišinky
když je hladina okolního světla nízká nebo jeho trvání krátké. V reakci na to šišinka
vylučuje melatonin, silný hormon, který usnadňuje nástup spánku.

3. Biologický cyklus, který řídí
denní bdění a spánek
u mnoha zvířat.

220

Kapitola 5 Státy vědomí

Zaměření výzkumu: Cirkadiánní rytmy ovlivňují využití
stereotypů ve společenských soudech
Cirkadiánní rytmus ovlivňuje naše energetické hladiny tak, že máme v některých denních dobách více
energie než jiné. Galen Bodenhausen
(1990)Bodenhausen, G. V. (1990). Stereotypy jako soudné heuristiky:
Důkazy cirkadiánních odchylek v diskriminaci. Psychological Science, 1,
319-322. argumentoval, že lidé se mohou častěji spoléhat na své stereotypy
(tj. na své přesvědčení o charakteristikách sociálních skupin) jako na zkratku k
vytváření společenských soudů, když jsou unavení, než když mají více
energie. Aby tuto hypotézu vyzkoušel, požádal 189 účastníků výzkumu, aby zvážili
případy údajného nesprávného chování jiných vysokoškolských studentů a posoudili
pravděpodobnost viny obviněných studentů. Obvinění studenti byli identifikováni
jako členové určitých sociálních skupin a byli obviněni ze spáchání
trestných činů, které byly v souladu se stereotypy těchto skupin.
Jeden případ se týkal studenta sportovce obviněného z podvádění při zkoušce, jeden případ
se zapletl hispánský student, který údajně fyzicky napadl svého spolubydlícího,
a třetí případ se týkal afroamerického studenta, který byl obviněn z
prodej nelegálních drog. Každý z těchto přečinů byl souzen přes předstírání v
stejná studentská populace, aby byla stereotypně (i když, samozřejmě,
nespravedlivě) spojené s každou sociální skupinou. Účastníci výzkumu byli také
byly poskytnuty některé konkrétní důkazy o případu, které jej učinily nejednoznačným
zda osoba skutečně spáchala trestný čin, a pak požádal
označit pravděpodobnost viny studenta na 11bodové stupnici (0 = extrémně
pravděpodobně 10 = extrémně pravděpodobné).
Účastníci také dokončili opatření určené k posouzení jejich cirkadiánní
rytmy – zda byly ráno aktivnější a ostražitější (Ráno)
typy) nebo večer (večerní typy). Účastníci pak byli testováni na
experimentální zasedání konaná buď ráno (9:00) nebo večer (8:00)
p.m.). Jak můžete vidět na obrázku 5.2 „Circadian Rhythms and Stereotyping“, tak
účastníci se častěji spoléhali na své negativní stereotypy
osoba, kterou posuzovali v denní době, ve které uváděli, že je méně
aktivní a ve střehu. Ranní lidé více využívali své stereotypy, když byli
testovány ve večerních hodinách, a večer lidé používali své stereotypy více, když
ráno byly testovány.
Obrázek 5.2

5.1 Spánek a snění Oživí nás pro akci

221

Kapitola 5 Stavy vědomí

Circadian Rhythms and Stereotyping

Studenti, kteří uváděli, že mají více energie ráno, spoléhali více na své stereotypy v noci,
a studenti, kteří uváděli, že mají více energie v noci, spoléhali více na své stereotypy
ráno.
Zdroj: Adaptace z Bodenhausenu, G. V. (1990). Stereotypy jako soudná heuristika: Důkaz cirkadiánních
odchylek v diskriminaci. Psychological Science, 1, 319–322.

Sleep Stages: Moving Through the Night
Přestože ve spánku ztrácíme vědomí, mozek přesto zůstává aktivní.
Vzorce spánku byly sledovány u tisíců účastníků výzkumu, kteří
strávili noci spánkem ve výzkumných laboratořích, zatímco jejich mozkové vlny byly zaznamenávány
monitory, jako je elektroencefalogram, nebo EEG (obrázek 5.3 „Sleep Labs“).
Obrázek 5.3 Sleep Labs

5.1 Sleeping and Dreaming Revitalize Us for Action

222

Kapitola 5 Stavy vědomí

Výzkumníci zabývající se spánkem měří aktivitu mozku, očí, obličeje a dalších částí těla, zatímco účastník
spí.
Zdroj: Foto s laskavým svolením Stephens County Hospital, http://www.stephenscountyhospital.com/services/
sleep_lab.htm.

Výzkumníci zabývající se spánkem zjistili, že spící lidé podstupují poměrně konzistentní
schéma fází spánku, z nichž každá trvá asi 90 minut. Jak můžete vidět na obrázku 5.4
„Fáze spánku“, tyto fáze jsou dvou hlavních typů: Rychlý pohyb očí (REM)
sleep4 je fáze spánku charakterizovaná přítomností rychlých rychlých pohybů očí a
snění. REM spánek tvoří asi 25% naší celkové doby spánku. Během REM
spánku je naše vědomí vnějších událostí dramaticky sníženo a vědomí
je ovládáno především vnitřně generovanými obrazy a nedostatkem otevřeného myšlení
(Hobson, 2004).Hobson, A. (2004). Model pro šílenství? Snové vědomí: Naše
chápání neurobiologie spánku nabízí vhled do abnormalit v
bdělém mozku. Nature, 430, 69–95. Během této fáze spánku se naše svaly vypnou a
je to pravděpodobně dobrá věc, protože nás chrání před sebepoškozováním nebo snahou jednat
mimo scény, které se odehrávají v našich snech. Druhý hlavní typ spánku, nonrapid eye movement (non-REM) sleep5 je hluboký spánek, charakterizovaný velmi pomalými
mozkovými vlnami, které jsou dále rozděleny do tří fází: N1, N2 a N3. Každá z fází spánku
má svůj vlastní odlišný vzorec mozkové aktivity (Dement & Kleitman,
1957).Dement, W., & Kleitman, N. (1957). Cyklické variace v EEG během spánku.
Elektroencefalografie a klinická neurofyziologie, 9, 673–690.
Obrázek 5.4 Fáze spánku

4. Fáze spánku charakterizovaná
přítomností rychlých pohybů
očí a snění.
5. Hluboký spánek, charakterizovaný
velmi pomalými mozkovými vlnami, které jsou
dále rozděleny do tří
substrátů, označených jako fáze N1,
N2 a N3.

Během typické noci se naše spánkové cykly pohybují mezi REM a non-REM spánkem, přičemž každý cyklus se opakuje v přibližně
90minutových intervalech. Hlubší fáze spánku bez REM se obvykle objevují dříve v noci.

5.1 Spánek a snění Oživují nás pro akci

223

Kapitola 5 Stavy vědomí

Jak můžete vidět na obrázku 5.5 „EEG Recordings of Brain Patterns During Sleep“, mozkové
vlny, které jsou zaznamenávány EEG během spánku, ukazují, že mozková aktivita
se během každé fáze spánku mění. Když jsme vzhůru, je naše mozková aktivita
charakterizována přítomností velmi rychlých beta vln. Když poprvé začínáme usínat,
vlny se prodlužují (alfa vlny), a když přecházíme do fáze N1 spánku,
která je charakterizována prožíváním ospalosti, mozek začíná produkovat
ještě pomalejší theta vlny. Během fáze N1 spánku se ztrácí určitý svalový tonus, stejně jako
většina povědomí o okolním prostředí. Někteří lidé mohou během této počáteční fáze spánku pociťovat náhlé záškuby nebo
záškuby a dokonce živé halucinace.
Obrázek 5.5 EEG Recordings of Brain Patterns During Sleep

Každá fáze spánku má svůj vlastní zřetelný vzorec mozkové aktivity.

Za normálních okolností, pokud nám je dovoleno pokračovat ve spánku, přejdeme ze fáze N1 do fáze
spánku N2. Během stadia N2 je svalová aktivita dále snížena a vědomí
uvědomění si okolí je ztraceno. Toto stadium obvykle představuje přibližně polovinu
celkové doby spánku u normálních dospělých. Spánek stadia N2 je charakterizován vlnami theta
prokládanými výbuchy rychlé mozkové aktivity známými jako spánková vřetena.

5.1 Spánek a snění Oživují nás pro akci

224

Kapitola 5 Stavy vědomí

Stupeň N3, známý také jako spánek pomalých vln, je nejhlubší úroveň spánku, charakterizovaná
zvýšeným podílem velmi pomalých delta vln. To je fáze, ve které dochází k většině
spánkových abnormalit, jako je náměsíčnost, mluvení ve spánku, noční můry a pomočování. K náměsíčným vraždám spáchaným panem Parksem by
došlo v této fázi. Zůstává určitý kosterní svalový tonus, který umožňuje
postiženým jedincům vstát z postelí a zapojit se do někdy velmi složitého
chování, ale vědomí je vzdálené. I v nejhlubším spánku si však
stále uvědomujeme vnější svět. Pokud do místnosti vnikne kouř nebo uslyšíme pláč
dítěte, pravděpodobně budeme reagovat, i když tvrdě spíme. Tyto události
opět ukazují, do jaké míry zpracováváme informace mimo
vědomí.
Po počátečním upadnutí do velmi hlubokého spánku začne být mozek opět aktivnější
opět aktivnější a do prvního období REM spánku se obvykle přesuneme asi 90 minut
po usnutí. REM spánek je doprovázen zvýšením tepové frekvence, záškuby
v obličeji a opakovanými rychlými pohyby očí, které dávají tomuto stadiu jméno.
Lidé, kteří jsou během REM spánku probuzeni, téměř vždy uvádějí, že se jim
zdálo, zatímco ti, kteří se probudili v jiných fázích spánku, uvádějí sny mnohem méně
často. REM spánek je také emocionální spánek. Aktivita limbického systému, včetně
amygdaly, se během REM spánku zvyšuje a genitálie se vzrušují, i když
obsah snů, které máme, není sexuální. Typický 25letý muž
může mít erekci téměř polovinu noci a běžná „ranní erekce“
mu zbyde z posledního REM období před probuzením.
Normálně každou noc projdeme několika cykly REM a non-REM spánku
(Obrázek 5.5 „EEG Recordings of Brain Patterns During Sleep“). Délka REM
části cyklu má tendenci se v noci prodlužovat, z asi 5 na 10 minut
brzy v noci na 15 až 20 minut krátce před probuzením ráno.
Sny mají také tendenci být propracovanější a živější s postupující nocí.
Nakonec, jak spánkový cyklus končí, mozek obnoví své rychlejší alfa a beta
vlny a my se probudíme, normálně svěží.

Poruchy spánku: problémy ve spánku

6. Porucha spánku, která zahrnuje
přetrvávající potíže s pádem nebo
neusínáním.

Podle nedávného průzkumu (National Sleep Foundation, 2009),National Sleep
Foundation. (2009). Sleep in America Poll. Washington, DC: Author. Retrieved from
http://www.sleepfoundation.org/sites/default/files/
2009%20Sleep%20in%20America%20SOF%20EMBARGOED.pdf about one-fourth of
American adults say they get a good night’s sleep only a few nights a month or less.
Tito lidé trpí poruchou spánku známou jako nespavost6, definovanou jako
přetrvávající potíže s pádem nebo neusínáním. Většina případů nespavosti je dočasná,
trvá několik dní až několik týdnů, ale v některých případech může nespavost trvat
roky.

5.1 Spánek a snění Oživí nás pro akci

225

Kapitola 5 Stavy vědomí

Nespavost může vyplývat z fyzických poruch, jako je bolest v důsledku zranění nebo nemoci, nebo
z psychických problémů, jako je stres, finanční starosti, nebo vztah
potíže. Změny ve spánkových vzorcích, jako je pásmová nemoc, změny v pracovních směnách, nebo dokonce
pohyb do nebo z letního času může vyvolat nespavost. Někdy
spánek, že nespavec se dostat je narušena a neobnovitelné, a nedostatek
kvalitního spánku způsobuje zhoršení funkce během dne. Ironií je, že
problém může být znásobena úzkost lidí nad nespavostí sám: Jejich strach z
neschopnost usnout může vést k tomu, že zůstanou vzhůru. Někteří lidé mohou také
rozvíjet podmíněnou úzkost do ložnice nebo postele.
Lidé, kteří mají potíže se spánkem, se mohou obrátit na léky, které jim pomáhají usnout.
Barbituráty, benzodiazepiny a další sedativa jsou často na trhu a
předepsané jako spánkové pomůcky, ale mohou narušit přirozená stádia spánku
cyklus, a nakonec je pravděpodobné, že udělat více škody než užitku. V některých případech mohou
také podporovat závislost. Většina praktiků spánkové medicíny dnes doporučuje
nejprve provést změny prostředí a rozvrhu, poté následuje terapie
základní problémy, přičemž farmakologické prostředky se používají pouze jako poslední možnost.
Podle Národní spánkové nadace některé kroky
které mohou být použity k boji proti nespavosti patří
následující:

Obrázek 5.6

• Použijte postel a ložnici pro spánek a sex
pouze. Nestrávit čas v posteli během
den.
• Zavést pravidelný večerní režim a
pravidelný režim spánku a bdění.
• Myslete pozitivně na své spaní – zkuste
ne se dostat úzkost jen proto, že jste
ztrácí trochu spánku.
• Nejezte ani nepijte příliš mnoho v blízkosti
Čas jít spát.
• Vytvořte prostředí podporující spánek, že užívání prášků na spaní není
doporučeno, pokud všechny ostatní
je tmavá, chladná a pohodlná.
• Vyhněte se rušivým zvukům, zvažte u lůžka metody zlepšení spánku mají
byl vyzkoušen.
ventilátor nebo zařízení s bílým šumem pro blokování
rušivých zvuků.
© Thinkstock
• Konzumujte méně nebo žádný kofein, zejména
pozdě v noci.
• Vyhněte se alkoholu a nikotinu, zejména v blízkosti
večera.
• Cvičte, ale ne během 3 hodin před spaním.
• Vyhněte se šlofíkům, zejména v pozdním odpoledni nebo večer.

5.1 Spánek a snění Oživte nás pro akci

226

Kapitola 5 Stavy vědomí

• Veděte si spánkový deník, abyste zjistili své spánkové návyky a vzorce, o které se
můžete podělit se svým lékařem.
Dalším častým spánkovým problémem je spánková apnoe 7, porucha spánku charakterizovaná
pauzami v dýchání, které trvají během spánku nejméně 10 sekund (Morgenthaler,
Kagramanov, Hanak, & Decker, 2006).Morgenthaler, T. I., Kagramanov, V., Hanak,
V., & Decker, P. A. (2006). Syndrom komplexní spánkové apnoe: Jedná se o unikátní klinický
syndrom? Spánek, 29(9), 1203–1209. Přečteno z http://www.journalsleep.org/
ViewAbstract.aspx?pid=26630 Kromě prevence regeneračního spánku může spánek
apnoe také způsobit vysoký krevní tlak a může zvýšit riziko cévní mozkové příhody a srdečního
záchvatu (Yaggi et al., 2005).Yaggi, H. K., Concato, J., Kernan, W. N., Lichtman, J. H.,
Brass, L. M., & Mohsenin, V. (2005). Obstrukční spánková apnoe jako rizikový faktor
cévní mozkové příhody a úmrtí. The New England Journal of Medicine, 353(19), 2034–2041.
doi:10.1056/NEJMoa043104
Většina spánkové apnoe je způsobena obstrukcí stěn hrdla, ke které dochází
při usínání. Nejčastější je u obézních nebo starších jedinců, kteří ztratili
svalový tonus a je častá zejména u mužů. Spánková apnoe způsobená obstrukcemi
se obvykle léčí pomocí vzduchového přístroje, který používá masku k vytvoření nepřetržitého
tlaku, který zabraňuje kolapsu dýchacích cest, nebo pomocí náustků, které udržují
dýchací cesty otevřené. Pokud všechny ostatní léčebné postupy selhaly, může být spánková apnoe léčena
chirurgickým zákrokem k otevření dýchacích cest.
Narkolepsie8 je porucha charakterizovaná extrémní denní spavostí s častými
epizodami „usnutí“. Syndrom může být také doprovázen záchvaty
kataplexie, při které jedinec ztrácí svalový tonus, což vede k částečnému nebo
úplnému kolapsu. Odhaduje se, že nejméně 200 000 Američanů trpí
narkolepsií, i když jen asi čtvrtina těchto lidí byla diagnostikována
(National Heart, Lung, and Blood Institute, 2008).National Heart, Lung, and Blood
Institute. (2008). Kdo je ohrožen narkolepsií? Získáno z
http://www.nhlbi.nih.gov/health/dci/Diseases/nar/nar_who.html

7. Charakterizovaná porucha spánku
pauzami v dýchání, které trvají
nejméně 10 sekund během
spánek.
8. Porucha charakterizovaná
extrémní denní spavost
s častými epizodami
„klimbá.“

Narkolepsie je částečně důsledkem genetiky-lidé, kteří trpí nemocí chybí
neurotransmitery, které jsou důležité pro udržení naší pozornosti (Taheri, Zeitzer, & Mignot,
2002)Taheri, S., Zeitzer, J. M., & Mignot, E. (2002). Role hypocretins (Orexins)
při regulaci spánku a narkolepsii. Výroční přehled neurověd, 25, 283-313.—a
je také důsledkem nedostatku hlubokého spánku. Zatímco většina lidí sestupuje přes
sled spánkových fází, poté přejít zpět do REM spánku brzy po usnutí,
Osoby trpící narkolepsií se stěhují přímo do REM a podstupují četná probuzení
v noci, často jim brání v dobrém spánku.

5.1 Spánek a snění Oživí nás pro akci

227

Kapitola 5 Stavy vědomí

Narkolepsii lze léčit stimulanty, jako jsou amfetaminy, které působí proti
denní ospalosti, nebo antidepresivy, která léčí domnělou skrytou
depresi. Protože však tyto léky dále narušují již tak abnormální spánkové
cykly, mohou tyto přístupy v dlouhodobém horizontu problém ještě zhoršit. Mnoho
nemocných nachází úlevu v tom, že si během dne dopřejí několik plánovaných krátkých šlofíků a
někteří jedinci mohou snáze pracovat v zaměstnání, které jim umožní spát během
dne a pracovat v noci.
K dalším poruchám spánku dochází tehdy, když kognitivní nebo motorické procesy, které by měly být
během spánku vypnuty nebo redukovány v rozsahu, pracují na vyšších než normálních
úrovních (Mahowald & Schenck, 2000).Mahowald, M., & Schenck, C. (2000). REM spánek
parasomnie. Principles and Practice of Sleep Medicine, 724–741. Jedním z příkladů je
somnamulismus (náměsíčnost), při kterém osoba opustí postel a pohybuje se
zatímco ještě spí. Náměsíčnost je častější v dětství, nejčastěji
výskytem kolem 12 let. Asi 4% dospělých má zkušenost
se somnambulismem (Mahowald & Schenck, 2000).Mahowald, M., & Schenck, C. (2000).
REM spánkové parasomnie. Principles and Practice of Sleep Medicine, 724–741.
Spánkové hrůzy jsou rušivé poruchy spánku, které se nejčastěji vyskytují v
dětství a mohou zahrnovat hlasitý křik a intenzivní paniku. Postižený se nemůže
probudit ze spánku, i když se o to snaží. V extrémních případech mohou spánkové hrůzy
vést k tělesným škodám nebo k poškození majetku, když se postižený pohybuje
náhle. Až 3% dospělých trpí spánkovými hrůzami, které se typicky vyskytují ve spánku
stádium N3 (Mahowald & Schenck, 2000).Mahowald, M., & Schenck, C. (2000). REM
spánkové parasomnie. Principles and Practice of Sleep Medicine, 724–741.
Mezi další poruchy spánku patří bruxismus, při kterém postižený skřípe zuby během
spánku; syndrom neklidných nohou, při kterém postižený hlásí svědění, pálení nebo
jinak nepříjemný pocit v nohou, obvykle zhoršený při odpočinku nebo
spánek; a periodické pohybové poruchy končetin, které zahrnují náhlé nedobrovolné
pohyb končetin. Ten může způsobit poruchu spánku a zranění jak pro
trpící a partner v posteli.
Přestože se mnoho poruch spánku vyskytuje během non-REM spánku, REM spánkové chování
(Mahowald & Schenck, 2005)Mahowald, M., & Schenck, C. (2005). REM spánek
porucha chování. Příručka klinické neurofyziologie, 6, 245–253. je stav v
kterým se lidé (obvykle muži středního nebo staršího věku) věnují energicky a bizarně
fyzické aktivity během REM spánku v reakci na intenzivní, násilné sny. Jako jejich
akce mohou zranit sebe nebo své spící partnery, tato porucha, myslel
být neurologické povahy, je normálně léčen hypnózou a léky.

5.1 Spánek a snění Oživí nás pro akci

228

Kapitola 5 Stavy vědomí

Těžké náklady nespavosti
Naše preferované doby spánku a naše požadavky na spánek se v průběhu našeho životního
cyklu liší. Novorozenci spí obvykle mezi 16 a 18 hodinami denně, předškoláci mají tendenci
spát mezi 10 a 12 hodinami denně, děti a teenageři ve školním věku
obvykle preferují alespoň 9 hodin spánku za noc a většina dospělých říká, že
vyžadují 7 až 8 hodin za noc (Mercer, Merritt, & Cowell, 1998; National Sleep
Foundation, 2008).Mercer, P., Merritt, S., & Cowell, J. (1998). Rozdíly v hlášené
potřebě spánku mezi dospívajícími. Journal of Adolescent Health, 23(5), 259–263; National
Sleep Foundation. (2008). Sleep in America Poll. Washington, DC: Author. Retrieved
from http://www.sleepfoundation.org/sites/default/files/
2008%20POLL%20SOF.PDF Existují také individuální rozdíly v potřebě spánku.
Někteří lidé si docela dobře vystačí s méně než 6 hodinami spánku za noc, zatímco
jiní potřebují 9 hodin a více. Nejnovější studie National Sleep
Foundation naznačuje, že dospělí by měli mít 7 až 9 hodin spánku za noc
(Obrázek 5.8 „Průměrné hodiny povinného spánku za noc“), a přesto Američané nyní
průměrně méně než 7 hodin.

Obrázek 5.7

Máte dostatek spánku, abyste
si udrželi zdraví a
schopnosti se soustředit? Tento
student se nezdá být.
© Thinkstock

5.1 Sleeping and Dreaming Revitalize Us for Action

229

Kapitola 5 Stavy vědomí

Obrázek 5.8 Průměrné hodiny povinného spánku za noc

Průměrná dospělá osoba v USA uvedla, že spala pouze 6,7 hodiny za noc, což je méně, než je doporučený rozsah
navržený Národní spánkovou nadací.
Zdroj: Adapted from National Sleep Foundation. (2008). Sleep in America Poll. Washington, DC: Author. Retrieved
from http://www.sleepfoundation.org/sites/default/files/2008%20POLL%20SOF.PDF.

Získání potřebného odpočinku je obtížné částečně proto, že školní a pracovní rozvrhy se stále
řídí časovým rozvrhem brzkého nástupu, který byl stanoven před lety. Máme tendenci zůstávat vzhůru dlouho, abychom
si večer užívali aktivit, ale pak jsme nuceni vstávat brzy, abychom šli do práce nebo
školy. Situace je špatná zejména pro vysokoškolské studenty, kteří pravděpodobně
kombinují těžký akademický rozvrh s aktivním společenským životem a kteří mohou v některých
případech také pracovat. Dostatek spánku je luxus, který si mnozí z nás zřejmě nemohou
nebo nechtějí dovolit, a přesto je spánek jednou z nejdůležitějších věcí, kterou můžeme
udělat pro sebe. Pokračující v průběhu času může mít celodenní deficit i jen 1 nebo 2 hodiny
podstatný dopad na náladu a výkon.
Spánek má životně důležitou regenerační funkci a dlouhotrvající nedostatek spánku má za následek
zvýšenou úzkost, sníženou výkonnost, a pokud je závažný a prodloužený, může dokonce
vést ke smrti. Mnoho dopravních nehod zahrnuje nedostatek spánku a lidé, kteří
trpí nedostatkem spánku, vykazují pokles v řidičských výkonech podobný těm, kteří mají

5.1 Spánek a snění nás oživují v akci

230

Kapitola 5 Stavy vědomí

požití alkoholu (Hack, Choi, Vijayapalan, Davies, & Stradling, 2001; Williamson &
Feyer, 2000).Hack, M. A., Choi, S. J., Vijayapalan, P., Davies, R. J. O., & Stradling, J. R.
S. (2001). Srovnání účinků nedostatku spánku, alkoholu a obstrukční
spánkové apnoe (OSA) na simulovaný výkon řízení. Respirační medicína, 95(7),
594-601; Williamson, A., & Feyer, A. (2000). Středně závažná spánková deprivace způsobuje
poruchy kognitivních a motorických funkcí odpovídající zákonem předepsaným
úrovním intoxikace alkoholem. Pracovní a environmentální medicína, 57(10), 649.
Špatná léčba lékaři (Smith-Coggins, Rosekind, Hurd, & Buccino, 1994)SmithCoggins, R., Rosekind, M. R., Hurd, S., & Buccino, K. R. (1994). Vztah dne
versus nočního spánku k výkonu a náladě lékaře. Anály pohotovosti
Medicína, 24(5), 928-934. a řada průmyslových úrazů byly také vysledovány
částečně v důsledku nedostatku spánku.
Dobrý spánek je také důležitý pro naše zdraví a dlouhověkost. Není divu, že
spíme více, když jsme nemocní, protože spánek působí v boji proti infekci. Spánek
deprivace potlačuje imunitní reakce, které bojují proti infekci, a může vést k
obezitě, hypertenzi a zhoršení paměti (Ferrie a kol., 2007; Kušida,
2005).Ferrie, J. E., Shipley, M. J., Cappuccio, F. P., Brunner, E., Miller, M. A., Kumari,
M., & Marmot, M. G. (2007). Prospektivní studie změny délky spánku:
Spojení s úmrtností v kohortě Whitehall II. Spánek, 30(12), 1659; Kušida, C.
(2005). Spánková deprivace: základní věda, fyziologie a chování. Londýn, Anglie:
Informa Healthcare. Správný spánek může dokonce zachránit naše životy. Dew a kol. (2003)Dew, M.
A., Hoch, C. C., Buysse, D. J., Monk, T. H., Begley, A. E., Houck, P. R.,…Reynolds, C. F.,
III. (2003). Zdravý spánek starších dospělých předpovídá úmrtnost ze všech příčin na 4 až 19 let
sledování. Psychosomatická medicína, 65(1), 63–73. zjistila, že starší dospělí, kteří měli
lepší spánkový režim, také žili déle.

Obrázek 5.9 Účinky
nedostatku spánku

5.1 Spánek a snění nás oživí pro akci

231

Kapitola 5 Stavy vědomí

Sny a snění
9

V roce 1964 sedmnáctiletý středoškolský
student Randy Gardner zůstal
vzhůru 264 hodin (11 dní) v
pořadí, aby stanovil nový Guinnessův
světový rekord. Na žádost
svých ustaraných rodičů byl
sledován psychiatrem námořnictva USA
poručíkem Johnem J.
Rossem. Tento graf mapuje
vývoj jeho chování
změn za 11 dní.

Sny jsou sled obrazů, myšlenek, zvuků a
emocí, které procházejí naší myslí při spánku.
Když jsou lidé probuzeni ze spánku REM,
obvykle hlásí, že snili,
což naznačuje, že lidé normálně sní několikrát za
noc, ale že většina snů je zapomenuta při probuzení
(Dement, 1997).Dement, W. (1997) Co by všichni
vysokoškoláci měli vědět o tom, jak jejich spánkový
život ovlivňuje jejich bdělý život. Bezesnost na Stanfordu.
Přečteno z http://www.Stanford.edu/~dement/
Zdroj: Adaptace z Ross, J. J.
(1965). Neurologické nálezy
beze spánku.html Obsah našich snů obecně
po delším spánku
se vztahuje k našim každodenním zkušenostem a obavám a
deprivaci. Archives of
often our fears and failures (Cartwright, Agargun, Neurology, 12, 399–403.
Kirkby, & Friedman, 2006; Domhoff, Meyer-Gomes, &
Schredl, 2005).Cartwright, R., Agargun, M., Kirkby, J., &
Friedman, J. (2006). Relation of dreams to waking
concerns. Psychiatry Research, 141(3), 261–270; Domhoff,
G. W., Meyer-Gomes, K., & Schredl, M. (2005). Dreams as the expression of
conceptions and concerns: A comparison of German and American college students.
Imagination, Cognition and Personality, 25(3), 269–282.
Mnoho kultur považuje sny za velmi významné pro snílka, buď
odhalením něčeho důležitého o současných okolnostech snílka, nebo
předpovídáním jeho budoucnosti. Rakouský psycholog Sigmund Freud (1913/1988) Freud,
S., & Classics of Medicine Library. (1988). The interpretation of dreams (Special ed.).
Birmingham, AL: The Classics of Medicine Library. (Původní práce publikována 1913)
analyzoval sny svých pacientů, aby mu pomohl porozumět jejich nevědomým
potřebám a tužbám, a psychoterapeuti tuto techniku využívají dodnes.
Freud věřil, že primární funkcí snů je splnění přání nebo myšlenka,
že snění nám umožňuje realizovat tužby, které musíme během dne potlačovat.
Rozlišoval mezi zjevným obsahem snu (tj. jeho doslovným jednáním)
a jeho latentním obsahem (tj. skrytým psychologickým významem snu). Freud
věřil, že skutečný význam snů je často potlačován nevědomou
myslí, aby byl jedinec chráněn před myšlenkami a pocity, se kterými je těžké se
vyrovnat. Odhalením skutečného významu snů prostřednictvím psychoanalýzy Freud
věřil, že lidé mohou lépe porozumět svým problémům a vyřešit problémy,
které vytvářejí potíže v jejich životě.
9. Postup obrazů,
myšlenek, zvuků a
emocí, které procházejí
naší myslí ve spánku.

Ačkoli se Freud a další zaměřili na význam snů, jiné teorie
o příčinách snů se jejich obsahem zabývají méně. Jednou z možností je,
že sníme především proto, abychom pomohli s konsolidací, nebo s přesunem informací

5.1 Spánek a snění nás oživují k akci

232

Kapitola 5 Stavy vědomí

do dlouhodobé paměti (Alvarenga a kol., 2008; Zhang (2004).Alvarenga, T. A., Patti,
C. L., Andersen, M. L., Silva, R. H., Calzavara, M. B., Lopez, G.B.,…Tufik, S. (2008).
Paradoxní nedostatek spánku zhoršuje získávání, konsolidaci a získávání
diskriminačního vyhýbání se úkolu u potkanů. Neurobiologie učení a paměti, 90,
624–632; Zhang, J. (2004). Proces paměti a funkce spánku. Journal of
Theoretics, 6(6), 1–7. Rauchs, Desgranges, Foret, and Eustache (2005)Rauchs, G.,
Desgranges, B., Foret, J., & Eustache, F. (2005). Vztahy mezi paměťovými
systémy a spánkovými fázemi. Journal of Sleep Research, 14, 123–140. zjistil, že potkani, kteří
byli zbaveni REM spánku poté, co se naučili novému úkolu, byli méně schopni splnit
úkol později znovu než potkani, kterým bylo umožněno snít, a tyto
rozdíly byly větší u úkolů, které zahrnovaly učení se neobvyklým informacím nebo
rozvoj nového chování. Dostupné online. (anglicky)  Payne and Nadel (2004) Payne, J., & Nadel, L.
Spánek, sny a konsolidace paměti: Role stresového hormonu kortizolu.
Učení & Paměť, 11(6), 671. argumentoval, že obsah snů je výsledkem
konsolidace – sníme o věcech, které se posouvají do dlouhodobého horizontu
paměť. Snění tak může být důležitou součástí učení, které děláme, zatímco
spící (Hobson, Pace-Schott, a Stickgold, 2000).Hobson, J. A., Pace-Schott, E. F.,
& Stickgold, R. (2000). Snění a mozek: Směrem ke kognitivní neurovědě
vědomé stavy. Behavioral and Brain Sciences, 23(6), 793-842, 904-1018, 1083-1121.
The activation-synthesis theory of dreaming (Hobson & McCarley, 1977; Hobson,
Dostupné online. (anglicky)  HOBSON, J. A., & McCarley, R. (1977). Mozek jako generátor stavu snů: An
hypotéza aktivace-syntézy snového procesu. American Journal of Psychiatry,
134, s. 1335–1348; Hobson, J. Sny, které Freud nikdy neměl: Nová věda o mysli. Nový
York, NY: Pi Press. navrhuje ještě jiné vysvětlení pro snění – totiž, že
sny jsou naše mozková interpretace náhodného vystřelování neuronů v mozku
stonek. Podle tohoto přístupu jsou signály z mozkového kmene posílány do
kortex, stejně jako jsou, když jsme vzhůru, ale protože cesty z
kortex do kosterních svalů je během REM spánku odpojen, kortex není
vědět, jak interpretovat signály. Výsledkem je, že kortex řetězce zprávy
společně do souvislých příběhů, které prožíváme jako sny.
Přestože se vědci stále snaží zjistit přesné příčiny snění,
jedna věc zůstává jasná – potřebujeme snít. Pokud jsme zbaveni REM spánku, jsme
rychle ztrácet schopnost zapojit se do důležitých úkolů každodenního života, dokud jsme
jsou konečně schopni znovu snít.

5.1 Spánek a snění Oživí nás pro akci

233

Kapitola 5 Stavy vědomí

KLÍČOVÉ TAKEAWAYS
• Vědomí, naše subjektivní vědomí sebe sama a
našeho prostředí, je funkční, protože nám umožňuje plánovat aktivity a
sledovat naše cíle.
• Psychologové se domnívají, že vědomí je výsledkem nervové aktivity v
mozku.
• Chování lidí a zvířat je ovlivněno biologickými rytmy,
včetně ročních, měsíčních a cirkadiánních rytmů.
• Spánek se skládá ze dvou hlavních fází: REM a non-REM spánek. Non-REM
spánek má tři substráty, známé jako fáze N1, N2 a N3.
• Každá fáze spánku je označena specifickým vzorcem biologických reakcí
a vzorcem mozkových vln.
• Spánek je nezbytný pro odpovídající fungování během dne. Spánek
poruchy, včetně nespavosti, spánkové apnoe a narkolepsie, mohou způsobit,
že se nám špatně spí.
• Sny se vyskytují především během REM spánku. Některé teorie snění,
například Freudovy, jsou založeny na obsahu snů. Jiné teorie
snění navrhují, že snění souvisí s konsolidací paměti.
Teorie aktivace a syntézy snění je založena pouze na nervové
aktivitě.

EXERCIZE A KRITICKÉ MYSLENÍ
1. Pokud jste náhodou jednou v noci sami doma, vyzkoušejte toto cvičení: Za soumraku
nechte zhasnutá světla a jakékoli jiné napájené vybavení. Má to
vliv na to, v kolik hodin jdete spát oproti normálnímu spánku
času?
2. Přečtěte si své vlastní spánkové vzorce. Máte dostatek spánku? Co
vás k tomu vede?
3. Přečtěte si některé sny, které jste měli v poslední době. Zvažte, jak
by každá z teorií snění, které jsme probírali, vysvětlila vaše
sny.

5.1 Spánek a snění Oživte nás pro akci

234

Kapitola 5 Stavy vědomí

5.2 Změna vědomí pomocí psychoaktivních drog
ÚČINNÉ CÍLE
1. Shrnout hlavní psychoaktivní drogy a jejich vliv na
vědomí a chování.
2. Přezkoumat důkazy týkající se nebezpečí rekreačních drog.

Psychoaktivní droga10 je chemická látka, která mění naše stavy vědomí a
zejména naše vnímání a nálady. Tyto drogy se běžně vyskytují v každodenních
potravinách a nápojích, včetně čokolády, kávy a nealkoholických nápojů, stejně jako v
alkoholu a v volně prodejných drogách, jako je aspirin, Tylenol a
léky proti nachlazení a kašli. Psychoaktivní drogy se také často předepisují jako prášky na spaní,
uklidňující léky a léky proti úzkosti a mohou být užívány nelegálně pro
rekreační účely. Jak můžete vidět v tabulce 5.1 „Psychoaktivní drogy podle tříd“,
čtyři základní třídy psychoaktivních drog jsou stimulanty, depresiva, opioidy,
a halucinogeny.
Psychoaktivní léky ovlivňují vědomí tím, že ovlivňují, jak neurotransmitery
působí na synapse centrálního nervového systému (CNS). Některé psychoaktivní
léky jsou agonisté, které napodobují činnost neurotransmiteru; některé jsou
antagonisté, kteří blokují činnost neurotransmiteru; a některé působí tak, že
blokují zpětné vychytávání neurotransmiterů na synapsi.
Tabulka 5.1 Psychoaktivní léky podle tříd
Mechanismus

Příznaky

Lék

Nebezpečí a
vedlejší účinky

Psychologické
Fyzické
závislost

Stimulanty
10. Chemická látka, která mění naše
stavy vědomí a
zejména naše vnímání
a nálady.

Stimulanty blokují
zpětné vychytávání
dopaminu,
norepinefrinu,

zvýšené
nálady a
zvýšené
energie

Kofein

Může vytvořit
závislost

Nízká

Nízká

Nikotin

Má zásadní
negativní

Vysoká

Vysoká

235

Kapitola 5 Stavy vědomí

Mechanismus

Příznaky

Lék

a serotonin
synapse
CNS.

Dangers and
nežádoucí účinky

Psychologické
Physical
závislost

účinky na zdraví
pokud je uzený nebo
žvýkané
Kokain

Snížené
chuť k jídlu,
bolest hlavy

Nízká

Nízká

Amfetaminy

Možné
závislost,
doprovod
těžkou
„havárie“ s
deprese jako
účinky léčiva
opotřebení,
zejména pokud
uzené nebo
injekčně

Středně těžká

Nízká

Alkohol

Porucha
úsudek, ztráta
ze dne
koordinace,
závratě,
nevolnost a
případně
ztráta
vědomí

Středně těžká

Středně těžká

Barbituráty
netečnost,
Středně těžká
a
zpomalená řeč,
benzodiazepiny ospalost,
závažné případy,
kóma nebo smrt

Středně těžká

Toxické inhalátory

Vysoká

Depresiva
Depresiva
změna
vědomí podle
zvýšení
výroba
neurotransmiter
GABA a
snížení
výroba
neurotransmiter
acetylcholin,
obvykle na
úroveň
thalamus a
retikulární
formace.

Calming
účinky, spánek,
úleva od bolesti,
zpomalené srdce
sazba a
respirace

Poškození mozku
a smrt

Vysoká

Opioidy

5.2 Střídání vědomí pomocí psychoaktivních léků

236

Kapitola 5 Stavy vědomí

Mechanismus

Příznaky

Chemikálie
složení opioidů
je podobná
endorfiny,
neurotransmitery
které slouží jako
tělesný „přirozený“
tlumiče bolesti.“

Zpomalení
mnoho těles
funkce,
zácpa,
respirační
a srdeční
deprese,
a rychlé
vývoj
tolerance

Lék

Dangers and
nežádoucí účinky

Psychologické
Physical
závislost

Opium

Nežádoucí účinky
zahrnout
nevolnost,
zvracení,
tolerance a
závislost.

Středně těžká

Středně těžká

Morfin

Neklid,
podrážděnost,
bolest hlavy a
bolesti těla,
třes,
nevolnost,
zvracení a
závažné
břišní
bolest

Vysoká

Středně těžká

Heroin

Všechny nežádoucí účinky
morfinu
ale o
dvakrát tolik
návykové jako
morfin

Vysoká

Středně těžká

Mírné
intoxikace;
rozšířené
vnímání

Nízká

Nízká

Halucinace; Nízká
rozšířené
vnímání

Nízká

Halucinogeny
Chemikálie
Změněno
Marihuana
skladby
vědomí;
halucinogeny halucinace
jsou podobné
neurotransmitery
LSD, meskalin,
serotonin a
PCP a peyote
epinefrin a
jednají primárně
napodobováním
je.

V některých případech účinky psychoaktivních drog napodobují jiné přirozeně se vyskytující
stavy vědomí. Například prášky na spaní jsou předepisovány k vytvoření
ospalosti a benzodiazepiny jsou předepisovány k vytvoření stavu relaxace. V

5.2 Střídání vědomí s psychoaktivními léky

237

Kapitola 5 Stavy vědomí

jiné případy psychoaktivní drogy jsou užívány pro rekreační účely s cílem
vytváření stavů vědomí, které jsou příjemné nebo které nám pomáhají uniknout
normální vědomí.
Užívání psychoaktivních drog, a zejména těch, které jsou užívány nelegálně, má
potenciál vytvářet velmi negativní vedlejší účinky (Tabulka 5.1 „Psychoaktivní léčiva podle
Třída“). To neznamená, že všechny drogy jsou nebezpečné, ale spíše, že všechny drogy
mohou být nebezpečné, zejména pokud jsou používány pravidelně po dlouhou dobu.
Psychoaktivní drogy vytvářejí negativní účinky ani ne tak díky jejich počátečnímu užívání, ale
díky pokračujícímu užívání, doprovázenému zvyšujícími se dávkami, které v konečném důsledku mohou
vést ke zneužívání drog.
Problém je, že mnoho léků vytváří toleranci11: zvýšení dávky potřebné k
vyvolávají stejný účinek, díky němuž je nutné, aby uživatel zvýšil dávkování
nebo kolikrát za den, kdy je lék užíván. Jako užívání léku
zvyšuje, může se u uživatele rozvinout závislost12, definovaná jako potřeba užívat drogu nebo
jiné látky pravidelně. Závislost může být psychologická, ve kterém je droga
žádoucí a stala se součástí každodenního života uživatele, ale žádné vážné fyzické
účinky, pokud lék není získán; nebo fyzické, ve kterém závažné fyzické a
duševní účinky se objevují po vysazení léku. Kuřáci cigaret, kteří se snaží
přestat, například, zkušenosti fyzické abstinenční příznaky, jako je
unavený a podrážděný, stejně jako extrémní psychické chutě vychutnat si cigaretu v
konkrétní situace, například po jídle nebo když jsou s přáteli.

11. Zvýšení dávky
lék potřebný k výrobě
stejný účinek.
12. Nutnost užívat lék nebo jiné
pravidelně.
13. Negativní zkušenosti, které
doprovázet redukční nebo
ukončení užívání drog, včetně
fyzická bolest a jiné
příznaky.
14. Když uživatel mocně
touží po droze a je řízen
hledat ji, znovu a znovu
opět, bez ohledu na to, co
fyzické, sociální, finanční a
právní náklady.

Uživatelé si mohou přát přestat užívat lék, ale když sníží své dávkování
zážitek z vysazení13 – negativní zážitky, které doprovázejí snížení nebo zastavení
užívání drog, včetně fyzické bolesti a dalších příznaků. Když uživatel mocně touží
drogu a je veden ji hledat, znovu a znovu, bez ohledu na fyzické, sociální,
finanční, a právní náklady, říkáme, že on nebo ona vyvinula závislost na
lék.
Je rozšířeným přesvědčením, že závislost je zdrcující, neodolatelně mocná síla,
a že abstinence od drog je vždy nesnesitelně bolestivá zkušenost. Ale
realita je složitější a v mnoha případech méně extrémní. Pro jednoho i drogy
které obecně nepovažujeme za návykové, jako je kofein, nikotin a
alkohol, může být velmi obtížné přestat používat, alespoň pro některé lidi. Na druhé
rukou, léky, které jsou běžně spojovány se závislostí, včetně amfetaminů,
kokain, a heroin, nevytvářejí okamžitě závislost u svých uživatelů. I pro
vysoce návyková droga jako kokain, jen asi 15% uživatelů se stane závislým
(Robinson & Berridge, 2003; Wagner & Anthony, 2002).Robinson, T. E., & Berridge,
K.C. (2003). Závislost. Annual Review of Psychology, 54, 25–53; Wagner, F. A., &
Antonín, J. C. (2002). Od prvního užívání drog k drogové závislosti: vývojové

5.2 Střídání vědomí pomocí psychoaktivních léků

238

Kapitola 5 Státy vědomí

období rizika závislosti na marihuaně, kokainu a alkoholu.
Neuropsychopharmacology, 26(4), 479-488. Dále je míra závislosti nižší
u těch, kteří užívají drogy ze zdravotních důvodů, než u těch, kteří užívají
drogy rekreačně. Pacienti, kteří se stali fyzicky závislými na morfinu
podávaném v průběhu léčby pro bolestivé zranění nebo nemoc
mohou být poté rychle odstaveni od drogy, aniž by se stali závislými.
Robins, Davis, a Goodwin (1974)Robins, L. N., Davis, D. H., & Goodwin, D. W.
(1974). Užívání drog americkou armádou narukovali muži ve Vietnamu: Následná kontrola jejich návratu
domů. American Journal of Epidemiology, 99, 235-249. zjistil, že většina
vojáků, kteří se stali závislými na morfinu v zámoří, byla rychle schopna
přestat ho užívat po návratu domů.
To neznamená, že užívání rekreačních drog není nebezpečné. U lidí, kteří
se stanou závislými na drogách, je míra úspěšnosti uzdravení nízká. Tyto drogy jsou
obecně nelegální a nesou s sebou potenciální trestní důsledky, pokud je člověk
chycen a zatčen. Uzené drogy mohou způsobit rakovinu hrdla a plic
a další problémy. Uškrcení („čichání“) drog může vést ke ztrátě smyslu pro
čich, krvácení z nosu, obtíže při polykání, chrapot a chronickou rýmu.
Podávání drog nitrožilně s sebou nese riziko nákazy infekcemi, jako jsou
hepatitida a HIV. Navíc kvalita a obsah nelegálních drog jsou
obecně neznámé a dávky se mohou podstatně lišit od nákupu k
nákupu. Drogy mohou obsahovat také toxické chemikálie.
Dalším problémem jsou nezamýšlené důsledky kombinace drog, které mohou
vyvolat závažné vedlejší účinky. Kombinace drog je nebezpečná, protože jejich kombinované
účinky na CNS se mohou dramaticky zvýšit a mohou vést k náhodnému nebo dokonce
záměrnému předávkování. Například požití alkoholu nebo benzodiazepinů spolu s
obvyklá dávka heroinu je častou příčinou úmrtí na předávkování u závislých na opiátech,
a kombinace alkoholu a kokainu může mít nebezpečný dopad na
kardiovaskulární systém (McCance-Katz, Kosten, & Jatlow, 1998).McCance-Katz, E.,
Kosten, T., & Jatlow, P. (1998). Současné užívání kokainu a alkoholu je účinnější
a potenciálně toxičtější než použití jednoho z nich samostatně – Studie s opakovanými dávkami 1.
Biologická psychiatrie, 44(4), s. 250–259.
Přestože všechny rekreační drogy jsou nebezpečné, některé mohou být smrtelnější než
ostatní. Jedním ze způsobů, jak zjistit, jak nebezpečné rekreační drogy jsou, je vypočítat
poměr bezpečnosti, založený na dávce, která je pravděpodobně fatální, vydělený normální dávkou
potřeboval pocítit účinky léku. Léky s nižším poměrem jsou nebezpečnější
protože rozdíl mezi normální a smrtelnou dávkou je malý. Pro
například, heroin má poměr bezpečnosti 6, protože průměrná smrtelná dávka je pouze 6krát
vyšší než průměrná účinná dávka. Na druhou stranu, marihuana má bezpečnost
1000. To neznamená, že kouření marihuany nemůže být smrtelné, ale je
mnohem méně pravděpodobné, že je smrtelné než heroin. Poměry bezpečnosti běžné

5.2 Střídání vědomí s psychoaktivními léky

239

Kapitola 5 Stavy vědomí

rekreační drogy jsou uvedeny v tabulce 5.2 „Populární rekreační drogy a jejich
bezpečnostní poměry“.
Tabulka 5.2 Populární rekreační drogy a jejich bezpečnostní poměry
Droga

Popis

Názvy ulic nebo značek

Bezpečnostní
poměr

Heroin

Silný depresant

Smack, junk, H

6

GHB (Gama
hydroxy butyrát)

„Rave“ droga (ne Ecstacy), Georgia home boy, kapalina
používá se také jako „rande znásilnění“ extáze, kapalina X, kapalina G,
droga.
fantazie

8

Isobutyl nitrit

Depresivum a toxický
inhalátor

8

Alkohol

Aktivní sloučenina je
ethanol

Poppery, spěch, šatna

10

DXM
Aktivní složka v over(Dextromethorfan) volně prodejné studené a
léky proti kašli

10

Metamfetamin

Může být aplikován injekčně nebo
uzený

Pervitin, klika

Kokain

Může být inhalován nebo uzen Crack, koks, rock, blue

15

MDMA (methylendioxymethamfetamin)

Velmi silný stimulant

16

Kodein

Depresivum

20

Metadon

Opioid

20

Meskalin

Halucinogen

24

Benzodiazepin

Preskripční sedativum

Centrax, Dalmane, Doral,
Halcion, Librium, ProSom,
Restoril, Xanax, Valium

30

Ketamin

Receptní anestetikum

Ketanest, Ketaset, Ketalar

40

DMT (Dimethyltryptamin)

Halucinogen

Fenobarbital

Obvykle se předepisuje jako
prášek na spaní

Extáze

10

50
Luminal (Fenobarbital),
Mebaraland, Nembutal,
Seconal, Sombulex

50

Léky s nižším poměrem bezpečnosti mají větší riziko poškození mozku a smrti.

5.2 Střídání vědomí s psychoaktivními léky

240

Kapitola 5 Stavy vědomí

Lék

Popis

Prozac

Antidepresivum

Oxid dusný

Často inhalovaný z
šlehačky
dávkovačů

Kyselina lysergová
diethylamid (LSD)
Marihuana
(Cannabis)

Aktivní složkou je THC

Pouliční nebo značkové názvy

Bezpečnostní
poměr
100

Smějící se plyn

150

Kyselina

1000

Pot, spliff, weed

1000

Léky s nižším bezpečnostním poměrem mají větší riziko poškození mozku a úmrtí.

