V dubnu 2016 spáchala sebevraždu Laura Taylorová, hvězdná brankářka ženského hokejového týmu University of British Columbia. Pro spolužáky, kolegy i mladé sportovce, které po léta trénovala a vedla, byla místní hrdinkou. Po dlouhém boji s bipolární poruchou a depresemi si vzala život a zanechala komunitu kolem sebe v šoku.
Nyní, devět měsíců po Taylořině sebevraždě, se komunita, kterou po sobě zanechala, stále snaží přijít na to, jak truchlit nad ztrátou ženy, která inspirovala všechny, kdo ji sledovali na ledě a kdo po jejím boku pracovali, když usilovala o získání lékařského titulu.
Studie z roku 2010 publikovaná v časopise Journal of Contingencies and Crisis Management zkoumala, jak se komunity vyrovnávají s krizemi a jaké potřeby vznikají po jejich skončení. Výzkumníci identifikovali tři klíčové body napětí, které se týkají zkušeností komunit se sebevraždami.
I když si oběť sebevraždy za svůj život může sama, členové komunity hledají viníka nepochopitelné ztráty.
Druhým bodem napětí je rozpor mezi potřebou podpory komunity a požadavkem na odpovědnost. I v případě, že si oběť sebevraždy vzala život sama, hledají členové komunity viníka nepochopitelné ztráty. Odpovědnost nám pomáhá dát smysl tak neintuitivnímu činu, jako je sebevražda. Je na vině společnost, která nemá větší pochopení pro problémy duševního zdraví? Jsou na vině rodiče, že jejich dítě se stalo takovým? Jsou na vině přátelé a kolegové, že si nevšimli příznaků? Ne. Zatímco někteří lidé okamžitě vyžadují odpovědnost, jiní prostě potřebují podporu. Při zvládání takovýchto tragických událostí se musí vedoucí představitelé komunity zabývat oběma otázkami a poskytnout východiska pro individuální i skupinovou podporu.
Poslední napětí, které každá sebevražda na vysoké úrovni vyvolává, je mezi empatií a profesionalitou, jak ji projevují vedoucí představitelé komunity. Zatímco někteří členové komunity očekávají, že jejich vůdci budou silní a budou pronášet odvážné projevy, aby posílili komunitu, jiní chtějí vidět, že jejich vůdci jsou stejně hluboce zasaženi jako oni sami. Aby bylo možné čelit tomuto napětí a přiblížit se prostoru uzdravení, doporučují výzkumníci strategicky vycházet vstříc různým emocím.
Je přirozené, že někteří členové komunity budou při vyrovnávání se se ztrátou reagovat hněvem a negativními výlevy; na tyto projevy je třeba reagovat profesionálně a klidně, říkají výzkumníci. Na smutek a zármutek by se mělo reagovat empatií. Pro vedoucí představitele komunity však může být velmi zatěžující setkávat se postupně s různými reakcemi. Ačkoli se tito vůdci často považují za pilíře, které by neměly nikdy ochabnout, je nanejvýš důležité, aby naši silní vůdci a vůdkyně vyhledali poradenství, podporu a péči o sebe sama, zatímco budou provádět členy své komunity tímto náročným obdobím.
Hledání hlasu pro truchlení na UBC
V UBC se Taylorova rodina, přátelé, spoluhráči, spolužáci a fanoušci scházejí na akci s příhodným názvem „Mental Health Awareness Game“ na Taylorovu památku. Během zápasu vyřadí tým UBC Thunderbirds Taylorův dres s číslem 29 a podpoří diskusi o povědomí o duševním zdraví. Přestože barvy univerzity jsou zlatá a modrá, UBC žádá fanoušky, aby si na zápas vzali zelenou barvu na počest povědomí o duševním zdraví.
Univerzita také založila fond pro zvyšování povědomí o duševním zdraví jménem Laury Taylorové, který bude využíván na iniciativy zaměřené na odstranění stigmatu duševních nemocí – boj, pro který byla Taylor zapálená.
Ztráta milovaného člena komunity zasáhne každého jinak. Pokud si však komunita přizná zármutek a projeví jednotu prostřednictvím otevřeného dialogu a symbolických gest, může se začít uzdravovat společně, místo aby každý bojoval se ztrátou sám.
Pokud jste prožili komunitní tragédii, jak jste se s ní společně vyrovnali? Pomohlo vám to?