8 typů vysoce citlivých lidí

Pravděpodobně jste se někde na internetu nebo v médiích setkali s pojmem „vysoce citlivý člověk“. V dnešní době se o něm mluví velmi často a s oblibou, mnoho článků se zaměřuje na vysoce citlivé osoby, zejména děti, a na jejich jedinečné schopnosti a problémy, kterým čelí. Co však o vysoce citlivých lidech říká výzkum? Rd. Elaine Aronová ve své knize „Vysoce citlivý člověk: Jak prosperovat, když vás svět zahlcuje“ uvádí, že až 20 % populace může být „vysoce citlivými lidmi“. Jsou však všichni vysoce citliví lidé stejní? V tomto článku se zabýváme 8 možnými typy vysoce citlivých lidí a výzkumy, které se týkají jednotlivých typů. Těchto 8 typů je následujících: Lidé s tenkou hranicí, Orchidejové děti, Lidé se smyslovou obranou, Empatikové, Lidé s fantazií, Nadaní, Elektricky citliví a Citliví lidé.

Hartmann prováděl výzkum lidí, kteří pravidelně zažívají noční můry. Ukázalo se, že tito lidé si velmi živě vybavují své vzpomínky. O těchto lidech se říká, že mají „tenké hranice“, což znamená, že mezi jejich duševními funkcemi a procesy existuje větší propojení. K dalším charakteristikám, které Hartmann vypozoroval a o nichž referoval ve své knize (Hranice v mysli, 1991), patřilo to, že jsou zahlceni smyslovými a emocionálními podněty, bolest a slast jsou intenzivnější, mají vyšší riziko alergií a nemocí, více trpí v reakci na trauma a jsou citliví na podněty. Jsou také často neorganizovaní a spontánní a těžko rozlišují mezi sny a realitou.

Myšlenka „Orchidejového dítěte“ vzešla z práce Bruce Ellise, který se zabýval citlivostí dětí na prostředí. Předpokládal, že některé děti jsou jednoduše „biologicky citlivé na kontext“ – to znamená, že jsou citlivější na změny v prostředí ve srovnání s dětmi, které se dokáží přizpůsobit a prospívat v jakémkoli prostředí. Pluess et al (2018) navrhli škálu, která měla tento koncept adaptability na prostředí u dětí speciálně měřit – zjistili, že 30 % dětí spadá do kategorie „orchidejových dětí“.

Doporučujeme:  Kognitivní moduly

3) Lidé se smyslovou obranou

Dr. Sharon Hellerová je osobou, která použila výraz „lidé se senzorickou obranou“. Jedná se o lidi, kteří jsou na smyslové informace citlivější než průměrný člověk. Mezi jejich charakteristiky patří: snadno se vylekají, jsou lechtiví, nemají rádi davy lidí, nemají rádi určité textury potravin a při nadměrné vizuální stimulaci se stávají neorganizovanými. V extrémnějším případě mají lidé se senzorickou obranou obvykle nějakou diagnózu, často potíže s učením nebo schizofrenii, ale spousta lidí se senzorickou obranou žádné poruchy nemá.

Empatik je člověk, který je velmi citlivý na nálady, emoce a duševní stavy druhých. Dr. Michael Smith se tímto fenoménem zabýval a zjistil, že 5 % běžné populace se řadí mezi empatiky. Avšak 25 % vysoce citlivých lidí by jimi bylo. Abigail Marshová (2018) dokonce prokázala, že existují mozkové rozdíly mezi těmi, kteří jsou empatiky, a těmi, kteří jimi nejsou! Empatikové, kde byli citlivější na strašidelné tváře, protože jejich amygdala měla v reakci na ně zvýšenou aktivitu.

Koncept „Fantasy-Prone People“ objevili Wilson & Barber v roce 1981. Zjistili, že tuto vlastnost mají přibližně 4 % populace. Tito lidé mají tendenci hodně fantazírovat a jsou velmi náchylní k paranormálním zážitkům. Mnozí z nich jsou hluboce věřící, mají vize a slyší hlasy. Mezi tyto rysy patří: imaginární přátelé, tvrzení, že jsou jasnovidci, že léčí lidi a že prožívají představy jako skutečné. Merckelbach, Campo, Hardy a Giesbrecht (2005) také zjistili, že souvisí s disociací.