Zdroj: Gable, R. (2004). Srovnání akutní smrtelné toxicity běžně užívaných
psychoaktivních látek. Závislost, 99(6), 686-696.

Urychlení mozku pomocí stimulátorů: Kofein, Nikotin,
Kokain a Amfetaminy
Stimulant15 je psychoaktivní lék, který působí tak, že blokuje zpětné vychytávání dopaminu,
norepinefrinu a serotoninu v synapsích CNS. Protože více těchto
neurotransmiterů zůstává aktivních v mozku, výsledkem je zvýšení
aktivity sympatického dělení autonomního nervového systému (ANS). Mezi účinky
stimulantů patří zvýšená srdeční a dechová frekvence, rozšíření zornic a
zvýšení hladiny cukru v krvi doprovázené snížením chuti k jídlu. Z těchto důvodů se
stimulanty často používají k tomu, aby pomohly lidem zůstat vzhůru a kontrolovat váhu.
Při mírném použití mohou některé stimulanty zvýšit bdělost, ale při
nezodpovědném použití mohou rychle vytvořit závislost. Velkým problémem je
„krach“, který má za následek, že droga ztrácí účinnost a aktivita
neurotransmiterů se vrací k normálu. Vysazení stimulantů může vyvolat
hlubokou depresi a vést k intenzivní touze opakovat si vysoké.

15. Třída psychoaktivních léků,
které působí tak, že blokují
zpětné vychytávání dopaminu,
norepinefrinu a serotoninu
v synapsích centrálního
nervového systému.
16. Hořká psychoaktivní droga
nacházející se ve fazolích, listech a
plodech rostlin.

Kofein16 je hořká psychoaktivní droga nacházející se ve fazolích, listech a plodech rostlin,
kde působí jako přírodní pesticid. Nachází se v široké škále produktů,
včetně kávy, čaje, nealkoholických nápojů, cukrovinek a dezertů. V Severní Americe více než
80% dospělých konzumuje denně kofein (Lovett, 2005).Lovett, R. (2005, 24. září).
Káva: nápoj démona? New Scientist, 2518. Retrieved from
http://www.newscientist.com/article.ns?id=mg18725181.700 Kofein působí jako
zlepšovač nálady a dodává energii. Ačkoli U.S. Food and Drug
Administration uvádí kofein jako bezpečnou potravinářskou látku, má alespoň některé

5.2 Střídání vědomí s psychoaktivními léky

241

Kapitola 5 Stavy vědomí

charakteristiky závislosti. Lidé, kteří snižují příjem kofeinu, často hlásí
podrážděnost, neklid a ospalost, stejně jako silné bolesti hlavy a
Tyto abstinenční příznaky mohou trvat až týden. Většina odborníků se domnívá, že pomocí
malé množství kofeinu během těhotenství je bezpečné, ale větší množství kofeinu
může být škodlivý pro plod (U.S. Food and Drug Administration, 2007).
Úřad pro kontrolu léčiv. (2007). Léky v mém domě: Kofein a vaše tělo.
Staženo z http://www.fda.gov/downloads/Drugs/ResourcesForYou/
Spotřebitelé/NákupyLéčivaBezpečně/PochopeníNadléčiva/UCM205286.pdf
Nikotin17 je psychoaktivní droga, která se nachází v čeledi lilkovitých rostlin, kde působí jako
přírodní pesticid. Nikotin je hlavní příčinou vzniku závislostních vlastností
užívání tabáku, a užívání tabáku je velkým zdravotním ohrožením. Nikotin vytváří obojí
psychické a fyzické závislosti, a to je jeden z nejtěžších závislostí
rozbít. Obsah nikotinu v cigaretách se v průběhu let pomalu zvyšoval, což
přestat kouřit stále obtížnější. Nikotin se nachází i v bezdýmném
(žvýkání) tabáku.
Lidé, kteří chtějí přestat kouřit, někdy používají jiné léky, které jim pomáhají. Pro
například lék na předpis Chantix působí jako antagonista, váže se na nikotin
receptory v synapsi, které brání uživatelům v přijímání normální stimulant
vliv, když kouří. Ve stejné době droga také uvolňuje dopamin, což
odměna neurotransmiter. Tímto způsobem Chantix tlumí vysazení nikotinu
příznaky a chutě. V mnoha případech jsou lidé schopni se dostat přes fyzické
závislost, která jim umožní přestat kouřit alespoň dočasně. V dlouhodobém horizontu
psychologický požitek z kouření však může vést k recidivě.
Kokain 18 je návyková droga získaná z listů rostliny koky. Na konci 19.
a počátkem 20. století, to byl primární složkou v mnoha populárních tonik a
elixíry a, i když byl odstraněn v roce 1905, byl jedním z původních složek v
Coca-Cola. Dnes se kokain užívá ilegálně jako rekreační droga.

17. Psychiatrická droga nalezená v
tabákové výrobky.
18. Závislá droga získaná
z listů koky
rostlina.

5.2 Střídání vědomí pomocí psychoaktivních léků

242

Kapitola 5 Stavy vědomí

Kokain má na organismus celou řadu nežádoucích účinků. Ucpává
cévy, rozšiřuje zornice a zvyšuje
tělesnou teplotu, srdeční frekvenci a krevní tlak. Může
způsobit bolesti hlavy, bolesti břicha a nevolnost. Vzhledem k tomu, že
kokain má také tendenci snižovat chuť k jídlu, mohou chronickí uživatelé
také podlehnout podvýživě. Intenzita a
trvání účinků kokainu, mezi něž patří zvýšená
energie a snížená únava, závisí na tom, jak je droga
užívána. Čím rychleji je droga absorbována do
krevního oběhu a dodána do mozku, tím
intenzivnější je její vysoká hladina. Injekce nebo kouření kokainu vytváří
rychlejší, silnější vysokou hladinu než jeho šňupání. Čím
je však droga absorbována rychleji, tím rychleji účinky
odeznívají. Vysoká hladina šňupání kokainu může trvat 30
minut, zatímco vysoká hladina z kouření „cracku“
kokainu může trvat jen 10 minut. Aby uživatel udržel
vysokou hladinu, musí si drogu podat znovu, což
může vést k častému užívání, často ve vyšších dávkách, během
krátké časové období (Národní ústav pro zneužívání drog,
2009) Národní institut pro zneužívání drog. (2009). Kokain
zneužívání a závislost. Získáno z
http://www.nida.nih.gov/researchreports/cocaine/
kokain.html Kokain má poměr bezpečnosti 15, což je
velmi nebezpečná rekreační droga.

Obrázek 5.10

Šňupání kokainu má tendenci způsobit
vysoká, že průměry asi 15 až 30
minut.
© Thinkstock

Amfetamin 19 je stimulant, který produkuje zvýšenou bdělost a soustředění, spolu s
nížení únavy a chuti k jídlu. Amfetamin se používá v lécích na předpis
k léčbě poruchy pozornosti (ADD) a narkolepsie a ke kontrole chuti k jídlu. Některé
obchodní názvy amfetaminů jsou Adderall, Benzedrin, Dexedrin a Vyvanse.
Amfetamin („speed“) se ale také užívá ilegálně jako rekreační droga. The
metylovaná verze amfetaminu, metamfetaminu („meth“ nebo „crank“), je
v současné době oblíbené uživateli, částečně proto, že je k dispozici v ampulkách připravených k použití
injekčně (Csaky & Barnes, 1984).Csaky, T. Z., & Barnes, B. A. (1984). Cutting’s
Příručka farmakologie (7. vyd.). East Norwalk, CT: Appleton-Century-Crofts. Meth
je vysoce nebezpečná droga s poměrem bezpečnosti pouze 10.

19. Stimulant, který produkuje
zvýšená bdělost a
zaostření spolu s poklesem
únava a chuť k jídlu.

Amfetaminy mohou produkovat velmi vysokou míru tolerance, což vede uživatele ke zvýšení
jejich příjem, často v “otřesy” brát každou půlhodinu nebo tak. Ačkoli úroveň
fyzická závislost je malá, amfetaminy mohou produkovat velmi silné
psychická závislost, která se fakticky rovná závislosti. Pokračující užívání
Stimulanty mohou vést k těžké psychické depresi. Účinky
stimulant metylendioxymethamfetamin (MDMA), známý také jako „extáze“,
poskytnout dobrý příklad. MDMA je velmi silný stimulant, který velmi úspěšně

5.2 Střídání vědomí pomocí psychoaktivních léků

243

Kapitola 5 Stavy vědomí

zabraňuje zpětnému vychytávání serotoninu, dopaminu a norepinefrinu. Je tak účinný,
že při opakovaném použití může vážně snížit množství neurotransmiterů
dostupných v mozku, což vede ke katastrofickému psychickému a fyzickému „zhroucení“
vedoucímu k závažné, dlouhotrvající depresi. MDMA také ovlivňuje teplotně eregulační mechanismy mozku, takže ve vysokých dávkách, a zejména když
v kombinaci s energickou fyzickou aktivitou, jako je tanec, může způsobit, že se tělo
stane tak drasticky přehřátým, že uživatelé mohou doslova „shořet“ a zemřít na
hypertermii a dehydrataci.

Zpomalení mozku s depresivy: Alkohol, barbituráty
a benzodiazepiny a toxické inhalátory
Na rozdíl od stimulantů, které působí na zvýšení nervové aktivity, působí depresant na
zpomalení vědomí. Deprese20 je psychoaktivní droga, která snižuje
aktivitu CNS. Deprese se široce používají jako léky na předpis k úlevě
od bolesti, ke snížení tepové frekvence a dýchání a jako antikonvulziva. Depresiva
mění vědomí zvýšením produkce neurotransmiteru GABA
a snížením produkce neurotransmiteru acetylcholinu, obvykle na
úrovni thalamu a retikulární formace. Výsledkem užívání depresantů
(podobné účinkům spánku) je snížení přenosu impulzů z
dolního mozku do mozkové kůry (Csaky & Barnes, 1984).Csaky, T. Z., & Barnes, B. A.
(1984). Cuttingova příručka farmakologie (7. vyd.). East Norwalk, CT: AppletonCentury-Crofts.
Nejčastěji používaným z depresantů je alkohol21, bezbarvá tekutina, produkovaná
kvašením cukru nebo škrobu, což je omamná látka ve fermentovaných nápojích.
Alkohol je nejstarší a nejrozšířenější droga zneužívání na světě. V nízkých až
středních dávkách alkohol nejprve působí na odstranění sociálních zábran zpomalením
aktivity v sympatickém nervovém systému. Ve vyšších dávkách alkohol působí na mozeček, aby
zasahoval do koordinace a rovnováhy, což způsobuje závratnou chůzi
opilosti. Při vysokých hladinách v krvi vede další deprese CNS k závratím,
nevolnosti a nakonec ke ztrátě vědomí. Dostatečně vysoké hladiny v krvi, jako jsou
ty, které vznikají „hltáním“ velkého množství tvrdého alkoholu na večírcích, mohou být smrtelné.
Alkohol není v žádném případě „bezpečná“ droga – jeho poměr bezpečnosti je pouze 10.

20. Třída psychoaktivních drog,
které snižují aktivitu
CNS.
21. Bezbarvá tekutina, produkovaná
kvašením cukru nebo
škrobu, to je omamná
látka ve fermentovaných nápojích.

Užívání alkoholu je pro společnosti vysoce nákladné, protože tolik lidí zneužívá alkohol a
protože úsudek po požití alkoholu může být podstatně narušen. Odhaduje se, že
téměř polovina úmrtí na automobilech je způsobena požitím alkoholu a nadměrná konzumace alkoholu
se podílí na většině násilných trestných činů, včetně znásilnění a vraždy
(Abbey, Ross, McDuffie, & McAuslan, 1996).Abbey, A., Ross, L. T., McDuffie, D., &
McAuslan, P. (1996). Rizikové faktory alkoholu a randění pro sexuální napadení mezi vysokoškolskými
ženami. Psychology of Women Quarterly, 20(1), 147–169. Alkohol zvyšuje

5.2 Střídání vědomí s psychoaktivními drogami

244

Kapitola 5 Stavy vědomí

pravděpodobnost, že lidé budou agresivně reagovat na provokace (Bushman, 1993,
1997; Graham, Osgood, Wells, & Stockwell, 2006).Bushman, B. J. (1993). Lidská
agrese pod vlivem alkoholu a jiných drog: integrující
výzkumná recenze. Current Directions in Psychological Science, 2(5), 148–152; Bushman, B.
J. (Ed.). (1997). Vliv alkoholu na lidskou agresi: Platnost navrhovaných vysvětlení.
New York, NY: Plenum Press; Graham, K., Osgood, D. W., Wells, S., & Stockwell, T.
(2006). Do jaké míry je intoxikace spojena s agresí v barech? A
multilevel analysis. Journal of Studies on Alcohol, 67(3), 382–390. I lidé, kteří
nejsou běžně agresivní, mohou při intoxikaci reagovat agresivně.
Užívání alkoholu také vede k výtržnostem, nechráněnému sexu a dalším negativním výsledkům.
Alkohol zvyšuje agresivitu částečně proto, že snižuje
schopnost osoby, která ho požila, potlačovat
Obrázek 5.11
jeho agresivitu (Steele & Southwick, 1985).Steele,
C. M., & Southwick, L. (1985). Alkohol a sociální
chování: I. Psychologie opileckého excesu. Journal of
Personality and Social Psychology, 48(1), 18-34. Když
jsou lidé intoxikováni, stávají se více soběstřední
a méně si uvědomují sociální situaci. V důsledku toho se
stává méně pravděpodobné, že si všimnou sociálních omezení, která
Alkohol je nejrozšířenější
běžně jim brání v agresivním jednání a drogy zneužívání ve světě.
méně pravděpodobně používají tato sociální omezení k vedení
Alkohol působí jako obecný
depresant v centrální nervové
nich. Například bychom si normálně mohli všimnout
systému, kde jeho jednání je
přítomnost policisty nebo jiných lidí kolem nás,
podobná těm obecným,
které by nám připomínaly, že být agresivní není
anestetikum.
vhodné. Ale když jsme opilí, je méně pravděpodobné,
že si to budeme tak vědomi. Zúžení pozornosti, ke kterému dochází
Zdroj: Foto s laskavým svolením
když jsme pod vlivem alkoholu nám také brání být
theskywatcher,
http://www.flickr.com/photos/
uvědomující si negativní důsledky naší agrese.
theskywatcher/2466121364.
Když jsme střízliví, uvědomujeme si, že být agresivní
může vyvolat odvetu, stejně jako způsobit řadu dalších
problémů, ale je méně pravděpodobné, že si tyto
potenciální důsledky uvědomíme, když pijeme
(Bushman & Cooper, 1990).Bushman, B. J., & Cooper, H. M. (1990). Účinky alkoholu
na lidskou agresi: Integrativní přehled výzkumu. Psychological Bulletin, 107(3),
341-354. Alkohol také ovlivňuje agresi skrze očekávání. Pokud očekáváme, že
alkohol nás učiní agresivnějšími, pak máme tendenci být agresivnější
když pijeme.

22. Rodina depresantů, které
jsou běžně předepisovány jako
prášky na spaní a léky proti bolesti.

Barbituráty22 jsou depresiva, která jsou běžně předepisována jako prášky na spaní a
léky proti bolesti. Značkové názvy zahrnují Luminal (Fenobarbital), Mebaraland, Nembutal,
Seconal, a Sombulex. V malých až středních dávkách barbituráty vyvolávají relaxaci
a ospalost, ale ve vyšších dávkách mohou příznaky zahrnovat pomalost, potíže

5.2 Změna vědomí pomocí psychoaktivních léků

245

Kapitola 5 Stavy vědomí

v myšlení, pomalost řeči, ospalost, chybný úsudek a nakonec kóma
nebo dokonce smrt (Medline Plus, 2008).Medline Plus. (2008). Barbiturátová intoxikace a
předávkování. Přečteno z http://www.nlm.nih.gov/medlineplus/ency/article/
000951.htm
Ve spojení s barbituráty jsou benzodiazepiny23 skupinou depresiv používaných k léčbě
úzkosti, nespavosti, záchvatů a svalových křečí. V nízkých dávkách vyvolávají mírný
útlum a zmírňují úzkost; ve vysokých dávkách navozují spánek. Ve Spojených státech
patří benzodiazepiny mezi nejčastěji předepisované léky, které ovlivňují
CNS. Značkové názvy zahrnují Centrax, Dalmane, Doral, Halcion, Librium, ProSom,
Restoril, Xanax a Valium.
Toxické inhalátory jsou také často zneužívány jako depresiva. Tyto léky jsou snadno
dostupné jako páry lepidla, benzinu, propanu, vlasového spreje a barvy ve spreji a
jsou inhalovány, aby vyvolaly změnu vědomí. Souvisejícími drogami jsou dusitany (amyl
a butylnitrit; „poppers“, „rush“, „šatna“) a anestetika jako dusík
oxid (plyn smíchu) a éter. Inhalátory jsou jedny z nejnebezpečnějších
rekreačních drog s bezpečnostním indexem pod 10 a jejich další užívání může vést
k trvalému poškození mozku.

Opioidy: opium, morfin, heroin a kodein

23. Rodina depresantů užívaná k
léčbě úzkosti, nespavosti,
záchvatů a svalových křečí.
24. Rodina chemických látek, které
zvyšují aktivitu opioidních
receptorových neuronů v mozku
a v trávicím systému,
vyvolávají euforii, analgezii,
pomalejší dýchání a
zácpu.
25. Sušená šťáva z nezralé
semenné kapsle opia
máku.
26. Silná a návyková droga
odvozená z opia.
27. Silná a návyková droga
odvozená z opia.
28. Silná a návyková droga
odvozená z opia.

Opioidy24 jsou chemické látky, které zvyšují aktivitu opioidních receptorových neuronů v mozku a
v trávicím systému, vyvolávají euforii, analgezii, pomalejší dýchání a zácpu.
Jejich chemické složení je podobné endorfinům, neurotransmiterům, které
slouží tělu jako „přirozené tlumiče bolesti“. Přírodní opioidy jsou odvozeny z
opiového máku, který je rozšířený v Eurasii, ale mohou být také vytvářeny
synteticky.
Opium25 je sušená šťáva z nezralé semenné kapsle opiového máku. Může to být
nejstarší zaznamenaná droga, známá Sumerům před rokem 4000 př. n. l. Morphine26 a
heroin27 jsou silnější, návykovější drogy odvozené z opia, zatímco codeine28 je
slabší analgetikum a méně návykový člen opiátové rodiny. Když byl morfin
poprvé rafinován z opia na počátku 19. století, byl nabízen jako lék na
závislost na opiu, ale netrvalo dlouho a zjistilo se, že je ve skutečnosti návykovější
než surové opium. Když byl heroin vyroben o několik desítek let později, byl také zpočátku
považován za účinnější, méně návykový lék proti bolesti, ale brzy se zjistilo, že je
mnohem návykovější než morfin. Heroin je asi dvakrát návykovější než
morfin a vytváří těžkou toleranci, mírnou fyzickou závislost a těžkou
psychickou závislost. Nebezpečí heroinu je prokázáno v tom, že
má nejnižší poměr bezpečnosti (6) ze všech léků uvedených v tabulce 5.1 „Psychoaktivní drogy
podle tříd“.

5.2 Střídání vědomí s psychoaktivními drogami

246

Kapitola 5 Stavy vědomí

Opioidy aktivují sympatické rozdělení ANS, způsobuje krevní tlak
zvýšení srdeční frekvence, často na nebezpečné hodnoty, které mohou vést k infarktu nebo
mrtvice. Zároveň léky ovlivňují i parasympatické dělení,
vede k zácpě a dalším negativním vedlejším účinkům. Příznaky opioidů
abstinenční příznaky zahrnují průjem, nespavost, neklid, podrážděnost a zvracení, vše
doprovázené silnou touhou po této droze. Silný psychologický
závislost na opioidech a závažné účinky vysazení je velmi
pro uživatele morfinu a heroinu je obtížné přestat s užíváním. Navíc, protože mnoho
uživatelé užívají tyto léky intravenózně a sdílejí kontaminované jehly, provozují
velmi vysoké riziko nákazy chorobami. Závislí na opioidech trpí vysokou mírou
infekce, jako je HIV, perikarditida (infekce membrány v okolí
žloutenkou typu B, kterákoli z nich může být smrtelná.

Halucinogeny: konopí, mezkalin, a
LSD

Obrázek 5.12

Léky, které způsobují nejextrémnější změnu
vědomí, jsou halucinogeny29, psychoaktivní
léky, které mění vjemy a vnímání a které mohou vytvářet
halucinace. Halucinogeny jsou často známé
jako „psychedelika“. Léky v této třídě zahrnují lysergický
diethylamid kyseliny (LSD, nebo „Acid“), meskalin a
Intravenózní injekce heroinu
fencyklidinu (PCP), jakož i řady přirozených
obvykle způsobuje nával do 7
rostlin včetně konopí (marihuana), peyotu a
do 8 sekund. Tato metoda užívání drog
poskytuje nejvyšší intenzitu
locybinu. Chemické složení
a nejrychlejšího nástupu počátečních
halucinogenů je podobné neurotransmiterům
nával, ale je také nejvíce
serotoninu a epinefrinu a působí především jako
nebezpečné.
agonisté napodobováním působení serotoninu na
synapse. Halucinogeny mohou vyvolávat nápadné
Zdroj: Foto s laskavým svolením BBC
změny ve vnímání prostřednictvím jednoho nebo více
novinek, http://news.bbc.co.uk/
smyslů. Přesné účinky, které uživatel zažívá, jsou
olmedia/855000/
funkcí nejen drogy samotné, ale i snímků uživatele/_855018_inject300.jpg.
preexistující mentální stav a očekávání od drogy
zážitek. Z velké části má uživatel tendenci se dostat z
prožitku toho, co do něj přináší.
Halucinace, které mohou být prožívány při užívání těchto drog, se nápadně
liší od každodenní zkušenosti a často se více podobají snům než
každodennímu vědomí.

29. Rodina psychoaktivních drog,
které mění vjemy a
vnímání.

Konopí (marihuana) je nejrozšířenější halucinogen. Dokud nebyl zakázán ve
Spojených státech na základě zákona o dani z marihuany z roku 1938, byl široce používán pro
lékařské účely. V posledních letech bylo konopí opět často předepisováno
pro léčbu bolesti a nevolnosti, zejména u onkologicky nemocných, jakož i pro

5.2 Střídání vědomí pomocí psychoaktivních drog

247

Kapitola 5 Státy vědomí

široká škála dalších fyzických a psychických poruch (Ben Amar, 2006).
Ben Amar, M. (2006). Kanabinoidy v medicíně: Přehled jejich terapeutického potenciálu.
Journal of Ethnopharmacology, 105, 1-25. Zatímco lékařská marihuana je nyní legální v
několika amerických státech, stále je podle federálních zákonů zakázána, čímž se tyto státy dostávají
do konfliktu s federální vládou. Marihuana také působí jako stimulant, produkuje
chichotání, smích a mírnou intoxikaci. Působí na zlepšení vnímání památek,
zvuků a pachů a může vyvolat pocit zpomalování času. Je mnohem
méně pravděpodobné, že povede k asociálním činům než jiná populární intoxikace, alkohol, a
je to také jedna psychedelická droga, jejíž užívání v posledních letech neklesá
(Národní institut pro zneužívání drog, 2009).Národní institut pro zneužívání drog. (2009).
NIDA InfoFacts: High School and Youth Trends. Retrieved from
http://www.drugabuse.gov/infofacts/HSYouthTrends.html
I když jsou halucinogeny silné drogy, které vyvolávají nápadné „mindalteringové“ účinky, nevyvolávají fyziologickou ani psychickou toleranci ani
závislost. I když nejsou návykové a představují pro
tělo malé fyzické ohrožení, jejich užívání není vhodné v žádné situaci, kdy uživatel potřebuje být ostražitý
a pozorný, cvičit soustředěné vědomí nebo dobrý úsudek, nebo prokázat
normální duševní funkce, jako je řízení auta, studium nebo obsluha strojů.

Proč užíváme psychoaktivní drogy
Lidé užívají a často zneužívají psychoaktivní drogy tisíce let.
Možná by to nemělo být překvapující, protože pro mnoho lidí je užívání drog
zábavné a zábavné. I když známe potenciální náklady užívání drog, můžeme se do nich
zapojit tak jako tak, protože radosti z užívání drog se vyskytují právě
teď, zatímco potenciální náklady jsou abstraktní a vyskytují se v budoucnosti.

5.2 Střídání vědomí pomocí psychoaktivních drog

248

Kapitola 5 Stavy vědomí

Zaměření výzkumu: Tolerance rizika předpovídá užívání cigaret
Vzhledem k tomu, že zneužívání drog a alkoholu je chování, které má tak důležité negativní
důsledky pro tolik lidí, výzkumníci se snažili pochopit, co
vede lidi k užívání drog. Carl Lejuez a jeho kolegové (Lejuez, Aklin,
Bornovalova, & Moolchan, 2005)Lejuez, C. W., Aklin, W. M., Bornovalova, M. A.,
& Moolchan, E. T. (2005). Rozdíly ve sklonu k podstupování rizika mezi
dospívajícími a nikdy nekuřáky. Nicotine & Tobacco Research, 7(1), 71–79.
testovali hypotézu, že kouření cigaret souvisí s touhou
podstupovat rizika. Ve svém výzkumu porovnávali rizikové chování dospívajících, kteří
uvedli, že alespoň jednou zkusili cigaretu, s těmi, kteří uvedli, že
nikdy nezkusili kouřit.
Účastníky výzkumu bylo 125 žáků 5. až 12. tříd, kteří navštěvovali
mimoškolní programy po celých čtvrtích v
Washingtonu, DC, metropolitní oblasti. Osmdesát procent dospívajících uvedlo,
že nikdy nezkusili ani šluka cigarety, a 20% uvedlo, že
si alespoň jednou šlukali cigaretu.
Účastníci byli testováni v laboratoři, kde dokončili Balónek
Analogue Risk Task (BART), měřítko riskování (Lejuez et al., 2002).Lejuez,
C. W., Read, J. P., Kahler, C. W., Richards, J. B., Ramsey, S. E., Stuart, G.
L.,…Brown, R. A. (2002). Hodnocení behaviorálního měřítka riskování: The
Balónek Analogue Risk Task (BART). Journal of Experimental Psychology: Applied,
8(2), 75–85. BART je počítačová úloha, při které účastník napumpuje
sérii simulovaných balónků stiskem klávesy počítače. S každým čerpadlem
se balónek na obrazovce objeví větší a více peněz se nahromadí na
dočasném „bankovním účtu“. Když je však balónek napumpován příliš daleko, počítač
vygeneruje praskavý zvuk, balónek zmizí z obrazovky,
a všechny peníze v dočasné bance se ztratí. V kterémkoli okamžiku během každého
s balónkem může účastník přestat balón pumpovat, kliknout na
tlačítko, převést všechny peníze z dočasné banky do trvalé banky,
a začít s novým balónkem.
Protože účastníci nemají přesné informace o pravděpodobnosti
výbuchu každého balónku a protože je každý balón naprogramován tak, aby explodoval
po jiném počtu čerpadel, musí účastníci určit, jak
balón vypumpovat. Počet čerpadel, která účastníci čerpají, se
používá jako měřítko jejich tolerance vůči riziku. Lidé s nízkou tolerancí mají tendenci

5.2 Střídání vědomí psychoaktivními léky

249

Kapitola 5 Státy vědomí

vyrobí několik pump a poté shrábnou peníze, zatímco rizikovější lidé
pumpují do každého balónku víckrát.
Na podporu hypotézy, že tolerance rizika souvisí s kouřením, Lejuez et
al. zjistil, že tendence podstupovat rizika skutečně koreluje s
užíváním cigaret: Účastníci, kteří uvedli, že bafali z cigarety, měli
výrazně vyšší skóre podstupování rizika na BART než ti, kteří
kouření nikdy nezkusili.

Užívání drog ovlivňují také individuální ambice, očekávání a hodnoty. Vaughan,
Corbin, a Fromme (2009)Vaughan, E. L., Corbin, W. R., & Fromme, K. (2009).
Akademické a sociální motivy a chování při pití. Psychologie návykového chování.
23(4), 564–576. zjistil, že vysokoškolští studenti, kteří vyjádřili pozitivní akademické hodnoty
a silné ambice, měli menší spotřebu alkoholu a problémy spojené s alkoholem,
a kouření cigaret pokleslo více mezi mládeží z bohatších a
vzdělaných domovů než mezi lidmi z nižšího socioekonomického prostředí
(Johnston, O’Malley, Bachman, & Schulenberg, 2004).Johnston, L. D., O’Malley, P. M.,
Bachman, J. G., & Schulenberg, J. E. (2004). Monitoring the future: National results on
adolescent drug use. Ann Arbor, MI: Institute for Social Research, University of
Michigan (provádí pro Národní institut pro zneužívání drog, Národní institut
zdraví).
Užívání drog je částečně výsledkem socializace. Děti zkoušejí drogy, když je k tomu
přesvědčí jejich přátelé, a tato rozhodnutí jsou založena na společenských normách o
rizicích a přínosech různých drog. V období 1991 až 1997 se procento
dvanáctáků, kteří odpověděli, že vnímají „velkou újmu při běžném
užívání marihuany“, snížilo ze 79% na 58%, zatímco roční užívání marihuany v této skupině vzrostlo
z 24% na 39% (Johnston et al., 2004).Johnston, L. D., O’Malley, P. M., Bachman, J.
G., & Schulenberg, J. E. (2004). Monitoring the future: National results on adolescent drug
use. Ann Arbor, MI: Institute for Social Research, University of Michigan (vedeno
pro National Institute on Drug Abuse, National Institute of Health). A studenti
se částečně opíjejí, když vidí, že mnoho dalších lidí kolem nich se také
opíjí (Clapp, Reed, Holmes, Lange, & Voas, 2006).Clapp, J., Reed, M., Holmes, M.,
Lange, J., & Voas, R. (2006). Drunk in public, drunk in private: The relationship
between college students, drinking environments and alcohol consumption. The
American Journal of Drug and Alcohol Abuse, 32(2), 275-285.

5.2 Altering Consciousness With Psychoactive Drugs

250

Kapitola 5 Stavy vědomí

Obrázek 5.13 Užívání různých drog lidmi z 12. ročníku v roce 2005

Navzdory skutečnosti, že mladí lidé experimentovali s cigaretami, alkoholem a
jinými nebezpečnými drogami po mnoho generací, bylo by lepší, kdyby to nedělali. Veškeré
rekreační užívání drog je spojeno alespoň s určitými riziky a ti, kteří začnou
užívat drogy dříve, také s větší pravděpodobností budou později užívat nebezpečnější drogy (Lynskey
et al., 2003).Lynskey, M. T., Heath, A. C., Bucholz, K. K., Slutske, W. S., Madden, P. A.
F., Nelson, E. C.,…Martin, N. G. (2003). Eskalace užívání drog v raném stadiu užívání konopí
uživateli vs. co-twin kontrolami. Journal of the American Medical Association, 289(4), 427-433.
Dále, jak uvidíme v další části, existuje mnoho dalších příjemných
způsobů, jak změnit vědomí, které jsou bezpečnější.

5.2 Střídání vědomí s psychoaktivními léky

251

Kapitola 5 Stavy vědomí

KLÍČOVÉ TAKEAWAYS
• Psychoaktivní drogy jsou chemické látky, které mění náš stav
vědomí. Působí tak, že ovlivňují neurotransmitery v CNS.
• Užívání psychoaktivních drog může vytvářet toleranci, a pokud nejsou
dále užívány, odvykání. Závislost může být důsledkem tolerance a
obtížnosti odvykání.
• Stimulanty, včetně kofeinu, nikotinu a amfetaminu, zvyšují
nervovou aktivitu tím, že blokují zpětné vychytávání dopaminu, norepinefrinu,
a serotoninu v CNS.
• Depresiva, včetně alkoholu, barbiturátů a benzodiazepinů,
snižují vědomí zvýšením produkce
neurotransmiteru GABA a snížením produkce
neurotransmiteru acetylcholinu.
• Opioidy, včetně kodeinu, opia, morfinu a heroinu, způsobují
euforii a analgezii zvýšením aktivity v opioidních
neuronech.
• Halucinogeny, včetně konopí, meskalinu a LSD, vytvářejí
extrémní změnu vědomí a také možnost
halucinací.
• Rekreační užívání drog je ovlivněno společenskými normami a také
individuálními rozdíly. Lidé, kteří s větší pravděpodobností podstupují rizika, také
s větší pravděpodobností drogy užívají.

EXERCIZY A KRITICKÉ VĚDOMÍ
1. Užívají lidé, které znáte, psychoaktivní drogy? Které? Na základě
toho, co jste se dozvěděli v této části, proč si myslíte, že jsou
užívány, a myslíte si, že jejich vedlejší účinky jsou škodlivé?
2. Vezměme si výzkum uvedený ve výzkumu, který se zaměřuje na riziko a
kouření cigaret. Jaké jsou potenciální důsledky výzkumu
pro užívání drog? Vidíte ve studii nějaké slabiny způsobené skutečností,
že výsledky jsou založeny na korelačních analýzách?

5.2 Střídání vědomí s psychoaktivními léky

252

Kapitola 5 Stavy vědomí

5.3 Altering Consciousness Without Drugs
LEARNING OBJECTIVE
1. Review the ways that people may alter consciousness without using
drugs.

Ačkoli užívání psychoaktivních drog může snadno a hluboce změnit naše
prožívání vědomí, můžeme také – a často bezpečněji – změnit naše
vědomí bez drog. Tyto změněné stavy vědomí jsou někdy
výsledkem jednoduchých a bezpečných činností, jako je spánek, sledování televize,
cvičení nebo práce na úkolu, který nás zaujme. V této části se zabýváme
změnami vědomí, ke kterým dochází prostřednictvím hypnózy, smyslové deprivace a
meditace, stejně jako prostřednictvím jiných mechanismů, které nejsou vyvolané drogami.

Changing Behavior Through Suggestion: The Power of Hypnosis
Franz Anton Mesmer (1734–1815) byl rakouský lékař, který věřil, že všechna
živá těla jsou naplněna magnetickou energií. Ve své praxi Mesmer přenášel
magnety na těla svých pacientů, zatímco jim říkal, že jejich fyzické a
psychické problémy zmizí. Pacienti často upadali do
trancelárního stavu (říkali, že jsou „zhypnotizovaní“) a hlásili, že se cítí lépe
po probuzení (Hammond, 2008).Hammond, D. C. (2008). Hypnóza jako jediná
anestezie pro velké operace: Historické a současné perspektivy. American
Journal of Clinical Hypnosis, 51(2), 101–121.

253

Kapitola 5 Stavy vědomí

I když následný výzkum testování účinnosti
Mesmerovy techniky nenalezly žádný dlouhotrvající
zlepšení u svých pacientů, myšlenka, že lidé
zkušenosti a chování by mohly být změněny prostřednictvím
síla sugesce zůstala důležitá v
psychologie. James Braid, skotský lékař, ražené
termín hypnóza v roce 1843, založený na řeckém slově
na spaní (Callahan, 1997).Callahan, J. (1997). Hypnóza:
Trik nebo léčba? Divili byste se, co moderní
lékaři se zabývají trikem z 18. století.
Zdraví, 11, s. 52–55.
Hypnosis30 je stav vědomí podobný transu, obvykle
navozené postupem známým jako hypnotická indukce, která
spočívá ve zvýšené sugestibilitě, hlubokém uvolnění a
intenzivní zaměření (Nash & Barnier, 2008).Nash, M., & Barnier,
A. (2008). Oxfordská příručka o hypnóze: Teorie, výzkum
a praxe: New York, NY: Oxford University Press.
Hypnóza se proslavila částečně díky svému použití
Sigmund Freud ve snaze uvést do bezvědomí
touhy a emoce vědomé a tak moci být
zvažován a konfrontován (Baker & Nash, 2008).
Dostupné online. (anglicky)  E. L., & Nash, M. Psychoanalytické přístupy k
klinická hypnóza. In M. R. Nash & A. J. Barnier (Eds.), The
Oxfordská příručka o hypnóze: Teorie, výzkum a praxe
(s. 439–456). New York, NY: Oxford University Press.

30. Trance-jako stav
vědomí, obvykle indukované
postupem známým jako
hypnotická indukce, která
se skládá ze zvýšené
sugestibilita, hluboká relaxace,
a intenzivní soustředění.

Obrázek 5.14 Franz Anton
Mesmer prošel magnety
nad těly jeho
pacientům, kterým je třeba
trancelike stav; pacienti
byly „hypnotizovány“.

Zdroj: S laskavým svolením
http://commons.wikimedia.org/
wiki/
Soubor:Franz_Anton_Mesmer.jpg.

Protože hypnóza je založena na síle sugesce, a protože někteří lidé jsou
sugestivnější než ostatní, tito lidé jsou snáze hypnotizováni. Hilgard
(1965) Hilgard, E. Hypnotická citlivost. New York, NY: Harcourt, Brace &
World. zjistil, že asi 20% účastníků, které testoval, bylo zcela
bez skepse k hypnóze, zatímco asi 15% na ni vysoce reagovalo. Nejlepší
účastníci hypnózy jsou lidé, kteří jsou ochotni nebo touží být hypnotizováni, kteří
jsou schopni soustředit svou pozornost a blokovat periferní vědomí, kteří jsou otevření
novým zkušenostem a kteří jsou schopni fantazie (Spiegel, Greenleaf, & Spiegel,
2005).Spiegel, H., Greenleaf, M., & Spiegel, D. (2005). Hypnóza. In B. J. Sadock & V. A.
Sadock (Eds.), Kaplan & Sadock’s comprehensive texty z učebnice psychiatrie. Philadelphia, PA:
Lippincott Williams & Wilkins.
Lidé, kteří se chtějí stát hypnotizováni, jsou motivováni být dobrými subjekty, být
otevřeni návrhům hypnotizéra a plnit roli hypnotizované osoby
tak, jak ji vnímají (Spanos, 1991).Spanos, N. P. (1991). Sociokognitivní přístup k
hypnóze. In S. J. Lynn & J. W. Rhue (Eds.), Theories of hypnosis: Current models and

5.3 Altering Consciousness Without Drugs

254

Kapitola 5 Stavy vědomí

perspektivy, New York, NY: Guilford Press. Hypnotizovaný stav je výsledkem
kombinace konformity, uvolnění, poslušnosti a sugesce (Fassler, Lynn, &
Knox, 2008).Fassler, O., Lynn, S. J., Knox, J. (2008). Je hypnotická sugestibilita stabilní
rys? Vědomí a poznávání: An International Journal. 17(1), 240–253. To
nutně neznamená, že hypnotizovaní lidé „předstírají“ nebo lžou o tom, že jsou
hypnotizováni. Kinnunen, Zamansky, a Block (1994)Kinnunen, T., Zamansky, H. S., &
Block, M. L. (1994). Lže hypnotizovaný subjekt? Journal of Abnormal Psychology,
103, 184–191. použil měřítka vodivosti kůže (která indikuje emocionální
reakci měřením pocení, a proto ji činí spolehlivým indikátorem
klamání) k testování, zda hypnotizovaní lidé lžou o tom, že byli
hypnotizováni. Jejich výsledky naznačily, že téměř 90% jejich údajně hypnotizovaných
subjektů skutečně věřilo, že byli hypnotizováni.
Jedním z častých omylů o hypnóze je, že hypnotizér je schopen „převzít
kontrolu“ nad zhypnotizovanými pacienty a tak jim může nařídit, aby se
proti své vůli zapojili do chování. Ačkoli zhypnotizovaní lidé jsou sugestivní (Jamieson
& Hasegawa, 2007),Jamieson, G. A., & Hasegawa, H. (2007). Nová paradigmata
výzkumu hypnózy. Hypnóza a vědomé stavy: Kognitivní neurověda
perspektiva. In G.A. Jamieson (Ed.), Hypnóza a vědomé stavy: Kognitivní
neurověda perspektiva (pp. 133–144). New York, NY: Oxford University Press. si
přesto zachovávají vědomí a kontrolu nad svým chováním a jsou schopni odmítnout
podřídit se návrhům hypnotizéra, pokud se tak rozhodnou (Kirsch & Braffman,
2001).Kirsch, I., & Braffman, W. (2001). Imaginative suggestibility and
hypnotility. Current Directions in Psychological Science. 10(2), 57–61. Ve skutečnosti lidé
kteří nebyli zhypnotizováni, jsou často stejně sugestivní jako ti, kteří byli
(Orne & Evans, 1965).Orne, M. T., & Evans, F. J. (1965). Social control in the
psychological experiment: Antisocial behavior and hypnosis. Journal of Personality
and Social Psychology, 1(3), 189-200.
Další rozšířená víra je, že hypnotizéři mohou vést lidi k tomu, aby zapomněli na věci, které
se jim staly, když byli zhypnotizováni. Hilgard and Cooper (1965)Hilgard,
E. R., & Cooper, L. M. (1965). Spontánní a naznačená posthypnotická amnézie.
International Journal of Clinical and Experimental Hypnosis, 13(4), 261-273. zkoumal
tuto otázku a zjistil, že mohou vést lidi, kteří byli velmi vysoce
náchylní prostřednictvím hypnózy k tomu, aby vykazovali alespoň nějaké známky posthypnotické amnézie
(např. zapomněli, kde se naučili informace, které jim byly sděleny,
když byli v hypnóze), ale že tento účinek nebyl silný nebo častý.
Někteří hypnotizéři se pokusili použít hypnózu, aby pomohli lidem vzpomenout si na události, jako
zážitky z dětství nebo detaily z míst činu, které zapomněli nebo
potlačili. Myšlenka je taková, že některé vzpomínky byly uloženy, ale již nemohou být
získány, a že hypnóza může pomoci v procesu získávání. Výzkum však zjistil, že
to není úspěšné: Lidé, kteří jsou zhypnotizováni a poté požádáni, aby znovu prožili své

5.3 Změna vědomí bez drog

255

Kapitola 5 Státy vědomí

děti jednají jako děti, ale přesně si nevzpomínají na věci, které
je napadly v jejich vlastním dětství (Silverman & Retzlaff, 1986).Silverman, P.
S., & Retzlaff, P. D. (1986). Kognitivní stádium regrese skrze hypnózu: Jsou dřívější
kognitivní stádia obnovitelná? International Journal of Clinical and Experimental Hypnosis,
34(3), 192-204. Navíc sugestibilita vyvolaná hypnózou může vést
lidi k tomu, že si chybně vybaví zážitky, které neměli (Newman &
Baumeister, 1996).Newman, L. S., & Baumeister, R. F. (1996). K vysvětlení
fenoménu únosů UFO: Hypnotické zpracování, mimozemský
sadomasochismus a falešné vzpomínky. Psychologické šetření, 7(2), 99-126. Mnoho
států a jurisdikcí proto zakázalo používání hypnózy v trestních procesech
protože „důkazy“ získané hypnózou jsou pravděpodobně smyšlené a
nepřesné.
Hypnóza se také často používá k pokusům o změnu nežádoucího chování, jako je
omezení kouření, přejídání se a zneužívání alkoholu. Účinnost hypnózy v
těchto oblastech je kontroverzní, i když byly zaznamenány alespoň některé úspěchy.
Kirsch, Montgomery, and Sapirstein (1995)Kirsch, I., Montgomery, G., & Sapirstein,
G. (1995). Hypnóza jako doplněk kognitivně-behaviorální psychoterapie: Metaanalýza. Journal of Consulting and Clinical Psychology, 63(2), 214-220. zjistil, že
přidání hypnózy k jiným formám terapie zvýšilo účinnost
léčby, a Elkins and Perfect (2008)Elkins, G., & Perfect, M. (2008). Hypnóza pro
zdraví ohrožující chování. In M. Nash & A. Barnier (Eds.), The Oxford handbook
of hypnosis: Theory, research and practice (pp. 569-591). New York, NY: Oxford
University Press. uvedl, že hypnóza byla užitečná při pomoci lidem přestat kouřit.
Hypnóza je také účinná při zlepšování zkušeností pacientů, kteří
zažívají úzkostné poruchy, jako je PTSD (Cardena, 2000; Montgomery, David,
Winkel, Silverstein, & Bovbjerg, 2002),Cardena, E. (2000). Hypnóza v léčbě
traumatu: slibný, ale ne plně podporovaný, účinný zákrok.
International Journal of Clinical Experimental Hypnosis, 48, 225-238; Montgomery, G. H.,
David, D., Winkel, G., Silverstein, J. H., & Bovbjerg, D. H. (2002). Účinnost
adjuvantní hypnózy u chirurgických pacientů: Metaanalýza. Anestezie a Analgezie,
94(6), 1639-1645. a pro snížení bolesti (Montgomery, DuHamel, & Redd, 2000;
Paterson & Jensen, 2003).Montgomery, G. H., DuHamel, K. N., & Redd, W. H. (2000). A
meta-analýza hypnoticky indukované analgezie: Jak účinná je hypnóza?
International Journal of Clinical and Experimental Hypnosis, 48(2), 138-153; Patterson, D.
R., & Jensen, M. P. (2003). Hypnóza a klinická bolest. Psychological Bulletin, 129(4),
495-521.

Reducing Sensation to Alter Consciousness: Sensory Deprivation
31. Úmyslné snížení
podněty ovlivňující jeden nebo více
z pěti smyslů, s
možnost výsledných změn
ve vědomí.

Smyslová deprivace31 je záměrné omezení podnětů, které ovlivňují jeden nebo více
pět smyslů, s možností následných změn vědomí. Smyslová deprivace
se používá k relaxačním nebo meditačním účelům a v tělesném a duševním zdraví-

5.3 Změna vědomí bez léků

256

Kapitola 5 Stavy vědomí

programy péče, které mají vyvolat příjemné změny ve vědomí. Když se však
deprivace prodlužuje, je nepříjemná a může být použita jako mučící prostředek.
I když nejjednodušší formy smyslové deprivace nevyžadují nic jiného než
pásku přes oči, která zablokuje zrak osoby, nebo klapky na uši, které zablokují pocit
zvuku, byly také vymyšleny složitější přístroje, které dočasně odstřihnou
smysly čichu, chuti, doteku, tepla a gravitace. V roce 1954 John Lilly, neurofyziolog
Národního ústavu duševního zdraví, vyvinul senzorickou
deprivační nádrž. Nádrž je naplněna vodou, která má stejnou teplotu jako
lidské tělo, a do vody se přidává sůl, takže tělo plave, čímž se snižuje
pocit gravitace. Nádrž je tmavá a zvukotěsná a pocit
čichu osoby je blokován použitím chemických látek ve vodě, jako je chlór.
Nádrž senzorické deprivace byla použita pro terapii
a relaxaci. V typickém sezení pro alternativní
Obrázek 5.15
léčebné a meditační účely může člověk odpočívat
v izolační nádrži až hodinu. Ukázalo se, že léčba v
izolačních nádržích pomáhá při různých
zdravotních problémech, včetně nespavosti a bolesti svalů
(Suedfeld, 1990b; Bood, Sundequist, Kjellgren,
Nordström, & Norlander, 2007; Kjellgren, Sundequist,
Norlander, & Archer, 2001),Suedfeld, P. (1990b).
Omezené techniky stimulace životního prostředí v
zlepšování zdraví a prevenci nemocí. In K. D.
Craig & S. M. Weiss (Eds.), Zlepšování zdraví, prevence nemocí
a včasná intervence: Biobehaviorální perspektivy
(pp. 206–230). New York, NY: Springer Publishing; Bood,
S. Å., Sundequist, U., Kjellgren, A., Nordström, G., &
Léčba smyslové deprivace
Norlander, T. (2007). Účinky plovoucího odpočinku (omezené nádrže se ukázaly jako pomoc
technice stimulace životního prostředí) při stresu souvisejícím s různými psychologickými
a zdravotními problémy.
bolesti svalů: Je 33 plovoucích sezení efektivnější
než 12 sezení? Sociální chování a osobnost, 35(2),
Zdroj: Foto s laskavým svolením
143–156; Kjellgren, A., Sundequist, U., Norlander, T., &
SeanMack,
Archer, T. (2001). Účinky plovacího-REST na svaly
http://commons.wikimedia.org/
bolesti z napětí. Pain Research & Management, 6(4), 181–189. wiki/
Soubor:Flotation_tank_SMC.jpg.
bolesti hlavy (Wallbaum, Rzewnicki, Steele, & Suedfeld,
1991),Wallbaum, A. B., Rzewnicki, R., Steele, H., &
Suedfeld, P. (1991). Progresivní uvolnění svalů a
omezená terapie stimulace prostředí pro
bolesti hlavy z chronického napětí: Pilotní studie. International
Journal of Psychosomatics. 38(1–4), 33–39. a návykové chování jako kouření,
alkoholismus a obezita (Suedfeld, 1990a).Suedfeld, P. (1990a). Omezeno

5.3 Změna vědomí bez drog

257

Kapitola 5 Stavy vědomí

stimulace životního prostředí a odvykání kouření: zpráva o pokroku za 15 let.
International Journal of the Addictions. 8, s. 861–888.
I když relativně krátké sezení smyslové deprivace může být relaxační a oba
psychicky a fyzicky prospěšné, dlouhotrvající smyslová deprivace může vést k
poruchy vnímání, včetně zmatenosti a halucinací (Yuksel, Kisa,
Avdemin, & Goka, 2004).Yuksel, F. V., Kisa, C, Aydemir, C., & Goka, E. (2004). Smyslové vnímání
deprivace a poruchy vnímání. The Canadian Journal of Psychiatry, 49(12),
867 – 868. Právě z tohoto důvodu se někdy používá smyslová deprivace jako
nástroj mučení (Benjamin, 2006).Benjamin, M. (2006). Oblíbená forma CIA
mučení. Převzato z http://www.salon.com/news/feature/2007/06/07/
sensory_deprivation/print.html

Meditace
Meditace32 odkazuje na techniky, ve kterých se jedinec zaměřuje na něco konkrétního,
jako například objekt, slovo nebo dýchání s cílem ignorovat vnější rozptýlení,
soustředit se na svůj vnitřní stav a dosáhnout stavu uvolnění a pohody.
Následovníci různých východních náboženství (hinduismus, buddhismus a taoismus) používat
meditace k dosažení vyššího duchovního stavu, a populární formy meditace v
Západ, jako je jóga, Zen a Transcendentální meditace, pochází z
tyto praktiky. Mnoho meditačních technik je velmi jednoduchých. Prostě si musíte sednout
v pohodlné poloze se zavřenýma očima a procvičujte hluboké dýchání. You
možná budete chtít vyzkoušet na vlastní kůži (Poznámka 5.43 „Video Clip: Try Meditation“).

