Nedávný průzkum Nadace pro duševní zdraví ve Velké Británii zjistil, že mezi dospělými, kteří se označují za „gaye, lesby, bisexuály nebo jiné osoby“, pociťuje 53 % úzkost a 56 % depresi kvůli svému tělesnému vzhledu, zatímco 33 % dospělých, kteří se označují za heterosexuály, uvádí podobné pocity. Kromě toho 33 % dospělých, kteří se označují za „gaye, lesby, bisexuály nebo jiné osoby“, uvedlo, že v souvislosti se svým tělesným vzhledem mělo „sebevražedné myšlenky nebo pocity“, přičemž 11 % dospělých, kteří se označují za heterosexuály, uvedlo totéž. Výzkum provedený Národní asociací pro poruchy příjmu potravy (NEDA) navíc ukazuje, že LGBT lidé „častěji“ trpí stresem a úzkostmi souvisejícími s jejich tělesnou vizáží, přičemž „obzvláště znepokojivý podíl“ bisexuálů uvádí sebevražedné myšlenky.
Odkud to pochází? LGBT+ osoby čelí řadě problémů, které poškozují jejich duševní zdraví a které heterosexuálové (na základě své sexuality) nemají, jako je stigmatizace, diskriminace, obtěžování atd. Jedním z těch, které mnozí přehlížejí, je však učinit queer přijatelnou pro lidi mimo komunitu a někdy i pro ty uvnitř ní. Pro mnohé to znamená dodržovat co nejvíce společenských pravidel, konkrétně západních standardů krásy. Jelikož jsme již ohroženi duševní nemocí, je internalizace tlaku na estetické přizpůsobení se mnohem pravděpodobnější.
Výzkumy ukazují, že to platí zejména pro homosexuální a bisexuální muže, kteří častěji než heterosexuální muži „pociťují touhu být štíhlí“ a uvádějí, že se „postili, zvraceli nebo užívali projímadla či prášky na hubnutí, aby kontrolovali svou hmotnost“. Michael D. Siever ve své studii z roku 1994 poukázal na rozdíl mezi tělesným obrazem homosexuálních mužů a heterosexuálních žen, kteří jsou „naučeni mít silné touhy přitahovat muže a líbit se jim“. Došel k závěru, že homosexuální muži bývají se svým tělem „méně spokojeni“ než heterosexuální ženy, protože se zmítají mezi touhou vypadat pro muže přitažlivě a mít „sílu a atletickou zdatnost“, která se od nich jako od mužů očekává.
Podobný problém mají i lesby a bisexuální ženy. Ačkoli se lesbická „ideologie“ snaží odmítnout „přehnaný důraz kladený na fyzickou přitažlivost žen“, nemusí to nutně stačit proti směšným přesvědčením o ženské kráse, která si žena již zvnitřnila. Na druhé straně mince stojí očekávání, že lesbické ženy budou „silné, atletické a svalnaté“. Tyto protichůdné standardy krásy mají fungovat jako „markery“, podle nichž se lesby navzájem identifikují, a ty, které jim neodpovídají, se tak cítí být nespojitelné se skupinou.
NEDA naznačuje, že nedostatek „pocitu sounáležitosti“ s gay komunitou může napomáhat rozvoji poruch příjmu potravy. To potvrzuje i fakt, že „černošští a latinskoameričtí LGB“ mají přinejmenším stejně častý výskyt poruch příjmu potravy jako jejich bělošské protějšky. Také transsexuálové pociťují tuto dvojnásobnou dávku „menšinového stresu“, jak říká I. H. Meyer, protože nesoulad mezi pohlavím, které jim bylo přiděleno při narození, a jejich genderovou identitou činí dodržování již tak náročných konvencí krásy o to obtížnější.
A to vše na základě omezeného výzkumu. Velmi málo úsilí, pokud vůbec nějaké, bylo věnováno studiu osob s méně známými orientacemi a genderovými identitami, nemluvě o osobách s překrývajícími se identitami. Je také třeba uznat, že další faktory, jako je etnická příslušnost, náboženství, postižení atd. jsou v těchto studiích z velké části ignorovány. Bohužel je častější, že k duševní nemoci (nemocem) přispívá více problémů než jen jeden, což činí izolaci příčin obtížnou. Doufejme, že s rostoucím celosvětovým povědomím o identitách a problémech LGBT+ se v budoucnu dočkáme většího pokroku v jejich výzkumu a studiu.
Jaké jsou vaše zkušenosti s tělesnou vizáží? V komunitě LGBT+? Řekněte nám to v komentářích!
Líbí se vám tento článek? Zde jsou další, které by se vám mohly líbit:
LGBTQ+: Psychické důsledky nepřijetí LGBTQ: Jaké jsou psychické důsledky nepřijetí?