Dabrowski se ve svém výzkumu zaměřil konkrétně na nadané děti a zjistil pět oblastí, ve kterých jsou „přecitlivělé“ nebo „supercitlivé“. 1) Psychomotorika – včetně: „nervozita, impulzivita a nespavost“. „alergie, vyhrocené smysly a potřeba pohodlí“. 3) Intelektuální – včetně: „hluboká zvědavost, teoretické myšlení a kladení otázek“. 4) Imaginativní – včetně: „živé sny, snění a milostná fantazie“. 5) Emocionální – včetně: „úzkost, plachost a osamělost“. Tyto myšlenky jsou součástí teorie známé jako pozitivní dezintegrace. Myšlenku, že tyto nadměrné schopnosti souvisejí s nadáním, podporují i další výzkumy (Piechowski & Miller, 1995).

Doporučujeme:  Známky, že brzy nebudete svobodní

V roce 1980 provedl Shallis výzkum, při kterém zkoumal lidi citlivější na elektřinu. Tito lidé byli většinou ženy. Shallis zjistil, že je to zarážející. 70 % těchto lidí trpělo alergiemi, 60 % onemocnělo před bouřkou a 23 % z nich bylo již dříve zasaženo bleskem. Nedávno však byl tento stav/citlivost odmítnut a bylo zjištěno, že příznaky se objevují spíše tehdy, když si lidé myslí, že jsou vystaveni elektřině, než když jsou jí skutečně vystaveni.

Nakonec se dostáváme k nejkontroverznějšímu typu – „citlivkám“. Ti jsou podobní ostatním typům vysoce senzitivních lidí, ale mají psychické/extra-senzorické vnímání. Dokážou například vycítit pocity, „znát budoucnost“ a vidět stíny, které tam nejsou. Jako u všeho nadpřirozeného výzkum jejich tvrzení nepotvrzuje, ale člověk nikdy neví!

S jakým typem se nejvíce ztotožňujete? Určitě nám dejte vědět v komentářích!

Pokud se chcete dozvědět více o psychologii, určitě se podívejte do našeho časopisu!! V prodeji zde! – nebo si můžete předobjednat další číslo na našem PATREONU.

Zpracovali Gabriel Taylor (Gabe1113@gmail.com) a Chrissie Fitch (chrissie_hmic@consultant.com).

Aron, E. N. (1996). Vysoce citlivý člověk: Jak prospívat, když vás svět zahlcuje. Secaucus.

Hartmann, E. (1991). Hranice v mysli: Hranice: nová psychologie osobnosti. Basic Books.

Ellis, B. J., & Boyce, W. T. (2008). Biologická citlivost na kontext. Current directions in psychological science, 17(3), 183-187.

Pluess, M., Assary, E., Lionetti, F., Lester, K. J., Krapohl, E., Aron, E. N., & Aron, A. (2018). Citlivost na prostředí u dětí: Vývoj škály vysoce senzitivních dětí a identifikace skupin senzitivních dětí. Vývojová psychologie, 54(1), 51.

Storlie, D. M. (2005). Příliš rychle, příliš těsně, příliš hlasitě, příliš jasně.

Marsh, A. A. (2018). Neurověda empatie. Current opinion in behavioral sciences, 19, 110-115.

Doporučujeme:  Dlouhé vztahy na dálku nemusí být tak špatné, jak jsme si mysleli

Wilson, S. C., & Barber, T. X. (1982). Osobnost se sklonem k fantazii: S.: Fantasy fantasy: Implications for understanding imagery, hypnosis, and parapsychological phenomena. Psi Research.

Merckelbach, H., à Campo, J., Hardy, S., & Giesbrecht, T. (2005). Disociace a sklon k fantazii u psychiatrických pacientů: předběžná studie. Comprehensive Psychiatry, 46(3), 181-185.

Piechowski, M. M., & Miller, N. B. (1995). Hodnocení vývojového potenciálu u nadaných dětí: A comparison of methods. Roeper Review, 17(3), 176-180.

Shallis, Michael. The Electric Connection: Elektrické napětí: jeho účinky na mysl a tělo. New York: New Amsterdam Books, 1988.