Videoklip: Vyzkoušejte meditaci
(klikněte pro zobrazení videa)
Zde je jednoduché meditační cvičení, které můžete dělat ve svém vlastním domě.

32. K technikám, ve kterých
individuální zaměření na
něco konkrétního, například
objekt, slovo, nebo něčí
dýchání, s cílem
ignorování vnějších rušivých vlivů,
zaměření na vlastní interní
stav, a dosažení stavu
relaxace a pohody.

Studie zobrazení mozku ukázaly, že meditace není jen relaxační, ale může
také vyvolat změněný stav vědomí. Cahn and Polich (2006)Cahn, B., &
Polich, J. (2006). Stavy a rysy meditace: EEG, ERP, a neurozobrazovací studie.
Psychological Bulletin, 132, 180–211. zjistil, že zkušení meditující v
meditativním stavu měli výraznější vlny alfa a theta, a další studie
ukázaly pokles srdeční frekvence, kožní vodivosti, spotřeby kyslíku a
eliminace oxidu uhličitého během meditace (Dillbeck, Glenn, & Orme-Johnson,
1987; Fenwick, 1987).Dillbeck, M. C., Cavanaugh, K. L., Glenn, T., & Orme-Johnson, D.
W. (1987). Vědomí jako obor: Program Transcendentální meditace a TM-Sidhi
a změny sociálních ukazatelů. Journal of Mind and Behavior. 8(1), 67–103;
Fenwick, P. (1987). Meditace a EEG. Psychologie meditace. In M.A.

5.3 Altering Consciousness Without Drugs

258

Kapitola 5 Stavy vědomí

West (Ed.), Psychologie meditace (s. 104–117). New York, NY: Clarendon
Press/Oxford University Press. Tyto studie naznačují, že působení
sympatického rozdělení autonomního nervového systému (ANS) je během
meditace potlačeno a vytváří uvolněnější fyziologický stav, když meditující přechází do
hlubších stavů relaxace a vědomí.
Výzkum zjistil, že pravidelná meditace může zprostředkovat
účinky stresu a deprese a podporovat wellFigure 5.16
being (Grossman, Niemann, Schmidt, & Walach, 2004;
Reibel, Greeson, Brainard, & Rosenzweig, 2001; Salmon
et al., 2004).Grossman, P., Niemann, L., Schmidt, S., &
Walach, H. (2004). Snižování stresu na základě vnímání
a zdravotní přínos: Metaanalýza. Journal of
Psychosomatic Research. 57(1), 35–43; Reibel, D. K.,
Greeson, J. M., Brainard, G. C., & Rosenzweig, S. (2001).
Snižování stresu na základě vnímání a zdravotní
Výzkum zjistil, že pravidelná
kvalita života u heterogenní populace pacientů.
meditace má pozitivní
fyziologické a psychologické
General Hospital Psychiatry, 23(4), 183–192; Salmon, P.,
effects.
Sephton, S., Weissbecker, I., Hoover, K., Ulmer, C., &
Studts, J. L. (2004). Zprostředkování vědomí v klinické
praxi. Cognitive and Behavioral Practice, 11(4), 434–446. © Thinkstock
Bylo také prokázáno, že meditace pomáhá při kontrole
krevního tlaku (Barnes, Treiber, & Davis, 2001; Walton
et al., 2004).Barnes, V. A., Treiber, F., & Davis, H. (2001).
Impact of Transcendental Meditation® on cardiovascular function at rest and during
acute stress in adolescents with high normal blood pressure. Journal of Psychosomatic
Research, 51(4), 597–605; Walton, K. G., Fields, J. Z., Levitsky, D. K., Harris, D. A., Pugh,
N. D., & Schneider, R. H. (2004). Lowering cortisol and CVD risk in postmenopausal
women: A pilot study using the Transcendental Meditation program. In R. Yehuda &
B. McEwen (Eds.), Biobehaviorální stresová reakce: Ochranné a škodlivé účinky (Annals
of the New York Academy of Sciences) (Vol. 1032, pp. 211-215). New York, NY: New
York Academy of Sciences. Studie Lyubimova (1992)Lyubimova, N. N. (1992).
Elektrofyziologické charakteristiky smyslového zpracování a mobilizace
skrytých mozkových rezerv. 2. rusko-švédské sympozium, New Research in
Neurobiology. Moskva, Rusko: Russian Academy of Science Institute of Human
Brain. ukázala, že během meditace větší oblast mozku reaguje na
smyslové podněty, což naznačuje, že v důsledku meditace dochází k větší koordinaci mezi dvěma
mozkovými hemisférami. Lutz a další (2004)Lutz, A.,
Greischar, L., Rawlings, N., Ricard, M., & Davidson, R. (2004). Dlouhodobí meditující
samonavozují vysokou amplitudovou gama synchronii během duševní praxe. Proceedings of
the National Academy of Sciences, 101, 16369-16373. prokázala, že ti, kteří
pravidelně meditují (na rozdíl od těch, kteří tak nečiní), mají tendenci využívat větší část
svého mozku a že jejich gama vlny jsou rychlejší a silnější. A studie
tibetských buddhistických mnichů, kteří denně meditují, zjistila, že několik oblastí mozku

5.3 Střídání vědomí bez drog

259

Kapitola 5 Stavy vědomí

mohou být trvale změněny dlouhodobým praktikováním meditace (Lutz,
Greischar, Rawlings, Ricard, & Davidson, 2004).Lutz, A., Greischar, L., Rawlings, N.,
Ricard, M., & Davidson, R. (2004). Dlouhodobí meditující si sami navozují vysokou amplitudovou
gama synchronii během duševní praxe. Proceedings of the National Academy of
Sciences, 101, 16369–16373.
Je možné, že pozitivní účinky meditace by mohly být nalezeny také použitím
jiných metod relaxace. Ačkoli zastánci meditace tvrdí, že
meditace umožňuje lidem dosáhnout vyššího a čistšího vědomí, možná jakýkoli
druh činnosti, která zklidňuje a uvolňuje mysl, jako je práce na křížovkách
hlavolamů, sledování televize nebo filmů nebo zapojení se do jiného vychutnávaného chování,
může být stejně účinný při vytváření pozitivních výsledků. Bez ohledu na debatu,
faktem zůstává, že meditace je přinejmenším hodnotnou relaxační
strategií.

5.3 Altering Consciousness Without Drugs

260

Kapitola 5 Stavy vědomí

Psychologie v každodenním životě: Potřeba útěku
Každodenní vědomí
Můžeme užívat rekreační drogy, pít alkohol, přejídat se, mít sex, a hazard pro
zábava, ale v některých případech tyto normálně příjemné chování jsou zneužívány, vedoucí
k mimořádně negativním důsledkům pro nás. Často poukazujeme na zneužívání
jakéhokoliv typu příjemného chování jako „závislost“, stejně jako my označujeme drogu nebo
závislost na alkoholu.
Roy Baumeister a jeho kolegové (Baumeister, 1991)Baumeister, R. F. (1991).
Útěk před vlastním já: Alkoholismus, duchovno, masochismus a jiné úniky před břemenem
sobectví. New York, NY: Základní knihy. argumentovali, že touha vyhnout se
přemýšlení o sobě (to, čemu říkají „únik z vědomí“) je
základní složkou různých sebezničujících chování. Jejich přístup je
na základě myšlenky, že vědomí zahrnuje sebeuvědomění, proces
přemýšlení a zkoumání sebe sama. Normálně si užíváme být sebevědomí, jako
přemýšlíme o svých vztazích s ostatními, o svých cílech a o svých úspěších.
Ale pokud máme nějakou překážku nebo problém nebo pokud se chováme způsobem, který
považujeme za nevhodný nebo nemorální, můžeme se cítit hloupí, v rozpacích nebo
nemilovatelní. V těchto případech se sebeuvědomění může stát zatěžujícím. A i když
se v tuto chvíli neděje nic zvlášť špatného, sebeuvědomění se stále může
cítit nepříjemně, protože máme obavy z toho, co by se nám mohlo stát nebo z
chyb, které bychom mohli v budoucnu udělat.
Baumeister argumentuje, že když se sebeuvědomění stane nepříjemným, potřeba
zapomenout na negativní stránky svého já se může stát tak silnou, že se obrátíme
ke změněným stavům vědomí. Baumeister věří, že v těchto případech
unikneme svému já tím, že zúžíme své zaměření pozornosti na konkrétní akci nebo
aktivitu, což nám brání v tom, abychom museli přemýšlet o sobě a
důsledcích různých událostí pro naše sebepojetí.
Baumeister analyzoval celou řadu sebezničujících chování z hlediska
touhy uniknout vědomí. Asi nejzřetelnější je sebevražda – konečné
sebezničující chování a konečné řešení, jak uniknout negativním
aspektům vlastního vědomí. Lidé, kteří spáchají sebevraždu, jsou obvykle
v depresi a izolováni. Mají ze sebe špatný pocit a sebevražda je úlevou
od negativních aspektů sebereflexe. Sebevražednému chování často předchází
období úzkého a strnulého kognitivního fungování, které slouží jako únik
od velmi negativního pohledu na vlastní já, který přinesly nedávné nezdary nebo

5.3 Změna vědomí bez drog

261

Kapitola 5 Stavy vědomí

traumata (Baumeister, 1990).Baumeister, R. (1990). Sebevražda jako únik z vlastního já.
Psychological Review, 97(1), 90–113.
Užívání alkoholu může také vést k úniku z vlastního vědomí fyzickým
zásahem do kognitivních funkcí, což ztěžuje vybavování
aspektů našeho sebevědomí (Steele & Josephs, 1990).Steele, C., & Josephs,
R. (1990). Alkoholová krátkozrakost: Její ceněné a nebezpečné účinky. Americký
Psycholog, 45(8), 921–933. A kouření cigaret může lidi oslovit jako
nízkoúrovňový rozptylovač, který jim pomáhá uniknout z vlastního vědomí. Heatherton a
Baumeister (1991)Heatherton, T., & Baumeister, R. (1991). Binge eating jako
únik z vlastního vědomí. Psychological Bulletin, 110(1), 86–108. argumentoval, že
binge eating je další způsob úniku z vědomí. Požírači,
včetně těch, kteří trpí bulimia nervosa, mají nezvykle vysoké
standardy pro vlastní já, včetně úspěchu, úspěchu, popularity a
hubenosti těla. V důsledku toho je pro ně obtížné těmto standardům dostát. Protože
tito jedinci sami sebe hodnotí podle náročných kritérií, budou mít
tendenci periodicky zaostávat. Začít se zaměřovat na stravování, podle
Heathertona a Baumeistera, je způsob, jak se soustředit pouze na jednu konkrétní činnost
a zapomenout na širší, negativní stránky svého já.
Odstranění sebeuvědomění bylo také líčeno jako podstatná část
přitažlivosti masochismu, ve kterém se lidé zapojují do otroctví a dalších aspektů
podřízenosti. Masochisté jsou často svázáni pomocí provazů, šátků, kravat,
punčoch, pout a roubíků a výsledkem je, že již necítí, že
ovládají sami sebe, což je zbavuje břemen
svého já (Baumeister, 1991).Baumeister, R. F. (1991). Escaping the self: Alcoholism,
spirituality, masochismu a dalších úniků od břemene sebe sama. New York, NY:
Basic Books.
Newman and Baumeister (1996)Newman, L. S., & Baumeister, R. F. (1996).
K vysvětlení fenoménu únosu UFO: Hypnotické
zpracování, mimozemský sadomasochismus a falešné vzpomínky.
Psychologický průzkum, 7(2), 99-126. tvrdí, že i přesvědčení, že člověk byl
unesen mimozemšťany, může být vedeno potřebou uniknout každodennímu
vědomí. Každý den nejméně několik stovek (a spíše několik
tisíc) Američanů tvrdí, že jsou uneseni těmito mimozemšťany, i když
většina těchto příběhů se odehrává poté, co se jednotlivci poradí s
psychoterapeutem nebo někým jiným, kdo věří v únos mimozemšťany. Opět,
Baumeister a jeho kolegové našli řadu náznaků, že lidé

5.3 Střídání vědomí bez drog

262

Kapitola 5 Stavy vědomí

kteří se domnívají, že byli uneseni, mohou tuto víru používat jako způsob
úniku z vlastního vědomí.

KLÍČOVÉ ÚDAJE
• Hypnóza je stav vědomí podobný transu, který se skládá ze zvýšené
vnímavosti, hlubokého uvolnění a intenzivního soustředění.
• Hypnóza není užitečná k tomu, aby lidem pomáhala vzpomenout si na minulé události, ale
může být použita ke zmírnění úzkosti a bolesti.
• Smyslová deprivace je záměrné omezení stimulace jednoho nebo
více smyslů. Může být terapeuticky použita k léčbě nespavosti,
svalového napětí a bolesti.
• Meditace se vztahuje k řadě technik, které mohou vytvořit uvolnění a
pohodu.

VÝKONKY A KRITICKÉ MYSLENÍ
1. Myslíte si, že byste byli dobrým kandidátem pro hypnózu? Proč nebo
proč ne?
2. Zkuste meditační cvičení v této části po dobu tří po sobě následujících dnů.
Cítíte se jinak, když nebo po meditaci?

5.3 Změna vědomí bez léků

263

Kapitola 5 Stavy vědomí

5.4 Shrnutí kapitoly
Vědomí je naše subjektivní vědomí sebe sama a svého okolí.
Vědomí je funkční, protože ho používáme k logickému uvažování, k plánování aktivit,
a ke sledování našeho pokroku směrem k cílům, které si sami stanovíme.
Vědomí bylo ústředním tématem mnoha teorií psychologie. Freudova osobnost
teorie rozlišují mezi nevědomým a vědomým aspektem
chování a dnešní psychologové rozlišují mezi automatickým
(nevědomým) a kontrolovaným (vědomým) chováním a mezi implicitními
(nevědomými) a explicitními (vědomými) kognitivními procesy.
Francouzský filozof René Descartes (1596–1650) byl zastáncem dualismu,
myšlenky, že mysl, nehmotná entita, je oddělena od fyzického těla (i když je s ním
spojena). Na rozdíl od dualistů se psychologové domnívají, že
vědomí (a tedy i mysl) existuje v mozku, nikoli od něj odděleno.
Chování organismů je ovlivněno biologickými rytmy, včetně denních
cirkadiánních rytmů, které u mnoha zvířat řídí bdělý a spánkový cyklus.
Výzkumníci spánku zjistili, že spící lidé procházejí poměrně konzistentním
vzorcem spánkových fází, z nichž každá trvá asi 90 minut. Každá ze spánkových fází má
svůj vlastní odlišný vzorec mozkové aktivity. Rychlý pohyb očí (REM) tvoří
asi 25% naší celkové doby spánku, během níž sníme. Nerychlý pohyb očí
pohyb (non-REM) spánek je hluboký spánek charakterizovaný velmi pomalými mozkovými vlnami,
a je dále rozdělen do tří fází: fází N1, N2 a N3.
Spánek má vitální regenerační funkci a dlouhotrvající nedostatek spánku má za následek
zvýšenou úzkost, sníženou výkonnost, a pokud je těžký a prodloužený, dokonce smrt.
Nedostatek spánku potlačuje imunitní reakce, které bojují proti infekci, a může
vést k obezitě, hypertenzi a poruchám paměti.
Někteří lidé trpí poruchami spánku, včetně nespavosti, spánkové apnoe,
narkolepsie, náměsíčnosti a poruchy spánkového chování REM.
Freud věřil, že primární funkcí snů je splnění přání, a
rozlišoval mezi zjevným a latentním obsahem snů. Další teorie o

264

Kapitola 5 Stavy vědomí

snění navrhují, abychom snili především proto, abychom pomohli s konsolidací
přesunu informací do dlouhodobé paměti. Teorie aktivace a syntézy
snění navrhuje, že sny jsou jednoduše interpretací náhodného
vystřelení neuronů v mozkovém kmeni naším mozkem.
Psychoaktivní drogy jsou chemické látky, které mění naše stavy vědomí a
zejména naše vnímání a nálady. Užívání (zejména v kombinaci)
psychoaktivních drog má potenciál vytvářet velmi negativní vedlejší účinky, včetně
tolerance, závislosti, abstinenčních příznaků a závislosti.
Stimulanty, včetně kofeinu, nikotinu, kokainu a amfetaminu, jsou
psychoaktivní drogy, které působí tak, že blokují zpětné vychytávání dopaminu,
norepinefrinu a serotoninu v synapsích centrálního nervového systému (CNS).
Některé amfetaminy, jako například extáze, mají velmi nízký poměr bezpečnosti, a jsou tedy
vysoce nebezpečné.
Depresiva, včetně alkoholu, barbiturátů, benzodiazepinů a toxických inhalátorů,
snižují aktivitu CNS. Jsou široce používány jako léky na předpis k
úlevě od bolesti, snížení tepové frekvence a dýchání a jako antikonvulziva. Toxické
inhalátory jsou jedny z nejnebezpečnějších rekreačních drog s indexem bezpečnosti
pod 10 a jejich další užívání může vést k trvalému poškození mozku.
Opioidy, včetně opia, morfinu, heroinu a kodeinu, jsou chemické látky, které
zvyšují aktivitu neuronů opioidních receptorů v mozku a v trávicím
systému a vyvolávají euforii, analgezii, pomalejší dýchání a zácpu.
Halucinogeny, včetně konopí, meskalinu a LSD, jsou psychoaktivní drogy, které
mění pocit a vnímání a které mohou vytvářet halucinace.
I když známe potenciální náklady na užívání drog, můžeme se do jejich užívání
zapojit tak jako tak, protože odměny z užívání drog se objevují právě teď,
zatímco potenciální náklady jsou abstraktní a pouze v budoucnosti. A drogy nejsou
to jediné, co nás baví nebo co můžeme zneužít. Je normální označovat zneužívání jiného
chování, jako je hazardní hry, sex, přejídání se, a dokonce i přepracování jako „závislosti“
pro popis nadměrného užívání příjemných podnětů.
Hypnóza je stav vědomí podobný tranzu, obvykle vyvolaný zákrokem
známým jako hypnotická indukce, která se skládá ze zvýšené sugestivity, hluboké
relaxace a intenzivního soustředění. Hypnóza se také často používá k pokusu o změnu
nežádoucího chování, jako je omezení kouření, stravování a zneužívání alkoholu.

5.4 Kapitola Shrnutí

265

Kapitola 5 Stavy vědomí

Smyslová deprivace je záměrné omezení podnětů postihujících jeden nebo více
z pěti smyslů s možností následných změn ve vědomí. Ačkoli se smyslová deprivace
využívá k relaxačním nebo meditačním účelům a k vyvolání
příjemných změn ve vědomí, při delším trvání deprivace je nepříjemná
a může být použita jako mučící prostředek.
Meditací se rozumí techniky, při nichž se jedinec soustředí na něco
specifického, jako je předmět, slovo nebo dýchání, s cílem ignorovat
vnější rušivé vlivy. Meditace má celou řadu pozitivních účinků na zdraví.

5.4 Shrnutí kapitoly

266

Kapitola 6 Růst a rozvoj

Kapitola 6
Růst a rozvoj

268

Kapitola 6 Pěstování a rozvoj

Repozitář pro zárodečnou volbu
Během sedmdesátých let založil americký milionář Robert Klark Graham jednu z nejkontroverznějších a nejunikátnějších
spermabank na světě. Nazval ji Repozitář pro zárodečnou volbu. Sperma banka byla součástí projektu,
který se pokoušel bojovat proti „genetickému rozkladu“, který Graham viděl všude kolem sebe. Věřil, že lidská reprodukce
zažívá genetický úpadek a vytváří populaci „retrográdních lidí“, a byl přesvědčen, že
způsob, jak zachránit lidskou rasu, spočívá ve vyšlechtění nejlepších genů jeho generace (Plotz, 2001).Plotz, D. (2001, únor
8). „Geniální děti“ a jak rostly. Slate. Retrieved from http://www.slate.com/id/100331
Graham začal svůj projekt sběrem vzorků spermatu od nejinteligentnějších a nejvýkonnějších lidí, které
mohl najít, včetně vědců, podnikatelů, sportovců, a dokonce i nositelů Nobelovy ceny. Pak inzeroval
potenciální matky, které musely být provdány za neplodné muže, vzdělané a finančně zajištěné. Graham
rozesílal potenciálním matkám katalogy, v nichž popisoval dárce pomocí krycích jmen jako „pan Šedivý“,
který byl „drsně pohledný, společenský a pozitivní, univerzitní profesor, zkušený střelec, který má rád
klasiku“ a „pan Fuchsia“, který byl „zlatým olympijským medailistou, vysokým, tmavým, pohledným, bystrým, úspěšným
podnikatelem a autorem“ (Plotz, 2001).Plotz, D. (2001, 8. února). „Geniální děti“ a jak rostly.
Břidlice. Získáno z http://www.slate.com/id/100331 Když si matka vybrala, vzorek
spermatu byl doručen kurýrem a oplodnění bylo provedeno doma. Než bylo po Grahamově
smrti v roce 1999 uzavřeno, úložiště se přihlásilo k odpovědnosti za narození 228 dětí.
Vytvořil však Grahamův projekt skutečně superinteligentní děti? I když je těžké si být jistý, protože
málo rozhovorů s potomky, alespoň někteří potomci úložiště jsou skutečně
chytří. Reportér časopisu Slate David Plotz (2001)Plotz, D. (2001, 8. února). „Geniální děti“ a jak
rostly. Slate. Získáno z http://www.slate.com/id/100331 hovořilo s devíti rodinami, které měly z úložiště
prospěch, a hrdě vychvalovaly úspěchy svých dětí. Zjistil, že většina potomků v
dotazovaných rodinách se zdá být podobná svým genetickým otcům. Tři z dárce pana Fuchsii, olympijského medailisty
jsou údajně nadaní sportovci. Několik z nich, kteří vynikají v matematice a přírodních vědách, zplodili profesoři
matematiky a přírodních věd.
A potomci se celkově zdají být v pořádku, často navštěvují vynikající školy a udržují si velmi
vysoké bodové průměry. Jeden z potomků, kterému je nyní 26 let, je obzvláště inteligentní. V dětství dokázal
rukama označovat rytmus klasické hudby. Ve školce uměl číst Hamleta a učil se algebru,
a v 6 letech měl IQ již 180. Odmítl se však přihlásit na prestižní univerzity, jako je Harvard nebo Yale,
a rozhodl se raději studovat na menší progresivní vysoké škole a studovat srovnávací náboženství s cílem
stát se učitelem na základní škole. Nyní je autorem dětských knih.
I když je těžké to s jistotou určit, zdá se, že alespoň některé děti z úložiště jsou skutečně
vynikající. Lze však talent, vlastnosti a dovednosti tohoto malého úložiště vzorku přičíst
pouze genetice? Koneckonců, vezměme si rodiče těchto dětí: Plotz uvedl, že rodiče, zejména

269

Kapitola 6 Růst a rozvoj

matky, velmi se podílely na vývoji svých dětí a braly své rodičovské role velmi vážně. Most
rodiče studovali manuály péče o děti, trénovali sportovní týmy svých dětí, cvičili čtení se svými
děti, a buď je učil doma, nebo je poslal do nejlepších škol ve svých oblastech. A rodiny byly
finančně dobře zajištěný. Dále se matky k úložišti přiblížily v relativně starším věku, kdy mohly otěhotnět,
když byly vyčerpány všechny ostatní možnosti. Tyto děti byly zoufale chtěl a velmi dobře miloval. Je
nepopiratelné, že kromě jejich genetického zázemí, všechna tato vynikající výchova hrála významnou roli v
vývoj dětí úložiště.
Přestože existence úložiště poskytuje zajímavý vhled do potenciálního významu genetiky
o vývoji dětí, výsledky Grahamova experimentu jsou neprůkazné. Dotázaní potomci jsou
rozhodně chytří a talentovaní, ale pouze jeden z nich byl považován za skutečného génia a zázračné dítě. A výchova
mohla v jejich výsledcích hrát stejnou roli jako příroda (Olding, 2006; Plotz, 2001).Olding, P. (2006, 15. června).
Geniální spermabanka. BBC News. Retrieved from http://www.bbc.co.uk/sn/tvradio/programmes/horizon/
broadband/tx/spermbank/doron/index_textonly.shtml; Plotz, D. (2001, 8. února). The “genius babies,” and
how they grew. Slate. Retrieved from http://www.slate.com/id/100331

1. The physiological, behavioral,
cognitive, and social changes
that occur throughout human
life, which are guided by both
genetic predispositions
(nature) and by environmental
influences (nurture).
2. The developmental stage from
birth to 1 year of age.
3. The development period
from infancy to the onset of
puberty.
4. The years between the onset of
puberty and the beginning of
adulthood.
5. The stage of life after
adolescence, including
emerging, early, middle, and
older adulthood.

Cílem této kapitoly je zkoumat základní, komplexní a zásadní
proces lidského vývoje. Vývoj1 se týká fyziologických, behaviorálních,
kognitivních a sociálních změn, které se objevují v průběhu lidského života a které jsou řízeny jak
genetickými predispozicemi (přírodou), tak vlivy prostředí (výchovou). Začneme
studiem vývoje v okamžiku početí, kdy se spermie otce
spojí s vajíčkem matky, a poté zvážíme prenatální vývoj v děloze.
Dále se zaměříme na infancy2, vývojové stádium, které začíná narozením a
pokračuje do jednoho roku věku, a na dětství 3, období mezi kojením a nástupem
puberty. Nakonec zvážíme vývojové změny, které se objevují v průběhu
dospívání4 – roky mezi nástupem puberty a začátkem dospělosti;
samotná stádia dospělosti5, včetně nastupující, rané, střední a starší dospělosti; a
nakonec přípravy na smrt a její případné čelení.
Každá ze stádií vývoje má své jedinečné fyzické, kognitivní a emocionální
změny, které definují stádium a které činí každé stádium jedinečným, jedno od druhého.
Psycholog a psychoanalytik Erik Erikson (1963, str. 202)Erikson, E. H. (1963).
Dětství a společnost. New York, NY: Norton. navrhl model vývoje
délky života, který poskytuje užitečný návod k přemýšlení o změnách, které
zažíváme v průběhu života. Jak můžete vidět v tabulce 6.1 „Výzvy vývoje
jak navrhl Erik Erikson“, Erikson věřil, že každé životní stádium má jedinečnou
výzvu, které musí člověk, který ho dosáhne, čelit. A podle Eriksona
úspěšný vývoj zahrnuje řešení a řešení cílů a požadavků
každého životního stádia pozitivním způsobem.

270

Kapitola 6 Růst a rozvoj

Tabulka 6.1 Výzvy rozvoje podle návrhu Erika Eriksona
Věk
rozsah

Klíč
výzva

Kladné vyřešení problému

Oralsensory

Birth to
12 až 18
měsíců

Důvěra versus
nedůvěra

U dítěte se rozvíjí pocit důvěry
ošetřovatele.

Muscularanal

Autonomie
18
versus
měsíců
hanba/
až 3 roky
pochybnost

Dítě se naučí, co může a nemůže
kontrolu a rozvíjí smysl svobodné vůle.

Lokomotor

3 až 6
let

Iniciativa
versus vina

Dítě se učí stát se nezávislým tím, že
zkoumání, manipulace a konání.

Latence

6 až 12
let

Průmysl
versus
inferiorita

Dítě se naučí dělat věci dobře nebo správně
podle norem stanovených jinými, zejména
ve škole.

Dospívání

12 až 18
let

Identita
versus role
zmatenost

Dospívající rozvíjí dobře definované a
pozitivní pocit sebe sama ve vztahu k druhým.

Young
dospělost

19 až 40
let

Intimita
versus
izolace

Osoba rozvíjí schopnost dávat a
přijímat lásku a dělat dlouhodobé
závazků.

Střední
dospělost

40 až 65
let

Generativita
versus
stagnace

Osoba rozvíjí zájem vést
vývoj další generace, často tím, že
se stává rodičem.

Pozdní
dospělost

65 až
smrt

Ego integrita
Osoba rozvíjí přijetí svého života
versus
tak, jak byl prožit.
zoufalství

Etapa

Zdroj: Adaptace z Erikson, E. H. (1963). Dětství a společnost. New York, NY:
Norton (str. 202).
Jak budeme postupovat touto kapitolou, uvidíme, že Robert Klark Graham byl
částečně v právu – příroda hraje podstatnou roli ve vývoji (bylo zjištěno,
například, že identická dvojčata, která sdílejí veškerý svůj genetický kód, obvykle začínají
sedět a chodit přesně ve stejné dny). Důležitá je ale i výchova – my
začínáme být ovlivňováni svým prostředím i v době, kdy jsme ještě v děloze, a tyto
vlivy s námi zůstávají po celý náš vývoj. Dále uvidíme,
že hrajeme aktivní roli ve formování našeho vlastního života. Naše vlastní chování ovlivňuje
jak a co se učíme, jak na nás lidé reagují a jak se vyvíjíme jako
jednotlivci. Při čtení této kapitoly získáte bezpochyby širší pohled na to, jak

271

Kapitola 6 Růst a rozvoj

každý procházíme svým vlastním životem. Uvidíte, jak se učíme a přizpůsobujeme životním
změnám, a toto nové poznání vám může pomoci lépe pochopit a lépe vést
vaši osobní životní cestu.

272

Kapitola 6 Pěstování a vývoj

6.1 Početí a prenatální vývoj
UČENÍ CÍLŮ
1. Přehled fází prenatálního vývoje.
2. Vysvětlete, jak může být vyvíjející se embryo a plod poškozen
přítomností teratogenů a popište, co může matka udělat pro snížení svého
rizika.

Početí nastává, když je vajíčko od matky oplodněno spermií
otce. U lidí začíná proces početí ovulací 6, kdy vajíčko, neboli
vajíčko (největší buňka v lidském těle), které bylo uloženo v jednom ze dvou
vaječníků matky, dozraje a je uvolněno do vejcovodu. Ovulace nastává zhruba v polovině
menstruačního cyklu ženy a je podpořena uvolněním komplexní
kombinace hormonů. Kromě pomoci vajíčku dozrát, hormony také
způsobují, že sliznice dělohy zesílí a je vhodnější pro implantaci
oplodněného vajíčka.
Pokud žena měla pohlavní styk do 1 nebo 2 dnů od dozrání vajíčka,
jeden z až 500 milionů spermií uložených mužskou ejakulací, které jsou
putování vejcovodem, může oplodnit vajíčko. I když jen málo spermií je
zvládne dlouhou cestu, někteří z nejsilnějších plavců uspějí v plnění
vejce. Jak se spermie dostanou do vajíčka ve vejcovodu, uvolňují enzymy, které
útok na vnější želé jako ochranný povlak vajíčka, každý se snaží být první, kdo
zadejte. Jakmile se jedna z milionů spermií dostane do obalu vajíčka, vejce
okamžitě reaguje jak blokováním všech ostatních vyzyvatelů, tak zároveň
čas vtažení jediné úspěšné spermie.

Zygote

6. Proces, kdy vejce
uložené ve vaječnících ženy
zraje a je propuštěn do
vejcovodů.
7. Produkt vejce a
spermie, které splývají dohromady
během početí.

Během několika hodin polovina z 23 chromozomů z vajíčka a polovina z 23
chromozomy ze spermií se spojí a vytvoří zygote7 – oplodněné vajíčko.
Zygota pokračuje v cestě vejcovodem do dělohy. I když
děloha je jen asi 4 palce daleko v těle ženy, to je přesto
značná cesta pro mikroskopický organismus, a méně než polovina zygoty
přežijí i po tomto nejranějším stádiu života. Pokud je zygota stále životaschopná, když je
dokončí cestu, přichytí se ke stěně dělohy, ale pokud ne, tak
bude vyplavena v menstruačním toku ženy. Během této doby, buňky v
zygota pokračuje v dělení: Z původních dvou buněk se stanou čtyři, z těch čtyř se stanou

273

6. kapitola Růst a vývoj

osm a tak dále, až vzniknou tisíce (a nakonec biliony) buněk. Brzy
se buňky začnou diferencovat, každá na sebe vezme samostatnou funkci. Nejčasnější
diferenciace je mezi buňkami na vnitřní straně zygoty, která začne
tvořit vyvíjející se lidskou bytost, a buňkami na vnější straně, které budou tvořit
ochranné prostředí, které bude poskytovat podporu novému životu po celou dobu
těhotenství.

Embryo
Jakmile se zygota naváže na stěnu dělohy, je známa jako embryo8.
Během embryonální fáze, která potrvá dalších 6 týdnů, se tvoří hlavní
vnitřní a vnější orgány, z nichž každý začíná na mikroskopické úrovni,
pouze s několika buňkami. Změny ve vzhledu embrya budou rychle pokračovat
od tohoto okamžiku až do narození.

8. Status zygoty, jakmile je
implantována do děložní stěny.
9. Působí jako polštář i
regulátor teploty, je to
zásobník naplněný tekutinou, ve kterém
plod žije až do narození.
10. Orgán, který umožňuje
výměnu živin mezi
plodem a matkou a zároveň
odfiltruje
škodlivý materiál.
11. Šňůra, která spojuje embryo
přímo s placentou a
přenáší veškerý materiál na
embryo od matky.
12. Stadium embrya od 9
týdnů od početí do
narození. Určujícím aspektem
stadia plodu je růst.

Zatímco vnitřní vrstva embryonálních buněk je zaneprázdněna formováním samotného embrya, vnější
vrstva vytváří okolní ochranné prostředí, které pomůže embryu
přežít těhotenství. Toto prostředí se skládá ze tří hlavních struktur:
Plodový vak9 je tekutinou naplněná nádrž, ve které embryo (brzy známé jako
plod) bude žít až do narození a která působí jako polštář proti vnějšímu tlaku i jako
regulátor teploty. Placenta10 je orgán, který umožňuje výměnu živin
mezi embryem a matkou a zároveň odfiltruje škodlivý materiál.
Filtrace probíhá přes tenkou membránu, která odděluje krev matky
z krve plodu, což jim umožňuje sdílet pouze materiál, který je schopen
filtrem. Nakonec pupeční šňůra11 spojuje embryo přímo s
placenta a přenáší veškerý materiál na plod. Tedy placenta a pupeční
pupečník chránit plod od mnoha cizích činitelů v těle matky, které by mohly
jinak představují hrozbu.

The Fetus
Počínaje 9. týdnem po početí se embryo stává plodem12. The
definující charakteristikou fetálního stadia je růst. Všechny hlavní aspekty
rostoucí organismus byly vytvořeny v embryonální fázi, a nyní plod má
přibližně šest měsíců od váhy nižší než unce do váhy
v průměru 6 až 8 liber. To je docela růstový impuls.
Plod začíná mít mnoho vlastností lidské bytosti, včetně
pohybující se (do 3. měsíce je plod schopen zkroutit a rozevřít prsty, vytvořit pěsti,
a hýbat prsty u nohou), spánku, stejně jako raných forem polykání a dýchání.
Plod začíná rozvíjet své smysly, stává se schopen rozlišovat chutě a
reagovat na zvuky. Výzkum zjistil, že plod dokonce vyvíjí některé počáteční

6.1 Početí a prenatální vývoj

274

Kapitola 6 Růst a rozvoj

předvolby. Novorozenec dává přednost hlasu matky před hlasem cizího člověka,
jazyky slyšené v lůně nad jinými jazyky (DeCasper & Fifer, 1980; Moon,
Cooper, & Fifer, 1993),DeCasper, A. J., & Fifer, W. Z lidského spojování:
Novorozenci dávají přednost hlasům svých matek. Science, 208, 1174-1176; Moon, C., Cooper, R.
Dostupné online. (anglicky)  P., & Fifer, W. Dvoudenní dávají přednost rodnému jazyku. Chování kojenců &
Vývoj, 16, 495-500. a dokonce i druhy potravin, které matka jedla během
Těhotenství (Mennella, Jagnow, & Beauchamp, 2001).Mennella, J. A., Jagnow, C. P., &
Beauchamp, G. K. (2001). Prenatální a postnatální učení chutí u lidských kojenců.
Pediatrie, 107(6), e88. Do konce 3. měsíce těhotenství, pohlavní orgány
jsou viditelné.

Jak může prostředí ovlivnit zranitelný plod
Prenatální vývoj je složitý proces a nemusí vždy probíhat podle plánu.
Asi 45% těhotenství vyústí v potrat, často bez matky vůbec
s vědomím, že k tomu došlo (Moore & Persaud, 1993).Moore, K., & Persaud, T.
(1993). Vyvíjející se člověk: Klinicky orientovaná embryologie (5. vyd.). Philadelphia, PA:
Saundersová. Ačkoli plodové vak a placenta jsou navrženy tak, aby chránily
embrya, látky, které mohou poškodit plod, známé jako teratogeny13, nicméně mohou
způsobit problémy. Teratogeny zahrnují obecné environmentální faktory, jako je vzduch
znečištění a záření, ale také cigarety, alkohol, a drogy, které matka
lze použít. Teratogeny ne vždy plodu uškodí, ale s větší pravděpodobností ano.
když se vyskytují ve větším množství, po delší dobu, a během více
citlivé fáze, jako když plod roste nejrychleji. Nejzranitelnější
období pro mnoho plodových orgánů je velmi brzy v těhotenství-před
matka dokonce ví, že je těhotná.

13. Jakýkoli škodlivý materiál, který může
bypass filtru v
placenta a průchod z
matka plodu.
14. Škodlivý vliv velkých
množství mateřského alkoholu
spotřeba na plod
vývoj.

Škodlivé látky, které matka požije, mohou dítěti ublížit. kouření cigaret,
například snižuje kyslík v krvi pro matku i dítě a může způsobit
plod, který se narodí s těžkou podváhou. Další vážnou hrozbou je fetální alkohol
syndrom (FAS)14, stav způsobený pitím alkoholu matkou, který může vést k
četné škodlivé účinky na vývoj, včetně abnormalit končetin a obličeje,
genitální anomálie a mentální retardace. Jedno z přibližně 500 dětí ve Spojených státech
Státy se rodí s fetální alkoholový syndrom, a to je považováno za jednu z předních
příčiny retardace v dnešním světě (Niccols, 1994).Niccols, G. A. (1994). Fetální plod
alkoholový syndrom: Důsledky pro psychology. Klinická psychologie Review, 14,
91 – 111. Protože neexistuje žádná známá bezpečná úroveň konzumace alkoholu pro těhotné
žena, americká centra pro kontrolu nemocí a prevenci uvádí, že „a
těhotná žena by neměla pít alkohol (Centers for Disease Control and
Prevence, 2005).Centers for Disease Control and Prevention (Centrum pro kontrolu a prevenci nemocí, 2005). Užívání alkoholu a
těhotenství. Převzato z http://www.cdc.gov/ncbddd/factsheets/
FAS_alcoholuse.pdf Proto nejlepší přístup pro nastávající matky je vyhnout se

6.1 Početí a prenatální vývoj

275

Kapitola 6 Růst a rozvoj

zcela alkohol. Zneužívání drog matkou je také velkým problémem a je považováno za
jeden z největších rizikových faktorů, kterým nenarozené děti čelí.
Prostředí, ve kterém matka žije má také
významný dopad na vývoj kojenců (Duncan &
Brooks-Gunn, 2000; Haber & Toro, 2004).Duncan, G., &
Dostupné online. (anglicky)  BROOKS-Gunn, J. Rodinná chudoba, reforma sociálních dávek,
a dětský vývoj. Vývoj dítěte, 71(1), 188–196;
Haber, M., & Toro, str. Bezdomovectví mezi
rodiny, děti a dospívající: An
ekologicko-vývojová perspektiva. Klinické dítě a
Family Psychology Review, 7(3), s. 123–164. Narozené děti
do bezdomovectví nebo chudoby mají větší pravděpodobnost
podvyživené matky, které trpí
domácí násilí, stres a jiné psychologické
problémy, a kdo kouří nebo zneužívá drogy. A děti
narozené do chudoby jsou také častěji vystaveny
teratogeny. Dopad chudoby může také zesílit další
problémy, které vytvářejí podstatné problémy pro zdravé dítě
vývoj (Evans & English, 2002; Gunnar & Quevedo,
Dostupné online. (anglicky)  Evans, G. W., & English, K. (2002). The
prostředí chudoby: vícenásobné vystavení stresoru,
psychofyziologický stres a socio-emoční
úpravy. Vývoj dítěte, 73(4), 1238-1248; Gunnar,
M., & Quevedo, K. (2007). Neurologie stresu a
vývoj. Výroční zpráva o psychologii, 58, s. 145–173.

Obrázek 6.1

Prenatální vyšetření, včetně
sonogram, pomůže odhalit potenciál
vrozené vady a jiné
potenciálně nebezpečné podmínky.
© Thinkstock

Matky obvykle podstupují genetické a krevní testy během prvních měsíců těhotenství.
těhotenství k určení zdravotního stavu embrya nebo plodu. Mohou podstoupit
sonogram, ultrazvuk, amniocentéza, nebo jiné testování. screeningy detekují
potenciální vrozené vady, včetně vad neurální trubice, chromozomální abnormality
(například Downův syndrom), genetické choroby a další potenciálně nebezpečné
podmínky. Včasná diagnóza prenatálních problémů může umožnit lékařské ošetření
zlepšit zdraví plodu.

6.1 Početí a prenatální vývoj

276

Kapitola 6 Růst a rozvoj

KLÍČOVÉ TAKEAWAYS
• Vývoj začíná v okamžiku početí, kdy spermie z
otec splyne s vajíčkem od matky.
• V rozpětí 9 měsíců vývoj postupuje z jedné buňky
do zygoty a pak do embrya a plodu.
• Plod je spojen s matkou přes pupeční šňůru a
placenta, která umožňuje plodu a matce výměnu potravy
a odpady. Plod je chráněn amniotickým vakem.
• Embryo a plod jsou zranitelné a mohou být poškozeny
přítomnost teratogenů.
• Kouření, užívání alkoholu a užívání drog jsou všechny pravděpodobně škodlivé pro
vývoj embrya nebo plodu, a matka by měla zcela upustit
z tohoto chování během těhotenství nebo pokud očekává, že se
těhotná.
• Environmentální faktory, zejména bezdomovectví a chudoba, mají
podstatný negativní vliv na zdravý vývoj dítěte.

EXERCIZE A KRITICKÉ MYŠLENÍ
1. Jaké chování musí žena vyhnout zapojení, když se rozhodne
zkusit otěhotnět, nebo když zjistí, že je těhotná? Do you
myslím, že schopnost matky zapojit se do zdravého chování by měla
ovlivnit její volbu mít dítě?
2. Vzhledem k negativním dopadům chudoby na lidský rozvoj, co
kroky, které by podle vás měly společnosti podniknout, aby se pokusily snížit chudobu?

6.1 Početí a prenatální vývoj

277

Kapitola 6 Růst a rozvoj

6.2 Kojenectví a dětství: objevování a učení
ÚČELOVÉ CÍLE
1. Popište schopnosti, které novorozenci mají a jak
aktivně komunikovat se svým prostředím.
2. Uveďte seznam etap v Piagetově modelu kognitivního vývoje a vysvětlete
koncepty, které jsou zvládnuty v každé fázi
3. Kritika Piagetovy teorie kognitivního vývoje a popis dalších
teorie, které ji doplňují a rozšiřují.
4. Shrnout důležité procesy společenského vývoje, které se vyskytují v
dětství a dětství.

Pokud vše proběhlo dobře, dítě se narodí někdy kolem 38. týdne těhotenství.
Plod je zodpovědný, alespoň částečně, za své vlastní narození, protože chemikálie
uvolňuje vyvíjející se plod mozku spustit svaly v děloze matky, aby
nastartovat rytmické stahy porodu. Kontrakce jsou zpočátku rozloženy
v asi patnáctiminutových intervalech, ale s časem přicházejí rychleji. Když
kontrakce dosahují intervalu 2 až 3 minuty, matka je požádána o pomoc při
porod a pomoci tlačit dítě ven.

Novorozenec přichází s mnoha chování nedotažený
Novorozenci jsou již připraveni čelit novému světu, který se chystají zažít.
Jak můžete vidět v tabulce 6.2 „Reflexy přežití u novorozenců“, miminka jsou vybavena
s různými reflexy, z nichž každý poskytuje schopnost, která jim pomůže přežít jejich
prvních pár měsíců života, jak se stále učí nové rutiny, které jim pomáhají přežít
v a manipulovat jejich prostředí.
Tabulka 6.2 Reflexy přežití u novorozenců
Název
Zakořenění
reflex

Stimulus
Tvář dítěte je
pohlazen.

Odpověď
Dítě otáčí hlavou
směrem k hlazení,
otevře ústa a
se snaží sát.

Význam
Zajišťuje kojenci
krmení bude reflexivní
návyk

(klikněte pro zobrazení videa)

278

Kapitola 6 Růst a rozvoj

Název

Stimulus

Blikající reflex Světlo bliká dovnitř
oči dítěte.

Odpověď

Význam

Dítě zavře oba
oči.

Chrání oči před silnými
a potenciálně nebezpečné
stimuly

Dítě ohne nohu.

Uchovává prozkoumávajícího kojence
pryč od bolestivých podnětů

Dítě otáčí hlavou
na jednu stranu a rozšiřuje
paže na stejné
z boku.

Pomáhá rozvíjet ruka-oko
koordinace

Dítě uchopí
objekt stisknutý a může
i držet své vlastní
hmotnost na krátkou
období.

Pomáhá v průzkumném
učení

Dítě natahuje ruce
a nohy a rychle
přivádí je jakoby
snaží se uchopit
něco.

chrání před pádem; mohlo by
máte asistované kojence v
držíce se svých matek
při drsném cestování

(klikněte pro zobrazení videa)
Vysazení Měkké píchnutí špendlíkem je
reflex
vztahuje se na jediný
dětskou nožku.
(klikněte pro zobrazení videa)
Tonikální krk
reflex

Dítě je položeno
na zádech.

(klikněte pro zobrazení videa)
Grasp
reflex

Je stisknut objekt
do dlaně
dítě.

(klikněte pro zobrazení videa)
Moro
reflex

Hlasité zvuky nebo
náhlý pokles
výška při držení
dítě.

(klikněte pro zobrazení videa)
Krok
reflex

Dítě je
Dítě dělá krok
zavěšené holými pohyby, jako by se snažilo
chodidla těsně nad
chůzí.
povrch a je posunuto
dopředu.

Pomáhá povzbuzovat motoriku
vývoj

(klikněte pro zobrazení videa)

Novorozenci mají kromě reflexů také preference – mají rádi sladkou ochutnávku potravin na
prvním místě, zatímco ve věku 4 měsíců se více otevírají slaným pokrmům (Beauchamp,
Cowart, Menellia, & Marsh, 1994; Blass & Smith, 1992).Beauchamp, D. K., Cowart, B.
J., Menellia, J. A., & Marsh, R. R. (1994). Kojenecká chuť soli: Vývojové,
metodické a kontextuální faktory. Vývojová psychologie, 27, 353–365; Blass,
E. M., & Smith, B. A. (1992). Diferenciální účinky sacharózy, fruktózy, glukózy a
laktózy na pláč u 1- až 3 denních lidských kojenců: Kvalitativní a kvantitativní

6.2 Kojenecké a dětské věk: Zkoumání a učení

279

Kapitola 6 Růst a rozvoj

úvah. Vývojová psychologie, 28, 804–810. Novorozenci také preferují
vůni svých matek. U kojence, kterému je pouhých 6 dní, je výrazně větší pravděpodobnost, že se obrátí
směrem k prsní vycpávce své vlastní matky než k prsní vycpávce matky jiného dítěte
(Porter, Makin, Davis, & Christensen, 1992),Porter, R. H., Makin, J. W., Davis, L. B., &
Christensen, K. M. (1992). Kojenci reagují na čichové podněty své
vlastní matky a neznámých kojících samic. Chování kojenců a vývoj, 15(1),
85–93. a novorozenec také ukazuje preferenci pro tvář své vlastní matky
(Bushnell, Sai, & Mullin, 1989).Bushnell, I. W. R., Sai, F., & Mullin, J. T. (1989).
Neonatální rozpoznání obličeje matky. British Journal of developmental psychology,
7, 3–15.
Přestože se kojenci rodí připraveni zapojit se do některých aktivit, také přispívají
ke svému vlastnímu vývoji prostřednictvím vlastního chování. Vědomosti a
schopnosti se zvyšují, jak blábolí, mluví, leze, chutná, chytá, hraje, a spolupracuje s
objekty v prostředí (Gibson, Rosenzweig, & Porter, 1988; Gibson & Pick,
2000; Smith & Thelen, 2003).Gibson, E. J., Rosenzweig, M. R., & Porter, L. W. (1988).
Průzkumné chování ve vývoji vnímání, jednání a osvojování
znalosti. Roční přehled psychologie (Vol. 39, s. 1–41). Palo Alto, SZ: Roční
Reviews; Gibson, E. J., & Pick, A. D. (2000). Ekologický přístup k percepčnímu učení
a rozvoj. New York, NY: Oxford University Press; Smith, L. B., & Thelen, E.
(2003). Vývoj jako dynamický systém. Trendy v kognitivních vědách, 7(8), 343-348.
Rodiče mohou pomoci v tomto procesu tím, že poskytuje celou řadu aktivit a zkušeností
pro dítě. Výzkum zjistil, že zvířata chovaná v prostředí s více
nové objekty a které se zapojují do různých stimulujících aktivit mají více mozku
synapsí a větší mozkovou kůru a lépe plní různé
výukové úkoly ve srovnání se zvířaty vychovanými v chudším prostředí
(Juraska, Henderson, & Müller, 1984).Juraska, J. M., Henderson, C., & Müller, J.
(1984). Diferenciální výchovná zkušenost, pohlaví a výkon v radiálním bludišti.
Vývojová psychobiologie, 17(3), 209–215. Podobné účinky se pravděpodobně vyskytují u
dětí, které mají možnost hrát si, zkoumat a interagovat se svým
prostředím (Soska, Adolph, & Johnson, 2010).Soska, K. C., Adolph, K. E., &
Johnson, S. P. (2010). Systémy ve vývoji: Získávání motorických dovedností usnadňuje
trojrozměrné dokončování objektů. Vývojová psychologie, 46(1), 129–138.

