Co je dialektická behaviorální psychoterapie?

Dialektická behaviorální terapie (DBT) je psychoterapeutických směr založená na vědeckých základech, který začal jako snaha o zlepšení poruch osobnosti a mezilidských konfliktů. Existují důkazy, že dialektická behaviorální psychoterapie může být užitečná terapii poruch nálady, sebevražedných myšlenek a také může sloužit pro změnu vzorců chování, jako je sebepoškozování a užívání návykových látek. DBT se vyvinula v proces, v němž psychoterapeut a klient pracují se strategiemi zaměřenými na přijetí a změnu a nakonec je vyvažují a syntetizují způsobem srovnatelným s filozofickým dialektickým procesem hypotézy a antiteze, po němž následuje syntéza.

Dialektický behaviorální přístup k psychoterapii vyvinula Marsha M. Linehanová, psycholožka působící na Washingtonské univerzitě, aby pomohla lidem zvýšit jejich emoční a kognitivní regulaci tím, že se dozví o spouštěčích, které vedou k reaktivním stavům, a pomůže jim posoudit, které dovednosti hrají klíčovou roli v řetězci událostí, myšlenek, pocitů a chování, aby se vyhnuli nežádoucím reakcím.

Linehanová vyvinula DBT původně jako modifikovanou formu kognitivně-behaviorální terapie (KBT), kterou využívala koncem 80. let 20. století u lidí s hraniční poruchou osobnosti (HPO) a jedinců se sebevražednými sklony. Výzkum ukázal, že je DBT účinná i u dalších poruch jako jsou deprese, problémy s drogami a alkoholem, posttraumatická stresová porucha (PTSD), traumatické poraněním mozku (TBI), poruchy příjmu potravy a poruchy nálad. Výzkum naznačuje, že DBT by mohla pomoci pacientům s příznaky a chováním souvisejícím se spektrem poruch nálady, včetně sebepoškozování. Psychologické studie také naznačují, že dialektická behaviorální psychoterapie je úičnná u osob, které zažily sexuální zneužívání, a u drogově závislých.

Dialektická behaviorální psychoterapie kombinuje starší kognitivně-behaviorální techniky regulace emocí a testování reality s koncepty tolerance stresu, přijetí a uvědomělého uvědomování, které jsou z velké části odvozeny z meditace. DBT vychází z biosociální teorie duševních nemocí a je prvním druhem psychoterapie, u níž byla experimentálně prokázána obecná účinnost při léčbě hraniční poruchy osobnosti. První randomizovaná klinická studie DBT prokázala snížení míry sebevražedného jednání, hospitalizací v psychiatrických léčebnách a přerušení léčby ve srovnání s dřívějšími přístupy. Metaanalýza zjistila, že DBT je účinná u jedinců s hraniční poruchou osobnosti.

Doporučujeme:  Jak pracuje terapeut s klienty v psychoterapii psychoanalytické?

Způsoby aplikace dialektické behaviorální psychoterapie

Existují čtyři standardní způsoby, jakými se uplatňuje dialektická behaviorální psychoterapie:

  • individuální psychoterapie

  • trénink dovedností

  • telefonický koučink soustředěný na okamžik

  • konzultační terapeutické skupiny

Způsoby aplikace dialektické behaviorální psychoterapie představují zásadní rozdíl oproti jiným psychoterapeutickým směrům, které se kládají pouze z jednoho režimu nebo aspektu přístupu k člověku, nejčastěji individuální terapie.

Individuální DBT psychoterapie

Individuální psychoterapie je způsob, který v rámci DBT plní dvě funkce.

Posílení motivace pomocí individuální terapie

Individuální terapie DBT se zaměřuje na posílení motivace klientů a pomáhá jim aplikovat dovednosti na konkrétní problémy a události v jejich životě. Ve standardním modelu DBT probíhá individuální terapie jednou týdně, a probíhá souběžně s nácvikem dovedností DBT.

Strukturování prostředí pomocí case managementu v individuální terapii

Strategie case managementu pomáhají klientovi řídit jeho vlastní život, například jeho fyzické a sociální prostředí. Terapeut používá stejné dialektické strategie, strategie validace a řešení problémů, aby klienta naučil být svým vlastním case managerem. To umožňuje terapeutovi konzultovat s klientem, co má dělat, a terapeut zasahuje jménem klienta pouze tehdy, když je to nezbytně nutné.

Diskuze