6.2 Kojenecká a dětská výchova: Zkoumání a učení

280

Kapitola 6 Pěstování a vývoj

Zaměření výzkumu: Využití biotopční techniky k
Studii toho, co vědí kojenci
Může se vám zdát, že děti mají malou schopnost vidět, slyšet, rozumět nebo
pamatovat si svět kolem sebe. Vskutku, slavný psycholog William
James předpokládal, že novorozenec zažívá „kvetoucí, bzučící
zmatek“ (James, 1890, str. 462).James, W. (1890). Principy psychologie.
New York, NY: Dover. A možná si myslíte, že i když děti vědí víc,
než jim James přisuzoval, nemusí být možné zjistit, co
vědí. Koneckonců kojenci neumějí mluvit nebo reagovat na otázky, tak jak bychom to
vůbec zjistili? Ale v posledních dvou desetiletích vývojoví psychologové
vytvořili nové způsoby, jak určit, co děti vědí, a zjistili, že
vědí mnohem víc, než byste vy nebo William James mohli očekávat.
Jedním ze způsobů, jak se můžeme dozvědět o kognitivním vývoji dětí, je
měření jejich chování v reakci na podněty kolem nich. Například,
někteří výzkumníci dali dětem možnost kontrolovat, které tvary
vidět nebo které zvuky se dostanou slyšet podle toho, jak moc sají na
dudlík (Trehub & Rabinovitch, 1972).Trehub, S., & Rabinovitch, M. (1972).
Sluchově-jazyková citlivost v raném dětství. Vývojová psychologie, 6(1),
74 – 77. Vysávání chování se používá jako měřítko zájmu kojenců o
stimuly-zvuky nebo obrazy, které sát nejhůře v reakci na jsou ty, které jsme
lze předpokládat, že dávají přednost.
Další přístup k pochopení kognitivního vývoje pozorováním
chování kojenců je pomocí návykové techniky.
Habituation15 odkazuje na sníženou citlivost vůči podnětu poté, co
byly prezentovány mnohokrát po sobě. Organismy, včetně kojenců, mají tendenci
se více zajímat o věci prvních pár krát je zažít a
s častější expozicí o ně klesá zájem. Vývojový
psychologové využili tento obecný princip, aby jim pomohli pochopit, co
děti si pamatují a chápou.
15. Snížená reaktivita
směrem k podnětu poté, co má
byly předloženy četné
časy za sebou.
16. Postup, který využívá
zásady návyku na
umožnit výzkumníkům odvodit
kognitivní procesy
novorozenců.

Při zvykacím postupu16 je dítě umístěno do vysoké židle a prezentováno
s vizuálními podněty, zatímco videokamera zaznamenává oko a obličej dítěte
pohyby. Když experiment začíná, podnět (např., tvář dospělého)
se objeví v zorném poli dítěte a doba, po kterou se dítě dívá na
obličej je zaznamenán kamerou. Poté je podnět na několik sekund odstraněn
než se objeví znovu a pohled je opět změřen. Postupem času, dítě

6.2 Kojenectví a dětství: objevování a učení

281

Kapitola 6 Růst a vývoj

si začne zvykat na obličej tak, že každá prezentace vyvolá méně
zírání na podnět. Poté je prezentován nový podnět (např. obličej jiného dospělého nebo
stejný obličej dívající se jiným směrem) a výzkumníci
pozorují, zda se doba pohledu významně prodlužuje. Vidíte, že pokud se
čas pohledu dítěte zvyšuje, když je prezentován nový podnět, znamená to,
že dítě může tyto dva podněty odlišit.

Obrázek 6.2

Postup zvykání se
používá k hodnocení kognitivních
schopností kojenců.
Zdroj: Foto s laskavým svolením Infant
Studies Centre, Department of
Psychology, University of British
Columbia,

Home


/research/publications/
visual_lang_disc.

Přestože je tento postup velmi jednoduchý, umožňuje výzkumníkům vytvářet
variace, které odhalí mnoho o kognitivních schopnostech novorozence. Trik
spočívá v prosté změně podnětu kontrolovanými způsoby, aby se zjistilo, zda si dítě „všimne
rozdílu“. Výzkum pomocí zvykací procedury zjistil, že
děti si mohou všimnout změn barev, zvuků, a dokonce i principů čísel
a fyziky. Například v jednom experimentu, o kterém referovala Karen Wynn
(1995),Wynn, K. (1995). Kojenci disponují systémem numerických znalostí.

6.2 Kojenci a dětství: Zkoumání a učení

282

Kapitola 6 Růst a vývoj

Současné směry v psychologické vědě, 4, 172–176. Šestiměsíčním dětem byla
ukázána prezentace loutky, která opakovaně skákala nahoru a dolů buď
dvakrát nebo třikrát, odpočívala několik sekund mezi sekvencemi (byla kontrolována
délka času a rychlost skákání). Poté, co si kojenci
zvykli na tento displej, byla prezentace změněna tak, že loutka
skákala různý počet skoků. Jak můžete vidět na obrázku 6.3 „Mohou kojenci
Matematiku?“, doba pohledu kojenců se zvýšila, když Wynn změnil
prezentaci, což naznačuje, že kojenci dokázali poznat rozdíl mezi
počtem skoků.
Obrázek 6.3
Mohou kojenci Matematiku?

Karen Wynn zjistila, že kojenci, kteří si zvykli na loutku skákající buď dvakrát nebo třikrát
výrazně zvýšili svůj pohled, když loutka začala skákat různý počet skoků.
Zdroj: Adapted from Wynn, K. (1995). Kojenci disponují systémem numerických znalostí. Současné směry v
Psychologické vědě, 4, 172–176.

Kognitivní vývoj v dětství
Dětství je doba, ve které dochází k rychlým změnám. Dítě fyzicky roste
a rozvíjejí se také kognitivní schopnosti. Během této doby se dítě učí
aktivně manipulovat a ovládat okolí a je nejprve vystaveno
požadavkům společnosti, zejména potřebě ovládat močový měchýř a střeva.
Podle Erika Eriksona se výzvy, kterých musí dítě v dětství dosáhnout
týkají rozvoje iniciativy, kompetence a nezávislosti. Děti se potřebují
naučit poznávat svět, stát se soběstačnými a prosadit se v
prostředí.

6.2 Kojenci a dětství: poznávání a učení

283

Kapitola 6 Růst a rozvoj

Tyto dovednosti nepřijdou přes noc. Neurologické
změny v dětství poskytnout dětem schopnost
dělat některé věci v určitém věku, a přesto dělat to
pro ně nemožné dělat jiné věci. Tato skutečnost byla
se projevila průlomovou prací
Švýcarský psycholog Jean Piaget. Během dvacátých let 20. století, Piaget
podával inteligenční testy dětem v
pokusit se určit druhy logického myšlení, které
děti byly schopny. V procesu testování
děti, Piaget začal zajímat, ani ne tak o
odpoví, že děti mají pravdu, ale spíš
odpovědi dostali špatně. Piaget věřil, že
nesprávné odpovědi, které děti dal nebyly pouhé
záběry ve tmě, ale spíše zastoupeny specifické způsoby
myšlení jedinečné pro vývojové stádium dětí.
Stejně jako se téměř všechny děti naučí překulit se, než
naučit se posadit se sami a naučit se lézt, než
učí se chodit, Piaget věřil, že děti získají
své kognitivní schopnosti ve vývojovém pořadí. Tyto
poznatky – že děti v různých věkových kategoriích uvažují
zásadně odlišnými způsoby – vedly k Piagetovu stádiu
modelu kognitivního vývoje.

Obrázek 6.4

Jean Piaget rozvíjel své
teorie o vývoji dětí
pozorováním chování
dětí.
Zdroj: Foto s laskavým svolením
mirjoran,
http://www.flickr.com/photos/
mirjoran/455878802.

Piaget tvrdil, že děti se nejen pasivně učí, ale také se aktivně snaží
dávat svým světům smysl. Tvrdil, že jak se děti učí a dospívají, rozvíjejí se
schemas17 – vzory poznání v dlouhodobé paměti – které jim pomáhají si zapamatovat,
organizovat a reagovat na informace. Dále si Piaget myslel, že když děti
zažívají nové věci, snaží se nové poznání sladit s existujícími
schématy. Piaget věřil, že děti při tom používají dvě odlišné metody,
metody, které nazval asimilací a ubytováním (viz obrázek 6.5 „Asimilace
a ubytování“).

17. Vzorec poznání v
dlouhodobé paměti, který nám pomáhá
uspořádat informace.

6.2 Kojenectví a dětství: objevování a učení

284

Kapitola 6 Růst a rozvoj

Obrázek 6.5 Asimilace a ubytování

Když děti zaměstnávají asimilace18, používají již vyvinutá schémata, aby
pochopit nové informace. Pokud se děti naučily schéma pro koně, pak
může pruhované zvíře, které vidí v zoo, nazývat spíše koněm než zebrou. V tomto
případ, děti přizpůsobit stávající schéma novým informacím a označit nové
informace s existujícími znalostmi. Ubytování19,
zahrnuje učení nových informací, a tím změnu schématu. Když matka říká,
“Ne, zlato, to je zebra, ne kůň,” dítě může přizpůsobit schéma, aby odpovídalo
nový podnět, zjištění, že existují různé typy čtyřnohých zvířat, pouze
jedním z nich je kůň.

18. Použití již
vyvinuté schéma na
pochopit nové informace.

Piagetův nejdůležitější příspěvek k pochopení kognitivního vývoje a
základní aspekt jeho teorie, byla myšlenka, že vývoj se vyskytuje v
jedinečných a odlišných fázích, přičemž každá fáze probíhá v určitém čase, postupně
a způsobem, který dítěti umožňuje přemýšlet o světě
s využitím nových kapacit. Piagetova stadia kognitivního vývoje jsou shrnuta v
tabulce 6.3 „Piagetova stadia kognitivního vývoje“.

19. Změna existujícího
schématu na základě nových
informací.

6.2 Kojenecké a dětské věk: objevování a učení

285

Kapitola 6 Růst a vývoj

Tabulka 6.3 Piagetova stádia kognitivního vývoje
Etapa

Přibližné
věkové rozmezí

Charakteristika

Etapa
dosažené výsledky

Sensorimotor

Narození do
cca 2 roky

Dítě prožívá svět prostřednictvím
základních smyslů vidění, slyšení,
dotýkání se a ochutnávání.

Objekt
trvalost

Předoperační 2 až 7 let

Děti získávají schopnost vnitřně
reprezentovat svět prostřednictvím jazyka a
mentálních představ. Začínají také vidět svět
z perspektiv jiných lidí.

Teorie
mysli; rychlé
zvýšení
jazykové
schopnosti

Beton
operační

7 až 11 let

Děti se stávají schopnými logicky myslet.
Mohou stále více provádět operace
na objektech, které jsou pouze představovány.

Zachování

Formální
operační

11 let do
dospělosti

Dospívající mohou myslet systematicky, mohou
Abstraktní
rozum o abstraktních pojmech a mohou
logicky
rozumět etice a vědeckému uvažování.

Prvním vývojovým stádiem pro Piaget byl senzoricko-motorický stádium20, kognitivní
stádium, které začíná narozením a trvá přibližně do 2 let věku. Je definována přímým
fyzické interakce, které děti mají s objekty kolem sebe. Během této fáze,
děti formují svá první schémata pomocí svých primárních smyslů – zírají, poslouchají
k, sáhnout, držet, třást, a ochutnat věci v jejich prostředí.

20. Etapa Piagetova modelu
kognitivní vývoj, trvalý
od narození do věku 2, ve kterém
dítě vnímá
životní prostředí prostřednictvím
smysly a motorické schopnosti.
21. Schopnost být si vědom
existence objektu i když
není viditelná.

Během senzoricko-motorického stádia je použití smyslů dětí k vnímání světa tak
ústřední pro jejich pochopení, že kdykoliv děti přímo nevnímají
objekty, pokud se jich to týká, objekty neexistují. Piaget nalezen, pro
například, že když nejprve zaujme miminka v hračce a pak zakryje hračku
přikrývka, děti mladší než 6 měsíců by se chovat, jako by hračka
zmizela úplně, nikdy se ji nesnažili najít pod dekou, ale
by se přesto usmíval a po sejmutí deky po ní sáhl. Piaget
zjistil, že až asi 8 měsíců si děti uvědomily, že objekt
byl pouze zakrytý a nezmizel. Piaget použil termín objektová permanence21 k
odkazovat na schopnost dítěte vědět, že objekt existuje, i když objekt nemůže být
vnímané.

Videoklip: Trvalost objektu
(klikněte pro zobrazení videa)

6.2 Kojenectví a dětství: objevování a učení

286

Kapitola 6 Růst a vývoj

Děti mladší než asi 8 měsíců nerozumí stálosti objektu.

Zhruba ve 2 letech a přibližně do 7 let věku se děti přesouvají do
předoperačního stádia22. Během této fáze začínají děti používat jazyk a přemýšlet
abstraktněji o objektech, ale jejich chápání je intuitivnější a bez
schopnosti něco vydedukovat nebo rozumově zdůvodnit. Myšlení je předoperační, což znamená, že dítě
postrádá schopnost mentálně operovat s objekty nebo je transformovat. V jedné studii, která
ukázala rozsah této neschopnosti, Judy DeLoache (1987)DeLoache, J. S. (1987).
Rychlá změna v symbolickém fungování velmi malých dětí. Věda, 238(4833),
1556-1556. ukázala dětem pokoj uvnitř malého domečku pro panenky. Uvnitř místnosti byla za malým gaučem vidět
malá hračka. Výzkumníci vzali děti do
jiné laboratorní místnosti, která byla přesnou replikou pokojíčku pro panenky, ale plnohodnotnou.
Když byly děti, kterým bylo 2,5 roku, požádány, aby hračku našly, nevěděly
kde hledat – jednoduše nebyli schopni provést přechod napříč změnami
ve velikosti pokoje. Tříleté děti, na druhé straně, okamžitě hledal
hračka za pohovkou, prokazující, že se zlepšují jejich
provozní dovednosti.

22. Etapa Piagetova kognitivního vývoje
vývojový model, trvalý
ve věku od 2 do 7 let, v
které děti jsou schopné
vytváření mentálních obrazů.
23. Schopnost vzít si jinou
hledisko osoby.
24. Etapa Piagetova kognitivního vývoje
vývojový model, mezi
ve věku 7 až 11 let, ve kterém
děti začínají používat koncepty
času, prostoru a čísel
přesněji a jsou schopni
používat deduktivní nebo reverzibilní
odůvodnění.
25. Pochopení, že
změny ve formě
objekt nemusí nutně znamenat
změny v množství
objektu.

Neschopnost malých dětí vnímat přechody vede i k tomu, že
egocentrický – neschopný snadno vidět a porozumět názorům jiných lidí.
Vývojoví psychologové definují teorii myšlení 23 jako schopnost
přijmout názor jiné osoby a schopnost tak učinit rychle roste během
předoperační fáze. V jedné ukázce vývoje teorie mysli ukazuje
výzkumník dítěti video, na kterém jiné dítě (říkejme jí Anna) dává míček
do červené krabičky. Pak Anna odejde z místnosti a video ukazuje, že zatímco je
pryč, výzkumník přesune míček z červené krabičky do modré krabičky. Jak video
pokračuje, Anna se vrací zpět do místnosti. Dítě je pak požádáno, aby ukázalo na
krabičku, kde bude Anna pravděpodobně hledat svůj míček. Děti mladší než
4 roky obvykle nejsou schopny pochopit, že Anna neví, že
míček byl přesunut, a předpovídají, že ho bude hledat v modré krabičce. Po
4 letech věku si však děti vyvinuly teorii mysli – uvědomují si,
že různí lidé mohou mít různá stanoviska a že (i když se bude
špatně) Anna si přesto bude myslet, že míč je stále v červené krabici.
Zhruba po 7 letech věku se dítě přesune do konkrétního provozního stádia24,
který se vyznačuje častějším a přesnějším využíváním přechodů, operací a
abstraktní pojmy, včetně pojmů času, prostoru a čísel. Důležitý milník
během konkrétní provozní fáze je rozvoj ochrany25—
chápání, že změny ve formě objektu nemusí nutně znamenat změny v
množství objektu. Děti mladší než 7 let si obecně myslí, že sklenice
mléko, které je vysoké, pojme více mléka než sklenice mléka, která je kratší a širší, a
nadále tomu věří, i když vidí stejné mléko nalité zpět a
mezi brýlemi. Zdá se, že tyto děti se zaměřují pouze na jednoho

6.2 Kojenectví a dětství: objevování a učení

287

Kapitola 6 Pěstování a rozvíjení

dimenze (v tomto případě výška skla) a ignorují další dimenzi
(šířka). Když se však děti dostanou do konkrétní provozní fáze, jejich
schopnosti porozumět takovým proměnám jim dávají na vědomí, že i když
mléko vypadá v různých sklenicích jinak, množství musí být stejné.

Videoklip: Zachování
(klikněte pro zobrazení videa)
Děti mladší než asi 7 let nechápou principy zachování.

Zhruba v 11 letech vstupují děti do formální provozní stádia26, která je
poznamenána schopností myslet v abstraktních pojmech a používat vědecké a filozofické linie
myšlení. Děti ve formální provozní fázi jsou lépe schopny systematicky
testovat alternativní nápady, aby zjistily jejich vliv na výsledky. Například
spíše než náhodně měnit různé aspekty situace, která neumožňuje vyvozovat
jasné závěry, provádějí systematicky změny v jedné věci v
čas a pozorovat, jaký rozdíl tato konkrétní změna dělá. Učí se používat
deduktivní uvažování, jako „pokud to, pak to,“ a stanou se schopnými
představovat si situace, které „by mohly být“, a ne jen ty, které skutečně existují.

26. Etapa Piagetova kognitivního vývoje
vývojový model, dosaženo
dětmi od 11 let,
ve kterém začnou myslet v
abstraktní pojmy.

Piagetovy teorie významně a trvale přispěly k rozvoji
psychologie. Mezi jeho příspěvky patří myšlenka, že děti nejsou pouze pasivní
nádoby s informacemi, ale spíše se aktivně zapojují do získávání nových poznatků
a dávat smysl světu kolem sebe. Tato obecná myšlenka vygenerovala mnoho
jiné teorie kognitivního vývoje, z nichž každá je navržena tak, aby nám pomohla lépe
pochopit rozvoj dovedností dítěte v oblasti zpracování informací (Klahr &
McWinney, 1998; Shrager & Siegler, 1998).Klahr, D., & McWhinney, B. (1998).
Zpracování informací. In D. Kuhn & R. S. Siegler (Eds.), Příručka dítěte
psychologie: Rozpoznávání, vnímání a jazyk (5. vyd., sv. 2, s. 631–678). New York,
Dostupné online. (anglicky)  NY: John Wiley & Sons; Shrager, J., & Siegler, R. SCADS: Model
výběr strategií a objevy strategií dětí. Psychologické vědy, 9, s. 405–422.
Rozsáhlý výzkum, který Piagetova teorie podnítila, navíc
obecně podporoval své přesvědčení o pořadí, v jakém se vyvíjí poznávání.
Piagetova práce se uplatnila i v mnoha oblastech – například u mnoha učitelů
využít Piagetovy etapy k rozvoji vzdělávacích přístupů zaměřených na úroveň
děti jsou vývojově připraveny na (Driscoll, 1994; Levin, Siegler, & Druyan,
Dostupné online. (anglicky)  Driscoll, M.P. (1994). Psychologie učení pro výuku. Boston, MA: Allyn &
Bacon; Levin, I., Siegler, S. R., & Druyan, S. (1990). Mylné představy o pohybu:
Účinky rozvoje a školení. Vývoj dětí, 61, s. 1544–1556.

6.2 Kojenectví a dětství: objevování a učení

288

Kapitola 6 Růst a rozvoj

V průběhu let byly Piagetovy myšlenky zdokonalovány. Například, to je nyní věřil
že objektová stálost se vyvíjí postupně, spíše než bezprostředněji, jako
skutečný pódiový model by předpovídal, a že se někdy může vyvinout mnohem dříve
než Piaget očekával. Renée Baillargeon a její kolegové (Baillargeon, 2004;
Wang, Baillargeon, & Brueckner, 2004)Baillargeon, R. (2004). Tělesná zdatnost kojenců
svět. Current Directions in Psychological Science, 13(3), 89-94; Wang, S. H., Baillargeon,
R., & Brueckner, L. (2004). Úvahy malých kojenců o skrytých objektech: Důkazy
z úkolů porušení očekávání pouze se zkušebními zkouškami. Praha, 93, s. 167–198.
umístili děti do návykové sestavy, nechali je sledovat, jak byl objekt umístěn
za obrazovkou, zcela skryté z pohledu. Výzkumníci pak uspořádány pro
objekt se znovu objeví zpoza jiné obrazovky na jiném místě. Děti, které viděly
tento vzorec událostí vypadal na displeji déle než děti, které byly svědky
stejného objektu fyzicky přesouvaného mezi obrazovkami. Tyto údaje naznačují,
že děti si byly vědomy, že objekt stále existuje, i když byl skryt
za obrazovkou, a tedy že zobrazovaly stálost objektu již
ve věku 3 měsíců, namísto 8 měsíců, které Piaget předpovídal.
Dalším faktorem, který mohl Piageta překvapit, je míra, do jaké
sociální prostředí dítěte ovlivňuje učení. V některých případech děti postupují k novým
způsobům myšlení a ustupují k těm starým v závislosti na typu úkolu, který
vykonávají, okolnostech, ve kterých se nacházejí, a povaze
jazyka, který je poučuje (Courage & Howe, 2002).Courage, M. L., & Howe, M.
L. (2002). From infant to child: The dynamics of cognitive change in the second year
of life. Psychological Bulletin, 128(2), 250-276. A děti v různých kulturách vykazují
poněkud odlišné vzorce kognitivního vývoje. Dasen (1972)Dasen, P. R.
(1972). Cross-cultural Piagetian research: A summary. Journal of Cross-Cultural
Psychology, 3, 23–39. found that children in non-Western cultures moved to the next
developmental stage about a year later than did children from Western cultures,
and that level of schooling also influenced cognitive development. Stručně řečeno, Piagetova
teorie pravděpodobně podcenila přínos environmentálních faktorů pro společenský
vývoj.
Novější teorie (Cole, 1996; Rogoff, 1990; Tomasello, 1999),Cole, M. (1996).
Culture in mind. Cambridge, MA: Harvard University Press; Rogoff, B. (1990).
Apprenticeship in thinking: Cognitive development in social context. New York, NY: Oxford
University Press; Tomasello, M. (1999). The cultural origins of human cognition.
Cambridge, MA: Harvard University Press. based in large part on the sociocultural
theory of the Russian scholar Lev Vygotsky (1962, 1978),Vygotsky, L. S. (1962).
Thought and language. Cambridge, MA: MIT Press; Vygotsky, L. S. (1978). Mind in
society. Cambridge, MA: Harvard University Press. argumentují, že kognitivní vývoj
není izolován zcela uvnitř dítěte, ale dochází k němu alespoň částečně prostřednictvím sociálních
interakcí. Tito učenci argumentují, že dětské myšlení se vyvíjí prostřednictvím

6.2 Kojenecké a dětské dětství: Zkoumání a učení

289

Kapitola 6 Růst a rozvoj

neustálé interakce s kompetentnějšími ostatními, včetně rodičů, vrstevníků a
učitele.
Rozšíření Vygotského sociokulturní teorie je myšlenka komunitního učení, v
které děti slouží jako učitelé i žáci. Tento přístup je často
používané ve třídách ke zlepšení učení, jakož i ke zvýšení odpovědnosti a
úcta k druhým. Když děti spolupracují ve skupinách, aby se učily
materiál, mohou pomáhat a podporovat navzájem učení, stejně jako učit se o
navzájem jako jednotlivci, čímž se snižují předsudky (Aronson, Blaney, Stephan,
Sikes, & Snapp, 1978; Brown, 1997).Aronson, E., Blaney, N., Stephan, C., Sikes, J., &
Dostupné online. (anglicky)  Snapp, M. (1978). Škola skládačky. Beverly Hills, CA: Sage; Brown, A. L. (1997).
Proměna škol v komunity myšlení a učení se o vážných věcech
záležitostí. Americký psycholog, 52(4), s. 399–413.

Sociální rozvoj během dětství
Právě díky pozoruhodnému zvýšení kognitivních schopností se děti učí
komunikovat se svým prostředím a porozumět mu. Ale tyto kognitivní dovednosti jsou
jen část změn, ke kterým dochází v dětství. Stejně zásadní je
rozvoj sociálních dovedností dítěte – schopnost porozumět, předvídat a
vytvářet vazby s ostatními lidmi v jejich prostředí.

Poznání sebe sama: Vývoj sebekoncepce
Jedním z důležitých milníků v sociálním vývoji dítěte je učení se o
svou vlastní existenci. Toto sebeuvědomění je známé jako vědomí, a
obsah vědomí je znám jako sebepojetí. Samostatná koncepce27 je
znalostní reprezentace nebo schéma, které obsahuje znalosti o nás, včetně našeho přesvědčení
o našich osobnostních rysech, fyzických vlastnostech, schopnostech, hodnotách, cílech a rolích, jako
stejně jako poznání, že existujeme jako jednotlivci (Kagan, 1991).Kagan, J. (1991). The
teoretická užitečnost konstruktů vlastního já. Vývojový deník, 11, s. 244–250.
Obrázek 6.6

27. Schéma, které obsahuje
znalosti o nás, včetně
naše přesvědčení o naší
osobnostní rysy, fyzické
charakteristiky, schopnosti,
hodnoty, cíle a role.

6.2 Kojenectví a dětství: objevování a učení

290

Kapitola 6 Růst a rozvoj

Jednoduchým testem sebeuvědomění je schopnost rozpoznat sebe sama v zrcadle. Lidé a šimpanzi mohou projít
test; psi to nikdy nedělají.
© Thinkstock

Některá zvířata, včetně šimpanzů, orangutanů a možná i delfínů, mají
alespoň primitivní smysl pro sebe (Boysen & Himes, 1999).Boysen, S. T., & Himes, G. T.
(1999). Současné problémy a nově vznikající teorie v poznávání zvířat. Výroční přezkum
Psychologie 50, s. 683–705. V jedné studii (Gallup, 1970),Gallup, G. G., Jr. (1970).
Šimpanzi: Sebepoznání. Věda, 167(3914), 86–87. výzkumníci malovali červeně
tečka na čelech umrtvených šimpanzů a poté umístit každé zvíře do
Klec se zrcadlem. Když se šimpanzi probudili a podívali se do zrcadla, tak
dotkla se tečky na jejich tvářích, ne tečky na tvářích v zrcadle. Tyto akce
naznačují, že šimpanzi pochopili, že se dívají na sebe a ne na
ostatní zvířata, a tak můžeme předpokládat, že jsou schopni si uvědomit, že existují
jako jednotlivci. Na druhou stranu většina ostatních zvířat, včetně například psů,
koček a opic, si nikdy neuvědomí, že jsou to oni sami v zrcadle.
Kojenci, kteří mají podobnou červenou tečku namalovanou na čele, se poznají
v zrcadle stejným způsobem jako šimpanzi, a to přibližně do 18
měsíců věku (Povinelli, Landau, & Perilloux, 1996).Povinelli, D. J., Landau, K. R., &
Perilloux, H. K. (1996). Sebepoznání u malých dětí pomocí opožděného versus živého
feedback: Evidence vývojové asynchronie. Vývoj dítěte, 67(4),
1540–1554. Vědomosti dítěte o sobě samém se dále rozvíjejí, jak dítě
roste. Do 2 let si dítě začne uvědomovat své pohlaví, jako chlapec nebo dívka. Podle věku
4, autopopisy jsou pravděpodobně založeny na fyzických rysech, jako je barva vlasů a
majetek, a přibližně do 6 let je dítě schopno porozumět základním emocím a
pojmům rysů, je schopno pronášet prohlášení jako: „Jsem milý člověk“
(Harter, 1998).Harter, S. (1998). Rozvoj sebeprezentace. In W.
Damon & N. Eisenberg (Eds.), Handbook of child psychology: Social, emotional, &
personality development (5th ed., Vol. 3, pp. 553-618). New York, NY: John Wiley &
Sons.
Brzy poté, co děti vstoupí do základní školy (přibližně v 5 nebo 6 letech), začnou
srovnávat s ostatními dětmi, což je proces známý jako sociální srovnávání. Například
dítě by se mohlo popsat jako rychlejší než jeden chlapec, ale pomalejší než druhý
(Moretti & Higgins, 1990).Moretti, M. M., & Higgins, E. T. (1990). Rozvoj
zranitelnosti sebeúcty: Sociální a kognitivní faktory ve vývojové
psychopatologii. In R. J. Sternberg & J. Kolligian, Jr. (Eds.), Competence considered
(pp. 286-314). New Haven, CT: Yale University Press. Podle Eriksona je
důležitou složkou tohoto procesu rozvoj kompetence a
samostatnosti – rozpoznání vlastních schopností ve vztahu k ostatním dětem. And

6.2 Infancy and Childhood: Exploring and Learning

291

Kapitola 6 Pěstování a vývoj

děti stále více ukazují povědomí o sociálních situacích – chápou, že
ostatní lidé se na ně dívají a soudí je stejně, jako se dívají oni
a soudí ostatní (Doherty, 2009).Doherty, M. J. (2009). Teorie mysli: Jak děti
chápou myšlenky a pocity druhých. New York, NY: Psychology Press.

Úspěšně ve vztahu k ostatním: Připojení
Jedním z nejdůležitějších chování, které se dítě musí naučit, je to, jak být přijímáno
ostatními – rozvoj blízkých a smysluplných sociálních vztahů. Emocionální
vazby, které rozvíjíme s těmi, s nimiž se cítíme být nejblíže, a zejména vazby, které
dítě rozvíjí s matkou nebo primární pečovatelkou, se označují jako připojení28
(Cassidy & Shaver, 1999).Cassidy, J. E., & Shaver, P. R. E. (1999). Příručka
připojení: Teorie, výzkum a klinické aplikace. New York, NY: Guilford Press.
Obrázek 6.7

Děti si rozvíjejí vhodné styly připojení prostřednictvím interakce s pečovatelkami.
© Thinkstock

Ještě ve 30. letech 20. století psychologové věřili, že děti, které byly vychovávány v
ústavech, jako jsou sirotčince, a kterým se dostávalo dobré fyzické péče a správné
výživy, se budou vyvíjet normálně, i když budou mít jen malou interakci se svými
pečovatelkami. Ale studie vývojového psychologa Johna Bowlbyho
(1953)Bowlbyho, J. (1953). Některé patologické procesy nastartovalo časné odloučení mateřství. Journal of Mental Science, 99, 265–272. a další ukázaly, že tyto
děti se nevyvíjely normálně – byly obvykle nemocné, emočně pomalé a
obecně nemotivované. Tato pozorování pomohla objasnit, že normální vývoj kojence
vyžaduje úspěšné spojení s pečovatelkou.

28. Silná potřeba kojence
být blízko primární
pečovatelce.

V jedné klasické studii ukazující důležitost vazby, Wisconsin University
psychologové Harry a Margaret Harlowovi zkoumali reakce mladých
opic, oddělených od svých biologických matek, na dvě náhradní matky
zavedené do jejich klecí. Jedna – drátěná matka – se skládala z kulatého dřevěného

6.2 Kojenec a dětství: objevování a učení

292

6. kapitola Pěstování a vývoj

hlavy, pletiva ze studených kovových drátů a láhev mléka, ze které se opičí mládě
mohlo napít. Druhou matkou byla pěnová gumová forma zabalená do vyhřívané froté deky. Harlowovi zjistili, že i když opičí mláďata chodila k
drátěné matce pro potravu, v drtivé většině dávala přednost a trávila podstatně více
času s teplou froté matkou, která neposkytovala potravu, ale poskytovala
pohodlí (Harlow, 1958).Harlow, H. (1958). Povaha lásky. American Psychologist,
13, 573-685.

Videoklip: The Harlows’ Monkeys
(klikněte pro zobrazení videa)
Studie Harlowových ukázaly, že mladé opice dávaly přednost teplé matce, která poskytovala bezpečnou
základnu, před chladnou matkou, která poskytovala potravu.

Harlowovy studie potvrdily, že mláďata mají sociální i fyzické potřeby.
Jak opice, tak lidská mláďata potřebují bezpečnou základnu, která jim umožňuje cítit se bezpečně.
Z této základny mohou získat sebedůvěru, kterou potřebují k tomu, aby se odvážila ven a prozkoumala
své světy. Erikson (Tabulka 6.1 „Výzvy rozvoje podle návrhu Erika
Eriksona“) se shodl na důležitosti bezpečné základny a tvrdil, že
nejdůležitějším cílem kojenectví je rozvoj základního pocitu důvěry v
své pečovatele.
Vývojová psycholožka Mary Ainsworthová, studentka Johna Bowlbyho, se
zajímala o studium vývoje připoutanosti u kojenců. Ainsworth vytvořil
laboratorní test, který měřil připoutanost kojence k jeho rodiči. Test
se nazývá podivná situace29, protože je prováděn v kontextu, který je dítěti neznámý
a proto pravděpodobně zvýší potřebu dítěte pro jeho rodiče
(Ainsworth, Blehar, Waters, & Wall, 1978).Ainsworth, M. S., Blehar, M. C., Waters, E.,
& Wall, S. (1978). Vzorce připoutanosti: Psychologická studie podivné situace.
Hillsdale, NJ: Lawrence Erlbaum Associates. Během procedury, která trvá asi
20 minut, je rodič a kojenec nejprve ponechán o samotě, zatímco kojenec zkoumá
místnost plnou hraček. Poté do místnosti vstoupí cizí dospělý a minutu mluví s
rodičem, po čemž rodič místnost opustí. Cizinec zůstává s
kojencem několik minut, poté rodič opět vstoupí a cizinec
místnost opustí. Během celého sezení videokamera zaznamenává chování dítěte,
které je později zašifrováno školenými kodéry.
29. Míra vazby u
malých dětí, ve které je
chování dítěte hodnoceno
v situaci, kdy se
pečovatel a cizinec pohybují
v prostředí a mimo něj.

Doporučujeme:  Halucinace v každodenním životě

Videoklip: Podivná situace
(klikněte pro zobrazení videa)

6.2 Kojenec a dětství: Zkoumání a učení

293

Kapitola 6 Růst a rozvoj

V podivné situaci jsou děti pozorovány, jak reagují na příchody a odchody rodičů a
neznámí dospělí ve svém prostředí.

Na základě jejich chování jsou děti rozděleny do jedné ze čtyř skupin,
kde každá skupina odráží jiný druh vztahu náklonnosti k
ošetřovatele. Dítě s bezpečným stylem připojení obvykle volně prozkoumává, zatímco
matka je přítomen a angažuje se s cizincem. Dítě může být naštvaný, když
matka odchází, ale je také ráda, že se matka vrací. Dítě s
ambivalentní (někdy nazývaný nezabezpečený-odolný) přiložení styl je ostražitý o
situace obecně, zejména cizinec, a zůstává blízko, nebo dokonce lpí na
matka spíše než zkoumání hračky. Když matka odejde, dítě je
extrémně rozrušená a je rozpolcená, když se vrátí. Dítě může spěchat na
matka ale pak nepodaří přilnout k ní, když se zvedne dítě. Dítě s
vyhýbavým (někdy nazývaným nejistým vyhýbavým) vztahem se vyhne nebo ignoruje
matku, ukazuje málo emocí, když matka odejde nebo se vrátí. Dítě
může utéct od matky, když se přiblíží. Dítě nebude moc zkoumat
bez ohledu na to, kdo tam je, a s cizincem se nebude zacházet moc
jinak než s matkou.
Konečně se zdá, že dítě s neorganizovaným vztahovým stylem nemá konzistentní způsob,
jak se vyrovnat se stresem z podivné situace – dítě může plakat během
odloučení, ale vyhnout se matce, když se vrátí, nebo dítě může přistoupit k
matce, ale pak ztuhnout nebo spadnout na podlahu. I když byly nalezeny určité kulturní rozdíly ve
vztahových stylech (Rothbaum, Weisz, Pott, Miyake, & Morelli,
2000),Rothbaum, F., Weisz, J., Pott, M., Miyake, K., & Morelli, G. (2000). Připojení
a kultura: bezpečnost ve Spojených státech a Japonsku. Americký psycholog, 55(10),
1093–1104. výzkum také zjistil, že podíl dětí, které spadají do
každé z kategorií příloh, je relativně konstantní napříč kulturami (viz obrázek
6.8 „Podíl dětí s různými styly příloh“).

6.2 Kojenecké a dětské dětství: objevování a učení

294

Kapitola 6 Růst a vývoj

Obrázek 6.8 Podíl dětí s odlišnými styly připoutání

Graf ukazuje přibližný podíl dětí, které mají každý ze čtyř stylů připoutání. Tyto
poměry jsou napříč kulturami poměrně konstantní.

Možná si říkáte, zda rozdíly ve stylu připoutání jsou určovány spíše
dítětem (povahou) nebo více rodiči (výchovou). Většina vývojových
psychologů se domnívá, že socializace je primární, a tvrdí, že dítě se
bezpečně připoutá, když je matka k dispozici a je schopna reagovat na potřeby
dítěte citlivým a vhodným způsobem, ale že nejisté styly se vyskytují,
když je matka necitlivá a reaguje nedůsledně na potřeby dítěte. V
přímém testu této myšlenky nizozemská výzkumnice Dymphna van den Boom (1994)van den
Boom, D. C. (1994). Vliv temperamentu a mateřství na připoutání
a zkoumání: Experimentální manipulace citlivé vnímavosti mezi
matkami z nižších tříd s podrážděnými dětmi. Vývoj dětí, 65(5), s. 1457–1476.
náhodně přiřadil matkám některých dětí školení, při kterém se učily
lépe reagovat na potřeby svých dětí. Výzkum zjistil, že tyto matky
u dětí byla větší pravděpodobnost, že budou vykazovat bezpečný styl připevnění ve srovnání s
matky v kontrolní skupině, které neprošly školením.

6.2 Kojenectví a dětství: objevování a učení

295

Kapitola 6 Růst a vývoj

Přitažlivé chování dítěte je však také pravděpodobně ovlivněno, alespoň částečně,
temperamentem30, vrozenými osobnostními charakteristikami kojence. Některé děti jsou
vřelé, přátelské a vnímavé, zatímco jiné bývají podrážděnější, hůře
zvladatelné a obtížně utěšitelné. Tyto rozdíly mohou také hrát roli v
připoutanosti (Gillath, Shaver, Baek, & Chun, 2008; Seifer, Schiller, Sameroff, Resnick,
& Riordan, 1996).Gillath, O., Shaver, P. R., Baek, J.-M., & Chun, D. S. (2008). Genetické
koreluje styl připoutanosti dospělého. Personality and Social Psychology Bulletin, 34(10),
1396-1405; Seifer, R., Schiller, M., Sameroff, A. J., Resnick, S., & Riordan, K. (1996).
Přitažlivost, mateřská citlivost a kojenecký temperament během prvního roku
života. Developmental Psychology, 32(1), 12-25. Dohromady se zdá bezpečné říci, že
připoutanost, stejně jako většina ostatních vývojových procesů, je ovlivněna souhrou
genetických a socializačních vlivů.

30. Vrozená osobnost
charakteristika kojence.

6.2 Kojenectví a dětství: objevování a učení

296

Kapitola 6 Růst a rozvoj

Zaměření výzkumu: Využití podélného výzkumného designu k
Posoudit stabilitu připojení
Možná si říkáte, zda styl náklonnosti zobrazovaný kojenci má hodně
vliv později v životě. Ve skutečnosti, výzkum zjistil, že styly příloh
děti předpovídají své emoce a chování o mnoho let později (Cassidy &
Shaver, 1999).Cassidy, J. E., & Shaver, P. R. E. (1999). Příručka přílohy:
Teorie, výzkum a klinické aplikace. 1. vyd. New York, NY: Guilford Press.
Psychologové studovali přetrvávání stylů příloh v průběhu času pomocí
longitudinální výzkumné návrhy31—výzkumné návrhy, v nichž jednotlivci v
vzorky jsou sledovány a kontaktovány delší dobu, často i vícekrát
vývojová stádia.
V jedné takové studii Waters, Merrick, Treboux, Crowell a Albersheim
(2000) Waters, E., Merrick, S., Treboux, D., Crowell, J., & Albersheim, L. (2000).
Zabezpečení příloh v kojeneckém věku a rané dospělosti: Dvacet let
podélná studie. Vývoj dítěte, 71(3), 684-689. zkoumal rozsah
stabilita a změna vzorů připoutání od kojeneckého věku do rané dospělosti. In
jejich výzkum, 60 střední třídy kojenců, kteří byli testováni v podivných
situace v 1 roce věku byly rekontaktovány o 20 let později a dotazovány pomocí
míra připoutanosti dospělé osoby. Waters a kolegové zjistili, že 72% z
kojenci obdrželi stejnou klasifikaci bezpečná versus nespolehlivá příloha
rané dospělosti, jak se dostali jako kojenci. Dospělí, kteří se změnili
kategorizace (obvykle od bezpečné k nejisté) byli především ti, kteří měli
prodělané traumatické události, jako je smrt nebo rozvod rodičů, těžké
nemoci (onemocněné rodiči nebo samotnými dětmi) nebo fyzické nebo
pohlavní zneužití členem rodiny.

31. Výzkum, ve kterém jednotlivci
jsou studovány po delší
období, často delší
vícečetná vývojová stádia.

Kromě zjištění, že lidé obecně zobrazují stejný styl připojení
připoutání v průběhu času, podélné studie také zjistily, že připoutání
klasifikace získané v dětství (podle hodnocení s použitím podivné situace nebo
jiných měřítek) předpovídá mnoho chování v dětství a dospělosti. Bezpečně
připoutaní kojenci mají bližší, harmoničtější vztah s vrstevníky, jsou méně
úzkostliví a agresivní a jsou lépe schopni porozumět emocím druhých
než ti, kteří byli zařazeni do kategorie nejistých kojenců (Lucas-Thompson &
Clarke-Stewart, (2007).Lucas-Thompson, R., & Clarke-Stewart, K. A. (2007).
Prognóza přátelství: Jak manželská kvalita, mateřská nálada a připoutání
bezpečí souvisí s vrstevnickými vztahy dětí. Journal of Applied
Developmental Psychology, 28(5–6), 499–514. A bezpečně připoutaní adolescenti

6.2 Kojenci a dětství: Zkoumání a učení

297

Kapitola 6 Růst a rozvoj

mají také pozitivnější vztahy mezi vrstevníky a romantiky než jejich méně
bezpečně připojené protějšky (Carlson, Sroufe, & Egeland, 2004).Carlson, E. A.,
Sroufe, L. A., & Egeland, B. (2004). Konstrukce zkušenosti: A
longitudinální studie reprezentace a chování. Vývoj dítěte, 75(1),
66-83.
Provádění longitudinálního výzkumu je velmi obtížný úkol, ale takový, který má
značné výhody. Když je vzorek dostatečně velký a časový rámec dostatečně dlouhý,
potenciální zjištění takové studie mohou poskytnout bohaté a důležité
informace o tom, jak se lidé v průběhu času mění a jaké jsou příčiny těchto
změn. Nevýhodou longitudinálních studií je cena a
obtížnost najít velký vzorek, který lze přesně sledovat v průběhu času a
doba (mnoho let), kterou získání dat trvá. Navíc, protože
výsledky jsou zpožděny na delší dobu, mohou se výzkumné otázky položené na
začátku studie v průběhu času méně důležité, protože výzkum
pokračuje.
Průřezové výzkumné návrhy představují alternativu k panelovým návrhům.
V průřezovém výzkumném návrhu32 se provádí srovnání věku mezi
vzorky různých lidí v různém věku v jeden čas. V jednom příkladu Jang,
Livesley, a Vernon (1996)Jang, K. L., Livesley, W. A., & Vernon, P. A. (1996).
Genetický základ osobnosti v různém věku: Průřezová studie dvojčat.
Osobnost a individuální rozdíly, 21, 299–301. studovala dvě skupiny identických
a neidentických (bratrských) dvojčat, z nichž jedné skupině bylo 20 let a druhé
50 let, aby určila vliv genetiky na osobnost. Zjistili,
že genetika hrála významnější roli ve starší skupině dvojčat,
což naznačuje, že genetika se stala významnější pro osobnost v pozdější
dospělosti.

32. Výzkumný návrh, ve kterém
se provádí srovnání mezi
vzorky lidí v různém
věku.
33. Odkazuje na možnost, že
rozdíly v poznávání nebo
chování ve dvou časových bodech
mohou být způsobeny rozdíly,
které nesouvisí se
změnami věku. Rozdíly
mohou být místo toho způsobeny
environmentálními faktory, které
ovlivňují celou věkovou skupinu.

Průřezové studie mají velkou výhodu v tom, že vědec nemusí
čekat roky, aby získal výsledky. Na druhou stranu
interpretace výsledků v průřezové studii není tak jasná jako ty
z podélné studie, ve které se v průběhu času studují stejní jedinci.
Nejdůležitější je, že interpretace vyvozené z průřezových studií mohou být
zmateny kohortovými účinky. Kohortové efekty33 odkazují na možnost, že
rozdíly v poznávání nebo chování ve dvou časových bodech mohou být způsobeny rozdíly,
které nesouvisí se změnami věku. Rozdíly mohou být místo toho způsobeny
environmentálními faktory, které ovlivňují celou věkovou skupinu. Například ve studii
Jang, Livesley, and Vernon (1996)Jang, K. L., Livesley, W. A., & Vernon, P. A.
(1996). Genetický základ osobnosti v různých věkových kategoriích: průřezové dvojče

6.2 Kojenectví a dětství: zkoumání a učení

298

Kapitola 6 Růst a rozvoj

studie. Osobnost a individuální rozdíly, 21, 299-301. že srovnání mladší
a starší dvojčata, kohortové efekty mohou být problém. Dvě skupiny dospělých
nutně vyrůstal v různých časových obdobích, a mohou být
odlišně ovlivněné společenskými zkušenostmi, například ekonomickými těžkostmi,
přítomnost válek, nebo zavádění nových technologií. V důsledku toho je
obtížné v průřezových studií, jako je tento určit, zda
rozdíly mezi skupinami (např. z hlediska relativních rolí
životní prostředí a genetika) jsou způsobeny věkem nebo jinými faktory.

KLÍČOVÉ TAKEAWAYS
• Děti se rodí s celou řadou dovedností a schopností, které přispívají k
jejich přežití, a také se aktivně učit tím, že se zapojí do jejich
prostředí.
• Technika zvykání se používá k prokázání schopnosti novorozence
pamatovat si a učit se ze zkušeností.
• Děti využívají k rozvoji asimilaci i ubytování
funkční schémata světa.
• Piagetova teorie kognitivního vývoje navrhuje, aby se děti rozvíjely
ve specifické sérii sekvenčních stupňů: sensorimotor, předprovozní,
konkrétní provozní a formální provozní.
• Piagetovy teorie měly zásadní vliv, ale také
kritizoval a rozšiřoval.
• Sociální rozvoj vyžaduje rozvoj bezpečné základny od
které děti bez obav prozkoumávají. Styly příloh odkazují na
bezpečnost této základny a obecněji na typ vztahu, který
lidé, a zejména děti, se rozvíjejí s těmi, kteří jsou důležití
jim.
• K testování se používají podélné a průřezové studie
hypotézy o rozvoji, a každý přístup má výhody a
nevýhody.

6.2 Kojenectví a dětství: objevování a učení

299

Kapitola 6 Růst a rozvoj

EXERCIZE A KRITICKÉ MYŠLENÍ
1. Uveďte příklad situace, ve které vy nebo někdo jiný můžete projevit
kognitivní asimilaci a kognitivní přizpůsobení. V jakých případech se
myslíte, že každý proces nastane nejpravděpodobněji?
2. Vezměme si některé příklady toho, jak by Piagetovy a Vygotského teorie
kognitivního vývoje mohly být použity učiteli, kteří učí
malé děti.
3. Vezměme si styly připoutání některých vašich přátel z hlediska jejich
vztahů s rodiči a dalšími přáteli. Myslíte si, že jejich
styl je bezpečný?

6.2 Kojenecké a dětské věk: objevování a učení

300

Kapitola 6 Růst a vývoj

6.3 Dospívání: Rozvoj samostatnosti a identity
UČENÍ CÍLŮ
1. Shrnout fyzické a kognitivní změny, které se objevují u chlapců a
dívek během dospívání.
2. Vysvětlete, jak dospívající rozvíjejí smysl pro morálku a vlastní identitu.

Dospívání je definováno jako roky mezi nástupem puberty a začátkem
dospělosti. V minulosti, kdy lidé uzavírali sňatky pravděpodobně krátce po dvacítce nebo
mladší, mohlo toto období trvat jen 10 let nebo méně – začínalo zhruba
mezi 12. a 13. rokem věku a končilo 20. rokem věku, kdy dítě získalo práci nebo
začalo pracovat na rodinné farmě, oženilo se a založilo vlastní rodinu. Dnes
děti dospívají pomaleji, v pozdějším věku se stěhují z domova a udržují
delší vazby s rodiči. Děti mohou například odejít na vysokou školu, ale
stále dostávají finanční podporu od rodičů a mohou se vracet domů na víkendy
nebo dokonce žít delší dobu. Období mezi pubertou a
dospělost může klidně trvat do pozdních 20 let, splynout se samotnou dospělostí. Ve skutečnosti je
vhodné nyní zvážit období dospívání a nově vznikající
adulthood34 (věk mezi 18 a střední nebo pozdní 20 let) společně.
Během dospívání, dítě nadále roste fyzicky, kognitivně, a
emocionálně, změna z dítěte na dospělého. Tělo rychle roste ve velikosti
a pohlavní a reprodukční orgány se stanou plně funkčními. Zároveň
jako dospívající rozvíjet pokročilejší vzory uvažování a silnější smysl pro
sebe, snaží se vytvářet své vlastní identity, rozvíjet důležité vazby s
jiné osoby než jejich rodiče. Zejména v západních společnostech, kde je potřeba
vytvořit novou nezávislost je kritické (Baumeister & Tice, 1986; Twenge,
2006),Baumeister, R. F., & Tice, D. Jak se dospívání stalo bojem
pro sebe: Historická proměna psychologického vývoje. In J. Suls & A. G.
Greenwald (Eds.), Psychologické pohledy na sebe sama (Vol. 3, pp. 183-201). Hillsdale,
NJ: Lawrence Erlbaum Associates; Twenge, J. M. (2006). Generace me: Proč jsou dnešní
mladí Američané sebevědomější, asertivnější, oprávněnější – a ubožejší než kdy dřív
před tím. New York, NY: Free Press. toto období může být pro mnoho dětí stresující, protože
zahrnuje nové emoce, potřebu rozvíjet nové sociální vztahy a
rostoucí pocit zodpovědnosti a nezávislosti.
34. Věk mezi 18 lety a
střední nebo pozdní dvacítkou, kdy se
dospívající poprvé stává
dospělým.

Ačkoli dospívání může být pro mnoho teenagerů obdobím stresu, většina z nich
zkoušky a trápení úspěšně přečká. Například většina

301

Kapitola 6 Růst a rozvoj

adolescenti experimentují s alkoholem někdy před maturitou.
Ačkoli mnozí budou opilí alespoň jednou, relativně málo teenagerů bude
se u nich rozvinou dlouhotrvající problémy s pitím nebo umožní, aby alkohol nepříznivě ovlivnil jejich
škola nebo osobní vztahy. Podobně mnoho teenagerů porušuje zákon
během dospívání, ale jen velmi málo mladých lidí rozvíjí kriminální kariéru
(Farrington, 1995).Farrington, D. P. (1995). Výzva teenagerské asociálnosti
chování. V M. Rutter & M. E. Rutter (Eds.), Psychosociální poruchy u mladých lidí:
Výzvy pro prevenci (s. 83–130). 1. vyd. New York, NY: Cambridge University Press.
Tyto skutečnosti však neznamenají, že užívání drog nebo alkoholu je dobrý nápad. The
užívání rekreačních drog může mít podstatné negativní důsledky a
pravděpodobnost těchto problémů (včetně závislosti, závislosti, a dokonce i mozku)
poškození) je výrazně větší u mladých dospělých, kteří začínají užívat drogy v raném věku
věku.

Fyzické změny v dospívání
Dospívání začíná s nástupem puberty35, vývojového období, ve kterém
hormonální změny způsobují rychlé fyzické změny v těle, které vrcholí sexuální
zralosti. Ačkoli načasování se v různých kulturách do určité míry liší, průměr
věkové rozmezí pro dosažení puberty je mezi 9 a 14 lety u dívek a mezi 10 lety
a 17 let pro kluky (Marshall & Tanner, 1986).Marshall, W. A., & Tanner, J. M.
(1986). Puberta. In F. Falkner & J. M. Tanner (Eds.), Human growth: A comprehensive
2. vyd., s. 171-209). 1. vyd. New York, NY: Plenum Press.

35. Vývojové stadium
dospívání, při kterém hormonální
změny vytvořit rychlé fyzické
změny v těle.
36. Orgány, kterých se týká
reprodukce, včetně
varlata a penis u chlapců
a vaječníků, dělohy a
vagina u dívek.
37. Fyzikální vlastnosti, které
odlišit obě pohlaví od
navzájem, ale že nejsou
podílí se na rozmnožování.

Puberta začíná, když hypofýza začíná stimulovat produkci
mužského pohlavního hormonu testosteronu u chlapců a ženských pohlavních hormonů estrogenu a
progesteronu u dívek. Uvolnění těchto pohlavních hormonů spouští vývoj
primárních pohlavních charakteristik36, pohlavních orgánů zabývajících se rozmnožováním (obr.
6.9 „Sexuální charakteristiky“). Tyto změny zahrnují zvětšení varlat
a penisu u chlapců a vývoj vaječníků, dělohy a pochvy u
dívek. Kromě toho se vyvíjejí také sekundární pohlavní charakteristiky37 (rysy, které odlišují obě
pohlaví od sebe navzájem, ale nepodílejí se na rozmnožování), jako je
zvětšené ohryzek, hlubší hlas a ochlupení pubického a podpaží u chlapců a
zvětšení prsou, kyčlí a vzhled ochlupení pubického a podpaží u
dívek (obr. 6.9 „Sexuální charakteristiky“). Zvětšení prsou je obvykle
první známkou puberty u dívek a v průměru se objevuje mezi 10. a 12. rokem života
(Marshall & Tanner, 1986).Marshall, W. A., & Tanner, J. M. (1986). Puberta. In F.
Falkner & J. M. Tanner (Eds.), Human growth: A comprehensive treatise (2. vyd., s.
171-209). New York, NY: Plenum Press. Chlapcům obvykle začínají růst vousy
mezi 14. a 16. rokem života a chlapci i dívky zažívají rychlý růstový impuls
během této fáze. Růstový impuls u dívek se obvykle objevuje dříve než u
chlapců, přičemž někteří chlapci nadále dorůstají do 20. roku života.

6.3 Adolescence: Rozvoj nezávislosti a identity

302

Kapitola 6 Růst a vývoj

Obrázek 6.9 Sexuální charakteristiky

Puberta přináší dramatické změny v těle, včetně vývoje primárních a sekundárních pohlavních
charakteristik.

Významným milníkem v pubertě je pro dívky menarche38, první menstruační období,
typicky prožívané kolem 12 nebo 13 let věku (Anderson, Dannal, & Must,
2003).Anderson, S. E., Dannal, G. E., & Must, A. (2003). Relativní váha a rasa
ovlivňují průměrný věk při menarche: Výsledky dvou celostátně reprezentativních
průzkumů amerických dívek studovaných s odstupem 25 let. Pediatrie, 111, 844-850. Věk
menarche se podstatně liší a je určen genetikou, stejně jako stravou a
životním stylem, protože k dosažení menarche je potřeba určité množství tělesného tuku. Dívky, které
jsou velmi štíhlé, provozují namáhavé atletické aktivity nebo jsou podvyživené
mohou začít menstruovat později. I po zahájení menstruace mohou dívky, jejichž hladina
tělesného tuku klesne pod kritickou úroveň, přestat mít menstruaci. Sled
událostí pro pubertu je předvídatelnější než věk, ve kterém k nim dochází. Některé
dívky mohou začít růst ochlupení v 10 letech, ale menarche dosáhnou až v 15 letech. U
chlapců se ochlupení obličeje může objevit až 10 let po počátečním nástupu puberty.

38. První menstruace.

Načasování puberty u chlapců i dívek může mít významné psychologické
důsledky. Chlapci, kteří dospívají dříve, získají určité sociální výhody, protože

6.3 Dospívání: Rozvoj nezávislosti a identity

303

Kapitola 6 Růst a rozvoj

jsou vyšší a silnější a proto jsou často populárnější (Lynne, Graber, Nichols,
Brooks-Gunn, & Botvin, 2007).Lynne, S. D., Graber, J. A., Nichols, T. R., Brooks-Gunn,
Dostupné online. (anglicky)  J., & Botvin, G. Vazby mezi načasováním puberty, vlivy vrstevníků a
externalizace chování mezi městskými studenty sledoval přes střední školu.
Journal of Adolescent Health, 40, 181.e7–181.e13 (str. 198). Zároveň však,
Chlapci v raném věku jsou vystaveni většímu riziku delikvence a je u nich vyšší pravděpodobnost než
jejich vrstevníků, aby se zapojili do antisociálního chování, včetně užívání drog a alkoholu,
záškoláctví a předčasná sexuální aktivita. Dívky, které dospívají brzy mohou najít své
zralost stresující, zejména pokud se setkávají škádlení nebo sexuální obtěžování
(Mendle, Turkheimer, & Emery, 2007; Pescovitz & Walvoord, 2007).Mendle, J.,
Dostupné online. (anglicky)  Turkheimer, E., & Emery, R. E. Detrimentální psychologické výsledky
spojené s načasováním rané puberty u dospívajících dívek. Developmental Review, 27,
151–171; Pescovitz, O. H., & Walvoord, E. C. (2007). When puberty is precocious:
Scientific and clinical aspects. Totowa, NJ: Humana Press. Early-maturing girls are also
more likely to have emotional problems, a lower self-image, and higher rates of
depression, anxiety, and disordered eating than their peers (Ge, Conger, & Elder,
1996).Ge, X., Conger, R. D., & Elder, G. H., Jr. (1996). Coming of age too early:
Pubertální vlivy na zranitelnost dívek psychickou tísní. Child
Development, 67(6), 3386–3400.

Cognitive Development in Adolescence
Although the most rapid cognitive changes occur during childhood, the brain
continues to develop throughout adolescence, and even into the 20s (Weinberger,
Elvevåg, & Giedd, 2005).Weinberger, D. R., Elvevåg, B., & Giedd, J. N. (2005). The
adolescent brain: A work in progress. National Campaign to Prevent Teen
Těhotenství. Retrieved from http://www.thenationalcampaign.org/resources/pdf/
BRAIN.pdf Během dospívání mozek nadále vytváří nová nervová spojení,
ale také odhazuje nevyužité neurony a spojení (Blakemore, 2008).Blakemore, S.
J. (2008). Vývoj sociálního mozku během dospívání. Quarterly Journal of
Experimental Psychology, 61, 40–49. Jak dospívající dospívající dospívají, prefrontální kůra, tedy
oblast mozku zodpovědná za uvažování, plánování a řešení problémů, se také
dále vyvíjí (Goldberg, 2001).Goldberg, E. (2001). Výkonný mozek: Frontální
laloky a civilizovaná mysl. New York, NY: Oxford University Press. A myelin, tedy
tuková tkáň, která se formuje kolem axonů a neuronů a pomáhá urychlit přenos
mezi různými oblastmi mozku, také stále roste (Rapoport et al.,
1999).Rapoport, J. L., Giedd, J. N., Blumenthal, J., Hamburger, S., Jeffries, N.,
Fernandez, T.,…Evans, A. (1999). Progresivní kortikální změna během dospívání u
schizofrenie v dětství: Podélná studie magnetické rezonance.
Archives of General Psychiatry, 56(7), 649-654.
Zdá se, že adolescenti často jednají impulzivně, spíše než promyšleně, a to může být
částečně způsobeno tím, že vývoj prefrontální kůry je obecně pomalejší

6.3 Adolescence: Rozvoj nezávislosti a identity

304

Kapitola 6 Růst a vývoj

než vývoj emocionálních částí mozku, včetně limbického
systému (Blakemore, 2008).Blakemore, S. J. (2008). Vývoj sociálního mozku
během dospívání. Quarterly Journal of Experimental Psychology, 61, 40–49.
Navíc hormonální vzedmutí, které je spojeno s pubertou, které primárně
ovlivňuje emocionální reakce, může vytvářet silné emoce a vést k impulzivnímu
chování. Byla vyslovena hypotéza, že dospívající se mohou dopouštět rizikového chování,
jako je kouření, užívání drog, nebezpečné řízení a nechráněný sex částečně proto,
že ještě plně nezískali mentální schopnost potlačit impulzivní chování nebo
učinit zcela racionální úsudek (Steinberg, 2007).Steinberg, L. (2007). Risk taking
in adolescence: New perspectives from brain and behavioral science. Current
Directions in Psychological Science, 16, 55–59.
Nové kognitivní schopnosti, které jsou dosaženy během dospívání, mohou také vyvolat
k novým pocitům egocentrismu, ve kterém dospívající věří, že mohou
cokoliv a že vědí lépe než kdokoliv jiný, včetně svých rodičů
(Elkind, 1978, str. 199).Elkind, D. (1978). Dětská realita: Tři vývojová témata.
Hillsdale, NJ: Lawrence Erlbaum Associates. Teenageři jsou pravděpodobně velmi sobecké, často vytváří imaginární publikum, ve kterém mají pocit, že každý je
neustále je sledují (Goossens, Beyers, Emmen, & van Aken, 2002).Goossens,
L., Beyers, W., Emmen, M., & van Aken, M. (2002). Pomyslné publikum a
osobní bajka: Analýzy faktorů a souběžná platnost opatření „nového vzhledu“.
Journal of Research on Adolescence, 12(2), 193-215. Protože teens tolik přemýšlet o
sami se mylně domnívají, že na ně musí myslet i ostatní
(Rycek, Stuhr, McDermott, Benker, & Swartz, 1998).Rycek, R. F., Stuhr, S. L.,
Dostupné online. (anglicky)  Mcdermott, J., Benker, J., & Swartz, M. Adolescentní egocentrismus a
kognitivní funkce během pozdní adolescence. Adolescence, s. 33, 746-750. Není
divím se, že všechno, co rodiče teenagerů dělají, jim najednou připadá trapné
když jsou na veřejnosti.

Sociální rozvoj v dospívání
Některé z nejdůležitějších změn, které se vyskytují během dospívání, zahrnují
další rozvoj sebepojetí a rozvoj nových příloh.
Vzhledem k tomu, že malé děti jsou nejvíce vázány na své rodiče, důležité
vazby dospívajících se stále více vzdalují od rodičů a stále více
k vrstevníkům (Harris, 1998).Harris, J. (1998), Předpoklad výchovy – Proč děti
dopadnou tak, jak dopadnou. New York, NY: Svobodný tisk. Vliv rodičů
se v této fázi snižuje.
Podle Eriksona (Tabulka 6.1 „Výzvy rozvoje podle návrhu Erika
Erikson“), hlavním společenským úkolem adolescenta je hledání unikátního
identita – schopnost odpovědět na otázku: „Kdo jsem?“ Při hledání identity,
může adolescent zažít zmatení rolí, ve kterých balancuje nebo

6.3 Adolescence: Rozvoj nezávislosti a identity

305

Kapitola 6 Růst a rozvoj

výběr mezi identitami, přebírání negativních nebo nežádoucích identit, nebo
dočasně úplně vzdát hledání identity, pokud se nedaří.
Jeden přístup k hodnocení rozvoje identity navrhl James Marcia
(1980) Marcia, J. (1980). Identita v dospívání. Příručka psychologie dospívajících, 5,
145 – 160. V jeho přístupu, adolescenti jsou kladeny otázky týkající se jejich
zkoumání a angažovanost v otázkách souvisejících s povoláním, politikou, náboženstvím,
a sexuálního chování. Odpovědi na otázky umožňují výzkumníkům
klasifikovat dospívajícího do jedné ze čtyř kategorií identity (viz tabulka 6.4 „James“
Marcia’s Stages of Identity Development“).
Tabulka 6.4 James Marcia’s Stages of Identity Development
Identitydiffusion
stav

Jednotlivec nemá pevné závazky týkající se otázek v
otázka a nedělá pokrok směrem k nim.

Uzavření trhu
stav

Jednotlivec se nezapojil do žádného experimentování s identitou a má
si vytvořil identitu založenou na možnostech nebo hodnotách jiných.

Moratorium
status

Jedinec zkoumá různé možnosti, ale dosud nevyjádřil jasný
závazek k žádné z nich.

Identityachievement
status

Jedinec dosáhl koherentní a oddané identity založené na
osobních rozhodnutích.

Zdroj: Adapted from Marcia, J. (1980). Identity in adolescence. Handbook of
adolescent psychology, 5, 145–160.

6.3 Adolescence: Developing Independence and Identity

306

Kapitola 6 Růst a rozvoj

Obrázek 6.10

Dospívající hledají stabilní vazby prostřednictvím rozvoje sociálních identit.
© Thinkstock

Studie hodnotící, jak dospívající procházejí stádii Marcie, ukazují, že i když se většině
dospívajících nakonec podaří vybudovat si stabilní identitu, cesta k ní není vždy
snadná a existuje mnoho cest, kterými se lze vydat. Někteří dospívající mohou jednoduše přijmout
přesvědčení svých rodičů nebo první roli, která je jim nabídnuta, možná na
úkor hledání jiných, slibnějších možností (status zabavení majetku).
Jiní dospívající mohou strávit roky zkoušením různých možných identit (status moratoria
předtím, než si jednu z nich nakonec vyberou.
Aby jim pomohli projít procesem rozvoje identity, mohou dospívající
dobře vyzkoušet různé identity v různých sociálních situacích. Mohou si udržet
jednu identitu doma a jiný typ osobnosti, když jsou se svými
vrstevníky. Nakonec většina dospívajících začlení různé možnosti do
jednotného konceptu sebe sama a pohodlného pocitu identity (identity-dosažení
statusu).

6.3 Dospívání: Rozvoj nezávislosti a identity

307

Kapitola 6 Růst a rozvoj

Pro teenagery poskytuje skupina vrstevníků cenné informace o sebepojetí.
Například v odpovědi na otázku “Jaký jste byl jako teenager? (např.,
cool, nerdy, trapné?),“ zapózoval na webových stránkách Answerbag, jeden teenager odpověděl v
takto:
Jsem ještě teenager teď, ale od 8.-9. třídy jsem opravdu nevěděl, co chci
vůbec. Byl jsem chytrý, tak jsem se poflakoval s dětmi šprtů. Pořád to dělám; moji přátelé znamenají
svět pro mě. Ale v polovině 8. jsem se začal poflakovat s kým si můžete zavolat
„cool“ děcka…a taky jsem si vyrazil s nějakými huliči, jen tak pro zpestření. Propíchla jsem
různé části mého těla a držel mé známky nahoru. Teď se jen snažím najít, kdo jsem
am. Dokonce dělám svůj druhý rok v Číně, takže mohu získat lepší přehled o tom, co jsem
chtít. (Answerbag, 2007)Answerbag. (2007, 20. března). Jaký jsi byl jako
teenager? (např. cool, nerdy, trapas?). Získáno z
http://www.answerbag.com/q_view/171753
Reakce jako tato demonstrují, do jaké míry se u adolescentů rozvíjí
jejich sebepojetí a sebeidentita a jak spoléhají na vrstevníky, kteří jim v tom
pomáhají. Spisovatel zde zkouší několik (možná protichůdných) identit a
identity, se kterými experimentuje každý teenager, jsou definovány skupinou, ke které se daná osoba rozhodne
patřit. Skupiny přátelství (kliky, davy nebo gangy), které jsou tak
důležitou součástí adolescentního prožitku, umožňují mladému dospělému vyzkoušet
různé identity a tyto skupiny poskytují pocit sounáležitosti a přijetí
(Rubin, Bukowski, & Parker, 2006).Rubin, K. H., Bukowski, W. M., & Parker, J. G.
(2006). Vzájemné interakce, vztahy a skupiny. In N. Eisenberg, W. Damon, & R.
M. Lerner (Eds.), Handbook of child psychologiy: Social, emotional, and personality
development (6th ed., Vol. 3, pp. 571-645). Hoboken, NJ: John Wiley & Sons. Velká část
toho, co se adolescent učí, je sociální identita39, ta část sebepojetí, která
je odvozena od členství ve skupině. Adolescenti definují svou sociální identitu
podle toho, jak jsou si podobní a jak se liší od ostatních, hledají smysl ve
sportovních, náboženských, školních, genderových a etnických kategoriích, do kterých patří.

Developing Moral Reasoning: Kohlbergova teorie

39. Ta část sebepojetí
která je odvozena od členství
ve skupině.

Nezávislost, která přichází s dospíváním, vyžaduje nezávislé myšlení jako
stejně jako rozvoj morálky – standardy chování, které jsou obecně
dohodnuty v rámci kultury jako správné nebo správné. Stejně jako Piaget věřil, že
kognitivní vývoj dětí sleduje specifické vzorce, Lawrence Kohlberg
(1984)Kohlberg, L. (1984). Psychologie morálního vývoje: Eseje o morálním
vývoji (Vol. 2, p. 200). San Francisco, CA: Harper & Row. argumentovali, že děti
se učí svým morálním hodnotám prostřednictvím aktivního myšlení a uvažování, a že morální
vývoj sleduje řadu fází. Ke studiu morálního vývoje Kohlberg
předkládal dětem, teenagerům a dospělým morální dilemata, například následující:

6.3 Adolescence: Rozvoj nezávislosti a identity

308

Kapitola 6 Růst a rozvoj

Manželka muže umírá na rakovinu a existuje jen jeden lék, který ji může zachránit. The
jediné místo, kde lék získat, je v obchodě lékárníka, o kterém je známo, že
předražovat lidem drogy. Muž může zaplatit jen 1000 dolarů, ale lékárník
chce 2 000 dolarů a odmítá mu je prodat za méně nebo ho nechat zaplatit později. Zoufalý,
muž se později vloupá do lékárny a lék ukradne. Měl by
udělal to? Bylo to správné nebo špatné? Proč? (Kohlberg, 1984)Kohlberg, L. (1984). The
psychologie morálního vývoje: Eseje o morálním vývoji (Vol. 2, s. 200). San
Francisco, CA: Harper & Row.

Videoklip: Lidé v rozhovoru o Kohlbergově
Etapy
(klikněte pro zobrazení videa)
Jak můžete vidět v tabulce 6.5 „Etapy morálního uvažování Lawrence Kohlberga“,
Kohlberg na základě svých odpovědí na morální otázky dospěl k závěru, že
děti se intelektuálně rozvíjejí, procházejí třemi stadii morálního myšlení:
úroveň předkonvenční, konvenční a postkonvenční.
Tabulka 6.5 Etapy morálního uvažování Lawrence Kohlberga
Věk
Young
děti

Morální fáze
Předkonvenční
morálka

Starší
Konvenční
děti,
morálka
dospívající,
většina dospělých

Many
dospělí

Popis
Zhruba do 9 let se děti zaměřují na vlastní zájmy.
V této fázi, trest se vyhýbá a odměny jsou
hledáno. Osoba na této úrovni bude argumentovat, “Muž
by neměl krást drogu, jak se může chytit a jít do
vězení.“
V rané adolescenci se dítě začíná zajímat o to, jak
situační výsledky mají dopad na ostatní a chtějí potěšit
a být přijat. V této vývojové fázi jsou lidé
schopni ocenit zboží, které lze z držení odvodit
ke společenským normám v podobě zákonů nebo méně formalizovaných
pravidla. Například, člověk na této úrovni může říct, “
by neměl krást drogu, jak všichni ho uvidí jako
zloděj, a jeho žena, která potřebuje lék, by nechtěl
být vyléčen kvůli zlodějně,” nebo, “Bez ohledu na to, co, on
by měl dodržovat zákon, protože krádež je zločin.“

Postkonvenční V této fázi, jednotlivci používají abstraktní uvažování
morálka
odůvodnit chování. Morální chování je založeno na sobě vyvoleném
etické zásady, které jsou obecně komplexní a
univerzální, jako je spravedlnost, důstojnost a rovnost. Někdo
se sobě zvolenými zásadami může říci: „Člověk by měl

6.3 Dospívání: rozvoj nezávislosti a identity

309

Kapitola 6 Růst a vývoj

Věk

Morální stadium

Popis
ukrást drogu, aby vyléčil svou ženu a pak říct
úřadům, že to udělal. Možná bude muset zaplatit
pokutu, ale alespoň zachránil lidský život.“

Ačkoli výzkum podpořil Kohlbergovu myšlenku, že morální uvažování se mění
od raného důrazu na trest a sociální pravidla a regulace k
důrazu na obecnější etické principy, jako u Piagetova přístupu, Kohlbergův
jevištní model je pravděpodobně příliš jednoduchý. Za prvé, děti mohou používat vyšší úrovně
uvažování pro některé typy problémů, ale vracejí se k nižším úrovním v situacích, kdy
je to více v souladu s jejich cíli nebo přesvědčením (Rest, 1979).Rest, J. (1979).
Vývoj v posuzování morálních otázek. Minneapolis: University of Minnesota Press.
Za druhé, bylo namítnuto, že jevištní model je zvláště vhodný pro
západní, spíše než nezápadní, vzorky, ve kterých může být obzvláště důležitá věrnost sociálním normám
(například úcta k autoritě) může být zvláště důležitá (Haidt, 2001).Haidt, J.
(2001). Emotivní pes a jeho racionální ocas: Sociální intuicionistický přístup k
morální soud. Dostupné online. (anglicky)  Psychological Review, 108(4), s. 814-834. A tam je často málo
korelace mezi tím, jak děti bodují na morálních stupních a jak se chovají
v reálném životě.
Snad nejdůležitější kritikou Kohlbergovy teorie je, že může popisovat
mravní vývoj chlapců lépe, než popisuje vývoj dívek. Carol Gilliganová
(1982) Gilligan, C. (1982). Jiným hlasem: Psychologická teorie a ženská
vývoj. Cambridge, MA: Harvard University Press. argumentuje, že kvůli
rozdíly v jejich socializaci, muži mají tendenci oceňovat principy spravedlnosti a
práva, zatímco ženy si váží péče o druhé a pomoci jim. I když tam je málo
důkaz, že chlapci a dívky skóre jinak na Kohlberg etapách morální
vývoj (Turiel, 1998),Turiel, E. (1998). Vývoj morálky. In W.
Damon (Ed.), Příručka dětské psychologie: Socializace (5. vyd., Vol. 3, s. 863–932).
New York, NY: John Wiley & Sons. je pravda, že dívky a ženy mají tendenci se více soustředit
o otázkách péče, pomoci a propojení s ostatními než chlapci a muži
(Jaffee & Hyde, 2000).Jaffee, S., & Hyde, J. S. (2000). Genderové rozdíly v morálce
orientace: Metaanalýza. Dostupné online. (anglicky)  Psychological Bulletin, 126(5), s. 703-726. Pokud ne
Věřte tomu, zeptejte se sami sebe, kdy jste naposledy dostali děkovný dopis od muže.

6.3 Dospívání: rozvoj nezávislosti a identity

310

Kapitola 6 Růst a vývoj

KLÍČOVÉ TAKEAWAYS
• Dospívání je období mezi nástupem puberty a
nastupující dospělostí.
• Nastupující dospělost je období od 18 let do 25 let,
kdy si mladí lidé začnou vytvářet pouta mimo rodinu, navštěvují
vysokou školu a najdou si práci. I tak ale nebývají zcela nezávislí
a nevzali na sebe všechny povinnosti spojené s dospělostí. Tato fáze je
nejrozšířenější v západních kulturách.
• Puberta je vývojové období, ve kterém hormonální změny způsobují
rychlé fyzické změny v těle.
• Mozková kůra se dále vyvíjí během dospívání a rané
dospělosti, což umožňuje lepší uvažování, úsudek, kontrolu impulsů,
a dlouhodobé plánování.
• Určujícím aspektem dospívání je rozvoj důsledné a
angažované vlastní identity. Proces rozvoje identity může trvat
nějaký čas, ale většině dospívajících se daří rozvíjet stabilní identitu.
• Kohlbergova teorie navrhuje, aby se morální uvažování rozdělilo do
následující fáze: předvídavá morálka, konvenční morálka a
postkonvenční morálka.
• Kohlbergova teorie morálky byla rozšířena a zpochybněna,
zejména Gilliganem, který se zaměřil na rozdíly v morálce
mezi chlapci a dívkami.

VÝKONNOSTI A KRITICKÉ MYSLENÍ
1. Na základě toho, co jste se naučili v této kapitole, myslíte si, že by lidé
měli mít možnost řídit v 16 letech? Proč nebo proč ne? V jakém věku by podle vás
měli mít možnost volit a pít alkohol?
2. Zamyslete se nad svými zkušenostmi ze střední školy. Jaké kliky nebo
davy tam byly? Jak lidé vyjadřovali svou identitu v těchto
skupinách? Jak jste využívali své skupiny k definování sebe sama a rozvoji
vlastní identity?

6.3 Dospívání: Rozvoj nezávislosti a identity

311

6. kapitola Růst a vývoj

6.4 Raná a střední dospělost: budování efektivních životů
ÚVODNÍ CÍL
1. Přehled fyzických a kognitivních změn, které provázejí ranou a
střední dospělost

Až do 70. let 20. století psychologové přistupovali k dospělosti spíše jako k jedinému vývojovému
stádiu, přičemž mezi různými obdobími, kterými procházíme
mezi dospíváním a smrtí, se dělalo jen malé nebo žádné rozlišení. Současní psychologové si uvědomují,
že fyzické, kognitivní a emoční reakce se rozvíjejí
po celý život, s odpovídajícími změnami v našich sociálních potřebách a touhách. Tudíž
tři stádia rané dospělosti, střední dospělosti a pozdní dospělosti mají každá své
vlastní fyzické, kognitivní a sociální výzvy.
V této části se budeme zabývat vývojem našich kognitivních a fyzických
aspektů, které se objevují během rané dospělosti40 a střední dospělosti41 – zhruba ve
věku mezi 25 a 45 lety a mezi 45 a 65 lety. Tato stádia představují
dlouhou dobu – ve skutečnosti delší než kterákoli jiná vývojová
stádia – a většinu života v nich trávíme. Jsou to také období, v nichž
většina z nás nejvýrazněji přispívá společnosti tím, že plní
dvě životní výzvy Erika Eriksona: Učíme se dávat a přijímat lásku v blízkém,
dlouhodobém vztahu a rozvíjíme zájem o vedení vývoje
další generace, často tím, že se staneme rodiči.

40. Věk mezi 25 a 45 lety.
41. Věk mezi 45 a 65 lety.

312

Kapitola 6 Růst a rozvoj

Psychologie v každodenním životě: Co dělá dobrého rodiče?
Jedna věc, nad kterou jste možná přemýšleli, když jste vyrůstali, a nad kterou
můžete začít znovu přemýšlet, pokud se rozhodnete mít děti sami, se týká
dovedností spojených s rodičovstvím. Někteří rodiče jsou přísní, jiní laxní; někteří
rodiče tráví hodně času se svými dětmi, snaží se vyřešit jejich problémy a
pomáhají jim vyhýbat se nebezpečným situacím, zatímco jiní nechávají své
děti s chůvami nebo v jeslích. Někteří rodiče své děti objímají a líbají a
říkají, že je milují každý den znovu a znovu, zatímco jiní nikdy. Záleží
na tomto chování? A co dělá „dobrého rodiče“?
Na tuto otázku jsme již zvážili dvě odpovědi v podobě toho, co
všechny děti vyžadují: (1) děti potřebují svědomitou matku, která
během těhotenství nekouří, nepije nebo nebere drogy, a (2) kojenci potřebují
pečovatele, kteří jsou trvale k dispozici, milují a podporují je, aby jim pomohli
vytvořit bezpečnou základnu. Jedním z případů, kdy je méně pravděpodobné, že tyto základní cíle budou splněny,
je, když je matka dospívající. Dospívající matky častěji užívají
během těhotenství drogy a alkohol, mají špatné rodičovské schopnosti v
obecné rovině a poskytují dítěti nedostatečnou podporu (Ekéus, Christensson,
& Hjern, 2004).Ekéus, C., Christensson, K., & Hjern, A. (2004). Neúmyslná a
násilná zranění u předškolních dětí dospívajících matek ve Švédsku: A
national cohort study. Journal of Epidemiology and Community Health, 58(8),
680-685. V důsledku toho mají děti dospívajících matek vyšší míru
akademického selhání, delikvence a uvěznění ve srovnání s dětmi
starších matek (Moore & Brooks-Gunn, 2002).Moore, M. R., & Brooks-Gunn, J.
(2002). Adolescentní rodičovství. In M. H. Bornstein (Ed.), Handbook of parenting:
Being and becoming a parent (2nd ed., Vol. 3, pp. 173-214). Mahwah, NJ: Lawrence
Erlbaum Associates.
Obvykle je to matka, kdo poskytuje včasnou vazbu, ale otcové nejsou
irelevantní. Ve skutečnosti studie zjistily, že děti, jejichž otcové jsou více
zapojeni, mají tendenci být více kognitivně a sociálně kompetentní, více empatické,
a psychologicky lépe přizpůsobené, ve srovnání s dětmi, jejichž otcové jsou
méně zapojeni (Rohner & Veneziano, 2001).Rohner, R. P., & Veneziano, R. A.
(2001). Význam otcovské lásky: Historie a soudobé důkazy.
Review of General Psychology, 5(4), 382-405. In fact, Amato (1994)Amato, P. R.
(1994). Vztahy mezi otcem a dítětem, vztahy mezi matkou a dítětem, a potomky
psychická pohoda v dospělosti. Journal of Marriage and the Family, 56,
1031-1042. zjistil, že v některých případech může být role otce stejně nebo dokonce
důležitější než role matky v celkové psychické

6.4 Raná a střední dospělost: Budování efektivních životů

313

6. kapitola Růst a rozvoj

zdraví a pohody. Amato uzavřel: „Bez ohledu na kvalitu
vztahu matka-dítě, čím blíže byli dospělí potomci ke svým otcům, tím
byli šťastnější, spokojenější a méně utrápení, o nichž uváděli, že jsou“ (str. 1039).
Jak dítě roste, rodiče přebírají jeden ze čtyř typů rodičovského
stylu42—rodičovského chování, které určuje povahu interakcí mezi rodičem a dítětem
a které řídí jejich interakci s dítětem. Tyto styly závisí na tom, zda
je rodič více či méně náročný a více či méně reaguje na dítě (viz
Obrázek 6.11 „Styly rodičovství“). Autoritářští rodiče jsou nároční, ale ne
reagující. Zavádějí pravidla a očekávají poslušnost, mají tendenci dávat příkazy
(„Sněz své jídlo!“) a prosazovat své příkazy odměnami a
trestem, aniž by poskytli jakékoli vysvětlení, odkud pravidla pocházejí,
kromě „Protože jsem to řekl!“ Permisivní rodiče mají naproti tomu tendenci klást
málo požadavků a udělovat málo trestů, ale jsou vstřícní v tom smyslu,
že obecně umožňují svým dětem, aby si vytvořily vlastní pravidla. Autoritativní
rodiče jsou nároční („Musíš být doma do zákazu vycházení“), ale jsou také
vstřícní k potřebám a názorům dítěte („Pojďme diskutovat o tom, jaký
vhodný zákaz vycházení by mohl být“). Stanovují pravidla a vynucují si je, ale také
vysvětlují a diskutují důvody, které stojí za pravidly. A konečně odmítající-zanedbávající
rodiče jsou celkově nenároční a nereagují.
Obrázek 6.11
Rodičovské styly

42. Rodičovské chování, které
určuje povahu
interakce mezi rodičem a dítětem.

6.4 Raná a střední dospělost: budování efektivních životů

314

Kapitola 6 Pěstování a rozvoj

Rodičovské styly lze rozdělit do čtyř typů, založených na kombinaci náročnosti a
schopnosti reagovat. Autoritativní styl, charakterizovaný jak schopností reagovat, tak i náročností, je
nejefektivnější.

Mnoho studií o dětech a jejich rodičích, používajících různé metody, míry
a vzorky, dospělo ke stejnému závěru – a sice, že autoritativní
rodičovství je ve srovnání s ostatními třemi styly spojeno s širokou
škálou psychologických a sociálních výhod pro děti. Rodiče, kteří používají
autoritativní styl, s kombinací požadavků na děti a
schopnosti reagovat na potřeby dětí, mají děti, které mají lepší psychickou
přizpůsobivost, výsledky ve škole a psychosociální zralost ve srovnání s
rodiči, kteří používají ostatní styly (Baumrind, 1996; Grolnick & Ryan,
1989).Baumrind, D. (1996). Spor o disciplínu se znovu vrátil. Rodinné vztahy,
45(4), 405–414; Grolnick, W. S., & Ryan, R. M. (1989). Rodičovské styly spojené
se samoregulací a schopností dětí ve škole. Journal of Educational
Psychology, 81(2), 143–154. Na druhé straně existují alespoň některé kulturní
rozdíly v efektivitě různých rodičovských stylů. I když
důvody rozdílů nejsou zcela pochopeny, přísné autoritářské
rodičovské styly zřejmě fungují lépe v afroamerických rodinách než v
evropských amerických rodinách (Tamis-LeMonda, Briggs, McClowry, & Snow,
2008),Tamis-LeMonda, C. S., Briggs, R. D., McClowry, S. G., & Snow, D. L. (2008).
Výzvy pro studium afroamerického rodičovství: Konceptualizace,
vzorkování, výzkumné přístupy, měření a design. Rodičovství: Věda a
Praxe, 8(4), 319–358. a lepší v čínských rodinách než v amerických rodinách
(Chang, Lansford, Schwartz, & Farver, 2004).Chang, L., Lansford, J. E., Schwartz,
D., & Farver, J. M. (2004). Manželská kvalita, vliv na depresi matky, drsné
rodičovství a externalizace dítěte v hongkongských čínských rodinách. International
Journal of Behavioral Development, 28(4), 311-318.
Navzdory skutečnosti, že různé rodičovské styly jsou rozdílně efektivní
celkově je každé dítě jiné a rodiče musí být přizpůsobiví. Některé děti
mají obzvlášť těžkou povahu a tyto děti vyžadují více
rodičovství. Protože tyto náročné děti vyžadují více rodičovství, má
chování rodičů větší význam pro vývoj dětí než pro
jiné, méně náročné děti, které vyžadují celkově méně rodičovství
(Pleuss & Belsky, 2010).Pluess, M., & Belsky, J. (2010). Rozdílná náchylnost
k rodičovství a kvalitní péči o děti. Vývojová psychologie, 46(2), 379-390.
Tato zjištění nám připomínají, jak může chování dítěte ovlivnit
chování lidí v jeho okolí.

6.4 Raná a střední dospělost: budování efektivních životů

315

Kapitola 6 Růst a vývoj

Přestože je pozornost zaměřena na dítě, rodiče nikdy nesmí na sebe
zapomenout. Rodičovství je časově náročné a emocionálně náročné a rodiče
musí spolupracovat na vytvoření vztahu, ve kterém matka i otec
přispívají k úkolům v domácnosti a vzájemně se podporují. Je také důležité,
aby rodiče investovali čas do vlastní intimity, protože šťastní rodiče spolu spíše
zůstanou a rozvod má hluboce negativní dopad na
děti, zejména během rozvodu a bezprostředně po něm (Burt, Barnes,
McGue, & Iaconon, 2008; Ge, Natsuaki, & Conger, 2006).Burt, S. A., Barnes, A. R.,
McGue, M., & Iacono, W. G. (2008). Rodičovský rozvod a mladistvá
delikvence: Vyloučení vlivu společných genů. Vývojová psychologie,
44(6), 1668–1677; Ge, X., Natsuaki, M. N., & Conger, R. D. (2006). Trajektorie
depresivních příznaků a stresujících životních událostí mezi mužskými a ženskými
dospívajícími v rozvedených a nerozvedených rodinách. Vývoj a
Psychopatologie, 18(1), s. 253–273.

Fyzické a kognitivní změny v rané a střední dospělosti
Ve srovnání s ostatními stadii, fyzické a kognitivní změny, které se vyskytují v
fáze rané a střední dospělosti jsou méně dramatické. Jak jednotlivci přecházejí do
třicátníkům a čtyřicátníkům se prodlužuje rekonvalescence po svalové námaze,
a jejich smyslové schopnosti se mohou poněkud zmenšit, alespoň pokud
ve srovnání s jejich nejlepších let, během dospívání a brzy 20s (Panno,
2004).Panno, J. (2004). Stárnutí: Teorie a potenciální terapie. New York, NY: Fakta o
Vydavatelé souborů. Zraková ostrost se poněkud snižuje, a mnoho lidí v jejich pozdní
30s a brzy 40s začnou všímat, že jejich oči se mění a potřebují
brýle. Dospělí ve věku 30 a 40 let mohou také začít trpět nějakou ztrátou sluchu
kvůli poškození vlasových buněk (řasinek) ve vnitřním uchu (Lacher-Fougëre &
Demany, 2005).Lacher-Fougëre, S., & Demany, L. (2005). Důsledky kochleárního krvácení
poškození pro detekci rozdílů mezi zvukovými fázemi. Journal of the Acoustical
Society of America, 118, 2519–2526. A právě během střední dospělosti začíná mnoho
lidí poprvé trpět neduhy, jako je vysoký cholesterol a vysoký krevní
tlak a také nízká hustota kostí (Shelton, 2006).Shelton, H. M. (2006). Vysoký krevní
tlak. Whitefish, MT: Kessinger Publishers. V souladu se změnami v našich
fyzických schopnostech se zdá, že naše kognitivní a smyslové schopnosti v této fázi také vykazují určitý, ale
ne dramatický pokles.

Menopauza
43. Zastavení menstruačního
cyklu, ke kterému obvykle dochází kolem
padesáti let.

Stadia rané i střední dospělosti přinášejí postupný pokles
plodnosti, zejména u žen. Nakonec ženy zažívají menopauzu 43,

6.4 Raná a střední dospělost: Budování efektivních životů

316

Kapitola 6 Růst a vývoj

zastavení menstruačního cyklu, ke kterému obvykle dochází kolem 50. roku věku. Menopauza
nastává kvůli postupnému poklesu produkce ženského pohlaví
hormonů estrogenu a progesteronu, který zpomaluje produkci a uvolňování
vajíček do dělohy. U žen, jejichž menstruační cyklus se zastavil na 12
po sobě jdoucích měsíců, se má za to, že vstoupily do menopauzy (Minkin & Wright,
2004).Minkin, M. J., & Wright, C. V. (2004). Ženský průvodce menopauzou a
perimenopauzou. New Haven, CT: Yale University Press.
Výzkumníci zjistili, že reakce žen na menopauzu jsou jak sociální, tak
fyzické, a že se podstatně liší jak mezi jednotlivci, tak
kulturami. V rámci jedinců mohou některé ženy na
menopauzu reagovat negativněji, protože se obávají, že ztratily svou ženskost a že jejich poslední
šance mít děti skončila, zatímco jiné ženy mohou na menopauzu pohlížet více
pozitivně, přičemž se zaměřují na novou svobodu od menstruačního nepohodlí a nechtěného
těhotenství. V západních kulturách, například ve Spojených státech, ženy pravděpodobně
vnímají menopauzu jako náročnou a potenciálně negativní událost, zatímco v Indii,
kde starší ženy požívají více sociálních privilegií než mladší, je menopauza
hodnocena pozitivněji (Avis & Crawford, 2008).Avis, N. E., & Crawford, S.
(2008). Kulturní rozdíly v symptomech a postojích k menopauze.
Menopause Management, 17(3), 8-13.
Menopauza může mít evoluční přínos. Kojenci mají větší šance na přežití,
když jsou jejich matky mladší a mají více energie na péči o ně, a
přítomnost starších žen, které nemají vlastní děti, o které by se mohly starat (ale
které mohou pomáhat s výchovou vnoučat), může být pro rodinnou skupinu prospěšná.
S myšlenkou evolučního přínosu menopauzy je také v souladu to, že
pokles plodnosti nastává především u žen, které se o děti starají nejvíce a
které k tomu potřebují energii mládí. Kdyby starší ženy mohly mít
děti, nemusely by být schopny se o ně tak efektivně starat. Většina mužů nikdy
úplně neztratí plodnost, ale dochází u nich k postupnému poklesu
hladin testosteronu, počtu spermií a rychlosti erekce a ejakulace.

Sociální změny v rané a střední dospělosti
Snad hlavním ukazatelem dospělosti je schopnost vytvářet efektivní a
nezávislý život. Zatímco děti a dospívající jsou obecně podporovány
rodiči, dospělí si musí zajistit vlastní živobytí a musí založit vlastní rodinu.
Potřeby dospělých se navíc liší od potřeb mladších osob.
44. Kulturně preferovaný „správný
čas“ pro významné životní události,
jako je stěhování z
domu, svatba a
mít děti.

Ačkoli načasování hlavních životních událostí, které se odehrávají v rané a střední
dospělosti, se u jednotlivých jedinců podstatně liší, mají nicméně tendenci sledovat
obecnou posloupnost, známou jako společenské hodiny44. Společenské hodiny odkazují na kulturně

6.4 Raná a střední dospělost: budování efektivních životů

317

Kapitola 6 Růst a vývoj

preferoval „správný čas“ pro významné životní události, jako je odstěhování se z domu v dětství,
svatba a děti. Lidé, kteří se podle všeho neřídí
společenskými hodinami (např. mladí dospělí, kteří stále žijí se svými rodiči, jedinci, kteří
se nikdy nevezmou, a páry, které se rozhodnou nemít děti), mohou být vnímáni jako neobvyklí
nebo deviantní a mohou být ostatními stigmatizováni (DePaulo, 2006; Rook, Catalano, &
Dooley, 1989).DePaulo, B. M. (2006). Vyčlenění: Jak jsou svobodní stereotypní, stigmatizovaní
a ignorovaní a přesto žijí šťastně až do smrti. New York, NY: St. Martin’s Press; Rook, K.
S., Catalano, R. C., & Dooley, D. (1989). Načasování významných životních událostí: Dopady
odchýlení se od společenských hodin. American Journal of Community Psychology, 17,
223–258.
Ačkoli to dělají v průměru později než před 20 nebo 30 lety,
většina lidí se nakonec vdá. Manželství je pro partnery prospěšné, a to jak z hlediska
z hlediska duševního zdraví, tak fyzického zdraví. Lidé, kteří jsou sezdáni, udávají větší
životní spokojenost než ti, kteří nejsou sezdáni, a také trpí méně
zdravotními problémy (Gallagher & Waite, 2001; Liu & Umberson, 2008).Gallagher, M., & Waite, L.
J. (2001). Argumenty pro manželství: Proč jsou sezdaní lidé šťastnější, zdravější a lépe
finančně. New York, NY: Random House; Liu, H., & Umberson, D. (2008). Doba
jsou changin“: Manželský stav a rozdíly ve zdraví od roku 1972 do roku 2003.
Journal of Health and Social Behavior, 49, 239–253.
Rozvod je dnes běžnější než před 50 lety. V roce 2003 téměř polovina
manželství ve Spojených státech skončila rozvodem (Bureau of the Census,
2007),Bureau of the Census. (2007). Statistical abstract of the United States 2006 (str.
218). Washington, DC: U.S. Government Printing Office. ačkoli asi tři
čtvrtiny lidí, kteří se rozvedou, se znovu ožení. Většina rozvodů se objevuje u párů ve
věku kolem 20 let, protože mladší lidé často nejsou dostatečně zralí, aby si dobře
vybrali manželství nebo aby manželství vydrželo. Manželství jsou úspěšnější u starších
dospělých a u těch, kteří mají více vzdělání (Goodwin, Mosher, & Chandra,
2010).Goodwin, P. Y., Mosher, W. D., Chandra A. (2010, únor). Manželství a
soužití ve Spojených státech: Statistický portrét založený na cyklu 6 (2002)
Národního průzkumu růstu rodiny. Vital Health Statistics 23(28), 1–45. Retrieved
from National Center for Health Statistics, Centers for Disease Control and
Prevention, website: http://www.cdc.gov/nchs/data/series/sr_23/sr23_028.pdf
Rodičovství také zahrnuje velký a dlouhodobý závazek, který může
způsobit rodičům značný stres. Čas a finance investované do dětí
vytvářejí stres, který často vede ke snížení manželské spokojenosti (Twenge,
Campbell, & Foster, 2003).Twenge, J., Campbell, W., & Foster, C. (2003). Rodičovství
a manželská spokojenost: Meta-analytická recenze. Journal of Marriage and Family, 65(3),
574–583. Tento pokles platí zejména pro ženy, které nesou větší část
břemene výchovy dětí a péče o dům, přestože
stále více také pracují a mají kariéru.

6.4 Raná a střední dospělost: Budování efektivních životů

318

Kapitola 6 Růst a rozvoj

Navzdory výzvám rané a střední dospělosti není většina dospělých ve středním věku
nešťastná. Tyto roky jsou často velmi uspokojivé, protože rodiny byly
založeny, kariéra byla zahájena a určité procento životních cílů bylo
realizováno (Eid & Larsen, 2008).Eid, M., & Larsen, R. J. (Eds.). (2008). Věda o
subjektivní pohodě. New York, NY: Guilford Press.

KLÍČOVÉ ÚKOLY
• Právě v rané a střední dospělosti začíná ubývat svalové síly, reakční doby,
srdečního výdeje a smyslových schopností.
• Jedním z klíčových příznaků stárnutí u žen je pokles plodnosti,
vrcholící menopauzou, která se vyznačuje ukončením
menstruačního období.
• Různá společenská stadia v dospělosti, jako je manželství, rodičovství,
a práce, jsou volně určována společenskými hodinami, kulturně
uznávaným časem pro každou fázi.

VÝHRADY A KRITICKÉ MYSLENÍ
1. Porovnejte své chování, hodnoty a postoje týkající se manželství a
práce s postoji svých rodičů a prarodičů. V čem jsou
vaše hodnoty podobné? V čem se liší?
2. Nakreslete časovou osu vašich vlastních plánovaných nebo preferovaných společenských hodin. Jaké
faktory podle vás více či méně zvýší pravděpodobnost, že budete schopni
časovou osu sledovat?

6.4 Raná a střední dospělost: budování efektivních životů

319

Kapitola 6 Růst a vývoj

6.5 Pozdní dospělost: stárnutí, odchod do důchodu a úmrtí
ÚČELOVÉ CÍLE
1. Přehled fyzických, kognitivních a sociálních změn, které provázejí pozdní
dospělost.
2. Popište psychologické a fyzické důsledky úmrtí.

Viděli jsme, že v průběhu života si většina jedinců dokáže
vytvořit bezpečné vazby, uvažovat kognitivně, sociálně a morálně, vytvářet
rodiny a najít si vhodnou kariéru. Nakonec však, jak lidé vstupují do
svých 60 let a dále, proces stárnutí vede k rychlejším změnám v našich fyzických,
kognitivních a sociálních schopnostech a potřebách a život začíná docházet ke svému přirozenému
závěru, který vede k závěrečnému životnímu stádiu, začínajícímu v 60. letech, známému jako pozdní
dospělost45.
Navzdory skutečnosti, že tělo a mysl se zpomalují, většina starších dospělých přesto
udržuje aktivní životní styl, zůstává stejně šťastná nebo je šťastnější, než když byli
mladší, a stále více si cení svých sociálních vazeb s rodinou a přáteli
(Angner, Ray, Saag, & Allison, 2009).Angner, E., Ray, M. N., Saag, K. G., & Allison, J. J.
(2009). Zdraví a štěstí mezi staršími dospělými: Komunitní studie. Journal
of Health Psychology, 14, 503–512. Kennedy, Mather, and Carstensen (2004)Kennedy,
Q., Mather, M., & Carstensen, L. L. (2004). Role motivace ve věkem podmíněném
pozitivním efektu v autobiografické paměti. Psychological Science, 15, 208–214.
zjistila, že vzpomínky lidí na jejich životy se stávaly pozitivnějšími s věkem, a
Myers a Diener (1996)Myers, D. G., & Diener, E. (1996). Honba za štěstím.
Scientific American, 274(5), 70–72. zjistila, že starší dospělí měli tendenci mluvit více
pozitivně o událostech ve svém životě, zejména o vztazích s přáteli
a rodinou, než mladší dospělí.

Kognitivní změny během stárnutí

45. Konečná fáze života,
začínající přibližně v 65 letech.

Změny spojené se stárnutím neovlivňují všechny stejným způsobem a
nutně nezasahují do zdravého života. Bývalý bubeník Beatles Ringo
Starr oslavil své 70. narozeniny v roce 2010 hraním v Radio City Music Hall a
zpěvák Rolling Stones Mick Jagger (který kdysi údajně řekl: „Raději bych byl mrtvý,
než zpívat „Satisfaction“ v 45 letech“) pokračuje ve svých výkonech, když mu táhne na 70. Golfista
Tom Watson málem vyhrál golfový turnaj British Open 2010 ve věku 59 let,
hrál proti konkurentům ve věku 20 a 30 let. A lidé jako finančník

320

Kapitola 6 Růst a rozvoj

Warren Buffet, americký senátor Frank Lautenberg a herečka Betty Whiteová, každý ve
svých osmdesáti letech, všichni si užívají vysoce produktivní a energický život.
Obrázek 6.12

Stárnutí neovlivňuje všechny stejně. Všichni tito lidé – ve svých šedesáti, sedmdesáti nebo osmdesáti letech – si stále udržují aktivní a
produktivní život.
Zdroje: Jagger photo courtesy of Gonzalo Andrés, http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Mick_Jagger.jpg. Starr
photo courtesy of Tina 63, http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Ringo.jpg. Lautenberg-Pascrell photo courtesy
of Tony, http://www.flickr.com/photos/tonythemisfit/2551278536. Buffet photo courtesy of Mohammad Bahareth,
http://www.flickr.com/photos/mbahareth/3771184817. Watson photo courtesy of Ian Tilbrook,
http://commons.wikimedia.org/wiki/File:2008_Open_Championship_-_Tom_Watson.jpg. White photo courtesy of
Alan Light, http://www.flickr.com/photos/alan-light/211186811.

Výzkumníci začínají lépe chápat faktory, které umožňují některým lidem
stárnout lépe než ostatním. Výzkum například zjistil, že lidé, kteří jsou nejlépe
schopni se dobře přizpůsobit měnícím se situacím v raném věku, jsou také schopni se lépe přizpůsobit
později v životě (Rubin, 2007; Sroufe, Collins, Egeland, & Carlson, 2009).Rubin, L. (2007).
60 on up: The truth about aging in America. Boston, MA: Beacon Press; Sroufe, L. A.,
Collins, W. A., Egeland, B., & Carlson, E. A. (2009). The development of the person: The
Minnesota study of risk and adaptation from birth to adulthood. New York, NY: Guilford
Press. Vnímání také záleží. Lidé, kteří věří, že starší lidé jsou nemocní,
zranitelní a nevrlí, často jednají podle takových přesvědčení (Nemmers,
2005),Nemmers, T. M. (2005). The influence of ageism and ageist stereotypes on the
elderly. Physical & Occupational Therapy in Geriatrics, 22(4), 11-20. and Levy, Slade,

6.5 Late Adulthood: Aging, Retiring, and Bereavement

321

Kapitola 6 Růst a vývoj

Kunkel, and Kasl (2002)Levy, B. R., Slade, M. D., Kunkel, S. R., & Kasl, S. V. (2002).
Dlouhověkost se zvyšovala pozitivním vlastním vnímáním stárnutí. Journal of Personality and
Social Psychology, 83, 261–270. zjistil, že starší lidé, kteří měli pozitivnější
vnímání stárnutí, také žili déle.
V jedné důležité studii týkající se role očekávání v oblasti paměti, Becca Levy
and Ellen Langer (1994)Levy, B., & Langer, E. (1994). Stárnutí bez negativních
stereotypů: Úspěšná paměť v Číně mezi americkými neslyšícími. Journal of
Personality and Social Psychology, 66(6), 989–997. zjistil, že ačkoliv mladí
američtí a čínští studenti vykonávali kognitivní úkoly stejně dobře, starší
Američané vykonávali tyto úkoly podstatně hůře než jejich
čínští kolegové. Dále byl tento rozdíl vysvětlen přesvědčením o
stárnutí – v obou kulturách starší dospělí, kteří věřili, že paměť klesá s
věkem, také vykazovali větší skutečný pokles paměti než starší dospělí, kteří
věřili, že paměť s věkem neklesá. Navíc více starších Američanů
než starších Číňanů věřilo, že paměť klesá s věkem, a jak můžete vidět na
Obrázku 6.13, starší Američané plnili paměťové úkoly hůře.
Obrázek 6.13

Je paměť ovlivňována kulturními stereotypy? Levy a Langer (1994) zjistili, že i když se mladší vzorky
nelišily, starší Američané plnili paměťové úkoly podstatně hůře než starší Číňané, a že
tyto rozdíly byly způsobeny rozdílným očekáváním paměti v obou kulturách.
Zdroj: Adaptace z Levy, B., & Langer, E. (1994). Stárnutí bez negativních stereotypů: Úspěšná paměť v
Číně mezi americkými neslyšícími. Journal of Personality and Social Psychology, 66(6), 989-997.

Zatímco se kdysi věřilo, že téměř všichni starší dospělí trpí
generalizovanou ztrátou paměti, výzkum nyní ukazuje, že zdraví starší dospělí ve skutečnosti
ve skutečnosti zažívají jen některé konkrétní typy paměťových deficitů, zatímco jiné typy

6.5 Pozdní dospělost: Stárnutí, odchod do důchodu a úmrtí

322

Kapitola 6 Pěstování a vývoj

paměť zůstává relativně nedotčená nebo se dokonce může s věkem zlepšovat. Zdá se, že starší dospělí
zpracovávají informace pomaleji – může jim trvat déle, než vyhodnotí
informace a porozumí jazyku, a trvá jim to v průměru déle než
mladším lidem, vybavit si slovo, které znají, i když jsou
dokonale schopni toto slovo rozpoznat, jakmile ho uvidí (Burke, Shafto, Craik, &
Salthouse, 2008).Burke, D. M., Shafto, M. A., Craik, F. I. M., & Salthouse, T. A. (2008).
Jazyk a stárnutí. In The handbook of aging and cognition (3. vyd., s. 373–443).
New York, NY: Psychology Press. Starší dospělí mají také větší potíže s potlačováním
a ovládáním své pozornosti (Persad, Abeles, Zacks, & Denburg, 2002),Persad, C.
C., Abeles, N., Zacks, R. T., & Denburg, N. L. (2002). Inhibiční změny po 60. roce věku
a vztah k měřítkům pozornosti a paměti. The Journals of
Gerontology: Series B: Psychological Sciences and Social Sciences, 57B(3), P223–P232.
díky čemuž například častěji hovoří o tématech, která nejsou relevantní pro
dané téma při konverzaci (Pushkar a kol., 2000).Pushkar, D., Basevitz, P.,
Arbuckle, T., Nohara-LeClair, M., Lapidus, S., & Peled, M. (2000). Sociální chování a
výstižnost mimo cíl u starších lidí. Psychologie a stárnutí, 15(2), 361–374.
Ale pomalejší zpracování a méně přesná výkonná kontrola neznamená vždy
horší paměť, nebo dokonce horší inteligenci. Možná jsou starší lidé částečně pomalejší
protože prostě mají více znalostí. Starší dospělí mají skutečně více
krystalizovaných inteligencí46 – tedy obecných znalostí o světě, jak se odráží v
sémantických znalostech, slovní zásobě a jazyce. V důsledku toho dospělí obecně předčí
mladší lidi v měřítkách historie, geografie, a dokonce v křížovkách,
kde je tato informace užitečná (Salthouse, 2004).Salthouse, T. A. (2004). Co a
kdy kognitivního stárnutí. Současné směry v psychologické vědě, 13(4), 140–144. Právě
tato vynikající znalost v kombinaci s pomalejším a kompletnějším zpracováním
styl, spolu s sofistikovanější pochopení fungování světa
kolem sebe, což dává seniorům výhodu „moudrosti“ nad výhodami
tekuté inteligence47 – schopnost rychle myslet a získávat informace a
abstraktně – které upřednostňují mladé (Baltes, Staudinger, & Lindenberger, 1999;
Scheibe, Kunzmann, & Baltes, 2009).Baltes, P. B., Staudinger, U. M., & Lindenberger,
Praha (1999). Psychologie délky života: Teorie a aplikace na intelektuální fungování.
Annual Review of Psychology, 50, 471-506; Scheibe, S., Kunzmann, U., & Baltes, P.
(2009). Nová území pozitivního vývoje délky života: Moudrost a životní touhy.
In S. J. E. Lopez & C. R. E. Snyder (Eds.), Oxford handbook of positive psychology (2.
ed., s. 171–183). New York, NY: Oxford University Press.
46. Osoba je nahromaděné
obecné znalosti o
svět, včetně sémantiky
znalosti, slovní zásobu a
jazyk.
47. Schopnost myslet a získávat
informace rychle a
abstraktně.

Diferenciální změny v krystalizované versus fluidní inteligence pomáhají vysvětlit, proč
senioři nemusí nutně vykazovat horší výkony při úkolech, které také vyžadují
zkušenosti (tj. krystalizovaná inteligence), i když vykazují horší paměť
celkově. Mladý šachista může myslet rychleji, například, ale více
zkušený šachista má více znalostí, ze kterých může čerpat. Starší dospělí jsou také
efektivnější v chápání nuancí sociálních interakcí než mladší

6.5 Pozdní dospělost: stárnutí, odchod do důchodu a úmrtí

323

Kapitola 6 Růst a vývoj

dospělí jsou, částečně proto, že mají větší zkušenosti se vztahy (BlanchardFields, Mienaltowski, & Seay, 2007).Blanchard-Fields, F., Mienaltowski, A., & Seay, R.
B. (2007). Věkové rozdíly v účinnosti každodenního řešení problémů: starší dospělí
vybírají účinnější strategie pro interpersonální problémy. Deníky
gerontologie: Série B: Psychologické vědy a společenské vědy, 62B(1), P61-P64.

Demence a Alzheimerova choroba
Někteří starší dospělí trpí biologicky založenými kognitivními poruchami, při kterých
je mozek stárnutím tak nepříznivě ovlivněn, že je pro
člověka velmi obtížné dále efektivně fungovat. Demence 48 je definována jako progresivní
neurologické onemocnění, které zahrnuje ztrátu kognitivních schopností natolik významnou, že zasahuje
do každodenního chování, a Alzheimerova choroba49 je forma demence, která v průběhu
let vede ke ztrátě emocí, kognitivních funkcí a fyzického fungování, a která je
nakonec smrtelná. Demence a Alzheimerova choroba jsou nejčastěji pozorovány u
jedinců ve věku 65 let a starších a pravděpodobnost vzniku Alzheimerovy choroby
se po dosažení 65 let přibližně každých 5 let zdvojnásobuje. Po dosažení věku 85 let dosahuje riziko téměř 8%
ročně (Hebert et al., 1995).Hebert, L. E., Scherr, P. A., Beckett, L. A., Albert, M. S.,
Pilgrim, D. M., Chown, M. J.,…Evans, D. A. (1995). Věkově specifický výskyt
Alzheimerovy choroby v komunitní populaci. Journal of the American Medical
Association, 273(17), 1354–1359. Demence i Alzheimerova choroba způsobují
postupný pokles fungování mozkových buněk, které produkují neurotransmiter
acetylcholin. Bez tohoto neurotransmiteru nejsou neurony schopny
komunikovat, takže mozek je stále méně funkční.
Obrázek 6.14 Zdravý mozek (vlevo) versus mozek s pokročilou Alzheimerovou chorobou (vpravo)

48. Progresivní neurologické
onemocnění, které zahrnuje ztrátu
kognitivních schopností, které ovlivňují
sociální a pracovní
fungování.
49. Forma demence, která
vzniká v mozkové
kůře a je v konečném důsledku smrtelná.

Demence a Alzheimerova choroba jsou částečně dědičné, ale přibývá důkazů,
že svou roli hraje i životní prostředí. A současný výzkum nám pomáhá
pochopit, co mohou starší dospělí lidé udělat, aby jim pomohli zpomalit nebo předejít

6.5 Pozdní dospělost: stárnutí, odchod do důchodu a útrapy

324

Kapitola 6 Růst a rozvoj

negativní kognitivní důsledky stárnutí, včetně demence a Alzheimerovy choroby
(Pushkar, Bukowski, Schwartzman, Stack, & White, 2007).Pushkar, D., Bukowski, W.
M., Schwartzman, A. E., Stack, D. M., & White, D. R. (2007). Reakce na
výzvy pozdního věku: strategie pro udržení a posílení kompetencí. New York,
NY: Springer Publishing. Starší dospělí, kteří i nadále udržují svou mysl aktivní
zapojování se do kognitivních aktivit, jako je čtení, hra na hudební nástroje,
navštěvovat přednášky, nebo luštit křížovky, kteří udržují sociální interakce
s ostatními, a kteří se udržují fyzicky fit mají větší šanci
zachování své duševní ostrosti než ti, kteří ji nemají (Čerkas et al., 2008;
Verghese a kol., 2003).Čerkas, L. F., Hunkin, J. L., Kato, B. S., Richards, J. B., Gardner,
J. P., Surdulescu, G. L.,…Aviv, A. (2008). Souvislost mezi fyzickou aktivitou v
volný čas a délka telomer leukocytů. Archiv vnitřního lékařství, 168,
154–158; Verghese, J., Lipton, R., Katz, M. J., Hall, C. B., Derby, C. A.,…Buschke, M.D.
(2003). Volnočasové aktivity a riziko demence u starších osob. New England Journal
1, s. 348, 2508–2516. Stručně řečeno, i když fyzické nemoci může dojít k
kdokoliv, čím více lidí udržuje svůj mozek aktivní a tím více udržují
zdravý a aktivní životní styl, tím zdravější jejich mozek zůstane (Ertel,
Glymour, & Berkman, 2008).Ertel, K. A., Glymour, M. M., & Berkman, L. F. (2008).
Dopady sociální integrace na zachování paměťové funkce v národním měřítku
reprezentativní populace starších lidí v USA. American Journal of Public Health, 98,
1215 – 1220.

Společenské změny během stárnutí: efektivní odchod do důchodu
Vzhledem ke zvýšené průměrné délce života v 21. století mohou starší lidé očekávat
strávit přibližně čtvrtinu života v důchodu. Odchod z kariéry
je velkou životní změnou a může být obdobím, kdy lidé pociťují úzkost,
depresi a další negativní změny v sebepojetí a v sebeidentitě. Na druhé straně
může důchod sloužit také jako příležitost k pozitivnímu
přechodu z pracovních a kariérních rolí do silnějších rodinných a komunitních rolí
a ty mohou mít pro jednotlivce řadu pozitivních výsledků.
Důchod může být úlevou pro lidi, kteří pracovali v nudných nebo fyzicky
náročných zaměstnáních, zejména pokud mají jiné možnosti stimulace a
vyjádření vlastní identity.
Psycholog Mo Wang (2007)Wang, M. (2007). Profilování důchodců v důchodu
proces přechodu a přizpůsobení: Zkoumání vzorů podélných změn
psychické pohody důchodců. Journal of Applied Psychology, 92(2), 455–474.
sledoval pohodu 2 060 lidí ve věku 51 až 61 let během
8letého období a učinil následující doporučení, aby se důchodová
fáze stala pozitivní:

6.5 Pozdní dospělost: stárnutí, odchod do důchodu a útrapy

325

Kapitola 6 Růst a rozvoj

1. Pokračovat v práci na částečný úvazek po odchodu do důchodu, aby se pozvolna
dostávali do důchodového stavu.
2. Plánovat odchod do důchodu – to je dobrý nápad finančně, ale také vytvářet
plány na začlenění dalších druhů práce nebo koníčků do
života po zaměstnání má smysl.
3. Jít s někým do důchodu – pokud je důchodce stále ženatý, je dobrý nápad
jít do důchodu současně s manželem, aby lidé mohli i nadále
pracovat na částečný úvazek a společně dodržovat důchodový plán.
4. Mít šťastné manželství – lidé s manželskými problémy mají tendenci považovat
odchod do důchodu za více stresující, protože nemají pozitivní domov
život, kam by se mohli vrátit, a nemohou již hledat útočiště v dlouhé pracovní době.
Páry, které pracují na svých manželstvích, mohou svůj odchod do důchodu hodně
usnadnit.
5. Postarat se o fyzické a finanční zdraví – zdravý finanční plán a
dobré fyzické zdraví mohou zajistit zdravý, klidný odchod do důchodu.
6. Jít do předčasného důchodu ze stresujícího zaměstnání – lidé, kteří zůstávají ve stresujícím zaměstnání kvůli
strachu, že přijdou o důchod nebo nebudou moci najít práci
někde jinde, se cítí v pasti. Toxické prostředí si může na zaměstnanci vybrat krutou
emocionální daň. Předčasný odchod z neuspokojující práce
může z odchodu do důchodu učinit úlevu.
7. Odchod „včas“ – předčasný nebo pozdní odchod do důchodu může způsobit, že se lidé cítí
„nesynchronizovaní“ nebo mají pocit, že nedosáhli svých cílů.
Zatímco těchto sedm tipů je užitečných pro hladký přechod do důchodu, Wang
také poznamenává, že lidé bývají přizpůsobiví a že bez ohledu na to, jak to dělají,
důchodci se nakonec přizpůsobí svému novému životnímu stylu.

Smrt, umírání a útrapy
Život zahrnuje vypořádání se s vlastní smrtelností a smrtelností našich blízkých. Ve své knize On
Smrt a umírání (1997),Kübler-Ross, E. (1997). O smrti a umírání. New York, NY:
Scribner. Elizabeth Kübler-Ross popisuje pět fází zármutku, kterými lidé
procházejí při zápolení s vědomím, že oni nebo někdo jim blízký umírá:
1. Popírání: „Cítím se dobře.“ „To se nemůže dít; ne mně.“
2. Hněv: „Proč mně? To není fér!“ „Jak se mi to může stát?“ „Kdo je
na vině?“
3. Smlouvání: „Jen mě nechte žít, abych viděla své děti maturovat.“ „Udělala bych
cokoliv ještě pár let.“ „Dala bych své životní úspory, kdyby…“
4. Deprese: „Jsem tak smutná, proč se s něčím obtěžovat?“ „Umřu.
Jaký to má smysl?“ „Chybí mi moji milovaní – proč pokračovat?“
5. Přijetí: „Vím, že můj čas přišel; už je skoro můj čas.“

6.5 Pozdní dospělost: stárnutí, odchod do důchodu a úmrtí

326

Kapitola 6 Růst a rozvoj

Navzdory popularitě Rossové roste počet kritiků její teorie, kteří
tvrdí, že její pětistupňová sekvence je příliš svazující, protože postoje k
bylo zjištěno, že smrt a umírání se velmi liší napříč kulturami a náboženstvími a
tyto variace činí proces umírání odlišným podle kultury (Bonanno,
2009) Bonanno, G. Druhá strana smutku: Co nová věda o úmrtí
vypráví o životě po ztrátě. New York, NY: Základní knihy. Jako příklad lze uvést japonštinu
Američané krotí svůj žal (Corr, Nabe, & Corr, 2009)Corr, C. A., Nabe, C. M., &
Corr, D. M. (2009). Smrt a umírání: Život a život (6. vyd.). 2. vyd. Belmont, CA: Wadsworth.
aby nezatěžovali ostatní lidi svou bolestí. Naproti tomu Židé dodržují 7 dní,
veřejně vyhlášené období smutku. V některých kulturách jsou starší lidé pravděpodobnější
žít a zvládat sám, nebo snad jen se svým manželem, zatímco v jiných
kulturách, jako je hispánská kultura, je u starších lidí pravděpodobnější, že žijí
se svými syny a dcerami a dalšími příbuznými, a tato sociální podpora pro ně může vytvořit
lepší kvalitu života (Diaz-Cabello, 2004).Diaz-Cabello, N. (2004). Hispánský způsob umírání:
Tři rodiny, tři perspektivy, tři kultury. Nemoc,
Krize, & Ztráta, 12(3), 239–255.
Margaret Stroebe a její kolegové (2008)Stroebe, M. S., Hansson, R. O., Schut, H.,
& Stroebe, W. (2008). Výzkum úmrtí: Současné perspektivy. In M. S.
Stroebe, R. O. Hansson, H. Schut, & W. Stroebe (Eds.), Handbook of bereavement
research and practice: Advances in theory and intervention (pp. 3–25). Washington, DC:
American Psychological Association. zjistila, že ačkoli se většina lidí přizpůsobila
ztrátě milovaného člověka, aniž by vyhledala odbornou léčbu, mnozí měli
zvýšené riziko úmrtí, zejména v prvních týdnech a měsících po
ztrátě. Tito výzkumníci také zjistili, že lidé procházející procesem truchlení
proces trpěl více fyzickými a psychickými příznaky a nemocemi a užíval
více lékařských služeb.
Zdravotní stav přeživších během konce života je ovlivněn faktory, jako jsou
okolnosti smrti milované osoby, individuální osobnosti a
způsoby zvládání. Osoby sloužící jako pečovatelé partnerům nebo jiným rodinným příslušníkům
kteří jsou nemocní často zažívají velké množství stresu sami, takže
proces umírání ještě více stresující. Navzdory traumatu ze ztráty milované osoby,
lidé se zotavují a jsou schopni pokračovat v efektivním životě. Zármutkový zásah
programy mohou výrazně pomoci lidem vyrovnat se v období úmrtí
(Neimeyer, Holland, Currier, & Mehta, 2008).Neimeyer, R. A., Holland, J. M., Currier,
J. M., & Mehta, T. (2008). Význam rekonstrukce v pozdějším životě: Směrem ke kognitivněkonstruktivistickému přístupu k terapii zármutku. Gallagher-Thompson, A. Steffen, & L.
Thompson (Eds.), Příručka behaviorálních a kognitivních terapií se staršími dospělými (pp.
264-277). New York, NY: Springer Verlag.

6.5 Pozdní dospělost: stárnutí, odchod do důchodu a útrapy

327

Kapitola 6 Růst a rozvoj

KLÍČOVÉ TAKEAWAYS
• Většina starších dospělých si udržuje aktivní životní styl, zůstává stejně šťastná nebo
šťastnější, jako když byli mladší, a stále více si cení jejich sociální
spojení s rodinou a přáteli
• Přestože starší dospělí mají celkově pomalejší kognitivní zpracování (tekutiny)
inteligence), jejich zkušenost v podobě krystalizace
inteligence – nebo existující znalosti o světě a schopnost
používat – je udržován a dokonce posílen během stáří.
• Očekávání změny stárnutí se liší napříč kulturami a mohou
ovlivnit, jak lidé reagují na stárnutí.
• Část starších lidí trpí nemocemi mozku souvisejícími s věkem, jako jsou
demence, progresivní neurologické onemocnění, které zahrnuje významné
ztráta kognitivních schopností a Alzheimerova choroba, fatální forma
demence, která souvisí se změnami v mozkové kůře.
• Dvě významné sociální fáze v pozdní dospělosti jsou odchod do důchodu a
vypořádávání se se zármutkem a ztrátou. Studie ukazují, že dobře plánované
důchod může být příjemným zážitkem.
• Značný počet lidí prochází procesem truchlení jsou v
zvýšené riziko úmrtnosti a tělesných a duševních onemocnění, ale zármutek
poradenství může být efektivní při pomoci těmto lidem vyrovnat se s jejich ztrátou.

EXERCIZE A KRITICKÉ MYŠLENÍ
1. Jak se na stárnutí dívají lidé ve vaší kultuře? Co jsou stereotypy
tam o seniorech? Existují jiné způsoby, které lidé ve vašem
společnost by se mohla naučit přemýšlet o stárnutí, které by bylo prospěšnější?
2. Na základě informací, které jste si přečetli v této kapitole, co byste
říct svým rodičům o tom, jak mohou nejlépe udržovat zdravou fyzickou a
kognitivní funkce do pozdní dospělosti?

6.5 Pozdní dospělost: stárnutí, odchod do důchodu a úmrtí

328

Kapitola 6 Růst a vývoj

6.6 Shrnutí kapitoly
Vývoj začíná početím, když spermie od otce oplodní vajíčko
od matky vytvářející nový život. Z výsledné zygoty vyroste embryo a
pak plod.
Děti se rodí připravené s reflexy a kognitivními schopnostmi, které přispívají k jejich
přežití a růstu.
Piagetův etapový model kognitivního vývoje navrhuje, aby se děti učily prostřednictvím
asimilace a ubytování a aby kognitivní vývoj probíhal podle specifických
sekvenčních fází: senzoricko-motorických, předoperačních, konkrétních operačních a formálních
operačních.
Důležitou součástí vývoje je dosažení sociálních dovedností, včetně
formování sebepojetí a připoutanosti.
Dospívání zahrnuje rychlé fyzické změny, včetně puberty, a také
pokračující kognitivní změny. Morální vývoj pokračuje i v dospívání. V
západních kulturách se dospívání prolíná s nastupující dospělostí, obdobím od věku
18 do poloviny 20. let.
Síla svalů, reakční doba, srdeční výdej a smyslové schopnosti začínají pomalu
klesat v časné a střední dospělosti. Plodnost, zejména u žen, také
klesá a ženy nakonec zažívají menopauzu.
Většina starších dospělých si udržuje aktivní životní styl – zůstávají šťastní nebo šťastnější, než
byli, když byli mladší – a stále více si cení svých sociálních vazeb
s rodinou a přáteli.
Ačkoli starší dospělí mají celkově pomalejší kognitivní zpracování (inteligence tekutin),
jejich zkušenosti v podobě krystalizované inteligence, nebo existující znalosti
o světě a schopnosti ho využívat, se udržují a dokonce posilují
během stárnutí. Část starších lidí trpí nemocemi mozku souvisejícími s věkem, jako je
demence a Alzheimerova choroba.

329

Kapitola 7 Učení

Kapitola 7
Učení

331

Kapitola 7 Učení

Můj příběh posttraumatické stresové poruchy
Je to kontinuální výzva žijící s posttraumatickou stresovou poruchou (PTSD), a já jsem trpěl tím pro většinu
mého života. Můžu se teď ohlédnout a jemně se smát všem lidem, kteří si mysleli, že jsem měl perfektní život. Byl jsem mladý,
krásná, a talentovaná, ale bez jejich vědomí, byla jsem terorizována nediagnostikovaným vysilujícím mentálem
onemocnění.
Poté, co byl řádně diagnostikován s PTSD ve věku 35, Vím, že tam není jeden aspekt mého života, který odešel
nedotčeni touto duševní nemocí. Můj PTSD spustilo několik traumat, především sexuální útok
na hrotu nože, který mě zanechal v domnění, že zemřu. Po tom útoku už bych nikdy nebyl stejný. Pro mě tam nebyl žádný
bezpečné místo na světě, ani můj domov. Šel jsem na policii a podal oznámení. Přišli se podívat poradci pro znásilnění
mě, když jsem byl v nemocnici, ale odmítl jsem jejich pomoc, přesvědčen, že jsem to nepotřeboval. To by bylo nejvíce
poškozující rozhodnutí mého života.
Měsíce po útoku jsem nemohl zavřít oči, aniž bych si představil tvář útočníka. Trpěl jsem
děsivé flashbacky a noční můry. Čtyři roky po útoku jsem nemohla spát sama ve svém domě. I
posedle kontroloval okna, dveře a zámky. V sedmnácti letech jsem prodělal první záchvat paniky. Brzy jsem se stal
nemožnost opustit byt po celé týdny, náhlé ukončení mé modelingové kariéry. To se právě stalo způsobem
života. Roky plynuly, když jsem měl málo nebo vůbec žádné příznaky, a vedl jsem to, co jsem si myslel, že je docela normální život, jen
v domnění, že mám „problém s panikou“.
Pak další traumatická událost retriggered PTSD. Bylo to, jako by se minulost vypařila, a já byl zpět v
místo mého útoku, jen teď jsem měl nekontrolovatelné myšlenky na někoho, kdo vstoupil do mého domu a poškodit můj
dcera. Viděl jsem násilné obrazy pokaždé, když jsem zavřel oči. Ztratil jsem veškerou schopnost soustředit se nebo dokonce dokončit
jednoduché úkoly. Normálně společensky jsem se přestala snažit najít si přátele nebo se zapojit do své komunity. Často jsem se cítila
dezorientovaná, zapomínala jsem, kde nebo kdo jsem. Na dálnici jsem zpanikařila a přestala jsem být schopná řídit, znovu
končila kariéra. Měla jsem pocit, jako bych úplně ztratila rozum. Nějakou dobu se mi dařilo udržet se
venku, ale pak jsem zase přestala být schopná opustit svůj dům.
Kolem této doby mi byla diagnostikována PTSD. Nedokážu vám vyjádřit obrovskou úlevu, kterou jsem cítila, když jsem zjistila,
že můj stav je skutečný a léčitelný. Poprvé za 32 let jsem se cítila v bezpečí. Užívání léků a podstupování
behaviorální terapie znamenalo zlom v mém znovuzískání kontroly nad životem. Znovu si buduji uspokojivou
kariéru umělkyně a svůj život si užívám. Svět je pro mě nový a není omezen omezující vizí
úzkosti. Ohromuje mě, když si vzpomenu, jaký byl můj život před pouhým rokem a jak daleko jsem došla.
Pro mě neexistuje lék, žádné konečné uzdravení. Ale jsou věci, které mohu udělat, abych zajistila, že nikdy nebudu muset trpět jako
předtím, než mi byla diagnostikována PTSD. Už nejsem vydán na milost a nemilost své poruše a dnes bych tu nebyl,
kdybych neměl správnou diagnózu a léčbu. Nejdůležitější je vědět, že nikdy není pozdě na to,

332

Kapitola 7 Učení

vyhledat pomoc. (Philips, 2010)Philips, P. K. (2010). Můj příběh o přežití: Boj s PTSD. Asociace úzkostných poruch
Ameriky. Přečteno z http://www.adaa.org/living-with-anxiety/personal-stories/my-story-survivalbattling-ptsd

Tématem této kapitoly je učení se 1 – relativně trvalá změna znalostí nebo
chování, která je výsledkem zkušeností. I když by vás mohlo napadnout učit se v termínech
toho, co potřebujete udělat před nadcházející zkouškou, znalostí, které si odnesete
ze svých hodin, nebo nových dovedností, které získáte praxí, tyto
změny představují pouze jednu složku učení. Učení je ve skutečnosti široké téma
které se používá k vysvětlení nejen toho, jak získáváme nové znalosti a chování, ale
také široké škály dalších psychologických procesů včetně vývoje
vhodného i nevhodného sociálního chování, a dokonce i toho, jak může člověk
získat vysilující psychickou poruchu, jako je PTSD.
Učení je možná nejdůležitější lidská
schopnost. Učení nám umožňuje vytvářet efektivní životy tím, že
Obrázek 7.1 Watson a
jsme schopni reagovat na změny. Učíme se vyhýbat
Skinnerovi
dotýkání se horkých kamen, hledání cesty ze školy domů,
a vzpomínání na to, kteří lidé nám v
minulosti pomohli a kteří lidé byli nevlídní. Bez
schopnosti učit se z našich zkušeností by náš život byl
pozoruhodně nebezpečný a neefektivní. Principy
učení lze také použít k vysvětlení široké škály
sociálních interakcí, včetně sociálních dilemat, ve kterých
lidé činí důležitá a často sobecká rozhodnutí
John B. Watson (vpravo) a B. F.
o tom, jak se chovat pomocí výpočtu nákladů a
Skinner (vlevo) byli přeborníci
přínosů různých výsledků.
behavioristická škola
učení.

1. Relativně trvalá
změna znalostí nebo
chování v důsledku zkušenosti.
2. Schopnost spojovat podněty
(změny, které se vyskytují v našem
prostředí) s odpověďmi
(chování nebo jiné akce).

Studium učení je úzce spojeno s
behavioristickou školou psychologie, ve které bylo chápáno jako
alternativní vědecký pohled na selhání
introspekce. Behavioristé, včetně Johna B.
Watsona a B. F. Skinnera, zaměřili svůj výzkum
výhradně na chování, s vyloučením jakýchkoli druhů
mentálních procesů. Pro behavioristy je základním
aspektem učení proces podmínění2—schopnost
spojovat podněty (změny, které se vyskytují v
prostředí) s reakcemi (chování nebo jiné akce).

Zdroje: Watson photo courtesy
of Amaro Studios,
http://www.flickr.com/photos/
39584782@N08/4198517298.
Skinner photo courtesy of
pto0413, http://www.flickr.com/
photos/pto0413/4776302017/in/
photostream.

333

Kapitola 7 Učení

Ale podmiňování je jen jeden typ učení. Zvážíme i jiné typy,
včetně učení pomocí vhledu, jakož i pozorování (známé také jako
modelování). V každém případě uvidíme nejen to, co se psychologové naučili
témata, ale také důležitý vliv, který má učení na mnoho aspektů naší
každodenní život. A uvidíme, že v některých případech může být učení maladaptivní-pro
případ, kdy osoba jako P. K. Philips neustále zažívá rušivé
vzpomínky a emocionální reakce na negativní událost.

334

Kapitola 7 Učení

7.1 Učení podle asociací: klasické kondicionování
ÚČELOVÉ CÍLE
1. Popište, jak Pavlovova raná práce v klasickém podmiňování ovlivnila
pochopení učení.
2. Přezkoumat pojmy klasického podmiňování, včetně nepodmíněného
podnět (US), podmíněný podnět (CS), bezpodmínečná odpověď (UR),
a podmíněné odezvy (CR).
3. Vysvětlete role, které zánik, zobecnění a diskriminace
hrát v podmíněném učení.

Pavlov předvádí kondicionování u psů
Na počátku 20. století ruský fyziolog Ivan Pavlov (1849–1936)
studoval trávicí systém psů, když si všiml zajímavého
behaviorální fenomén: Psi začali slinit, když laboratorní technici, kteří
normálně krmil je vstoupil do místnosti, i když psi ještě nedostal
jakékoli potraviny. Pavlov si uvědomil, že psi slintali, protože věděli, že
se chystali nakrmit; psi si začali spojovat příchod techniků
s jídlem, které brzy následovalo jejich vzhled v místnosti.
Se svým týmem výzkumníků začal Pavlov studovat
tento proces podrobněji. Vedl řadu
experimenty, ve kterých během řady pokusů, psi
byly vystaveny zvuku bezprostředně před obdržením
potraviny. Systematicky kontroloval nástup
zvuk a načasování dodávky potravin a
zaznamenané množství slinění psů. Zpočátku
psi slintali pouze tehdy, když viděli nebo cítili potravu,
ale po několika párování zvuk a jídlo, je
psům se začaly sbíhat sliny, jakmile uslyšeli zvuk.
Zvířata se naučila spojovat zvuk s
potraviny, které následovaly.

3. Učení, které nastane, když
neutrální podnět (např. tón)
se spojí s
podnět (např., jídlo), který
přirozeně vyvolává chování.

Obrázek 7.2 Ivan Pavlov

Pavlov určil fundamentální asociativu
proces učení zvaný klasické podmiňování. Klasika
podmínění3 odkazuje na učení, které nastane, když
neutrální podnět (např. tón) spojí se podnětem (např. potravou), který přirozeně

335

Kapitola 7 Učení

produkuje chování. Po naučení se asociace je
dříve neutrální podnět dostačující k
produkování chování.

Výzkum Ivana Pavlova významně přispěl
k našemu
chápání učení.

Jak můžete vidět na obrázku 7.3 „4-panelový obraz píšťalky
Zdroj: Foto s laskavým svolením LIFE
a Dog“, psychologové používají specifické termíny k identifikaci
Photo Archive,
podnětů a reakcí v klasickém podmiňování. http://commons.wikimedia.org/
Nepodmíněný podnět (US)4 je něco (například wiki/File:Ivan_Pavlov_LIFE.jpg.
jídlo), co spouští přirozenou reakci a
nepodmíněná odpověď (UR)5 je přirozeně se vyskytující
odpověď (například slinění), která následuje po nepodmíněném
podnětu. Podmíněný podnět (CS)6 je neutrální podnět, který poté, co je
opakovaně prezentován před nepodmíněným podnětem, vyvolává podobnou reakci jako
nepodmíněný podnět. V Pavlovově experimentu zvuk tónu sloužil jako
podmíněný podnět, který po naučení vyvolal podmíněnou odezvu
(CR)7, což je získaná odezva na dříve neutrální podnět. Všimněte si, že UR
a CR jsou stejné chování – v tomto případě slinění – ale jsou jim dána
odlišná jména, protože jsou produkovány různými podněty (USA a CS,
resp.).
Obrázek 7.3 Čtyřpanelový obraz píšťaly a psa

4. Něco (např. jídlo), co
přirozeně vyvolá odezvu.
5. Přirozeně se vyskytující
odezva (např. slinění)
která následuje po nepodmíněném
podnětu.
6. Neutrální podnět, který poté, co
byl opakovaně prezentován
před nepodmíněným
podnětem, začne evokovat
podobnou odezvu jako
nepodmíněný podnět.
7. Získaná odezva na
dříve neutrální podnět.

Vlevo nahoře: Před podmíněním nepodmíněný podnět (US) přirozeně vyvolá nepodmíněnou odezvu (UR).
Vpravo nahoře: Před podmíněním neutrální podnět (píšťala) nevyvolává odpověď slinění. Dole
vlevo: Podmíněný podnět (US), v tomto případě potravina, je opakovaně prezentován bezprostředně po neutrálním

7.1 Učení podle asociace: Klasické podmiňování

336

Kapitola 7 Učení

podnět. Vpravo dole: Neutrální podnět (nyní známý jako podmíněný podnět nebo CS) je po učení
dostatečné pro vytvoření podmíněných reakcí (CR).

Kondicionování je evolučně prospěšné, protože umožňuje organismům vyvíjet
očekávání, která jim pomohou připravit se na dobré i špatné události. Imagine, for
například, že zvíře nejprve ucítí novou potravu, sní ji a pak onemocní. Pokud
zvíře se může naučit spojovat vůni (CS) s jídlem (US), pak to bude rychle
naučte se, že jídlo vytváří negativní výsledek, a nejezte ho příště.

Perzistence a zánik kondicionování
Poté, co prokázal, že učení může nastat prostřednictvím asociace, Pavlov
přesunuta na studium proměnných, které ovlivnily sílu a vytrvalost
kondicionování. V některých studiích, po kondicionování došlo, Pavlov
prezentoval zvuk opakovaně, ale bez prezentace jídla poté. Obrázek
7.4 „Akvizice, zánik a spontánní zotavení“ ukazuje, co se stalo. As
můžete vidět, po intimní akvizice (učení) fáze, ve které kondicionování
došlo, když CS byl pak prezentován sám, chování rychle
zmenšil-psi sliny méně a méně na zvuk, a nakonec zvuk
nevyvolala vůbec slinění. Zánik zemí8 odkazuje na snížení v reakci na to, že
nastane, když podmíněný podnět je prezentován opakovaně bez nepodmíněného
podnět.
Obrázek 7.4 Akvizice, zánik a spontánní zotavení

8. Snížení odpovědí
který nastane, když
podmíněný stimul je
opakovaně bez
nepodmíněný podnět.

Akvizice: CS a USA jsou opakovaně spárovány a chování se zvyšuje. Zánik: CS je
opakovaně prezentovány samostatně, a chování pomalu klesá. Spontánní uzdravení: Po pauze, kdy je CS
opět prezentovány samostatně, chování může opět dojít a pak opět vykazují vyhynutí.

7.1 Učení podle asociace: Klasické podmínění

337

Kapitola 7 Učení

Přestože na konci prvního období vyhynutí CS
již nevyvolávala slinění, účinky podmiňování zcela nezmizely. Pavlov zjistil,
že po pauze zvuk tónu opět vyvolal slinění, i když v menší
míře než před vyhynutím. Nárůst odezvy na CS po
pauze po vyhynutí je znám jako spontánní uzdravení9. Když Pavlov znovu
představil samotné CS, chování opět vykazovalo vyhynutí, dokud opět
nezmizelo.
I když chování vymizelo, vyhynutí není nikdy úplné. Pokud se o
podmiňování znovu někdo pokusí, zvíře se nové asociace naučí mnohem
rychleji než poprvé.
Pavlov také experimentoval s představením nových podnětů, které byly podobné, ale ne
totožné s původním podmíněným podnětem. Například pokud by byl pes
podmíněn poškrábáním před příchodem potravy, podnět by byl
změněn spíše na tření než škrábání. Zjistil, že psi také
slinili při prožívání podobného podnětu, procesu známého jako generalizace.
Generalizace10 odkazuje na tendenci reagovat na podněty, které se podobají původnímu
podmíněnému podnětu. Schopnost generalizovat má důležitý evoluční
význam. Pokud sníme nějaké červené bobule a je nám z nich špatně, bylo by dobré
si to dvakrát rozmyslet, než sníme nějaké fialové bobule. I když bobule nejsou
úplně stejné, přesto jsou podobné a mohou mít stejné negativní
vlastnosti.

9. Nárůst reakce na
podmiňovaný podnět (CS)
po pauze, která následuje
vyhynutí.
10. Tendence reagovat na
podněty, které se podobají
původnímu podmiňovanému podnětu.

Lewicki (1985)Lewicki, P. (1985). Nevědomé zkreslující účinky jednotlivých instancí na
následné úsudky. Journal of Personality and Social Psychology, 48, 563–574.
provedl výzkum, který prokázal vliv generalizace podnětů a
jak rychle a snadno se to může stát. V jeho experimentu středoškoláci nejprve
měli krátkou interakci s experimentátorkou, která měla krátké vlasy a brýle.
Studie byla nastavena tak, že studenti museli experimentátorce položit otázku,
a (podle náhodného zadání) experimentátor reagoval buď
negativně, nebo neutrálně vůči studentům. Pak bylo studentům řečeno, aby
šli do druhé místnosti, ve které byli přítomni dva experimentátoři, a přistoupili
ke kterémukoli z nich. Výzkumníci to však zařídili tak, aby jeden ze dvou
experimentátorů vypadal hodně jako původní experimentátor, zatímco ten druhý
ne (měla delší vlasy a žádné brýle). U studentů byla podstatně větší pravděpodobnost,
že se vyhnou experimentátorce, která vypadala jako předchozí experimentátor, když se k nim
experimentátorka chovala negativně, než když se k nim chovala
neutrálněji. Účastníci vykazovali generalizaci podnětů tak, že nová,
podobně vypadající experimentátorka vyvolala u
účastníků stejnou negativní odezvu jako experimentátorka v předchozím sezení.

7.1 Učení podle sdružení: klasické podmiňování

338

Kapitola 7 Učení

Odvrácenou stranou generalizace je diskriminace11 – tendence reagovat odlišně
na podněty, které jsou podobné, ale ne identické. Pavlovovi psi se například rychle naučili,
aby slintali, když uslyšeli specifický tón, který předcházel jídlu, ale ne
slyšet podobné tóny, které nikdy nebyly spojovány s jídlem. Diskriminace je
také užitečné – pokud fialové bobule vyzkoušíme, a pokud nám z nich nebude špatně, budeme
být schopen rozlišovat v budoucnu. A můžeme se naučit, že i když
dva lidé v naší třídě, Courtney a Sarah, mohou vypadat hodně podobně, jsou
nicméně různí lidé s různými osobnostmi.
V některých případech může existující podmíněný stimul sloužit jako nepodmíněný stimul pro
párování s novým podmíněným stimulem – procesem známým jako druhý řád
podmínění12. V jedné z Pavlovových studií například poprvé podmiňoval
psi slinit na zvuk, a pak opakovaně spároval nový CS, černý čtverec,
se zvukem. Nakonec zjistil, že psi by sliny při pohledu na
černý čtverec sám, i když to nikdy nebylo přímo spojené s jídlem.
Sekundární kondicionéry v každodenním životě patří naše atrakce na věci, které stojí
pro nebo nám připomínají něco jiného, jako když se cítíme dobře v pátek, protože to
se stala spojena s výplatou, kterou dostáváme v ten den, který sám je
podmíněný stimul pro potěšení, které nám výplata koupí.

Role přírody v klasickém kondicionování
Jak jsme viděli v kapitole 1 „Zavádění psychologie“, vědci spojeni s
behavioralistická škola tvrdila, že veškeré učení je řízeno zkušenostmi, a že
příroda nehraje žádnou roli. Klasická kondice, která je založena na učení prostřednictvím
zkušenosti, představuje příklad významu životního prostředí. Ale
klasické podmiňování nelze zcela chápat z hlediska zkušenosti. Nature
také hraje svou roli, protože naše evoluční historie nám umožnila lépe se naučit některé
asociace než jiné.

11. Tendence reagovat
odlišně na podněty, které jsou
podobné, ale ne identické.
12. Kondicionování, které nastává, když
existující podmíněný
podnět slouží jako
nepodmíněný podnět pro
nový podmíněný podnět.
13. Silný a iracionální strach z
konkrétního objektu, aktivity nebo
situace.

Kliničtí psychologové využívají klasické podmiňování k vysvětlení učení se
fobie13 – silného a iracionálního strachu z konkrétního objektu, aktivity nebo situace. Pro
příklad, řízení auta je neutrální událost, která by normálně u většiny lidí nevyvolala
reakci strachu. Ale pokud by člověk zažil záchvat paniky, při kterém
náhle zažil silné negativní emoce při řízení, může se naučit
spojovat řízení s panickou reakcí. Z řízení se stalo CS, které nyní
vytváří reakci strachu.
Psychologové také zjistili, že lidé nevyvíjejí fobie jen z
čehokoliv. I když se u lidí může v některých případech vyvinout řidičská fobie, je u nich
větší pravděpodobnost, že se u nich vyvinou fobie z předmětů (jako jsou hadi, pavouci, výšky a
otevřené prostory), které byly v minulosti pro lidi nebezpečné. V moderním životě je to

7.1 Učení podle asociace: klasické kondicionování

339

Kapitola 7 Učení

vzácné případy, kdy člověka kousnou pavouci nebo hadi, kdy padá ze stromů nebo budov, nebo
být napaden predátorem na otevřeném prostranství. Být zraněn při jízdě v autě nebo
pořezání nožem je mnohem pravděpodobnější. Ale v naší evoluční minulosti,
možnost uštknutí hady nebo pavouky, pádu ze stromu nebo uvěznění
v otevřeném prostoru byly důležité evoluční obavy, a proto lidé jsou
stále evolučně připraven učit se tyto asociace nad ostatními (Öhman &
Mineka, 2001; LoBue & DeLoache, 2010).Öhman, A., & Mineka, S. (2001). Obavy,
fobie a připravenost: Směrem k rozvinutému modulu učení strachu a strachu.
Psychological Review, 108(3), 483-522; LoBue, V., & DeLoache, J. Superior
detekce hrozících podnětů v kojeneckém věku. Vývojová věda, 13(1), s. 221–228.
Dalším evolučně významným typem kondicionování je kondicionování související s
potraviny. John Garcia a jeho kolegové ve svém důležitém výzkumu o podmiňování potravin
(Garcia, Kimeldorf, & Koelling, 1955; Garcia, Ervin, & Koelling, 1966)Garcia, J.,
Kimeldorf, D. J., & Koelling, R. A. (1955). Podmíněná averze k sacharinu vyplývající
z expozice gama záření. Science, 122, 157-158; Garcia, J., Ervin, F. R., &
Koelling, R. A. (1966). Učení s prodlouženým zpožděním posilování. Psychonomické
Science, 5(3), 121-122. se pokusilo podmiňovat krysy tím, že prezentovaly buď chuť,
zrak, nebo zvuk jako neutrální podnět před tím, než byly krysám podávány léky (USA)
z nichž se jim dělalo nevolno. Garcia zjistil, že podmiňování chutí je extrémně
silné – krysa se naučila vyhýbat chuti spojené s nemocí, i když
nemoc nastala o několik hodin později. Ale podmiňování behaviorální reakce
nevolnosti na pohled nebo zvuk bylo mnohem obtížnější. Tyto výsledky odporovaly
myšlence, že podmiňování nastává zcela v důsledku environmentálních událostí, takže
by se vyskytovalo stejně pro jakýkoli druh nepodmíněného podnětu, který by následoval po jakémkoliv
druhu podmíněného stimulu. Garciův výzkum spíše ukázal, že na genetice
záleží – organismy jsou evolučně připravené naučit se některé asociace
snadněji než jiné. Můžete vidět, že schopnost spojovat pachy s nemocí je
důležitým mechanismem přežití, který umožňuje organismu rychle se naučit vyhýbat
potravinám, které jsou jedovaté.
Klasické podmiňování bylo také použito k vysvětlení zkušenosti
posttraumatické stresové poruchy (PTSD), jako v případě P. K. Philipse popsaném v
otvíráku kapitoly. PTSD je těžká úzkostná porucha, která se může rozvinout po vystavení
děsivé události, jako je hrozba smrti (American Psychiatric Association,
1994).American Psychiatric Association. (2000). Diagnostický a statistický manuál
duševních poruch (4. vyd., text rev.). Washington, DC: Autor. PTSD nastává, když si
jedinec vytvoří silnou asociaci mezi situačními faktory, které
traumatickou událost obklopily (např. vojenské uniformy nebo zvuky nebo pachy
války) a USA (samotné děsivé trauma). V důsledku kondice, bytí
vystaven, nebo dokonce přemýšlet o situaci, ve které došlo k traumatu (
CS), se stává dostačující k produkci ČR těžké úzkosti (Keane, Zimering, &
Caddell, 1985).Keane, T. M., Zimering, R. T., & Caddell, J. M. (1985). A behaviorální

7.1 Učení podle asociací: klasické kondicionování

340

Kapitola 7 Učení

formulace posttraumatické stresové poruchy u vietnamských veteránů. Chování
Terapeut, 8(1), 9–12.
Obrázek 7.5

Posttraumatická stresová porucha (PTSD) představuje případ klasické kondice na těžké trauma, které
snadno nevyhyne. V tomto případě se původní reakce na strach, prožitá během boje, stala kondicionovanou na
hlasitý zvuk. Když osoba s PTSD slyší hlasitý zvuk, prožívá reakci na strach, i když je nyní
daleko od místa původního traumatu.
Foto © Thinkstock

PTSD se vyvíjí, protože emoce prožité během události vyvolaly
nervovou aktivitu v amygdale a vytvořily silné podmíněné učení. V
silné kondici, kterou lidé s PTSD prožívají, také
vykazují pomalejší vymírání při klasických kondičních úlohách (Milad et al., 2009).Milad, M.
R., Pitman, R. K., Ellis, C. B., Gold, A. L., Shin, L. M., Lasko, N. B.,…Rauch, S. L. (2009).
Neurobiologický základ selhání vybavit si vymírání paměti v posttraumatickém stresu
porucha. Biologická psychiatrie, 66(12), 1075-82. Stručně řečeno, lidé s PTSD mají
vyvinuté velmi silné asociace s událostmi kolem traumatu a jsou
také pomalí ukázat vymírání podmíněného stimulu.

7.1 Učení podle sdružení: klasické kondicionování

341

Kapitola 7 Učení

KLÍČOVÉ TAKEAWAYS
• V klasickém kondicionování se člověk nebo zvíře naučí asociovat neutrální
podnět (podmíněný podnět, nebo CS) se podnětem (
nepodmíněný stimul, nebo USA), který přirozeně produkuje chování (
nepodmíněná odpověď, neboli UR). Výsledkem této asociace je
dříve neutrální podnět přijde vyvolat stejnou reakci (
podmíněná odpověď, nebo CR).
• Zánik nastává, když je CS opakovaně prezentována bez USA,
a ČR nakonec zmizí, i když se může později znovu objevit v
proces známý jako spontánní zotavení.
• Stimulus generalizace nastane, když podnět, který je podobný
již podmíněný stimul začne vyvolávat stejnou odezvu jako
původní podnět ano.
• K diskriminaci stimulací dochází, když se organismus naučí
rozlišovat mezi CS a další podobné podněty.
• V kondicionování druhého řádu se neutrální podnět stává CS po
spárování s dříve zavedenou CS.
• Některé podněty – páry odezvy, například mezi čichem a
jídlem – jsou snadněji kondicionovány než jiné, protože byly
obzvláště důležité v naší evoluční minulosti.

EXERCIZY A KRITICKÉ MYSLENÍ
1. Učitel umístí zlaté hvězdy na tabuli, když jsou studenti
tiší a pozorní. Nakonec začnou být studenti tiší a
pozorní, kdykoli se učitel přiblíží k tabuli. Můžete
vysvětlit chování studentů z hlediska klasického kondicionování?
2. Připomeňte si dobu ve svém životě, třeba když jste byli děti, kdy vaše
chování bylo ovlivněno klasickým kondicionováním. Popište podrobně
povahu nepodmíněných a podmíněných podnětů a
odezvu za použití vhodných psychologických termínů.
3. Pokud je posttraumatická stresová porucha (PTSD) typem klasického
kondicionování, jak by mohli psychologové používat principy klasického
kondicionování k léčbě poruchy?

7.1 Učení podle asociace: klasické kondicionování

342

Kapitola 7 Učení

7.2 Změna chování pomocí posilování a trestání:
Operant Conditioning
UČENÍ CÍLŮ
1. Nastínit principy operantního podmiňování.
2. Vysvětlit, jak může být učení formováno pomocí
posilovacích rozvrhů a sekundárních posilovačů.

V klasickém podmiňování se organismus učí spojovat nové podněty s přirozenými,
biologickými reakcemi, jako je slinění nebo strach. Organismus se neučí
něco nového, ale spíše začne působit v existujícím chování v přítomnosti
nového signálu. Operantské podmiňování14 je naopak učení, které nastává
na základě následků chování a může zahrnovat učení se novým činům.
Operantské podmiňování nastává, když se pes na povel převalí, protože byl
za to v minulosti chválen, když školní tyran vyhrožuje svým spolužákům
protože mu to umožňuje dosáhnout svého, a když dítě dostane dobré známky
protože jeho rodiče vyhrožují, že ji potrestají, pokud to neudělá. V operantním podmiňování
organismus se učí z následků svých vlastních činů.

Jak posily a tresty ovlivňují chování: The
Výzkum Thorndike a Skinner

14. Učení, které nastane na základě
důsledky chování.
15. Zásada, že reakce
které vytvářejí typicky příjemné
výsledek v konkrétní
situace je pravděpodobnější
vyskytují se znovu v podobné
situace, zatímco reakce
které produkují typicky
nepříjemný výsledek jsou méně
pravděpodobně se znovu objeví v
situaci.

Psycholog Edward L. Thorndike (1874–1949) byl prvním vědcem, který
systematicky studovat operantní podmiňování. Ve svém výzkumu Thorndike
(1898) Thorndike, E. L. (1898). Inteligence zvířat: Experimentální studie
asociativní procesy u zvířat. Washington, DC: American Psychological Association.
pozorované kočky, které byly umístěny do „puzzle boxu“, ze kterého se snažily
uniknout (Poznámka 7.21 „Video Clip: Thorndike’s Puzzle Box“). Zpočátku se kočky škrábaly,
Kousl, a plácl nahodile, aniž by tušil, jak se dostat ven. Ale nakonec
a náhodou stiskly páku, která otevřela dveře a odešly ke své
kořisti, úlovku ryby. Když byla kočka příště omezena uvnitř boxu, pokusila se
o méně neúčinných reakcí, než provedla úspěšný
útěk, a po několika pokusech se kočka naučila téměř okamžitě
správně reagovat.
Pozorování těchto změn v chování koček vedlo Thorndika k rozvinutí jeho zákona
effect15, principu, že reakce, které vytvářejí typicky příjemný výsledek v
konkrétní situaci, se s větší pravděpodobností objeví znovu v podobné situaci, zatímco reakce

343

Kapitola 7 Učení

které produkují typicky nepříjemný výsledek, je méně pravděpodobné, že se v dané situaci znovu objeví
(Thorndike, 1911).Thorndike, E. L. (1911). Zvířecí inteligence: Experimentální studie.
New York, NY: Macmillan. Přečteno z http://www.archive.org/details/
animalintelligen00thor Podstatou zákona účinku je, že úspěšné reakce,
protože jsou příjemné, jsou „zadupány“ zkušeností, a tudíž se vyskytují
častěji. Neúspěšné reakce, které produkují nepříjemné zážitky, jsou
„zadupány“ a následně se vyskytují méně často.

Videoklip: Thorndikeova skříňka s hlavolamy
(klikněte pro zobrazení videa)
Když Thorndike umístil své kočky do skříňky s hlavolamy, zjistil, že se naučily zapojit se do důležitého únikového
chování rychleji po každém pokusu. Thorndike popsal učení, které následuje po posílení, z hlediska
zákona účinku.

Vlivný behaviorální psycholog B. F. Skinner (1904–1990) rozšířil
Thorndikeovy myšlenky na vytvoření ucelenějšího souboru principů vysvětlujících operantní
kondicionování. Skinner vytvořil speciálně navržená prostředí známá jako operant
komory (obvykle nazývané Skinner boxy) k systémovému studiu učení. A Skinner
box (provozní komora)16 je konstrukce, která je dostatečně velká, aby se do ní vešel hlodavec nebo pták a která
obsahuje tyč nebo klíč, kterým organismus může stisknout nebo klovnout, aby uvolnil potravu nebo vodu. To také
obsahuje přístroj pro záznam odpovědí zvířete.

16. Struktura použitá ke studiu
operantní učení v malém
zvířat.
17. Každá událost, která posiluje nebo
zvyšuje pravděpodobnost
chování.
18. Jakákoli událost, která oslabuje nebo
snižuje pravděpodobnost
chování.
19. Posílení
odpověď předložením
typicky příjemný podnět
po odezvě.

Nejzákladnější ze Skinnerových experimentů byl docela podobný výzkumu Thorndike
s kočkami. Krysa umístěná v komoře reagovala tak, jak by se dalo očekávat, pobíhala kolem
krabice a čichání a drápání na podlaze a stěnách. Nakonec krysa chanced
na páčce, kterou stiskl, aby se uvolnily pelety s potravinami. Příště, že
krysa trvalo trochu méně času stisknout páčku, a na po sobě jdoucích zkoušek, čas to trvalo
stisknout páčku se stala kratší a kratší. Za chvíli už krysa mačkala páčku
tak rychle, jak to mohlo jíst potraviny, které se objevily. Jak předpovídá zákon účinku,
krysa se naučila opakovat akci, která přinesla potravu a ukončit
akce, které tak neučinily.
Skinner podrobně studoval, jak zvířata změnila své chování
posílení a trest, a on vyvinul pojmy, které vysvětlují
procesy operantního učení (Tabulka 7.1 „Jak pozitivní a negativní posílení“
a Trest ovlivňuje chování“). Skinner pro označení použil termín reinforcer17
na každou událost, která posiluje nebo zvyšuje pravděpodobnost chování a termín
punisher18 označit jakoukoli událost, která oslabuje nebo snižuje pravděpodobnost chování.
A on použil termíny pozitivní a negativní odkazovat na to, zda posila byla
prezentovány, resp. odstraněny. Tak pozitivní reinforcement19 posiluje
reakci prezentováním něčeho příjemného po odezvě a negativního

7.2 Změna chování skrze Reinforcement and Punishment: Operant Conditioning

344

Kapitola 7 Učení

posílení20 posiluje odezvu tím, že snižuje nebo odstraňuje něco nepříjemného.
Například pochvala dítěte za to, že splnilo domácí úkol, představuje pozitivní
posílení, zatímco užívání aspirinu ke snížení bolesti hlavy představuje
negativní posílení. V obou případech je díky posílení pravděpodobnější, že
chování se v budoucnu bude opakovat.
Tabulka 7.1 Jak pozitivní a negativní posílení a
Trestné chování

Obrázek 7.6 Krysa ve Skinneru
Box

B. F. Skinner používal Skinnerův box
ke studiu operantního učení. Box
obsahuje lištu nebo klávesu, kterou
může organismus stisknout, aby přijal
jídlo a vodu, a zařízení, které
zaznamenává odezvy organismu.
Zdroj: Foto s laskavým svolením
YrVelouria,
http://www.flickr.com/photos/
yrvelouria/277353660/in/
photostream.

Operant
conditioning
term

20. Posílení
odezvy odstraněním
typicky nepříjemného podnětu
po odezvě.

Popis

Výsledek
Příklad

Pozitivní
Přidat nebo zvýšit
posílení příjemným
podnětem

Chování je
Giving a student a prize after he gets an
strengthened
A on a test

Negative
Reduce or
reinforcement remove an
nepříjemný
stimul

Behavior is
Taking analgetika that eliminate pain
strengthened
increases the likely that you will
take analgetika again

Positive
punishment

Behavior is
weakened

Present or add
an unpleasant
stimulus

Giving a student extra homework after
she misbehaves in class

7.2 Changing Behavior Through Reinforcement and Punishment: Operant Conditioning

345

Kapitola 7 Učení

Operantní
podmiňování
termín
Negativní
trest

Popis

Výsledek
Příklad

Snížit nebo
odstranit
příjemný
podnět

Chování je
oslabené

Odebrání počítače mladistvému poté, co
zmešká večerku

Posilování, ať už pozitivní nebo negativní, funguje tak, že zvyšuje pravděpodobnost
chování. Trestem se naopak rozumí jakákoli událost, která oslabuje nebo snižuje
pravděpodobnost chování. Pozitivní trest21 oslabuje reakci tím, že po odezvě
představuje něco nepříjemného, zatímco negativní trest22 oslabuje
reakci tím, že snižuje nebo odstraňuje něco příjemného. Dítě, které je uzemněno po
bitce se sourozencem (pozitivní trest) nebo které ztrácí možnost
jít na přestávku poté, co dostane špatnou známku (negativní trest), je méně pravděpodobné, že se
toto chování bude opakovat.
Ačkoli rozdíl mezi posilováním (které zvyšuje chování) a
trestáním (které ho snižuje) je obvykle jasný, v některých případech je obtížné
určit, zda je posilování pozitivní nebo negativní. Za horkého dne by chladný vánek
mohl být vnímán jako pozitivní posilování (protože přivádí chladný vzduch) nebo negativní
posilování (protože odstraňuje horký vzduch). V jiných případech může být posilování
pozitivní i negativní. Člověk může kouřit cigaretu, protože přináší potěšení
(pozitivní posilování) a protože odstraňuje touhu po nikotinu
(negativní posilování).

21. Oslabení reakce
předložením typicky
nepříjemného podnětu po
reakci.
22. Oslabení reakce
odstraněním typicky
příjemného podnětu po
reakci.

Je také důležité si uvědomit, že posilování a trestání nejsou jen
protiklady. Využití pozitivní posily při změně chování je téměř vždy
účinnější než použití trestu. Je to proto, že pozitivní posilování
zlepšuje pocit osoby nebo zvířete, pomáhá vytvořit pozitivní vztah s
osobou poskytující posilování. Typy pozitivní posily, které jsou
účinné v každodenním životě, zahrnují slovní pochvalu nebo souhlas, udělení statusu
nebo prestiže a přímou finanční platbu. Trest na druhou stranu spíše
vytváří pouze dočasné změny v chování, protože je založen na donucování
a typicky vytváří negativní a nepřátelský vztah s osobou
poskytující posílení. Když osoba poskytující trest odejde
ze situace, je pravděpodobné, že se nežádoucí chování vrátí.

Vytváření komplexního chování pomocí Operant Conditioning
Možná si pamatujete, jak jste sledovali film nebo byli na představení, ve kterém
zvíře – možná pes, kůň nebo delfín – dělalo docela úžasné věci. The

7.2 Changing Behavior Through Reinforcement and Punishment: Operant Conditioning

346

7. kapitola Učení

trenér vydal povel a delfín doplaval na dno bazénu, vzal si
kroužek na čumák, vyskočil z vody obručí ve vzduchu, znovu se potopil
na dno bazénu, vzal další kroužek a pak vzal oba kroužky
trenérovi na okraji bazénu. Zvíře bylo k tomuto triku vycvičeno a
principy operantního podmiňování byly použity k jeho výcviku. Ale tyto složité
chování jsou na hony vzdálené jednoduchým vztahům podnět-odezva, které jsme
doposud zvažovali. Jak může být posila použita k vytvoření komplexního
chování, jako je toto?
Jedním ze způsobů, jak rozšířit využití operantního učení, je upravit rozvrh, na kterém
je posila aplikována. Do tohoto bodu jsme se bavili pouze o souvislém
posilovém rozvrhu 23, ve kterém je požadovaná odezva posilována pokaždé, když k ní
dojde; kdykoliv se pes překulí, dostane například sušenku. Souvislé
posilování má za následek relativně rychlé učení, ale také rychlé vyhynutí
požadovaného chování, jakmile výztuha zmizí. Problém je v tom, že protože
organismus je zvyklý přijímat výztuhu po každém chování, může
výztuha rychle ustoupit, když se neobjeví.
Většina reálných výztuží není průběžná; vyskytují se na částečném (nebo
přerušovaném) výztužném schématu24 – schématu, ve kterém jsou odezvy
někdy zesíleny, někdy ne. Ve srovnání s průběžným výztuží
částečné výztužné schéma vede k pomalejšímu počátečnímu učení, ale také vede
k větší odolnosti vůči vyhynutí. Protože se výztuha neobjevuje po
každém chování, trvá déle, než si učící zjistí, že odměna již
nepřichází, a tedy vyhynutí je pomalejší. Čtyři typy částečných
výztužných schémat jsou shrnuty v tabulce 7.2 „Výztužné schéma“.
Tabulka 7.2 Výztužné schéma
Výztužné schéma
Výztužné schéma

23. Výztužné schéma v
které je požadovaná odezva
zesílena pokaždé, když k ní dojde.
24. Posilovací schéma v
které je požadovaná odezva
někdy posílena, a
někdy ne.

Vysvětlení

Příklad z reálného světa

Pevný poměr

Chování je posíleno po určitém
počtu odezev

Pracovníci továrny, kteří jsou placeni
podle počtu
produktů, které vyrobí

Variabilní poměr

Chování je posíleno po průměrném,
ale nepředvídatelném, počtu odezev

výplaty z výherních automatů
a dalších hazardních her

Pevný interval

Chování je posíleno po první
odezvě po určité době
uplynula

Lidé, kteří vydělávají měsíční
plat

Variableinterval

Chování je posíleno po první
odezvě po průměrném, ale

Osoba, která kontroluje hlasovou schránku
pro zprávy

7.2 Změna chování prostřednictvím posílení a trestu: Operant Conditioning

347

Kapitola 7 Učení

Posilování
rozvrh

Vysvětlení

Příklad z reálného světa

nepředvídatelné, uplynulo
množství času

Plány částečného zesílení jsou určeny tím, zda je zesílení
prezentováno na základě času, který uplyne mezi zesílením (intervalem) nebo
na základě počtu reakcí, do kterých se organismus zapojí (poměr), a tím
zda k zesílení dojde na pravidelném (pevném) nebo nepředvídatelném (variabilním)
rozvrhu. V rozvrhu s pevným intervalem25 dochází k zesílení pro první odpověď
provedenou po uplynutí určitého času. Například při jednominutovém fixedintervalovém rozvrhu dostává zvíře každou minutu posilu, za předpokladu, že se
zapojí do chování alespoň jednou během minuty. Jak můžete vidět na obrázku
7.7 „Příklady vzorců odezvy u zvířat vycvičených podle odlišných částečných
rozvrhů posil“, zvířata podle rozvrhů s pevným intervalem mají tendenci zpomalovat
svou odezvu bezprostředně po zesílení, ale poté opět zvyšovat
opět zvyšovat s blížícím se časem další posily. (Většina studentů
studuje na zkoušky stejným způsobem.) V rozvrhu s proměnným intervalem26 se posily
objevují v intervalovém rozvrhu, ale načasování se mění kolem průměrného intervalu, takže
skutečný vzhled posily je nepředvídatelný. Příkladem může být kontrola
vašeho e-mailu: Jste posilováni přijímáním zpráv, které přicházejí v průměru
každých 30 minut, ale k posílení dochází pouze v náhodných časech. Interval
rozvrhy posil mají tendenci vytvářet pomalou a rovnoměrnou rychlost odezvy.
Obrázek 7.7 Příklady vzorců odezvy u zvířat vycvičených v rámci různých rozvrhů částečných posil

25. Rozvrh posil v
ve kterém k posílení
dochází pro první odezvu
provedenou po uplynutí určité
doby.
26. Rozvrh intervalového posílení
ve kterém se časování
posily mění kolem
průměrného intervalu, takže
skutečný vzhled
posily je nepředvídatelný.

Plány založené na počtu odezev (typy poměrů) vyvolávají větší míru odezvy než plány založené na
uplynulém čase (typy intervalů). Také nepředvídatelné plány (typy proměnných) vyvolávají silnější odezvy než
předvídatelné plány (fixní typy).

7.2 Změna chování pomocí vyztužení a trestu: Operant Conditioning

348

Kapitola 7 Učení

Zdroj: Upraveno z Kassin, S. (2003). Základy psychologie. Upper Saddle River, NJ: Prentice Hall. Retrieved
from Essentials of Psychology Prentice Hall Companion Website: http://wps.prenhall.com/hss_kassin_essentials_1/
15/3933/1006917.cw/index.html.

Ve schématu s pevným poměrem27 je chování posíleno po určitém počtu odpovědí.
Například chování krysy může být posíleno poté, co dvacetkrát stiskla klávesu,
nebo prodejce může získat bonus poté, co prodal 10 produktů. Jak můžete vidět
na obrázku 7.7 „Příklady vzorců odezvy u zvířat cvičených pod odlišným stupněm
Částečná posilová schémata“, jakmile se organismus naučí jednat v
v souladu s harmonogramem pevných výztuží, pozastaví se jen krátce, když
k posílení dochází před návratem na vysokou úroveň citlivosti. A
variabilní poměr schedule28 poskytuje výztuže po konkrétní, ale průměrný počet
odpovědi. Výhra peněz z výherních automatů nebo na tiketu v loterii jsou příklady
výztuže, ke kterým dochází při plánu s proměnlivým poměrem. Například výherní automat
může být naprogramován tak, aby poskytoval výhru každých 20
krát, kdy uživatel zatáhne za kliku, v průměru.
Jak můžete vidět na obrázku 7.8 „Slot Machine“, plány s poměrem obvykle
produkují vysokou míru citlivosti, protože výztuže se zvyšuje s rostoucím počtem

odpovědí. 27.
Plán výztuže v
které chování je posíleno
po určitém počtu
odpovědí. 28.
Plán poměrové výztuže
ve kterém je výztuže
poskytována po průměrném
počtu odpovědí. 29.
Proces vedení chování organismu k
požadovanému výsledku prostřednictvím
použití postupné
aproximace k konečnému
požadovanému chování.

Složité chování se také vytváří prostřednictvím tvarování29,
procesu vedení chování organismu k požadovanému
výsledku prostřednictvím použití postupné aproximace k
konečnému požadovanému chování. Skinner tento
postup ve svých schránkách hojně využíval. Například mohl vycvičit krysu,
aby dvakrát stiskla tyč pro příjem potravy, tím, že nejprve
poskytne potravu, když se zvíře přiblíží k tyči.
Když se pak toto chování naučil, začal
poskytovat potravu až v okamžiku, kdy se krysa
tyče dotkla. Další tvarování omezovalo výztuhu pouze na
okamžik, kdy krysa tyč stiskla, na okamžik, kdy tyč stiskla
a dotkla se jí podruhé, a nakonec na okamžik, kdy
stiskla tyč dvakrát. I když to může trvat dlouho
čas, tímto způsobem může operantní podmiňování vytvořit řetězce
chování, které jsou posíleny až po
dokončení.

Obrázek 7.8 Hrací automat

Hrací automaty jsou příklady
výztuže s proměnlivým poměrem
rozvrhu.
© Thinkstock

Posílení zvířat, pokud správně rozlišují mezi podobnými podněty, umožňuje
vědcům testovat schopnost zvířat učit se a rozlišení, která mohou
provést, jsou někdy docela pozoruhodná. Holubi byli vycvičeni, aby rozlišovali
mezi obrázky Charlieho Browna a ostatními postavičkami Peanuts (Cerella,
1980),Cerella, J. (1980). Holubova analýza obrázků. Pattern Recognition, 12, 1–6.
a mezi různými styly hudby a umění (Porter & Neuringer, 1984; Watanabe,

7.2 Měnící se chování skrze zpevnění a trest: Operant Conditioning

349

Kapitola 7 Učení

Sakamoto & Wakita, 1995).Porter, D., & Neuringer, A. (1984). Hudební diskriminace
holuby. Journal of Experimental Psychology: Animal Behavior Processes, 10(2),
138-148; Watanabe, S., Sakamoto, J., & Wakita, M. Diskriminace holubů
obraz Moneta a Picassa. Journal of the Experimental Analysis of Behavior, 63(2),
165 – 174.
Chování lze trénovat také pomocí sekundárních výztuží. vzhledem k tomu, že a
primární reinforcer30 zahrnuje podněty, které jsou přirozeně preferovány nebo se těší
organismus, jako je jídlo, voda a úleva od bolesti, sekundární výztuha31
(někdy nazývaný podmíněný výztuha) je neutrální událost, která se stala asociovanou
s primární výztuží přes klasické kondicionování. Příklad sekundárního
výztuha by píšťalka dána zvířecí trenér, který byl
spojené v průběhu času s primárním výztuže, jídlo. Příklad každodennosti
sekundární výztuž jsou peníze. Užíváme si, že peníze, ne tolik pro
stimul, ale spíše pro primární výztuže (věci, které si peníze mohou
koupit), se kterými je spojena.

30. Stimuly, které jsou přirozeně
preferovány nebo si je užívá
organismus, jako je jídlo, voda,
a úleva od bolesti.
31. Neutrální události, které se
staly spojeny s
primárním výztužím prostřednictvím
klasického kondicionování.

7.2 Změna chování prostřednictvím výztuže a trestu: Operant Conditioning

350

Kapitola 7 Učení

KLÍČOVÉ TAKEAWAYS
• Edward Thorndike vyvinul zákon účinku: princip, že
reakce, které vytvářejí typicky příjemný výsledek v konkrétní
situaci, se s větší pravděpodobností vyskytnou znovu v podobné situaci, zatímco
reakce, které vytvářejí typicky nepříjemný výsledek, se s menší pravděpodobností
vyskytnou znovu v dané situaci.
• B. F. Skinner rozšířil Thorndikeovy myšlenky o sadu
principů pro vysvětlení operantního podmiňování.
• Pozitivní posilování posiluje reakci tím, že prezentuje
něco, co je typicky příjemné po odezvě, zatímco negativní
posilování posiluje reakci tím, že redukuje nebo odstraňuje
něco, co je typicky nepříjemné.
• Pozitivní trestání oslabuje reakci tím, že prezentuje něco
typicky nepříjemného po odezvě, zatímco negativní trestání
oslabuje reakci tím, že redukuje nebo odstraňuje něco, co je typicky
příjemné.
• Posilování může být buď částečné, nebo kontinuální. Částečné
plány posílení jsou dány tím, zda je posílení
prezentováno na základě času, který uplyne mezi
posílením (interval), nebo na základě počtu odezvy,
do které se organismus zapojuje (poměr), a tím, zda k posílení
dochází podle pravidelného (pevného) nebo nepředvídatelného (variabilního) rozvrhu.
• Komplexní chování může být vytvořeno tvarováním, procesem
vedení chování organismu k požadovanému výsledku pomocí
postupného přibližování ke konečnému požadovanému chování.

7.2 Změna chování pomocí posílení a trestu: Operant Conditioning

351

Kapitola 7 Učení

EXERCIZE A KRITICKÉ MYŠLENÍ
1. Uveďte příklad z každodenního života každého z následujících: pozitivní
posílení, negativní posílení, pozitivní trest, negativní
trest.
2. Vezměte si techniky posílení, které můžete použít k výcviku psa,
abyste chytili a získali létající talíř, který mu hodíte.
3. Podívejte se na následující dvě videa z aktuálních televizních pořadů.
Můžete určit, které postupy učení jsou
předváděny?
a. Úřad: http://www.break.com/usercontent/2009/11/theoffice-altoid- experiment-1499823
b. Teorie velkého třesku: http://www.youtube.com/
watch?v=JA96Fba-WHk

7.2 Změna chování prostřednictvím posílení a trestu: Operant Conditioning

352

Kapitola 7 Učení

7.3 Učit se nazíráním a pozorováním
ÚVODNÍ CÍL
1. Porozumět principům učení vhledem a pozorováním.

John B. Watson a B. F. Skinner byli behavioristé, kteří věřili, že všechny učení
by mohly být vysvětleny procesy podmiňování – to znamená, že asociace, a
sdružení sám, ovlivňovat učení. Ale některé druhy učení jsou velmi obtížné
vysvětlit použití pouze podmiňování. Tedy, i když klasické a operantní
při učení hrají klíčovou roli podmiňovací podmínky, tvoří pouze část celkového počtu
obrázek.
Jeden typ učení, který není určen pouze podmiňování nastane, když jsme
Najednou najít řešení problému, jako by nám ten nápad jen tak bleskl hlavou.
Tento typ učení je známý jako vhled32, náhlé pochopení řešení
problém. Německý psycholog Wolfgang Köhler (1925)Köhler, W. (1925). The
mentalita opic (E. Winter, Trans.). New York, NY: Harcourt Brace Jovanovich.
pečlivě sledoval, co se stalo, když šimpanzům předložil problém
které pro ně nebylo jednoduché vyřešit, například umístit jídlo do oblasti, která byla příliš
vysoko v kleci, aby bylo dosaženo. Zjistil, že šimpanzi se nejprve zapojili do pokusných anderrorových pokusů o vyřešení problému, ale když tyto selhaly, zdálo se, že se zastavili
a chvíli rozjímat. Potom, po tomto období rozjímání, by
najednou se zdá, že vědí, jak vyřešit problém, například pomocí hole
srazit jídlo dolů nebo tím, že stojí na židli k němu dosáhnout. Köhler argumentoval, že
tento záblesk vhledu, ne předchozí metody pokus-omyl, které byly tak
důležité pro podmiňovací teorie, které umožnily zvířatům problém vyřešit.

32. Náhlé pochopení
řešení problému.

Edward Tolman (Tolman & Honzik, 1930)Tolman, E. C., & Honzik, C.
Úvod a odstranění odměny a výkon v bludišti u potkanů. Univerzita
California Publications in Psychology, 4, 257–275. studoval chování tří skupin
krys, které se učily procházet bludištěm. První skupina vždy
obdržel odměnu za jídlo na konci bludiště. Druhá skupina nikdy neobdržela
jakoukoliv odměnu, a třetí skupina obdržela odměnu, ale teprve od 11.
den experimentálního období. Jak byste mohli očekávat při zvažování
zásady podmiňování, krysy v první skupině se rychle naučily vyjednávat
bludištěm, zatímco krysy z druhé skupiny jako by bezcílně bloudily bludištěm
to. Krysy ve třetí skupině, nicméně, i když bloudili bezcílně pro
prvních 10 dní, rychle se naučil navigovat na konec bludiště, jakmile

353

Kapitola 7 Učení

obdržela potravu 11. den. Druhý den krysy ve třetí skupině dohnaly
ve svém učení krysy, které byly od začátku odměňovány.
Tolmanovi bylo jasné, že krysy, kterým bylo umožněno zažít bludiště,
i bez jakéhokoli posílení, se přesto něco naučily a Tolman
toto latentní učení nazval. Latentní učení33 označuje učení, které není posíleno
a není demonstrováno, dokud k tomu není motivace. Tolman tvrdil, že krysy
vytvořily „kognitivní mapu“ bludiště, ale tuto znalost neprokázaly, dokud
neobdržely posilu.

Pozorovací učení: Učení pozorováním
Myšlenka latentního učení naznačuje, že zvířata a lidé se mohou učit jednoduše tím,
že prožívají nebo pozorují. Pozorovací učení (modelování)34 je učení tím,
že pozorují chování druhých. Aby demonstrovali důležitost pozorovacího
učení u dětí, Bandura, Ross a Ross (1963)Bandura, A., Ross, D., & Ross, S.
A. (1963). Imitace filmově zprostředkovaných agresivních modelů. The Journal of Abnormal and
Social Psychology, 66(1), 3–11. ukázal dětem živý obraz buď muže nebo
ženy při interakci s panenkou Bobo, zfilmovanou verzi stejných událostí, nebo
kreslenou verzi událostí. Jak můžete vidět v poznámce 7.44 „Videoklip: Bandura
Discussing Clips From His Modeling Studies“ panenka Bobo je nafukovací balón
se závažím na dně, díky kterému se pohupuje zpět nahoru, když ji srazíte. Za
všech tří podmínek model násilně udeřil klauna, kopl do panenky, posadil se na ni
a udeřil do ní kladivem.

Videoklip: Bandura Discussing Clips From His Modeling
Studies
(klikněte pro zobrazení videa)
Podívejte se na chvíli, jak Albert Bandura vysvětluje svůj výzkum modelování agrese u dětí.

Výzkumníci nejprve nechali děti prohlédnout si jeden ze tří typů modelování a
pak je nechali hrát si v místnosti, ve které byly opravdu zábavné hračky. Aby v dětech vyvolal
určitou frustraci, nechal Bandura děti hrát si se zábavnými hračkami
jen pár minut, než je odnesl. Pak dal Bandura dětem
možnost hrát si s panenkou Bobo.
33. Učení, které není posíleno
a není demonstrováno, dokud
k tomu není motivace.
34. Učení pozorováním
chování druhých.

Kdybyste uhodli, že většina dětí model napodobovala, měli byste pravdu.
Bez ohledu na to, jaký typ modelování děti viděly, a bez ohledu na
pohlaví modelu nebo dítěte, děti, které model viděly, se chovaly

7.3 Učení pohledem a pozorováním

354

7. kapitola Učení

agresivně – stejně jako to udělal model. Také mlátily, kopaly, seděly na
panence a mlátily do ní kladivem. Bandura a jeho kolegové předvedli, že
se tyto děti naučily novému chování pouhým pozorováním a napodobováním
druhých.
Pozorovací učení je užitečné pro zvířata i pro lidi, protože nám umožňuje
se učit, aniž bychom se museli skutečně zapojit do něčeho, co by mohlo být riskantní chování. Opice
které vidí jiné opice, reagují strachem na pohled na hada, se učí bát se
hada samy, i když byly vychovány v laboratoři a nikdy
hada skutečně neviděly (Cook & Mineka, 1990).Cook, M., & Mineka, S. (1990). Selektivní
asociace v pozorovacím podmiňování strachu u makaků rhesus. Journal of
Experimental Psychology: Animal Behavior Processes, 16(4), 372-389. Jak řekl Bandura,
vyhlídky na [lidské] přežití by byly skutečně mizivé, kdyby se člověk mohl učit pouze tím,
že ponese následky pokusu a omylu. Z tohoto důvodu neučí
děti plavat, dospívající řídit automobily a začínající studenty medicíny
provádět chirurgické zákroky tím, že je nechá objevit vhodné chování prostřednictvím
následků jejich úspěchů a neúspěchů. Čím nákladnější a riskantnější jsou
možné chyby, tím těžší je spoléhání se na observační učení od
kompetentních studujících. (Bandura, 1977, str. 212)Bandura, A. (1977). Self-efficacy: Toward
a unififying theory of behavior change. Psychological Review, 84, 191–215.
Ačkoli je modelování normálně adaptivní, může být problematické pro děti, které
vyrůstají v násilnických rodinách. Tyto děti jsou nejen oběťmi agrese,
ale také vidí, jak se to děje jejich rodičům a sourozencům. Protože se děti učí
jak být rodiči z velké části tím, že modelují činy svých vlastních rodičů, není
žádným překvapením, že existuje silná korelace mezi násilím v rodině v dětství
a násilím v dospělosti. Děti, které jsou svědky násilností svých rodičů nebo které
jsou samy zneužívány, jsou v dospělosti častěji vystaveny zneužívání intimních
partnerů nebo jejich dětí a stávají se oběťmi intimního násilí (Heyman & Slep,
2002).Heyman, R. E., & Slep, A. M. S. (2002). Vede zneužívání dětí a mezirodičovské
násilí k násilí v dospělosti v rodině? Journal of Marriage and Family, 64(4),
864–870. Jejich děti jsou zase častěji ve vzájemné násilné interakci
a agresi vůči rodičům (Patterson, Dishion, & Bank, 1984).Patterson, G.
R., Dishion, T. J., & Bank, L. (1984). Interakce v rodině: Procesní model deviace
trénink. Agresivní chování, 10(3), 253–267.

7.3 Učení pohledem a pozorováním

355

Kapitola 7 Učení

Zaměření výzkumu: Účinky násilných videoher na
Agrese
Průměrné americké dítě sleduje více než 4 hodiny televize každý den,
a 2 ze 3 programů, které sledují, obsahují agresi. Bylo
Odhaduje se, že ve věku 12 let, průměrné americké dítě vidělo více než
8 000 vražd a 100 000 násilných činů. Ve stejné době, děti jsou také
vystaveni násilí ve filmech, videohrách a hrách pro virtuální realitu
jako v hudebních videoklipech, které obsahují násilné texty a metafory (The Henry J. Kaiser
Rodinná nadace, 2003; Schulenburg, 2007; Coyne & Archer, 2005).
Nadace rodiny J. (2003, str. Klíčová fakta. Menlo Park, CA: Autor.
Dostupné z http://www.kff.org/entmedia/upload/Key-Facts-TVViolence.pdf; Schulenburg, C. (2007, leden). Umírání bavit: Násilí na
hlavní vysílací čas televize, 1998 až 2006. Los Angeles, CA: Rodiče
Televizní rada. Dostupné z http://www.parentstv.org/PTC/
publications/reports/violencestudy/exsummary.asp; Coyne, S. M., & Archer, J.
(2005). Vztah mezi nepřímou a fyzickou agresí v televizi
a v reálném životě. Social Development, 14(2), 324–337.
Asi vás nepřekvapí, když uslyšíte, že tyto projevy násilí mají
vliv na agresivní chování. Důkazy jsou působivé a jasné: čím více
mediálního násilí lidé, včetně dětí, sledují, tím agresivnější
pravděpodobně budou (Anderson a kol., 2003; Cantor a kol., 2001).Anderson, C. A.,
Berkowitz, L., Donnerstein, E., Huesmann, L. R., Johnson, J. D., Linz,
D.,…Wartella, E. (2003). Vliv mediálního násilí na mládež. Psychologické
Science in the Public Interest, 4(3), 81–110; Cantor, J., Bushman, B. J., Huesmann, L.
R., Groebel, J., Malamuth, N. M., Impett, E. A.,, Singer, J. L. (Eds.). (2001). Některá
nebezpečí sledování televize: Strach, agrese a sexuální postoje. Thousand Oaks,
CA: Sage. Vztah mezi sledováním televizního násilí a agresivním
chováním je asi tak silný jako vztah mezi kouřením a rakovinou nebo
mezi studiem a akademickým prospěchem. Lidé, kteří sledují více násilí
se stávají agresivnějšími než ti, kteří sledují méně násilí.
Je jasné, že sledování televizního násilí může zvýšit agresivitu, ale co
s násilnými videohrami? Tyto hry jsou populárnější než kdy předtím a také
graficky násilnější. Mládež tráví bezpočet hodin hraním těchto her,
z nichž mnohé zahrnují zapojení se do extrémně násilného chování. Hry
často vyžadují, aby hráč převzal roli násilného člověka, ztotožnil se s
postavou, vybral oběti a samozřejmě oběti zabil. Toto chování

7.3 Učení pohledem a pozorováním

356

Kapitola 7 Učení

jsou posilovány získáváním bodů a přechodem na vyšší úroveň a jsou
opakovány znovu a znovu.
Odpověď je opět jasná – hraní násilných videoher vede k agresi. A
nedávná metaanalýza Andersona a Bushmana (2001)Andersona, C. A., &
Bushmana, B. J. (2001). Účinky násilných videoher na agresivní chování,
agresivní rozpoznávání, agresivní vliv, fyziologické vzrušení a prosociální
chování: Metaanalytická recenze vědecké literatury. Psychologické
Science, 12(5), 353–359. přezkoumalo 35 výzkumných studií, které testovaly účinky
hraní násilných videoher na agresi. Studie zahrnovaly jak
experimentální, tak korelační studie, s mužskými i ženskými účastníky
v laboratorním i terénním prostředí. Zjistily, že vystavení násilným videohrám
je významně spojeno se zvýšením agresivních myšlenek, agresivních
pocitů, psychického vzrušení (včetně krevního tlaku a srdečního tepu), stejně jako
agresivního chování. Dále bylo zjištěno, že hraní více videoher
souvisí s méně altruistickým chováním.
V jednom experimentu Bushman and Anderson (2002)Bushman, B. J., & Anderson,
C. A. (2002). Násilné videohry a nepřátelská očekávání: Test obecného
modelu agrese. Personality and Social Psychology Bulletin, 28(12), 1679-1686.
hodnotil účinky sledování násilných videoher na agresivní myšlenky a
chování. Účastníci byli náhodně přiřazeni k hraní buď násilné, nebo
nenásilné videohry po dobu 20 minut. Každý účastník hrál jednu ze čtyř
násilných videoher (Carmageddon, Duke Nukem, Mortal Kombat, nebo Future
Cop) nebo jednu ze čtyř nenásilných videoher (Glider Pro, 3D Pinball, Austin
Powers, nebo Tetra Madness).
Účastníci si pak přečetli příběh, například tento o Toddovi, a byli požádáni,
aby vyjmenovali 20 myšlenek, pocitů a činů o tom, jak by reagovali, kdyby
byli Todd:
Todd byl jednou večer na cestě domů z práce, když musel
rychle zabrzdit kvůli žlutému světlu. Osoba v autě za ním si musela myslet,
Todd jel na červenou, protože narazil do zadní části Toddova auta,
čímž způsobil velké škody na obou vozidlech. Naštěstí nedošlo k žádnému zranění.
Todd vystoupil z auta a prohlédl si škody. Pak přešel k
druhému autu.

7.3 Učení pohledem a pozorováním

357

Kapitola 7 Učení

Jak můžete vidět na obrázku 7.9 „Výsledky od Bushmana a Andersona, 2002“
studenti, kteří hráli jednu z násilných videoher, odpověděli mnohem více
agresivně k příběhu, než ti, kteří hráli nenásilné hry. In
skutečnost, jejich reakce byly často extrémně agresivní. Říkali věci jako
„Nazvi toho chlapa idiotem.“ „Kopni do auta toho druhého řidiče.“ „Ten chlap je mrtvý maso!“
a „To je ale blbec!“
Obrázek 7.9
Výsledky Bushman a Anderson, 2002

Anderson a Bushman (2002) zjistili, že vysokoškoláci, kteří právě hráli násilnou videohru, vyjádřili
výrazně více násilných reakcí na příběh než ti, kteří právě hráli nenásilnou videohru.
Zdroj: Upraveno z Bushman, B. J., & Anderson, C. A. (2002). Násilné videohry a nepřátelská očekávání: A
test modelu obecné agrese. Věstník osobnostní a sociální psychologie, 28(12), 1679-1686.

Nicméně, i když modelování může zvýšit násilí, může mít i pozitivní
účinky. Výzkum zjistil, že stejně jako se děti učí být agresivní prostřednictvím
pozorovacího učení, mohou se také naučit být altruistické stejným způsobem
(Seymour, Yoshida, & Dolan, 2009).Seymour, B., Yoshida W., & Dolan, R. (2009)
Altruistické učení. Frontiers in Behavioral Neuroscience, 3, 23. doi:10.3389/
neuro.07.023.2009

7.3 Learning by Insight and Observation

358

Kapitola 7 Učení

KLÍČOVÉ VZTAHY
• Ne všechno učení lze vysvětlit pomocí principů klasického a
operantního podmiňování.
• Vnímání je náhlé pochopení komponent problému,
které řešení zviditelňuje.
• Latentní učení se vztahuje k učení, které není posíleno a
demonstrováno, dokud k tomu není motivace.
• Pozorovací učení probíhá tak, že sledujete chování druhých.
• Jak agresi, tak altruismus se lze naučit pozorováním.

VÝKONNOSTI A KRITICKÉ MYSLENÍ
1. Popište dobu, kdy jste se něco naučili vhledem. Co podle vás
vedlo k vašemu učení?
2. Představte si, že máte dvanáctiletého bratra, který trávil mnoho hodin denně
hraním násilných videoher. Vycházíte-li z materiálu,
kterým se zabývá tato kapitola, myslíte si, že by vaši rodiče měli omezit jeho
vystavení hrám? Proč a proč ne?
3. Jak bychom mohli začlenit principy pozorovacího učení, abychom
v naší společnosti podporovali projevy laskavosti a nezištnosti?

7.3 Učení pohledem a pozorováním

359

Kapitola 7 Učení

7.4 Využití principů učení k pochopení každodenního chování
UČENÍ CÍLŮ
1. Přezkoumat způsoby, jakými mohou být teorie učení aplikovány na pochopení
a modifikaci každodenního chování.
2. Popsat situace, za kterých může posílení způsobit, že lidé
budou méně rádi, když se zapojí do nějakého chování.
3. Vysvětlit, jak jsou principy posilování používány k pochopení sociálních
dilemat, jako je vězňovo dilema, a proč v nich lidé pravděpodobně
dělají konkurenční rozhodnutí.

Principy učení jsou jedny z nejobecnějších a nejmocnějších v celé
psychologii. Bylo by fér říci, že tyto principy počítají s větším chováním
za použití menšího počtu principů, než kterýkoliv jiný soubor psychologických teorií. Principy
učení se v každodenním prostředí uplatňují mnoha způsoby. Například,
operantní podmiňování bylo použito k motivaci zaměstnanců, ke zlepšení atletických
výkonů, ke zvýšení funkčnosti osob trpících vývojovými
postižení, a pomoci rodičům úspěšně WC trénovat své děti (Simek &
O’Brien, 1981; Pedalino & Gamboa, 1974; Azrin & Foxx, 1974; McGlynn, 1990).Simek,
Dostupné online. (anglicky)  T. C., & O’Brien, R. M. Celkový golf: behaviorální přístup ke snížení skóre a
získat více ze své hry. New York, NY: Doubleday & Company; Pedalino, E., &
Dostupné online. (anglicky)  Gamboa, V. Změna chování a absentérství: Intervence v jednom
průmyslové prostředí. Journal of Applied Psychology, 59, 694-697; Azrin, N., & Foxx, R. M.
(1974). Toaletní trénink za méně než jeden den. New York, NY: Simon & Schuster; McGlynn, S.
M. (1990). Behaviorální přístupy k neuropsychologické rehabilitaci. Psychologické
Bulletin, s. 108, 420–441. V této části se budeme zabývat tím, jak učení teorie jsou používány
v reklamě, ve vzdělávání a v porozumění konkurenčním vztahům
mezi jednotlivci a skupinami.

Použití klasického kondicionování v reklamě
Klasická klimatizace byla a stále je účinným nástrojem v
marketing a reklama (Hawkins, Best, & Coney, 1998).Hawkins, D., Best, R., &
Dostupné online. (anglicky)  Coney, K. (1998.) Spotřebitelské chování: Budování marketingové strategie (7. vyd.). Boston, MA:
McGraw-Hill. Hlavní myšlenkou je vytvořit reklamu, která má pozitivní
funkce takové, že reklama vytváří požitek v osobě, která je jí vystavena. The
příjemná reklama slouží jako nepodmíněný stimul (US), a požitek je
nepodmíněná odpověď (UR). Vzhledem k tomu, že propagovaný produkt je uveden v
inzerát, to se stává spojené s USA, a pak se stává podmíněné

360

Kapitola 7 Učení

podnět (CS). Na konci, pokud vše proběhlo dobře, vidět produkt on-line nebo
v obchodě pak vytvoří pozitivní odezvu u kupujícího, což ho vede k
je pravděpodobnější, že produkt zakoupíte.

Videoklip: Televizní reklamy
(klikněte pro zobrazení videa)
Můžete určit, jak se v těchto reklamách používá klasická klimatizace?

Podobnou strategii používají korporace, které sponzorují týmy nebo akce. Pro
například, pokud se lidé rádi dívají na basketbalový tým vysoké školy, který hraje basketbal, a
pokud je tento tým sponzorován produktem, jako je Pepsi, pak lidé mohou skončit
zažívají pozitivní pocity, když si prohlížejí plechovku Pepsi. Samozřejmě, sponzor
chce sponzorovat jen dobré týmy a dobré sportovce, protože ti vytvářejí více
příjemné reakce.
Inzerenti používají různé techniky k vytváření pozitivních reklam, včetně
příjemná hudba, roztomilá miminka, atraktivní modelky a vtipní mluvčí. V jednom
studie, Gorn (1982)Gorn, G. J. (1982). Vliv hudby v reklamě na vybrané
chování: Klasický podmiňovací přístup. Journal of Marketing, 46(1), 94-101.
ukázal účastníkům výzkumu obrázky různých psacích per různých barev,
ale jedno z per spároval s příjemnou hudbou a druhé s nepříjemnou
hudbou. Když dostali na výběr jako dárek zdarma, více lidí si vybralo barvu pera
spojenou s příjemnou hudbou. And Schemer, Matthes, Wirth, and Textor
(2008)Schemer, C., Matthes, J. R., Wirth, W., & Textor, S. (2008). Vyplatí se vždy „Passing the
Courvoisier“? Pozitivní a negativní hodnotící podmiňovací účinky
umístění značky v hudebních videích. Psychologie & Marketing, 25(10), 923-943. zjistila,
že lidé se více zajímali o produkty, které byly vloženy do hudby
videa umělců, které se jim líbily a u nichž je menší pravděpodobnost, že se o ně budou zajímat, když produkty
budou ve videích s umělci, kteří se jim nelíbili.
Dalším typem reklamy, která je založena na principech klasického podmiňování, je ta, která
spojuje strach s používáním produktu nebo chováním, jako jsou ty, které ukazují
obrázky smrtelných automobilových nehod na podporu používání bezpečnostních pásů nebo obrázky plic
operace rakoviny na odrazení od kouření. Bylo také zjištěno, že tyto reklamy jsou
účinné (Das, de Wit, & Stroebe, 2003; Perloff, 2003; Witte & Allen, 2000),Das, E. H.
H. J., de Wit, J. B. F., & Stroebe, W. (2003). Odvolání strachu motivuje k přijetí
akčních doporučení: Důkazy pro pozitivní zaujatost při zpracování
přesvědčivých zpráv. Personality & Social Psychology Bulletin, 29(5), 650-664; Perloff, R.
M. (2003). Dynamika přesvědčování: Komunikace a postoje v 21. století
(2. vyd.). Mahwah, NJ: Lawrence Erlbaum Associates; Witte, K., & Allen, M. (2000). A

7.4 Využití principů učení k pochopení každodenního chování

361

Kapitola 7 Učení

meta-analýza apelů na strach: Důsledky pro efektivní kampaně v oblasti veřejného zdraví.
Health Education & Behavior, 27(5), 591-615. z velké části kvůli podmiňování. Kdy
vidíme cigaretu a je s ní spojen strach ze smrti, jsme snad
méně pravděpodobné, že se rozsvítí.
Dohromady pak existuje dostatek důkazů o užitečnosti klasického podmiňování,
pomocí pozitivních i negativních podnětů, v reklamě. To neznamená,
však, znamenat, že jsme vždy ovlivněn těmito reklamami. Pravděpodobnost
podmiňování úspěšné je větší u produktů, které moc neznáme
o, kde rozdíly mezi produkty jsou relativně malé, a když jsme
nepřemýšlejte příliš pečlivě o možnostech (Schemer et al., 2008).Schemer, C.,
Dostupné online. (anglicky)  Matthes, J.R., Wirth, W., & Textor, S. Má „Passing Courvoisier“ vždy
vyplatí? Pozitivní a negativní hodnotící podmiňující účinky umístění značky
v hudebních videích. Psychologie a marketing, 25(10), s. 923-943.

7.4 Využití principů učení k pochopení každodenního chování

362

Kapitola 7 Učení

Psychologie v každodenním životě: Operant Conditioning in the
Classroom
John B. Watson a B. F. Skinner věřili, že veškeré učení je výsledkem
posilování, a tedy že posilování může být použito ke vzdělávání dětí.
Například Watson ve své knize o behaviorismu napsal:
Dejte mi tucet zdravých kojenců, dobře tvarovaných, a můj vlastní specifikovaný svět, abych
je vychoval a já vám zaručím, že náhodně vezmu kohokoliv a vycvičím ho tak, aby
se stal jakýmkoli typem specialisty, kterého bych si mohl vybrat – lékařem, právníkem, umělcem, obchodníkem a ano, dokonce i žebrákem a zlodějem, bez ohledu na jeho nadání, sklony,
sklony, schopnosti, povolání a rasu jeho předků. Jdu za hranice svých
faktů a připouštím to, ale stejně tak i obhájci opaku a dělají to
už mnoho tisíc let (Watson, 1930, str. 82).Watson, J. B.
(1930). Behaviorismus (Rev. ed.). New York, NY: Norton.
Skinner propagoval využití programované výuky, vzdělávacího nástroje, který
se skládá ze samovýuky za pomoci specializované učebnice nebo výuky
stroj, který představuje materiál v logickém sledu (Skinner, 1965).Skinner, B.
(1965). Technologie výuky. Proceedings of the Royal Society B Biological
Sciences, 162(989): 427-43. doi:10.1098/rspb.1965.0048 Programovaná instrukce
umožňuje studentům postupovat jednotkou studia vlastním tempem, kontrola
vlastní odpovědi a postupují pouze po správné odpovědi. Programmed
výuka se dnes používá v mnoha třídách, například při výuce počítače
programování (Emurian, 2009).Emurian, H. H. (2009). Výuka Javy: Správa
výukové taktiky pro optimalizaci učení studentů. International Journal of
Informační a komunikační technologie, 3(4), 34-49.
Ačkoli posílení může být účinné ve vzdělávání, a učitelé využívají
to udělováním zlatých hvězd, dobré známky, a chvála, tam jsou také podstatné
omezení využití odměny ke zlepšení učení. Chcete-li být nejefektivnější, odměny
podmíněny vhodným chováním. V některých případech mohou učitelé
rozdělovat odměny bez rozdílu, například udělováním chvály nebo dobrých
známek dětem, jejichž práce to neopravňuje, v naději, že se
„budou cítit dobře“ a že toto sebevědomí povede k lepšímu
výkonu. Studie však naznačují, že vysoké sebevědomí samo o sobě
nezvyšuje akademické výsledky (Baumeister, Campbell, Krueger, & Vohs,
2003).Baumeister, R. F., Campbell, J. D., Krueger, J. I., & Vohs, K. D. (2003). Způsobuje
vysoké sebevědomí lepší výkon, mezilidský úspěch, štěstí nebo

7.4 Využití principů učení k pochopení každodenního chování

363

Kapitola 7 Učení

zdravější životní styl? Psychologická věda ve veřejném zájmu, 4, s. 1–44. Kdy
odměny nejsou zasloužené, stávají se bezvýznamnými a již neposkytují
motivace ke zlepšení.
Dalším možným omezením odměn je, že mohou učit děti, že
činnost by měla být vykonávána za odměnu, nikoli ve vlastním zájmu
v úkolu. Pokud jsou odměny nabízeny příliš často, samotný úkol se stává méně
přitažlivé. Mark Lepper a jeho kolegové (Lepper, Greene, & Nisbett,
1973) Lepper, M. R., Greene, D., & Nisbett, R. E. Podkopávání dětské
vnitřní zájem s vnější odměnou: Test „přílišného zdůvodnění“
hypotéza. Journal of Personality & Social Psychology, 28(1), 129–137. studoval tento
možnost tím, že některé děti navodí k domněnce, že vykonávají nějakou činnost
za odměnu, spíše než proto, že si to prostě užili. Za prvé, umístili
nějaké zábavné fixy s plstěným hrotem ve třídě dětí, kterými byly
studium. Dětem se značky moc líbily a hned si s nimi hrály.
Pak, markery byly odstraněny ze třídy, a děti byly
možnost hrát si s markery individuálně na experimentální session
s výzkumníkem. Na výzkumném setkání byly děti náhodně
přiřazen k jedné ze tří experimentálních skupin. Jedna skupina dětí (
podmínka očekávané odměny) bylo řečeno, že pokud si hráli s markery, tak
by obdržel dobrou kresbu ocenění. Druhá skupina (nečekaná odměna
stav) také hrál s markery, a také dostal ocenění-ale oni byli
nebylo předem sděleno, že ocenění obdrží; přišlo to jako
překvapení po zasedání. Třetí skupina (skupina bez odměny) hrál s
markery také, ale nedostal žádnou cenu.
Pak výzkumníci umístili značky zpět do třídy a pozoroval
jak moc si s nimi hrály děti v každé ze tří skupin. As you
můžete vidět na obrázku 7.10 „Podkopávání vnitřního zájmu“, děti, které měly
byl veden očekávat odměnu za hraní s markery během
experimentální session hrál s markery méně na druhém zasedání než
měli na prvním zasedání. Myšlenka je taková, že když si děti musely vybrat
zda si hrát se značkami, když se značky znovu objevily v
ve třídě, založili své rozhodnutí na vlastním předchozím chování. Děti
ve skupinách bez odměn a děti v nečekaných skupinách odměn
uvědomili si, že si hrají s fixy, protože se jim líbí. Děti v
očekávaná podmínka udělení, nicméně, si vzpomněl, že byly přislíbeny
odměnu za aktivitu při posledním hraní s fixy. Tyto
děti, pak, byly s větší pravděpodobností vyvodit závěr, že si hrají s
značky pouze za externí odměnu, a protože nečekali, že dostanou

7.4 Využití principů učení k pochopení každodenního chování

364

Kapitola 7 Učení

ocenění za hraní si se značkami ve třídě, určili, že
se jim nelíbí. Očekávání, že ocenění obdrží na zasedání, podkopalo
jejich původní zájem o značky.
Obrázek 7.10
Podkopávání vnitřního zájmu

Mark Lepper a jeho kolegové (1973) zjistili, že udělování odměn za hraní se značkami, které děti
přirozeně bavily, by mohlo snížit jejich zájem o tuto činnost.
Zdroj: Adapted from Lepper, M. R., Greene, D., & Nisbett, R. E. (1973). Podkopávání vnitřního
zájmu dětí s vnější odměnou: Test hypotézy „přehnaného zdůvodnění“. Journal of Personality & Social
Psychologie, 28(1), 129–137.

Tento výzkum naznačuje, že ačkoli nás udělování odměn může v mnoha případech vést
k vykonávání činnosti častěji nebo s větším úsilím, odměna nemusí
vždy zvýšit naši zálibu v této činnosti. V některých případech nás odměna může skutečně
přimět k tomu, abychom měli činnost méně rádi, než jsme ji měli předtím, než jsme za ni byli odměněni. Tento
výsledek je pravděpodobný zejména tehdy, když je odměna vnímána jako zjevný
pokus ze strany ostatních přimět nás k něčemu. Když děti
dostanou od rodičů peníze, aby ve škole získaly dobré známky, mohou zlepšit
své školní výsledky, aby získali odměnu. Zároveň se však může snížit jejich záliba
ve škole. Na druhou stranu odměny, které jsou vnímány jako více
vnitřní s danou činností, jako odměny, které nás chválí, připomínají nám naše
úspěchy v dané oblasti a díky nimž se cítíme dobře
díky našim úspěchům, jsou s větší pravděpodobností účinné při zvyšování nejen
výkonu činnosti, ale také záliby v této činnosti (Hulleman, Durik,
Schweigert, & Harackiewicz, 2008; Ryan & Deci, 2002).Hulleman, C. S., Durik, A.
M., Schweigert, S. B., & Harackiewicz, J. M. (2008). Hodnoty úkolů, dosažené
cíle a zájem: Integrační analýza. Journal of Educational Psychology,
100(2), 398–416; Ryan, R. M., & Deci, E. L. (2002). Přehled sebeurčení
teorie: Organicko-dialektická perspektiva. In E. L. Deci & R. M. Ryan (Eds.),

7.4 Využití principů učení k pochopení každodenního chování

365

Kapitola 7 Učení

Příručka výzkumu sebeurčení (str. 3–33). Rochester, NY: University of
Rochester Press.
Další výsledky výzkumu také podporují obecný princip, že trest je
obecně méně účinný než posila při změně chování. V nedávné
metaanalýze Gershoff (2002)Gershoff, E. T. (2002). Tělesné trestání
rodiči a přidružené chování a zkušenosti dětí: Metaanalytický a
teoretický přehled. Psychological Bulletin, 128(4), 539–579. zjistil, že ačkoli
děti, které byly rodiči plácnuty, s větší pravděpodobností okamžitě
vyhovovaly požadavkům rodičů, byly také agresivnější, vykazovaly menší
schopnost ovládat agresi a měly dlouhodobě horší duševní zdraví
než děti, které plácnuty nebyly. Problém se zdá být v tom, že děti
které jsou trestány za špatné chování, pravděpodobně změní své chování pouze proto, aby
se vyhnuly trestu, spíše než aby si osvojily normy být dobré
pro své vlastní dobro. Trest má také tendenci generovat hněv, vzdor a touhu
po pomstě. Trest navíc modeluje použití agrese a ruptur
důležitý vztah mezi učitelem a studujícím (Kohn,
1993).Kohn, A. (1993). Potrestán odměnami: Potíže se zlatými hvězdami, motivačními
plány, A, chválou a dalšími úplatky. Boston, MA: Houghton Mifflin and Company.

Reinforcement in Social Dilemmas
Základní principy posílení, odměny a trestu byly použity k tomu,
aby pomohly porozumět různým lidským chováním (Rotter, 1945; Bandura, 1977; Miller
& Dollard, 1941).Rotter, J. B. (1945). Sociální učení a klinická psychologie. Upper
Saddle River, NJ: Prentice Hall; Bandura, A. (1977). Teorie sociálního učení. New York,
NY: General Learning Press; Miller, N., & Dollard, J. (1941). Sociální učení a
imitace. New Haven, CT: Yale University Press. Obecná myšlenka je, že jak
předpovídají principy operantního učení a zákon účinku, lidé jednají způsoby,
které maximalizují své výsledky, kde výsledky jsou definovány jako přítomnost
výztuže a nepřítomnost trestanců.
Vezměme si například situaci známou jako dilema obecných věcí, jak ji navrhuje
ekolog Garrett Hardin (1968).Hardin, G. (1968). Tragédie prostého lidu.
1, s. 1243–1248. Hardin poznamenal, že v mnoha evropských městech bylo v jednom
čas centrálně umístěné pastviny, známý jako obecní, který byl sdílen
obyvatelé vesnice pást svůj dobytek. Ale společné věci nebyly vždy
používá moudře. Problém byl v tom, že každý jednotlivec, který vlastnil dobytek, chtěl
být schopen používat společné prostory ke spásání svých vlastních zvířat. Nicméně, když každý

7.4 Využití principů učení k pochopení každodenního chování

366

Kapitola 7 Učení

člen skupiny využil commons pastvou mnoha zvířat, že
Prostory byly přepásány, pastviny zanikly a prostý lid byl zničen.
I když se Hardin zaměřil na konkrétní příklad obecních, základní
dilema jednotlivých tužeb versus přínos skupiny jako celku může být také
nalezené v mnoha současných otázkách veřejných statků, včetně využívání omezených
přírodní zdroje, znečištění ovzduší a veřejná půda. Ve velkých městech může většina lidí
preferují pohodlí jízdy vlastním autem do práce každý den spíše než
jezdí veřejnou dopravou. Přesto toto chování spotřebovává veřejné statky (prostor na
omezené vozovky, zásoby ropy a čistý vzduch). Lidé jsou lákáni do
dilema krátkodobých odměn, zdánlivě bez ohledu na potenciální dlouhodobé náklady na chování, jako je znečištění ovzduší a nutnost stavět i
více dálnic.
Sociální dilema35 jako obecní dilema je situace, ve které chování
které vytváří pro jedince ty nejpozitivnější výsledky, může dlouhodobě vést k
negativním důsledkům pro skupinu jako celek. Dilemata jsou uspořádána tak,
že je snadné být sobecký, protože osobně prospěšná volba (například využití
vody při nedostatku vody nebo jízda do práce sám vlastním autem) vytváří
pro jedince posily. Společenská dilemata navíc obvykle fungují na
typu „časového zpoždění“. Problém je v tom, že vzhledem k tomu, že dlouhodobý negativní výsledek
(vymírání rybích druhů nebo dramatické změny zemského klimatu) je daleko
v budoucnosti a k individuálním přínosům dochází právě teď, je pro jedince obtížné
zjistit, kolik nákladů skutečně existuje. Paradoxem samozřejmě je,
že pokud každý přijme osobně sobeckou volbu ve snaze maximalizovat své vlastní výsledky,
dlouhodobým výsledkem jsou horší výsledky pro každého jedince ve
skupině. Každý jedinec raději využívá veřejné statky pro sebe nebo
sebe, zatímco nejlepším výsledkem pro skupinu jako celek je využití zdrojů
pomaleji a moudřeji.

35. Situace, ve které
chování, které vytváří nejvíce
odměn pro jedince, může
dlouhodobě vést k
negativním důsledkům pro
skupinu jako celek.
36. Sociální dilema, ve kterém
cíle jedince soutěží
s cíli jiného
jedince (nebo někdy
se skupinou jiných jedinců).

Jednou z metod, jak pochopit, jak se jedinci a skupiny chovají ve společenských
dilematech, je vytvářet takové situace v laboratoři a sledovat, jak na ně lidé
reagují. Nejznámější z těchto laboratorních simulací se nazývá
vězňova dilema game36 (Poundstone, 1992).Poundstone, W. (1992). Dilema
vězně. New York, NY: Doubleday. Tato hra představuje sociální dilema v
které cíle jedince soutěží s cíli jiného jedince (nebo někdy
se skupinou jiných jedinců). Jako všechna sociální dilemata, vězňovo dilema
předpokládá, že jedinci se budou obecně snažit maximalizovat své vlastní výsledky ve svých
interakcích s ostatními.
Ve vězňově dilema hře se účastníkům zobrazí výplatní matice, ve které
jsou čísla použita k vyjádření potenciálních výsledků pro každého z hráčů ve hře

7.4 Využití principů naučení se porozumět každodennímu chování

367

Kapitola 7 Učení

hra, vzhledem k rozhodnutím, která každý hráč učiní. Výplaty vybírá předem
experimentátor, aby vytvořil situaci, která modeluje nějaký reálný výsledek.
Dále, ve vězňově dilema hře jsou výplaty obvykle uspořádány tak,
že by byly v typickém sociálním dilematu, tak, že každý jedinec je na tom lépe,
když jedná ve svém bezprostředním vlastním zájmu, a přesto, když všichni jedinci jednají podle
svých vlastních zájmů, pak na tom budou všichni hůř.
Ve své původní podobě zahrnuje vězňovo dilema hru situaci, ve které jsou dva
vězni (budeme je nazývat Frank a Malik) obviněni ze spáchání
zločinu. Policie se domnívá, že ti dva na zločinu spolupracovali, ale
pouze se jim podařilo shromáždit dostatek důkazů, aby každého z nich usvědčili z méně závažného
trestného činu. Ve snaze získat více důkazů, a tím pádem být schopen usvědčit
vězně z většího zločinu, je každý z vězňů vyslýchán individuálně,
s nadějí, že se přizná k účasti na větším trestném činu,
výměnou za příslib snížení trestu, pokud se přizná dříve. Každý vězeň může
učinit buď kooperativní volbu (tedy nepřiznat se), nebo konkurenční volbu
(tedy přiznat se).
Pobídky k přiznání nebo nepřiznání jsou vyjádřeny ve výplatní
matici, jako je ta na obrázku 7.11 „Vězňovo dilema“. Horní část
matice představuje dvě volby, které by Malik mohl učinit (buď přiznat, že
spáchal trestný čin, nebo se nepřiznat), a strana matice představuje dvě
volby, které by Frank mohl učinit (také se buď přiznat, nebo se nepřiznat). Výplaty
které každý vězeň obdrží, vzhledem k volbě každého z obou vězňů, jsou
zobrazeny na každém ze čtyř čtverců.

7.4 Využití principů naučení se porozumět každodennímu chování

368

Kapitola 7 Učení

Obrázek 7.11 Vězňovo dilema

Ve hře vězňovo dilema jsou odděleně vyslýcháni dva podezřelí zločinci. Matice označuje
výsledky pro každého vězně, měřené jako počet let, po které je každý odsouzen do vězení, jako výsledek každé
kombinace rozhodnutí o spolupráci (nepřiznat se) a konkurenčních (přiznat se). Výsledky pro Malika jsou černé a
výsledky pro Franka jsou šedé.

Pokud se oba vězni rozhodnou pro spolupráci tím, že se nepřiznají (situace
znázorněná v levém horním čtverci matice), dojde k soudu, omezené
dostupné informace budou použity k usvědčení každého vězně a každý z nich bude
odsouzen k relativně krátkému trestu odnětí svobody v délce tří let. Pokud se však některý z
vězňů přizná a obrátí „důkazy státu“ proti druhému vězni, pak
bude dostatek informací k usvědčení druhého vězně z většího zločinu,
a tento vězeň dostane trest v délce 30 let, zatímco vězeň, který
se přizná, bude propuštěn. Tyto výsledky jsou znázorněny v levém dolním a
pravém horním čtverci matice. Nakonec je možné, že se oba aktéři přiznají
ve stejnou dobu. V tomto případě není nutné soudní řízení a na oplátku žalobci
nabízejí každému z vězňů poněkud nižší trest (10 let).
Vězňovo dilema má dvě zajímavé charakteristiky, které z něj činí užitečný
model sociálního dilematu. Za prvé, vězňovo dilema je uspořádáno tak, že

7.4 Využití principů naučení se porozumět každodennímu chování

369

Kapitola 7 Učení

pozitivní výsledek pro jednoho hráče nemusí nutně znamenat negativní výsledek pro
druhý hráč. Pokud opět zvážíte matici na obrázku 7.11 „Vězňova
Dilema“, můžete vidět, že pokud jeden hráč bere kooperativní volbu (ne
přiznání) a druhý se soutěžní volbou (přiznat), pak vězeň
kdo spolupracuje, prohraje, zatímco druhý vězeň vyhraje. Nicméně, pokud oba vězni
učinit kooperativní volbu, každý zůstává tichý, pak ani zisk více než
druhý a oba vězni dostanou relativně mírný trest. V tomto smyslu oba
hráči mohou vyhrát ve stejnou dobu.
Za druhé, vězně dilema matice je uspořádán tak, že každý jednotlivý hráč
je motivován ke konkurenční volbě, protože tato volba vede k vyšší
vyplatí se bez ohledu na to, co udělá druhý hráč. Představte si na chvíli, že jste
Malik, a snažíte se rozhodnout, zda spolupracovat (nepřiznat) nebo
soutěžit (přiznat). A představte si, že si vlastně nejste jisti, co Frank
udělá. Pamatujte si, že cílem jednotlivce je maximalizovat výsledky. Hodnoty v
matici jasně říkají, že pokud si myslíte, že se Frank přizná, měli byste se
přiznat sami (dostat raději 10 než 30 let vězení). A je také jasné, že pokud
si myslíte, že se Frank nepřizná, měli byste se stejně přiznat (dostat raději 0 než
3 roky vězení). Matrix je tedy uspořádán tak, že „nejlepší“ alternativou pro
každého hráče, alespoň ve smyslu čisté odměny a vlastního zájmu, je učinit
konkurenční volbu, i když nakonec by oba hráči dali přednost
kombinaci, ve které oba hráči spolupracují, před kombinací, ve které oba
soutěží.
I když jsou zpočátku specifikovány z hlediska obou vězňů, podobné výplatní matice
mohou být použity k předvídání chování v mnoha různých typech dilemat zahrnujících dvě
nebo více stran a zahrnujících volby pomoci a nepomáhat, pracovat a
flákat se a platit a neplatit dluhy. Například můžeme využít vězňovo
dilema, které nám pomůže pochopit spolubydlící žijící spolu v domě, kteří by
nemuseli chtít přispívat na domácí práce. Každý z nich by na tom byl lépe, kdyby
spoléhal na druhého, že uklidí dům. Pokud se však ani jeden z nich nesnaží
uklidit dům (družstevní volba), stane se z domu nepořádek a
oba na tom budou hůř.

7.4 Využití principů naučení se porozumět každodennímu chování

370

Kapitola 7 Učení

KLÍČOVÉ VZTAHY
• Učební teorie byly použity ke změně chování v mnoha oblastech
každodenního života.
• Některé reklamy používají klasické podmiňování k asociaci příjemné
odezvy s produktem.
• Odměny jsou často a efektivně využívány ve vzdělávání, ale musí být
pečlivě navrženy tak, aby byly podmíněny výkonem a aby
nedošlo k podkopání zájmu o danou aktivitu.
• Sociální dilemata, jako je vězňovo dilema, lze chápat
ve smyslu touhy maximalizovat své výsledky v konkurenčním
vztahu.

VÝKONKY A KRITICKÉ MYSLENÍ
1. Najděte a podělte se se svou třídou o některé příklady reklam, které
využívají klasické podmiňování k vytváření pozitivních postojů k
produktům.
2. Měli by rodiče používat jak trest, tak i posílení k
ukáznění svých dětí? Na jakých principech učení zakládáte
svůj názor?
3. Vymyslete si jiné sociální dilema než to, o kterém se hovořilo v této
kapitole, a vysvětlete v něm chování lidí ve smyslu principů
učení.

7.4 Využití principů učení k pochopení každodenního chování

371

Kapitola 7 Učení

7.5 Shrnutí kapitoly
Klasickou kondici poprvé studoval fyziolog Ivan Pavlov. V klasickém
podmiňování člověka nebo zvířete naučí spojovat neutrální podnět (
podmíněný stimul, nebo CS) se stimulem (nepodmíněný stimul, nebo US)
který přirozeně produkuje chování (bezpodmínečná odpověď neboli UR). Výsledkem je
této asociace, dříve neutrální podnět přijde vyvolat stejný nebo
podobná odpověď (podmíněná odpověď, nebo CR).
Klasicky podmíněné reakce vykazují zánik, pokud je CS opakovaně prezentována
bez USA. ČR se může později objevit v procesu známém jako spontánní
obnovu.
Organismy mohou vykazovat stimulaci generalizace, ve které stimuly podobné CS
může vyvolat podobné chování, nebo podnět diskriminace, ve kterém organismus
naučí se rozlišovat mezi CS a jinými podobnými podněty.
Ke kondicionování druhého řádu dochází, když je druhý CS kondicionován na předchozí
zřízené CS.
Psycholog Edward Thorndike vyvinul zákon účinku: myšlenku, že reakce,
které jsou posíleny, jsou „zadupány“ zkušenostmi, a tudíž se vyskytují častěji,
zatímco reakce, které jsou trestající, jsou „zadupány“ a následně se vyskytují
méně často.
B. F. Skinner (1904–1990) rozšířil Thorndikeovy myšlenky o sadu
principů vysvětlujících podmiňování operantu.
Pozitivní posílení posiluje reakci tím, že prezentuje něco příjemného
po reakci, a negativní posílení posiluje reakci tím, že redukuje
nebo odstraňuje něco nepříjemného. Pozitivní trest oslabuje reakci tím, že
prezentuje něco nepříjemného po reakci, zatímco negativní trest
oslabuje reakci tím, že redukuje nebo odstraňuje něco příjemného.
Tvarování je proces vedení chování organismu k požadovanému výsledku
prostřednictvím použití výztuží.

372

Kapitola 7 Učení

Posilování může být buď částečné, nebo kontinuální. Částečné posílení
rozvrhy jsou určeny tím, zda je odměna prezentována na základě
času, který uplyne mezi odměnami (intervalem), nebo na základě počtu
reakcí, do kterých se organismus zapojuje (poměr), a tím, zda k posílení
dochází v pravidelném (pevném) nebo nepředvídatelném (proměnlivém) rozvrhu.
Ne všechny učení lze vysvětlit pomocí principů klasického a operantního
podmiňování. Vnímání je náhlé pochopení komponent problému,
které řešení zviditelňuje, a latentní učení odkazuje na učení, které není
posíleno a není demonstrováno, dokud k tomu není motivace.
Učení pozorováním chování druhých a důsledků tohoto
chování je známé jako pozorovací učení. Agresivita, altruismus a mnoho dalších
chování se učí pozorováním.
Teorie učení se mohou a byly aplikovány na změnu chování v mnoha oblastech
každodenního života. Některé reklamy používají klasické podmiňování, aby spojily příjemnou
odezvu s produktem.
Odměny jsou často a efektivně využívány ve vzdělávání, ale musí být pečlivě
navrženy tak, aby byly podmíněny výkonem a aby nedošlo k podkopání zájmu o
aktivitu.
Sociální dilemata, jako je vězňovo dilema, lze chápat ve smyslu
touhy maximalizovat své výsledky v konkurenčním vztahu.

7.5 Shrnutí kapitoly

373

Kapitola 8 Vzpomínání a posuzování

Kapitola 8
Vzpomínání a posuzování

375

8. kapitola Vzpomínání a posuzování

Byla si jistá, ale mýlila se
V roce 1984 byla Jennifer Thompsonová dvaadvacetiletou vysokoškolačkou v Severní Karolíně. Jednou v noci se do jejího
bytu vloupal muž, přiložil jí nůž ke krku a znásilnil ji. Podle jejího vlastního vyprávění si paní Thompsonová po celou dobu incidentu prohlížela svého
násilníka s velkým odhodláním zapamatovat si jeho tvář. Řekla:
Studovala jsem každý detail na násilníkově tváři. Dívala jsem se na jeho vlasy; hledala jsem jizvy, tetování, cokoliv
co by mi pomohlo ho identifikovat. Kdy a jestli jsem přežila.
Paní Thompsonová šla ještě ten samý den na policii, aby vytvořila skicu útočníka, spoléhajíc na to, čemu věřila
byla její detailní paměť. O několik dní později policie sestavila fotografickou sestavu. Thompsonová identifikovala
Ronalda Cottona jako násilníka a později proti němu svědčila u soudu. Byla si jistá, že je to on, aniž by o tom
pochybovala.
Byla jsem si jistá. Věděla jsem to. Vybrala jsem si toho pravého a on půjde do vězení. Pokud existovala možnost
trestu smrti, chtěla jsem, aby zemřel. Chtěla jsem přepnout vypínač.
Jakkoli byla pozitivní, ukázalo se, že se Jennifer Thompsonová mýlila. Ale až poté, co si pan Cotton
odseděl 11 let ve vězení za zločin, který nespáchal, nezvratné důkazy DNA nasvědčovaly tomu, že Bobby
Poole byl skutečným násilníkem a Cotton byl propuštěn z vězení. Paměť Jennifer Thompsonové selhala,
což vyústilo v podstatnou nespravedlnost. Trvalo to definitivní testy DNA, aby otřásly její důvěrou, ale nyní ví,
že navzdory její důvěře v její identifikaci to bylo špatné. Pohlcen vinou, vyhledal Thompson Cottona
když byl propuštěn z vězení a od té doby se spřátelili (Projekt nevinnosti, n.d.; Thompson,
2000).Projekt nevinnosti. (n.d.). Ronald Cotton. Retrieved from http://www.innocenceproject.org/Content/
72.php; Thompson, J. (2000, June 18). Byla jsem si jistá, ale mýlila jsem se. New York Times. Retrieved from
http://faculty.washington.edu/gloftus/Other_Information/Legal_Stuff/Articles/News_Articles/
Thompson_NYT_6_18_2000.html

Picking Cotton: A Memoir of Injustice and Redemption
(click to see video)
Ačkoli Jennifer Thompson byla přesvědčená, že to byl Ronald Cotton, kdo ji znásilnil, její paměť byla nepřesná. Závěrečné testy DNA později
prokázaly, že on nebyl útočníkem. Podívejte se na upoutávku knihy o příběhu.

376

Kapitola 8 Vzpomínání a posuzování

Jennifer Thompsonová není jedinou osobou, která se nechala oklamat svou pamětí událostí. Za posledních 10 let
bylo propuštěno z vězení téměř 400 lidí, když důkazy DNA potvrdily, že nemohli
spáchat trestný čin, za který byli odsouzeni. A ve více než třech čtvrtinách těchto případů byla
příčinou nepravdivého usvědčení nevinných lidí chybná výpověď očitého svědka (Wells, Memon, &
Penrod, 2006).Wells, G. L., Memon, A., & Penrod, S. D. (2006). Svědectví očitého svědka: Zlepšení jeho důkazní hodnoty.
Psychologická věda ve veřejném zájmu, 7(2), 45–75.
Svědectví očitého svědka
(klikněte pro zobrazení videa)
Podívejte se na toto video v pořadu Lesley Stahlové 60 minut o tomto případu.

Dvěma tématy této kapitoly jsou memory1, definovaná jako schopnost ukládat a
získávat informace v čase, a kogniton2, definovaná jako procesy získávání a
využívání znalostí. Je užitečné uvažovat o paměti a poznávání v jedné kapitole,
protože spolupracují, aby nám pomohli interpretovat a pochopit naše prostředí.
Paměť a poznávání představují dva hlavní zájmy kognitivních psychologů.
Kognitivní přístup se stal nejdůležitější školou psychologie během
šedesátá léta, a obor psychologie zůstal z velké části kognitivní od té doby
toho času. Kognitivní škola byla z velké části ovlivněna rozvojem
elektronický počítač, a přestože rozdíly mezi počítači a
lidská mysl je obrovská, kognitivní psychologové použili počítač jako vzor
pro pochopení fungování mysli.

1. Schopnost ukládat a
získávat informace v průběhu času.
2. Procesy získávání a
s využitím znalostí.

377

Kapitola 8 Vzpomínání a posuzování

Rozdíly mezi mozky a počítači
• V počítačích, informace mohou být přístupné pouze v případě, že člověk zná
přesné umístění paměti. V mozku mohou být informace
přístupné prostřednictvím šíření aktivace z úzce souvisejících konceptů.
• Mozek pracuje primárně paralelně, což znamená, že je
multitasking na mnoha různých akcích současně. Ačkoli
to se mění, jak se vyvíjejí nové počítače, většina počítačů
jsou primárně sériové – dokončí jeden úkol dříve, než začnou další.
• V počítačích je krátkodobá (náhodně přístupná) paměť podmnožinou
dlouhodobá (jen pro čtení) paměť. V mozku, procesy
krátkodobá paměť a dlouhodobá paměť jsou odlišné.
• V mozku není rozdíl mezi hardwarem (
mechanické aspekty počítače) a software (programy
které běží na hardwaru).
• V mozku synapse, které pracují pomocí elektrochemické
proces, jsou mnohem pomalejší, ale také neskonale složitější a užitečnější
než tranzistory používané počítači.
• Počítače odlišují paměť (např. pevný disk) od
zpracování (centrální procesorová jednotka), ale v mozcích není
takové rozlišení. V mozku (ale ne v počítačích) existující
paměť slouží k interpretaci a ukládání příchozích informací a
načítání informací z paměti mění paměť samotnou.
• Mozek se sám organizuje a sám opravuje, ale počítače jsou
ne. Pokud člověk utrpí mrtvici, nervová plasticita mu pomůže, nebo
její zotavení. Pokud nám spadne notebook a rozbije se, nemůže se opravit.
• Mozek je výrazně větší než jakýkoliv současný počítač. The
mozek má odhadem 25 000 000 000 000 (25 milionů
miliardy) interakcí mezi axony, dendrity, neurony a
neurotransmiterů, a to nezahrnuje přibližně 1
bilion gliových buněk, které mohou být důležité i pro informace
zpracování a paměť.
Ačkoli kognitivní psychologie začala vážně ve stejné době, že
byl poprvé vyvíjen elektronický počítač, a přestože kognitivní
psychologové často používali počítač jako model pro pochopení
fungování mozku, výzkum v kognitivní neurovědě odhalil mnoho
důležitých rozdílů mezi mozkem a počítačem. Neurolog Chris
Chatham (2007)Chatham, C. (2007, 27. března). 10 důležitých rozdílů mezi
mozkem a počítačem. Vývoj inteligence. Retrieved from

378

Kapitola 8 Vzpomínání a posuzování

http://scienceblogs.com/developingintelligence/2007/03/why_the_brain_
is_not_like_a_co.php poskytl seznam rozdílů mezi mozky a
zde zobrazené počítače. Možná budete chtít podívat na webové stránky a
odpovědi na něj na http://scienceblogs.com/developingintelligence/2007/03/
why_the_brain_is_not_ like_a_co.php.

Kapitolu začneme studiem paměti. Naše vzpomínky nám umožňují dělat
relativně jednoduché věci, jako například zapamatování si, kde jsme zaparkovali naše auto nebo
jméno současného prezidenta Spojených států, ale také nám umožní tvořit
složité vzpomínky, například jak jezdit na kole nebo jak napsat počítačový program.
Navíc, naše vzpomínky nás definují jako jednotlivce-jsou naše zkušenosti, naše
vztahy, naše úspěchy a naše neúspěchy. Bez našich vzpomínek bychom
mít život.
Alespoň pro některé věci je naše paměť velmi dobrá (Bahrick, 2000).Bahrick, H. P.
(2000). Dlouhodobé udržování znalostí. In E. Tulving & F. I. M. Craik (Eds.),
Oxfordská příručka paměti (s. 347–362). New York, NY: Oxford University Press.
Jakmile se naučíme tvář, můžeme ji poznat o mnoho let později. Víme, že
texty mnoha písní zpaměti, a můžeme dát definice pro desítky tisíc
slova. Mitchell (2006)Mitchell, D.B. (2006). Bezvědomí priming po 17 letech:
Nezdolná implicitní paměť? Psychologická věda, 17(11), 925-928. kontaktován
účastníci 17 let poté, co byli krátce vystaveni některým liniovým kresbám v
laboratoř a zjistil, že stále mohou identifikovat snímky výrazně lépe než
účastníků, kteří je nikdy neviděli.

379

Kapitola 8 Vzpomínání a posuzování

Pro některé lidi je paměť opravdu úžasná. Zvažte,
například případ Kim Peek, který byl
inspirace pro Oscarem oceněný film Déšť
Muž (obrázek 8.1 „Kim Peek“ a poznámka 8.5 „Videoklip:
Kim Peek“). Přestože Peekovo IQ bylo jen 87,
výrazně pod průměrem asi 100, je
odhadované, že si zapamatoval více než 10.000 knih v
jeho životnost (Wisconsin Medical Society, n.d.; „Kim
Peek,” 2004).Wisconsin Medical Society. (n.d.). Retrieved
od

Obrázek 8.1 Kim Peek

Kim Peek, téma
film Rain Man, věřilo se
jste si zapamatovali obsah
více než 10 000 knih. Mohl
přečíst knihu asi za hodinu.
Zdroj: Foto s laskavým svolením Darold
A. Treffert, MD, a
Wisconsin Medical Society,
http://commons.wikimedia.org/
wiki/File:Peek1.jpg.

http://www.wisconsinmedicalsociety.org/_SAVANT/_PROFILES/
kim_peek/_media/video/expedition/video.html; Kim Peek: Učenec, který byl
inspirace pro film Rain Man. (2009, 23. prosince). The Times. Získáno z
http://www.timesonline.co.uk/tol/comment/obituaries/article6965115.ece The
Russian psychologist A. R. Luria (2004)Luria, A. (2004). The mind of a mnemonist: A
little book about a vast memory. Cambridge, MA: Harvard University Press. has
described the abilities of a man known as „S“, who seems to have unlimited
memory. S remember strings of hundreds of random letters for years at a time
and seems in fact to never forget anything.

Video Clip: Kim Peek
(click to see video)
You can view an interview with Kim Peek and see some of his amazing memory abilities at this link.

380

Kapitola 8 Vzpomínání a posuzování

V této kapitole uvidíme, jak psychologové používají behaviorální reakce (jako jsou
paměťové testy a reakční časy) k vyvozování závěrů o tom, co a jak si lidé
pamatují. A uvidíme, že i když máme velmi dobrou paměť na některé
věci, naše vzpomínky mají daleko k dokonalosti (Schacter, 1996).Schacter, D. L. (1996).
Hledání paměti: Mozek, mysl a minulost (1. vyd.). New York, NY: Základní
Knihy. Chyby, které děláme, jsou způsobeny tím, že naše vzpomínky nejsou
jednoduše záznamovými zařízeními, která vstupují, ukládají a načítají svět kolem nás.
Spíše aktivně zpracováváme a interpretujeme informace tak, jak si je pamatujeme a
pamatujeme si je a tyto kognitivní procesy ovlivňují to, co si pamatujeme a jak si je
pamatujeme. Protože vzpomínky jsou konstruovány, ne zaznamenávány, když si pamatujeme
události, nereprodukujeme přesné repliky těchto událostí (Bartlett, 1932).Bartlett, F.
C. (1932). Vzpomínání. Cambridge, MA: Cambridge University Press.
V poslední části kapitoly se zaměříme především na poznávání, s
zvláštní ohled na případy, kdy nás kognitivní procesy vedou k deformaci
naše úsudky nebo nesprávné zapamatování informací. Uvidíme, že naše předchozí znalosti
může ovlivnit naši paměť. Lidé, kteří čtou slova “sen, listy, odpočinek, chrápání,
přikrývka, unavený, a postel“ a pak se žádá, aby si zapamatovat slova často myslí, že
viděli slovo spánek, i když toto slovo nebylo v seznamu (Roediger &
McDermott, 1995).Roediger, H. L., & McDermott, K. B. (1995). Vytváření nepravdy
memories: Zapamatování slov, která nejsou prezentována v seznamech. Journal of Experimental
Psychologie: učení, paměť a poznání, 21(4), 803-814. A uvidíme, že v
jiné případy jsme ovlivněni snadností, s jakou můžeme získávat informace
zpaměti nebo informacemi, kterým jsme vystaveni poté, co se poprvé naučíme
něco.
Ačkoli mnoho výzkumu v oblasti paměti a poznávání je základní v
orientaci, práce má také hluboký vliv na naše každodenní zážitky. Naše
kognitivní procesy ovlivňují přesnost a nepřesnost našich vzpomínek a našich
úsudků a vedou nás ke zranitelnosti vůči typům chyb, kterých se
mohou dopouštět očití svědci, jako je Jennifer Thompsonová. Pochopení těchto potenciálních
chyb je prvním krokem v učení, jak se jim vyhnout.

381

Kapitola 8 Zapamatování a posuzování

8.1 Vzpomínky jako typy a fáze
UČENÍ CÍLŮ
1. Porovnání a kontrast explicitní a implicitní paměti, identifikace
vlastností, které definují každou z nich.
2. Vysvětlení funkce a trvání eidetických a echových vzpomínek.
3. Shrnutí kapacit krátkodobé paměti a vysvětlení, jak je
pracovní paměť používána ke zpracování informací v ní.

Jak můžete vidět v tabulce 8.1 „Paměť konceptualizovaná v termínech typů, fází a
procesů“, psychologové konceptualizují paměť v termínech typů, v termínech
fází a v termínech procesů. V této části se budeme zabývat dvěma typy
paměti, explicitní pamětí a implicitní pamětí, a pak třemi hlavními paměťovými
fázemi: smyslovými, krátkodobými a dlouhodobými (Atkinson & Shiffrin, 1968).Atkinson, R. C.,
& Shiffrin, R. M. (1968). Lidská paměť: Navrhovaný systém a jeho řízení
procesů. In K. Spence (Ed.), The psychology of learning and motivation (Vol. 2).
Oxford, England: Academic Press. V další části se pak budeme zabývat
povahou dlouhodobé paměti, se zvláštním důrazem na kognitivní
techniky, které můžeme použít ke zlepšení naší paměti. Naše diskuse se zaměří na
tři procesy, které jsou pro dlouhodobou paměť klíčové: kódování, ukládání a
načítání.
Tabulka 8.1 Paměť konceptualizovaná v pojmech typů, fází a procesů
Jako typy

Explicitní paměť
Implicitní paměť

Jako fáze

Smyslová paměť
Krátkodobá paměť
Dlouhodobá paměť

Jako procesy Kódování
Úložiště
Načítání

382

Kapitola 8 Zapamatování a posuzování

Explicitní paměť
Když hodnotíme paměť tím, že žádáme osobu, aby si vědomě pamatovala určité věci, měříme
explicitní paměť. Explicitní paměť3 odkazuje na znalosti nebo zážitky, které
si lze vědomě zapamatovat. Jak můžete vidět na obrázku 8.2 „Typy paměti“, existují
dva typy explicitní paměti: epizodická a sémantická. Epizodická paměť4 odkazuje na
zážitky z první ruky, které jsme měli (např. vzpomínky na náš maturitní
den nebo na fantastickou večeři, kterou jsme měli loni v New Yorku). Sémantická
paměť5 odkazuje na naše znalosti faktů a pojmů o světě (např. že
absolutní hodnota −90 je větší než absolutní hodnota 9 a že jedna definice
slova „vliv“ je „prožitek pocitu nebo emoce“).
Obrázek 8.2 Typy paměti

3. Vědomosti nebo zážitky, které
si lze vědomě
zapamatovat.
4. Explicitní paměť o
zážitcích z první ruky, které
jsme měli.
5. Explicitní paměť o poznání
faktů a pojmů o
světě.
6. Míra explicitní paměti
který zahrnuje přináší z
informace o paměti, která má
dříve byly připomenuty.
7. Míra explicitní paměti
která zahrnuje stanovení
zda informace byla
vidět nebo se naučil dříve.

Explicitní paměť je hodnocena pomocí měřítek, ve kterých je testovaný jedinec
se musí vědomě snažit zapamatovat si informace. Vzpomínkový test6 je
míra explicitní paměti, která zahrnuje přináší z paměti informace, které má
dříve byly připomenuty. Při psaní eseje spoléháme na vzpomínkovou paměť
test, protože test vyžaduje, abychom generovali dříve zapamatované informace.
Test s výběrem více možností je příkladem testu rozpoznávací paměť7, což je míra
explicitní paměť, která určuje, zda informace byla viděna nebo naučena
před.
Vaše vlastní zkušenosti s testy vás pravděpodobně dovedou k souhlasu s
vědecký výzkum zjišťuje, že vybavování je obtížnější než rozpoznávání. Odvolat, jako
vyžadované při testech esejů, zahrnuje dva kroky: nejprve vygenerování odpovědi a poté
určení, zda se zdá být správná. Rozpoznávání, jako při testu s výběrem více možností, zahrnuje pouze určení, která položka ze seznamu se zdá být nejsprávnější
(Haist, Shimamura, & Squire, 1992).Haist, F., Shimamura, A. P., & Squire, L. R. (1992).
O vztahu mezi vybavováním a rozpoznávací pamětí. Journal of Experimental
Psychologie: Learning, Memory, and Cognition, 18(4), 691-702. I když zahrnují
různé procesy, opatření pro vybavování a rozpoznávání paměti mají tendenci být korelována.
Studenti, kteří si vedou lépe při testu s výběrem více možností, si také celkově povedou lépe
při zkoušce z eseje (Bridgeman & Morgan, 1996).Bridgeman, B., & Morgan, R. (1996).

8.1 Vzpomínky jako typy a fáze

383

Kapitola 8 Vzpomínání a posuzování

Úspěch na vysoké škole pro studenty s nesrovnalostmi mezi výkonem v
testech s výběrem odpovědí a esejových testech. Journal of Educational Psychology, 88(2), 333–340.
Třetí způsob měření paměti je známý jako znovuučení (Nelson, 1985).
Nelson, T. O. (1985).
Ebbinghausův příspěvek k měření retence: Úspory během znovuučení.
Journal of Experimental Psychology: Learning, Memory, and Cognition, 11(3), 472–478.
Míry znovuučení (nebo úspory)8 hodnotí, o kolik rychleji je
informace zpracována nebo naučena, když je znovu studována poté, co již byla naučena ale poté zapomenuta.
Pokud jste například v minulosti absolvovali některé kurzy francouzštiny, možná jste zapomněli většinu slovní zásoby, kterou jste se naučili.
Ale pokud byste měli
opět pracovat na své francouzštině, naučili byste se slovní zásobu mnohem rychleji podruhé dokola.
nebo rozpoznání, protože umožňuje posoudit paměť z hlediska „jak moc“ nebo „jak
rychlé“ spíše než jednoduše „správné“ versus „nesprávné“ odpovědi. Relearning také
umožňuje nám měřit paměť pro procedury jako řízení auta nebo hraní na klavír
kus, stejně jako paměť na fakta a čísla.

Implicitní paměť
Zatímco explicitní paměť se skládá z věcí, které můžeme vědomě hlásit, že jsme
know, implicitní paměť odkazuje na poznání, ke kterému nemůžeme vědomě přistupovat.
Nicméně implicitní paměť je pro nás přesto nadmíru důležitá, protože
má přímý vliv na naše chování. Implicitní memory9 odkazuje na vliv
zkušenosti s chováním, i když si jedinec tyto vlivy neuvědomuje. Jak můžete
viz Obrázek 8.2 „Typy paměti“, jsou zde tři obecné typy implicit
paměť: procedurální paměť, klasické podmiňovací efekty a priming.

8. Míra explicitní paměti
která zahrnuje posouzení toho, jak
mnohem rychleji
informace jsou zpracovávány nebo
naučil, když je studován
znovu poté, co již byla
naučil, ale pak zapomněl.
9. Vliv zkušeností na
chování, i když jednotlivec
není si vědom těchto
vlivů.
10. Implicitní paměť o naší
často nevysvětlitelné znalosti
jak dělat věci.

Procesní paměť10 odkazuje na naši často nevysvětlitelnou znalost toho, jak věci dělat.
Když jdeme z jednoho místa na druhé, mluvit s jinou osobou v angličtině, vytočit
mobilní telefon, nebo hrát videohru, používáme procedurální paměť. Procesní
paměť nám umožňuje vykonávat složité úkoly, i když to nemusí být možné
vysvětlit ostatním, jak je děláme. Neexistuje žádný způsob, jak říct někomu, jak jezdit
kolo; člověk se musí učit tím, že to dělá. Myšlenka implicitní paměti pomáhá vysvětlit
jak jsou kojenci schopni se učit. Schopnost plazit se, chodit a mluvit jsou procedury,
a tyto dovednosti jsou snadno a efektivně rozvíjeny, zatímco jsme děti navzdory
skutečnost, že jako dospělí si nepamatujeme, že bychom se je učili.
Druhým typem implicitní paměti jsou klasické podmiňovací efekty, ve kterých jsme
naučit se, často bez námahy a uvědomění, spojovat neutrální podněty (jako je
zvuk nebo světlo) s dalším podnětem (jako je jídlo), který vytváří přirozeně
vyskytující se reakce, jako je požitek nebo slinění. Paměť pro
asociace se prokáže, když podmíněný podnět (zvuk) začne

8.1 Vzpomínky jako typy a fáze

384